Archív

10 zákonů univerza

Vesmír není nějaký mrtvý kosmos. Je to samostatný živý organismus, jistá analogie osobnosti diktující nám své podmínky a pravidla, které bioenergetika nazývá zákony univerza.

Veškeré vesmírné zákony jsou krajně prosté a jednoduché. Kosmos nám nestraží nějaké labyrinty, naopak se snaží nás z nich vyvést. Těžkosti lidé vytvářejí sami sobě bez jakékoli vnější pomoci. Jestliže žijete podle zákonů univerza, jste vždycky naladěni na tu správnou vlnu. Život je jednoduchý a srozumitelný, avšak pouze pro ty, kdo mu chtějí porozumět.

Proč je třeba žít podle zákonů Vesmíru

Zákony Vesmíru vás nenutí zříci se svého náboženství nebo jakékoli jiné víry. Pouze vás nasměrují do správného proudu tím, že vám ukážou světlo pravdy. Na realitě se nezmění nic, změní se však váš pohled na ni. Vše, o co od mládí usilujete a k čemu směřujete, bude srozumitelnější a názornější.

Jsme dětmi Vesmíru. Sestáváme z hvězdného prachu vzniklého před miliardami let. Bioenergetika pracuje s pojmem „centrum nadbytku“, centrem přinášejícím nám štěstí ve všech životních oblastech. Kontaktem s ním si zajišťujete štěstí. Navázat a udržovat tento kontakt vám pomůže víra v zákony Vesmíru. Přijměte jejich jednoduché pravdy, abyste lépe chápali, jak je vše na tomto světě zařízeno.

10 zákonů Univerza

Zákon první: mysl je materiální. Každý už nejspíš viděl nějaký film, v němž hrdina dokáže vytvářet kolem sebe realitu tím, že si ji představuje. Samozřejmě, že s takovou „filmovou“ rychlostí svého štěstí nedosáhnete, nicméně tohle opravdu funguje. Abyste našli správné hobby, zaměstnání, lásku, úspěch, musíte si to představovat. Uvědomte si, že jste něco jako sochař nebo malíř, který maluje barvami vlastních myšlenek na plátno svého života. Osud i karma existují, nemají však takovou sílu, jakou může mít vaše víra v sebe sama a svoje jednání. Život není už napsanou knihou, ale štůskem prázdných stránek, které můžete vyhodit, roztrhat, dovolit někomu jinému, aby na ně psal, nebo se můžete donutit k tomu, abyste usedli a popsali je sami.

Zákon druhý: všechno dobré začíná dobrem v srdci. Vaše vnitřní dobro kolem vás jasně září. Zlí lidé se ustavičně setkávají s hrubostí, lidé zachmuření s deštěm uprostřed jasného dne a lidé radostní s radostí a pozitivitou. Chcete-li dobro, nebuďte zlí, skoupí a závistiví. Staré pořekadlo říká „Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim“ neboli „Co chceš, aby činili tobě, čiň ty jim“. Je to stará moudrost a jistě nevznikla jen tak náhodou. Ve Vesmíru je všechno důsledné, logické a nevratné. Pamatujte na to.

Zákon třetí: k největším změnám dochází v těch životních oblastech, kterým věnujeme nejvíce pozornosti. Většina lidí ví, co to znamená, že pod ležící kámen voda nepoteče. Budete-li ležet na gauči a zírat do stropu, opravdu se peněz nedočkáte. Pokud lásku nebudete hledat, máte devadesáti devíti procentní pravděpodobnost, že žádnou nenajdete. Chcete-li jakoukoli situací pohnout, musíte něco podniknout. Žádný koutek své duše nenechte bez dozoru, žádné životní zákoutí nesmí ujít vaší kontrole. Bude to pro vás zajímavější, bude vám lehčeji a všechno bude lepší.

