Proces uzdravování má svá pravidla

Samozřejmě, že se nejedná o nějaká dogmata, která se musí striktně dodržovat, ale jsou určitá pravidla, která nám mohou na naší cestě uzdravování, pomoci cestu ulehčit a zjednodušit. Zda s námi budou rezonovat a zda je do procesu zařadíme, je na nás samých.

Za prvé – nemoc přivítejme

Určitě nás v první řadě nemoc donutí – se zastavit. Ukáže nám, že to, že se “prý” nemůžeme zastavit a nemáme čas, není pravda. Cílem nemoci je nás zastavit a zamyslet se. Podívat se na sebe a na svůj život v klidu a v zastavení. Zastavit se můžeme vždy, je jen na nás, nakolik se máme opravdu rádi, a kdy se nakonec zastavíme.

Nikoho nesoudím, jen konstatuji, protože já sama jsem se před lety zastavila až skoro na konci. A pak cesta k uzdravení byla o to delší a náročnější.

Tělo prostřednictvím pocitů, bolesti, nehod apod. nám dává mnohem dříve na srozuměnou, že je čas se zastavit, a to, že neposloucháme, je naše rozhodnutí, za které pak neseme následky. Ani ty však nejsou špatně, je to jen jiná cesta.

Možná to nyní ještě nechápeme, ale nemoc opravdu přivítejme s radostí a vděčností, protože je to dar transformace a změny. Změny vždy k lepšímu.

Za druhé – vyplaví se naše strachy

Strach o kvalitu života, strach o sebe, o druhé, někdy strach o samotný život. Výborně, strachy nás vedou k sebelásce. Najednou se o sebe bojíme, najednou nám začíná být jasné, že jsme sami pro sebe důležití. Skvělé, začínáme přes strach o sebe – chápat svou vlastní hodnotu, hodnotu svého života.

Sledujme tyto strachy, jsou opravdu různé. Někdy je to strach o druhé, kdo se postará o rodinu, kdo za mě udělá mou práci, jak budu moci být prospěšný ostatním a mnoho dalších nesmyslů, kdy se nám mysl a naše staré strachy snaží namluvit, že naše hodnota je v tom, kolik toho děláme, nebo pro kolik lidí jsme tzv. potřební. Houby z octem vážení- to nemá s vlastní hodnotou a sebeláskou nic společného. To je jen iluze vlastní hodnoty.

Přemýšlejme dál. Jděme dál za náš strach. Dostaňme se přes ty vrstvy strachu až na samotnou podstatu toho, že nejdůležitější jsme my sami a naše láska k nám samotným. A celé tohle divadlo pocitů strachu je jen o uvědomění si vlastní hodnoty a lásky sám k sobě.

Nikdo vás nebude nikdy milovat víc než vy, sami sebe. A tento proces sebelásky právě začal.

Za třetí – každá nemoc v těle má svůj důvod

Tento důvod nemoci lze velmi přesně určit. Naše tělo je dokonalý nástroj a je rozděleno na několik částí, vrstev, několik energetických drah a součástí stavu před samotným bytím na Zemi a bytím po narození, tedy i tady a teď. Další vliv má i pět principů (kov, země, oheň, dřevo a voda), ale i meridiány a energie, která v nich koluje. Dobře jsou všechny tyto principy popsány v knize Michela Odoula – Řekni mi, kde tě bolí, a já ti řeknu proč, který se věnuje řeči těla a tělesné harmonii. Podle mě patří k mistrům v této oblasti, a výborně popisuje a shrnuje to, na co jsem sice během vlastního léčení přišla sama, ale delší cestou – tou mou :)

Základní rozdělení lze chápat prostřednictvím jednotlivých částí těla. Rozdělme si je na kostra a kosti, pak na jednotlivé orgány a soustavy a ústrojí. Dále na ostatní části těla a specifické choroby. A v neposlední řadě na tzv. náhody, nehody, kam spadá i přeřeknutí, říznutí, zakopnutí, apod. Dalším z rozdělení, které je důležité při stanovování přesné diagnostiky vnímat, je rozdělení místa na těle nebo v těle, kde nemoc vznikla, a zda na pravé či levé straně těla, a také zda na horní polovině těla či na dolní polovině těla.

Každá nemoc nám přesně odhaluje příčinu, z čeho vznikla, případně i od koho, z čeho a někdy i kdy. Proto když se rozhodneme nemoc řešit vědomou cestou a sami, dokážeme zjistit přičinu. A pokud známe příčinu, víme, co vyléčit a jak. Jsme na správně cestě k uzdravení.

Za čtvrté – když znám přičinu

Jakmile znám příčinu, mohu se pustit do samotného procesu uzdravení. A čím začít? Pokud se jedná o nemoc v tzv. prvním stupni, většinou stačí si uvědomit, proč nemoc vznikla, toto přijmout, případně změnit (již tak nečinit) a nemoc sama odejde. Pokud se jedná o nemoc na stupni dva až tři, zde nám může pomoci i tzv. uzdravovací plán.

Vytvořme si vlastní uzdravovací plán. Pořiďme si blok a napišme si, druh nemoci, její příčinu, a postup procesu. Například: přičina nemoci (popis) – odpuštění rodiči (potřeba změny) – přijetí toho, co jsem dělal špatně (proces) – změna vlastního postoje a chování (samotná změna) – nový vzorec chování (náprava) – strava (náprava) – uzdravení a ukotvení mého nového já (výsledek).

Pak jdeme krok za krokem a zapisujeme si naše úspěchy, zjištění, postupy a vše, co nám pomáhá na této cestě. Je to proces, ale nemusí být ani dlouhý, záleží na tom, jak moc se chceme uzdravit, a také jaký je plán naší duše:)

Za páté – postupně krok za krokem jdeme ke svému vlastnímu bytí ve zdraví a hojnosti

Co je pro nás důležité, jak chceme náš život žít, kým chceme být? Vezměme tento svůj plán jako přiležitost žít nový naplněný a vědomý život. Uvědomíme si, že nemoc nám přišla jako úžasná příležitost stát se lepší verzí sebe sama a vytvořit si svůj vlastní příběh, svůj vlastní život. Zkusme nemoc přijmout. Časem vám ji budou někteří i závidět :)

Neexistuje nevyléčitelná nemoc, jen omezení, které svému životu vytvoříme.

Každá část našeho těla je dokonale vytvořena, aby nám něco zrcadlila, aby nám něco sdělila, a jakmile tuto zkušenost přijmeme, změní se i naše tělo, náš pohled na ně a my sami, a tím i náš život.

Krásný a lehký proces uzdravování přeji všem, kteří se vydají touto cestou vlastní odpovědnosti a moci. Miluji vás a naši sílu.

Zdroj: https://mahulen-tereza-kisir.webnode.cz/l/proces-uzdravovani-ma-sva-pravidla/

Advertisement