Tag Archive | telo

Sebaláska

“Myslím, že najdôležitejšou vecou v živote je sebaláska, pretože keď nemáš sebalásku, úctu ku všetkému na tvojom vlastnom tele, tvojej vlastnej duši, tvojej vlastnej schránke, ako potom môžeš mať naozajstný vzťah s kýmkoľvek iným?”
~ Shailene Woodley

A womans’s hands crossed over her chest. Photo based illustration.

Reklamy

Nebe a Země patří k sobě

Země prostřednictvím Pamely Kribbe

Drazí lidé, jsem hlas Země.

Všechny vás zdravím z místa spojení a jednoduchosti. Spojte se se mnou: se zemí pod vašimi chodidly, se stromy a trávou, s kameny a celou přírodou kolem vás. Je kolem vás jako energie, kterou přijímáte a která vyživuje vaše buňky. Je to místo, kde může původní zemská energie existovat, kde je pro ni místo.

V lidské společnosti existuje mnoho energií, které jdou proti původní energii Země. Ty, které jdou proti, vyvstávají z procesů myšlení a pokouší se na Zemi život krotit. Tyto mentální energie se staly pro všechny z vás tak všední, že se staly téměř vaší druhou přirozeností. Jen jako malé dítě jste měli přímé spojení s tím, co bylo nejpřirozenější.

Žádám vás, abyste si nyní připomněli toto přímé, přirozené spojení se svým tělem, nikoli se svojí hlavou. Sestupte svou pozorností hluboko do svého těla, ze své hlavy a běžte dolů ke svému srdci a břichu. Představte si svou pozornost jako lehké bílé pírko, které se pomalu dotýká všech částí vašeho těla: vašeho srdce, paží a rukou, vašeho břicha, nohou a chodidel. Uloženo ve vašem těle je připomínkou jednoduchosti a čistoty. Tělo si pamatuje, ukládá stará zranění a traumata do buněčné paměti, ukládá však také primární vzpomínky jednoty, spontaneity a přirozenosti.

Žádám vás, abyste se nyní spojili se svou primární pamětí. Vnímejte před sebou dítě, dítě, kterým jste kdysi byli, nebo jen vzhled dítěte, které je šťastné, bezstarostné a v harmonii s přírodou. Když se cítíte šťastní a bezstarostní, neuvažujete neustále o tom, zda máte něco udělat, zda to, co cítíte, je správné, jaké budou konečné důsledky, nebo co by se mohlo stát nebo pokazit. Mentální síla ve vás neustále zasahuje a omezuje spontaneitu, která je tam taktéž a chce vycházet z primárního zdroje k vaši ztělesněné duši.

V každém z vás existuje spontánní proud. Vaše tělo nese tento proud v každé své buňce a obsahuje mou energii – energii přírody. Energie vaší duše a energie přírody se spojují v buňkách vašeho těla. Jsou však zahaleny vrstvami naučených způsobů myšlení, jež jsou poháněné strachem.

Představte si, že buňky vašeho těla byly původně plné tvořivého světla, které je spojené jak se Zemí, tak s vaší duší. Dvě energie Nebe a Země nemají žádný problém vzájemně se nalézt, jsou k sobě přitahovány a patří k sobě. Jsou to lidé, kteří vytvořili umělé rozdělení. Tyto dvě energie se vám mohou jevit jako vyšší a nižší, avšak ve vaší původní povaze toto rozdělení neexistuje. Tančí spolu, energie vaší duše a energie Země. Pokuste se vnímat toto spojení ve svém těle ještě jednou. Vnímejte tekutost světla, které je živé ve všech vašich buňkách a je plné informací z energie, která vám pomůže najít cestu.

Dítě, které jsem vás požádala přivolat svou představivostí je Poslem sjednocených energií světla Nebe a Země. Nyní se tohoto dítěte zeptejte, zda má pro vás nějakou zprávu. Nechť k vám tato zpráva přijde způsobem, který dítěti příšluší. Zpráva nemusí být ve slovech. Není to mentální energie, kterou vám chce dítě uvnitř vás poslat. Energie dítěte je velmi živoucí a říká vám, kde jste zůstali lapeni ve starých zvycích a myšlenkách.

Nechejte toto dítě s jeho energií jít na místo ve vašem těle, které potřebuje tuto energii nejvíc, místo, kde se vaše energie zablokovala tím, že vás dočasně přemohl strach. Strach způsobuje převzetí mentálních procesů, které se pak budou snažit řídit a kontrolovat mechanismus života, aby vás ochránily a přežily. Tato reakce však nikdy nesytí vnitřní dítě, nevyživuje proud života, kterým ve své podstatě jste. Vede k potížím ve vašem fyzickém těle nebo k nespokojenosti a bolestem ve vašem emocionálním těle.

