Tag Archive | prijatie

Věčné světlo Univerza

Jeshua prostřednictvím Pamely

Drazí přátelé,

hovořím já, Jeshua. Všechny vás hluboce miluji. Prosím, vnímejte mou energii kolem sebe tak, jak každého z Vás vítám. Hluboce vás ctím. Jak mi otevíráte své srdce, pamatujte, že já jsem uvnitř něj. Když mě rozpoznáte na své nejhlubší úrovni, rozpoznáte svou vlastní esenci, což je to nejčistší světlo. Jste věčným světlem a z něj je vytvořen celý vesmír. Někteří z vás vnímají, jak toto světlo září z mých očí nebo z očí jiného učitele. Jsem tu však, abych vám připomněl, že toto světlo je stejně tak vaše. Je mou nejhlubší touhou, abyste vnímali a zažívali svou vlastní velikost a vnitřní světlo. To je to, co změní svět, který změnu potřebuje. Jste tu, abyste ji udělali, to však můžete učinit jedině, když skutečně důvěřujete, věříte tomu, kdo jste. To může být obtížná věc, pakliže jste vychováváni ideály, které vám říkají, že nejste dost dobří takoví, jací jste. Pro mnohé z vás se váš přirozený život a vědění, vaše intuice, zahalily, jak jste procházeli dětstvím a rostli.

Mnoho dětí má pronikavou intuici. Spontánně ví, když je něco správně nebo špatně. Mnoho dětí má stále blízké spojení se svou duší a s původem, ze kterého pochází, a mají touhu spojit své rodiče s jejich vlastním dětským světlem. Hovořím o mnohých z vás, kteří jako děti chtěli své rodiče uzdravit. V mladém věku jste si byli stále vědomi radosti a přirozeného proudu života a chtěli jste šířit tuto vibraci okolo sebe. To znamená být pracovníkem světla. Je to o skutečném sdílení vibrací radosti a lásky, která je podstatou univerza. Být pracovníkem světla není o učení principů a teorií, je o sdílení energie a o vzpomínání si na to, kým jste.

Když jste dospívali, vaše přirozené světlo a pochopení se začalo stmívat a zahalovat, protože jste zpochybňovali sami sebe. Je téměř nevyhnutelné, aby se tak stalo, a proto si vás tolik vážím. Vyžaduje spoustu odvahy vstoupit do tohoto světa, do tří-dimenzionální říše Země. Víte, že dočasně ztratíte své vedení, své vědění toho, kým jste, a v té nejextrémnější formě se to děje, když se v životě objevuje „temná noc duše“. Paradoxně je to však právě tato „temná noc duše“, která vás může přivést zpět k sobě domů. Důvodem je, že v temnotě existuje jistý druh síly. Zdá se vám, že byste se měli temným emocím jako je strach, hněv nebo smutek vyhnout. Ve své podstatě jsou však tyto emoce součástí vašeho jazyku duše.

Duše k vám hovoří zejména prostřednictvím vašich pocitů a právě tím, že tyto pocity potlačíte, což je vám často společností říkáno, se začnete odpojovat od své duše a jejího jazyku. Snažíte se podřídit pravidlům společnosti, tvrdě pracovat a být „dobrou“ osobou. Když tak však činíte, ztrácíte spojení s tím, kým skutečně jste, a nakonec jste osamělí nebo frustrovaní a vnímáte, že váš život postrádá radost a inspiraci. Myslíte si: „Má duše, proč neslyším její jazyk?“ Můžete pak mít stále temnější a temnější emoce, frustrace a deprese, a když se takto cítíte, je to proto, že vaše duše klepe na vaše zadní vrátka. Tato temnota drží sílu, neboť v temnotě jsou skryté emoce, které jste kdysi potlačili. Proto je tolik důležité čelit temnotě uvnitř sebe a podívat se na negativní emoce, které tam jsou.

change12n

Když nastane „temná noc duše“, jste jistým způsobem nuceni, abyste svým emocím čelili, už od nich nedokážete utéct. Toto střetnutí může nastat i tehdy, když ztratíte něco, co je vám skutečně drahé, když ztratíte někoho milovaného nebo se vám rozpadne vztah. Můžete cítit, že bolest, kterou procházíte, je necitelná, krutá a nesmyslná a já to tuze chápu. Nikdy nebudu podceňovat bolest, kterou máte. Pobízím vás však, abyste, prosím, nevnímali temnotu a bolest jen jako pouhou negativní věc.

Rád bych vás vybídl, abyste nyní prozkoumali tento proces trošku hlouběji. Pohleďte na emoci uvnitř sebe, která vás často zneklidňuje nebo vás uvádí do stavu skleslosti. Možná můžete vnímat, že je uvnitř vás hodně hněvu, nebo můžete vnímat, že se musíte vypořádat se strachem. Žádám vás, abyste nyní energii této emoce, která se před vámi objeví, propustili. Přivítejte ji a požádejte ji, aby ukázala svou tvář ve formě zvířete. Ať vypadá jakkoli, nesuďte ji. Povězte tomuto zvířeti „ahoj“ a podívejte se mu do očí. Vnímejte, kolik uvědomění a síly v tomto zvířeti je. Možná jste měli dlouhý čas myšlenku, že mít strach je špatné a že je špatné se hněvat. Je však důležité naslouchat poselství uvnitř tohoto hněvu, strachu nebo uvnitř jakékoli emoce, protože pak začínáte spolupracovat se svou vlastní přirozenou energií, se svou duší. Zeptejte se tedy tohoto zvířete, co vám chce povědět, co vám chce vyjádřit, a jak vám může pomoci dosáhnout toho, co opravdu chcete. Zvířata jsou od přírody velmi spontánní stvoření, nemají mysl, která vše analyzuje, a tak vám mohou velmi jasnou cestou ukázat, jaké jsou vaše skutečné pocity. Mohou vám také ukázat vaši nevinnost, protože zvířata jsou nevinná stejně jako vaše emoce.