Zákon čtvrtý: jaké je vaše okolí, takoví jste i vy. Tento zákon Vesmíru dobře charakterizuje přísloví: Ukaž mi svého přítele a já ti řeknu, jaký jsi. Vaše nejbližší okolí, partner a nejlepší přátelé, jsou vaším odrazem. Pokud vám někdo nevyhovuje, je to jasný důkaz nezbytnosti změny. Často tento pocit vypovídá o tom, že vy sami už jste se změnili nebo jste na cestě změny. Mnoho lidí se domnívá, že to nejsme my, kdo si vybíráme přátele a lásku, ale to je omyl. A více než omyl – cestou aktivního hledání takových přátel, jaké potřebujete, můžete svůj život změnit. Kdo chce být úspěšný ve finanční oblasti, měl by se porozhlédnout mezi úspěšnými osobnostmi. Abyste byli laskavější, hledejte vlídné a přívětivé lidi. Najít lásku tak, aby byla vzájemná, se vám podaří pouze když se nebudete uzavírat do sebe. I když – i uzavření lidé si mohou najít svou druhou polovici, chce to jen více vnímavosti.

Zákon pátý: všechno, co dáme světu kolem sebe, se nám vrátí dvojnásob. Budete-li lidstvu křičet do tváře, že ho nenávidíte, zaplní váš život nenávist. Odvetná reakce lidí bude analogická a někdy i podstatně silnější. To se netýká jenom slov a činů, také nálada se v prostoru šíří fantastickou rychlostí. Někdo to vnímá, jiný snad ne, skutečnost sama je však nevyvratitelná – dobré skutky vás udělají šťastnějšími, špatné nešťastnějšími.

Zákon šestý: pochyby jsou kořenem všech problémů. Pokud jste se skutečně vážně rozhodli něco vykonat, musíte se zbavit všech pochyb a vnitřní nejistoty. Když vznikala nádherná umělecká díla, zázraky techniky a geniální vynálezy, nepřipustili jejich tvůrci, aby je ovládly pochyby, aby nejistota převládla nad rozumem. Ani vy se nenechte pochybami přesvědčit, že žádná láska není, že peníze se vydělat nedají, že zdraví se vrátit nemůže.

Zákon sedmý: všichni jsme stejní. Nikdo není lepší než jiný, nikdo není výš. Vesmír nezná mezi lidmi žádné odstupňování. Je třeba žít a mít radost z každé chvíle. Vesmír nemá oblíbence, kterým by všechno dával a jiné, kterým by nic nedopřál. Všichni jsme si rovni, všichni jsme stejní. Bez výjimek.

Zákon osmý: realizace kterékoli myšlenky vyžaduje určitý čas. Někdy je třeba času více, jindy méně, nicméně okamžitě se nestane nic. Dává nám to možnost posoudit, co je špatné a co je dobré, abychom včas mohli zablokovat negativní myšlenky.

Zákon devátý: překonáváním těžkostí rosteme. Všechny problémy, ať se týkají kterékoli ze životních oblastí, nám přinášejí neocenitelnou zkušenost. Chcete-li být úspěšní, musíte se učit ze svých chyb. Nikdy se nikomu nepovedlo uskutečnit svůj sen napoprvé a bez jediné chyby. Jenom po mizerné cestě plné kamení se dá dojet na rovnou, pohodlnou silnici.

Zákon desátý: nic z toho, co vidíme, není věčné. Svět je dynamický. Vesmír směřuje k chaosu, přičemž od nás vyžaduje opak. Člověk si musí uvědomit, co skutečně chce. Musí pochopit své poslání na tomto světě. V tom spočívá životní smysl a cíl každého z nás.

Zdroj: http://www.pronaladu.cz

3 druhy osvieteného konania

Vědomí může do toho, co děláte, a tedy skrze vás do tohoto světa, proudit třemi způsoby, ve třech modalitách. Existují tedy tři možnosti, jak spojit svůj život s tvůrčími silami vesmíru. Modalita je vibrační frekvence energie, jež proudí do toho, co právě děláte, a spojuje vaši činnost s probuzeným vědomím.

