“Bol tak ďaleko… takmer neúnosne ďaleko. A predsa, bol všade. Bol jej súčasťou.
Vpísaný do každej bunky jej tela. Cítila ho neustále.
Mala ho pod kožou, vnímala ho vo svojich vlasoch, v každom kroku, pohybe, ktorý urobila, v záhyboch svojho tela; pri pohľade do svojich vlastných očí…
Každá jej krivka odrážala chvíle, kedy kreslil mapu jej podstaty do svojho vedomia…
Do svojho srdca.”
~ K. H.
Být na Cestě Duchovního Dvojčete je hluboký závazek k osobnímu duševnímu růstu.
Pokud vás váš duch vede ke slovům, modlitbám, činům, lidem, symbolům, praktikám nebo rituálům které invokují léčivou energii cesty duchovních dvojčat – uctívejte toto vedení.
Uctívejte ho bez myšlenky toho, co to znamená pro život vašich vztahů. Uctívejte ho bez očekávání jak vaše dvojče vypadá, jak se chová, kým je, kde je, kdy přijde a jestli vůbec někdy přijde.
Ctěte vedení, které zaplavuje vaši psychiku související s cestou sjednocení s vaším dvojčetem.
Není to o uspokojování mysli, která potřebuje vědět. Není to o vysvobození, ochraně nebo pozvednutí vašich momentálních okolností, vzorců nebo problémů.
Je to hloubková cesta do hlubin vaší vlastní síly a spirituální přítomnosti. Je to uznání, že jste jedinečná, oceňovaná, úžasná a neomezená bytost, která se inkarnovala přesně v tento moment, aby předala světu něco velkého významu.
To vám ukazuje, že můžete potřebovat léčení nebo očistu od životních zranění, pronásledování a traumat – protože vaše dvojče spustí tuto potřebu léčení. Spustí ji, protože jste nejpravděpodobněji spoluprožili silné životy jako spirituální velitelé a praktikanti. Oba budete mít vzpomínky na perzekuci a pošpinění Božských Ženských a rozvinutých Mužských Léčitelů. Zakusíte velkou bolest z odloučení od svého Dvojčete v rukou negativních sil, které chtěly potlačit světlo, sílu a pravdu Posvátného Boha a Bohyně.
Cesta Duchovních Dvojčat vám ukazuje, že jste chytřejší, větší, silnější, trpělivější a více vděční, více zasvěcení Sobě a svému Duchu, než jste kdy věděli.
Toto je modlitba, kterou lze uplatnit denně jako mantru. Paradigma Duchovních Dvojčat existuje a je aktivní spirituální silou pozitivního rozvoje naší planety.
Odříkání této modlitby přináší vibrace (a mnoho průvodců vysokých úrovní) do vašeho energetického pole. Ukotvuje vaši vibraci ve vědomí zázraků. Přenáší váš celý čakerní systém do přesných procesů nezbytných pro vrcholný spirituální růst.
Drahý Bože a Bohyně,
Dovolávám se nejvyšší ochrany a zaštítění z Vesmíru. Volám všechny posvátné průvodce na mé cestě Duchovního Dvojčete.
Povolávám Kristovské Světlo do mé aury k požehnání a vedení na mé cestě – k znovuzískání Vysoké Moudrosti mé Duše a mého sjednocení , v božském načasování – pokud je to Boží Vůle – s mým Duchovním Dvojčetem.
Volám Fialový Plamen přeměny a karmického rozřešení do mé aury. Žádám toto světlo aby šlo tam, kde je ho třeba a pohltí veškerou negativní karmu a zábrany, které mohou omezovat plné vyjádření mého vztahu s Duchovním Dvojčetem.
Žádám nyní tento Fialový Plamen aby nás oba vymanil ze všech karmických a svazujících závazků, které musí být nyní rozpuštěny – ve jménu Svatého Ducha – k naprostému splnění našeho posvátného plánu na Zemi.
Žádám, aby naše mise pro lidstvo k nám byla přivedena v dokonalém načasování a dokonalým způsobem.
Žádám, abychom sloužili Vesmíru v posvátné službě, přinášejíce Světlo naší Spojené Duše do fyzické formy.
Požaduji Božské Právo být se svým Duchovním Dvojčetem a uvědomuji si, že se jedná o vztah, který nejhlouběji slouží této planetě a vesmíru neomezenými způsoby.
Žádám Ducha aby na mně pracoval, skrze mě a pro mě tak jak musí pro Nejvyšší Záměr Sjednocení Dvojplamenů.
Vidím a cítím Plameny Božské Lásky hořet skrze veškeré a nízké odmítání naprostého sjednocení našich srdcí.
Amen.
Autor: Sophie Bashford
www.sophiebashford.com
Překlad: Taunia Atiriamin
www.slunecnabrana.eu, www.martinachristova.eu
Tento článek lze nekomerčním způsobem šířit v originální formě s uvedením jména autora a aktivním odkazem na stránky www.slunecnabrana.eu a všemi dalšími uvedenými aktivními zdroji, včetně této poznámky.
Vy víte, že v každém muži a každé žene, vtělených na Zemi, je přítomna jak mužská, tak i ženská podstata. Ve skutečnosti, ve vašem vyšším aspektu, ve vašich Vyšších tělech nemáte pohlaví, jste androgynní. A jedině podle míry diferenciace, zhuštěním hmoty získáte zpočátku fyzické tělo a pak rysy mužského nebo ženského pohlaví. Chyba předchozích představ pozůstávala v tom, že máte mimo sebe tu část vás samých, která byla na určité etapě vývoje oddělena od vás.
Ve skutečnosti, pokud se dotkneme historie vývoje vašich duší, vaše bílo ohňové jádro, neboli vaše JÁ JSEM Přítomnost, nesmrtelná Boží částice uvnitř vás, nikdy nebyla rozdělena do dvou částí, představující mužskou a ženskou podstatu. Tato mylná představa, kterou jsme připouštěli, vám byla odhalena na určité etapě vašeho vývoje. Nyní nastala nová etapa a my vám můžeme přinést trochu jiný lepší pohled na rozvoj vaší duše.
Takže vaše Nejvyšší tělo nikdy nebylo rozděleno na mužskou a ženskou polaritu. Odkud přišla myšlenka dvouplamene a o všech těchto krásných legendách spojených s hledáním druhé poloviny a získáním jednoty prostřednictvím legitimního manželství mezi dvouplameny?
Dovolte mi, abych to vysvětlil. Vaše duše a vaše Vyšší těla nemají pohlaví. Jsou bez pohlaví. Pohlaví má jenom vaše fyzické tělo a ono získalo pohlavní znaky jenom v relativně nedávné etapě evolučního rozvoje, před několika milióny let.
Do rozdělení podle pohlavních znaků byl proces rození dětí docela jiný. Ale nyní se nebudeme tímto zaobírat.
