Archív

O čem vypovídá bolest různých částí těla

Hlava

Nejrozšířenější názor říká, že jakákoli bolest hlavy je určitě spojena s přetížením a stresem. Pokud jste prožili den přeplněný prací nebo jste byli vystaveni emocionálním tlakům, může být bolest hlavy důsledkem některého z těchto faktorů.

Šíje

Na šíji leží tíha pocitu viny a sebeponížení. Pokud vás trápí bolesti šíje, jste k sobě možná příliš kritičtí, nemůžete si odpustit nějaký skutek nebo jednání. Když sami sobě odpustíte a dokážete požádat o prominutí toho, před kým se cítíte vinni, bude to možná ten nejúčinnější lék.

Bolest v rameni (ramenou)

Tíha starostí a životních břemen leží na ramenou. Bolet začínají, když se přetěžujeme starostmi a prací. Bolest v rameni signalizuje, že je nejvyšší čas podělit se odpovědnost a starosti s někým blízkým.

Horní polovina zad

Odpovídá za lásku, za její získávání a dávání. Pokud máte bolesti v této časti zad, vypadá to, že někomu nedáváte dost lásky, nebo naopak se jí nedostává vám. Možná tyto symptomy napovídají, že byste se měli zamyslet nad vztahy se svými blízkými.

Spodní část zad (bedra)

Tato část zad je přímo spojena s finanční stránkou života. Pokud jste se svou finanční situací nespokojeni, máte za to že vás v práci špatně platí, nebo se bojíte, že nepřiměřeně utrácíte a tyto myšlenky vám nedají pokoj, může se to projevit v bederní oblasti a spodní části zad.

Lokty

Lokty vyjadřují naši tvrdost ve vztahu k lidem. Když vás tahle část těla trápí, je možné, že jste příliš nekompromisní ve vztazích s okolím. Zkuste přehodnotit svá tvrdá kritéria, možná se vám uleví.

Paže

Paže představují spojení s vnějším světem. Máte-li problémy s pažemi, bolí vás, nebo v nich máte nepříjemné pocity, je docela možné, že jste prostě příliš sami. Zkuste pozvat kolegy na večeři, nebo se seznámit s novými sousedy. Problém se může vyřešit sám o sobě.

Stehna

Stehna jsou ztělesněním pohybu vpřed. Potíže se stehny, bolest v nich, slabost a nepříjemné pocity, to vše může být vyjádřením vašeho odporu k pohybu vpřed. Abyste se nepříjemností zbavili, zkuste směle vstoupit do toho, co vás záhy očekává, nebojte se změn a pohybu, nevyhýbejte se změnám ve způsobu života.

Kolena

Kolena jsou naše ego. Pokud o sobě smýšlíte moc zvysoka, můžete mít problémy s koleny. Abyste se zbavili bolesti v kolenou, věnujte nejprve pozornost tomu, jak sami sebe hodnotíte, co si o sobě myslíte. Možná se hodnotíte příliš vysoko a přeceňujete vlastní úspěchy. Nebo naopak – v něčem sami sebe neumíte pochválit, podceňujete sebe i své schopnosti.

Lýtkový sval

Také tento sval je emocionálním indikátorem. Koncentrují se tu urážky a závist. Pro odstranění bolesti v lýtkách se nejprve zamyslete sami nad sebou. Neubližujte, nezáviďte.

Kotníky

Odpovídají za naši schopnost radosti. Může to být názorný příklad, jak spokojenost dokáže zlikvidovat bolest. Jste-li příliš asketičtí a nedopřejete si patřičnou odměnu a potěšení, můžete mít problémy s kotníky.

Chodidla

Příliš mnoho negativity v životě, událostech a myšlenkách může vést k problémům s chodidly. Pokud takový problém máte, naučte se pomíjet negativa a radovat se z maličkostí. Vždyť život je ve skutečnosti krásný!

Zdroj: http://www.prokondici.cz

detox

Zistite, aká emócia spôsobila vašu chorobu

Hlava ako taká – prehnané puntičkárstvo, ťažká myseľ

Mozog – zošnurovaný a nalinajkovaný život, dogmatické a striktné názory, neschopnosť prijímať názory iných

Vlasy – nesebaláska

Oči – žitie v ilúzii, zakrývanie si zraku pred pravdou, hnev na jedného z rodičov

Uši – zaryté a fixné myslenie, neschopnosť počúvať druhých, potláčanie duchovna

Nos – chýbajúca radosť zo života, málo optimizmu

Ústa – strach zo života, zaseknuté a nevypovedané emócie, neschopnosť prejaviť pravú podstatu svojho ja

Zuby – nerozhodnosť, byť pod nadvládou iných ľudí

Štítna žľaza – nezdravá komunikácia, rozpor medzi tým, čo si človek myslí a čo v reáli vypovie, potlačenie sexuality

Dýchacie orgány – dlhodobo „priškrtené“ a nevyjavené emócie, nalinajkovaný spôsob života

Prsia – citová alebo sexuálna vina, neodpustenie človeku, ktorý vás sklamal

Srdce – dlhodobý žiaľ a smútok

Vysoký krvný tlak – pocit, že vás nikto nemá rád, emócie osamelosti a izolácie

Nízky krvný tlak – citový blok k jednému z rodičov, absencia rodičovskej lásky v období detstva

Horné končatiny – pocit, že nežijete svoj vlastný život a pozitíva „bytia“ vám pretekajú pomedzi prsty

Chrbtica – dlhodobá nestabilita a slabá životná zakorenenosť, strachy a obavy rôzneho druhu, materiálne neistoty

Žalúdok – obviňovanie seba samého, oslabená sebaúcta, prehnané nároky na vlastné ja, ale aj na okolie

Žlčník – hnev, zlosť a jedovitosť

Pečeň – pocit krivdy či nespravodlivosti

Slezina – osamelosť a pocity odcudzenia

Črevný systém – strachy a obavy, vracanie sa do minulosti, riešenie budúcnosti a neorientovanie pozornosti na moment „tu a teraz“

Konečník – lakomosť, preexponované ego, strachovanie sa o peniaze či materiálne istoty

Obličky – neodpustenie človeku, ktorý ranil vaše city, nesúlad medzi rozumom a srdcom

Urogenitálny trakt – neuspokojujúci sexuálny život, potlačené intímne túžby, nespracovaný vzťah k jednému z rodičov

Bedrové kĺby – dlhodobý pocit, že Zem nie je bezpečné miesto na život

Kolená – prehnaná orientácia pozornosti na materiálne záležitosti, strachovanie sa o blízkych

Dolné končatiny, vrátane chodidiel – strata pevnej pôdy pod nohami

Krv – ťažké srdce na jedného z rodičov, negatívne energie a emócie v rodinných či rodových „štruktúrach“

Lymfa – nevhodne alebo nesprávne vedený život, málo životnej radosti, šťastia a vervy

Koža – žitie v presvedčení, že na každom kroku striehne nebezpečenstvo

healthy5

Tabuľka pozitívnych mantier a afirmácií na eliminovanie hĺbkových spúšťačov ochorení:

Konkrétne časti ľudského tela

Uzdravujúce afirmácie

Hlava, mozog, nervový systém, psychika Žijem v dokonalej rovnováhe, harmónii a symbióze.

Verím a dôverujem.

Vyzývam svoju myseľ k čistote a poslušnosti.

 

 

Oči, uši a ústna dutina

Žijem v pravde – pravdu poskytujem aj vyžadujem.

Vidím a som videný/á, počujem a som počutý/á, rešpektujem a som rešpektovaný/á.

Vnímam, akceptujem a prijímam všetko, čo prináša život – aj to dobré, aj to zlé.

 

 

Dýchací trakt

Čo na srdci, to na jazyku.

Prejavujem pravú podstatu svojho ja.

Som otvorený človek.

 

 

Srdcovo-cievny systém

Milujem a som milovaný/á.

Vibrujem radosť – a to tak smerom dovnútra, ako i navonok.

Čistá láska je základom môjho bytia.