Pokud to, co děláte nevzejde z jedné z těchto tří modalit, bude vaše činnost ovládána egem, a tudíž odsouzena k neúspěchu. Modality se mohou během dne měnit, ale v určitých obdobích často některá z nich převažuje. Pro každou situaci se navíc hodí jiná. Třemi modalitami osvíceného konání jsou přijetí, radostnadšení.

Každá z nich představuje určitou vibrační frekvenci vědomí. Pokaždé, než se do něčeho pustíte, ať je to banální záležitost nebo složitý problém, byste se měli ujistit, že je některá z nich přítomná. Pokud necítíte přijetí, radost, ani nadšení, způsobíte danou činností utrpení – sobě i ostatním.

1. PŘIJETÍ

Pokud vám nějaká činnost nepřináší radost, můžete ji alespoň přijmout jako nevyhnutelnou. Přijetí znamená, že dobrovolně děláte to, co od vás daná situace neboli okamžik vyžaduje. Již jsme dlouze rozebírali důležitost přijetí toho, co se děje, a přijetí toho, co musíte udělat, je jen jiný aspekt stejné věci.

Příklad: V noci uprostřed pustiny píchnete pneumatiku a za hustého deště ji musíte vyměnit, asi z toho žádnou radost mít nebudete, nemluvě o nadšení, ale můžete to přijmout jako nutnost.

Když danou situaci dokážete přijmout, uděláte vše, co je potřeba, v klidu. Energie klidu má velmi jemné vibrace a ty prostoupí vše, co uděláte. Na první pohled se vám přijetí může zdát jako příliš pasivní přístup, ve skutečnosti je však velmi aktivní a tvůrčí, protože vnáší do tohoto světa něco úplně nového. Jemnohmotné vibrace klidu jsou vědomím, které vstupuje na tento svět skrze odevzdání a smíření se s danou situací, skrze přijetí toho, co je nutné udělat.Jestliže se z dané činnosti nedokážete radovat a ani ji nedokážete přijmout, přestaňte. Jinak nebudete schopni nést zodpovědnost za jedinou věc, za kterou zodpovědnost máte, a jež je také tím jediným, na čem záleží: stav vašeho vědomí.

Dokud na sebe nedokážete vzít zodpovědnost za stav vašeho vědomí, nemůžete ji nést ani za svůj život.

2. RADOST

Klid a mír provázející odevzdanou činnost se ve chvíli kdy z ní začnete mít radost, často změní v pocit živosti. Radost je druhou modalitou osvíceného konání. Na nové zemi nahradí radost chtění jako hlavní motivující sílu lidského konání. Chtění vzniká na základě iluze ega, že existuje odděleně od zbytku vesmíru, i od síly stojící za veškerým stvořením. Skrze radost se s ní můžete naopak spojit.

Jakmile se přestanete soustředit na minulost a budoucnost a učiníte ústředním bodem svého života přítomný okamžik, vaše schopnost radovat se z toho, co děláte – a s tím i kvalita vašeho života – se výrazně zvýší. Radost je dynamickým projevem Bytí. Když si tvůrčí energie vesmíru uvědomí sama sebe, projeví se jako radost. Nemusíte tedy čekat na nic „smysluplného“, abyste si mohli začít užívat to, co děláte. Radost je dostatečně smysluplná sama o sobě. Čekání na to, až jednou konečně začnete „žít“, plyne z jedné z nejrozšířenějších iluzí nevědomí.

Expanze, růst a pozitivní náboj mohou do vašeho života přijít až tehdy, když dokážete ocenit to, co už máte a co děláte právě teď, místo abyste stále čekali na něco lepšího.

K tomu, abyste měli radost z toho, co děláte, nepotřebujete svolení své mysli. Ta má vždy spoustu námitek, proč to nejde. „Teď ne,“ bude se snažit bránit. „Copak nevidíš, kolik mám práce? Na tohle memám čas. Možná zítra…“ Jenže zítra bude tvrdit to samé.

Vaší jedinou šancí je začít si užívat to, co děláte právě teď.