Takže, odkud pochází myšlenka o vaší druhé polovině a štěstím s tímto spjatým?
V určité fázi evoluce jste získali Vyšší tělo, které má v různých náboženských systémech různé názvy. Je to vaše JÁ JSEM Krista, neboli Vyšší JÁ, neboli Vyšší Manas.
Snad jste si z těchto poselství uvědomili, že vaše Vyšší JÁ vám bylo dáno jako emanace vyšších duchovních bytostí, které vám darovaly částici sebe sama. A to bylo nevyhnutelné v určitém stádiu lidské evoluce. Člověk musel získat v sobě průvodce a následováním jeho pokynů mohl tak najít chybějící pocit jednoty s Bohem a s celým stvořením.
Milovaný Ježíš, když byl v inkarnaci, přinášel učení o jednotě duše. Pamatujete si podobenství o ženichovi, a pamatujete si zmínku o nevěstě, která se připravovala na příchod ženicha. To je učení o dvouplamenech, vysvětlované Ježíšem, které má druhý, ale správnější význam. Jednota s vaším dvouplamenem je vaše jednota s Vyšší částí vás samých.
Nastupuje nová etapa kosmické evoluce a tato fáze není již daleko, kdy každý z vás bude muset nalézt jednotu se svým dvouplamenem, JÁ Krista ve vás. Jednota dvouplamenů je rituál, ve kterém vaše nižší těla neboli duše podle svých vibrací jsou sladěny s vaším Vyšším tělem, JÁ Krista ve vás.
Jelikož do této doby úplně očišťujete svá nižší těla, pak může energie volně cirkulovat skrze vaše těla, aby je omývala. A tato extáze jednoty, kterou vy prožíváte při sjednocení s Vyšší částí vás samých, vyzvedává vás na vrchol transcendentální blaženosti, se kterou se nemůže porovnat žádná jednota mezi mužem a ženou na fyzické rovině.
Ó, milovaní, Bůh má ještě mnoho tajemství a záhad, které ve svůj čas vám budou odhaleny. A možná dnes jsem zničil ve vaší mysli překrásnou legendu o dvouplameni, která byla od srdce každému, kdo by schopen seznámit se s tímto učením, přineseným skrze předchozího posla. Ale dříve či později se každý bude muset rozloučit s dětskými pohádkami a stát se dospělým.
A je vždy příjemné, když se v dospělém stavu vědomí, setkáte v životě se zázraky, se kterými jste se nesetkali ani v těch nejlepších pohádkách. Protože Boží Skutečnost, chápání Božské Skutečnosti nelze srovnávat s nejsmělejší fantazií vypravěčů, kteří se snaží odrážet Boží Pravdy prostřednictvím svého lidského vědomí.
A teď, milovaní, se zaměřím ještě na jeden okamžik, který vás může velice překvapit. Vzhledem k tomu, že každá Bytost Světla v těch vzdálených dobách obdarovala častí sebe sama mnoho jedinců, pak mnozí z vás mají JÁ Krista, které má stejný původ, patřící ke stejné Bytosti Světla, která vám darovala sebe sama.
A když dosahujete stavu jednoty s Vyšší části vás samých, a i jiní lidé dosahují stavu jednoty s Vyšší části sebe, pak se stáváte jednotou mezi sebou. Cítíte svoji jednotu s každým. A namísto jediného dvouplamene pociťujete svou jednotu s miliony dvouplamenů, kteří mají společnou podstatu JÁ Krista s vámi.
Však existuje jiný aspekt legendy dvouplamenů, a tento aspekt je spjatý ještě s dřívější etapou kosmického vývoje. Kdysi, na počátku stvoření tohoto Vesmíru došlo k rozdělení na mužskou a ženskou polaritu a toto rozdělení posloužilo jako bod, ve kterém se začal projevovat Vesmír. Bod, od kterého se celé stvoření projevilo. Takže když se ve svém evolučním vývoji spolu s Vesmírem opět obrátíte k bodu, pak zmizí mužská a ženská polarita v tomto Vesmíru. Ale to se uskuteční podle lidského měření v nekonečně vzdálených dobách.
A teď vaše vědomí nemůže pojmout mnoho kosmických Pravd. Ano, nedávám si za úkol vysvětlit vám všechny Pravdy, i když je vidím z mého vzestoupeného stavu. Zatím stačí to, co se vám řekl.
Pro útěchu vám můžu říci, že ti jednotlivci, kteří mají JÁ Krista stejné podstaty, jako je mé JÁ Krista, v něčem jsou mými dvouplameny. A proto, kromě vašeho JÁ Krista, který je právem váš dvouplamen, máte ještě několika milionů dvouplamenů, nacházejících se ve vtělení, mající společnou podstatu s vámi na úrovni JÁ Krista.
A někdo může být tímto potěšen, někdo zklamán.
Avšak nelze zastavit proces dosahování Boží Pravdy. Tento proces bude pokračovat, nepřetržité odhalení bude pokračovat. Chcete-li, nebo ne, proces evoluce vašeho vědomí se nedá zastavit, a pokud budete bránit procesu, pak popřemýšlejte, zdali bude konat v souladu s Božím Zákonem.
V dnešním rozhovoru jsem vám zdůraznil váš dvouplamen, který je vždy s vámi a který trpělivě čeká na to, když přestanete být unášeni iluzí tohoto světa a upřímite svůj pohled na něj. Váš dvouplamen chce s vámi komunikovat, čeká na vás. A neexistuje ani jedna osoba v tomto světě, která by byla blíže k vám a s kým si můžete sdílet všechna vaše tajemství a získat spolehlivé rady.
Utišuji se, abych vám umožnil seznámit se s nečekanými informacemi obsaženými v dnešním rozhovoru.
JÁ JSEM Kuthumi.
A JÁ JSEM mající stejnou podstatu na úrovni JÁ Krista s mnohými z vás.
Mnoho lidí si pod pojmem dvojplameny představuje něco úžasného, až nadpozemského, unášející láskyplný vztah, intimní sdílení, milostné splynutí, šíření lásky a světla kolem sebe. Tyto vztahy jsou ale ve skutečnosti od takovéhoto jednostranného pojetí dosti vzdálené, jejich pravý význam a mysl je mnohem prozaičtější. Nejedná se o žádná bájná a vysněná spojení, jejich existence a žití v tomto hmotném světě je naprosto reálná. Důkazem jsou oni sami, jejich životy a úděly, kterými tu procházejí.
