Tag Archive | telo

Duchovné príčiny chorôb trošku inak

Duchovné príčiny chorôb znamenajú, že prvotný problém, príčina našich chorôb nevzniká na tele. Telo nám len symbolicky ukazuje, s čím presne máme problém a čo treba pochopiť. Telo s nami neustále komunikuje.

Keď sa v ňom naučíme čítať, dokážeme lepšie pochopiť, prečo nás bolí to a tamto a ako si dokážeme sami pomôcť.

Ak nás niečo bolí, snažíme sa robiť kadečo, aby tá bolesť prestala. Najrýchlejšia cesta, ktorú veľa ľudí volí, je cez tabletky. Na nich je napísané: Tlmia bolesť.

Keď sa v živote niečo utlmí, raz sa to opäť vráti. A keď stále človek niečo utlmuje, tak sa mu to stále vracia, ale druhý krát to bolí viac, tretí krát ešte viac, štvrtý krát poriadne a piaty to už nemusí prežiť.

Poviem Vám jedno prirovnanie:

Zatvorte oči a predstavte si, že ste v strede hlbokého jazera a topíte sa. Predstavte si to. Zrazu ku vám prijde záchranný čln, aby vás zachránil. Hodia vám záchranné koleso, ale tým, že máchate rukami naokolo, aby ste sa neutopili, odháňate to koleso od seba preč.

V momente ako sa ukľudníte a prestanete rukami rozhadzovať, to koleso pripláva ku vám samé.

Je to tak so všetkým v živote. Pamätáte sa, keď ste hľadali partnera? Našli ste ho? Keď hľadáte, nenájdete, aspoň nie toho, kto ku vám má naozaj prísť. V momente, ako sa na to hľadanie vykašlete, ten partner sa zjaví sám od seba.

Ak máte bolesti, topíte sa. Máchate rukami, snažíte sa zachrániť, utlmujete sa tabletkami, skúšate rôzne maste, krémy, masáže, rehabilitácie, naprávania, injekcie a stále sa tá bolesť vracia.

Najprv treba pochopiť, prečo choroba vznikla. Žiadna choroba nevznikla zo dňa na deň, i keď to tak občas vyzerá. Za rakovinou býva vkľude aj 20 rokov hromadenia negatívnych myšlienok, nenávisti, hnevu a neodpustenia. Niečo vás žerie a to potom začne doslova požierať vaše telo. Bác. Rakovina.

Silné depresie, úzkosti, samovražedné myšlienky, bolesti hlavy, celková slabosť a že nič nemá zmysel, čím som si prešiel, po vás chcú zmenu. Nastáva znovuzrodenie. Za života zomriete ako starý človek a narodíte sa ako nový. Ako nový človek sa narodíte v prípade každej choroby, ak pochopíte prečo prišla, prečo sa to stalo práve vám.

Pozrime sa na naše nohy – nesú nás celý život.

Nohy nám ukazujú smer v živote. Ak máme problém s nohami, ideme nesprávnym smerom. Môže sa to týkať práce, vzťahov, k ostatným, i k sebe samému, manželstva, sami viete, v ktorej oblasti života vám to škrípe.

Bedrové kĺby hovoria o vzťahu s našimi rodičmi. Kolená s našimi súrodencami alebo partnermi. Členky s deťmi.

Ľudia, ktorí nechceli vo svojom živote niečo vidieť, nosia okuliare. Tá situácia, ktorá sa im v živote stala, bola taká silná, že sa vnútri obrnili, nechceli ju vidieť a začal sa im kaziť zrak.

Jedna známa mi povedala, že ona má problém so zrakom úplne od malička.

Väčšina ľudí, takmer všetci si nepamätajú prvé 3 roky života. To, že si ich ako dospelí nepamätajú, neznamená, že detská dušička si ich nepamätá. Úplne stačí, ak je dieťa v bruchu matky a je nechcené. Dieťa to cíti už v bruchu.

Ak sú ľudia dostatočne silní a dokáže ísť hlboko do seba, do svojej minulosti, dostať zo seba ten hnev na rodičov, pochopiť, prečo sa tak chovali, odpustiť im, vtedy zložia okuliare a bude krásne vidieť bez nich.

Ak majú ľudia problém s ušami, znamená to, že vo svojom živote nechceli niečo počuť. Opäť pravé ucho žena, ľavé muž.

A čo ruky?

S nimi narábame v živote. Ako narábate so svojim životom? Kamarátka pracovala ako masérka a cez dva roky masírovala väčšinou lakťami, lebo všetky prsty i zápästie ju boleli. Ako to pochopila, že práca masérky nie je práca pre ňu, že to nie je to, s čím sem prišla a čo tu má robiť, dala výpoveď a prsty po pár týždňoch sa jej dali samé do poriadku. Nič ju nebolí.

Ak vás bolia ruky, porozmýšľajte nad tým, či to čo robíte, je to, čo vám naozaj prináša radosť a vstávate kvôli tomu ráno z postele s úsmevom 🙂

Spomeňte si, keď ste bolí mladší, čo ste vždy chceli robiť a začnite to robiť. Ak niečo začnete robiť srdcom a s tým, že vás to napĺňa a ženie dopredu, všetko ostatné príde samé. Zdravie, šťastie, vnútorná vyrovnanosť i peniaze.

Každý prst na ruke i nohe má svoj význam, ale to si už viete pozrieť na základe akupresúry. Napríklad stredný prst, ktorý si nahnevaní ľudia občas ukazujú je symbol hnevu a zrovna on súvisí s hnevom. Ukazovák – ním ukazujeme na druhých. Malíček, malíček, malý prstíček, načo slzičky, že si maličký, spomínate si na tú pesničku? Malíček nám signalizuje problém, ak sa cítime byť menejcenný. A tak ďalej…

Obezita – veľa ľudí nemajú radi sami seba kvôli tomu ako vyzerajú, lebo táto spoločnosť nás nainfikovala tým, že krásne a dokonalé ženy sú tie z časopisov, vymachlené, so štíhlou líniou a nosia kabelku od Gučiho. Alebo že ideálny muž má byť svalovec, čo 5x do týždňa chodí do posilky. Celé zle.

Ľudia proti obezite bojujú tým, že sa snažia cvičiť a dodržovať rôzne diéty. Problém je v tom, že sa snažia niečo robiť. Máchajú rukami ako pri tom topení sa, ale tak sa akurát topia ešte viac a žiadne diéty nezaberajú.

Obezita má príčinu v tom, že sa snažíte zajedať nejaký problém, najčastejšie z detstva. Spomeňte si, kedy ste začali priberať. Stalo sa vám niečo príšerné, čo ste nechceli vidieť, počuť a potrebovali ste to nejak zvládnuť, obrniť sa. Tuková hmota je to obrnenie. Začali ste jesť, veľa jesť. A vždy, keď sa v živote podobná ťažká situácia opakuje, vy stále robíte to isté, čo v detstve, opakujete ten istý vzorec správania. Zajedáte ten problém.

Ak si uvedomíte, čo to bolo, čo ste sa snažili ako malí zajesť, vyplačete sa, dostanete to zo seba von, poprípade sa porozprávate o tom s ľuďmi, ktorí vám vtedy v detstve ublížili (nie je to podmienka, dá sa to riešiť aj inak), tak nemusíte ani brať žiadnu špeciálnu diétu, lebo vaša obrana línia na bruchu i celom tele začne sama od seba padať.

Týmto spôsobom zo mňa za 2 týždne spadlo cca 15 kíl. Ľudia sa ma pýtali, čo sa so mnou deje, či som chorý, ale ja som sa cítil ako nikdy predtým, plný energie a zdravia. Cítim sa tak doteraz.

