Tag Archive | prijatie

3 druhy osvieteného konania

Vědomí může do toho, co děláte, a tedy skrze vás do tohoto světa, proudit třemi způsoby, ve třech modalitách. Existují tedy tři možnosti, jak spojit svůj život s tvůrčími silami vesmíru. Modalita je vibrační frekvence energie, jež proudí do toho, co právě děláte, a spojuje vaši činnost s probuzeným vědomím.

Pokud to, co děláte nevzejde z jedné z těchto tří modalit, bude vaše činnost ovládána egem, a tudíž odsouzena k neúspěchu. Modality se mohou během dne měnit, ale v určitých obdobích často některá z nich převažuje. Pro každou situaci se navíc hodí jiná. Třemi modalitami osvíceného konání jsou přijetí, radostnadšení.

Každá z nich představuje určitou vibrační frekvenci vědomí. Pokaždé, než se do něčeho pustíte, ať je to banální záležitost nebo složitý problém, byste se měli ujistit, že je některá z nich přítomná. Pokud necítíte přijetí, radost, ani nadšení, způsobíte danou činností utrpení – sobě i ostatním.

1. PŘIJETÍ

Pokud vám nějaká činnost nepřináší radost, můžete ji alespoň přijmout jako nevyhnutelnou. Přijetí znamená, že dobrovolně děláte to, co od vás daná situace neboli okamžik vyžaduje. Již jsme dlouze rozebírali důležitost přijetí toho, co se děje, a přijetí toho, co musíte udělat, je jen jiný aspekt stejné věci.

Příklad: V noci uprostřed pustiny píchnete pneumatiku a za hustého deště ji musíte vyměnit, asi z toho žádnou radost mít nebudete, nemluvě o nadšení, ale můžete to přijmout jako nutnost.

Když danou situaci dokážete přijmout, uděláte vše, co je potřeba, v klidu. Energie klidu má velmi jemné vibrace a ty prostoupí vše, co uděláte. Na první pohled se vám přijetí může zdát jako příliš pasivní přístup, ve skutečnosti je však velmi aktivní a tvůrčí, protože vnáší do tohoto světa něco úplně nového. Jemnohmotné vibrace klidu jsou vědomím, které vstupuje na tento svět skrze odevzdání a smíření se s danou situací, skrze přijetí toho, co je nutné udělat.Jestliže se z dané činnosti nedokážete radovat a ani ji nedokážete přijmout, přestaňte. Jinak nebudete schopni nést zodpovědnost za jedinou věc, za kterou zodpovědnost máte, a jež je také tím jediným, na čem záleží: stav vašeho vědomí.

Dokud na sebe nedokážete vzít zodpovědnost za stav vašeho vědomí, nemůžete ji nést ani za svůj život.

2. RADOST

Klid a mír provázející odevzdanou činnost se ve chvíli kdy z ní začnete mít radost, často změní v pocit živosti. Radost je druhou modalitou osvíceného konání. Na nové zemi nahradí radost chtění jako hlavní motivující sílu lidského konání. Chtění vzniká na základě iluze ega, že existuje odděleně od zbytku vesmíru, i od síly stojící za veškerým stvořením. Skrze radost se s ní můžete naopak spojit.

Jakmile se přestanete soustředit na minulost a budoucnost a učiníte ústředním bodem svého života přítomný okamžik, vaše schopnost radovat se z toho, co děláte – a s tím i kvalita vašeho života – se výrazně zvýší. Radost je dynamickým projevem Bytí. Když si tvůrčí energie vesmíru uvědomí sama sebe, projeví se jako radost. Nemusíte tedy čekat na nic „smysluplného“, abyste si mohli začít užívat to, co děláte. Radost je dostatečně smysluplná sama o sobě. Čekání na to, až jednou konečně začnete „žít“, plyne z jedné z nejrozšířenějších iluzí nevědomí.

Expanze, růst a pozitivní náboj mohou do vašeho života přijít až tehdy, když dokážete ocenit to, co už máte a co děláte právě teď, místo abyste stále čekali na něco lepšího.

K tomu, abyste měli radost z toho, co děláte, nepotřebujete svolení své mysli. Ta má vždy spoustu námitek, proč to nejde. „Teď ne,“ bude se snažit bránit. „Copak nevidíš, kolik mám práce? Na tohle memám čas. Možná zítra…“ Jenže zítra bude tvrdit to samé.

Vaší jedinou šancí je začít si užívat to, co děláte právě teď.

Když řeknete, že vám nějaká činnost přináší radost, je to mylný pohled na věc. To by znamenalo, že radost přichází z toho, co děláte, jenže tak to není. Radost proudí do toho, co děláte, a tedy i do tohoto světa, z hloubky vašeho nitra. Pocit, že vám radost přináší určitá činnost, je celkem běžná, ale velmi nebezpečná iluze, protože tak snadno uvěříte, že radost najdete ve vnějším světě – ve věcech a činnostech. Radost a štěstí pak hledáte kolem sebe. Tam ji ale nemůžete nalézt. To je důvod, proč mnoho lidí žije v trvalé nespokojenosti. Svět jim nedává to, co si myslí, že potřebují.

Jaký je tedy vztah mezi tím, co děláte, a pocitem radosti? Radost budete mít z každé činnosti, při které dokážete být plně přítomní a která nebude pouze prostředkem k dosažení cíle. Ve skutečnosti si však neužíváte danou činnost, ale intenzivní pocit živosti, který při ní vnímáte. Tato živost je tím čím jste. To znamená, že když něco děláte rádi, je to proto, že při tom zažíváte radost z Bytí v její dynamické podobě. Je to způsob, jak se pomocí oblíbené činnosti spojit s tvůrčími silami celého vesmíru.

Pomocí následujícího duchovního cvičení můžete vnést do svého života více tvůrčí energie. Napište si seznam každodenních činností, které musíte často vykonávat, včetně těch, jež vám připadají nudné, únavné, nepříjemné nebo stresující. Nepište tam ale nic, co skutečně nenávidíte. To jsou činnosti, které můžete buď přijmout, nebo je nedělat. Na seznam můžete napsat i cestu do práce a z práce, nákup potravin, praní prádla, nebo cokolliv z běžných povinností, co vás unavuje nebo stresuje. Pak, kdykoliv se těmto činnostem budete věnovat, se snažte zůstat bdělí. Buďte při nich plně přítomní a vnímejte ten bdělý, živý klid v pozadí. Brzy zjistíte, že cokoliv, co děláte ve stavu zvýšené pozornosti a uvědomění, není stresující, únavné, ani nepříjemné, ale že přitom cítíte radost. Abychom byli přesní, ve skutečnosti nemáte radost z vykonávané vnější činnosti, ale z vnitřní dimenze Bytí, kterou při dané činnosti vnímáte. Dokázali jste nalézt radost z Bytí v tom, co děláte. Pokud máte pocit, že váš život nemá význam nebo že je příliš náročný a únavný, je to proto, že jste do něj ještě nevnesli dimenzi radosti z Bytí. Být vědomý v tom, co děláte, se zatím nestalo vaším hlavním cílem.

Nová země postupně vznikne tak, že pro stále víc lidí bude hlavním smyslem života přinášet na tento svět světlo vědomí a každá činnost pro ně bude především nástrojem vědomí.

Radost z Bytí je radostí z plného vědomí.

Probuzené vědomí pak převezme od ega vládu nad vaším životem. Možná pak zjistíte, že činnost, jíž jste věnovali mnoho času, se najednou sama od sebe – posílená vědomím – změní v něco mnohem hlubšího.