Veškeré Vesmírné dění probíhá v neustálém koloběhu zrodu a zániku, spojení a rozpadu. Vše pulzuje, přetváří se a sjednocuje, aby se následně mohlo opět rozpadnout a stvořit něco nového. Je jedno, zda se jedná o měřítko malé, či to největší, zda je časová jednotka hodina, či jsou to miliardy let. Menší díly a časové úseky jsou součástí větších celků a epoch. I lidské bytosti, dvojplameny, dvojice, které kdysi byly jedním, jsou součástí tohoto Vesmírného koloběhu. V okamžiku svého rozdělení, byl jeden jako druhý, stejného vnitřního upořádání, každý samostatný a soběstačný v rámci vyrovnaných principů, připraven projít vlastní cestou poznání.
Absolutní poznání na tomto světě zahrnuje prožití veškeré škály možností, všech možných způsobů bytí prostřednictvím mnoha životů. Tak, jak dvojčata zrozená z jednoho celku, v oddělení tímto procházejí, postupně se sobě vzdalují odlišností svých prožitků. Mohou se tedy během své pouti sama sobě jevit jako navzájem velmi odlišná a nesourodá. Není to však nic jiného než přirozený proces vlastní přeměny od zrodu po završení cyklu. Ke konci své cesty se dvojplameny opět přibližují a rozeznávají ve své podobnosti. Jejich poznání se blíží naplnění, stávají opět samostatnými a soběstačnými osobnostmi s vyrovnanými principy, takovými, jakými byly na počátku. Čím více mají oba odžito, tím více rozpoznávají jeden v druhém sami sebe a jsou více přitahováni k vytvoření jednotného společného celku. Kruh se začíná pomalu uzavírat.
A právě v tomto období se ve větší míře začínají setkávat osoby, které si připadají velmi blízké, jako by jedna v druhé spatřovala sama sebe. Zpočátku většinou ani jeden z nich netuší, oč jde, ale oba cítí, že je k sobě váže nějaké pouto, něco společného. To je počátek rozpomínání na to, co byli kdysi. Dvojice prožije až neuvěřitelné sblížení, pocit návratu domů. Po nějaké době však oba začnou podléhat svým starým, již zvládnutým zkušenostem, jejich spojení nabírá trhliny a zpravidla spěje k rozpadu – jejich rozluce. Odloučení se může opakovat, trvat měsíce, ale i desítky let, tak dlouho, až každý z páru dokončí svoji vlastní cestu poznání, prožije, pochopí a přijme jakoukoli variantu života jako jednu z možností, a to bez odsuzování kterékoli. Završením cesty poznání je vše dorovnáno, jejich svazek se stává jednotným, stabilním a schopným tvořit něco nového.
Takže, o co tu vlastně jde? O život a jeho prožívání ve všech jeho možných polohách a podobách. O pochopení veškerého dění a všemožného konání, jako jedné z možností života. To je poznání veškerého žití a přísluší každému z nás. Bez ohledu na to, zda již kdo svůj dvojplamen rozpoznal či ne, máme tu žít a prožívat až do chvíle naplnění. Dvojplamenné pouto je pouze směrovkou a vodítkem, kdy nám dvojče, zrozené ve stejný okamžik a za shodných okolností, pomáhá rozeznat, která zkušenost nám ještě chybí k nalezení sebe samého, k návratu do prvotního zrodu, kdy kruh se uzavírá. Vše pulzuje, přetváří se a sjednocuje, aby se v okamžiku absolutního stavu mohlo zrodit něco nového…
Napsala dne 23.8.2017 Ivana „Geri“ Kutnarová
https://dvojplameny.wordpress.com
Není všechno zlato, co se třpytí…
S rostoucím povědomím o dvojplamenech přibývá lidí, kteří věří, že právě jejich vztah je ten dvojplamenný. Ačkoliv počet dvojplamenných setkání přibývá, pořád je to jev velmi vzácný a ne všichni jsme předurčeni svůj dvojplamen potkat v tomto životě. Říkám schválně ‘předurčeni’, protože jsme si to před příchodem na tento svět naplánovali. Setkání s dvojplamenem se nikdy neděje pro nic za nic. Nejen že je naplánované, ale má i svůj důvod – svou misi.
Mnoho z těch, kdo touží po dvojplameni, ve skutečnosti touží spíše po vášnivém či romantickém vztahu, neobyčejném sexu nebo pseudo-duchovním partnerství, protože duchovno je tak nějak v módě a mít za partnera dvojplamen musí být cool, když se o tom na mnoha duchovních webech poslední dobou tolik mluví.
Pokud pochopíme skutečnou podstatu dvojplamenného vztahu a budeme podle toho žít, je jedno, zda jsme svůj dvojplamen potkali, nebo zda žijeme sami či s jiným partnerem. Čistá láska a duchovní osvícení je vždy pozitivní věc a nemůžeme nic ztratit, jen získat.
Problém ale nastává, když podstatu dvojplamenného vztahu nechápeme a místo hodnot, na kterých je dvojplamenný vztah založen se za každou cenu držíme vztahu, který je nefunkční, jen proto, že věříme, že je to náš dvojplamen. Takový omyl může být doslova osudový a místo slibovaného duchovního probouzení přijde jen kolotoč manipulace a sebedestruktivního chování.
Někteří autoři používají termín falešný dvojplamen. V zásadě ale nic takového neexistuje, ne ve smyslu, že bylo božím plánem vytvořit nějaká falešná dvojčata. Jde prostě o omyl v rámci naší svobodné vůle, kdy pod tíhou toho, co jsme kde četli a ve víru zamilovanosti odmítáme vidět pravou stránku vztahu, a roubujeme termín „dvojplamen“ na někoho, kdo je ve skutečnosti někdo úplně jiný, nejčastěji karmický vztah.
Přiznat si, že člověk naletěl své vlastní naivitě nebo intrikám partnera není vůbec snadné a chce to notnou dávku odvahy. Obzvlášť, když jste zamilovaní. Odhoďte na chvíli růžové brýle a buďte k sobě maximálně upřímní. Může vám to ušetřit mnoho starostí.
Po ovoci poznáte je…
Jedním z hlavních rozpoznávacích znamení je vzrůstající či klesající energie. Dvojplameny jsou jako dynamo – generují energii. Není to tak, že si vzájemně dávají svou energii, oni jeden v druhém podněcují jeho vlastní plamen a společně přímo srší energií. Stačí strávit s dvojplamenem několik minut, nebo s ním prohodit pár slov a vyzařujete radost a energii ještě několik dní. A to nemluvím o milostném spojení, tam je výsledek ještě markantnější, je to doslova omlazující kúra.
Nutno dodat, že každá zamilovanost funguje podobně prvních několik týdnů, možná měsíců. Dvojplamenná energie je taková ale pořád, i v době krize a po ní ještě roste.