Když řeknete, že vám nějaká činnost přináší radost, je to mylný pohled na věc. To by znamenalo, že radost přichází z toho, co děláte, jenže tak to není. Radost proudí do toho, co děláte, a tedy i do tohoto světa, z hloubky vašeho nitra. Pocit, že vám radost přináší určitá činnost, je celkem běžná, ale velmi nebezpečná iluze, protože tak snadno uvěříte, že radost najdete ve vnějším světě – ve věcech a činnostech. Radost a štěstí pak hledáte kolem sebe. Tam ji ale nemůžete nalézt. To je důvod, proč mnoho lidí žije v trvalé nespokojenosti. Svět jim nedává to, co si myslí, že potřebují.

Jaký je tedy vztah mezi tím, co děláte, a pocitem radosti? Radost budete mít z každé činnosti, při které dokážete být plně přítomní a která nebude pouze prostředkem k dosažení cíle. Ve skutečnosti si však neužíváte danou činnost, ale intenzivní pocit živosti, který při ní vnímáte. Tato živost je tím čím jste. To znamená, že když něco děláte rádi, je to proto, že při tom zažíváte radost z Bytí v její dynamické podobě. Je to způsob, jak se pomocí oblíbené činnosti spojit s tvůrčími silami celého vesmíru.

Pomocí následujícího duchovního cvičení můžete vnést do svého života více tvůrčí energie. Napište si seznam každodenních činností, které musíte často vykonávat, včetně těch, jež vám připadají nudné, únavné, nepříjemné nebo stresující. Nepište tam ale nic, co skutečně nenávidíte. To jsou činnosti, které můžete buď přijmout, nebo je nedělat. Na seznam můžete napsat i cestu do práce a z práce, nákup potravin, praní prádla, nebo cokolliv z běžných povinností, co vás unavuje nebo stresuje. Pak, kdykoliv se těmto činnostem budete věnovat, se snažte zůstat bdělí. Buďte při nich plně přítomní a vnímejte ten bdělý, živý klid v pozadí. Brzy zjistíte, že cokoliv, co děláte ve stavu zvýšené pozornosti a uvědomění, není stresující, únavné, ani nepříjemné, ale že přitom cítíte radost. Abychom byli přesní, ve skutečnosti nemáte radost z vykonávané vnější činnosti, ale z vnitřní dimenze Bytí, kterou při dané činnosti vnímáte. Dokázali jste nalézt radost z Bytí v tom, co děláte. Pokud máte pocit, že váš život nemá význam nebo že je příliš náročný a únavný, je to proto, že jste do něj ještě nevnesli dimenzi radosti z Bytí. Být vědomý v tom, co děláte, se zatím nestalo vaším hlavním cílem.

Nová země postupně vznikne tak, že pro stále víc lidí bude hlavním smyslem života přinášet na tento svět světlo vědomí a každá činnost pro ně bude především nástrojem vědomí.

Radost z Bytí je radostí z plného vědomí.

Probuzené vědomí pak převezme od ega vládu nad vaším životem. Možná pak zjistíte, že činnost, jíž jste věnovali mnoho času, se najednou sama od sebe – posílená vědomím – změní v něco mnohem hlubšího.

Někteří lidé, kteří svou tvůrčí činností obohacují životy mnoha dalších, prostě dělají to, co mají rádi, aniž by se snažili něčeho dosáhnout nebo se něčím stát. Teď mluvím například o umělcích, spisovatelích, vědcích, učitelích a architektech nebo těch, kteří se snaží zavést nové ekonomické nebo sociální struktury (osvícený obchod). Někdy bývá sféra jejich vlivu zpočátku malá, ale pak, náhle nebo postupně, naplní jejich konání tvořivá síla a jejich činy překonají jejich vlastní představy a osloví bezpočet dalších lidí.