Alkoholizmus – tu zapíjate niečo ťažké, čo ste zažili. Keď človek veľa pije, v tele nato reaguje pečeň. Tá súvisí s hnevom. Pečeň súvisí s očami a pohlavnými orgánmi. Ak ste v živote nechceli niečo vidieť (bitka rodičov, bili vás, ťažké detstvo, zneužívanie, rozvod, šikanovanie), zapíjate to alkoholom a pomaly odchádza zrak, pečeň a slabne erekcia.

Hnev a strach sú dve strany jednej mince. Ľudia, ktorí majú v sebe najväčší hnev, sú tí, ktorí sa najviac boja. Hnev časom prerastie do nenávisti a tá do utrpenia.

Strach – hnev – nenávisť – utrpenie = je jedno a to isté. Ak máte v živote strach, v detstve, potláčate v sebe hnev, hlavne chlapcov učili od malička neplakať, dusiť to v sebe. Potlačený hnev sa mení na nenávisť dôsledkom čoho trpíte.

Hovorí sa, bolesť je normálna, utrpenie je dobrovoľné. Ak neprijmete to, čo sa stalo, trpíte. Vyberáte si to sami. Príjimte, čo sa vám stalo, čo vám to dalo, čo ste sa naučili vďaka tomu. Tým, že to neprijímate, ubližujete len tak sami sebe. Odpustite a poďakujte.

Krk hovorí o vzťahoch. Zdržujú sa v ňom nevypovedané veci. Ak ho máte poriadne stuhnutý, alebo tam máte hrčky zopár rokov, hovorí to o vašich nedoriešených, neodpustených vzťahoch. Môže to siahať až do minulých životov. Takisto o vzťahoch hovoria orgány ako žlčník, maternica, pohlavné orgány. Môže to byť aj vzťah k sebe samej, k sebe samému.

Ak máte problém s črevami, žalúdkom, často nafúknutým bruchom, ležia vám tam nespracované veci. Nevyriešené, nepochopené, neodpustené. Leží vám to tam a ak to neriešite, veľmi ľahko môžete dostať napríklad žaludočné vredy, alebo sa vám tam môže usídliť pásomnica.

To, že brucho rastie z piva a podobné vymyslené veci sú len dôsledky toho, čo tam už máte nedoriešené, vkľude aj niekoľko rokov. Jedlo, alkohol sa potom len nabaľujú na tie nespracované veci, čo tam máte, je to len dôsledok. Čím viac nepekných situácii si tam ukladáte a neriešite ich, tým viac vám brucho rastie.

Srdce – srdiečko je láska. Ak ste v živote nedostali dostatok lásky od svojich rodičov, alebo vy lásku nedávate, nečakane i čakane vás opustí partner, rozvod, smrť, ťažké životné rany, to všetko sa ukladá na srdiečku. Zdravé srdiečko potrebuje pochopenie, uvedomenie, prečo sa to stalo a odpustenie, tak bude srdiečko zdravé.

Pľúca – pomocou nich dýchame. Dýcha sa vám dobre? V práci, vo vzťahu, celkovo v živote? A čo vaše detstvo, dýchalo sa vám dobre?

Zuby – každý jeden zub súvisí s nejakým orgánom v tele. Raz som v čakárni u zubárky započul od jednej staršej pani: „Kto nemá v poriadku srdce, má problém so zubami.“ Zuby hovoria o veľa veciach. Kazy nevznikajú z ničoho nič. Niečo nám v zuboch hnije, niečo čo sme v živote zatlačili veľmi hlboko, čo sme nechceli vidieť, počuť, zažiť.

Dôležité je, aby sme sa riadili svojim srdcom, nie hlavou. Keď nás niečo bolí, stíšme sa, vnímajme sami seba. Spýtajte sa sami seba v duchu alebo nahlas: Prečo ma to bolí? Čo mi chceš povedať? A počúvajte. Odpoveď príde. Je to to prvé, čo zaregistrujeme, tých prvých pár sekúnd. Hovorí nám to náš vnútorný hlas, naša intuícia, nekonečná múdrosť vnútri nás. To je odpoveď.

Po nej sa do toho začne miešať hlava, myseľ. Začne hovoriť a to nie, to tak nemôže byť, zabudni na to. Toto hovorí naše ego, ktoré sa klepe od strachu, že by sme mohli dôjsť na príčinu, prečo nám je tak a tak. Zbavme sa mysli. Počúvajme svoj vnútorný hlas a vykročme na cestu uzdravenia.

Autor: Radoslav Zárecký
Zdroj: http://terapiareiki.sk/duchovne-priciny-chorob/

Reklamy

VĚČNÝ ŽIVOTNÍ PROUD

Milovaní,

tolik z vás nám teď píšete o tom, jak cítíte prázdnotu, samotu, odpojení od života – od sebe, od druhých. Jak cítíte nicotu, beznaděj, destrukci.

To, o co se s Vámi můžu podělit je opět jen moje vlastní zkušenost s těmito prožitky.

Čím dál víc jsme těmi, co Ví… těmi, co mají vše načteno, těmi, co moc dobře rozumí tomu, co se jim děje, proč se jim to děje, s čím to souvisí – karma, čištění, energetické posuny… A přitom všem nevíme, co se sebou, co dělat, kde začít, jak si pomoct…

V noci jsem opět nespala a vnímala jsem, jak jsme stále tolik ponořeni ve svých myslích. Možná „víme“ vše, možná nám plno lidí potvrdí naši „správnost“, stejně nám to nepomůže.

Odmítáme sami sebe, odmítáme skutečnost takovou jaká je. Stále si ji přejeme přizpůsobit svým přáním, přizpůsobit ji tak, abychom ji alespoň nějak dokázali přijmout a akceptovat. Chceme se pořád dokola něčeho zbavovat, něco čistit, něčemu rozumět a mít na vše jasný návod nebo vysvětlení. Když nám pak někdo potvrdí, že je to „karma“ na chvíli se nám uleví… „Vidíš, já to říkal/a!“… za chvíli jsme však tam, kde jsme byli.

Cítím, jak to vše zůstává jen na úrovni hlavy – mysli… nepustíme to dál… Obýváme svoji hlavu… živíme svou umělou identitu, iluzi o sobě, iluzi o světě. Dokonce to často víte, víte, že to nejste vy, že je to hlava, ego… jenže nevíte, jak dál, co s tím.

Paradoxem je, že s čím dál větším množstvím informací z tzv. spirituálního světa, se ještě víc odpojujeme sami od sebe… od svého TĚLA, od své duše. S každou potlačenou bolestí, s každým nepřijatým strachem, nevyjádřenou emocí, popřením sebe sama a toho, jak to cítíme, stavíme kolem své věčně zářivé duše, svého věčně zářivého Ducha hradbu… ta hradba je už tak veliká, že přestaneme světlo naší duše cítit a vnímat. Ono tam však stále je, září pořád stejně silně… neodešlo… To my jsme od něj „odešli“ – to my jsme se odpojili… jak? Naše vědomí zůstalo v hlavě… a hlava – naše mysl je tak rafinovaná, že s ní tuto hru dokážeme hrát stovky, tisíce životů.

Co s tím? To, co život naučil mě, je prosté. Buď! Zavři oči a spoj se se svým dechem… jen ho pozoruj. Vnímejte, že jakmile zavřete oči a obrátíte pozornost dovnitř na svůj dech – okamžitě sklouznete svým vědomím do břicha a následně vnímáte i hrudník – srdce. Děje se to zcela přirozeně a automaticky. Není třeba si to představovat ani vyvolávat.

Břicho – vaše centrum, vaše slunce, vaše síla, život… váš pupík, připomínající vám neustále spojení s celou Existencí.

Pamatuji si, když jsem si začala tohle uvědomovat, uvědomovat tento životní proud v sobě, jak byl zpočátku slabý… jak přijímání (nádech) mi dělal potíže… jak se vždy někde zasekl a jak výdech (dávání) byl mnohem delší než celý nádech.