Naopak pokud po období té největší zamilovanosti začnete energii ztrácet a za nějaký čas jste úplně na dně, neschopni si sebe vážit a mít své vlastní plány, aniž by vás partner “dobil” svou přízní, je to jeden velký červený vykřičník. Tím víc, pokud to trvá dlouhodobě. Zavání to vzájemnou nebo jednostrannou závislostí. Pokud nemáte sílu na nic jiného, než dokazovat mu svou lásku, a to dokazování vás ještě více vysiluje – toto není dvojplamenný vztah.
Jedním z důvodů, proč si lidé pletou dvojplamenný vztah s karmickým, je ten, že oba vedou trním. Jak dvojplamen, tak karmický partner ve vás dříve nebo později uvolní negativní vzorce chování a poukáže na to, co nemáte vědomě zpracované. Mindráky z dětství, z předchozích vztahů, minulých životů…bolí to, spouští to kolotoč obviňování a sebelítosti.
Přesto je mezi těmito vztahy velký rozdíl. Dvojplamen vám nikdy neubližuje záměrně. A i když k němu můžete dočasně cítit vztek nebo výčitky, nikdy byste mu vědomě neublížili. Vaše duše vás vždycky včas zabrzdí, někde hluboko v sobě cítíte i přes ten vztek hlubokou lásku a úctu. Víte, že je to silnější, než váš vztek. Intuitivně vždy raději pohladíte, než bodnete. A hlavně – nakonec z toho máte dobrý pocit. Dvojplamenná bolest není nikdy samoúčelná, vede k osvobození se od starých vzorců a strachů. Časem je to zcela zřetelné.
Pokud ale dlouhodobě převažuje bolest nad radostí, a hlavně pokud z vašeho nitra (nikoliv z mysli) přímo tryská otázka, zda máte takové utrpení zapotřebí… pak ho nemáte zapotřebí – a velmi pravděpodobně se nejedná o dvojplamenný vztah a zasloužíte si něco lepšího.
Další z velmi snadno viditelných znaků vztahu je způsob, jakým vás váš partner podporuje. Dvojplameny si pomáhají jen výjimečně – jen tehdy, když si ten druhý nedokáže pomoci sám a jen do té míry, aby si od okamžiku pomoci už dokázal pomoci sám – a to vše absolutně nezištně. Dvojplameny mají radost, když je ten druhý silný, soběstačný a dělá pokroky. Vítězství jednoho je radostí druhého.
Pokud vám váš partner pomáhá zejména tehdy, když jste na dně a nemáte jinou možnost než jeho pomoc přijmout, je silnější a udržuje vás v pozici slabšího, aby vám mohl pomáhat dál, a zajišťuje si tím vaši vděčnost a lásku, je to velký varovný signál! Obzvláště tehdy, když dává najevo, že ho vaše pokroky dráždí a nesnese, abyste byli silnější než on, nedej bože nezávislí na něm. A platí to samozřejmě i opačně – pokud tohle děláte jemu a vyhovuje vám, že mu pořád pomáháte a že je vám za to zavázán. Nebo se dobrovolně udržujete slabí, aby vás mohl zachraňovat jako nějaký princ. Takový vzorec vztahu je zcela nekompatibilní s dvojplamenem. Můžete si tím dočasně projít a vyměňovat si role, než se vaše energie ustálí, ale dlouhodobě nastavený vztah tímto způsobem bude jen těžko dvojplamenný.
Synchronicity doprovázející dvojplamenný vztah jsou doslova šťastné náhody. Jako by se celý vesmír skláněl k vašim nohám, aby vám umetl cestičku k co nejlepšímu výsledku dané situace. Ne všechno je růžové, ale nelze si nevšimnout velmi neobvyklých „zásahů“ osudu, kdy se něco přihodí ve správný čas na správném místě a mnohem lépe, než byste čekali.
Naopak pokud svůj vztah udržujeme „dvojplamenný“ jen svou vírou, celý svět jako by se nám snažil otevřít oči. Bohužel to dost často nevidíme. Všímejte si proto, jaké synchronicity se kolem vás dějí. A to hlavně v souvislosti s vaším partnerem. Stávají se vám místo šťastných náhod spíše nehody? Všechno, co se týká vašeho partnera vám přináší smůlu? Špatné načasování, nedorozumění, zásahy vyšší moci, že nic nevyjde tak, jak má? Vysiluje vás to? Možná váš vztah neladí s vesmírným řádem. To ještě neznamená, že není dvojplamenný, může jít jen o dočasné zbloudění z pravé cesty. Ale rozhodně je to důvod k zamyšlení a k analýze ostatních varovných signálů. Obzvlášť pokud takové nehody provázejí váš vztah od začátku!
Dvojplameny přirozeně a bez námahy směřují k osvícení. Skrze bolest a nelehké situace – ale vede vás to samo. Nepotřebujete žádného guru, ani kouče a pokud jeho rady vyhledáte, pak většinou na začátku vztahu a brzy vám všechno začne docházet samo. Vaše vnitřní moudrost sílí, není to arogance, je to zdravá sebejistota a sebeláska. Informace se dostavují ve správnou chvíli ve správném množství.
Varovným znamením pak je – žádný, nebo minimální duchovní pokrok. Ať čtete, co čtete, chodíte na přednášky, meditujete, nemáte ze sebe pocit posunu, radosti, lehkosti a vlastní síly. Naopak, pořád hledáte více a více duchovna, ale realita je čím dál bolestnější a nepříjemnější. Váš vztah drží pohromadě jen jako vzdušný zámek, je vzpomínkou na dávnou Atlantidu nebo růžovým snem o budoucnosti, ale v realitě nejste schopni nic z vašich duchovních rovin vztahu realizovat. Sáhněte si do svědomí a zeptejte se sami sebe, jestli váš zájem o duchovno není jen únikem před realitou. Jestli nehledáte duchovní opium pro v realitě zcela nefunkční vztah. Pokud to drhne tady a teď, je problém tady a teď a lze vyřešit tady a teď. Myslím tím v realitě v tomto životě. Buď dvojplamennost vztahu cítíte nejen duchovně, ale i fyzicky, nebo dvojplamenný není.
Zní to absurdně, ale čím bude vaše láska opravdovější a skutečně „dvojplamenná“ tím méně „duchovna“ budete potřebovat. Váš duchovní pokrok se bude projevovat schopností žít ve hmotě, nikoliv z ní unikat.
Duchovní realita dvojplamenů splývá s jejich fyzickou realitou. Je totožná. Fyzicky žijí duchovní pravdu a duchovně prožívají fyzično. Je to jedno a totéž. A zdroj jejich duchovna je v jejich nitru, v srdci, v žádném konkrétním duchovním učení.
Váš vztah je tím, čím je, ať ho nazýváte jakkoliv: buď generuje radost a lásku, nebo bolest a závislost. Poznáte ho po ovoci…
Autor: Eidheann
Zdroj: http://divine-love.quicksnake.cz/
Článek je možné svobodně šířit pro nekomerční účely, se jménem autora a aktivním odkazem. Děkuji.