 

 

Tráviace orgány vrchné /žalúdok, žlčník, pečeň a slezina/

Milujem vlastné ja.

Žijem v dokonalej symbióze a rezonancii so svojím najvnútornejším dieťaťom.

Každý deň prebúdzam a aktivujem svoju aureolu – prirodzenú ochrannú žiaru.

 

 

Tráviace orgány spodné /tenké a hrubé črevo, konečník/

Som odvážny človek.

Vychutnávam si život plnými dúškami.

Planéta Zem je bezpečné miesto na život.

 

 

Pohlavné orgány, močové cesty, obličky

Milujem svoju rodinu a celý svoj rod.

Odpúšťam všetkým, ktorí mi uškodili či ublížili.

Zdravá sexualita je prirodzená súčasť môjho života.

 

 

Pevné časti organizmu /chrbtica, kosti, kĺby/

Som spevnený/á a zakorenený/á.

Žijem vo vše-blahobyte – duchovnej aj materiálnej hojnosti.

Napĺňam sa absolútnou odvahou.

 

 

Krv a lymfatický systém

Vo všetkých bunkách svojho ja prebúdzam pozitívne energie.

Rozhodnutia, ktoré činím, sú správne.

Som na ceste k spáse.

Zdroj: http://yntirdah.webnode.sk

PSYCHOSOMATICKÁ MAPA STRACHŮ

Od jakého věku si pamatuju sám sebe? Když si každý z nás tuhle otázku položí, zaznějí v odpověď různé cifry. Nejpravděpodobněji však půjde o věk 3 až 5 let. Tímto věkem začíná naše vědomá paměť.

Dítě se naučilo mluvit, objevuje se tak zvaný proud myšlenek, získává informace o světě a pracuje s nimi.

Osobnost člověka nelze však omezit na „rozumné vědomí“. Náš život přece nezačíná ve 3 nebo 5 letech, ale okamžikem početí. Tehdy se začíná zaplňovat naše paměť. Není to paměť vědomá, ale emocionální. Všechno, co se s námi děje od okamžiku spojení rodičovských buněk, se ukládá v našem nevědomí.

Už sotva vytvořené embryo je schopno zakoušet emoce. Jsou ještě dost primitivní, zato však silné. Jedním ze základních dostupných prožitků v matčině lůně je strach.

I když o žádném vědomí nemůže být ani řeči, embryo cítí vše, co se s ním děje a vzpomínku na to uchová.

Jeden ze základních zákonů tělesně orientované psychoterapie říká: „Tělo si všechno pamatuje“.

Vzpomínky na vše, co se s námi dělo, si tělo uchovává, včetně citů. Mohli bychom tělo srovnat s půdou, na kterou je odkládáno to, co už nechceme v domě vidět. Hospodyně křičí: „Tyhle krámy tady nechci ani vidět, dejte to na půdu!“ V těle se usazují city, které si naše vědomí nepřeje vidět v sobě samém, nechce si je připustit. V psychologii je tento mechanismus nazýván vytěsnění.

Do nevědomí jsou vytěsňovány bolestné prožitky, myšlenky, vzpomínky… A samozřejmě také strach.

Avšak stejně jako křeslo z domu nezmizí, když ho přestěhujeme z obýváku na půdu, také naše city se nikam nevypaří jen tím, že jim prostě nebudeme věnovat pozornost. Usilují o návrat do vědomí, chtějí o sobě dát vědět a dělají to prostřednictvím nemocí. Většina tělesných neduhů je následkem citů vytěsněných z vědomí. Tam, kde se v těle cit usadí, projeví se také příznak nemoci. Je to něco jako signál: „Podívej se na mě!“

heal

Jestliže strach žije v nohách, vypovídá to o nedostatku životní opory, stálosti, o podvědomém pocitu „Nemám se o koho opřít“, „Nestojím pevně na nohou“. Chybí stabilita, jistota v sobě, ve světě, v zítřejším dni…

Pánev signalizuje strachy v sexuální oblasti. Když se tam usadí, mohou jednak způsobovat nemoci, jednak bránit zdravému orgasmu: podle výsledků výzkumů v mnoha zemích většina žen orgasmus simuluje. Za anorgasmií jsou většinou právě nějaké strachy.

V břiše přežívá strach o život. Usazuje se tam v situacích ohrožujících život, ať už byly reálné, nebo pouze vnímané jako život ohrožující. I když nebezpečí pominulo, pro nevědomí je stále aktuální – je tedy ustavičně na stráži a pocit uvolnění a bezpečí se stávají nedostupnými.

Oblast bránice, žaludku a nervových uzlů v břišní oblasti: jsou zde založeny sociální strachy, tedy obavy spojené se sociálním životem. Nejistota, ostýchavost, tréma, stydlivost – to jsou projevy našich sociálních obav, že „nezapadneme“, „budeme společností zavrženi“.

Hrudní koš: ukládá se zde strach z osamění, z „odvržení jakožto osobnosti“ (na rozdíl od strachu z odvržení jako člena society). Hluboko v hrudi sedí přesvědčení o vlastní „nesprávnosti“, „nehodnosti“, „méněcennosti“. Přesvědčení „Jsem špatný, proto mě svět zavrhne“.

Ruce vypovídají o obavě z kontaktu se světem. Na nevědomé úrovni je svět vnímán jako nepřátelský a odmítavý. Strach budí svět jako celek, bez jakéhokoli logického vysvětlení, bez jediného skutečného důvodu. Jde o emocionální pocit. Lidé takto naladění dávají přednost zaměstnáním s minimem kontaktů s lidmi, například u počítače a podobně.

Zápěstí tento strach ze světa konkretizují. Signalizují komunikativní problémy. Vnitřní pozice je v tomto případě taková: „Svět jako celek možná nepřátelský není, ale lidé určitě“. Pravé zápěstí vypovídá o strachu z mužů, levé o strachu z žen.

Záda – strach z nedokonalosti, z nenaplnění očekávání. Obvykle to svědčí o perfekcionismu. Takový člověk může samozřejmě dosáhnout značných výšin. Pravděpodobnější však je, že své teoreticky nepochybně zdařilé výboje bude v praxi sám brzdit v obavách před chybami.

Ramena symbolizují sílu a také zodpovědnost. Proto zde sídlí strach ze slabosti a obava ze selhání vlastní zodpovědnosti.

Šíje – strach vyjádřit, projevit své city. Tito lidé mívají často problémy s hrdlem: stálé angíny, škrábání v krku, pocit sevřenosti… Hovoří vysokým, slabým hlasem, poněkud dětským, a stěžují sí, že neumějí zpívat. K tomu dochází kvůli ustavičnému napětí v šíji. Jakmile se hruď plní city a hrozí, že by vyrazily napovrch, šíje se sevře a zabrání tomu. Zvnějšku tito lidé mohou působit jako necitelní, přitom uvnitř bouří vášně, které se však nemohou dostat ven.

Obličej – strach ze „ztráty tváře“. Tito lidé přikládají velký význam tomu, co si o nich kdo myslí a jak jsou vnímáni. Potřebují být milováni, cítit přijetí, souhlas a chválu, a to ode všech. Proto si musejí neustále nasazovat nejrůznější masky. Jejich arsenál bývá obvykle široký a různorodý. Za maskami je však snadné ztratit sebe sama!