Někteří lidé, kteří svou tvůrčí činností obohacují životy mnoha dalších, prostě dělají to, co mají rádi, aniž by se snažili něčeho dosáhnout nebo se něčím stát. Teď mluvím například o umělcích, spisovatelích, vědcích, učitelích a architektech nebo těch, kteří se snaží zavést nové ekonomické nebo sociální struktury (osvícený obchod). Někdy bývá sféra jejich vlivu zpočátku malá, ale pak, náhle nebo postupně, naplní jejich konání tvořivá síla a jejich činy překonají jejich vlastní představy a osloví bezpočet dalších lidí.

Pokud je to i váš případ, dejte si pozor, aby vám to nestouplo do hlavy, protože tam se pravděpodobně skrývá zbytek vašeho ega. Nezapomeňte, že jste stále pouhým člověkem. Vyjimečné je to, co přichází skrze vás – vaše esence. Tu ale sdílíte se všemi bytostmi. Perský básník a súfijský mistr čtrnáctého století, Hafiz, tuto pravdu překrásně vyjádřil slovy: „Jsem dírkou na flétně, skrze kterou může proudit dech Krista. Naslouchejte té hudbě.“

3. NADŠENÍ

Existuje ještě jeden způsob tvůrčího projevu vědomí jejž mohou zažívat lidé, kteří se neodklánějí od vnitřního smyslu života – probuzení. Jednoho dne se probudí s jistotou, že našli vnější cíl svého života. Mají jasnou vizi, neboli záměr, a vytrvale se ho snaží uskutečnit. Jejich cíl nebo vize jsou obvykle nějak spojeny s tím, co mají rádi, s jejich oblíbenou činností. A právě proto mohou zažívat třetí modalitu osvícené činnosti: nadšení.
Nadšení můžete cítit tehdy, když si skutečně užíváte to, co děláte, a zároveň máte nějaký cíl nebo vizi s tím spojenou. Jakmile dáte své oblíbené činnosti cíl, vaše energetické pole, konkrétně jeho vibrační frekvence, se najednou změní. K potěšení a radosti se tak přidá určité množství něčeho, co lze nazvat strukturálním napětím, a vznikne nadšení. Pokud dokážete naplnit svou tvůrčí činnost nadšením, získáte obrovské množství energie.

Budete jako šíp, který si užívá let ke svému cíli.

Přihlížejícím se může zdát, že jste ve stresu, ale intenzivní nadšení nemá se stresem nic společného. Ve stresu se ocitnete až tehdy, když pro vás cíl začne být mnohem důležitější než cesta k němu – konání samotné. Naruší se rovnováha mezi radostí a strukturálním napětím a ručička vah se nakloní směrem k tomu druhému. Jakmile začnete pociťovat stres, je to znamení, že jste ztratili spojení s tvůrčími silami vesmíru a ke slovu se opět hlásí vaše ego. Začne na vás tlačit silou egoického chtění a nutit vás, abyste bojovali a „tvrdě šli za svým“. Stres dokáže spolehlivě zničit jak kvalitu, tak efektivnost vaší činnosti. Je také velmi často doprovázen negativními emocemi jako např. úzkostí nebo vztekem, jež jsou pro tělo „toxické“. Poslední dobou se zjišťuje, že stres je jednou z hlavních příčin vzniku degenerativních onemocnění, jako je rakovina nebo onemocnění srdce.
Nadšení je na rozdíl od stresu tvořeno energií o vysoké frekvenci, jež rezonuje s tvůrčími silami vesmíru. To je důvod, proč Ralph Waldo Emerson říká: „Nic velkého nebylo nikdy dosaženo bez nadšení.“

Slovo entusiasmus pochází z řečtiny – a skládá se ze dvou slov, jež obě znamenají Bůh: en a theos. Odvozené slovo enthousiazein znamená „být posedlý bohem“. Když děláte něco s nadšením, plní entusiasmu, zjistíte, že na to nejste sami. Ve skutečnosti nic významného ani sami udělat nemůžete. Déletrvající nadšení provází vlna tvořivé energie, na kterou stačí „nasednout“.

Nadšení posiluje vše, co děláte. Lidé, kteří k této síle ještě nenalezli cestu, mohou na „vaše“ úspěchy hledět s úžasem a mylně je spojovat s tím, kdo jste. Vy však budete vědět to, co tvrdil už Ježíš: „Sám od sebe nemohu dělat nic.“ Na rozdíl od egoického chtění, které vždy vyvolává odpor úměrný intenzitě chtění, nadšení nikdy „nejde proti“. Je nekonfliktní. Nevytváří vítěze, ani poražené. Jeho podstatou je přijetí, ne odmítání. Nesnaží se ostatní využívat, ani jimi jakkoliv manipulovat, protože nepotřebuje získat žádnou energii – má k dispozici veškeré tvořivé síly vesmíru. Ego vždy hledá, kde by si mohlo něco vzít, v nadšení rozdáváte z hojnosti. Když s nadšením překonáváte překážky v podobě nepříznivých situací nebo lidí neochotných ke spolupráci, nikdy s nimi nebojujete. Buď je obejdete, nebo změníte jejich odmítavý postoj na podporující tím že jim ustoupíte a nebo je přijmete – z odpůrců se tak stanou vaši přátelé.

Nadšení a ego se vzájemně vylučují. Přítomnost jednoho automaticky znamená nepřítomnost druhého. Nadšení ví, kam směřuje, ale zároveň je v neustálé jednotě s přítomným okamžikem, zdrojem jeho živosti, radosti a síly. V nadšení nic „nechcete“, protože vám nic nechybí. Žijete v harmonii, a ať je vaše činnost jakkoliv dynamická, neztrácíte se v ní. Uprostřed jakéhokoliv dění v sobě neustále vnímáte prázdný, ale neuvěřitelně živý prostor, oázu klidu ve víru dění. Je zdrojem všeho, nic z toho se jí však nedotýká.

Skrze nadšení se můžete spojit s tvůrčím, rozpínavým principem vesmíru, aniž byste se ztotožnili s jeho dílem, světem forem – tzn. bez ega. Když se přestanete se světem forem ztotožňovat, přestanete na něm lpět, čímž se zbavíte jedné z hlavních příčin utrpení. Jakmile vlna tvořivé energie opadne, strukturální napětí se sníží, ale radost z toho, co děláte, ve vás zůstane. Nikdo memůže žít v nadšení trvale. Později možná přijde nová vlna tvůrčí energie a nadšení. Jakmile začnete směřovat zpátky, k rozpadu své formy, moc nadšení už nezažijete. Entusiasmus je spojen s růstem, s expanzivní fází života. Během „návratu domů“ se můžete spojit s Životem jen pomocí odevzdání se.

Když to shrneme, radost z vykonávané činnosti ve spojení s vizí nebo cílem vytváří nadšení. Ale i když máte nějaký cíl, musí zůstat přítomná činnost vaším hlavním zájmem, jinak ztratíte spojení s vnitřním smyslem vesmíru. Ujistěte se, že váš cíl nebo vize nejsou jen nafouknutým obrazem sebe sama, a tudíž skrytou formou ega, což touha stát se filmovou hvězdou, slavným spisovatelem nebo bohatým podnikatelem zcela určitě je.

Vaším cílem by také nemělo být něco vlastnit – rezidenci s výhledem na moře, vlastní firmu nebo deset milionů dolarů v bance. Nafouknutý obraz sebe sama i přestava, že něco vlastníte, jsou jen statické cíle, které vás příliš neposílí. Snažte se, aby vaše cile byly dynamické, aby se týkaly činnosti, jíž se zabýváte a která vás spojuje s ostatními lidmi i s celkem. Místo abyste si představovali, že budete slavným umělcem nebo úspěšným spisovatelem, snažte se raději svou prací inspirovat a obohatit co nejvíc lidí. Vnímejte sami sebe jako bránu, skrze kterou proudí energie z neviditelného Zdroje veškerého života ve prospěch všech.