Myslím si, že o partnerství spřízněných duší lidé vědí příliš málo. Přitom je právě tím, po čem lidé z celého srdce nejvíce touží! Není to zvláštní? Miliony lidí mají stejné přání a nevědí, jak ho splnit…
O spřízněných duších nejsou žádné vědecké studie, a přesto existují. Jsem si jistá, že i vy některé z nich znáte. Jsou to páry, kterým závidíme jejich intimitu. Jsou spolu vzájemně tak hluboce propojeni, že bychom to nazvali nadpozemskou láskou. V každém případě je to spojení, které je povzneseno nad vším, co běžné vztahy dříve či později rozemele. Žárlivosti, soupeření, boj o moc, nutkavá potřeba kontrolovat toho druhého – nic z toho nehraje ve spojení, které mám na mysli, žádnou roli. Takový vztah může překonat dokonce i čas a prostor, neboť tito partneři jsou si schopni i přes velkou vzdálenost udržet svoji intimitu a blízkost. Ano, je to přesně ten druh lásky, po které toužíme – zralá, naplněná láska.
Myslíte si, že to zní příliš krásně, než aby to byla pravda? Nenechte se mýlit! Fenomén spřízněných duší vypadá jako pouhý mýtus, protože probouzí naše nejhlubší touhy. Není náhodou, že ta nejpohnutější milostná dramata a filmové příběhy pojednávají o hledání a nalézání dvou spřízněných duší. Přesto se nejedná o fikci. Spřízněné duše existují všude v reálném životě, a to fenomenální na tomto fenoménu je, že je jich stále více. Poté, co jsem se tímto tématem začala zabývat, jsem ke svému překvapení velmi rychle zjistila, jak žhavě aktuální toto téma je. Jako kdybych rozpoutala lavinu, najednou jsem všude slyšela a četla působivé příběhy o spřízněných duších, které k sobě v posledních letech našly cestu. Na internetu jsem opakovaně narážela na diskusní fóra, která se věnovala výhradně tématu těchto párů. Některé hlasy dokonce mínily, že teprve až internet umožnil, aby se spřízněné duše na celém světě mohly potkat.
Co se to právě teď odehrává mezi muži a ženami? Žijeme v době, kdy šance, že potkáme svoji spřízněnou duši, je velká tak jako nikdy předtím. Zatímco na jedné straně se nečekaně rozpadá jeden údajně stabilní vztah za druhým, na druhé straně dochází stejně nečekaně k novým, velmi hlubokým a intenzivním milostným setkáním. Tato setkání se na první pohled zdají být neskutečná, protože v sobě mají cosi magického. Jako by byla řízena odněkud shora. Rozhlédněte se kolem sebe v okruhu svých známých, nebo se zeptejte svých přátel. Zjistíte, že téměř každý o nějaké takové mimořádné lásce ví.
Tento článek je určen především těm, kteří už své duchovní dvojče našli a katapultovalo je to na cestu, která je občas k zešílení… Chci vám pomoci. Chci vám říct věci, na které nejspíš časem sami přijdete, ale přečíst si je teď vám může ubrat několik starostí a předejít spoustě bolesti. Ne, nestačí si přečíst tento článek a vše nebude hned růžové, ale třeba vám to ukáže, co je třeba dál dělat, aby došlo k dalšímu průlomu nebo zkrátka jakémukoli zlepšení vaší současné situace. Vždy je to na vás, jestli si slova jen přečtete a zapomenete nebo s tím i něco uděláte. A pokud se vás téma dvojpaprsků netýká, můžete si článek přečíst také – spoustu věcí, které zde budu zmiňovat, musí časem pochopit každý, i ten, kdo nastoupil “duchovní cestu” dobrovolně. Poznání dvojpaprsku tento proces jen urychluje a tak trochu i vynucuje :-)
Milí čtenáři, hledající, ztracení i nacházející… chci vám, říct, že…
Vaše intuice má pravdu
První věc, kterou se musíte naučit, je důvěřovat sobě.
Bez výjimek. Naprosto a zcela. Můžete se zmýlit, každý se mýlí, ale nemůžete žít podle čistého vědomí a svědomí někoho jiného. Budete muset pochopit, že váš vztah s tím druhým – to, co k sobě cítíte – je naprosto jedinečný. Není ani z tohoto světa. Budete muset pochopit, že všichni ostatní se mýlí, protože posuzují dle zkušenosti s jinými vztahy – a tyto zkušenosti se na váš vztah s dvojpaprskem nevztahují. Pravidla pro jiné vztahy neplatí. Dokonce ani pravidla pro vztahy dvojpaprsků, o kterých někteří píší, neplatí. Pravidla neexistují. Je to jen mezi vámi dvěma a jediný návod máte v sobě, ve své intuici, ve svém srdci. Zapomeňte na to, že máte zavolat až tři dny po schůzce, nesnažte se dělat lepšími, než jste. Když se rozejdete, zahoďte všechna chytrá přísloví typu “dvakrát do stejné řeky nevstoupíš”. Doslova vyhoďte vše, co víte o vztazích, z hlavy. Dokud si budete vybírat pravdu ostatních před tou vaší, nemůžete svůj vnitřní boj vyhrát. Ta vaše se totiž nikdy nepřestane ozývat – ani když ji budete vytrvale odmítat a zapírat, pořád tady bude a vy budete trpět vnitřní rozervaností tak dlouho, než to konečně pochopíte a začnete jí být věrní.Vy rozhodujete, jak to dopadne
V návaznosti na předchozí bod – ono všechno souvisí se vším – je nutné zdůraznit, že nikdo neví, jak to mezi vámi dopadne. Nikdo nemá patent na rozum. O tom rozhodujete jen vy. Vy jste ten druhý a naopak. Máte společnou duši. Vše, co děláte, co si myslíte, co cítíte ovlivňuje toho druhého.
Zrcadlíte nejen své problémy, ale i lásku
Nezapomínejte také na to, že ten druhý je pořád s vámi. Vaše duše nikdy nemůže být úplně rozdělená, nejste dvě půlky, jste jako dva paprsky jednoho světla a to světlo je pořád s vámi. I když nemůžete s tím druhým přímo mluvit, můžete mu posílat myšlenky, pocity, můžete se na něj vědomě naladit a cítit ho, třeba když večer usínáte. Můžete si představovat, jak je vedle vás a jelikož mozek se nechá snadno ošálit, pokud to bude dost živá představa, budete se cítit i jako byste byli spolu – a to vám uleví od bolesti z odloučení. Ostatně, není to až tak úplně iluze. Nikdy nejste rozdělení a nikdy nebudete. V každém okamžiku, i když to nevnímáte, jste duševně spolu a jste si oporou a ovlivňujete se. A pokud chcete tomu druhému pomáhat a nemůžete s ním ani mluvit, pořád mu můžete posílat lásku a pochopení na dálku. A on to ucítí.