Rozpoznejte závoj, který jste na sebe hodili: závoj strachu, přílišného přemýšlení, nedůvěry a možná nedostatku víry. Vnímejte, zda dokážete pozorovat tento závoj ve svém těle: nějaká šedá nebo tmavá místa, která ovládají vaši energii a ta nemůže svobodně proudit. Dívejte se na toto temné místo a uvědomte si, kdo jste. Nejste svým vnitřním dítětem, ačkoli vaše vnitřní dítě žije uvnitř vás. Jste vědomím, které toto dítě podporuje a které činí volby, zatímco dítě uvnitř vás je pocitovou částí. Je to ta část vašeho života, která proudí a touží po seberealizaci, ta část, která vás potřebuje – vaše Já, tvořitel uvnitř vás, vědomí uvnitř vás – aby se skutečně plně projevila.

Dítě ve vás je jako jemná, krásná květina, která potřebuje, abyste ji milovali a pečovali o ní, potřebuje, abyste ji chápali. Jste pečovateli a strážci svého vnitřního dítěte. Život vám dal toto dítě – vaši spontaneitu, touhy, tvořivost – a vy jste tvořitel, který má na výběr. Můžete nechat své vnitřní dítě zahalené závojem a být utlačeni strachem ze společnosti, která vás přemohla, když jste se narodili. Máte však také sílu tyto strachy a přílišné přemýšlení prolomit.

Chopte se své hluboké síly vědomí. Vědomí není o přemýšlení, je však ochotou být zcela přítomné a nevzdalovat se od své bolesti, od svého vnitřního dítěte – vidět jak dary tak bolest, která v dítěti je. Žádám vás, abyste své dítě vnímali čistě, a když tak činíte, částečně mizí závoj, který vás obklopuje. Vnímání toto dítě oživuje a probouzí, toto dítě pak cítí, že tu může být.

Vnímejte velmi jasně zprávu tohoto dítěte a vnímejte svou vlastní ochranou sílu. Jste schopni rozlišit mezi strachem a láskou, mezi dusivým útiskem a skutečnou svobodou a spontaneitou. Povolte svou vlastní dětskost, svou vlastní spontánnost a nevinnost a vše, co z toho pochází.

Může to však ve vás vyvolat úzkost, protože jste se ještě nenaučili tomuto procesu důvěřovat. Bylo vám říkáno, že musíte směřovat k budoucnosti, že máte předvídat, co špatného by se mohlo stát, že nemůžete jen tak jít dopředu a být sami sebou, že existují nebezpečná ohrožení.

V tomto způsobu myšlení je však mnohem větší hrozba. Potlačuje vaši původní tvořivost a způsobuje, že máte o sebe strach tím, že způsobíte svůj rozpad. To je pro lidi největší nebezpečí, protože tento rozpad může způsobit destruktivní chování. Vytváří skutečný chaos, protože uvnitř lidí už neexistuje jednota, není zde střed.

Přemýšlení vám nikdy nepomůže být ve středu. Váš skutečný střed je ve vašem břiše, kde jste spojen se mnou, se Zemí. Vnímejte energii Země, která tam proudí. Pusťte se a odvažte si důvěřovat. Život je dobrý a chce vás přivést k sobě – k důvěře k životu.

Děkuji mnohokrát za vaši přítomnost a pozornost.

© Pamela Kribbe
http://www.jeshua.net

překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

HLUBOKÁ ŽENA

Hluboká žena je v napojení na čistou zdrojovou energii. Hluboká žena sem přišla změnit struktury existujících forem. Přišla, aby přivedla zemi zpět do vědomí kreativní a spirituální síly zvané ženské světlo. Hluboká žena je silou přirozené záře, která nemůže být zastavena.

Hluboká žena se přesunula za materiální chtění a vnější nápravy pro vlastní bezpečí nebo naplnění. Hluboká žena zjistila, přes nespočitatelné roky svobodného dechu, že byla pozvána Životem, aby sáhla do hloubek jeho existence.

Hluboká žena musí konfrontovat, potkat se a čelit tomu, co je na této planetě prezentováno jako iluze. Musí se naučit opustit prostor mysli a vrátit se do svého těla. Musí pokračovat ve vstupu hlouběji, hlouběji a hlouběji do svého posvátného středu, dokud zde není obnovena čistota.
Musí vytáhnout veškerá stará tajemství, která byla zapomenuta a nepoužívána. Musí kráčet po kamenité cestě než vstoupí do své svěží zahrady. Musí připomínat svému sklíčenému srdci, že moudrost leží v jejím těle, v jejím cítění a jejích nekonečných, proudících energetických cyklech.

Musí se opakovaně pozvedat nad svou únavu, znovu a znovu. Musí vytrvat, zůstat a žít, přestože chce odejít. Musí pokračovat. Každý den, každou hodinu, s každým nádechem.

Musí stále dýchat, protože její hluboká přirozenost jí říká, že země potřebuje její dech, aby se mohla točit. Její dech jí sděluje, že je spojená s anděly, zářivými, osvícenými, vzestoupenými a také Velkou Bohyní.
Hluboká žena ve svém životě dosáhne bodu, kdy se musí očistit na velmi hluboké úrovni.