Pokud je to i váš případ, dejte si pozor, aby vám to nestouplo do hlavy, protože tam se pravděpodobně skrývá zbytek vašeho ega. Nezapomeňte, že jste stále pouhým člověkem. Vyjimečné je to, co přichází skrze vás – vaše esence. Tu ale sdílíte se všemi bytostmi. Perský básník a súfijský mistr čtrnáctého století, Hafiz, tuto pravdu překrásně vyjádřil slovy: „Jsem dírkou na flétně, skrze kterou může proudit dech Krista. Naslouchejte té hudbě.“

3. NADŠENÍ

Existuje ještě jeden způsob tvůrčího projevu vědomí jejž mohou zažívat lidé, kteří se neodklánějí od vnitřního smyslu života – probuzení. Jednoho dne se probudí s jistotou, že našli vnější cíl svého života. Mají jasnou vizi, neboli záměr, a vytrvale se ho snaží uskutečnit. Jejich cíl nebo vize jsou obvykle nějak spojeny s tím, co mají rádi, s jejich oblíbenou činností. A právě proto mohou zažívat třetí modalitu osvícené činnosti: nadšení.
Nadšení můžete cítit tehdy, když si skutečně užíváte to, co děláte, a zároveň máte nějaký cíl nebo vizi s tím spojenou. Jakmile dáte své oblíbené činnosti cíl, vaše energetické pole, konkrétně jeho vibrační frekvence, se najednou změní. K potěšení a radosti se tak přidá určité množství něčeho, co lze nazvat strukturálním napětím, a vznikne nadšení. Pokud dokážete naplnit svou tvůrčí činnost nadšením, získáte obrovské množství energie.

Budete jako šíp, který si užívá let ke svému cíli.

Přihlížejícím se může zdát, že jste ve stresu, ale intenzivní nadšení nemá se stresem nic společného. Ve stresu se ocitnete až tehdy, když pro vás cíl začne být mnohem důležitější než cesta k němu – konání samotné. Naruší se rovnováha mezi radostí a strukturálním napětím a ručička vah se nakloní směrem k tomu druhému. Jakmile začnete pociťovat stres, je to znamení, že jste ztratili spojení s tvůrčími silami vesmíru a ke slovu se opět hlásí vaše ego. Začne na vás tlačit silou egoického chtění a nutit vás, abyste bojovali a „tvrdě šli za svým“. Stres dokáže spolehlivě zničit jak kvalitu, tak efektivnost vaší činnosti. Je také velmi často doprovázen negativními emocemi jako např. úzkostí nebo vztekem, jež jsou pro tělo „toxické“. Poslední dobou se zjišťuje, že stres je jednou z hlavních příčin vzniku degenerativních onemocnění, jako je rakovina nebo onemocnění srdce.
Nadšení je na rozdíl od stresu tvořeno energií o vysoké frekvenci, jež rezonuje s tvůrčími silami vesmíru. To je důvod, proč Ralph Waldo Emerson říká: „Nic velkého nebylo nikdy dosaženo bez nadšení.“

Slovo entusiasmus pochází z řečtiny – a skládá se ze dvou slov, jež obě znamenají Bůh: en a theos. Odvozené slovo enthousiazein znamená „být posedlý bohem“. Když děláte něco s nadšením, plní entusiasmu, zjistíte, že na to nejste sami. Ve skutečnosti nic významného ani sami udělat nemůžete. Déletrvající nadšení provází vlna tvořivé energie, na kterou stačí „nasednout“.

Nadšení posiluje vše, co děláte. Lidé, kteří k této síle ještě nenalezli cestu, mohou na „vaše“ úspěchy hledět s úžasem a mylně je spojovat s tím, kdo jste. Vy však budete vědět to, co tvrdil už Ježíš: „Sám od sebe nemohu dělat nic.“ Na rozdíl od egoického chtění, které vždy vyvolává odpor úměrný intenzitě chtění, nadšení nikdy „nejde proti“. Je nekonfliktní. Nevytváří vítěze, ani poražené. Jeho podstatou je přijetí, ne odmítání. Nesnaží se ostatní využívat, ani jimi jakkoliv manipulovat, protože nepotřebuje získat žádnou energii – má k dispozici veškeré tvořivé síly vesmíru. Ego vždy hledá, kde by si mohlo něco vzít, v nadšení rozdáváte z hojnosti. Když s nadšením překonáváte překážky v podobě nepříznivých situací nebo lidí neochotných ke spolupráci, nikdy s nimi nebojujete. Buď je obejdete, nebo změníte jejich odmítavý postoj na podporující tím že jim ustoupíte a nebo je přijmete – z odpůrců se tak stanou vaši přátelé.