Emoce začnou být temné a nezvladatelné, když je potlačíte a nepřijímáte. Spiritualita je o skutečném přijímání toho, kým jste, právě teď, se všemi emocemi, které nyní máte. Jak vyvíjíte soucit k sobě a vaše nejobtížnější emoce se stávají vašimi nejlepšími přáteli, stáváte se celistvými. Nic se nemusí skrývat za zamknutými dveřmi. Můžete být plně člověkem. Když si dovolíte být člověkem a když si dovolíte být nedokonalí, začínáte se dostávat k druhým lidským bytostem blíž. Vnímáte jejich boj, jejich bolest. Když se přestanete soudit, začnete víc přijímat druhé. To je to, co znamená sdílet své světlo.

Vnímejte jemnost této energie. Neříká vám, abyste se měnili nebo byli „dobrým“ člověkem, říká vám, že jste zázrakem, právě teď tak, jak jste. Vnímejte celou tuto hru a tanec mezi světlem a temnotou uvnitř sebe jako zázrak. Nesuďte temnotu. Prosím, umožněte energii světla, která je tu přítomna, aby vás osvěžila a pozvedla. Dovolte si zklidnit se, nejen fyzicky, ale zklidnit se hluboko uvnitř a dovolte si cítit se dobře. To, co skutečně máte nabídnout tomuto světu přichází spontánně z vašeho srdce jako přirozené světlo, které září ven. Spřátelení se s temnou částí je součástí vašeho poslání.

Temnota byla vašimi tradicemi překroucena, zvláště, co se týká náboženských tradic. Temnota byla ve skutečnosti považována za nelidskou, a tak byla prokletá a vy jste museli žít podle ideálu, který není člověkem. Jsem však zde, abych vás podpořil, abyste se otevřeli své lidskosti, své skutečné velkoleposti, ocenili svoji krásu a těšili se z ní – abyste měli v životě radost.

Děkuji, že jste se mnou sdíleli tuto chvíli.

© Pamela Kribbe
www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

 

Rüdiger Dahlke: Muž, který do vás vidí

S Rüdigerem Dahlkem jsem strávil nejlepší dovolenou svého života. Během jedenadvacetidenního hladovění loni v červenci mi byly jedinou potravou i útěchou čistá voda a jeho Velká kniha půstu. Cesta do zákoutí duše a k pochopení vlastního těla coby jejího „chrámu“ v doprovodu skvělé knihy tohoto slavného německého lékaře, jenž má za sebou i čtyřicetidenní biblický půst, byla neocenitelnou zkušeností. Je jasné, že Dahlke nekáže vodu a nepije víno.

A kromě toho nejí ani maso. Ačkoli do zaplněného konferenčního sálu pražského hotelu Pyramida nakráčí první dubnovou sobotu s drobným zpožděním až kolem půl deváté večerní, neboť toho dne ještě přednášel na kongresu v Linzi, vypadá, jako by se zrovna vyspal do růžova. A to přesto, že takto nabušený diář má až do konce roku 2014. Když pózuje ZENu o den později ve svém hotelovém pokoji během pauzy na jídlo, má za sebou krátkou meditaci a oběd v podobě hrsti semínek a ořechů.

Na svých téměř dvaašedesát je zkrátka ve formě a zcela zdráv. A jeho recept? V Česku zatím krajně nepopulární – nekouřit a přestat jíst ztužené tuky, maso a mléčné produkty, o pití alkoholu ani nemluvě. „I když kouření je ve srovnání se ztuženými tuky neškodné. Nebo jestliže je na cigaretách napsáno, že škodí zdraví, na kelímcích s jogurtem to mělo být už dávno. Moderní studie na velkých vzorcích v tomto ohledu nepřipouštějí ani nejmenší pochybnost,“ říká průkopník psychosomatické medicíny a autor bestsellerů Nemoc jako cesta, Nemoc jako řeč duše a Nemoc jako symbol, jenž už před třiceti roky vyjevené veřejnosti vysvětloval, že nemoc není něco, co se nám jen tak přihodí, nýbrž něco, co si sami vytváříme. Neboli informace, že něco děláme špatně, a projev ztracené rovnováhy: „Lidé znova a znova dostávají takové tělesné problémy, které rezonují s jejich potlačenými či nevyřešenými tématy a konflikty.“

Rüdiger Dahlke jako jeden z prvních klasických lékařů dávno pochopil, že léčit lidi vypnutím varovných světýlek v podobě příznaků, které na tuto nerovnováhu upozorňují, není cesta k uzdravení, ale do hrobu. „To začalo už u Descartesa, Newtona a Galilea Galileiho… Už od začátku to byla chyba, chápat člověka jako stroj. Naštěstí se tento historický omyl dnes postupně začíná přehodnocovat a já se k tomu snažím v rámci svých možností přispět,“ odpovídá na otázku, proč dnešní medicína stále víc léčí, ale stále méně uzdravuje/

Změna jako lék

A protože si to začíná uvědomovat víc a víc lidí, doktor Dahlke s plným nasazením přednáší, věnuje se pacientům ve svém relaxačním a léčebném centru TamanGa nedaleko rakouského Grazu, kde žije, a každou zimu se na dvanáct týdnů odebírá na indonéský ostrov Bali, kde načerpává síly na další sezonu a píše knihy (na kontě jich má už skoro padesát). Krom toho také se svou první ženou vybudoval v Bavorsku Lékařské centrum Dahlke, jež se věnuje psychoterapii, psychosomatice a takzvanému celostnímu léčení, při kterém se neléčí nemoci, ale lidé.

„Nejsme zvyklí dívat se na nemoc jako na něco pozitivního. Ale že to tak je, jsem nezjistil v nemocnici, nýbrž při zacházení s pacienty. A tak vám mohu vyprávět příběh, při kterém jsem se probudil,“ začíná svoji přednášku Nemoc jako cesta duše, na niž dorazilo přes čtyři sta lidí. „Jeden skvělý lékař za mnou kdysi přišel s tím, že má neustálé úrazy a několikrát denně se prostě natáhne. Už při vstupu do ordinace šosem pláště strhl vzorky krve. Jeho život byl jedno velké fiasko. Poslední vztah mu skončil tak, že mu partnerka řekla: Chtěla jsem žít s lékařem, ale ne s takovým trotlem. On po mně nechtěl, abych něco napravil, ale aby se mu už nic nestalo. A mně došlo, že se vůbec nezabýváme prevencí a že mu neumím pomoct,“ vypráví téměř pětatřicet let starou historku.