Musí odmítnout spolupracovat se spícím davem, televizí a médii nadopovaným, emočně zablokovaným a ztvrdlým, egem vedeným světem. Odchází z umělých, materiálních, vnějších forem falše, třpytící se výživy. Svléká se z vnější výzbroje a sestupuje k obnaženým kostem. Začíná zase žít s vlky, měsícem, stromy, hlínou, oceánem a hvězdami. Osidluje své vnitřní chrámy, láskyplně o ně pečuje, je okouzlena jejich Světlem a vroucně slibuje už nikdy neopustit samu sebe.

Hluboká žena nalézá samu sebe pravidelně ponořenou v tichu, jakoby to byl její věčný domov.

Hluboká žena odhaluje svou bolestnou touhu pro nehlídanou intimitu s veškerým životem.

Hluboká žena hledá pouze pravdu, protože ona JE ve své podstatě pravdou.

Hluboká žena zřídka promlouvá ve spěchu a vyhýbá se pomluvám. Rozvinula bohaté spirituální uvědomění a přítomnost. Velmi opatrně vybírá slova a způsoby komunikace, protože ví, že být hluboce autentickou je největší dar, jaký může žena dát.

Hluboká žena si nyní na této planetě vykrajuje široký prostor pro sebe samu.

Zahnízďuje se v zemi, propojuje své čakry s mřížkovými body Světla a otevírá své pradávné lůno Bohyni.

Umožňuje veškerým božským informacím, aby byly uloženy v jejích buňkách, zářily a udávaly směr.

Spojuje se se svým lůnem a svou vzácnou krví.

Dívání se do očí druhých vnímá jako posvátnou praktiku.

Dotýká se druhých a dává jim vědět, že jsou v bezpečí.

Miluje se se svými strachy – rozpouští se v nich, vstupuje do nich plně a dovoluje jim prostoupit celé její tělo.

Upřednostňuje kouzlo ukryté ve Třetím Oku.

Hluboká žena překračuje hranice, které rozvíjí vědomí. Pohyb jejího života vytváří ohromnou transformaci.

Ona představuje evoluci Duše.

Hluboká žena viděla vše, byla svědkem všeho, a zmírala tím znovu a znovu.

Vše zrodila.

V našem komerčně vedeném, duše-umrtveném světě vnějších náprav a materiálního zisku je hluboká žena zřídka kdy rozpoznána nebo pojmenována.

Hluboká žena je osvícený sen pravdy v uspávající, otupělé, srdce – zatvrdlé, adrenalinem poháněné, odpojené, strachem vyvolané noční můře, která se tváří jako Život.

Ona je láska, rozpuštěná a plápolající ve všech svých tvarech. Je léčivá, trpělivá a stálá. Je transformací – divoce statečná a opětovně znovuzrozená – znovu a znovu.

Je celistvostí přírody vtělené v kůži, kostech, svalech a krvi.

Pohybuje svým tělem účelně, mluví zvučně, vkládá své vědomí do nejvyšších dimenzí a promlouvá s Mysterií.

Hluboké ženy strávily věky kráčejíce v lesích, skrývaly se v horách, plavaly v mořích a modlily se v chrámech.

Nemusí mluvit o těchto věcech přímo, ale vězte, že všechny jejich zkušenosti jsou uloženy v úžasném pohledu jejich očí.

Mohou vás naučit jednu nebo dvě věci o životě, o lásce, o tom jak tu trávit váš čas ale hlavně – o darech vaší Duše.

Hluboké ženy kráčí mezi námi a díky Bohu za ně. Seslala je sem Bohyně k znovuzískání hloubky života pro všechny.

Země je nyní nasává a odmítá je pustit, protože jejich vibrační jedinečnost a posvátná hloubka je tak nezbytná k zachování Života na této planetě jako kyslík.

Tyto ženy jsou zakořeněny v zemi. Kosmos se o ně pevně stará. Jsou ceněnými drahokamy vesmíru.

Hluboké ženy ovlivní každého, kdo s nimi přijde do kontaktu.

Hluboké ženy jsou tu k obnově otevření se přítomnosti, moudrosti srdce, dechu, krve, tajemství a naslouchání duše naší planety.

Hluboké ženy jsou manou z ráje.

Hluboké ženy jsou pradávné, voňavé tóny písně Země.

Hluboké ženy jsou povolány k vyzařování frekvencí svého bytí, bez výhrad nebo rozpaků zamíchat pohasnutými vzpomínkami oslepeného lidstva, které ztratilo svou cestu.

Vezměte hlubokou ženu za ruku a uzavíráte slib sami se sebou.

Připomínáte sami sobě, že toto je život, na který si vzpomínáte a je to ten, na kterém nyní nejvíce záleží. Až budete připraveni, vše se ve vašem životě spikne a budete přivedeni do její aury.

O intuitivním životě hluboké ženy se mluví jen zřídka, ale posvátné denní činy těchto žen udržují zemi otevřenou pro možnost nového života.