Váš cíl nebo vize se tak stanou realitou, prozatím jen ve vašem nitru, na úrovni myšlenek a pocitů. Nadšení je síla, která dokáže přenést vaši vizi do hmotného světa. Tak lze využívat mysl tvůrčím způsobem, bez jakéhokoliv chtění. Zhmotnit můžete jen to, co už máte, ne to, co chcete. K tomu se sice můžete dopracovat tvrdou prací plnou stresu, ale to není cesta nové země. Už Ježíš mluvil o tvůrčím využití mysli a vědomé manifestaci forem, když říkal: „Věřte, že všechno, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno a budete to mít.“

z knihy Nová země – Eckhart Tolle

Zdroj: http://www.seberizeni.cz

 

Černá luna ve Střelci 13. 2. – 9. 11. 2017

Karma nás má povzbudit, abychom se v daném tématu znamení stali lepšími. Karma nemá být výmluva a odevzdání ze slabosti či pocitu trestu. „To je má karma, s tím se nedá nic dělat.“ Je to pochopení mezi příčinou a důsledkem, pochopení čím a jak si svůj život tvořím. Proto bdělost, sebereflexe a schopnost nadhledu je důležitou součástí.
Černá luna vstupuje 13. 2. 2017 do znamení Střelce a tím se mění téma karmy. Objevuje se nové téma, kterým budeme procházet, abychom v sobě vyrovnali to, co jsme povýšili nebo ponížili. Působení Černé luny ve Střelci nás bude provázet až do 9. 11. 2017.

Střelec se hebrejsky řekne kešet, což znamená luk, oblouk. Symbolika Střelce je kentaur s lukem a šípem v ruce. Spodní část jeho těla je zvířecí a svědčí o divoké pudové stránce, horní lidská část těla s lukem a šípem směřuje k vyššímu. Hlavním úkolem je „nalezení oblouku“, spojení obou těchto obzorů. Propojit oba dva světy, pudový s duchovním. Černá luna proto v tomto znamení vynese na světlo rozpor, který panuje mezi pudovým a duchovním životem. Pudový život je ovládán instinkty, nestřídmostí, pohodlností a požitky. Duchovní nebo spirituální život je ovládám především ideály a vírou. Objevuje se rozpor mezi extází nebo askezí. Vnitřní boj mezi světským životem a životem spirituálním. Lhaním a pravdou, nevírou a vírou, beznadějí a nadějí.

V období Černé luny ve Střelci budou na světlo vynesena naše propojení či rozpory mezi světským a duchovním životem, nižším a vyšším. Jakou část upřednostňujeme a jakou odmítáme nebo zda již v sobě máme produchovněnou nižší přirozenost. Co to znamená? Nižší přirozenost je spojena s požitky a potřebou stále požívat, bez zábran, bez morálky, bez pravdy… prostě chci mít, a tak si beru, na co mám chuť. Tím se naplňuje život, je to smysl života (konzum). Život se ale stává prázdným a nesmyslným, protože prožitky jsou pomíjivé a s jídlem roste chuť, tak se požaduje stále více. Místo naplnění přichází neustálá nenaplněnost a marnost. Člověk tak začne přemýšlet o smyslu života, o čem ten život je? Proč a jak a kam jdu? Potřebujeme nalézt vyšší smysl, čemu věřit, nalézt pochopení a hlubší naplnění života. Tím si člověk začne klást otázky a začne hledat. Na začátku spirituálně hledajícího člověka se často stává, že se stane asketou, který odmítá všechno nízké a pudové. Stanete se moralistou s jasnými pravidly, co se smí a co se nesmí. Hlavně, aby se „neušpinil od nízkého“. To je opačný extrém, kde je nebezpečí fanatismu.

Teprve po odžití tohoto druhého extrému se člověk může pomalu vracet k pochopení, jak propojit lidské a božské, pudové a spirituální. Začne s kultivací svých slabostí, nedokonalostí a pudovostí, tím, že je přijme, uvědomí si, že k němu patří a jsou důležité k životu, ale nejsou jeho náplní. Pak se stanete probuzenými, kdy s lidskými slabostmi umíte zacházet, už vás neovládají. Tím v sobě objevíte svobodu, hloubku života, pravdu a víru, se kterou budete naplňovat vlastní život.

Vynesou se rozpory v tématech náboženských, víry, svobody a ciziny. Fanatická víra je velmi nebezpečná v čemkoliv. Budeme stavěni do situací, kdy budeme muset říkat pravdu, lež a povrchnost nám nebude prominuta. Vždy se okamžitě vrátí. Objeví se proto hodně skandálů. Budou odhaleny informace, které nám doposud byly tajeny. Také budeme postaveni před otázku vlastní víry, pravdy a smyslu života. Obstojíme nebo podlehneme pokušení? Bude vyzkoušeno, jak pevně důvěřujete sami sobě, jak pevná je vaše víra, jestli umíte žít v pravdě a jaký vztah máte ke svobodě.

Jednoduše řečeno – člověk žijící pouze konzumem si prožije hlubokou prázdnotu a marnost, která ho má dovést k hlubšímu smyslu života. Člověk v pozici duchovního, guru, mystika, světce, který své vědění nemá propojené s obyčejným životem, spadne na zem, do svých pudů, nízké přirozenosti. Bude ji muset přijmout a odžít. Po celou dobu budeme vedeni k udržení rovnováhy mezi nižším a vyšším, zemí a nebem. Prožívat skrze sebe svou probuzenou přirozenost, žít v pravdě a ve svobodě k sobě a k druhým.

Photo: “Female” © Eliona Zale

Často si budeme pokládat otázku: ,,co je pravda?“ Pravda je relativní a záleží z jaké strany, úhlu či vrstvy se na ni dívám. Na druhé straně, něco jiného je pravda srdce. Protože vaše realita se tvoří dle vaší pravdy srdce. Když se změní vaše pravda srdce, změní se i vaše projevené tvoření v realitě. Budete se často dotýkat své pravdy srdce, aby jste ji poznali.

Další téma je důvěra, když ničemu nevěříte, tak váš život je jak procházka strašidelným lesem. Nikdy nevíte, co na vás zpoza stromu vyskočí a jestli to dokážete „přeprat“. Nedůvěřujete sobě a nedůvěřujete životu a vyšší ochraně. Hledání, nalézání a upevňování důvěry nás bude učit Černá luna ve Střelci.

Je důležité neuvíznout v pocitu viny a malomyslnosti, ale uvědomit si, že jste tvůrci svého života, a že je potřeba něco splatit. Pochopením, že v každém okamžiku života dostáváte spravedlivě to, co vám náleží, vám může pomoci přijmout okolnosti, které nemůžete změnit. Spravedlnost se projevuje v každém okamžiku života. V zákonitostech života je vždy harmonie, spravedlnost. Každý dostává pouze to, co mu náleží.

S láskou, Petra Nel Smolová

Zdroj: http://www.astrologiepetranel.cz

Hvězda XVII – symbol roku 2017

Hvězda je univerzální princip sebeúcty a sebedůvěry, tento pocit důvěry v sebe sama je oproštěný od podceňování se a přeceňování se, protože vychází z poznání a přijetí všech aspektů vlastního já.

Důvěra v pravém slova smyslu v sobě zahrnuje nejen schopnost věřit si, ale doslova i odvahu svěřit se: Něčemu, někomu, nebo komunikačně se svěřit druhým.

Jestliže si ve svém nitru vybudujeme víru v sebe sama, pak můžeme být beze strachu a ostychu sami sebou, aniž bychom se báli soudů okolního světa.