Nadšení a ego se vzájemně vylučují. Přítomnost jednoho automaticky znamená nepřítomnost druhého. Nadšení ví, kam směřuje, ale zároveň je v neustálé jednotě s přítomným okamžikem, zdrojem jeho živosti, radosti a síly. V nadšení nic „nechcete“, protože vám nic nechybí. Žijete v harmonii, a ať je vaše činnost jakkoliv dynamická, neztrácíte se v ní. Uprostřed jakéhokoliv dění v sobě neustále vnímáte prázdný, ale neuvěřitelně živý prostor, oázu klidu ve víru dění. Je zdrojem všeho, nic z toho se jí však nedotýká.

Skrze nadšení se můžete spojit s tvůrčím, rozpínavým principem vesmíru, aniž byste se ztotožnili s jeho dílem, světem forem – tzn. bez ega. Když se přestanete se světem forem ztotožňovat, přestanete na něm lpět, čímž se zbavíte jedné z hlavních příčin utrpení. Jakmile vlna tvořivé energie opadne, strukturální napětí se sníží, ale radost z toho, co děláte, ve vás zůstane. Nikdo memůže žít v nadšení trvale. Později možná přijde nová vlna tvůrčí energie a nadšení. Jakmile začnete směřovat zpátky, k rozpadu své formy, moc nadšení už nezažijete. Entusiasmus je spojen s růstem, s expanzivní fází života. Během „návratu domů“ se můžete spojit s Životem jen pomocí odevzdání se.

Když to shrneme, radost z vykonávané činnosti ve spojení s vizí nebo cílem vytváří nadšení. Ale i když máte nějaký cíl, musí zůstat přítomná činnost vaším hlavním zájmem, jinak ztratíte spojení s vnitřním smyslem vesmíru. Ujistěte se, že váš cíl nebo vize nejsou jen nafouknutým obrazem sebe sama, a tudíž skrytou formou ega, což touha stát se filmovou hvězdou, slavným spisovatelem nebo bohatým podnikatelem zcela určitě je.

Vaším cílem by také nemělo být něco vlastnit – rezidenci s výhledem na moře, vlastní firmu nebo deset milionů dolarů v bance. Nafouknutý obraz sebe sama i přestava, že něco vlastníte, jsou jen statické cíle, které vás příliš neposílí. Snažte se, aby vaše cile byly dynamické, aby se týkaly činnosti, jíž se zabýváte a která vás spojuje s ostatními lidmi i s celkem. Místo abyste si představovali, že budete slavným umělcem nebo úspěšným spisovatelem, snažte se raději svou prací inspirovat a obohatit co nejvíc lidí. Vnímejte sami sebe jako bránu, skrze kterou proudí energie z neviditelného Zdroje veškerého života ve prospěch všech.

Váš cíl nebo vize se tak stanou realitou, prozatím jen ve vašem nitru, na úrovni myšlenek a pocitů. Nadšení je síla, která dokáže přenést vaši vizi do hmotného světa. Tak lze využívat mysl tvůrčím způsobem, bez jakéhokoliv chtění. Zhmotnit můžete jen to, co už máte, ne to, co chcete. K tomu se sice můžete dopracovat tvrdou prací plnou stresu, ale to není cesta nové země. Už Ježíš mluvil o tvůrčím využití mysli a vědomé manifestaci forem, když říkal: „Věřte, že všechno, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno a budete to mít.“

z knihy Nová země – Eckhart Tolle

Zdroj: http://www.seberizeni.cz