Hluboké Ženy drží budoucnost naší planety ve svých zemi pokrývajících, soucitných a světlem vyplněných rukou.

Autor: Sophie Bashford
www.sophiebashford.com

Překlad: Taunia Atiriamin
www.slunecnabrana.eu, www.martinachristova.eu

Duchovné príčiny chorôb trošku inak

Duchovné príčiny chorôb znamenajú, že prvotný problém, príčina našich chorôb nevzniká na tele. Telo nám len symbolicky ukazuje, s čím presne máme problém a čo treba pochopiť. Telo s nami neustále komunikuje.

Keď sa v ňom naučíme čítať, dokážeme lepšie pochopiť, prečo nás bolí to a tamto a ako si dokážeme sami pomôcť.

Ak nás niečo bolí, snažíme sa robiť kadečo, aby tá bolesť prestala. Najrýchlejšia cesta, ktorú veľa ľudí volí, je cez tabletky. Na nich je napísané: Tlmia bolesť.

Keď sa v živote niečo utlmí, raz sa to opäť vráti. A keď stále človek niečo utlmuje, tak sa mu to stále vracia, ale druhý krát to bolí viac, tretí krát ešte viac, štvrtý krát poriadne a piaty to už nemusí prežiť.

Poviem Vám jedno prirovnanie:

Zatvorte oči a predstavte si, že ste v strede hlbokého jazera a topíte sa. Predstavte si to. Zrazu ku vám prijde záchranný čln, aby vás zachránil. Hodia vám záchranné koleso, ale tým, že máchate rukami naokolo, aby ste sa neutopili, odháňate to koleso od seba preč.

V momente ako sa ukľudníte a prestanete rukami rozhadzovať, to koleso pripláva ku vám samé.

Je to tak so všetkým v živote. Pamätáte sa, keď ste hľadali partnera? Našli ste ho? Keď hľadáte, nenájdete, aspoň nie toho, kto ku vám má naozaj prísť. V momente, ako sa na to hľadanie vykašlete, ten partner sa zjaví sám od seba.

Ak máte bolesti, topíte sa. Máchate rukami, snažíte sa zachrániť, utlmujete sa tabletkami, skúšate rôzne maste, krémy, masáže, rehabilitácie, naprávania, injekcie a stále sa tá bolesť vracia.

Najprv treba pochopiť, prečo choroba vznikla. Žiadna choroba nevznikla zo dňa na deň, i keď to tak občas vyzerá. Za rakovinou býva vkľude aj 20 rokov hromadenia negatívnych myšlienok, nenávisti, hnevu a neodpustenia. Niečo vás žerie a to potom začne doslova požierať vaše telo. Bác. Rakovina.

Silné depresie, úzkosti, samovražedné myšlienky, bolesti hlavy, celková slabosť a že nič nemá zmysel, čím som si prešiel, po vás chcú zmenu. Nastáva znovuzrodenie. Za života zomriete ako starý človek a narodíte sa ako nový. Ako nový človek sa narodíte v prípade každej choroby, ak pochopíte prečo prišla, prečo sa to stalo práve vám.

Pozrime sa na naše nohy – nesú nás celý život.

Nohy nám ukazujú smer v živote. Ak máme problém s nohami, ideme nesprávnym smerom. Môže sa to týkať práce, vzťahov, k ostatným, i k sebe samému, manželstva, sami viete, v ktorej oblasti života vám to škrípe.

Bedrové kĺby hovoria o vzťahu s našimi rodičmi. Kolená s našimi súrodencami alebo partnermi. Členky s deťmi.

Ľudia, ktorí nechceli vo svojom živote niečo vidieť, nosia okuliare. Tá situácia, ktorá sa im v živote stala, bola taká silná, že sa vnútri obrnili, nechceli ju vidieť a začal sa im kaziť zrak.

Jedna známa mi povedala, že ona má problém so zrakom úplne od malička.

Väčšina ľudí, takmer všetci si nepamätajú prvé 3 roky života. To, že si ich ako dospelí nepamätajú, neznamená, že detská dušička si ich nepamätá. Úplne stačí, ak je dieťa v bruchu matky a je nechcené. Dieťa to cíti už v bruchu.

Ak sú ľudia dostatočne silní a dokáže ísť hlboko do seba, do svojej minulosti, dostať zo seba ten hnev na rodičov, pochopiť, prečo sa tak chovali, odpustiť im, vtedy zložia okuliare a bude krásne vidieť bez nich.

Ak majú ľudia problém s ušami, znamená to, že vo svojom živote nechceli niečo počuť. Opäť pravé ucho žena, ľavé muž.

A čo ruky?

S nimi narábame v živote. Ako narábate so svojim životom? Kamarátka pracovala ako masérka a cez dva roky masírovala väčšinou lakťami, lebo všetky prsty i zápästie ju boleli. Ako to pochopila, že práca masérky nie je práca pre ňu, že to nie je to, s čím sem prišla a čo tu má robiť, dala výpoveď a prsty po pár týždňoch sa jej dali samé do poriadku. Nič ju nebolí.