Nejde o to svůj dech analyzovat a vytvářet si další koncepty. Jde o to, abychom ho jen pozorovali… čím víc přijímám svůj život a vše, co se mi v něm děje, tím víc se mi mění můj dech.

Dnes vnímám v těle prostor, volnost a můj dech je uvolněný, lehký a tak přirozený.

Cítíme samotu, cítíme frustraci, cítíme oddělenost a tam, kde to začíná jsme my sami… necítíme sami sebe… odpojili jsme se od svého těla – tím pádem od své duše i Ducha. Hledáme ho někde venku, případně chceme, aby nás s ním někdo spojil, anebo utíkáme do jiných světů… Náš Duch, naše podstata však nikam nezmizela, je stále tu… je v nás.. je uvnitř nás – uvnitř našeho těla! Čím uvolněnější tělo máme, čím hlouběji do něj vklouzneme, tím blíž jí jsme.

Sklouznout níž…. sklouznout z hlavy níž… stačí vnímat dech – ať je jakýkoli – jen ho vnímat a hned jste tam…

Ano, je velmi pravděpodobné, že budete najednou vnímat i bolesti a emoce, které jste v těle potlačili. Jenomže, alespoň z mé zkušenosti, pouze jejich NAPROSTÉ LÁSKYPLNÉ OTEVŘENÉ PŘIJETÍ A JEJICH PROŽITÍ nás osvobozuje a pomáhá k lehčímu dechu, k lehčímu Bytí.

Zjistila jsem, že když přijde krize, když mě přepadne strach, nepomůže mi vědomí, že vím, že je jen iluzí – že je výplodem mé mysli. To, co mi však pomohlo vždy, bylo jeho přijetí – přivítání jakékoli emoce, bolesti, čehokoli, co se objeví a dovolení, aby to existovalo, aby se to projevilo. Je to tu, tak před čím zavírat oči, co odmítat a snažit se zakrýt pod koberec. Zjistila jsem, že mi nikdy nepomohlo znát dopředu odpověď, že mi nepomohly názory a vhledy druhých, nepomohlo mi zjišťovat, proč tomu tak je a k čemu mě to vede. V tu chvíli, kdy jsem v tom byla, mi to bylo upřímně k ničemu. Proč? Protože tento způsob mě zase udržuje jen a jen v hlavě a nepouští dál… odpojí mě od těla a od PROŽITKU, a přitom teprve s prožitkem a jeho opravdovostí přichází moudrost, uvolnění, propuštění a hluboké pochopení.

Je rozdíl vědět, že strach, který mám, je jen iluze a odmítnout ho. A je rozdíl s láskou ho přivítat, přijmout, PROŽÍT a dovolit mu, abych mohla tuto iluzi skutečně prožít v sobě, ve svém těle – to mi totiž nikdo nevezme a s dalším strachem, který se mi v životě objeví, už to bude o mnoho lehčí. To je skutečné poznání… to je to, co nás přivádí blíž k sobě… ta skutečná cesta není povrchní, ta cesta není v tom, že dopředu vím, co se děje a proč. Ve skutečnosti jdu do naprostého neznáma… zas a znovu tam s větší a větší důvěrou vstupuju, protože mám poznání, že každý jeden takový prožitek je pro mě ohromnou příležitostí a pokladem, který mi navrací moji ztracenou sílu. Otevírá v té hradbě, kterou jsem si kolem své duše postavila další a další otvor a světlo mé duše, mého Ducha se začíná šířit víc a víc mým tělem a já se s ním spojuji stále silněji. Jen díky předešlým prožitkům je ta lehkost bytí hmatatelná…

Čím víc jsem spojená se svým tělem, se svým dechem, tím víc vnímám život, Zemi – přírodu a spojení se vším. Nedávno mi jedna přítelkyně napsala, že život je vysoce individuální záležitost. Ano, může být, co se týká našich prožitků, vnímání, pocitů, zvolené cesty. Zároveň však tím, kdy se víc a víc spojujeme se sebou, vnímáme spojení se vším, co jest, co nám dává věčný život, a co proudí v každém jednom individuálním těle. To tomu všemu dává ohromnou hloubku a velikost. Podívejte se na přírodu, vše má své dokonalé místo, svou úlohu, nikde není nic navíc, nikde nic nechybí, vše funguje zcela přirozeně a lehce ve společné souhře a harmonii. My jsme její součástí. Nejsme od ní ve skutečnosti odpojeni.

Cítíte se osamoceni? Cítíte strach? Cítíte bolest? Cítíte frustraci, hněv? Tak je přijměte, v celé jejich síle a kráse… tím, že jim budete chtít porozumět nebo tím, že se jich budete chtít zbavit, se propadáte ještě hlouběji – do větší samoty, většího strachu, do větší frustrace. Je tu! I když před tím zavřete oči, nezmizí. Přijměte to, co je… nikoli hlavou a rozumem… přijměte to celou svou bytostí, přijměte to tak, že v tom budete.

Když jsem začala život skutečně přijímat z tohoto svého spojení s tělem, s dechem… se sebou… vstoupila do něj nová esence… vstoupila do něj síla mého ducha, neochvějný klid a láska. A i když se ocitnu v krizi, kterou bytostně vnímám a cítím, toto spojení tam zůstává, vnímám ho, a potom dokážu za všemi svými emocemi, bolestmi a strachy cítit ohromnou sílu a důvěru ve vše, co se mi děje. Je pro mě úžasné, že bez jakékoli techniky zklidnění, mohu být uprostřed vnitřní krize, a pod ní hmatatelně vnímat klid a hloubku, kterou sama JSEM. To vše zcela přirozeně. To mě učí sám život – dovolila jsem si otevřít se mu a víc, a víc cítím důvěru v něj. Nic tu není zbytečně. Když něco cítím, když jsem v nějaké situaci, není tu proto, abych se ji hned snažila změnit, odklidit, pochopit, vyřešit… zkuste nasednout na její křídla, i když se vám bude ze strachu třást celé tělo, a leťte. Leťte vstříc tomu, co vám přinesla. Je to jen na Vás. Ona počká nebo se vrátí v jiné podobě a silněji a bude vás popostrkovat, abyste nasedli a s důvěrou skočili do neznáma.

Některé věci se pro mě jednoduše staly už minulostí… čím víc vnímám své tělo, sebe v něm, svůj dech, který mě spojuje se životem, se svou skutečnou esencí, tím spíš už nedokážu dělat věci, které jdou proti mně, nedokážu jít proti tomu, co cítím, nejde mi už tak snadno zrazovat samu sebe.

Celé toto přijetí přítomnosti, jaká je, mě velmi k mému vlastnímu přijetí… k lásce a úctě ke svému tělu, k životu, k Zemi, k sobě… a k druhým…

A máte pocit, že v tom jste sami? Ano, do jisté míry jsou vaše PROŽITKY velmi individuální, ale víte co? Čím blíž sobě jste, tím víc za touto individualitou vnímáte tu ohromnou důvěru v život, která nás všechny spojuje. Jedeme v tom všichni… každý po svém, každý tak, jak si dovolí, každý tak, jak v danou chvíli dokáže. Vše do sebe dokonale zapadá a je součástí něčeho mnohem většího a širšího, než dokáže 8 miliard myslí vymyslet.

Chceme opravovat dokonalé, zasahujeme do přirozeného rytmu života. Přirozený rytmus života tu je a bude stále – i bez našich těl a identit. To my, každý jeden z nás, se můžeme na tento rytmus znovu naladit. Kde? Uvnitř sebe, v tichu, v samotě, v přírodě. Ta je mou největší inspirací a učitelem. Čím blíže přirozenému proudu ve svém těle, tím blíže k přírodě. Čím blíž k přírodě, tím blíž přirozenosti v sobě.