Nejprve se postarejte o sebe
Je v pořádku cítit vše, co cítíte
Nikdy se do ničeho nenuťte
Shrnutí
Na začátku jsem psala, že nestačí věci číst, ale je třeba je také aplikovat. Pokud jste tedy článek dočetli až sem, přináším vám stručné shrnutí článku, zkrátka ty nejdůležitější myšlenky v několika bodech a doporučení, jak podle nich jednat.
Zdroj: http://tajemne.blog.cz
…keď vám do života vstúpi obraz vašej vlastnej duše,
je to ako opojenie. To poznanie vlastného obrazu je nádherné. nevinné, ale zároveň hlboké. On je mnou a ja ním a obaja sme zároveň sami sebou. Čas neplynie, kozmický čas ostáva stáť, prežité chvíle zakoreňuje do nás tak hlboko, že pri myšlienke na ne ich prežívame znovu a znovu rovnakou intenzitou aj v neprítomnosti svojho obrazu. Všetko prežívame a vyjadrujeme v reči vášne, iná neexistuje. Každý pohľad, každý dotyk, každý bozk, každé splynutie je momentom, kedy sme jedno. Milovanie duší je najčistejšie a najvášnivejšie spojenie, aké je možné na tejto nádhernej pozemskej púti zažiť.
Do môjho života vstúpil „náhodou“. Dve duše, ktoré nevediac čo hľadajú, sa našli. Dnes mi je úplne jasné, že to nemohlo prísť skôr ani neskôr, muselo to prísť práve v ten pravý čas, kedy sme obaja boli na to pripravení. Od začiatku to bolo spojenie na duševnej úrovni, hodiny strávené v spoločných debatách na diaľku o veciach možných i nemožných, zvláštnych aj bežných, vzácnych, ale aj úplne najobyčajnejších. Ladili sme. Moje najhlbšie ja s ním ladilo na úrovni, ktorá nemala nič spoločné s porozumením, aké bežne vzniká medzi ľuďmi. postupne som mu dovolila nahliadnuť do mojich tajných komnát, kam som obyčajne nikoho nepustila. Bolo to vzájomné.
Je jediný, kto videl moje Ja nahé, úplne obnažené, tak zraniteľné ako laň v lese, keď pije vodu z priezračného potoka. Aj ja som sa napila, plnými dúškami som prijímala ten vzácny elixír života, ktorý mi ponúkol. Viem, že sa pýta: „Prečo je to takto?“; „Prečo sme sa nestretli skôr?“ Nemohli sme sa, neboli sme pripravení stretnúť seba samých. Nezvládli by sme to. Nedokázali by sme ustáť vlastnú vášeň, ktorá nás v životoch ženie vpred a ktorej naši najbližší zatiaľ nerozumejú. Uhoreli by sme ako fakle.
Je to dokonalé spojenie. dokonalý súzvuk. Dokonalá súhra. Sme si všetkým a zároveň ničím. Strácame sa a opätovne nachádzame jeden druhého vždy, keď zatúžime po domove. Po tom ozajstnom, vesmírnom. Nie je postavený ani z kameňa, ani z tehál. stojí na oveľa pevnejších základoch. Stojí na základoch prenádhernej lásky. Takej, ktorá nechce MAŤ. Nechce VLASTNIŤ. Nechce MENIŤ. Takej, ktorá VIE. Takej, čo CHÁPE. Takej, čo TVORÍ NÁS SAMÝCH. A práve táto láska je dôvod, prečo je naše pozemské putovanie oddelené. Máme lásku dávať, učiť jej našich najbližších, vedome objímať život vo všetkých chvíľach a prijímať s pokorou všetko, čo nám ponúka.
Vesmír vraví, že on je moja hĺbka, ja jeho sloboda. Dokonale vystihnuté. Už viac neblúdim životom, viem, prečo som tu, viem, prečo je tu. Vedie ma do vlastného šťastia, ukazuje mi šťastie, ktoré je vo mne, a na ktoré som chcela zabudnúť. Vesmír nás spojil, aby sme vedome pretvárali svet okolo seba na miesto, ktoré je preplnené láskou. Kde budeme priťahovať dušičky, ktoré to cítia rovnako a budú nám pomáhať s transformáciou tých, ktorých toto poznanie ešte len čaká.
Som, kto som, aj vďaka nemu. Som bláznivá, slobodná, vášnivá. Dovolila som si byť pri ňom ženou. Nespútanou, divokou, jemnou, nežnou a citlivou zároveň. To, čo som donedávna neakceptovala, teraz s pokorou prijímam. Prijímam samú seba vďaka nemu. Spoznávam seba cez neho. Je vo mne a ja v ňom. Dve úžasné bytosti spojené tým istým poznaním.
S vášňou v srdci,
Cora
Zdroj: Love Soul Life Freedom
Hlavním smyslem a posláním dvojplamenných párů není žít spolu partnerský život, věnovat se s láskou jeden druhému a sdílet společné štěstí. Předním smyslem a posláním je společně tvořit ve prospěch celého společenství. Propojit energie dvou celistvých, vzájemně sladěných celků a vytvářet společné dílo. Pro maximální účinnost je nezbytné, aby celky byly opravdu harmonické, stejného vnímání, smýšlení i projevování. Proto musí dříve, než spočinou vedle sebe ve společném konání, oba dokončit cestu své přeměny. Dokud tak neučiní, není jim umožněno se k sobě trvale přiblížit. Jsou mezi ně stále kladeny překážky a úkoly nutící je hledat nové cesty a nové způsoby, rozvíjet a měnit sami sebe. Vzájemná touha, vnitřní propojení a sounáležitost je nenechá ustrnout, stále je pobízí pokračovat dál a pracovat na své transformaci, procesu smrti a znovuzrození.
Cesta k našemu dvojplameni vede pouze přes naši vlastní totální přeměnu. Přeměna spočívá v odstraňování starých zakořeněných programů, které přejímáme zpravidla po svých rodičích a ze zažitých společenských zvyklostí a tradic. Jsou to vzorce, v nichž vládne závislost, nesvoboda a nerovnováha. Je třeba je nahradit novými a zdravými, založenými na principu samostatnosti, svobody, vyrovnanosti. Někdy bývá staré naprogramování natolik zakořeněné, že je pro některé jedince s nedostatečně vyvinutou vlastní osobností opravdu velmi těžké se z nich vymanit. V těchto případech je nezbytné nejdříve pracovat na nalezení a posílení své vlastní individuality, znovuobjevení své hodnoty, sebelásky a sebeúcty.