Ak vás bolia ruky, porozmýšľajte nad tým, či to čo robíte, je to, čo vám naozaj prináša radosť a vstávate kvôli tomu ráno z postele s úsmevom 🙂

Spomeňte si, keď ste bolí mladší, čo ste vždy chceli robiť a začnite to robiť. Ak niečo začnete robiť srdcom a s tým, že vás to napĺňa a ženie dopredu, všetko ostatné príde samé. Zdravie, šťastie, vnútorná vyrovnanosť i peniaze.

Každý prst na ruke i nohe má svoj význam, ale to si už viete pozrieť na základe akupresúry. Napríklad stredný prst, ktorý si nahnevaní ľudia občas ukazujú je symbol hnevu a zrovna on súvisí s hnevom. Ukazovák – ním ukazujeme na druhých. Malíček, malíček, malý prstíček, načo slzičky, že si maličký, spomínate si na tú pesničku? Malíček nám signalizuje problém, ak sa cítime byť menejcenný. A tak ďalej…

Obezita – veľa ľudí nemajú radi sami seba kvôli tomu ako vyzerajú, lebo táto spoločnosť nás nainfikovala tým, že krásne a dokonalé ženy sú tie z časopisov, vymachlené, so štíhlou líniou a nosia kabelku od Gučiho. Alebo že ideálny muž má byť svalovec, čo 5x do týždňa chodí do posilky. Celé zle.

Ľudia proti obezite bojujú tým, že sa snažia cvičiť a dodržovať rôzne diéty. Problém je v tom, že sa snažia niečo robiť. Máchajú rukami ako pri tom topení sa, ale tak sa akurát topia ešte viac a žiadne diéty nezaberajú.

Obezita má príčinu v tom, že sa snažíte zajedať nejaký problém, najčastejšie z detstva. Spomeňte si, kedy ste začali priberať. Stalo sa vám niečo príšerné, čo ste nechceli vidieť, počuť a potrebovali ste to nejak zvládnuť, obrniť sa. Tuková hmota je to obrnenie. Začali ste jesť, veľa jesť. A vždy, keď sa v živote podobná ťažká situácia opakuje, vy stále robíte to isté, čo v detstve, opakujete ten istý vzorec správania. Zajedáte ten problém.

Ak si uvedomíte, čo to bolo, čo ste sa snažili ako malí zajesť, vyplačete sa, dostanete to zo seba von, poprípade sa porozprávate o tom s ľuďmi, ktorí vám vtedy v detstve ublížili (nie je to podmienka, dá sa to riešiť aj inak), tak nemusíte ani brať žiadnu špeciálnu diétu, lebo vaša obrana línia na bruchu i celom tele začne sama od seba padať.

Týmto spôsobom zo mňa za 2 týždne spadlo cca 15 kíl. Ľudia sa ma pýtali, čo sa so mnou deje, či som chorý, ale ja som sa cítil ako nikdy predtým, plný energie a zdravia. Cítim sa tak doteraz.

Alkoholizmus – tu zapíjate niečo ťažké, čo ste zažili. Keď človek veľa pije, v tele nato reaguje pečeň. Tá súvisí s hnevom. Pečeň súvisí s očami a pohlavnými orgánmi. Ak ste v živote nechceli niečo vidieť (bitka rodičov, bili vás, ťažké detstvo, zneužívanie, rozvod, šikanovanie), zapíjate to alkoholom a pomaly odchádza zrak, pečeň a slabne erekcia.

Hnev a strach sú dve strany jednej mince. Ľudia, ktorí majú v sebe najväčší hnev, sú tí, ktorí sa najviac boja. Hnev časom prerastie do nenávisti a tá do utrpenia.

Strach – hnev – nenávisť – utrpenie = je jedno a to isté. Ak máte v živote strach, v detstve, potláčate v sebe hnev, hlavne chlapcov učili od malička neplakať, dusiť to v sebe. Potlačený hnev sa mení na nenávisť dôsledkom čoho trpíte.

Hovorí sa, bolesť je normálna, utrpenie je dobrovoľné. Ak neprijmete to, čo sa stalo, trpíte. Vyberáte si to sami. Príjimte, čo sa vám stalo, čo vám to dalo, čo ste sa naučili vďaka tomu. Tým, že to neprijímate, ubližujete len tak sami sebe. Odpustite a poďakujte.

Krk hovorí o vzťahoch. Zdržujú sa v ňom nevypovedané veci. Ak ho máte poriadne stuhnutý, alebo tam máte hrčky zopár rokov, hovorí to o vašich nedoriešených, neodpustených vzťahoch. Môže to siahať až do minulých životov. Takisto o vzťahoch hovoria orgány ako žlčník, maternica, pohlavné orgány. Môže to byť aj vzťah k sebe samej, k sebe samému.