Objímám Vás velmi, ať už se zrovna nacházíte ve svých hlubinách, nebo na prosluněných vrcholech. Nic netrvá věčně, a čím víc budeme tyto přirozené rytmy sami v sobě CTÍT, tím blíž budeme kouzlu celé této Existence. Tím víc ji budeme hmatatelně vnímat ve svém těle, ve svém každodenním životě a nebudeme potřebovat žádný návod. Když se od tohoto rytmu odpojíme, jednoduše to ucítíme, uvidíme to na tom, co se nám v životě děje. Pak se zase vrátíme k sobě a dovolíme, aby tento životní proud prostoupil každou naši buňku a zharmonizoval naše bytí. Jen SKUTEČNĚ a s odevzdáním POVOLIT…

S láskou,
© Denisa
http://www.bytvsrdci.org, http://www.jeshua.cz

Tělo a duše

Země prostřednictvím Pamely Kribbe

Drazí lidé,

jsem hlas Země. Nesu vás ve svém těle. Planeta, na které žijete a po které chodíte, je mým tělem, vyjádřením mé duše. Jste tu vítaní, neboť jste součástí mého těla. Vaše tělo je mojí částí, je stvořeno z pozemské hmoty. Buďte si velmi vědomí buněk ve svém těle, které jsou velmi malé, nezávislé entity, které přesně vědí, co mají dělat. Ve vašem těle fungují k rovnováze, harmonii a součinnosti.

Nyní si představte, že jste ve svém těle přítomni jako zářivé slunce. Vaše světlo není ze Země. Přicházíte z vesmíru. Jste živoucí duše, která je schopná vzít na sebe nespočet forem, a nyní jste přítomni ve formě pozemské. Představte si, že světlo vaší duše září ve středu vašeho těla, v centru blízko vašemu srdci. Sledujte, jak zde světlo září, a vzpomeňte si, kým jste: jste tu celou věčnost. Měli jste mnoho životů, nejste tu poprvé.

Vzpomeňte si, kdo jste! Vězte, že jste na tomto těle nezávislí, že jste nezávislí na tomto životě a společnosti kolem. Přišli jste sem přinést něco nového, něco jedinečného, něco, co není lidmi kolem vás zcela pochopeno. Vyžaduje to kuráž a odvahu přinášet něco, co je nové, protože nové věci způsobují odpor. Proto je tolik důležité vzpomenout si na to, kým jste: na vaši svobodu, na vaši nezávislost. Jedině pak dokážete být v této realitě opravdu sami sebou a šířit své světlo.

Nyní vás žádám, z místa, kde je vaše srdce, abyste spojili světlo své duše se všemi buňkami svého těla, které mají své vlastní individuální vědomí, a přesto jsou mojí součástí, součástí Země. Představte si, že se světlo vašeho srdce, vaší duše spojuje s vědomím všech vašich buněk. Vaše světlo září na všechny tyto buňky a ony s radostí reagují. To je to, co chtějí – chtějí být vámi inspirovány! To je jejich cílem, to je jejich funkce.

Možná si myslíte, že cíl vašich buněk je jednoduše udržovat vaše tělo, aby fungovalo a přežilo, a na jisté úrovni je to pravda, nikoli však na té nejhlubší úrovni. Váš nejvyšší smysl tu na Zemi je být nástrojem, skrze který se může vaše duše manifestovat. Kvůli tomu je tu vaše tělo. Proto spojení duše s vědomím těla je ohromně důležité. Celé vaše tělo podstupuje přeměnu, kterou nelze vysvětlit na hmotné úrovni.

Nyní si představte, že se světlo z vašeho božského jádra pomalu šíří z vašeho srdce a dotýká se něžně vašich buněk: ve vaší hrudi a ramenech, krku a hrdle. Pak dovolte všem buňkám ve vaší hlavě, aby byly dotknuty energií vaší duše, přijaly ji a mohly tak obdržet směr a vedení z božského Zdroje. Nechť energie vaší duše, světlo vašeho srdce proudí vašim solarem, vašim břichem dolů do podbřišku a na chvíli vnímejte střed svého podbřišku. Mohou tu být staré emoce odporu k životu, které ztěžují přístup světla vaší duše: „Je to bezpečné? Měl/a bych tu být se svou jedinečnou energií, se svým světlem?“

Vnímejte, zda světlo vaší duše může prostupovat do vašeho žaludku, do vaší kostrče, do vaší pánve. Pokud zde vnímáte místa, kde se vyskytuje odpor ke vpuštění světla, jen pozorujte, co se děje, a nic nenuťte. Jen vnímejte, zda je někde ve vašem těle temné místo nebo napětí, kde je energie jaksi stažená a skrytá. Velmi přijímacím a otevřeným pohledem soustřeďte svou pozornost na toto tíživé místo. Vaše vědomí je velmi jemné a poddajné a tak jako lehký vánek obklopte toto místo svou pozorností.

Uvnitř této zablokované energie je život, který byl z mnoha důvodů skrytý. Povzbuďte tento život, aby se vám přihlásil. Zeptejte se: „Kdo jsi? Neboj se mě, ukaž se.“ Pozorujte, zda se vám něco objeví: obraz, symbol, může to být také zvíře nebo lidská bytost nebo možná dítě. Vše, co je v člověku zablokované a skryté chce ven, chce se to osvobodit. Má však strach, a proto se občas skrývá. Abyste to mohli oslovit, nemůžete nic nutit. Stačí být jemně přítomní a naslouchat. Nechtít cokoli změnit a nepřát si se této části zbavit je ten nejprospěšnější přístup.

A tak tiše pozorujte nebo vnímejte, co se chce samo z této temné části odhalit. Představte si, že natahujete svou ruku tomu, co se objevuje, a ujišťujete to tím, že říkáte: „Jsi dobrý/á, můžeš být tím, kým opravdu jsi.“ Vítáte tuto část sebe tím, že za ni přebíráte zodpovědnost a slibujete, že s ní budete spolupracovat. V této celé ucpané a zablokované energii je zároveň síla a schopnosti, které vám náleží. Nikdy není úmyslem odstranit jen zablokování nebo problém. Je to o přeměně a uvolnění starých energií a to tak důkladně, že jádro světla uvnitř vás se s tím může spojit. Proto je cestou láska a milování, nikoli boj s negativními energiemi či problémy, které ve vás jsou.

Nakonec umožněte své duši proudit až dolů do vaší pánve, k vašim stehnům a nohám a věnujte zvláštní pozornost svým kolenům. Představte si, že buňky kostí ve vašich kolenech se otevírají světlu vašeho srdce. Vzpomeňte si na to, jak radostné je žít a být na Zemi aktivní, a tak obnovte tyto radostné vzpomínky. Pak nechejte své světlo sestupovat dál do vašich lýtek a kotníků a zcela do vašich chodidel: do vašich pat, chodidel a do vašich prstů.

Svěřte světlo své duše Zemi. Jsem tu pro vás. Jste ve mně i na mně vítaní. Nemusíte tím procházet sami. Čím víc umožníte svému světlu duše, aby bylo přítomné, tím víc jste ochraňováni a neseni svou vlastní moudrostí a spojením mnou, se Zemí. Zdravím vás ze svého srdce a ráda bych vám poděkovala za vaši přítomnost tady a teď.

© Pamela Kribbe
www.jeshua.net

Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Rüdiger Dahlke: Muž, který do vás vidí

S Rüdigerem Dahlkem jsem strávil nejlepší dovolenou svého života. Během jedenadvacetidenního hladovění loni v červenci mi byly jedinou potravou i útěchou čistá voda a jeho Velká kniha půstu. Cesta do zákoutí duše a k pochopení vlastního těla coby jejího „chrámu“ v doprovodu skvělé knihy tohoto slavného německého lékaře, jenž má za sebou i čtyřicetidenní biblický půst, byla neocenitelnou zkušeností. Je jasné, že Dahlke nekáže vodu a nepije víno.