Velmi často se stává, že především ženské dvojplameny, neomylně vnímající sounáležitost se svým dvojčetem, jsou velmi ovládány neskutečnou touhou spočinout vedle svého partnera. Z počátku se snaží ke svému dvojplameni co nejrychleji přiblížit přímou cestou. Stále však používají staré známé vzorce, staré naučené chování a tím opakují stále stejné chyby. Takto buď opakovaně spočinou ve slepých uličkách anebo tvrdě a bolestně narážejí, třeba i zažívají osobní „katastrofy“. Většinou, až na pokraji svých sil si začnou uvědomovat, že tudy cesta nevede. Je třeba udělat něco jinak, něco změnit, aby výsledek byl jiný, úspěšnější. Každý pád, náraz, ztroskotání, je tu od toho, aby s námi otřásl a dal nám najevo, že je třeba zvolit jiný postup, jinou cestu. Nové způsoby a postupy však musí být přijaty za své a pevně ukotveny. Trvalé změny je možné dosáhnout pouze svojí vlastní důsledností. Jen takovým způsobem lze nefunkční programy přenastavit.
Každému přichází do života právě to, co potřebuje pro svůj zdárný vývoj a další růst. Mnohdy tak musíme čelit i opravdu těžkým a nepříjemným situacím. Pokud se jim úmyslně vyhneme, vrátí se nám po nějakém čase zpět. Je tedy vhodné brát tyto životní peripetie spíše jako výzvu a příležitost než jako těžký úděl. Každá zkouška, úkol a překážka, které jsou před nás postaveny, jsou určeny k našemu zocelení, rozvoji a proměně – změně vnitřního nastavení. Dokončením přeměny se z každého dvojplamene stává celek obsahující vnitřně ženu i muže ve vyrovnaném poměru. Takto je odstraněna závislost, nedostatek, potřeba mít vedle sebe kohokoli, kdo by ho doplňoval. Každý jednotlivec je schopen fungovat jako celek a naprosto samostatně. V dvojplamenném páru sice může jeden vystupovat více jako žena a druhý více jako muž, v době nepřítomnosti partnera však v sobě dokážou aktivovat a plně využívat i opačné hodnoty. Mezi párovými dvojplameny poté již nedochází k výkyvům a kolizím způsobeným nedostatkem čehokoli. Mohou se tak plně věnovat společnému tvoření. Jejich tvořivá síla se při společném konání umocňuje.
S naší přeměnou nám pomáhají i jiné osoby, než je náš dvojplamen. Jsou to lidé, se kterými jsme v jakémkoli vztahu, rodinném, pracovním, přátelském… ale třeba i ti, co nám pouze na chvíli projdou životem. Mohou to být však i naši společníci a průvodci ze zvířecí říše. Je vhodné sledovat, jak se k nám ostatní chovají a jak k nám přistupují, jaké máme vzájemné vztahy. Pokud něco nesedí, neladí, je třeba hledat chybu v našem vlastním chování, v našem vlastním postoji, neboť protějšek je nám vždy naším zrcadlem. Zpravidla nás má na něco navést, něco naučit, přivést k nějakému pochopení. Vhodné je pokusit se na konfliktní situaci nahlížet z jeho pozice, z jeho pohledu, a snažit se pochopit a porozumět tomu, co nám svým chováním a postojem chce říct. Mnohdy nahlas vyslovená slova nemusíme chápat správně, můžeme jim přikládat jiný význam, než byl úmysl toho, kdo je vyslovil. U zvířecích partnerů je třeba porozumět stylu komunikace, který je jim vlastní, ale i pracovat se svojí vlastní intuicí. Aby však i druzí rozuměli nám, musíme být my sami pro ně čitelní a své postoje dávat najevo jednoznačně. Naše mysl, slovní projev i samotné činy, musí vypovídat naprosto shodně.
Funkční společenství na vrcholu svého rozkvětu je tvořeno různorodostí, obsažením všech možných variant. Skládá se z mnoha střípků různých tvarů, vlastností a funkcí, přesně však zapadajících do sebe. Každý má své místo, každý má svůj význam, každého je zapotřebí. Eliminace vzájemně doplňující se různorodosti vede k nestabilitě a úpadku. K dosažení bodu absolutního stavu dokonalosti, funkčnosti a stability, je třeba nalézt a navrátit všechny prvotní dílky v jejich jedinečnosti, pravé hodnotě, funkci a významu.
Původní jádro, funkce a význam obou z každého páru dvojplamenů je stejný, neboť se zrodili společně se stejnými vlohami a stejnou strukturou. Postupem času, ovlivněni odlišným prostředím při odděleném putování, měnili své zvyklosti, své původní postoje a vzorce chování. Prvotní podstata a autentičnost byly zastřeny nánosy odlišných prožitků, zkušeností, prožívání. Nyní jsou dvojplameny směrovány k návratu ke své původní ryzí čistotě tak, aby byly oba stejní, takoví, jako byly na počátku. Znovuobjevováním a přijímáním své autentičnosti, původního statusu, se navrací domů na místo svého zrodu, do fungujícího a vzkvétajícího celku, jehož jsou spolutvůrci.
Stejně tak, jako se každý dvojplamenný jedinec stává individualitou, je každý dvojplamenný pár jedinečný. Jedinečnost a individualita jsou projevem vnitřní svobody a autentičnosti. Poutají však pozornost, neboť představují vyčnívání z davu, vybočování ze starých, jednotných, řádem daných vzorců. Odchylující se jednotlivec, pár i skupina se mohou setkávat s nepřízní okolí, s nesouhlasem a nepochopením nesvobodných bytostí, uvězněných ve starých programech, jež jediné znají a považují správné. Avšak i tyto nesvobodné bytosti budou postupně pobízeny k tomu, aby samy hledaly nové cesty a nová sebevyjádření, neboť postupem času to budou právě ony, kdo budou vybočovat z různorodého spektra a nebudou zapadat do nově se tvořícího, celistvého a funkčního společenství. Setrváváním ve starých programech nebudou nalézat své místo, své původní působiště, ve kterém se zrodily a ve kterém jsou opravdu doma.
Napsala dne 22.1.2017 Ivana „Geri“ Kutnarová
https://dvojplameny.wordpress.com
V posledním období se do povědomí lidí dostávají informace o partnerství dvojplamenů. Zájem o tento fenomén stále narůstá. Avšak představa o tom, jaký tento vztah je, o romantické lásce, unášejících čarokrásných pocitech, splynutí ve společném láskyplném objetí, však bývá velmi zkreslená a zavádějící. Skutečnost, opravdové prožívání a smysl těchto vztahů, je úplně jiná.
Zda se v aktuálním životě vůbec se svým dvojplamenem setkáme, nemůže ovlivnit naše vlastní přání či neutuchající touha vedle něj spočinout. Shledání bývá předem daná událost a stává se tak až na závěru vlastní cesty poznávání, rozvoje a růstu, po mnoha inkarnacích. Se svým dvojplamenem se potkáme až poté, co jsme na této Zemi prošli vším a zakusili už téměř vše, co vůbec bylo možné zažít.