Proč vypnout mobil

Po této neobvyklé návštěvě svého kolegy se Rüdiger Dahlke, v té době začínající nemocniční lékař, začetl i do homeopatických knih, kde našel mimo jiné informaci, že 80 procent úrazů má na svědomí 20 procent lidí. A také objevil pozoruhodnou studii, podle níž se ve firmách přestaly dít úrazy, jakmile lidé začali cirkulovat a nedělali pouze jedinou, nudně monotónní práci.

Dahlkeho proto napadlo, že jeho pacient potřebuje změnu. A vytáhl z něj, že jeho dávným snem bylo provozovat etnomedicínu, ale nechal se odradit. „Z Afriky, kde našel svou životní lásku, mi potom poslal dopis, který změnil moje chápání medicíny. Děkoval v něm svým úrazům, že ho dovedly až sem. To byla moje první myšlenka ke knize Nemoc jako cesta. Pochopil jsem, že nemoc má opravdu tu moc přivést člověka na správnou cestu.“

Postupně si doktor Dahlke začal všímat souvislostí a učil se porozumět tomu, co nemoc vlastně symbolizuje. V dalším bestselleru Nemoc jako symbol už podává přes 400 klinických obrazů nemocí s více než 1000 příznaky. Na pražské přednášce některé zajímavé zmínil. „Co znamená třeba zvětšené srdce? Křesťané to vítají, ale na tělesné úrovni je to problém. A to je právě ono. Nikdo z těchhle pacientů nemá velké srdce v tom přeneseném smyslu, a tak se to zhmotnilo na tělesné úrovni,“ vysvětluje lékař a pokračuje: „Růst je přirozený. Vždycky jsou ale dvě možnosti růstu – první je ta zdravá, na úrovni vědomí, směrem k rovnováze a porozumění. Pokud tuhle vytrvale odmítáme, růst se přenese dovnitř těla, kde se často projeví třeba nádorem.“

Dahlke mluví tak napřímo, že se o něm běžným lékařům a hlavně farmaceutické lobby a šéfům korporací všeho druhu musí i zdát. „Třetí nejčastější příčinou úmrtí jsou léky. V této souvislosti vám radím vyhledávat lékaře jen v opravdu nejvyšší nouzi.“ Svým posluchačům zcela klidným hlasem prozrazuje i některá jiná „tajemství“, jež se ne a ne dostat k uším veřejnosti. „Například očkování proti rakovině děložního čípku je zcela nesmyslné, přesto je zavedené. Máme rovněž dostatek studií, že mamograf je příčinou rakoviny prsu. Je mi velice trapné, že tohle říkám, protože jsem také lékařem, ale je to tak. Když se na jedné přednášce ptali gynekologů, kdo z nich by poslal svou ženu na mamograf, nepřihlásil se ani jeden.“

Stejným a vzhledem k četnosti užívání ještě rozsáhlejším problémem jsou podle něj také mobily: „Vypněte svůj telefon a už ho nikdy nezapínejte. Snižuje účinnost imunitního systému a způsobuje nádory mozku. To je fakt. Jenže se pravděpodobně probudíte, až když se to stane někomu ve vašem okolí,“ odkazuje na mnoho svých pacientů i na studii provedenou na Örebro Hospital ve Švédsku, podle níž má desetileté užívání mobilu za následek průměrně o 290 % vyšší riziko rozvoje nádoru na mozku.

V rozhovoru, který jsme kvůli lékařově naprosté zaneprázdněnosti z větší části vedli přes e-mail, na otázku, proč stále tolik doktorů nechce nebo nedokáže pochopit, že k uzdravení vede pouze odstranění příčin, nikoli konzumace dalších jedů v podobě prášků, odpovídá: „Byli tak vychováni. Vidět je to i na tom, že nejdříve je školí na mrtvolách. O duši jsem se například v průběhu studia nedozvěděl ani slovo.“

Není naštvaný, jen konstatuje. Stejně tak úplně klidně a s nadhledem mluví o tom, že cílem zdravotnického systému není zdraví lidí, ale jejich léčení. Kdyby totiž byli lidé zdraví, byznys by zkrachoval – jinými slovy „vyléčený pacient je špatný klient“. „Je to zjevné. Jenom přednedávnem doznal objevitel syndromu ADHS – hyperaktivity malých chlapců – na své smrtelné posteli, že neobjevil lék na tento syndrom, ale vymyslel příslušný obraz choroby pro lék Ritalin, který už existoval. To přece hovoří za všechno!“

Jak ale může být tak v klidu? Ta hlavní chyba samozřejmě není na straně lékařů, ale pacientů. Ostatně není žádné „my“ a „oni“ – jsme pouze my. S čímž souvisí druhé, ze všeho nejdůležitější téma, o kterém Rüdiger Dahlke často hovoří a jež plynule navazuje na přednášku – téma stínu neboli našeho podvědomí. Dahlke proti nikomu a ničemu nebojuje, pouze pozoruje. A říká: „V zásadě jsou všechny symptomy – tělesné, psychické i sociální – projevem stínu. Jsou v něm ukryty ty vlastnosti, které bychom u sebe radši neviděli, a tak je potlačujeme.

shadow

Nemoc jako symbol (obrazy některých chorob podle Dahlkeho knihy)

Alergie – konflikt mezi agresí a senzibilitou, válka na tělesné rovině. Řešení: poznejte, že máte nepřátele i v sobě
Obezita – vnější plnost místo vnitřního naplnění, vyhýbání se realitě. Řešení: naučit se chránit jinak než tukovou izolací
Rakovina – nezpracované zranění, problém, který si člověk nepřiznává a který ho ničí. Řešení: vzpomeňte si na to, co v životě doopravdy chcete, a najděte odvahu to uskutečnit