A kromě toho nejí ani maso. Ačkoli do zaplněného konferenčního sálu pražského hotelu Pyramida nakráčí první dubnovou sobotu s drobným zpožděním až kolem půl deváté večerní, neboť toho dne ještě přednášel na kongresu v Linzi, vypadá, jako by se zrovna vyspal do růžova. A to přesto, že takto nabušený diář má až do konce roku 2014. Když pózuje ZENu o den později ve svém hotelovém pokoji během pauzy na jídlo, má za sebou krátkou meditaci a oběd v podobě hrsti semínek a ořechů.

Na svých téměř dvaašedesát je zkrátka ve formě a zcela zdráv. A jeho recept? V Česku zatím krajně nepopulární – nekouřit a přestat jíst ztužené tuky, maso a mléčné produkty, o pití alkoholu ani nemluvě. „I když kouření je ve srovnání se ztuženými tuky neškodné. Nebo jestliže je na cigaretách napsáno, že škodí zdraví, na kelímcích s jogurtem to mělo být už dávno. Moderní studie na velkých vzorcích v tomto ohledu nepřipouštějí ani nejmenší pochybnost,“ říká průkopník psychosomatické medicíny a autor bestsellerů Nemoc jako cesta, Nemoc jako řeč duše a Nemoc jako symbol, jenž už před třiceti roky vyjevené veřejnosti vysvětloval, že nemoc není něco, co se nám jen tak přihodí, nýbrž něco, co si sami vytváříme. Neboli informace, že něco děláme špatně, a projev ztracené rovnováhy: „Lidé znova a znova dostávají takové tělesné problémy, které rezonují s jejich potlačenými či nevyřešenými tématy a konflikty.“

Rüdiger Dahlke jako jeden z prvních klasických lékařů dávno pochopil, že léčit lidi vypnutím varovných světýlek v podobě příznaků, které na tuto nerovnováhu upozorňují, není cesta k uzdravení, ale do hrobu. „To začalo už u Descartesa, Newtona a Galilea Galileiho… Už od začátku to byla chyba, chápat člověka jako stroj. Naštěstí se tento historický omyl dnes postupně začíná přehodnocovat a já se k tomu snažím v rámci svých možností přispět,“ odpovídá na otázku, proč dnešní medicína stále víc léčí, ale stále méně uzdravuje/

Změna jako lék

A protože si to začíná uvědomovat víc a víc lidí, doktor Dahlke s plným nasazením přednáší, věnuje se pacientům ve svém relaxačním a léčebném centru TamanGa nedaleko rakouského Grazu, kde žije, a každou zimu se na dvanáct týdnů odebírá na indonéský ostrov Bali, kde načerpává síly na další sezonu a píše knihy (na kontě jich má už skoro padesát). Krom toho také se svou první ženou vybudoval v Bavorsku Lékařské centrum Dahlke, jež se věnuje psychoterapii, psychosomatice a takzvanému celostnímu léčení, při kterém se neléčí nemoci, ale lidé.

„Nejsme zvyklí dívat se na nemoc jako na něco pozitivního. Ale že to tak je, jsem nezjistil v nemocnici, nýbrž při zacházení s pacienty. A tak vám mohu vyprávět příběh, při kterém jsem se probudil,“ začíná svoji přednášku Nemoc jako cesta duše, na niž dorazilo přes čtyři sta lidí. „Jeden skvělý lékař za mnou kdysi přišel s tím, že má neustálé úrazy a několikrát denně se prostě natáhne. Už při vstupu do ordinace šosem pláště strhl vzorky krve. Jeho život byl jedno velké fiasko. Poslední vztah mu skončil tak, že mu partnerka řekla: Chtěla jsem žít s lékařem, ale ne s takovým trotlem. On po mně nechtěl, abych něco napravil, ale aby se mu už nic nestalo. A mně došlo, že se vůbec nezabýváme prevencí a že mu neumím pomoct,“ vypráví téměř pětatřicet let starou historku.

Proč vypnout mobil

Po této neobvyklé návštěvě svého kolegy se Rüdiger Dahlke, v té době začínající nemocniční lékař, začetl i do homeopatických knih, kde našel mimo jiné informaci, že 80 procent úrazů má na svědomí 20 procent lidí. A také objevil pozoruhodnou studii, podle níž se ve firmách přestaly dít úrazy, jakmile lidé začali cirkulovat a nedělali pouze jedinou, nudně monotónní práci.

Dahlkeho proto napadlo, že jeho pacient potřebuje změnu. A vytáhl z něj, že jeho dávným snem bylo provozovat etnomedicínu, ale nechal se odradit. „Z Afriky, kde našel svou životní lásku, mi potom poslal dopis, který změnil moje chápání medicíny. Děkoval v něm svým úrazům, že ho dovedly až sem. To byla moje první myšlenka ke knize Nemoc jako cesta. Pochopil jsem, že nemoc má opravdu tu moc přivést člověka na správnou cestu.“

Postupně si doktor Dahlke začal všímat souvislostí a učil se porozumět tomu, co nemoc vlastně symbolizuje. V dalším bestselleru Nemoc jako symbol už podává přes 400 klinických obrazů nemocí s více než 1000 příznaky. Na pražské přednášce některé zajímavé zmínil. „Co znamená třeba zvětšené srdce? Křesťané to vítají, ale na tělesné úrovni je to problém. A to je právě ono. Nikdo z těchhle pacientů nemá velké srdce v tom přeneseném smyslu, a tak se to zhmotnilo na tělesné úrovni,“ vysvětluje lékař a pokračuje: „Růst je přirozený. Vždycky jsou ale dvě možnosti růstu – první je ta zdravá, na úrovni vědomí, směrem k rovnováze a porozumění. Pokud tuhle vytrvale odmítáme, růst se přenese dovnitř těla, kde se často projeví třeba nádorem.“

Dahlke mluví tak napřímo, že se o něm běžným lékařům a hlavně farmaceutické lobby a šéfům korporací všeho druhu musí i zdát. „Třetí nejčastější příčinou úmrtí jsou léky. V této souvislosti vám radím vyhledávat lékaře jen v opravdu nejvyšší nouzi.“ Svým posluchačům zcela klidným hlasem prozrazuje i některá jiná „tajemství“, jež se ne a ne dostat k uším veřejnosti. „Například očkování proti rakovině děložního čípku je zcela nesmyslné, přesto je zavedené. Máme rovněž dostatek studií, že mamograf je příčinou rakoviny prsu. Je mi velice trapné, že tohle říkám, protože jsem také lékařem, ale je to tak. Když se na jedné přednášce ptali gynekologů, kdo z nich by poslal svou ženu na mamograf, nepřihlásil se ani jeden.“

Stejným a vzhledem k četnosti užívání ještě rozsáhlejším problémem jsou podle něj také mobily: „Vypněte svůj telefon a už ho nikdy nezapínejte. Snižuje účinnost imunitního systému a způsobuje nádory mozku. To je fakt. Jenže se pravděpodobně probudíte, až když se to stane někomu ve vašem okolí,“ odkazuje na mnoho svých pacientů i na studii provedenou na Örebro Hospital ve Švédsku, podle níž má desetileté užívání mobilu za následek průměrně o 290 % vyšší riziko rozvoje nádoru na mozku.