Symbol Hvězdy je silně spojen s betlémskou hvězdou či Davidovou. V obou případech to ukazuje na propojení země a nebe. Snesení na zem, do hmoty božské. V tomto roce můžeme v sobě objevit, rozvinout a ukotvit něco světelného – božského. Tarot Hvězda je spojena se znamením Vodnáře, rozlévačem vody – tedy vědomí, jehož charakterizuje originální a vizionářské myšlení. Schopnost objevit nové a udělat patřičné změny, protože podstata Vodnáře je pokrok a neustály vývoj. To Vodnářské v nás bude podpořeno, zesíleno, aby mohlo být projeveno. Největší inspirací proto budou Vodnáři, protože mají přímý kontakt s touto energií. Každý z nás má v sobě Vodnářskou energii – jen je ji potřeba probudit. Je to o odvaze a touze se osvobodit od svých omezení sama sebe. Dojít ke svobodě ve svém nitru. Nalézt a rozvinout v sobě lásku k sobě samému.

Krásně to popsal jednou větou filozof Heidegger: „Člověk není ani objekt, ani proces, ale průzor, kterým se projevuje Absolutno.“ Symbol Hvězdy nám připomíná, že každý z nás je pro ono světlo řečištěm a branou, skrze kterou se Absolutno projevuje.

Petra Nel Smolová

Zdroj: http://www.astrologiepetranel.cz

hviezda17

Věčné světlo Univerza

Jeshua prostřednictvím Pamely

Drazí přátelé,

hovořím já, Jeshua. Všechny vás hluboce miluji. Prosím, vnímejte mou energii kolem sebe tak, jak každého z Vás vítám. Hluboce vás ctím. Jak mi otevíráte své srdce, pamatujte, že já jsem uvnitř něj. Když mě rozpoznáte na své nejhlubší úrovni, rozpoznáte svou vlastní esenci, což je to nejčistší světlo. Jste věčným světlem a z něj je vytvořen celý vesmír. Někteří z vás vnímají, jak toto světlo září z mých očí nebo z očí jiného učitele. Jsem tu však, abych vám připomněl, že toto světlo je stejně tak vaše. Je mou nejhlubší touhou, abyste vnímali a zažívali svou vlastní velikost a vnitřní světlo. To je to, co změní svět, který změnu potřebuje. Jste tu, abyste ji udělali, to však můžete učinit jedině, když skutečně důvěřujete, věříte tomu, kdo jste. To může být obtížná věc, pakliže jste vychováváni ideály, které vám říkají, že nejste dost dobří takoví, jací jste. Pro mnohé z vás se váš přirozený život a vědění, vaše intuice, zahalily, jak jste procházeli dětstvím a rostli.

Mnoho dětí má pronikavou intuici. Spontánně ví, když je něco správně nebo špatně. Mnoho dětí má stále blízké spojení se svou duší a s původem, ze kterého pochází, a mají touhu spojit své rodiče s jejich vlastním dětským světlem. Hovořím o mnohých z vás, kteří jako děti chtěli své rodiče uzdravit. V mladém věku jste si byli stále vědomi radosti a přirozeného proudu života a chtěli jste šířit tuto vibraci okolo sebe. To znamená být pracovníkem světla. Je to o skutečném sdílení vibrací radosti a lásky, která je podstatou univerza. Být pracovníkem světla není o učení principů a teorií, je o sdílení energie a o vzpomínání si na to, kým jste.

Když jste dospívali, vaše přirozené světlo a pochopení se začalo stmívat a zahalovat, protože jste zpochybňovali sami sebe. Je téměř nevyhnutelné, aby se tak stalo, a proto si vás tolik vážím. Vyžaduje spoustu odvahy vstoupit do tohoto světa, do tří-dimenzionální říše Země. Víte, že dočasně ztratíte své vedení, své vědění toho, kým jste, a v té nejextrémnější formě se to děje, když se v životě objevuje „temná noc duše“. Paradoxně je to však právě tato „temná noc duše“, která vás může přivést zpět k sobě domů. Důvodem je, že v temnotě existuje jistý druh síly. Zdá se vám, že byste se měli temným emocím jako je strach, hněv nebo smutek vyhnout. Ve své podstatě jsou však tyto emoce součástí vašeho jazyku duše.

Duše k vám hovoří zejména prostřednictvím vašich pocitů a právě tím, že tyto pocity potlačíte, což je vám často společností říkáno, se začnete odpojovat od své duše a jejího jazyku. Snažíte se podřídit pravidlům společnosti, tvrdě pracovat a být „dobrou“ osobou. Když tak však činíte, ztrácíte spojení s tím, kým skutečně jste, a nakonec jste osamělí nebo frustrovaní a vnímáte, že váš život postrádá radost a inspiraci. Myslíte si: „Má duše, proč neslyším její jazyk?“ Můžete pak mít stále temnější a temnější emoce, frustrace a deprese, a když se takto cítíte, je to proto, že vaše duše klepe na vaše zadní vrátka. Tato temnota drží sílu, neboť v temnotě jsou skryté emoce, které jste kdysi potlačili. Proto je tolik důležité čelit temnotě uvnitř sebe a podívat se na negativní emoce, které tam jsou.

change12n

Když nastane „temná noc duše“, jste jistým způsobem nuceni, abyste svým emocím čelili, už od nich nedokážete utéct. Toto střetnutí může nastat i tehdy, když ztratíte něco, co je vám skutečně drahé, když ztratíte někoho milovaného nebo se vám rozpadne vztah. Můžete cítit, že bolest, kterou procházíte, je necitelná, krutá a nesmyslná a já to tuze chápu. Nikdy nebudu podceňovat bolest, kterou máte. Pobízím vás však, abyste, prosím, nevnímali temnotu a bolest jen jako pouhou negativní věc.

Rád bych vás vybídl, abyste nyní prozkoumali tento proces trošku hlouběji. Pohleďte na emoci uvnitř sebe, která vás často zneklidňuje nebo vás uvádí do stavu skleslosti. Možná můžete vnímat, že je uvnitř vás hodně hněvu, nebo můžete vnímat, že se musíte vypořádat se strachem. Žádám vás, abyste nyní energii této emoce, která se před vámi objeví, propustili. Přivítejte ji a požádejte ji, aby ukázala svou tvář ve formě zvířete. Ať vypadá jakkoli, nesuďte ji. Povězte tomuto zvířeti „ahoj“ a podívejte se mu do očí. Vnímejte, kolik uvědomění a síly v tomto zvířeti je. Možná jste měli dlouhý čas myšlenku, že mít strach je špatné a že je špatné se hněvat. Je však důležité naslouchat poselství uvnitř tohoto hněvu, strachu nebo uvnitř jakékoli emoce, protože pak začínáte spolupracovat se svou vlastní přirozenou energií, se svou duší. Zeptejte se tedy tohoto zvířete, co vám chce povědět, co vám chce vyjádřit, a jak vám může pomoci dosáhnout toho, co opravdu chcete. Zvířata jsou od přírody velmi spontánní stvoření, nemají mysl, která vše analyzuje, a tak vám mohou velmi jasnou cestou ukázat, jaké jsou vaše skutečné pocity. Mohou vám také ukázat vaši nevinnost, protože zvířata jsou nevinná stejně jako vaše emoce.

Emoce začnou být temné a nezvladatelné, když je potlačíte a nepřijímáte. Spiritualita je o skutečném přijímání toho, kým jste, právě teď, se všemi emocemi, které nyní máte. Jak vyvíjíte soucit k sobě a vaše nejobtížnější emoce se stávají vašimi nejlepšími přáteli, stáváte se celistvými. Nic se nemusí skrývat za zamknutými dveřmi. Můžete být plně člověkem. Když si dovolíte být člověkem a když si dovolíte být nedokonalí, začínáte se dostávat k druhým lidským bytostem blíž. Vnímáte jejich boj, jejich bolest. Když se přestanete soudit, začnete víc přijímat druhé. To je to, co znamená sdílet své světlo.