Pokud ale chcete dosáhnout seberealizace, musíte propojit své já se svým stínem. To je klíčem k životu. Lidé si myslí, že když myslí pozitivně, začnou se dít pěkné věci, ale vše probíhá podle zákona polarity a zákona rezonance. Čím víc zdůrazňujete světlo a pozitivně myslíte, tím větší prostor pro stín vytváříte. Jedině když se se svým stínem konfrontujete, můžete se stát opravdovými anděly pro ostatní.“

Během dětství a dospívání vytváříme stín, abychom utvořili svou osobnost a byli schopni přežít. Vytěsňujeme všechny křivdy, traumata, strachy, přizpůsobení a všemožné věci, které odmítáme tolerovat ve svém vědomí. Pokud se ale jako dospělí chceme vyvíjet, nezbývá než Pandořinu skříňku otevřít a potlačené věci opět vytáhnout na světlo. A poslouchat svoji duši, jak píše Rüdiger Dahlke v knize Princip stínu – smíření se svou temnou stránkou a vysvětluje během nedělního stejnojmenného semináře. Prvním krokem je samozřejmě vůbec si to uvědomit. Jakmile cokoli vykážeme z našeho vědomí, protože z toho máme strach, stane se to nevědomým a poklesne do stínu. A naopak – vždycky, když nějaký vytěsněný a odmítaný pól vrátíme do našeho vědomí, posune nás toto sjednocení protikladů blíže k jednotě.

Nebát se stínu

Hlavní otázka tedy podle Dahlkeho zní: „Na nemoci a nepřátele zaútočíme, nebo s nimi začneme pracovat? Budeme válčit, nebo je přijmeme a smíříme se s nimi?“ Stačí se rozhlédnout kolem sebe, aby jednomu bylo jasné, že jsme jako lidstvo prozatím ztroskotali někde u první lekce. Svět je šílený, protože my jsme šílení. Jak říká Dahlke: „Všichni chceme jenom to dobré, ale vytváříme jenom to špatné. Všichni chceme mír, ale pořád válčíme. Všichni chceme lásku, přesto je tak moc nenávisti. Vše má světlo a stín, všechno na tomhle světě. Jeden příklad: Každý inteligentní a vědomý člověk musí být proti jaderné energii. Můžete se zamyslet nad stavem mysli a ducha lidí, kteří jsou pro jadernou energii. Ukázkové potlačení stínu. Lidi jsou nevědomí – a to je stín. Vědomí je světlo.“

A právě tady nastává hlavní problém – uvěznění v egu. Existují jen dvě strategie „nezpracování“ stínů, ať už v podobě potlačování nechtěných vlastností, či informací, které se nám zrovna nehodí, například u zmíněného jaderného nebezpečí. V prvním případě stíny pojmeme dovnitř sebe v podobě alkoholismu, obezity či cukrovky. A druhá možnost? Bojujeme s okolím a hledáme obětní beránky. „Příliš jednostranně jsme se dostali do mužského pólu, čímž pro sebe vytváříme svět hektiky a stresu a stále více se nám z očí ztrácí smysl života. Abychom se znovu dostali do rovnováhy, měli bychom proti tomu něco podniknout.“ Jenže co?

Jelikož si odmítáme své stíny připustit, tak je projikujeme na své okolí a házíme odpovědnost na druhé, třeba na politiky. V knize Čím onemocněl svět Dahlke píše, že abychom uzdravili svět, musíme od společenské hry zvané projekce, kdy hledáme viníky v jiných lidech, ustoupit a přihlásit se k odpovědnosti. Jak za stav světa, tak za své zdraví. Na semináři používá i jeden zajímavý příklad projekce. „Prasata nejsou špinavá, nejšpinavější jsou lidi. To my je nutíme žít ve vlastních výkalech a za pět měsíců je naženeme na jatka. A ještě jim říkáme špinavá prasata. To je projekce. Stínem toho všeho je, že se nám dělá špatně, vepřové nám neprospívá. Zvlášť když tato inteligentní a citlivá zvířata stojí na porážku frontu a vidí, co se jim stane. Když to maso plné hormonů strachu sníte, dostanete, co jste si zasloužili. Od dob, co prasata vraždíme masově, se ten strach přenáší do nás. Spousta prasat zešílí, stejně jako lidí. Mnozí z vás to možná netuší, ale to vás nechrání před důsledky,“ usmívá se Rüdiger Dahlke. A dodává: „Špatné není svůj stín uvidět. Zle vám bude pouze v případě, že ho budete potlačovat.“

Autor: Milan Vidlák
Zdroj: http://zen.e15.cz

Horoskop na obdobie 20. 2. – 26. 2. 2017

Nevědomé síly ve službě Světla

Slunce vstoupilo do Ryb a o víkendu vytvořilo kvadraturu s Černou lunou. Tím se spustilo téma víry. Jak hluboce věříte v sebe, sobě, druhým, neviditelnému … to, co je za hmotou – éter, energie, jemnohmotný svět. Co je vlastně život? Co všechno je život? Jenom to, co vidíme? Nastalo velmi mnoho otázek. Přišlo mnoho darů, když jste již ve vědomém procesu cesty. Není to jen o bolesti a utrpení, ale také o pevnosti, požehnání, hojnosti vědomí sama sebe, když jste již překročili řeku. Řeku zapomnění. Později vysvětlím…

Spouští se silné nevědomé síly v nás a záleží, jak umíme zacházet sami se sebou, se svými nevědomými zápisy, které jsou vytvořené ze starých zkušeností, potlačených a vytěsněných emocí.