V rozhovoru, který jsme kvůli lékařově naprosté zaneprázdněnosti z větší části vedli přes e-mail, na otázku, proč stále tolik doktorů nechce nebo nedokáže pochopit, že k uzdravení vede pouze odstranění příčin, nikoli konzumace dalších jedů v podobě prášků, odpovídá: „Byli tak vychováni. Vidět je to i na tom, že nejdříve je školí na mrtvolách. O duši jsem se například v průběhu studia nedozvěděl ani slovo.“

Není naštvaný, jen konstatuje. Stejně tak úplně klidně a s nadhledem mluví o tom, že cílem zdravotnického systému není zdraví lidí, ale jejich léčení. Kdyby totiž byli lidé zdraví, byznys by zkrachoval – jinými slovy „vyléčený pacient je špatný klient“. „Je to zjevné. Jenom přednedávnem doznal objevitel syndromu ADHS – hyperaktivity malých chlapců – na své smrtelné posteli, že neobjevil lék na tento syndrom, ale vymyslel příslušný obraz choroby pro lék Ritalin, který už existoval. To přece hovoří za všechno!“

Jak ale může být tak v klidu? Ta hlavní chyba samozřejmě není na straně lékařů, ale pacientů. Ostatně není žádné „my“ a „oni“ – jsme pouze my. S čímž souvisí druhé, ze všeho nejdůležitější téma, o kterém Rüdiger Dahlke často hovoří a jež plynule navazuje na přednášku – téma stínu neboli našeho podvědomí. Dahlke proti nikomu a ničemu nebojuje, pouze pozoruje. A říká: „V zásadě jsou všechny symptomy – tělesné, psychické i sociální – projevem stínu. Jsou v něm ukryty ty vlastnosti, které bychom u sebe radši neviděli, a tak je potlačujeme.

shadow

Nemoc jako symbol (obrazy některých chorob podle Dahlkeho knihy)

Alergie – konflikt mezi agresí a senzibilitou, válka na tělesné rovině. Řešení: poznejte, že máte nepřátele i v sobě
Obezita – vnější plnost místo vnitřního naplnění, vyhýbání se realitě. Řešení: naučit se chránit jinak než tukovou izolací
Rakovina – nezpracované zranění, problém, který si člověk nepřiznává a který ho ničí. Řešení: vzpomeňte si na to, co v životě doopravdy chcete, a najděte odvahu to uskutečnit

Pokud ale chcete dosáhnout seberealizace, musíte propojit své já se svým stínem. To je klíčem k životu. Lidé si myslí, že když myslí pozitivně, začnou se dít pěkné věci, ale vše probíhá podle zákona polarity a zákona rezonance. Čím víc zdůrazňujete světlo a pozitivně myslíte, tím větší prostor pro stín vytváříte. Jedině když se se svým stínem konfrontujete, můžete se stát opravdovými anděly pro ostatní.“

Během dětství a dospívání vytváříme stín, abychom utvořili svou osobnost a byli schopni přežít. Vytěsňujeme všechny křivdy, traumata, strachy, přizpůsobení a všemožné věci, které odmítáme tolerovat ve svém vědomí. Pokud se ale jako dospělí chceme vyvíjet, nezbývá než Pandořinu skříňku otevřít a potlačené věci opět vytáhnout na světlo. A poslouchat svoji duši, jak píše Rüdiger Dahlke v knize Princip stínu – smíření se svou temnou stránkou a vysvětluje během nedělního stejnojmenného semináře. Prvním krokem je samozřejmě vůbec si to uvědomit. Jakmile cokoli vykážeme z našeho vědomí, protože z toho máme strach, stane se to nevědomým a poklesne do stínu. A naopak – vždycky, když nějaký vytěsněný a odmítaný pól vrátíme do našeho vědomí, posune nás toto sjednocení protikladů blíže k jednotě.

Nebát se stínu

Hlavní otázka tedy podle Dahlkeho zní: „Na nemoci a nepřátele zaútočíme, nebo s nimi začneme pracovat? Budeme válčit, nebo je přijmeme a smíříme se s nimi?“ Stačí se rozhlédnout kolem sebe, aby jednomu bylo jasné, že jsme jako lidstvo prozatím ztroskotali někde u první lekce. Svět je šílený, protože my jsme šílení. Jak říká Dahlke: „Všichni chceme jenom to dobré, ale vytváříme jenom to špatné. Všichni chceme mír, ale pořád válčíme. Všichni chceme lásku, přesto je tak moc nenávisti. Vše má světlo a stín, všechno na tomhle světě. Jeden příklad: Každý inteligentní a vědomý člověk musí být proti jaderné energii. Můžete se zamyslet nad stavem mysli a ducha lidí, kteří jsou pro jadernou energii. Ukázkové potlačení stínu. Lidi jsou nevědomí – a to je stín. Vědomí je světlo.“

A právě tady nastává hlavní problém – uvěznění v egu. Existují jen dvě strategie „nezpracování“ stínů, ať už v podobě potlačování nechtěných vlastností, či informací, které se nám zrovna nehodí, například u zmíněného jaderného nebezpečí. V prvním případě stíny pojmeme dovnitř sebe v podobě alkoholismu, obezity či cukrovky. A druhá možnost? Bojujeme s okolím a hledáme obětní beránky. „Příliš jednostranně jsme se dostali do mužského pólu, čímž pro sebe vytváříme svět hektiky a stresu a stále více se nám z očí ztrácí smysl života. Abychom se znovu dostali do rovnováhy, měli bychom proti tomu něco podniknout.“ Jenže co?

Jelikož si odmítáme své stíny připustit, tak je projikujeme na své okolí a házíme odpovědnost na druhé, třeba na politiky. V knize Čím onemocněl svět Dahlke píše, že abychom uzdravili svět, musíme od společenské hry zvané projekce, kdy hledáme viníky v jiných lidech, ustoupit a přihlásit se k odpovědnosti. Jak za stav světa, tak za své zdraví. Na semináři používá i jeden zajímavý příklad projekce. „Prasata nejsou špinavá, nejšpinavější jsou lidi. To my je nutíme žít ve vlastních výkalech a za pět měsíců je naženeme na jatka. A ještě jim říkáme špinavá prasata. To je projekce. Stínem toho všeho je, že se nám dělá špatně, vepřové nám neprospívá. Zvlášť když tato inteligentní a citlivá zvířata stojí na porážku frontu a vidí, co se jim stane. Když to maso plné hormonů strachu sníte, dostanete, co jste si zasloužili. Od dob, co prasata vraždíme masově, se ten strach přenáší do nás. Spousta prasat zešílí, stejně jako lidí. Mnozí z vás to možná netuší, ale to vás nechrání před důsledky,“ usmívá se Rüdiger Dahlke. A dodává: „Špatné není svůj stín uvidět. Zle vám bude pouze v případě, že ho budete potlačovat.“

Autor: Milan Vidlák
Zdroj: http://zen.e15.cz

Jsme bytostmi Země – odkaz od Zlatej dušičky

Lidé Země, nepochybujte o sobě samých. Jste vedeni k pochybnostem, jste vedeni k tomu, abyste tříštili svou sílu. Jste mocné bytosti, žijete však v zapomnění a málokomu je dovoleno si vzpomenout. Neboť by se probudila vaše síla a díky ní byste z minuty na minutu změnili svůj svět. Buďte připravení lidé Země, naslouchejte a slyšte. Čas proměny se blíží mílovými kroky. Stále jste vedeni do různých situací, které vás mají odvést od pravé podstaty. Od úkolů, které jsou významné nejen pro vás, nýbrž pro celou planetu Zemi.

Lidé Země, jak půjde čas, a vy se budete osvobozovat od zátěží, budete se tím více přibližovat uvědomění si své pravé podstaty. Čím výše stoupáte, tím lépe a dále uvidíte. Stejně tak, jako je to ve vašich životech. V tomto čase, lidé Země, propukáte v zoufalství, neboť někteří nebyli vyslyšeni, žádali o pomoc, avšak pochybovali, nevěřili. Vše, co je potřeba udělat, je přestat se vázat na nepravdy, přestat se držet jistot tam, kde již nemůžete zůstat. Bolesti fyzických těl zesilují. Nejen z důvodu transformace, ale také proto, že uvnitř vás samých probíhají neustálé emocionální boje, které vedou k vyčerpání organismu.