Vnímejte jemnost této energie. Neříká vám, abyste se měnili nebo byli „dobrým“ člověkem, říká vám, že jste zázrakem, právě teď tak, jak jste. Vnímejte celou tuto hru a tanec mezi světlem a temnotou uvnitř sebe jako zázrak. Nesuďte temnotu. Prosím, umožněte energii světla, která je tu přítomna, aby vás osvěžila a pozvedla. Dovolte si zklidnit se, nejen fyzicky, ale zklidnit se hluboko uvnitř a dovolte si cítit se dobře. To, co skutečně máte nabídnout tomuto světu přichází spontánně z vašeho srdce jako přirozené světlo, které září ven. Spřátelení se s temnou částí je součástí vašeho poslání.

Temnota byla vašimi tradicemi překroucena, zvláště, co se týká náboženských tradic. Temnota byla ve skutečnosti považována za nelidskou, a tak byla prokletá a vy jste museli žít podle ideálu, který není člověkem. Jsem však zde, abych vás podpořil, abyste se otevřeli své lidskosti, své skutečné velkoleposti, ocenili svoji krásu a těšili se z ní – abyste měli v životě radost.

Děkuji, že jste se mnou sdíleli tuto chvíli.

© Pamela Kribbe
www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

 

Rüdiger Dahlke: Muž, který do vás vidí

S Rüdigerem Dahlkem jsem strávil nejlepší dovolenou svého života. Během jedenadvacetidenního hladovění loni v červenci mi byly jedinou potravou i útěchou čistá voda a jeho Velká kniha půstu. Cesta do zákoutí duše a k pochopení vlastního těla coby jejího „chrámu“ v doprovodu skvělé knihy tohoto slavného německého lékaře, jenž má za sebou i čtyřicetidenní biblický půst, byla neocenitelnou zkušeností. Je jasné, že Dahlke nekáže vodu a nepije víno.

A kromě toho nejí ani maso. Ačkoli do zaplněného konferenčního sálu pražského hotelu Pyramida nakráčí první dubnovou sobotu s drobným zpožděním až kolem půl deváté večerní, neboť toho dne ještě přednášel na kongresu v Linzi, vypadá, jako by se zrovna vyspal do růžova. A to přesto, že takto nabušený diář má až do konce roku 2014. Když pózuje ZENu o den později ve svém hotelovém pokoji během pauzy na jídlo, má za sebou krátkou meditaci a oběd v podobě hrsti semínek a ořechů.

Na svých téměř dvaašedesát je zkrátka ve formě a zcela zdráv. A jeho recept? V Česku zatím krajně nepopulární – nekouřit a přestat jíst ztužené tuky, maso a mléčné produkty, o pití alkoholu ani nemluvě. „I když kouření je ve srovnání se ztuženými tuky neškodné. Nebo jestliže je na cigaretách napsáno, že škodí zdraví, na kelímcích s jogurtem to mělo být už dávno. Moderní studie na velkých vzorcích v tomto ohledu nepřipouštějí ani nejmenší pochybnost,“ říká průkopník psychosomatické medicíny a autor bestsellerů Nemoc jako cesta, Nemoc jako řeč duše a Nemoc jako symbol, jenž už před třiceti roky vyjevené veřejnosti vysvětloval, že nemoc není něco, co se nám jen tak přihodí, nýbrž něco, co si sami vytváříme. Neboli informace, že něco děláme špatně, a projev ztracené rovnováhy: „Lidé znova a znova dostávají takové tělesné problémy, které rezonují s jejich potlačenými či nevyřešenými tématy a konflikty.“

Rüdiger Dahlke jako jeden z prvních klasických lékařů dávno pochopil, že léčit lidi vypnutím varovných světýlek v podobě příznaků, které na tuto nerovnováhu upozorňují, není cesta k uzdravení, ale do hrobu. „To začalo už u Descartesa, Newtona a Galilea Galileiho… Už od začátku to byla chyba, chápat člověka jako stroj. Naštěstí se tento historický omyl dnes postupně začíná přehodnocovat a já se k tomu snažím v rámci svých možností přispět,“ odpovídá na otázku, proč dnešní medicína stále víc léčí, ale stále méně uzdravuje/

Změna jako lék

A protože si to začíná uvědomovat víc a víc lidí, doktor Dahlke s plným nasazením přednáší, věnuje se pacientům ve svém relaxačním a léčebném centru TamanGa nedaleko rakouského Grazu, kde žije, a každou zimu se na dvanáct týdnů odebírá na indonéský ostrov Bali, kde načerpává síly na další sezonu a píše knihy (na kontě jich má už skoro padesát). Krom toho také se svou první ženou vybudoval v Bavorsku Lékařské centrum Dahlke, jež se věnuje psychoterapii, psychosomatice a takzvanému celostnímu léčení, při kterém se neléčí nemoci, ale lidé.

„Nejsme zvyklí dívat se na nemoc jako na něco pozitivního. Ale že to tak je, jsem nezjistil v nemocnici, nýbrž při zacházení s pacienty. A tak vám mohu vyprávět příběh, při kterém jsem se probudil,“ začíná svoji přednášku Nemoc jako cesta duše, na niž dorazilo přes čtyři sta lidí. „Jeden skvělý lékař za mnou kdysi přišel s tím, že má neustálé úrazy a několikrát denně se prostě natáhne. Už při vstupu do ordinace šosem pláště strhl vzorky krve. Jeho život byl jedno velké fiasko. Poslední vztah mu skončil tak, že mu partnerka řekla: Chtěla jsem žít s lékařem, ale ne s takovým trotlem. On po mně nechtěl, abych něco napravil, ale aby se mu už nic nestalo. A mně došlo, že se vůbec nezabýváme prevencí a že mu neumím pomoct,“ vypráví téměř pětatřicet let starou historku.

Proč vypnout mobil

Po této neobvyklé návštěvě svého kolegy se Rüdiger Dahlke, v té době začínající nemocniční lékař, začetl i do homeopatických knih, kde našel mimo jiné informaci, že 80 procent úrazů má na svědomí 20 procent lidí. A také objevil pozoruhodnou studii, podle níž se ve firmách přestaly dít úrazy, jakmile lidé začali cirkulovat a nedělali pouze jedinou, nudně monotónní práci.

Dahlkeho proto napadlo, že jeho pacient potřebuje změnu. A vytáhl z něj, že jeho dávným snem bylo provozovat etnomedicínu, ale nechal se odradit. „Z Afriky, kde našel svou životní lásku, mi potom poslal dopis, který změnil moje chápání medicíny. Děkoval v něm svým úrazům, že ho dovedly až sem. To byla moje první myšlenka ke knize Nemoc jako cesta. Pochopil jsem, že nemoc má opravdu tu moc přivést člověka na správnou cestu.“

Postupně si doktor Dahlke začal všímat souvislostí a učil se porozumět tomu, co nemoc vlastně symbolizuje. V dalším bestselleru Nemoc jako symbol už podává přes 400 klinických obrazů nemocí s více než 1000 příznaky. Na pražské přednášce některé zajímavé zmínil. „Co znamená třeba zvětšené srdce? Křesťané to vítají, ale na tělesné úrovni je to problém. A to je právě ono. Nikdo z těchhle pacientů nemá velké srdce v tom přeneseném smyslu, a tak se to zhmotnilo na tělesné úrovni,“ vysvětluje lékař a pokračuje: „Růst je přirozený. Vždycky jsou ale dvě možnosti růstu – první je ta zdravá, na úrovni vědomí, směrem k rovnováze a porozumění. Pokud tuhle vytrvale odmítáme, růst se přenese dovnitř těla, kde se často projeví třeba nádorem.“

Dahlke mluví tak napřímo, že se o něm běžným lékařům a hlavně farmaceutické lobby a šéfům korporací všeho druhu musí i zdát. „Třetí nejčastější příčinou úmrtí jsou léky. V této souvislosti vám radím vyhledávat lékaře jen v opravdu nejvyšší nouzi.“ Svým posluchačům zcela klidným hlasem prozrazuje i některá jiná „tajemství“, jež se ne a ne dostat k uším veřejnosti. „Například očkování proti rakovině děložního čípku je zcela nesmyslné, přesto je zavedené. Máme rovněž dostatek studií, že mamograf je příčinou rakoviny prsu. Je mi velice trapné, že tohle říkám, protože jsem také lékařem, ale je to tak. Když se na jedné přednášce ptali gynekologů, kdo z nich by poslal svou ženu na mamograf, nepřihlásil se ani jeden.“

Stejným a vzhledem k četnosti užívání ještě rozsáhlejším problémem jsou podle něj také mobily: „Vypněte svůj telefon a už ho nikdy nezapínejte. Snižuje účinnost imunitního systému a způsobuje nádory mozku. To je fakt. Jenže se pravděpodobně probudíte, až když se to stane někomu ve vašem okolí,“ odkazuje na mnoho svých pacientů i na studii provedenou na Örebro Hospital ve Švédsku, podle níž má desetileté užívání mobilu za následek průměrně o 290 % vyšší riziko rozvoje nádoru na mozku.