Ak máte problém s črevami, žalúdkom, často nafúknutým bruchom, ležia vám tam nespracované veci. Nevyriešené, nepochopené, neodpustené. Leží vám to tam a ak to neriešite, veľmi ľahko môžete dostať napríklad žaludočné vredy, alebo sa vám tam môže usídliť pásomnica.

To, že brucho rastie z piva a podobné vymyslené veci sú len dôsledky toho, čo tam už máte nedoriešené, vkľude aj niekoľko rokov. Jedlo, alkohol sa potom len nabaľujú na tie nespracované veci, čo tam máte, je to len dôsledok. Čím viac nepekných situácii si tam ukladáte a neriešite ich, tým viac vám brucho rastie.

Srdce – srdiečko je láska. Ak ste v živote nedostali dostatok lásky od svojich rodičov, alebo vy lásku nedávate, nečakane i čakane vás opustí partner, rozvod, smrť, ťažké životné rany, to všetko sa ukladá na srdiečku. Zdravé srdiečko potrebuje pochopenie, uvedomenie, prečo sa to stalo a odpustenie, tak bude srdiečko zdravé.

Pľúca – pomocou nich dýchame. Dýcha sa vám dobre? V práci, vo vzťahu, celkovo v živote? A čo vaše detstvo, dýchalo sa vám dobre?

Zuby – každý jeden zub súvisí s nejakým orgánom v tele. Raz som v čakárni u zubárky započul od jednej staršej pani: „Kto nemá v poriadku srdce, má problém so zubami.“ Zuby hovoria o veľa veciach. Kazy nevznikajú z ničoho nič. Niečo nám v zuboch hnije, niečo čo sme v živote zatlačili veľmi hlboko, čo sme nechceli vidieť, počuť, zažiť.

Dôležité je, aby sme sa riadili svojim srdcom, nie hlavou. Keď nás niečo bolí, stíšme sa, vnímajme sami seba. Spýtajte sa sami seba v duchu alebo nahlas: Prečo ma to bolí? Čo mi chceš povedať? A počúvajte. Odpoveď príde. Je to to prvé, čo zaregistrujeme, tých prvých pár sekúnd. Hovorí nám to náš vnútorný hlas, naša intuícia, nekonečná múdrosť vnútri nás. To je odpoveď.

Po nej sa do toho začne miešať hlava, myseľ. Začne hovoriť a to nie, to tak nemôže byť, zabudni na to. Toto hovorí naše ego, ktoré sa klepe od strachu, že by sme mohli dôjsť na príčinu, prečo nám je tak a tak. Zbavme sa mysli. Počúvajme svoj vnútorný hlas a vykročme na cestu uzdravenia.

Autor: Radoslav Zárecký
Zdroj: http://terapiareiki.sk/duchovne-priciny-chorob/

VĚČNÝ ŽIVOTNÍ PROUD

Milovaní,

tolik z vás nám teď píšete o tom, jak cítíte prázdnotu, samotu, odpojení od života – od sebe, od druhých. Jak cítíte nicotu, beznaděj, destrukci.

To, o co se s Vámi můžu podělit je opět jen moje vlastní zkušenost s těmito prožitky.

Čím dál víc jsme těmi, co Ví… těmi, co mají vše načteno, těmi, co moc dobře rozumí tomu, co se jim děje, proč se jim to děje, s čím to souvisí – karma, čištění, energetické posuny… A přitom všem nevíme, co se sebou, co dělat, kde začít, jak si pomoct…

V noci jsem opět nespala a vnímala jsem, jak jsme stále tolik ponořeni ve svých myslích. Možná „víme“ vše, možná nám plno lidí potvrdí naši „správnost“, stejně nám to nepomůže.

Odmítáme sami sebe, odmítáme skutečnost takovou jaká je. Stále si ji přejeme přizpůsobit svým přáním, přizpůsobit ji tak, abychom ji alespoň nějak dokázali přijmout a akceptovat. Chceme se pořád dokola něčeho zbavovat, něco čistit, něčemu rozumět a mít na vše jasný návod nebo vysvětlení. Když nám pak někdo potvrdí, že je to „karma“ na chvíli se nám uleví… „Vidíš, já to říkal/a!“… za chvíli jsme však tam, kde jsme byli.

Cítím, jak to vše zůstává jen na úrovni hlavy – mysli… nepustíme to dál… Obýváme svoji hlavu… živíme svou umělou identitu, iluzi o sobě, iluzi o světě. Dokonce to často víte, víte, že to nejste vy, že je to hlava, ego… jenže nevíte, jak dál, co s tím.

Paradoxem je, že s čím dál větším množstvím informací z tzv. spirituálního světa, se ještě víc odpojujeme sami od sebe… od svého TĚLA, od své duše. S každou potlačenou bolestí, s každým nepřijatým strachem, nevyjádřenou emocí, popřením sebe sama a toho, jak to cítíme, stavíme kolem své věčně zářivé duše, svého věčně zářivého Ducha hradbu… ta hradba je už tak veliká, že přestaneme světlo naší duše cítit a vnímat. Ono tam však stále je, září pořád stejně silně… neodešlo… To my jsme od něj „odešli“ – to my jsme se odpojili… jak? Naše vědomí zůstalo v hlavě… a hlava – naše mysl je tak rafinovaná, že s ní tuto hru dokážeme hrát stovky, tisíce životů.

