Archív

Až odpustíte svým rodičům, začnete konečně žít…

Ano. Začnete žít svůj vlastní život.

Ne každý měl radostné dětství. Navíc děti mají spoustu očekávání, chtějí aby rodiče byli podle jejich představ, zahrnovali je láskou, pozorností a péčí. Samozřejmě na to děti mají plné právo, ale také rodiče mají plné právo toto dítěti neposkytnout.

Plán

Každý jsme se zde narodili s určitým plánem. Vybrali jsme si takového rodiče a takové blízké osoby, kteří nám tento plán pomohou splnit.  Pokud v našem plánu bylo a je např. naučit se odpuštění, budeme potkávat takové situace, ve kterých nám nebude dobře a budeme muset dotyčným osobám odpouštět. Pokud mám v plánu duše bezpodmínečnou lásku, mohli bychom si mylně myslet, že náš život bude jen o zažívání bezpodmínečné lásky. Ale prr. Budeme se dostávat do obtížných situací, které jen těžko budeme skousávat a tyto situace nás přivedou samy k sobě a tím bezpodmínečnou lásku zažijeme. Pokud se máme naučit třeba nelpět, budeme stále o něco a o někoho přicházet a ještě se narodíme ve znamení, které bude mít v charakteristice lpění na hmotných statcích. Aby mohl být plán naplněn, musíme si zažít jeho opak.

Obuj si mé boty a pak hodnoť

Rodičům a blízkým se odpouští nelehce. Jsou to totiž osoby, které nás umí říznout rovnou do hnisající rány a ta bolest se nezapomíná. Musíme to však udělat. Nepovede se nám to hlavou. Musí dojít k pochopení na všech úrovních. Mysl, tělo, duch.
A jak takového pochopení dosáhneme? Že si prožijeme to, co oni. Obujeme si jejich boty. Projdeme si jejich cestu.

Váš život

Podívejte se jak žijete. A teď se podívejte jak žili vaši rodiče. Je vám to povědomé? Neděje se vám v životě totéž? Nezažíváte až absurdní podobnosti? Byl váš táta alkoholik a nebýval doma a jediné co uklidní vás po pracovním dni je chlast? Bál se váš táta převzít zodpovědnost za rodinu a vy se bojíte rodinu založit? Opustila vás vaše máma, když jste byli úplně malí a vy máte touhu se pořád vzdalovat od svých dětí a nebýt s nimi? Držela se máma v manželství despotického táty až do smrti a vy nejste schopni odejít z nefunkčního vztahu?
Je příliš mnoho variant, které se shodují.

Žijete jejich život

Uvědomte si jednu zásadní věc a tu si prociťte až na nejhlubší úroveň sebe samých. Nežijete svůj vlastní život. Vaše pocity, programy a vzorce, které vás stále nutí se “nějak” chovat, vaše vnitřní hlasy a vaši vnitřní rádci, kteří varují a popichují nejsou vaši. Kdoví ze kterého kolene jsou a od koho si je váš rodič převzal do vínku, rozhodně je teď máte vy. Dokonce podle podobnosti událostí ve vašem životě, můžete poznat, kterému rodiči jste neodpustili více.

Vesmír je geniální

Pokud totiž v sobě nesete křivdu, či hluboké neodpuštění některému z rodičů, převezmete jejich roli. Právě proto, abyste si prošli jejich cestou a došli k pochopení. Abyste si zažili jejich pocity marnosti, strachu a beznaděje. Abyste byli první v rodu, kdo uvolní karmická pouta. Abyste vy byli ti, kteří udělají krok na svou cestu a netočili se pořád dokola v karmickém kole vašeho rodu.

Nečekejte a ptejte se

Promluvte si se svou rodinou nebo si alespoň začněte vzpomínat. Zjistíte, kolik synchronicit objevíte. Zjistíte, že se vám dějí podobné věci i ve stejném časovém rozmezí. Uvidíte, co všechno má vaše máma společného s vámi. Třeba měla velmi podobné partnery čí milence. Třeba měla ve stejnou dobu potrat jako vy, třeba žil táta ve stejném strachu o peníze, jako vy. Hledejte a nevzdávejte to.