Pluto v Kozorohu v kvadratuře na Marse v Beranu 18. – 28. 2., kdy od Marse přichází podnět ke „spuštění“ nevědomé síly Pluta. Záleží nakolik máte či nemáte zvědoměno. V hrubohmotné energii značí Pluto mocenský princip vycházející z pudové, instinktivní části, která podléhá pudu sebezáchovy. Je tedy silně spojena s bojem o přežití. Pokud je člověk ohrožen, spustí se pud sebezáchovy a aktivují se „zvířecí“ instinkty, boj o přežití. Boj, zachránit se, urvat, zvítězit, přežít a k tomu se použije jakýkoliv způsob. Přežívá ten, kdo je silnější. Ke slovu se dostává mocenský princip, potřeba mít vše pod kontrolou a mít navrch. Člověk se tak dostává do pozice ovládajícího, což se děje z pozice strachu. Když z něčeho máme strach, tak to potřebujeme mít pod svou mocí. Pokud je to nevědomé, tak vás to ovládá a je to na vás velmi viditelné. Člověk může být pasivní a projevuje se to postojem oběti, chudinky, přes který se manipuluje s druhými. To je podstatně „zákeřnější“ pozice. Týká se to ale člověka, který o těchto nevědomých silách neví, a proto je ovládám všemi nevědomými strachy, bolestmi a potlačenými emocemi. Co to přinese do chování lidí? Mocenské hry, kdo z koho, nedůvěru, soupeření, brutalitu, nedostatek sebeovládání, silně pudovou sexualitu. Tato energie může zapříčinit porážku, pád, zničení toho dobrého a podlehnutí pokušení.

Ti, kteří mají nějakou moc, budou vystaveni pokušení zneužít ji ku prospěchu sebe. Uvidíme kolem sebe mocenské politické hry, zastrašování, temnotu.

Jak pracovat s nevědomými emocemi, které nás mohou zahltit? V okamžiku, kdy se tak stane, si uvědomte, že se uvolnily záměrně, protože již jste dostatečně silní je přetransformovat. Prvním krokem je vždy uvidět, pak pojmenovat, následně procítit a skrze přijetí – „ano, i toto ke mně patří“, je přijmete. Poté může přijít jiný prožitek. Ptejte se: „Co mě tato “negativní” emoce učí?“ Každá niterná zkušenost pracuje pro světlo, aby vás dostala k většímu, silnějšímu světlu. Můžete se tak dotknout své vnitřní Síly, která je spojena se silou Ducha. A to je jemnohmotná úroveň Pluta – síla transformace – smrti a znovuzrození.

Mars v Beranu se každým dnem bude přibližovat k Uranu do konjunkce (20. 2. – 5. 3.), což je velmi třaskavá kombinace. Velký příliv energie přináší zrychlení, který jde přes změny a chaos. Velký příliv energie ale můžete využít i konstruktivně, můžete udělat hodně práce. Velké vnitřní napětí přinese nervozitu, podrážděnost, nepozornost, nespavost, unáhlenost. Objeví se nepochopení, boje, hádky, netrpělivost a agresivita. Ve hmotě – nehody, úrazy, přírodní katastrofy, možná zemětřesení, technické závady, poruchy přístrojů, internetu, mobilních sítí. To vše zveličuje opozice Jupitera – plýtvání energie, na povrch vyjdou povahové slabosti – lenost, povrchnost a ledabylost. Neochota spolupracovat nebo závislost na druhých, vás povede k oslabení vaší energie. Jak pracovat se svým vnitřním napětím? Přijímat svůj vztek, podrážděnost, agresivitu a vědomě ji uvolňovat. Sport (bezpečný!), tanec, fyzická práce, dynamická meditace. (Podrobněji popsáno na přednášce https://www.youtube.com/watch?v=nVKSqTUODcw.)

let-go-world

Nejsilnější působení této konstelace je 23. – 28. 2., kdy 26. 2. nastává novoluní v Rybách a objevuje se prstencové zatmění Slunce, (viditelné v jižní Americe a Africe). Novoluní je na Mínusovém uzlu (Dračím ocasu), což je spojeno s minulostí. Můžeme sáhnout do své hluboké minulosti z této či předešlých inkarnací. Může se nám zásadně něco propojit, a tím opustit utrpení, které neseme po staletí. A již není potřeba, abychom utrpení či zklamání v sobě nesli dál. Prstencové zatmění Slunce značí, že nevědomí – zápisy duše, vyjdou na povrch. Což může zapříčinit, že pokud by vás emocionální prožitek příliš zahltil, zapomenete na svou cestu, Světlo. Uvidět, procítit, přijmout a opustit. Nechte minulost s poděkováním odejít a již se neotáčejte, jděte za Světlem.

Novoluní nastává na sabiánském symbolu, (ukázka, jak je vesmír vtipný!): „Žokej žene koně, chce co nejvíc předehnat soupeře.“ Klíčová myšlenka: Intenzivní mobilizace energie a umu při nutkání uspět v určité skupinové činnosti, ovlivněné duchem soutěživosti.

Obraz úspěchu, plodí touhu zvítězit v jakémkoliv závodu. Velmi záleží, jaký máte záměr, co je vaším cílem. Vesmírná energie dává velký potenciál energie člověku, vědomí a nevědomí, aby se ukázalo, za čím se nejvíce žene. Během této doby se ukáže, jak jsme na tom jako lidstvo a jak jsme na tom každý sám za sebe. Možná budete ze sebe překvapení, pravda se prostě ukáže, ať to překvapení bude pozitivní či objevíme své slabosti. Obojí povede ke Kristovu vědomí, k rozpuštění se do oceánu vědomí, protože jedno jsme.

Tato silná energie se nedá zastavit či potlačit. Je potřeba ji vědomě využít. Můžete si dát ten nejvyšší cíl, splynout s Kristovým vědomím tady na zemi, aby skrze vás se tady a teď mohla projevit čistota Univerzálního vědomí. To je překročení řeky zapomnění. Z „druhého“ břehu se díváte na sebe, na své temné stránky z pohledu vědomí, a proto ve vás nevyvolávají strach, utrpení, ale pochopení a sílu Kristova vědomí. Pak cítíte, že jste a nejste z tohoto světa. Když se díváte z druhé strany řeky, máte povolení vidět do nevědomí druhých lidí, cítíte to, co druzí teprve budou odhalovat. Můžete to vidět právě díky tomu, že jste překročili zapomnění. A když je dovoleno, můžete pomoci, někdy jen tím, že pojmenujete.