Co s tím? To, co život naučil mě, je prosté. Buď! Zavři oči a spoj se se svým dechem… jen ho pozoruj. Vnímejte, že jakmile zavřete oči a obrátíte pozornost dovnitř na svůj dech – okamžitě sklouznete svým vědomím do břicha a následně vnímáte i hrudník – srdce. Děje se to zcela přirozeně a automaticky. Není třeba si to představovat ani vyvolávat.

Břicho – vaše centrum, vaše slunce, vaše síla, život… váš pupík, připomínající vám neustále spojení s celou Existencí.

Pamatuji si, když jsem si začala tohle uvědomovat, uvědomovat tento životní proud v sobě, jak byl zpočátku slabý… jak přijímání (nádech) mi dělal potíže… jak se vždy někde zasekl a jak výdech (dávání) byl mnohem delší než celý nádech.

Nejde o to svůj dech analyzovat a vytvářet si další koncepty. Jde o to, abychom ho jen pozorovali… čím víc přijímám svůj život a vše, co se mi v něm děje, tím víc se mi mění můj dech.

Dnes vnímám v těle prostor, volnost a můj dech je uvolněný, lehký a tak přirozený.

Cítíme samotu, cítíme frustraci, cítíme oddělenost a tam, kde to začíná jsme my sami… necítíme sami sebe… odpojili jsme se od svého těla – tím pádem od své duše i Ducha. Hledáme ho někde venku, případně chceme, aby nás s ním někdo spojil, anebo utíkáme do jiných světů… Náš Duch, naše podstata však nikam nezmizela, je stále tu… je v nás.. je uvnitř nás – uvnitř našeho těla! Čím uvolněnější tělo máme, čím hlouběji do něj vklouzneme, tím blíž jí jsme.

Sklouznout níž…. sklouznout z hlavy níž… stačí vnímat dech – ať je jakýkoli – jen ho vnímat a hned jste tam…

Ano, je velmi pravděpodobné, že budete najednou vnímat i bolesti a emoce, které jste v těle potlačili. Jenomže, alespoň z mé zkušenosti, pouze jejich NAPROSTÉ LÁSKYPLNÉ OTEVŘENÉ PŘIJETÍ A JEJICH PROŽITÍ nás osvobozuje a pomáhá k lehčímu dechu, k lehčímu Bytí.

Zjistila jsem, že když přijde krize, když mě přepadne strach, nepomůže mi vědomí, že vím, že je jen iluzí – že je výplodem mé mysli. To, co mi však pomohlo vždy, bylo jeho přijetí – přivítání jakékoli emoce, bolesti, čehokoli, co se objeví a dovolení, aby to existovalo, aby se to projevilo. Je to tu, tak před čím zavírat oči, co odmítat a snažit se zakrýt pod koberec. Zjistila jsem, že mi nikdy nepomohlo znát dopředu odpověď, že mi nepomohly názory a vhledy druhých, nepomohlo mi zjišťovat, proč tomu tak je a k čemu mě to vede. V tu chvíli, kdy jsem v tom byla, mi to bylo upřímně k ničemu. Proč? Protože tento způsob mě zase udržuje jen a jen v hlavě a nepouští dál… odpojí mě od těla a od PROŽITKU, a přitom teprve s prožitkem a jeho opravdovostí přichází moudrost, uvolnění, propuštění a hluboké pochopení.

Je rozdíl vědět, že strach, který mám, je jen iluze a odmítnout ho. A je rozdíl s láskou ho přivítat, přijmout, PROŽÍT a dovolit mu, abych mohla tuto iluzi skutečně prožít v sobě, ve svém těle – to mi totiž nikdo nevezme a s dalším strachem, který se mi v životě objeví, už to bude o mnoho lehčí. To je skutečné poznání… to je to, co nás přivádí blíž k sobě… ta skutečná cesta není povrchní, ta cesta není v tom, že dopředu vím, co se děje a proč. Ve skutečnosti jdu do naprostého neznáma… zas a znovu tam s větší a větší důvěrou vstupuju, protože mám poznání, že každý jeden takový prožitek je pro mě ohromnou příležitostí a pokladem, který mi navrací moji ztracenou sílu. Otevírá v té hradbě, kterou jsem si kolem své duše postavila další a další otvor a světlo mé duše, mého Ducha se začíná šířit víc a víc mým tělem a já se s ním spojuji stále silněji. Jen díky předešlým prožitkům je ta lehkost bytí hmatatelná…

Čím víc jsem spojená se svým tělem, se svým dechem, tím víc vnímám život, Zemi – přírodu a spojení se vším. Nedávno mi jedna přítelkyně napsala, že život je vysoce individuální záležitost. Ano, může být, co se týká našich prožitků, vnímání, pocitů, zvolené cesty. Zároveň však tím, kdy se víc a víc spojujeme se sebou, vnímáme spojení se vším, co jest, co nám dává věčný život, a co proudí v každém jednom individuálním těle. To tomu všemu dává ohromnou hloubku a velikost. Podívejte se na přírodu, vše má své dokonalé místo, svou úlohu, nikde není nic navíc, nikde nic nechybí, vše funguje zcela přirozeně a lehce ve společné souhře a harmonii. My jsme její součástí. Nejsme od ní ve skutečnosti odpojeni.