Soucit

Až uvidíte podobnosti a prožijete si je, tak prožijete soucit a přestanete soudit. Budete vědět, že nemohli jinak. Že se chovali tak nejlépe, jak jen dovedli a tak, jak jim cesta ve stopách jejich rodičů dovolila.

Soucit umožní zasunutí programu zpět do šuplíku do latentního stavu a už ho nebude potřeba.

Vykročíte na svou vlastní cestu, bez karmických dluhů a programů, s otevřeným srdcem a láskou. S vděčností, že vám bylo dovoleno pochopit tento jednoduchý proces. A vaše děti pak mohou kráčet po své cestě a né té vaší. Možná právě proto je nemáte nebo jste neplodní. Protože se podvědomě bojíte, že by se situace opakovala.

Autor: Vendula Kociánová
Zdroj: http://www.vendulakocianova.cz

Přijměte své mistrovství

Co s myšlenkami? To je jedno z duchovních dilemat, které člověk, který se vydá na duchovní cestu, v sobě musí dříve nebo později řešit.

Jsou tu duchovní proudy, které učí záměrovat, tvořit si vlastní realitu, pozitivně myslet, a vedle nich klidně existují jiné, které říkají: hlava do duchovna nepatří, žijte srdcem, nic nechtějte, žijte tady a teď a přijímejte to, co přichází. Některé konzervativní proudy dokonce popírají i srdce a vedou k absolutnímu odevzdání se do boží vůle, neboť i pocity mohou být vnímány jako cesta na zcestí.
A mnozí duchovně hledající přebíhají z jedné strany na druhou, ze semináře na seminář, od knihy ke knize a snaží se odlišit hlas srdce od ega a jeho myšlenek. Není divu, protože pravdu mají jako vždy všechny strany, ale vždy za určitých okolností, v určitých úrovních a souvislostech.
Jedna věc je ale jistá a platí na všech úrovních: ať už na to věříte, či ne, ať s tím pracujete vědomě či nevědomě, ať už tomu jdete naproti, či to popíráte: Jste tvůrci této reality. 

Někdo teď může namítnout, že tahle myšlenka není nic nového. To je pravda. Ale zatím je tu jen pár jedinců, kteří pochopili, co to skutečně znamená. Většina lidí si totiž pod tím představí, že si mohou vytvořit svým myšlením skvělé pracovní příležitosti, přitáhnout ideálního partnera, mít skvěle vypadající tělo, hojnost peněz, jet na vysněnou dovolenou… To ovšem není žádná tvorba reality, to pouhá změna klece v ZOO.

Uvedu příklad: Bydlíte v rodinném domku a cítíte potřebu změny. Tak se rozhodnete, že stěny už nechcete bílé, ale vymalujete je jinou barvou. Někdo vymaluje místo bílé na zelenou a považuje to za velkou změnu. Někdo je odvážnější a vymaluje každý pokoj jinou barvou, nebo každou stěnu jinak. Ano, tvoří, ale změny jsou pouze dílčí, pořád je limitován ve svém prostoru stěnami a jejich materiálem. Někdo je schopen jít ještě dál a rozhodne se třeba tapetovat, nebo stěny něčím obložit. Skvělé, ale pořád zachovává dané struktury, rozvržení pokojů je stále stejné. A co třeba nějakou stěnu zbourat a zvětšit prostor? Nebo zbourat celý dům a postavit jej úplně jinak a z něčeho jiného?

Asi tušíte, na co narážím. Většina lidí, kteří přijali myšlenku tvorby vlastní reality, vědomě tvoří pouze v omezených strukturách, pohybuje se stále ve stejných mantinelech, jen mění barvy stěn. Zbytek jejich tvorby je nevědomý, protože si nedokážou představit, kam až jejich vědomí skutečně sahá a co všechno by mohli vlastně svým vědomím utvářet. Zkrátka netuší, kdo skutečně jsou.