Jupiter zveličuje, i já jsem tak horoskop napsala dramatičtěji, ale při čtení jste již zviditelněné z části prožili a můžete tak tím snadněji projít. Někdy pomůže se podívat na sebe či situaci jako na komedii. To je dar Jupitera – humor. Máme velkou podporu – Jupitera a Saturna v harmonii s Merkurem. Oduševnělost, naděje, optimismus, moudrost a zralost, která bude procházet přes mysl. Mysl si s niterným procesem bude vědět rady a velmi získá.

Procházíme zkouškou víry. Když se oddáme a důvěřujeme vedení, že v každém okamžiku dostáváme spravedlivě, co nám náleží, opustíme pocity křivdy, zoufalství a utrpení. A ušetřená energie se může použít na nalezení ponaučení, své vnitřní sily a udržení si svého Míru v sobě. A to je to nejdůležitější, co v této bouřlivé době potřebujme. Být VE SMÍRU sami se sebou a s druhými.

S láskou, jsem s vámi, Petra Nel

Velice si vážím a děkuji podporovatelům článků. Děkuji.
Pokud se vám horoskopy Petry Nel líbí a chcete podpořit jejich tvorbu a tvorbu dalších článků, můžete zaslat dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 8274212621/5500, variabilní symbol: 123456789
Děkuji. Petra Nel a realizační tým.

Upozornění:  Text je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem.

autor článku: Petra Nel Smolová – www.astrologiepetranel.cz

Zrcadlo sebelásky

Poslední dny byly skutečně velmi intenzivní. Ani ne snad proto, že by se toho odehrávalo až moc, ale proto, že jsem procházela náročným myšlenkovým posunem. Vysvětlím to. Od začátku roku 2017 jsem zkoumala své strachy hlouběji než jindy. Strachy si žádaly mou pozornost, přicházelo mnoho zkoušek. Období, kdy nám dochází více věcí, uvědomujeme si a všímáme, máme v životě všichni, ačkoli každý v různé intenzitě. Od své blízké přítelkyně jsem dostala před nějakou dobou krásnou knihu Minulé životy od Zdenky Blechové. Minulé životy navštěvuji velmi často, byla jsem zvyklá s tím pracovat, ale najednou ta kniha, co mi dlouho leželo v poličce netknutá, se přihlásila o pozornost. A spolu s ní i mnoho podvědomých vzorců.

Ačkoli na sobě pracuji ráda a posouvám se neustále bez pocitu stagnace, nebudu o sobě tvrdit, že mám vše vyřešené a nebudu tvrdit, že jsem „pochopila“. Jedno pochopení je pro mě jen jednou mušlí na pláži, kterou zkoumám. Člověk dochází pochopení celý život. Pochopení není jako konečná stanice, je to jen jedna z mnoha zastávek na cestě životem.

Hodně indícií mě vedlo k tomu, abych svou energii směřovala k práci, zhmotnění. A z druhé strany se mi do toho vkládaly situace neočekávané, ale Božím dokonalým plánem načasované. Nemohlo to být jinak. Věděla jsem to v tu chvíli, stejně jako teď. A tak v každém pocitu, který ke mně přišel, jsem zkoumala poznání, hledala pochopení.

Proč například nemám ráda, když mi lidé (v té nejlepší ochotě) pomáhají s mojí prací? Proč mi vadí neustále se opakující nevysvětlitelné a nevysvětlené chování lidí v mém okolí, kdy si nikdy nemůžu být jistá, zda tu pro mne budou nebo ne? Proč se pořád bavíme s lidmi o stejných tématech? Co pro mě znamenají vzkazy „zvenčí“?

Hodně se to motalo kolem vztahů. Pravděpodobně jste mou předchozí větou znechuceni, hodně lidí pořád bezvýsledně a bez posunu řeší vztahy. Ano, přiznávám, irituje mě to. Ještě v tuto chvíli nevím, proč nejbližší lidé v mém okolí nevydrží sami, zůstávají v nevyhovujících vztazích? Nedovedu to pochopit. Jsem sama a miluji to. Ano, občas říkám, že by se „někdo“ hodil, ale přitom sama dobře vím, že svou svobodu si užívám a nepustím k sobě jen tak někoho. Několikrát se mi někdo odrazil, kdo ke mně přišel, bylo to hezké a já stejně nic dalšího nechtěla. Byla jsem z toho viněna, ale já prostě nemám potřebu „muže“. Já mám potřebu budování společného vztahu založeného na poznávání se, hlubokých prožitcích a lásce, která roste z prvotní jiskry, nebo pevného přátelství.

Proto o to hůř chápu, že někdo má pocit, že bez „něj“ nebo „ní“ je poloviční a nemůže prožít to, co s tím druhým. A tak si říkám, že nemůže, protože nedovolí. Jakmile s takovým člověkem začnete hovořit na téma sexu, je tam fyzická přitažlivost a spoluúčast, výměna energií. Jenže ne vždy je pro nás samotné dobré určitá výměna energie s nějakým člověkem, která zůstává v nás. Po velmi dlouhé době jsem si zpracovávala i jednu energetickou výměnu, které bych nelitovala, ale po určitém čase jsem mohla pocítit, proč jsem do ní nikdy neměla jít – šla, abych pochopila.

horos

Každé pochopení nás více uzavírá nebo otevírá. Otevírá naše srdce, dovoluje nám milovat hlouběji. Jak ovšem můžeme milovat druhého, když nemilujeme sami sebe? Jak můžeme chtít vztah, kde se k nám někdo bude chovat férově, když mi sami k sobě nejsme fér? Jak můžeme chtít, aby nám někdo dal něco, co si sami neumíme dát? Jak můžeme stagnovat s lidmi, se kterými se cítíme více sami než šťastní? Proč neustále nadáváme a stěžujeme si a neumíme to změnit? Jsou to paradoxy, ve které žijeme.