1734

Lidé Země, buďte opatrní na vše, co v životě získáte. Některé „dary“ však mohou být pouze zdržením na vaší cestě. Dávejte pozor na vše, co přijímáte do svých těl. Některé pokrmy již nevibrují s vašimi těly. Proto se bude měnit váš způsob stravování. Pozorujte přírodu a učte se z ní. Neboť pouze takto můžete přežít. Sbírejte zkušenosti, hledejte pravdu. Učte se věci důležité, ne takové, kterou jsou vám podsouvány, neboť mnohé z historie bude v budoucnosti přepsáno. Často jste byli klamáni a vše se teprve projeví. Naučte se pozorovat bytosti kolem vás a hledejte v sobě samých. Stále se ještě obracíte vně, místo dovnitř. Máte toho ještě mnoho zpracovat. A čas letí. Avšak obavy nejsou na místě, neboť je zde stále více těch, kteří si přejí vám pomoci.

Energetická clona bude uvolněna a během léta zažijete opravdový „fofr“, i když to pro mnohé z vás může být náročné období. Budete najednou postaveni před mnohá řešení. A můžete se začít bát, že to nezvládnete. Avšak tyto strachy jsou ve vás záměrně zesilovány, to si musíte uvědomovat. Vše má své řešení a vy to zvládnete. Buďte připraveni na zvraty v životě, změny, které vám pomohou v celkovém pohledu na život. Avšak v době konání těchto změn můžete být zmateni, neboť některé situace mohou být velice překvapující, jak pozitivně, tak negativně. Dávejte pozor na to, co činíte, neboť vaše činy se budou ihned navracet jako bumerang, rychleji, nežli tomu bylo dosud. Lidé Země, i přes toto vše jste stále bytostmi Země, kterým může být pomoženo během okamžiku, pokud se k tomuto rozhodnete. Jsme s vámi a milujeme vás.

Zdroj: http://zlata.dusicka.sweb.cz

PŘESTUP DO 2017: VAŠE STRACHY JSOU ZNAMENÍM PROBOUZENÍ A ROZVÍJEJÍCÍHO SE ÚČELU

Přišli jste sem se Záměrem Duše růst a rozvíjet se.

Přišli jste sem s posvátným záměrem otevřít se světlu a účelu.

Přišli jste sem ne abyste zůstali na jednom místě, ale pohybovali se rychle a horlivě se světelnými vlnami rozvoje a změny.

Vaším jediným úkolem je otevřít se, rozšířit, prohloubit, roztáhnout a rozvinout se zevnitř ven. Ne obráceně.

Jak rostete zevnitř, přirozeně začnete toužit po vnitřní očistě. Budete chtít očistit vše, co blokuje vaše cesty, aby mohlo božství jednoduše skrze vás pracovat. K tomu často dochází formou terapií a vnitřní práce, které vás vedou do sebe-uvědomění a sebe-zodpovědnosti. Budete silně přiváděni k učitelům, průvodcům a nastavením, ve kterých může být viděno a přijato vaše pravé Já. Můžete projít obdobími emočního léčení v bezpečném prostoru, kde vaše pocity nejsou souzeny a hodnoceny, ale přijaty jako přirozená část vás samých na vaší cestě probuzení.

Jak se budete více a více vylaďovat na Světlo kterým jste a které je vaší pochodní pro božský účel, budete podněcováni spojit se se svým tělem a jeho moudrostí. Jedná se o práci s tělem veškerého druhu jako je jóga, masáže a modality energetického léčení, které vám instiktivně a intuitivně přinesou dobrý pocit, protože stará stagnující energie je uložena ve tkáních a svalech. Můžete jít dokonce hlouběji v terapiích, které regenerují a očišťují od buněčných struktur, protože pak se opravdu potýkáte s čímkoliv a se vším, co by mohlo překážet na vaší cestě vzestupu k vašemu vlastnímu Světlu a být plavidlem pro Vyšší Frekvence a Vedení.

Stát se plavidlem Světla vás vede k předávání světu toho, co přirozeně skrze vás proudí a k čemu jste nejintuitivněji vedeni, abyste předávali.

Vše co cítíte že máte předávat druhým a zemi je dokonale zharmonizováno s tím, co nejvíce potřebujete obdržet pro vlastní léčení a vědomý vývoj.

Když je vaše Duše rozhodnutá posunout vás za cokoliv, čemu jste věřili že by bylo vůbec možné – a ukázat vám tvořivou a osvícenou elektrárnu kterou jste – zažijete vzestup strachu, stísněnosti, ničivých pochyb a obav.

Příchod tohoto (někdy paralyzujícího) strachu je zděděná součást božského Ženského probouzení. Toto božské Ženské probouzení je cestou stejně tak pro muže jako pro ženy. Je to božský Ženský znovu-soulad, který se nyní objevuje na Zemi a dává vzestoupit probouzejícímu se vědomí spirituálně-sladěného Mužství.

Strach. Pochyby. Stísněnost.

Pokud jim nasloucháme, dáváme jim energii a věříme myšlenkám které je posilují, stáváme se bezmocní a strnulí vůči svému Účelu.

Musíme se s tímto strachem spřátelit, protože je to v podstatě naše vnitřní Božské Volání po oživení.

Mnozí z vás jste během 2016 zažívali situace, ve kterých jste se najednou cítili vystrašeni a vytaženi ze své zóny pohodlí.

I když vaše srdce, tělo a Duch říkají Ano – vaše egoistická mysl, vaše uzavřenost, strach ze změny a růstu říká Ne.

Ego vnímá vše a každého, kdo ohrožuje jeho dominantnost a kontrolu nad vaším spirituálním rozvojem a vzestupem k vnitřní tvořívé síle.

Reaguje prostřednictvím zžírajícího strachu, omezení a někdy destruktivních myšlenek a pocitů.

Někdy se tyto myšlenky a odpovídající emoční stavy vynořují skrze váš systém z minulých inkarnací na této zemi, ve kterých jste byli opakovaně popravováni a terorizováni za vaše osídlení Posvátného Ženského vědomí.

V roce 2017 budete umístěni uprostřed bouře. Bouře je něco spirituálního co přichází od Bohyně Kali. Spirituální Bouře je osudovým trhačem veškerých iluzí, které máte o své hodnotě Velkého Nositele Světla pro naši planetu. Je tu, aby vytvořila velký rozdíl na vaší cestě léčení směrem k vzestupu.

love_storm

Vaše srdce vás nadále povede ke komukoliv, kdo je nejdůležitější pro váš růst, rozvoj, navýšené vyzařování a váš životní účel.

Vaše Duše bude nadále vytvářet velké vlny energetické frekvence vytvořené k vašemu posunu za vaše zaseklá místa, skryté touhy, strachy z toho co si řeknou druzí když je přerostete, vaše pochyby co se stane, když budete následovat svůj vnitřní hlas.

Vedení pro 2017 je jednoduché.

Udělejte to, čeho se nejvíce bojíte.

Tu věc – nebo věci – ke kterým vás vaše srdce neúprosně táhne, ale vaše strachy chtějí abyste zapomněli a tvrdí, že to nikdy nebude fungovat.

Ty výtvory které chcete stvořit, přestože máte strach, že zastíníte druhé, pokud to uděláte.

Tu Lásku, kterou ze své hloubi chcete dát a prožít, hluboko uvnitř vás – nestudatě velkou, ohromnou, velkolepou a přetéjkající – ale strach vás zlomí, rozlomí, prolomí k Životu o kterém nevěříte, že si zasloužíte.