V rozhovoru, který jsme kvůli lékařově naprosté zaneprázdněnosti z větší části vedli přes e-mail, na otázku, proč stále tolik doktorů nechce nebo nedokáže pochopit, že k uzdravení vede pouze odstranění příčin, nikoli konzumace dalších jedů v podobě prášků, odpovídá: „Byli tak vychováni. Vidět je to i na tom, že nejdříve je školí na mrtvolách. O duši jsem se například v průběhu studia nedozvěděl ani slovo.“

Není naštvaný, jen konstatuje. Stejně tak úplně klidně a s nadhledem mluví o tom, že cílem zdravotnického systému není zdraví lidí, ale jejich léčení. Kdyby totiž byli lidé zdraví, byznys by zkrachoval – jinými slovy „vyléčený pacient je špatný klient“. „Je to zjevné. Jenom přednedávnem doznal objevitel syndromu ADHS – hyperaktivity malých chlapců – na své smrtelné posteli, že neobjevil lék na tento syndrom, ale vymyslel příslušný obraz choroby pro lék Ritalin, který už existoval. To přece hovoří za všechno!“

Jak ale může být tak v klidu? Ta hlavní chyba samozřejmě není na straně lékařů, ale pacientů. Ostatně není žádné „my“ a „oni“ – jsme pouze my. S čímž souvisí druhé, ze všeho nejdůležitější téma, o kterém Rüdiger Dahlke často hovoří a jež plynule navazuje na přednášku – téma stínu neboli našeho podvědomí. Dahlke proti nikomu a ničemu nebojuje, pouze pozoruje. A říká: „V zásadě jsou všechny symptomy – tělesné, psychické i sociální – projevem stínu. Jsou v něm ukryty ty vlastnosti, které bychom u sebe radši neviděli, a tak je potlačujeme.

shadow

Nemoc jako symbol (obrazy některých chorob podle Dahlkeho knihy)

Alergie – konflikt mezi agresí a senzibilitou, válka na tělesné rovině. Řešení: poznejte, že máte nepřátele i v sobě
Obezita – vnější plnost místo vnitřního naplnění, vyhýbání se realitě. Řešení: naučit se chránit jinak než tukovou izolací
Rakovina – nezpracované zranění, problém, který si člověk nepřiznává a který ho ničí. Řešení: vzpomeňte si na to, co v životě doopravdy chcete, a najděte odvahu to uskutečnit

Pokud ale chcete dosáhnout seberealizace, musíte propojit své já se svým stínem. To je klíčem k životu. Lidé si myslí, že když myslí pozitivně, začnou se dít pěkné věci, ale vše probíhá podle zákona polarity a zákona rezonance. Čím víc zdůrazňujete světlo a pozitivně myslíte, tím větší prostor pro stín vytváříte. Jedině když se se svým stínem konfrontujete, můžete se stát opravdovými anděly pro ostatní.“

Během dětství a dospívání vytváříme stín, abychom utvořili svou osobnost a byli schopni přežít. Vytěsňujeme všechny křivdy, traumata, strachy, přizpůsobení a všemožné věci, které odmítáme tolerovat ve svém vědomí. Pokud se ale jako dospělí chceme vyvíjet, nezbývá než Pandořinu skříňku otevřít a potlačené věci opět vytáhnout na světlo. A poslouchat svoji duši, jak píše Rüdiger Dahlke v knize Princip stínu – smíření se svou temnou stránkou a vysvětluje během nedělního stejnojmenného semináře. Prvním krokem je samozřejmě vůbec si to uvědomit. Jakmile cokoli vykážeme z našeho vědomí, protože z toho máme strach, stane se to nevědomým a poklesne do stínu. A naopak – vždycky, když nějaký vytěsněný a odmítaný pól vrátíme do našeho vědomí, posune nás toto sjednocení protikladů blíže k jednotě.

Nebát se stínu

Hlavní otázka tedy podle Dahlkeho zní: „Na nemoci a nepřátele zaútočíme, nebo s nimi začneme pracovat? Budeme válčit, nebo je přijmeme a smíříme se s nimi?“ Stačí se rozhlédnout kolem sebe, aby jednomu bylo jasné, že jsme jako lidstvo prozatím ztroskotali někde u první lekce. Svět je šílený, protože my jsme šílení. Jak říká Dahlke: „Všichni chceme jenom to dobré, ale vytváříme jenom to špatné. Všichni chceme mír, ale pořád válčíme. Všichni chceme lásku, přesto je tak moc nenávisti. Vše má světlo a stín, všechno na tomhle světě. Jeden příklad: Každý inteligentní a vědomý člověk musí být proti jaderné energii. Můžete se zamyslet nad stavem mysli a ducha lidí, kteří jsou pro jadernou energii. Ukázkové potlačení stínu. Lidi jsou nevědomí – a to je stín. Vědomí je světlo.“

A právě tady nastává hlavní problém – uvěznění v egu. Existují jen dvě strategie „nezpracování“ stínů, ať už v podobě potlačování nechtěných vlastností, či informací, které se nám zrovna nehodí, například u zmíněného jaderného nebezpečí. V prvním případě stíny pojmeme dovnitř sebe v podobě alkoholismu, obezity či cukrovky. A druhá možnost? Bojujeme s okolím a hledáme obětní beránky. „Příliš jednostranně jsme se dostali do mužského pólu, čímž pro sebe vytváříme svět hektiky a stresu a stále více se nám z očí ztrácí smysl života. Abychom se znovu dostali do rovnováhy, měli bychom proti tomu něco podniknout.“ Jenže co?

Jelikož si odmítáme své stíny připustit, tak je projikujeme na své okolí a házíme odpovědnost na druhé, třeba na politiky. V knize Čím onemocněl svět Dahlke píše, že abychom uzdravili svět, musíme od společenské hry zvané projekce, kdy hledáme viníky v jiných lidech, ustoupit a přihlásit se k odpovědnosti. Jak za stav světa, tak za své zdraví. Na semináři používá i jeden zajímavý příklad projekce. „Prasata nejsou špinavá, nejšpinavější jsou lidi. To my je nutíme žít ve vlastních výkalech a za pět měsíců je naženeme na jatka. A ještě jim říkáme špinavá prasata. To je projekce. Stínem toho všeho je, že se nám dělá špatně, vepřové nám neprospívá. Zvlášť když tato inteligentní a citlivá zvířata stojí na porážku frontu a vidí, co se jim stane. Když to maso plné hormonů strachu sníte, dostanete, co jste si zasloužili. Od dob, co prasata vraždíme masově, se ten strach přenáší do nás. Spousta prasat zešílí, stejně jako lidí. Mnozí z vás to možná netuší, ale to vás nechrání před důsledky,“ usmívá se Rüdiger Dahlke. A dodává: „Špatné není svůj stín uvidět. Zle vám bude pouze v případě, že ho budete potlačovat.“

Autor: Milan Vidlák
Zdroj: http://zen.e15.cz

Horoskop na obdobie 20. 2. – 26. 2. 2017

Nevědomé síly ve službě Světla

Slunce vstoupilo do Ryb a o víkendu vytvořilo kvadraturu s Černou lunou. Tím se spustilo téma víry. Jak hluboce věříte v sebe, sobě, druhým, neviditelnému … to, co je za hmotou – éter, energie, jemnohmotný svět. Co je vlastně život? Co všechno je život? Jenom to, co vidíme? Nastalo velmi mnoho otázek. Přišlo mnoho darů, když jste již ve vědomém procesu cesty. Není to jen o bolesti a utrpení, ale také o pevnosti, požehnání, hojnosti vědomí sama sebe, když jste již překročili řeku. Řeku zapomnění. Později vysvětlím…

Spouští se silné nevědomé síly v nás a záleží, jak umíme zacházet sami se sebou, se svými nevědomými zápisy, které jsou vytvořené ze starých zkušeností, potlačených a vytěsněných emocí.