Je to paradox lásky a bolesti. Protože většina jedná, a je i ochotná tvrdit, že naslouchá svému srdci, podle lásky v srdci nebo bolesti v srdci. Jak můžeme naslouchat zlomenému nevyléčenému srdci? Jak můžeme sbírat střípky své duše, které necháme všem těm nevhodným mužům, kteří nás jen měli učit mít rády samy sebe? Jak je možné, že je z toho viníme? Mluví ze mě bolest. Mluví ze mě neschopnost to změnit pro svět. Nicméně tím, že tuto zpověď píši, si uvědomuji, že dělám krok do své vlastní svobody a lásky, kde bolest bude zkušeností, ale ne mým vnitřním hlasem.

Bude to navždy přijatá minulost, která mi dovolí nežít život pro druhé, ale pro sebe. Bude to přijetí, ve kterém budu moci chodit po zemi mezi lidmi s otevřeným milujícím srdcem. Je to přijetí, které dá svobodu mě a tím i mým vztahům. A také je to okamžik, ve kterém ublížím těm, které opustím, ale já za jejich bolest už neponesu zodpovědnost dál.

Žiji a otevírám se vlastní pravdě. Pravdě mé celistvé bytosti, ne mého strachu a bolesti, špatných zkušeností. Otevírám se pravdě celistvosti, která je v míru s každou její částí – bolestmi, strach, minulosti, tak i radosti, odpuštění a lásky.

Ve Vesmíru jsme všichni jedno, jsme provázeni a učíme se. Věřím, že své lekce zdárně projdeme a chci v tom podporovat všechny, kteří jsou ochotni ji jít. Neopustím druhé proto, že prožívají zkušenosti a bolest, kterou mám přijatou. Zároveň nebudu ve svém životě držet ty, kteří nejsou ochotni tu změnu učinit, krok po kroku se vzdát minulosti a žít pořád podle toho, co by mělo nějak být, co nějak bylo a proč by to mělo být tak a ne jinak.

Věřím, že cesta nás vede všechny a přeji všem, aby na svých cestách poznali opravdovou lásku – ne tu partnerskou, tu svou, všeobjímající z Vesmíru, které je dostatek pro všechny a bez kterých vztahy, po kterých toužíme, prožít nemůžeme. 

Zdroj: http://brana-k-dusi.simplesite.com

Sťažnosti

“Snažte se přistihnout sami sebe, když si stěžujete na situaci, ve které se nacházíte. Stěžování je vždycky projevem toho, že nepřijímáte to co JE. Stěžování je nabito negativní energií.
Když si na něco stěžujete, děláte ze sebe oběť.
Proto nežádoucí situaci buď změňte, nebo přijměte. Nebo odejděte.
Všechno ostatní je šílenství.”

~ Eckhart Tolle

accept7z

Tlak

Je na nás tlačené… a veľmi.
Mnohí z nás zažívajú taký enormný tlak, že sa to takmer nedá zvládnuť. Častokrát až na fyzickej úrovni, ide to na dreň.
 
Každému sa pripomína tá oblasť, ktorú si v sebe možno už dlho rieši, ale ešte tam niečo nemá spracované. A ide sa doslova na doraz. No zvládneme to… Je to len príbeh, ktorému sme uverili a ktorý sa nám pripomína v plnej sile, aby sme to už konečne nechali ísť.
 
Prosím, nezabúdajte, že vy ste pánom svojej mysle a svojich postojov, že to môžete kedykoľvek otočiť. Máte omnoho väčšiu silu, než myslíte. Ste mocnejší, než akékoľvek príbehy, veškeré ilúzie, predstavy a pocity, ktoré sa vynoria.
Väčšinou stačí to úplne pustiť, nebojovať, proste to celé pustiť. Tým, že sa prestaneme zameriavať na ten problém samotný, objavia sa možnosti, ktoré sme predtým nevideli… A možno sa dostaví aj zázrak :)
 
Nikdy nie ste sami. A tá pomoc príde, ak o ňu požiadate.
Keď to bude príliš, jednoducho si pripomeňte, že to prejde… Aj toto prejde. Len vydržať.
Nemusíte to vyriešiť celé naraz. Jeden malý krok za druhým. Sústreďte sa na to, čo môžete urobiť teraz – aj keď je to “len” byť práve k sebe láskavý – a ostatné príde.
 
S láskou,
Katka
tree5z

Horoskop na obdobie 9. 1. – 15. 1. 2017

Čeká nás náročný týden plný změn a výzev. Slunce pomalu opouští konjunkci s Plutem a zesiluje kvadratura s Uranem 6. – 15. 1., která přináší nečekané změny zvenku. Budete postaveni před rozhodnutí a budete ho muset přijmout. Rozhodí vám to vaše plány, a proto především v první polovině týdne počítejte s tím, že vše bude jinak. Objeví se hodně napětí, nervozity, a především buďte velmi opatrní na cestách, protože tento aspekt předznamenává nehody a úrazy. Vnitřní třes, který můžete cítit i na těle, je způsoben silnou energií, která sem přichází, aby bylo aktivováno dostatečné množství podnětů, které pomohou překročit omezující programy vaší mysli a ega. Kdo není spojen s hlubší podstatou svého bytí, je ovládán a řízen nevědomými mechanismy. Je jako loutka. Zde zasáhne vyšší síla, nejprve impulsem z venku, který způsobí vnitřní otřes. Ten umožní dostat se k osvobození a novému pochopení. Vnější impuls vám může pomoci k vyléčení vnitřního zranění. Pokud se vás něco vnitřně dotkne, je to známka toho, že uvnitř sebe stále ještě máte nějaké vnitřní zranění. Vně vnímáme subjektivně, nevidíme sami sebe objektivně. Potřebujeme impuls zvenku, zrcadlo, zpětnou vazbu, abychom si svoje vnitřní zranění zvědomili a následně vyléčili. Potřebujeme propojit vnitřní s vnějším, subjektivní s objektivním, aby došlo k celistvosti.