Bojíte se této síly zvané Láska? Bojíte se esence vašeho vlastního božství? Bojíte se být obnaženi do své vlastní pravdy lásky?

Vše, co vás hluboce děsí se nyní objevilo v dokonalém načasování aby vás záměrně vedlo k vám, k vašermu hlubokému otevření, aby vás zlomilo ke všemu, co vaše srdce kdy chtělo.

A to co vaše srdce vždy chtělo, vás může velmi překvapit.

Vaše srdce vás chce vyzvat ke spirituálnímu růstu. Chce, abyste vyzařovali tolik světla, že můžete vybouchnout do vesmíru. Chce, abyste byli umístěni přímo v jádru Spirituální Bouře – v Ohni Kali – aby na povrch vystoupily všechny vaše strachy které vás přesvědčují, že nemůžete udělat to, co jste byli povoláni abyste dělali.

Nepřišli jste sem pro nadměrně pohodlný, uzavřený, spirituálně líný nebo “obyčejný“ život. Přišli jste vytvořit mír s nepohodlím které přichází s exponenciálním spirituálním rozvojem a přeměnou vědomí. Přišli jste zpochybnit stávající paradigma a systém přesvědčení. Přišli jste oživit staré posvátné tradice moudrých žen a mužů a propojit je s přicházejícími hvězdnými světelnými sloupci nové probouzející se moudrosti.

Jste zde abyste vystavěli nový svět, ne abyste byli konzumováni nebo kontrolováni na strachu založeným, ne-emočně vyléčeným vědomím, které je nyní namířeno na jeho zničení.

Když přijdou vaše vlastní strachy, budou vystupovat z důvodu vaší větší přeměny a uvolnění.

Nejsou ukazatelem k tomu, abyste zůstali uzavření, schovaní, zaseklí nebo ve stavu oběti nebo beznaděje. Jsou zde, aby byly uviděny a rozpoznány jako energie která vyžaduje pozornost vědomého léčení.

Je přirozené bát se, když vstupujete do svého Pravého Záměru a Stavu Otevřeného Srdce Milosrdenství.

Pocit stísněnosti je často znamením, že rostete rychle a silně do Světla. Ukazuje vám, že jste připraveni přesunout se za stará omezení a stát se pochodní pro druhé.

V roce 2017 mohou vaše strachy nadále vystupovat na povrch a možná dokonce nenasytněji než předtím. To proto, že jste přiváděni do celé nové úrovně a sféry vědomí Světelné Práce.

Posvátné Ženství dosáhlo specifického kvocientu znovu-ukotvení podél mřížkových a energetických drah uvnitř a kolem Země.

Vstoupili jsme na extrémní horskou dráhu vibrační změny. Toto je váš rychlý vzestup do přítomnosti, zářivého odhalení a hlubokého posvátného účelu.

Váš světlem nabitý sloup je ponořen hluboce do Milované Gaiy, propichuje drahokam v Jejím středu, uvolňuje nové směrnice Bohyně do vašeho otevřeného a přijímajícího intuitivního uvědomění.

Ve vašem Srdci jste připraveni – více než připraveni.

Nadechněte se hluboce do svého Středu a připravte se na rok účelu, vášně a přítomnosti – otevření uvolnit nejzářivější zdroj Světla které existuje – toho, které žije uvnitř Vás.

Autor: Sophie Bashford
www.sophiebashford.com

 

Překlad: Taunia Atiriamin
www.slunecnabrana.eu, www.martinachristova.eu
http://slunecnabrana.blogspot.cz/2017/01/prestup-do-2017-vase-strachy-jsou.html?view=magazine#!/2017/01/prestup-do-2017-vase-strachy-jsou.html

Tento článek lze šířit nekomerčním způsobem v originální formě s uvedením autora a překladatele a aktivním odkazem na stránky www.slunecnabrana.eu, www.martinachristova.eu a všemi dalšími uvedenými aktivními zdroji, včetně této poznámky.

O čem vypovídá bolest různých částí těla

Hlava

Nejrozšířenější názor říká, že jakákoli bolest hlavy je určitě spojena s přetížením a stresem. Pokud jste prožili den přeplněný prací nebo jste byli vystaveni emocionálním tlakům, může být bolest hlavy důsledkem některého z těchto faktorů.

Šíje

Na šíji leží tíha pocitu viny a sebeponížení. Pokud vás trápí bolesti šíje, jste k sobě možná příliš kritičtí, nemůžete si odpustit nějaký skutek nebo jednání. Když sami sobě odpustíte a dokážete požádat o prominutí toho, před kým se cítíte vinni, bude to možná ten nejúčinnější lék.

Bolest v rameni (ramenou)

Tíha starostí a životních břemen leží na ramenou. Bolet začínají, když se přetěžujeme starostmi a prací. Bolest v rameni signalizuje, že je nejvyšší čas podělit se odpovědnost a starosti s někým blízkým.

Horní polovina zad

Odpovídá za lásku, za její získávání a dávání. Pokud máte bolesti v této časti zad, vypadá to, že někomu nedáváte dost lásky, nebo naopak se jí nedostává vám. Možná tyto symptomy napovídají, že byste se měli zamyslet nad vztahy se svými blízkými.

Spodní část zad (bedra)

Tato část zad je přímo spojena s finanční stránkou života. Pokud jste se svou finanční situací nespokojeni, máte za to že vás v práci špatně platí, nebo se bojíte, že nepřiměřeně utrácíte a tyto myšlenky vám nedají pokoj, může se to projevit v bederní oblasti a spodní části zad.

Lokty

Lokty vyjadřují naši tvrdost ve vztahu k lidem. Když vás tahle část těla trápí, je možné, že jste příliš nekompromisní ve vztazích s okolím. Zkuste přehodnotit svá tvrdá kritéria, možná se vám uleví.

Paže

Paže představují spojení s vnějším světem. Máte-li problémy s pažemi, bolí vás, nebo v nich máte nepříjemné pocity, je docela možné, že jste prostě příliš sami. Zkuste pozvat kolegy na večeři, nebo se seznámit s novými sousedy. Problém se může vyřešit sám o sobě.

Stehna

Stehna jsou ztělesněním pohybu vpřed. Potíže se stehny, bolest v nich, slabost a nepříjemné pocity, to vše může být vyjádřením vašeho odporu k pohybu vpřed. Abyste se nepříjemností zbavili, zkuste směle vstoupit do toho, co vás záhy očekává, nebojte se změn a pohybu, nevyhýbejte se změnám ve způsobu života.

Kolena

Kolena jsou naše ego. Pokud o sobě smýšlíte moc zvysoka, můžete mít problémy s koleny. Abyste se zbavili bolesti v kolenou, věnujte nejprve pozornost tomu, jak sami sebe hodnotíte, co si o sobě myslíte. Možná se hodnotíte příliš vysoko a přeceňujete vlastní úspěchy. Nebo naopak – v něčem sami sebe neumíte pochválit, podceňujete sebe i své schopnosti.

Lýtkový sval

Také tento sval je emocionálním indikátorem. Koncentrují se tu urážky a závist. Pro odstranění bolesti v lýtkách se nejprve zamyslete sami nad sebou. Neubližujte, nezáviďte.

Kotníky

Odpovídají za naši schopnost radosti. Může to být názorný příklad, jak spokojenost dokáže zlikvidovat bolest. Jste-li příliš asketičtí a nedopřejete si patřičnou odměnu a potěšení, můžete mít problémy s kotníky.

Chodidla

Příliš mnoho negativity v životě, událostech a myšlenkách může vést k problémům s chodidly. Pokud takový problém máte, naučte se pomíjet negativa a radovat se z maličkostí. Vždyť život je ve skutečnosti krásný!

Zdroj: http://www.prokondici.cz

detox