Není proto divu, že jiní duchovní bijí na poplach před tímto způsobem tvoření, protože vnímají, že jen pomáhá upevňovat struktury našeho omezeného světa. Zůstáváme stále ve vězení, jen si přemalováváme jeho stěny. Jsme uvězněni v iluzích, jen se mění jejich barvy a formy. Můžeme podlehnout dojmu, že někam směřujeme, že se vyvíjíme, že jsme úspěšní… a až s odstupem času zjistíme, že jsme stáli na místě a za okýnky našeho světa se pouze měnily kulisy. A hromada odpadků z věcí, které jsme ve svém životě nechtěli, se zvětšila.

Proto je logické, že tady pak vzniká protiváha těch, kteří říkají, buďte otevřeni něčemu většímu, než co si dokážete představit, vymaňte se se svého myšlení, nelimitujte se, neplánujte, nezáměrujte, jen buďte. To je velmi důležitý postoj, často ale vede k tomu, že je s vaničkou vylito i dítě a dojde k absolutnímu odmítnutí vědomého tvoření a k odevzdání se do vůle “čehosi” většího, moudřejšího, silnějšího než jsem já.

A jak už jsem psala výše, člověk tvoří vždy, ať už vědomě, čí nevědomě. A ti, kteří tomuto postoji podlehnou, tak nevědomky tvoří realitu, ve které se může objevit cokoli, co nám dá zakusit to větší a mocnější nad námi. Tvoří realitu bezmoci člověka vůči něčemu, co se může jevit jako vyšší, silnější, velkolepější, vědomější. A to “něco” může použít kostýmy a převleky božské i ďábelské. Podstatné je, že to sice přechodně člověku může propůjčit i pocit síly ze spojení s tímto “něčím”, ale v důsledku to pak upevňuje pocit malosti a nedostatečnosti člověka vůči okolním vlivům: přírodě, Bohu, systému, negativním entitám a mimozemským energiím…

A tak ti, kteří příliš vzpínají své ruce k nebi a upírají své zraky k mimozemským bytostem (ať už s obavami nebo nadějí) nebo vysokým božským energiím, otevírají svými záměry nevědomě brány této reality pro leckoho a lecco, co se tady může hrát roli silnějšího.A ti, kteří věří v danost čehokoli, v osud, předurčenost, zase zavírají cestu k vývoji, k možnostem a novým řešením. Staví tak sebe a ostatní do role oběti, zdroje energie, který může být volně využíván. Sami si pak tvoříme soupeře, zkoušky, necháme se zneužívat, zažíváme malost a bezmoc. A pak se zbytečně tvoří konspirační teorie a hledá se viník. Jenže viník je v našich hlavách.

V této realitě není silnější tvůrčí energie než lidská. Je to místní energie, která tvoří tuto realitu.  A i když to není běžným zrakem vidět, je to energie, ze které vyrůstají všechny hmotné i nehmotné projevy, energie, která definuje zákonitosti a podmínky k životu.Problém je v tom, že to nevidíme, že  jsme na to pod vlivem různých iluzí už před dlouhými věky zapomněli. Člověk je Bůh, který to o sobě neví. A tak se nechá snadno ovládat. 
 
Je třeba, aby člověk znovu vyrostl. Celá transformace, celý duchovní vzestup je o tom, aby člověk pochopil, že může sám, že má velkou hodnotu, že je dobrý a bez viny, že má nástroje k tvoření, že obsahuje všechno. Není nic vnějšího, co by tomuto světu mohlo pomoci. Musíme to najít v sobě.

Proto tvořte svými myšlenkami co nejvědoměji, rozhodně nebuďte bezmocní a neodevzdávejte se do ničí vůle, ale zároveň buďte otevření, nelpěte na konkrétních formách a projevech života, protože život je mnohem víc, než si dokážete představit.
Tvořte svými záměry pravdivý svět, ve kterém bude každý moci prožívat sebe sama, svou kompetentnost a zároveň bude mít možnost potkávat se a spolutvořit se stejně naplněnými kompetentními lidmi, kteří se ničeho nebojí, před ničím ve svém životě neutíkají, protože jsou si vědomí své síly, velikosti, celistvosti.