Můžete si to představit, jako když jste v řece a topíte se. Nevidíte objektivně prostor kolem sebe. Pokud někdo stojí na břehu, má přehled a může vám pomoci, poradit čeho se chytnout nebo vám hodit pomocné lano. Otázkou je, jestli si necháme poradit, jestli druhým důvěřujeme a vážíme si jejich pomoci. Podívejte se, jak se někdy liší to, co říkáme a realita: to co si myslíme o sobě, o svém životě a o nějaké situaci a jaká je realita, co a jak žijeme. Navzájem jsme si učiteli a žáky.

Kvadratura mezi Sluncem a Jupiterem symbolizuje nepříznivé období pro jednání s úřady, právníky a soudy. Objevuje se nespokojenost, rozmrzelost a pocitu nedostatku. Neznáme meze a zveličujeme. Chceme něco jiného, chceme něco víc, než nám do života přichází. Hledáme na tom, co máme nedostatky, abychom si obhájili svou nespokojenost. Vesmír nikdy neplýtvá svou energií. To, co máte ve svém životě, je to nejlepší v této chvíli, co je pro vás připravené. Dokud to nepřijmete a neuznáte, nedostanete nic jiného. Naopak, bude vám ubráno. Pochopením je prožít si vděčnost za to, co člověk má v této chvíli. Až si prožijete vděčnost, za to, co máte, může vám být přidáno. Hodně věcí bereme jako samozřejmost a chceme víc a víc a víc. Objeví se sklon k přejídání, většímu utrácení, protože chceme naplnit nějakou svou vnitřní prázdnotu. Může se objevit pocit, že věci nemají smysl. Pochybnosti o všem. Procítění vděčnosti ke své přítomnosti je cesta ven z nespokojenosti. Opatrně na své požadavky, snadno překročíte únosnou hranici druhých.

vdacnost

Slunce vytváří harmonický aspekt s Chironem v Rybách a nastává léčení naší cesty. Chiron v Rybách symbolizuje na jedné straně bolest, že člověk jde špatnou cestou, ztratil se, zabloudil, točí se v kruhu nebo ze strachu raději spadnul do pasivity. Raději nebude dělat nic, aby neudělal chybu. Je to pouze ze strachu. Tyto bolesti mohou být v tomto týdnu, a především v první polovině týdne osvětleny Sluncem – vědomím.  Na druhé straně, když se vyléčí strach, může být prožito hluboké propojení s Kristovým vědomím – „Já jsem cesta.“ Mystický prožitek odevzdání se a rozpuštění cíle – výsledku, uvědomění si iluzí. Nastoupení cesty. Mars, který symbolizuje vůli, ego, konání a mužskou energii, se pomalu dostává do konjunkce s Chironem (12. 1. – 19. 1.), která bude postupně zesilovat a naplní se až příští týden. Přesto mám pocit, že již v tomto týdnu můžeme pociťovat zvláštní energii, která bude léčit naši vůli a ego. Muži jsou přirozeně více spojeni s mužskou energií, proto mohou pociťovat silněji toto léčení a mystickou energii, která je jejich podstatou, určuje jejich cestu, směřování a naplňování ve vnějším světe. Přiznáním si svých zranění a citů je mužská energie léčena. Tím muž léčí sám sebe a dostává se do své celistvosti. U žen bude léčen vnitřní muž a přístup k mužům. I když to tak na první pohled nevypadá, je celkové nastavení hvězd velkou podporou pro naplnění své cesty.

Venuše v konjunkci s Neptunem je od 9. – 16. 1. Toto je spojeno s láskou, city, hodnotami a ženskou energií. Milost, laskavost, odpuštění, bezpodmínečná láska k nám z hůry silně proudí. Ženy jsou léčeny skrze své city, emoce a ponoření se do své citlivosti. Objeví se romantické lásky, souznění a harmonie. Velmi dobré podmínky pro umění, múzy a terapie. Energie Božské Matky a Kristova vědomí jsou v plné síle. Nebo spíše my jsme schopni je vnímat, protože ony jsou stále tady. Bytí jako takové se nikdy neuzavírá, kdo se uzavírá je mysl.

Obě konjunkce Venuše s Neptunem a Mars s Chironem jsou v Rybách. Jsou to energie celkově náročné, protože pracují s těmi nejhlubšími zápisy nevědomí. Energie jsou neuchopitelné, nepochopitelné, a proto je dobré být otevřený a přijímat, nechat je skrze sebe projít a odevzdat vyšší vůli.

Úplněk nastává 12. 1. a vytváří Velký kříž (Slunce v Kozorohu, Luna v Raku v kvadratuře na Jupitera ve Vahách a Urana v Beranu). Dostaneme se do situace, kterou nemůžeme obejít, je před nás postavena. Můžeme se cítit jako v pasti. Je potřeba se dostat do středu kříže, dostat se za kříž. Kříž symbolizuje utrpení, ale také harmonii, pokud se dostaneme do středu kříže. Je to propojení horizontální a vertikální osy a průsečík je Absolutní klid. Když se dostaneme do středu, situaci přijmete s klidem, s pokorou a hlubokým poznáním.

Úplněk vynáší a zviditelní téma novoluní z 29. 12., které bylo na sabiánském symbolu: „V prosluněném domě švitoří ochočení ptáčci.“ Symbol vypovídá o přijmutí své role, svého místa, pro které jsme se zrodili. Díky plnému sebe přijetí, můžeme prožívat potěšení z bytí, ze svého naplnění sama sebe. Přijmi svůj kříž, osud a dostaneš se tím za kříž. Úplněk bude velmi emotivní, neklidný, impulsivní. Napětí. Lze to připodobnit jako porodním bolestem, stahům dělohy, aby bylo vypuzeno dítě do světa.

A co na to mysl? Mysl je odpojena. Tento proces, který probíhá nemá „logiku“ a neplatí pro něj formy… Každý se jednou na své cestě dostane do fáze, že „musí“ opustit vše poznané a naučené. Pustit se do neznáma nekonečné rozmanitosti Bytí, až tam zažijete skutečnou svobodu Absolutna.

Představte si, že byste opustili vše co znáte, své zkušenosti a byli čistí jako čerstvě napadlý sníh.

Přeji hodně důvěry. S láskou Petra Nel

Zdroj: http://www.astrologiepetranel.cz