Oči jsou jedním z hlavních kanálů vnímání, proto existuje-li na nevědomé úrovni strach z reality, odmítání vidět pravdu a uznávat skutečnost za takovou, jaká doopravdy je, usazuje se právě zde. V mnoha případech je porucha zraku projevem nevědomé pozice: „Já to nechci vidět!“ Je to něco jako pštrosí schovávání hlavy v písku, přičemž efekt je rovněž podobný. Problémy nezmizí…

Toto je jenom nevelký přehled, přesto vám snad pomůže rozšířit znalosti o sobě samých. Třeba vám umožní navázat kontakt se svým tělem, se svými pocity, se svým strachem. Když totiž city vytěsňujeme, ovládají nás. Když se k nim však postavíme čelem a uznáme jejich vnitřní existenci, ovládáme my je. A pak můžeme jako na karnevalu v Benátkách křiknout na svůj strach: „Masko, tebe znám!“

Zdroj: www.prokondici.cz

Léčení pouze fyzického těla je jen odsouvání problému do budoucnosti

Celá naše civilizace trpí vážnou nemocí, která může vést až ke smrti. Tato nemoc se může léčit, ale může se i zhoršit. Proto je otázka zdraví, která nyní stojí před celou naší civilizací, otázkou číslo jedna. Bohužel je pojem “zdraví” spojován především s tělem. Poslední století přemýšlíme pouze materialisticky a věříme, že nemoc je jen problémem těla. Ale nemoc ve skutečnosti tělem končí. Nemoc začíná v duši. Pokud má člověk špatný cíl, charakter či náhled na svět, nevyhnutelně to vede k fyzickým nemocem. Přichází ke mně hodně lidí, viděl jsem tisíce, možná desítky tisíc případů, diagnostikoval a analyzoval a všude jsem viděl to samé: Pokud člověk nezmění svůj charakter, pokud se nezmění jeho náhled na svět, je jeho fyzické uzdravení dočasné. Léčení fyzického těla je jen odsouvání problému do budoucnosti. O tom jsem se přesvědčil při každé analýze nemoci.

K jakým závěrům jste dospěl?

Vědci už konečně pochopili, že neexistuje žádný fyzický čin bez duchovního. Čili každému fyzickému činu předchází duchovní, psychický. Když jsem začínal svůj výzkum a prováděl jsem klientům diagnostiku, tak mi nevěřili a tvrdili, že jsou zdraví. Ale utekl rok či dva a začali se vracet, aby mi dali za pravdu. A tak jsem pochopil, že nemoc nezačíná na úrovni těla, kde ji ještě lékaři nemohou najít, ale začíná na jemné úrovni. Pochopil jsem, že to, co jsem nazval strukturami pole – strukturami podvědomí, je duše.
Duše je spojená s tělem, s tím, čemu říkáme biopole. Biopole je součástí naší duše. Duše zabírá mnohem více prostoru než tělo a existuje i tehdy, když zemřeme. Pokud máme problémy s duší, nevyhnutelně dříve nebo později nastanou problémy s tělem. A nezáleží na tom, onemocní-li jeden člověk, či skupina lidí – rodina, rod, nebo celý stát, či celé lidstvo – děje se to podle stejných zákonů.
V současné době existuje velké množství diagnostických metod – diagnostika podle pulzu, oční duhovky, ucha, můžete zrentgenovat člověka, udělat různé testy apod. Dnes je podle odborníků nejpřesnější diagnostika podle krve, neboť krev má tu nejúplnější informaci o stavu organismu. Pokud není krev v pořádku, nastane problém. Už ve Starém zákoně se říká, že krev je spojena s duší živé bytosti, z čehož vyplývá, že krev se kazí tehdy, když jsou problémy s duší. A problémy duše – to jsou problémy spojené se ztrátou mravnosti, lásky a víry. Bůh je Láska a Bůh stvořil člověka ze sebe a vdechl do něj život. Znamená to, že jsme ve své podstatě Božské bytosti a sestáváme z lásky. Naše vyšší já, základní a hlavní já – to je Láska a pak je vše ostatní. Z Lásky vzniká duše. V duši se pak rozvíjí vědomí a tělo je závěrečnou fází rozvoje duše. Pokud je člověk duše, ale i vědomí a tělo, pak je v první řadě třeba pečovat o duši.

Budoucnost je fyzikální veličina

Můj výzkum ukázal, že pojem “budoucnost” je fyzikální veličina. Viděl jsem, že každý člověk má svoji zásobu budoucnosti. Pokud se tato zásoba zmenšuje, člověk může dostat schizofrenii, rakovinu, cukrovku nebo může zemřít. Zásoba budoucnosti je spojená se stavem naší duše – duše vytváří budoucnost. Energie budoucnosti je vytvářená duší. Jestliže naše duše začne chřadnout – a duše hyne, když ztratíme lásku – pak u nás nepozorovaně mizí budoucnost a začínají nemoci, nejtěžší a nevyléčitelné. To, co nazýváme syndromem získaného imunodeficitu AIDS, homosexualita, rakovina, schizofrenie a autismus – to jsou nemoci lidí, kteří prakticky nemají budoucnost. Jsou to v podstatě nemoci duše. A duši je možné vyléčit.

Hlavní příčina současných nejvážnějších onemocnění

Hlavní příčiny nejčastějších úmrtí jsou mrtvice a infarkty myokardu. Současná medicína je bezmocná v prevenci těchto onemocnění. Ale lékaři už pomalu začínají chápat, že pokud není odstraněna příčina nemoci, není možné člověka vyléčit. A příčinou nemocí v poslední době stále častěji nazývají stresy, nesprávný vztah k situaci, deprese, vnitřní nespokojenost se sebou a okolním světem. Čili oficiální medicína je nucena přiznat, že příčina onemocnění spočívá v duchovně-psychické sféře. Zpočátku onemocní psychika – nepozorovaně, v hloubi duše a potom onemocní tělo. Ájurvéda říká, že charakter člověka ovlivňuje jeho zdraví. Právě v Indii vznikl pojem “karma” – zákon příčiny a následku. Pokud člověk např. raboval, kradl a zabíjel, v příštím životě budou totéž provádět ostatní jemu. Zákon příčiny a následku spojuje naše chování s pocity, se zdravím a s naším osudem. Pokud čteme Nový zákon, uvidíme totéž. Když Kristus vyléčil člověka, řekl mu: “Jdi a nehřeš více, aby se s tebou nestalo něco horšího.” Takže všude vidíme jedno a totéž. Naše emoce a chování nevyhnutelně ovlivňují naše zdraví, ale i zdraví našich potomků.

Každý náš čin ovlivňuje budoucnost naši i našich dětí

Když jsem začínal svůj výzkum, neměl jsem o tom ani ponětí, ale po létech všechny moje závěry výzkumů přesně potvrzují všechno, co bylo řečeno ve Starém a Novém zákoně. Ano, skutečně existuje vnitřní spojení mezi rodiči a dětmi. Jakékoli naše slovo, pocit a chování, každý náš čin – to vše se kóduje v našich duchovně-jemných strukturách – v našem podvědomí a dříve či později se za to budeme muset zodpovídat: “Co jsme zaseli, to sklidíme.” A co je nejdůležitější – viděl jsem, jak se člověk měnil, když změnil svůj postoj k okolnímu světu, tak měnil i svou minulost, přítomnost a budoucnost. Uzdravovaly se děti, mizely zhoubné nádory. Proto jsem začal psát knihy – mým hlavním cílem bylo dát lidem informace, znalosti a zkušenosti, které jim mohou pomoci, aniž by potřebovali moji přítomnost, moji diagnózu, aby se mohli sami, bez mé pomoci, změnit a překonat různé nemoci. V principu jsem výsledky uviděl již za několik let. I když už mě lidé nenavštívili osobně, sami se zbavovali rakoviny, cukrovky, jejich rodiny se obnovovaly, zlepšoval se osud, a to vše jen po přečtení knih, potom, co pochopili, že my jsme láska a nejdůležitější, co máme hromadit v duši, je láska – záchrana a zachování lásky.

Co je vlastně stres?