O romantickém vztahu a vůbec o fungujícím vztahu dvojplamenů, se nedá hovořit v jeho fázích předcházejících dorovnání na všech úrovních, s výjimkou počáteční nedlouhé fáze setkání a „nahlédnutí do ráje“. Další, následující stádia, jsou více méně utrpením, jelikož vyplouvá na povrch vše, co je potřeba transformovat, dorovnat a doladit. Je to velice náročné, neboť mnohdy až opravdu nesnesitelná bolest dokáže jedince přimět ke změně, vlastní práci na sobě. Čím více se však oba blíží osobní rovnováze a tím tedy i rovnováze společné, vše se ustaluje a obnovuje se společné sdílení, cítění a harmonické prožitky. U naprosto dorovnaného dvojplamenného páru, po překročení hranice rovnováhy, se však nejedná o tradiční romantický zamilovaný vztah. Zamilovanost a romantika nejsou na místě. Jedná se o vyzrálé ustálené uvědomění a vnímání. Nevyznačuje se citovými výkyvy v úžasných výšinách při vzájemném sdílení a souhře, a zároveň ve strmých propadech při odloučení či neshodě. Jedná se o ustálenou rovinu vyzrálých postojů bez kolísání, je to naprosté sladění a sounáležitost. Někdo by zde mohl postrádat dynamiku, ovšem ta by pár odváděla od jeho pravé podstaty, společného, vyrovnaného, stálého a cíleného konání a tvoření.
Mnoho, zvláště velmi romanticky založených lidí, se zhlédlo v tomto fenoménu, a toužíc prožít úžasnou lásku, dosud nepoznané city, splynutí s milovanou osobou, směřují téměř veškerou svoji pozornost a energii k hledání a nalezení „své druhé poloviny“. Upínají se na hledání a sblížení se svým dvojčetem a zapomínají žít. Hledají někoho, bez koho se necítí úplní a nemohou zažít pocity absolutního štěstí. Touha po nalezení a splynutí se svým dvojplamenem se může proměnit až v chorobnou posedlost, která však pouze naznačuje neschopnost plného žití a prožívání svého vlastního života.
I mnohé ženské dvojplameny se velmi upínají na svého párového partnera, a to obzvláště tehdy, kdy po setkání a počátečním nádherném prožitém období, jejich vztah z důvodu neutichajících a stále se stupňujících rozporů ztroskotal. Povědomí a informace o konceptu dvojplamenů jim mohou sice jisté věci pomoci vysvětlit, ale také je mohou svést k tomu, že veškeré své úsilí a pozornost budou směrovat na sblížení se svým partnerem, avšak zapomenou žít svůj vlastní život. Utrpení způsobené marným stíháním svého dvojčete je stejně nakonec donutí vrátit se k sobě, ke svému životu a nalezení všeho, co hledaly u svého dvojplamene, uvnitř sebe samého. Jsou donuceni naučit se žít, prožívat, být šťastní a naplnění sami se sebou. Dvojplamenný vztah nedovoluje závislost a potřebu někoho doplňovat, či být někým doplňován.
Je důležité si uvědomit, že člověk jako osobnost je sám celek. K tomu, aby fungoval, nepotřebuje nikoho jiného, nikoho vně sebe. Je však třeba, aby se naučil být šťastný a naplněný jen sám se sebou bez závislosti na komkoli jiném. Štěstí, spokojenost a naplnění musí vycházet z jeho vlastního nitra. Šťastný, vyrovnaný a naplněný člověk již pak vedle sebe nepotřebuje nikoho, kdo by ho doplňoval, vyrovnával nějakou jeho slabinu či nedokonalost, cokoli mu dával. S obdobně založeným partnerem může vytvořit vztah, který není stavěn na potřebě či závislosti, ale na harmonickém sdílení. V případě, že v tomto vztahu dojde k jakkoli dlouhému odloučení, nedochází ke krizi z nedostatku či závislosti, neboť druhý z partnerů je schopen zabezpečit sám sebe ve všech oblastech života, a to citových i materiálních.
Každý partnerský vztah, který je nám dán, je pro nás důležitý a přínosný, má nás něco naučit, máme jeho prostřednictvím něco pochopit, umožňuje nám žít a prožívat. Pokud bychom se upnuli pouze na hledání dokonalého partnera ve ztělesnění našeho dvojčete, a žili život v naší vlastní vytvořené samotě a izolaci, sami bychom blokovali vlastní vývoj, ochuzovali se o vlastní prožitky, nové zkušenosti. Úmyslně bychom bránili našemu osobnímu růstu a mrhali drahocenným časem vlastního života. Svůj dvojplamen potkáme až v okamžiku, kdy budeme již dostatečně připraveni, budeme mít potřebné množství zkušeností a prožitků. K tomu nám právě mají dopomoci i předcházející partnerské vztahy.
Konceptem dvojplamenů je smysluplné a účelné se obšírněji zabývat až ve chvíli, kdy tato situace člověka skutečně potká a přímo se ho dotkne, kdy je zažehnut proces sbližování. Od této chvíle zpravidla nebývá cesty zpět, není možné proces zastavit či pouto přetrhnout. Nezbývá nic jiného než se situaci postavit čelem a začít postupně zdolávat všechny zkoušky doprovázející proces vlastní transformace. Toto období bývá velmi náročné a bolestné, mnohdy doslova utrpením. Nemálo dvojplamenů upřímně přiznalo, že by bylo raději, kdyby své dvojče nikdy nepotkalo. Přestože jsou dvojplameny vnitřně vedeny ke sladění se svým partnerem a k závěrečnému vytvoření vyrovnaného stabilního svazku s jistým posláním, nesmí se nezdravě upínat na vzájemné přibližování, a tedy přímo na svého partnera. Musí žít svůj vlastní plný život. Proces sbližování je o jejich vlastní totální přeměně a závěrečné společné „splynutí“ – ujednocení je pouze důsledkem jejich vlastního růstu a transformace.
Pravým smyslem života na Zemi je naučit se žít. Žít, užívat si, radovat se, být naplněni a šťastni. Tomu nás paradoxně učí i zkušenosti a prožitky, které nám nejsou zrovna příjemné. Je tedy třeba přijímat do života a zpracovávat vše, co nám vstupuje do cesty. Žít teď, v tomto okamžiku, na plno, a nemrhat svým životem a časem vlastním ustrnutím, hledáním své ztracené „druhé poloviny“ či čekáním na vysněnou dokonalou lásku.
Napsala dne 16.11.2016 Ivana „Geri“ Kutnarová
https://dvojplameny.wordpress.com
Cesta Lásky 