©Iva Uhlířová, 2017. Článek smí být šířen, kopírován a používán pouze pro nekomerční účely, a to jen v nezkrácené podobě a s uvedením autorky článku a zdroje s aktivním odkazem.

Abraham Hicks – Tohle vám chceme připomenout

Chceme tuto vibrační realitu udělat dostatečně reálnou, abyste přijali její skutečnost. A dostatečně živou, abyste sahali vibračně po jejím pocitu. A dostatečně pro vás lákavou, abyste byli ochotni pravidelně ztišit svou mysl, abyste mohli být ta bytost, která umožňuje to, co je ve vortexu, aby vám začalo docházet. Jakmile to začne, jakmile začnete, jakmile ucítíte uspokojení souladu, a jakmile budete ochotní v něm zůstat dalších a dalších a dalších 17 sekund, aniž by se vaše myšlenky toulaly k nepříjemným věcem, když si umožníte v té vibrační harmonii s energií, která tvoří světy, zůstat… poté se vibrace nejen přemění do myšlenky, a ta myšlenka do další a další, ale začnete cítit uspokojení ze své mocné vnímavé mysli.

Začnete chápat skutečný rozdíl mezi myšlením a přijímáním myšlenky. Začnete chápat, že jste rozšířením zdrojové energie, že ta energie je neustále s vámi, a je s vámi, když třídíte a proséváte kontrast, a vypouštíte rakety touhy, protože váš vnitřní zdroj chápe, že ve vašem vybírání je tohle to, co hledáte, a právě jste to našli, vypustili jste to a my s tím tady stojíme… zaměřujeme se na to, udržujeme to a víme, že na základě zákona přitažlivosti se to vyvine. Jediná otázka v tomto všem je: Jak vědomí a záměrní budete v tomto procesu?

To znamená, že jediná otázka je: Jak moc uspokojení si vybíráte ze svého života? Děláte to správně, ať to děláte záměrně, nebo ne. Nemůžete to pokazit. Proséváte a třídíte a vypouštíte rakety touhy a vortex roste a nové energie se rodí a vývoj probíhá a blahobytu je všude plno a nemůžete to pokazit.

Hrajete svou část v přispívání, protože vypouštíte své rakety touhy. Nemůžete to pokazit. Svou část jste odvedli a zdrojová energie na to reaguje, a vše je v pořádku. Vývoj probíhá. Ale neřekli jste: Narodím se a budu přispívat. Řekli jste: Narodím se a budu mít radostnou zkušenost z toho být ve fyzické formě. Budu si moct vybírat, a poznám, kdy jsem mimo soulad, a pak se zaměřím do vibračního souladu s novým. Řekli jste: Vím, že nebude snadné se zaměřit do souladu s novým, když existuje jen to staré.

Řekli jste: Vím, že nebude snadné se zaměřovat na nové, když ani nevím, co to nové je, a když to staré je tak lákavé a přede mnou a tak snadné kvantifikovat a mluvit o tom a tak snadné udržet aktivní v mém prostředí, že se v tom starém udržuji, a neumožňuji si uspokojení z přesunutí se do nového. To jste řekli.

My řekli: Připomeneme vám to, jak se sem na Zemi dostanete. Vy na to: Dobře. Jsme tedy tady a připomínáme vám, že jste vibrační bytosti, a že jste sem přišli se záměrem, mocí a radostí. Věděli jste, že život ve vás vzbudí touhy, a věděli jste, že žádání bude důležité, a že expanze všeho, co je, bude na tom záviset, a že vše, co je, vždy bude. Znali jste, chápali jste věčnost věčnosti. Věděli jste, že věci vám vždy budou vycházet. Tehdy jste to věděli… jen vám to chceme nyní připomenout.

Zdroj: http://abraham-hicks.cz/tohle-vam-chceme-pripomenout/