Stres je ztráta toho, k čemu jsme připoutaní. Čím větší je připoutanost, tím větší je stres. V indické filosofii existuje výraz: “Nemoci jsou následkem připoutanosti k tomuto světu.” Přesvědčil jsem se, že právě připoutanost k různým aspektům lidského štěstí přináší závislost, zvyšuje agresivitu a pak začínají nemoci. Stres – to je nejen bolest či něco nečekaného, je to vlastně změna obvyklého způsobu života. Je to ztráta něčeho drahého srdci, k čemu jsme připoutaní. Špatně snáší stres ti, kteří se nemohou vyrovnat se ztrátou, ti, kteří neumí dávat. Ten, kdo je zvyklý dávat, hladovět, držet půst, starat se o jiné, stres snadno překoná. Ten, kdo chápe, že Bůh je láska, že je třeba plnit přikázání, že je štěstí o někoho se starat, více dávat než brát… Takový člověk přežije ve zdraví jakkoli těžkou situaci. Zjednodušeně se všechna Boží přikázání zredukují na jedno – na první: “Bůh je láska”. Proto člověk, který směřuje k lásce, nebude krást a nebude křivě svědčit. Nebude zbožšťovat jídlo, sex či peníze. Nebude plenit a zabíjet druhého. Bude srdečně a s úctou jednat s rodiči a ostatními lidmi. Jakmile se odchylujeme od přikázání, od jejich podstaty, od lásky, začínáme se připoutávat k tomuto světu, stávají se pro nás důležitějšími materiální hodnoty a při každém nezdaru nebo urážce trpíme. V podvědomí se hromadí agrese a následkem toho přichází nemoci, neštěstí a smrt.

Náš budoucí osud i osud celé planety se rodí z našeho myšlení

Naše civilizace teď vchází do období velkých změn. Brzy se má zrodit civilizace nová. My budeme jinými lidmi – těmi, co zůstanou naživu. Jsme svědky velké globální krize a jsme na jejím začátku. Za rok nebo dva se podle odborníků Amerika zhroutí a tehdy začne skutečná, vážná krize. Bude to obrovský stres pro všechny. Nyní tedy vcházíme do let, kdy nastane nepřetržitá stresová situace. A jestliže budeme na stres reagovat s pocitem strachu, odsuzování a nespokojenosti, všechno se to bude hromadit v našem podvědomí. Za pět až sedm let následkem toho můžou vypuknout nemoci i přírodní katastrofy, protože naše energie ovlivňuje Zemi. Z toho, jak správně reagujeme na okolní svět, se vytváří náš budoucí osud a zdraví. Jak vnímáme svět, takový je náš vnitřní stav nejen duchovní, ale i fyzický. Celá Evropa a Amerika zoufale snaží najít východisko ze vzniklé situace. Proč kapitalismus selhal? Proč selhal volný trh? Proč se zhroutila plánovaná socialistická ekonomika? A nyní zaniká tržní hospodářství. Politici, filosofové a zástupci náboženství setrvávají ve stavu obrovského stresu, neboť nevědí, jakým směrem se vydat, neví, co mají dělat. Už chápou, že tržní ekonomika začíná zabíjet civilizaci, ale nevidí žádné východisko. Existuje nějaká cesta z této situace? Existuje, ale oni ji nevidí, protože řešení může být pro mnohé politiky a ekonomy příliš neočekávané. Jestliže se lidé budou navzájem podvádět, trh není možný. Aby fungovala tržní ekonomika, musí se kontrolovat morálními zákony. Pokud není morálka, stává se tržní ekonomika nástrojem loupeže a násilí jednoho proti druhému. Jestliže světový bankovní systém místo toho, aby živil a rozvíjel ekonomiku, začíná loupit, okrádat a zabíjet, je taková ekonomika odsouzena k zániku. Banky jsou totiž krevním systémem ekonomiky. A pokud banky začínají porušovat morální zákony, ekonomika nevyhnutelně musí vést ke kolapsu či válce. Krize dnešní civilizace je krize tržní ekonomiky, která přivádí všechny lidí ke krachu.

Proč se hroutí tržní ekonomika?

Proč se nyní hroutí tržní ekonomika? Protože v přítomném okamžiku je ve své podstatě nemorální. Hlavní, poslední nástroj záchrany naši civilizace je mravní kontrola nad trhem a nad plánováním. Jestliže lidi přestanou uctívat mamon, nebudou pro ně hlavní hodnoty jen peníze a blahobyt, sex a jídlo, ale morálka, láska a víra, tak civilizace přežije. Všichni víme, že teď světu nevládnou carové ani králové či prezidenti, ale finanční korporace. Obchodní korporace se zmocnily celého světa a ovládají prezidenty, vlády, krále… Mohlo by se zdát, že je jedno, kdo vládne – v čem je tedy rozdíl? Vysvětlím v čem: Např. Ludvík XIV. říkal: “Stát jsem já.” Čili král cítí, že stát je součástí jeho těla. Musí se postarat o stát a národ. Pokud se nebude starat, stát zahyne spolu s ním. Cíl krále je zachránit stát, posílit ho a zajistit jeho přežití v budoucnu. Samozřejmě, že myslí i na sebe. Ale když bude myslet jen na sebe, stát zahyne a on pak zemře sám. Prezident a vláda jsou v podstatě rovněž najatí proto, aby se postarali o stát. Ale jaké jsou cíle finančních korporací? Peníze a zase jen peníze. A do tohoto cíle není zahrnuté ani zdraví národa a jeho budoucnost, ani morální aspekty – není tam nic kromě peněz. Při takové orientaci nadnárodní korporace řídící státy je nevyhnutelně přivedou k zániku a rozpadu. Současná technokratická civilizace ztrácí morálku a víru. Kristus řekl: “A také kvůli porušování mnohých zákonů v lidech vychladne láska.” Když odchází láska z duše, odchází i morálka. Duše začíná usychat a odchází i budoucnost. Potom zaniká stát, národ nebo i celá civilizace. Zpočátku umírá duše, potom umírá budoucnost, pak umírá tělo. Neštěstí dnešní doby je, že lidé prakticky nechápou význam pojmů, jako je duše, láska, víra a morálka, protože věří, že duše je abstraktní pojem. A láska že je náboženský pojem. Morálka překáží toleranci a demokracii. Civilizace se potápí. Proč mluvím o civilizaci? Proto, že neexistuje žádný rozdíl mezi schématem umírání jednoho člověka, či skupiny lidí. Viděl jsem lidi, kteří měli vynikající fyzickou kondici, ale budoucnost už neměli. Ale pokud pochopili a chtěli se změnit, žili dál, pokud se nechtěli změnit, pak umírali – a je jedno jestli z důvodu nemoci nebo nehody.

Moderní medicína neví, proč je člověk nemocný

Moderní medicína neví, proč je člověk nemocný. Moderní medicína neví, co je to duše. Moderní medicína neví, jak jsou naše pocity a jednání spojené se zdravím a osudem. Náboženství nanejvýš tuší a ukazuje se, že jediná cesta pro současnou civilizaci je uzavřena. Náboženství také neví, neboť téměř všechna náboženství světa lásku a víru nahradila rituály a politikou. Čili forma se dále vyvíjí, ale obsah se ztrácí. Setkal jsem se s věřícími, kteří umírali na rakovinu. Viděl jsem, že víru mají, ale lásku ne. V co tedy věřili? Věřili ve své zdraví, v to, že Bůh je ochrání, v to, že když se budou modlit, budou mít peníze i zdraví. V toto věřili. Ale podstatou víry je láska. Jen prostřednictvím lásky můžeme pocítit jednotu s Bohem. Pokud láska chybí, žádné ostatní atributy nemají smysl. Jestliže jsou zákony, podle kterých se pohybují planety, pokud existují zákony fyziologie našeho těla, tak potom jsou i zákony fyziologie duše. Když je nedodržujeme, tak dříve nebo později budeme mít problémy. Jestliže se neustále opíjíme, přejídáme, nehýbáme se, jinými slovy škodíme svému tělu nesprávným způsobem života a nesprávným postojem k sobě sama, tak máme zaručeno, že budeme nemocní a předčasně zemřeme. To ví každý. Ale existují také zákony duše, a pokud se k duši budeme chovat nesprávně, také onemocníme a zemřeme. Přitom zpravidla když pijeme, přejídáme se, nechceme se rozvíjet a vedeme pasivní způsob života, čili zabíjíme své tělo, máme problémy s duší.