Pluto v Kozorohu v kvadratuře na Marse v Beranu 18. – 28. 2., kdy od Marse přichází podnět ke „spuštění“ nevědomé síly Pluta. Záleží nakolik máte či nemáte zvědoměno. V hrubohmotné energii značí Pluto mocenský princip vycházející z pudové, instinktivní části, která podléhá pudu sebezáchovy. Je tedy silně spojena s bojem o přežití. Pokud je člověk ohrožen, spustí se pud sebezáchovy a aktivují se „zvířecí“ instinkty, boj o přežití. Boj, zachránit se, urvat, zvítězit, přežít a k tomu se použije jakýkoliv způsob. Přežívá ten, kdo je silnější. Ke slovu se dostává mocenský princip, potřeba mít vše pod kontrolou a mít navrch. Člověk se tak dostává do pozice ovládajícího, což se děje z pozice strachu. Když z něčeho máme strach, tak to potřebujeme mít pod svou mocí. Pokud je to nevědomé, tak vás to ovládá a je to na vás velmi viditelné. Člověk může být pasivní a projevuje se to postojem oběti, chudinky, přes který se manipuluje s druhými. To je podstatně „zákeřnější“ pozice. Týká se to ale člověka, který o těchto nevědomých silách neví, a proto je ovládám všemi nevědomými strachy, bolestmi a potlačenými emocemi. Co to přinese do chování lidí? Mocenské hry, kdo z koho, nedůvěru, soupeření, brutalitu, nedostatek sebeovládání, silně pudovou sexualitu. Tato energie může zapříčinit porážku, pád, zničení toho dobrého a podlehnutí pokušení.

Ti, kteří mají nějakou moc, budou vystaveni pokušení zneužít ji ku prospěchu sebe. Uvidíme kolem sebe mocenské politické hry, zastrašování, temnotu.

Jak pracovat s nevědomými emocemi, které nás mohou zahltit? V okamžiku, kdy se tak stane, si uvědomte, že se uvolnily záměrně, protože již jste dostatečně silní je přetransformovat. Prvním krokem je vždy uvidět, pak pojmenovat, následně procítit a skrze přijetí – „ano, i toto ke mně patří“, je přijmete. Poté může přijít jiný prožitek. Ptejte se: „Co mě tato “negativní” emoce učí?“ Každá niterná zkušenost pracuje pro světlo, aby vás dostala k většímu, silnějšímu světlu. Můžete se tak dotknout své vnitřní Síly, která je spojena se silou Ducha. A to je jemnohmotná úroveň Pluta – síla transformace – smrti a znovuzrození.

Mars v Beranu se každým dnem bude přibližovat k Uranu do konjunkce (20. 2. – 5. 3.), což je velmi třaskavá kombinace. Velký příliv energie přináší zrychlení, který jde přes změny a chaos. Velký příliv energie ale můžete využít i konstruktivně, můžete udělat hodně práce. Velké vnitřní napětí přinese nervozitu, podrážděnost, nepozornost, nespavost, unáhlenost. Objeví se nepochopení, boje, hádky, netrpělivost a agresivita. Ve hmotě – nehody, úrazy, přírodní katastrofy, možná zemětřesení, technické závady, poruchy přístrojů, internetu, mobilních sítí. To vše zveličuje opozice Jupitera – plýtvání energie, na povrch vyjdou povahové slabosti – lenost, povrchnost a ledabylost. Neochota spolupracovat nebo závislost na druhých, vás povede k oslabení vaší energie. Jak pracovat se svým vnitřním napětím? Přijímat svůj vztek, podrážděnost, agresivitu a vědomě ji uvolňovat. Sport (bezpečný!), tanec, fyzická práce, dynamická meditace. (Podrobněji popsáno na přednášce https://www.youtube.com/watch?v=nVKSqTUODcw.)

let-go-world

Nejsilnější působení této konstelace je 23. – 28. 2., kdy 26. 2. nastává novoluní v Rybách a objevuje se prstencové zatmění Slunce, (viditelné v jižní Americe a Africe). Novoluní je na Mínusovém uzlu (Dračím ocasu), což je spojeno s minulostí. Můžeme sáhnout do své hluboké minulosti z této či předešlých inkarnací. Může se nám zásadně něco propojit, a tím opustit utrpení, které neseme po staletí. A již není potřeba, abychom utrpení či zklamání v sobě nesli dál. Prstencové zatmění Slunce značí, že nevědomí – zápisy duše, vyjdou na povrch. Což může zapříčinit, že pokud by vás emocionální prožitek příliš zahltil, zapomenete na svou cestu, Světlo. Uvidět, procítit, přijmout a opustit. Nechte minulost s poděkováním odejít a již se neotáčejte, jděte za Světlem.

Novoluní nastává na sabiánském symbolu, (ukázka, jak je vesmír vtipný!): „Žokej žene koně, chce co nejvíc předehnat soupeře.“ Klíčová myšlenka: Intenzivní mobilizace energie a umu při nutkání uspět v určité skupinové činnosti, ovlivněné duchem soutěživosti.

Obraz úspěchu, plodí touhu zvítězit v jakémkoliv závodu. Velmi záleží, jaký máte záměr, co je vaším cílem. Vesmírná energie dává velký potenciál energie člověku, vědomí a nevědomí, aby se ukázalo, za čím se nejvíce žene. Během této doby se ukáže, jak jsme na tom jako lidstvo a jak jsme na tom každý sám za sebe. Možná budete ze sebe překvapení, pravda se prostě ukáže, ať to překvapení bude pozitivní či objevíme své slabosti. Obojí povede ke Kristovu vědomí, k rozpuštění se do oceánu vědomí, protože jedno jsme.

Tato silná energie se nedá zastavit či potlačit. Je potřeba ji vědomě využít. Můžete si dát ten nejvyšší cíl, splynout s Kristovým vědomím tady na zemi, aby skrze vás se tady a teď mohla projevit čistota Univerzálního vědomí. To je překročení řeky zapomnění. Z „druhého“ břehu se díváte na sebe, na své temné stránky z pohledu vědomí, a proto ve vás nevyvolávají strach, utrpení, ale pochopení a sílu Kristova vědomí. Pak cítíte, že jste a nejste z tohoto světa. Když se díváte z druhé strany řeky, máte povolení vidět do nevědomí druhých lidí, cítíte to, co druzí teprve budou odhalovat. Můžete to vidět právě díky tomu, že jste překročili zapomnění. A když je dovoleno, můžete pomoci, někdy jen tím, že pojmenujete.

Jupiter zveličuje, i já jsem tak horoskop napsala dramatičtěji, ale při čtení jste již zviditelněné z části prožili a můžete tak tím snadněji projít. Někdy pomůže se podívat na sebe či situaci jako na komedii. To je dar Jupitera – humor. Máme velkou podporu – Jupitera a Saturna v harmonii s Merkurem. Oduševnělost, naděje, optimismus, moudrost a zralost, která bude procházet přes mysl. Mysl si s niterným procesem bude vědět rady a velmi získá.