Cítíte se osamoceni? Cítíte strach? Cítíte bolest? Cítíte frustraci, hněv? Tak je přijměte, v celé jejich síle a kráse… tím, že jim budete chtít porozumět nebo tím, že se jich budete chtít zbavit, se propadáte ještě hlouběji – do větší samoty, většího strachu, do větší frustrace. Je tu! I když před tím zavřete oči, nezmizí. Přijměte to, co je… nikoli hlavou a rozumem… přijměte to celou svou bytostí, přijměte to tak, že v tom budete.

Když jsem začala život skutečně přijímat z tohoto svého spojení s tělem, s dechem… se sebou… vstoupila do něj nová esence… vstoupila do něj síla mého ducha, neochvějný klid a láska. A i když se ocitnu v krizi, kterou bytostně vnímám a cítím, toto spojení tam zůstává, vnímám ho, a potom dokážu za všemi svými emocemi, bolestmi a strachy cítit ohromnou sílu a důvěru ve vše, co se mi děje. Je pro mě úžasné, že bez jakékoli techniky zklidnění, mohu být uprostřed vnitřní krize, a pod ní hmatatelně vnímat klid a hloubku, kterou sama JSEM. To vše zcela přirozeně. To mě učí sám život – dovolila jsem si otevřít se mu a víc, a víc cítím důvěru v něj. Nic tu není zbytečně. Když něco cítím, když jsem v nějaké situaci, není tu proto, abych se ji hned snažila změnit, odklidit, pochopit, vyřešit… zkuste nasednout na její křídla, i když se vám bude ze strachu třást celé tělo, a leťte. Leťte vstříc tomu, co vám přinesla. Je to jen na Vás. Ona počká nebo se vrátí v jiné podobě a silněji a bude vás popostrkovat, abyste nasedli a s důvěrou skočili do neznáma.

Některé věci se pro mě jednoduše staly už minulostí… čím víc vnímám své tělo, sebe v něm, svůj dech, který mě spojuje se životem, se svou skutečnou esencí, tím spíš už nedokážu dělat věci, které jdou proti mně, nedokážu jít proti tomu, co cítím, nejde mi už tak snadno zrazovat samu sebe.

Celé toto přijetí přítomnosti, jaká je, mě velmi k mému vlastnímu přijetí… k lásce a úctě ke svému tělu, k životu, k Zemi, k sobě… a k druhým…

A máte pocit, že v tom jste sami? Ano, do jisté míry jsou vaše PROŽITKY velmi individuální, ale víte co? Čím blíž sobě jste, tím víc za touto individualitou vnímáte tu ohromnou důvěru v život, která nás všechny spojuje. Jedeme v tom všichni… každý po svém, každý tak, jak si dovolí, každý tak, jak v danou chvíli dokáže. Vše do sebe dokonale zapadá a je součástí něčeho mnohem většího a širšího, než dokáže 8 miliard myslí vymyslet.

Chceme opravovat dokonalé, zasahujeme do přirozeného rytmu života. Přirozený rytmus života tu je a bude stále – i bez našich těl a identit. To my, každý jeden z nás, se můžeme na tento rytmus znovu naladit. Kde? Uvnitř sebe, v tichu, v samotě, v přírodě. Ta je mou největší inspirací a učitelem. Čím blíže přirozenému proudu ve svém těle, tím blíže k přírodě. Čím blíž k přírodě, tím blíž přirozenosti v sobě.

Objímám Vás velmi, ať už se zrovna nacházíte ve svých hlubinách, nebo na prosluněných vrcholech. Nic netrvá věčně, a čím víc budeme tyto přirozené rytmy sami v sobě CTÍT, tím blíž budeme kouzlu celé této Existence. Tím víc ji budeme hmatatelně vnímat ve svém těle, ve svém každodenním životě a nebudeme potřebovat žádný návod. Když se od tohoto rytmu odpojíme, jednoduše to ucítíme, uvidíme to na tom, co se nám v životě děje. Pak se zase vrátíme k sobě a dovolíme, aby tento životní proud prostoupil každou naši buňku a zharmonizoval naše bytí. Jen SKUTEČNĚ a s odevzdáním POVOLIT…

S láskou,
© Denisa
http://www.bytvsrdci.org, http://www.jeshua.cz