pric

Vždy ztratíme to, co dáváme na první místo

Všichni máme pouze dva instinkty: pud sebezáchovy a instinkt pokračování rodu. Pud sebezáchovy je potřebný, bez něho bychom zemřeli. Ale když ho začínáme stavět na první místo, pak je pro nás nejdůležitější osobní ochrana, vlastní území, postavení, peníze, moc, spravedlnost a nadřazenost. A pokud nás někdo v něčem omezí, budeme ho nenávidět a budeme připravení ho zabít. Pokud máme nenávist, urážku ve své hlavě, není to ještě nemoc, když ale přechází do duše, do podvědomí a pokud to děláme často, je to nebezpečné. Protože na úrovni duše, v hloubi našeho podvědomí, jsme všichni sjednocení. Nenávist k jednomu člověku zabíjí všechny. Když začneme nenávidět jednoho člověka, můžeme zabít celé lidstvo. Proto, když v nás agresivita začne pronikat do hloubi duše, tak je zastavena nemocí, neštěstím nebo smrtí. Agresivita se však objevuje i tehdy, když se naše duše příliš připoutává k pozemským hodnotám. A jediný nástroj, jenž může pomoci překonat závislost na lidském štěstí a instinktech, je láska k Bohu. Jednoduše řečeno je člověk zvíře, které uvěřilo v Boha. Zvíře žije instinkty. Bez nich není možné žít. Jestliže se obracíme k Bohu a směřujeme k Němu, pak se zvíře v nás stáhne do pozadí a božské vyjde napovrch. Viděl jsem i takové lidi, kteří se modlí jen za své zdraví a ztrácí ho. Ale vše, co stavíme na první místo na úkor lásky k Bohu, musíme ztratit, aby zůstala naživu naše duše. Pokud máme peníze na prvním místě, tak o ně přijdeme. Jestliže máme na prvním místě rodinu, ztratíme ji. Když na prvním místě máme blahobyt, postavení či moc, ztratíme je také. Je to jen otázkou času. Zloděj na začátku vyhrává, ale nakonec vždy prohraje. Když budeme porušovat přikázání, nevyhnutelně to povede ke zdravotním problémům. O tom se mluví v Bibli a já to vidím každý den. A nyní to již začínají vidět i lékaři a vědci. Čili se vracíme k těm pravdám, které jsme už dávno zapomněli. Takže, abychom fyzicky v nejbližší době přežili, bude zapotřebí obnovit ten pořádek věcí, jenž existoval vždy. Smysl života a nejvyšší štěstí – to je láska v duši, která nás spojuje s Bohem. Všechno ostatní následuje až pak. Pokud máme správný systém cílů, uzdravíme se.

Cíl je jednota se Stvořitelem

Člověk se skládá z lásky. Podvědomě si uvědomuje, že veškerou energii, hlavní a životní dostává prostřednictvím lásky od Boha. Proto podvědomě pro každého z nás je cílem jednota se Stvořitelem. Bez toho nemůžeme přežít. Láska k Bohu je cíl. Ona rodí funkci – náš život a poté se formuje naše tělo a fyzické zdraví. Co se děje, když vědomě ztrácíme víru v Boha a zříkáme se lásky? Jde o to, že se můžeme zřící víry a být zdravým – to je otázka rétoriky, protože podstata víry je láska. Jestliže se zříkáme lásky, umíráme. Dnešní civilizace při ztrátě víry ztrácí lásku. Co se děje, když ztratíme cíl, když ztratíme lásku? Začínají se zhoršovat a postupně selhávat všechny funkce. Začíná trpět náboženství, ekonomika a politika. To je to, co dnes nazýváme “krizí”. Když funkce úplně zanikne, začíná se rozpadat tělo – forma. V zásadě se k tomu již přibližujeme. Proto, když ke mně do ordinace přijde vážně nemocný člověk a říká: “Umírám”, vysvětluji mu: “Pokud se nenaučíte milovat, nemáte šanci přežít. Abyste se naučil milovat, potřebujete se nejprve naučit vyrovnat se se ztrátou. Proto přezkoumejte svůj život a každou ztrátu nevnímejte jako neštěstí a utrpení, ale berte ji jako pomoc shora pro záchranu vaší lásky. Např. jakákoliv urážka je vaší léčbou. Urazí-li vás někdo blízký nebo už nikoho blízkého nemáte, tak jděte k Bohu. A je to skutečně tak – osoba, která ztratila vše, buď spáchá sebevraždu, nebo začne věřit v Boha. Ten kdo začíná věřit v Boha, přežije.”

Proč potřebujeme nemoci?

Proč musíme prožívat ztráty? Z jakého důvodu potřebujeme nemoci? V Bibli se říká: nemoc nedovoluje lidem hřešit (“Ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem.”).
Co je to hřích? Hřích je takové chování člověka, jež zabíjí lásku. Ať je to jakékoliv chování, pokud při tom mizí láska – je to hřích. Hřích je ztráta jednoty s Bohem. Proč nemoc neumožňuje lidem hřešit? Protože nemoc zastavuje lidské funkce, omezuje instinkty a energie už nesměřuje k instinktu, ale k Bohu. Proto nemoc, neštěstí, urážky a ztráty vytváří stres, a pokud na něj budeme správně reagovat, bude lékem i léčbou. Jestliže budeme upadat do deprese a hledat viníky, efekt bude opačný – stres bude zabíjet. Život bez stresu není možný a právě náš postoj k němu nás dělá buď silnějšími, nebo slabšími. Stres nás může uzdravit, ale také může učinit nemocnými. V našem vnímání se skrývá naše zdraví či naše neštěstí nebo nemoc. Občas ke mně přichází pacienti a říkají: “Přečetli jsme Vaše knihy, ale výsledky nejsou žádné.” Dívám se na jejich pole a říkám: “A proč jste ještě stále neodpustili blízké osobě?” – “A jak mu mám odpustit, když se takhle zachoval?” Vysvětluji: “Co je to odpuštění? Nikdy nedokážete odpustit, pokud si myslíte, že jen dotyčná osoba nese vinu. Jestliže chápete, že ne, že prostřednictvím této osoby vás Bůh léčí, pak jí odpustíte.” Proto, aby bylo možné někomu odpustit, je třeba vidět ve všem Boží vůli. Toto realizovat je pro většinu z nás velmi obtížné, protože nás dnes učí, že Boží vůle není, je jenom ďábelská vůle kolem nás, že svět je krutý a nespravedlivý. Pokud věříme, že svět je krutý a nespravedlivý a nevidíme Boží vůli ve všem, šanci na odpuštění, na přijetí toho, co se děje, nemáme. Když odpouštíme, pociťujeme lásku v duši a sami se uzdravujeme. Následně se uzdravují i naše děti a teprve pak se začíná měnit náš osud. Viděl jsem mnoho zanikajících rodů, které byly na jemné úrovni již prakticky mrtvé. Když ale začne člověk měnit svůj postoj k minulosti, odpouští všem a vidí v tom Boží vůli, učí se milovat, tak začínají změny a já vidím, jak se u něj tvoří budoucnost. Je pravda, že při tomto procesu může probíhat to, čemu říkám “očista”. Jestliže máme uvnitř v duši spoustu špíny a přitom se začínáme měnit, pak je cesta k Bohu doprovázena očištěním duše. Můžeme být nemocní, mohou se objevovat nepříjemnosti a také nezasloužené urážky – to je normální proces očištění. Nyní musí věda dobrovolně či nedobrovolně dospět k pochopení toho, že naše city, pocity, naše jednání ovlivňují naše zdraví a osud.

Reklama související se sexem vede k neplodnosti mužů

Pokud se podíváme na nynější televizní vysílání, vidíme kult instinktů. Všude vidíme sex a násilí – vítězství sexu a násilí. Někdo dokazuje postavení a sílu, někdo demonstruje svůj sexuální výkon atd. K čemu to vede? Jsme svědky triumfu dvou instinktů a začínáme ztrácet pojetí víry, lásky a mravnosti a začínají se rodit nemocné dětí. Dnes se v západních zemích při obrovském pokroku moderní medicíny už prakticky nerodí zdravé děti. Téměř všechny dětí se rodí s nějakým problémem. Je hodně mentálně postižených a dětí s psychickými problémy. Proč? Proto, že dítě je naše budoucnost. Jestliže dospělá osoba nemá budoucnost, může onemocnět. Může ale také zůstat zdravá, ale její dítě onemocní nebo zemře, nebo se prostě nenarodí. A tak se občas stane, když nemáme budoucnost, že sice můžeme zůstat zdraví, ale náš rod zanikne. A právě tuto tendenci dnes pozorujeme. Je těžké uvěřit, že reklama související se sexem vede k neplodnosti mužů, ale je to fakt.