Procházíme zkouškou víry. Když se oddáme a důvěřujeme vedení, že v každém okamžiku dostáváme spravedlivě, co nám náleží, opustíme pocity křivdy, zoufalství a utrpení. A ušetřená energie se může použít na nalezení ponaučení, své vnitřní sily a udržení si svého Míru v sobě. A to je to nejdůležitější, co v této bouřlivé době potřebujme. Být VE SMÍRU sami se sebou a s druhými.

S láskou, jsem s vámi, Petra Nel

Velice si vážím a děkuji podporovatelům článků. Děkuji.
Pokud se vám horoskopy Petry Nel líbí a chcete podpořit jejich tvorbu a tvorbu dalších článků, můžete zaslat dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 8274212621/5500, variabilní symbol: 123456789
Děkuji. Petra Nel a realizační tým.

Upozornění:  Text je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem.

autor článku: Petra Nel Smolová – www.astrologiepetranel.cz

Zrcadlo sebelásky

Poslední dny byly skutečně velmi intenzivní. Ani ne snad proto, že by se toho odehrávalo až moc, ale proto, že jsem procházela náročným myšlenkovým posunem. Vysvětlím to. Od začátku roku 2017 jsem zkoumala své strachy hlouběji než jindy. Strachy si žádaly mou pozornost, přicházelo mnoho zkoušek. Období, kdy nám dochází více věcí, uvědomujeme si a všímáme, máme v životě všichni, ačkoli každý v různé intenzitě. Od své blízké přítelkyně jsem dostala před nějakou dobou krásnou knihu Minulé životy od Zdenky Blechové. Minulé životy navštěvuji velmi často, byla jsem zvyklá s tím pracovat, ale najednou ta kniha, co mi dlouho leželo v poličce netknutá, se přihlásila o pozornost. A spolu s ní i mnoho podvědomých vzorců.

Ačkoli na sobě pracuji ráda a posouvám se neustále bez pocitu stagnace, nebudu o sobě tvrdit, že mám vše vyřešené a nebudu tvrdit, že jsem „pochopila“. Jedno pochopení je pro mě jen jednou mušlí na pláži, kterou zkoumám. Člověk dochází pochopení celý život. Pochopení není jako konečná stanice, je to jen jedna z mnoha zastávek na cestě životem.

Hodně indícií mě vedlo k tomu, abych svou energii směřovala k práci, zhmotnění. A z druhé strany se mi do toho vkládaly situace neočekávané, ale Božím dokonalým plánem načasované. Nemohlo to být jinak. Věděla jsem to v tu chvíli, stejně jako teď. A tak v každém pocitu, který ke mně přišel, jsem zkoumala poznání, hledala pochopení.

Proč například nemám ráda, když mi lidé (v té nejlepší ochotě) pomáhají s mojí prací? Proč mi vadí neustále se opakující nevysvětlitelné a nevysvětlené chování lidí v mém okolí, kdy si nikdy nemůžu být jistá, zda tu pro mne budou nebo ne? Proč se pořád bavíme s lidmi o stejných tématech? Co pro mě znamenají vzkazy „zvenčí“?

Hodně se to motalo kolem vztahů. Pravděpodobně jste mou předchozí větou znechuceni, hodně lidí pořád bezvýsledně a bez posunu řeší vztahy. Ano, přiznávám, irituje mě to. Ještě v tuto chvíli nevím, proč nejbližší lidé v mém okolí nevydrží sami, zůstávají v nevyhovujících vztazích? Nedovedu to pochopit. Jsem sama a miluji to. Ano, občas říkám, že by se „někdo“ hodil, ale přitom sama dobře vím, že svou svobodu si užívám a nepustím k sobě jen tak někoho. Několikrát se mi někdo odrazil, kdo ke mně přišel, bylo to hezké a já stejně nic dalšího nechtěla. Byla jsem z toho viněna, ale já prostě nemám potřebu „muže“. Já mám potřebu budování společného vztahu založeného na poznávání se, hlubokých prožitcích a lásce, která roste z prvotní jiskry, nebo pevného přátelství.

Proto o to hůř chápu, že někdo má pocit, že bez „něj“ nebo „ní“ je poloviční a nemůže prožít to, co s tím druhým. A tak si říkám, že nemůže, protože nedovolí. Jakmile s takovým člověkem začnete hovořit na téma sexu, je tam fyzická přitažlivost a spoluúčast, výměna energií. Jenže ne vždy je pro nás samotné dobré určitá výměna energie s nějakým člověkem, která zůstává v nás. Po velmi dlouhé době jsem si zpracovávala i jednu energetickou výměnu, které bych nelitovala, ale po určitém čase jsem mohla pocítit, proč jsem do ní nikdy neměla jít – šla, abych pochopila.

horos

Každé pochopení nás více uzavírá nebo otevírá. Otevírá naše srdce, dovoluje nám milovat hlouběji. Jak ovšem můžeme milovat druhého, když nemilujeme sami sebe? Jak můžeme chtít vztah, kde se k nám někdo bude chovat férově, když mi sami k sobě nejsme fér? Jak můžeme chtít, aby nám někdo dal něco, co si sami neumíme dát? Jak můžeme stagnovat s lidmi, se kterými se cítíme více sami než šťastní? Proč neustále nadáváme a stěžujeme si a neumíme to změnit? Jsou to paradoxy, ve které žijeme.

Je to paradox lásky a bolesti. Protože většina jedná, a je i ochotná tvrdit, že naslouchá svému srdci, podle lásky v srdci nebo bolesti v srdci. Jak můžeme naslouchat zlomenému nevyléčenému srdci? Jak můžeme sbírat střípky své duše, které necháme všem těm nevhodným mužům, kteří nás jen měli učit mít rády samy sebe? Jak je možné, že je z toho viníme? Mluví ze mě bolest. Mluví ze mě neschopnost to změnit pro svět. Nicméně tím, že tuto zpověď píši, si uvědomuji, že dělám krok do své vlastní svobody a lásky, kde bolest bude zkušeností, ale ne mým vnitřním hlasem.

Bude to navždy přijatá minulost, která mi dovolí nežít život pro druhé, ale pro sebe. Bude to přijetí, ve kterém budu moci chodit po zemi mezi lidmi s otevřeným milujícím srdcem. Je to přijetí, které dá svobodu mě a tím i mým vztahům. A také je to okamžik, ve kterém ublížím těm, které opustím, ale já za jejich bolest už neponesu zodpovědnost dál.

Žiji a otevírám se vlastní pravdě. Pravdě mé celistvé bytosti, ne mého strachu a bolesti, špatných zkušeností. Otevírám se pravdě celistvosti, která je v míru s každou její částí – bolestmi, strach, minulosti, tak i radosti, odpuštění a lásky.

Ve Vesmíru jsme všichni jedno, jsme provázeni a učíme se. Věřím, že své lekce zdárně projdeme a chci v tom podporovat všechny, kteří jsou ochotni ji jít. Neopustím druhé proto, že prožívají zkušenosti a bolest, kterou mám přijatou. Zároveň nebudu ve svém životě držet ty, kteří nejsou ochotni tu změnu učinit, krok po kroku se vzdát minulosti a žít pořád podle toho, co by mělo nějak být, co nějak bylo a proč by to mělo být tak a ne jinak.

Věřím, že cesta nás vede všechny a přeji všem, aby na svých cestách poznali opravdovou lásku – ne tu partnerskou, tu svou, všeobjímající z Vesmíru, které je dostatek pro všechny a bez kterých vztahy, po kterých toužíme, prožít nemůžeme. 

Zdroj: http://brana-k-dusi.simplesite.com