Návod k uzdravení: Láska

K překonání nejtěžších nemocí a problémů stačí pouze pocítit lásku v duši. Je třeba pocítit Boží vůli, jež je přítomná ve všem. Je nutné přehodnotit svou minulost z nového hlediska. Když nám hoří dům, zachraňujeme to, co je pro nás nejdůležitější a nejdražší. Když nás někdo ohrožuje, budeme bránit to, co doopravdy jsme. Tím pádem, pokud si myslíme, že jsme peníze, budeme se vrhat zachraňovat peníze a zahyneme v plamenech. Jestliže si myslíme, že jsme důležitost, postavení a rozum, budeme chránit svůj rozum a nenávidět ty, kteří oněm budou mluvit špatně. Jedině, co nemusíme zachraňovat, je láska, protože je věčná. Proto, když chápeme, že jsme láskou, nemůžeme být agresivní. Láska je věčnost. Lásku nemůžete urazit. Pokud chápeme, že jsme láska, pak nebudeme mít vnitřní agresi a jakákoliv stresující situace nebude snižovat lásku, ale naopak ji zvyšovat. Abychom přežili v nejbližších letech, budeme muset správně vnímat svět a správně reagovat na okolní události. Proto, když za mnou chodí lidé s malými problémy nebo lidé umírající, každému říkám to stejné: “Oprostěte se od vašich problémů. Pochopte, že jste Láska. Jste božské povahy. Vzpomeňte si na všechny své životní problémy, ztráty a urážky. Odpusťte všem a očistíte si vaši duši. Přijměte všechno, co se vám stalo, jako dané shora.” A já pak pozoruji, jak se u pacienta vše mění: i duše i zdraví i osud.

Sergej Lazarev je známý ruský spisovatel, psycholog, badatel, léčitel a bioenergoterapeut. Objevil a popsal karmický mechanismus, který již byl v mnoha pramenech popisován, ale dosud nikým neprozkoumán. Jako první v historii nejenom rozpoznal nejhlubší struktury duše ovlivňující náš osud a zdraví, ale také na základě nesčetných studií dokázal, že působením na chování a emoce člověka můžeme měnit k lepšímu jeho osud, charakter i zdraví. Ve výzkumech S. N. Lazareva se věda a náboženství spojují v jeden harmonický celek.

(časopis Phoenix 8/2012)
Zdroj: Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla

Naše tělo o nás řekne vše

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč Vás například právě píchá v boku, nebo máte stále bolavá ramena? Zamysleli jste se někdy nad tím, proč vaše kyčle nejsou to, co bývaly a možná vás čeká nepříjemná operace?

V moderní době se asi dost často setkáváte s názory, že nic se neděje jen tak. Nic není bez příčiny a všechno má svůj důvod. Kde ovšem tento důvod hledat? Jak máte přijít na to, proč?

V první řadě si musíme uvědomit, že naše těla jsou téměř dokonalé stroje. Pokud si naše tělo zjednodušíme a představíme si jej jako motor, víme, že pokud se o něj budeme dobře starat, velmi pravděpodobně nám bude dobře sloužit.

Pokud však budeme dělat věci, které ho nadměrně zatěžují a nebudeme dodržovat jisté zásady, je možné, že i sebelepší a sebekvalitnější motor po čase začne mít poruchy. Motor a stejně tak i naše tělo není stroj úplně jednoduchý a každá jejich součást prožívá určitou zátěž. Pokud je některá z jeho součástí zatěžována příliš, stane se, že slabší článek to nevydrží a dojde k problémům.

To samé se děje s našimi těly.

Jakmile do těla nebudeme dávat kvalitní palivo a nebudeme jej “mazat” správnými přísadami, je vysoce pravděpodobné, že to také jednoho dne nějaká jeho součást vzdá.

V moderní době spousta z nás přechází na zdravou stravu a snaží se žít zdravější a aktivnější život. To je naprosto skvělé a téměř dokonalé.

Ovšem pouze téměř.

I pokud budeme například dieselovému motoru dávat kvalitní palivo a mazání a přitom jej budeme stresovat nesprávným druhem jízdy ve studeném stavu, výsledek bude pravděpodobně, možná o chvíli déle, stejný.

Začínám mít teď trochu pocit, že “dělám” do automobilového průmyslu, ale to nevadí. Snažím se trochu ilustrovat danou situaci.

Pokud tedy dodržujeme zdravý životní styl, vyvíjíme aktivitu, je to super. Ovšem, v našem životě se, ať chceme a nebo nechceme, dějí jisté věci. Zažíváme události všedních dní, prožíváme radosti, lásky, trápení, bolesti, traumata a kdo ví co všechno.

To je věc, kterou nezměníme, pokud chceme ze života něco mít. Jenže je tu jistý problém s těmi negativními věcmi. Většina z nás je totiž naučena, že nad věcmi dost přemýšlí. Většinou nejvíce nepřemýšlíme nad těmi dobrými, ale spíš nad těmi špatnými.

Nějakým způsobem o věcech přemýšlíme na základě toho, co jsme se v naučili, jaké myšlenkové pochody a přesvědčení o událostech jsme si vytvořili.
To jak my o věcích přemýšlíme ovlivňuje také to, jak je potom vnímáme. Jakmile však o věcech nepřemýšlíme úplně dobře, naše vnímání věcí pro nás a také zejména pro naše tělo nebude dobré.

I přesto, že jsme každý svým způsobem jiný, jsme stroje vytvořené podle nějakého modelu a také jsme samo-učící. Proto se nám stává, že jsme schopni přebrat do našeho života a projevit do našeho bytí i fyzické neduhy a problémy například našich rodičů.

Je to přece naprosto normální, že některé věci jsou dědičné. Nebo nejsou?

Postupem času a s přibývajícími studiemi a alternativními metodami výzkumu se tak nějak začíná přicházet na to, že s tou dědičností to zase nebude až tak horké. Někteří vědci tvrdí, že geny jsou jen jakýsi “nástřel”, že není úplně nezbytně nutné, aby na základě rodových dispozic bylo nutné počítat s tím, že my, nebo například naše děti, zdědí zdravotní problémy svých rodičů. A i kdyby tomu tak skutečně bylo a naše geny byly i od základu špatné, někteří vědci věří a nyní dokazují, že i špatné geny se mohou opravit.

V tomto směru bych vám tedy doporučoval, zachovat si otevřenou mysl a podívat se se mnou dál do útrob tohoto článku.

Emoce a nemoce

Spíš než nemoci a neduhy totiž dědíme něco úplně jiného. Dědíme tedy není vůbec přesné slovo v tomto případě. My nedědíme. My se učíme a to dobré, ale i špatné věci. Naše vnímání se také vyvíjí. Učíme se od svých rodičů, blízkých osob, kamarádů, učitelů, téměř kohokoli, s kým přijdeme do styku. Něco si necháme, něco zapomeneme, ale v našem myšlení se utvoří dominantní vzorce myšlení a podle těch ve většině případů fungujeme celý zbývající život.

Stres je: reakcí našeho těla na naše vnímání.

Jakmile se dostanete do pro vás stresové situace, vaše tělo začíná reagovat. Vaše orgány se začínají stahovat, nebo se stáhnou svaly okolo nervů v určitých oblastech a vy pocítíte nepříjemné pocity někde ve vašem těle. Naše tělo reprezentuje naše myšlenky, protože mezi myslí a tělem není žádná bariéra. Mysl a tělo jsou jedno.

Stres, obzvláště ten dlouhodobý, má za následek nadměrné zatěžování našeho organismu hormony a chemikáliemi (které do sebe nedostáváme jídlem), ale naše tělo je v tu chvíli jako had, který není imunní vůči vlastnímu jedu a neustále se kouše do ocasu…

Naše orgány, svaly, nervy jsou stimulovány naším mozkem a jemnými signály, které dostávají a vylučují tyto toxické látky do našeho organismu a musí v tuto chvíli nadměrně pracovat. A za pár let, bude natolik oslabený, že to prostě vzdá.

Ještě jednou nyní opakuji. Naše orgány jsou stimulovány naším mozkem… To znamená, že ať vám kdo chce, co chce říká, nejedná se o žádnou zablokovanou energii, nýbrž náš výtvor. To že tedy máte “v prdeli” žlučník, s největší pravděpodobností neznamená, že jste dostali ve výrobně špatný, ale spíš, že jste úspěšně vytvořili jeho poruchu jeho nadměrným zatížením a nedostatkem prostoru pro jeho rekonvalescenci a uzdravení.

Jakmile jsou v našem těle tedy přítomny určité hormony a orgány, či části těla nadměrně zatěžovány, nemají tyto příležitost, se uzdravit.

Přítomnost stresových hormonů totiž zabraňuje samouzdravujícím schopnostem našeho těla, aby mohly fungovat.

Jelikož inteligence, která nás vytvořila, měla asi velmi bujnou fantazii a toužila po rozmanitosti, dovolila nám v životě zakusit nepřeberné množství emocí, pro některé z nichž ani nemáme názvy, tak jim říkáme prostě pocity. Máme také nepřeberné množství možností, jak jednotlivé součásti našich těl “oddělat” a nebo také uzdravit.

Hlavní rozdíl mezi námi a již dříve zmiňovaným motorem totiž je, že my se skutečně dokážeme “vylízat” i z opravdu vážných poruch i v době, kdy motor by to už vzdal.

Mluvil jsem tedy ale o emocích. Emoce, myslím ty špatné, mají schopnost, se vážně podílet a zapříčiňovat újmy na našich orgánech. Jelikož jsme si však všichni podobní, fungují jisté zásady, jakým způsobem a kde se tyto emoce projevují.

Tyto zásady tedy platí pro naprostou většinu z nás a opravdu se nemusíte považovat za vyjímku a hledat rozdíly a možná se dokonce rozčilovat, že to tak není.

Je mnoho přístupů k diagnostice příčin problémů. U nás v ČR se můžete setkat například s psychosomatikou, etikoterapií, meta-medicínou a některými dalšími způsoby. Žádný z těchto způsobů se samozřejmě nemůže brát jako dogma, ale ve většině případů to sedí jak poklička na hrnec.

Diagnostika je super věc, pokud potřebujeme znát příčinu, ale pokud je s nám již něco v nepořádku, zejména potřebujeme nějaký kvalitní nástroj, kterým tuto situaci vyřešit. Naštěstí právě FasterEFT je jedním z nejlepších takových nástrojů a proto si jej tolik lidí již oblíbilo.

telo

Obrázek, který vám může o některých vašich fyzických problémech v mnohém napovědět. Není zdaleka komplexní, ale seznámí vás s jistými centry na těle, kde se obecně projevují jisté druhy emocí a podle nich se bude snáz hledat vaše příčina.

Není sice vždy nutné, znát příčinu. Někdy prostě stačí, odstranit tento druh emocí, obtíže zmizí a naše tělo se začne uzdravovat. Někdy se to ale hodí.
Je tedy důležité vědět, že ať je to cokoli, co ve vašem životě není úplně v pořádku po emoční stránce a i kdybyste o tom ani nevěděli, vaše tělo vám to prozradí.

Podívejte se tedy na to, která část vašeho těla by potřebovala revizi a co by to s vysokou pravděpodobností mohlo zapříčinit. Jakmile naleznete emoce, které se vztahují k vašemu problému, udělejte si seznam událostí a vzpomínek od nejrannějších po ty poslední a použijte to, co jste se naučili a vaše tělo se dá brzy do pořádku.

Zdroj: http://www.mcaris.net/novinky-a-clanky/nase-telo-o-nas-rekne-vse/

Osloboďte sa od emócií, ktoré vás ťažia a zbavíte sa “nemocí”

MUDr. Josef Maček: “Tradiční čínské medicíně se věnuji více jak 20 let. Poskytuje mně velmi rozsáhlou odpověď na problémy spojené s vznikem nemocí, jejich odstranění a dosažení tak zpětného navrácení zdraví. Mám ji velmi rád, dala mi hodně poznání. Během let praxe jsem do ní vložil i veškeré své zkušenosti z medicíny západní a toto spojení dalo, spolu s mými “léčitelskými schopnostmi”, vzniknout velmi dobrým výsledkům v léčení širokého spektra nemocí, což potvrzují tisíce spokojených pacientů, kteří prošli mou ordinací ať už v Otrokovicích, Praze či Bratislavě. Kladu důraz na co nejpřesnější zjištění a rozbor příčiny prvotního ložiska nemoci vznikající z emoční blokády a nasazení adekvátní bylinné terapie, která je určena na její důkladné odstranění. Léčba se tak stává efektnější a rychlejší!”

Akné

Do ordinace přichází hlavně mladí lidé, jejichž tvář je pokryta hnisavými defekty, které jim hodně ubírají sebevědomí a často pak i deformují jejich vyvíjející se psychiku. Příčinu akné vidím především v jejich potlačené psychice vinou školy či rodičů. Nemůžou se projevovat spontánně, hromadí se v nich potlačené emoce, které je dusí a vytváří velké vnitřní horko především v dráze žaludku, které prochází jak levou, tak i pravou tváří. V obličeji se tvoří právě v této dráze horké vulkány, a pokud se k tomu přidá i nadměrná spotřeba vlhké stravy (třeba mléčné výrobky), nahromadí se v nich hlenohnis ve formě bílých pupínků. Vždy je možné pomoci! Po nasazení bylin se výrazně lepší tvář – je bledší. Používám byliny, které mají schopnost vypudit horkost a ochladit pleť. Především je ale nutné, aby mladí začali více komunikovat s rodiči a rodiče s dětmi. Měli by více pokládat své názory na stůl, nestydět se za ně. Neměli by být submisivní.

Angína

Určitě znáte spoustu dětí, které opakovaně několikrát lehnou během roku s angínou a jsou nucené brát antibiotika až do konečného řešení těchto potíží, kterým se stane odebrání krčních mandlí. Nebylo by nutné takto postupovat, kdyby se zavčas posílily ledviny, které dle mého názoru můžou za tento často traumatizující stav pro celou rodinu dítěte. Opakovaný strach v dítěti oslabuje energetický okruh ledvin, dítě je ustrašené, bledé, má slabé vlasy, kazí se mu zuby, v noci se budí, často pláče apod. Zatím co si ostatní děti hrají, toto dítě ve slabosti ledvin spíše posedává a drží se poblíž dospělého. Tento strach oslabí energii ledvin. Chlad, který do nich proniká z prostředí (holé záda v noci, odkopávání se v noci z peřin, chlad dlažby v pokojích, nedostatečné krytí beder oblečením) oslabuje meridián ledvin, který souvisí s krčními mandlemi. Pak zde mají volnou cestu a dobré podhoubí ke množení streptokoky, stafylokoky i patogeny. Doporučuji vždy u opakujících se angín odstranit strach a chlad z ledvin, zahřát pomocí bylin energii ledvin a zpevnit jejich Qi.

Astma bronchiale

Většina pacientů, kteří mají tyto dýchací potíže, prodělali dle mého vyšetření v dětství či pozdějším věku zánět plic. Jde hlavně o pravou plíci, kde vzniká horkost, která se zde usadila a neustále vytváří dráždění při styku s alergenem – prach, peří, srst, vůně, pyly apod. Toto dráždění způsobí křeč v dýchacích cestách a tím projevující se dušností. Pacientům podávám byliny, které tuto horkost vyloučí a posílí plicní energii. Jejich dušnost mizí, nemají potřebu aplikovat aerosoly, v noci klidně spí, expektorace postupně mizí. Je to onemocnění, které také má svou genetickou dispozici po předcích, kteří v minulosti trpěli slabostí plicního energetické okruhu, a který se vtiskl do jejich genetické výbavy. Tito pacienti by měli celý život dbát pečlivě o to, aby nedráždily plíce kouřením, prachem či ostrými aromatickými vůněmi. Především chci zdůraznit, že velký význam pro volnost plicní energie je, aby nebyla oslabena emocí ÚZKOSTI! Tato úzkost silně oslabuje sílu plicní energie, která ve své slabosti není schopna odolávat. V léčbě uvolňuji oblast hrudní páteře ve výši 4. až 5. obratle, kde bývají často obratlové bloky. Je třeba, aby pacient měl ve svém okolí klid, aby neměl na sobě tíhu zodpovědnosti, či hyper-zodpovědnosti, která je na něj dávána výchovou či pracovním prostředím, a která v něm vybuzuje velkou úzkost.

Ulcerozní kolitida a Crohnova nemoc

Ulcerozní kolitida a Crohnova nemoc – schválně dávám tyto dva názvy, dle mého názoru stejné nemoci, které se projevují poruchou funkce tlustého střeva, pod jednu kapitolu. Krvavé průjmy, křečové bolesti břicha a hleny ve stolici jsou průvodními projevy této nemoci. Vždy nacházím postižení energie tlustého střeva ať již ve vzestupném tračníku, příčném či sestupném. Je zde přítomnost tzv. horkých hlenů, které v určitém místě tlustého střeva vytvořily stagnaci – blokádu energie v dlouhém časovém úseku. Toto místo se stává stálým dráždícím místem, které vytváří hleny a v němž je drážděna stěna střeva až do stadia krvácení. Tato nemoc je dlouhodobě léčena kortikoidy, často se řeší operačně. Z mých zkušeností z léčby můžu říct, že se dá výrazně tento defekt s pomocí bylin, k tomu určených, odstranit. Kvalita žití se hodně zlepší. K tomu je zapotřebí upravit stravu bez hlenů, mléčné stravy.

Neplodnosť

Stále více a více žen, ale v poslední době i mužů, má problém se svými reprodukčními orgány a přichází hlavně ve věku od 28. let s problémy neplodnosti. Děloha je jako úrodná půda. Pokud je půda příliš vlhká, suchá, horká nebo chladná, tak nemůže přinášet pro zasetí vhodné podmínky. Pokud většina žen bere od svých patnácti let antikoncepci, která je kolegy gynekology hojně nabízená a doporučována, po jejím vysazení za 10 či 15 let má žena problém s početím. Patologie v děloze, které se měly řešit po celou dobu se neřeší. Patologické příznaky jako je bolest, nepravidelnost cyklu, špinění mimo cyklus, nejsou léčeny. Po vysazení antikoncepce je problém neplodnosti na světě.

Zen flower loto near stone

Migréna

Bolesti hlavy, které jsou ostré, bodavé, napadají jednu polovinu hlavy, jdou po boční straně hlavy až za oko a to tlačí ven jsou bolesti, které vznikají na základě opakovaného potlačování vzteku v dráze žlučníku. Toto potlačování naplňuje tuto dráhu horkostí s tímto nepříliš příjemným prožitkem. Proto nejvíce trpí ženy, ne muže. Ti si vztek ze sebe vyklepou svou agresivností. Tyto potíže bývají často provázené dalšími projevy dysfunkce žlučníku: v záchvatu bývají i trávicí potíže, často jsou přítomné poruchy spánku v době od 1. hodiny noční do 3. hodiny, občas můžou pobolívat kyčle, tuhne krční páteř i mimo migrenózní záchvat. V léčbě je třeba vysadit mléčnou stravu, čokolády, dresinky a tatarky. “Migrénu postihuje 15 – 20 % žen a 6 % mužů”. Je velmi důležité, aby ten, kdo trpí těmito potížemi, hledal celým svým bytím zdroj klidu a pokoje, aby odvrátil zrak od věcí a dějů, které jej rozčilují. Ženy ať výjdou do cvičení! Doporučuji dynamické cvičení, ne ležení!

Lupénka

Je to problém hodně lidí, který jim zhoršuje kvalitu žití. Je obtěžující a omezující jejich životní prostor. Ve své ordinaci jsem léčil a léčím hodně pacientů s touto poruchou kůže. Je hodně teorií, i v západní medicíně, o příčině potíží, ale slabé výsledky v léčbě je potírají jako slepé cesty. Lupénka, dle mých zkušeností letité praxe, je zapříčiněna slabou energií jater s přítomností plísně. Játra jako detoxikační orgán tím hodně trpí a snaží se tyto toxické zplodiny plísňového charakteru vyhazovat přes kůži ven. Pacient bývá hodně unavený, neudrží emoce, má hlavně vztek a hněv, bolesti kloubů, protože játra mají na starosti kvalitu šlach. Pálí jej oči, budí se často okolo 3. a 4. hodiny ranní a ložiska suché kůže se zvětšují. Játra potřebují výrazně zpevnit, posílit, zvlhčit a uklidnit. Harmonické vztahy doma a na pracovišti jsou nutné, jinak slabost jaterní energie přináší frustraci, labilitu a výkyvy nálad. Efekt se dostaví při dodržování protiplísňové diety. Zinek, Selen, vitamíny A a E jsou vhodný potravinový doplněk ke zpevnění jaterní buňky.

Hemeroidy

Trápí Vás tyto potíže? Pokud přijdete do mé ordinace s tímto problémem, nemusíte se svlékat, tento problém pramení v tzv. horkosti krve. Vždy nacházím smutek v srci, který přehřívá krev. Ta se pak valí krevním řečištěm jako splašená horká láva a vytlačuje z břehu to místo, které je vazivově slabé a které povolí a vypoulí. Řitní pleteň je slabá často dědičně, a tak ji krev, která je bouřlivá vytlačí. Vznikají hemoroidy. Opakované operace jsou částečné řešení. Je vhodné řešit, co se děje v psychice postiženého, proč má smutek v srdci, co jej trápí, tlačí. S horkou krví jsou spojené další potíže, např. bušení srdce, pocení, porucha spánku, bolesti lýtek nebo časté močení. Stává se často, že pokud při vyšetření pacienta řeknu, že vidím smutek v jeho srdci, začnou mu téct slzy z očí, začne se vyplavovat dlouho schovaný, a dlouho potlačovaný smutek. Tím léčení začíná. Emoce se v současné době nenosí, každý ukazuje falešnou radost a své emoce považuje za slabost. A to je chyba! Zde je třeba použít byliny, které ochlazují krev a zklidňují krevní řečiště.

Bolesti bedeřní páteře

Bolesti bederní páteře řeším ve své ordinaci tím, že skloubím mobilizační techniky s použitím speciálních bylinných přípravků. Tato kombinace přináší velkou úlevu i tam, kde je pacient často adeptem operačního řešení. Bolesti v bederní páteři hodně souvisí s několika faktory. Především je to škodlivá energie Chladu, která proniká do podkoží a svalové hmoty v tom okamžiku, kdy nejsme dobře chráněni v bederní krajině před účinkem chladu či větru. Je to hlavně při práci v chladu s tzv. holými zády, které jsou zapocené. Další příčinou je tzv. stagnace krve, která je způsobená prudkým zvednutím těžšího břemene. Tato krev – její výron – pak blokuje průběh energie v bedrech. Pokud si pacient neudržuje správnou hladinu energie v ledvinách, nadměrně ji vyhazuje nezřízenou psychickou, či fyzickou zátěží, nebo i nadměrným erotickým životem, tak dochází v rámci tohoto nedostatku k oslabení pilíře těla tzn. beder. Samozřejmě je vhodné, abych zkontroloval stav hrudních žeber zda nejsou posunuté, jaký je stav zápěstí, loktů, hlezenních kloubů. To vše je vhodné napravit, pokud chci, aby páteř měla správnou stabilitu.

Děložní myomy

Vždy, když ke mně přijde pacientka na vyšetření, se ptám na kvalitu menstruační krve. V současné době zhruba 80 procent má v menstruační krvi tmavé sraženiny, které signalizují již započatou organizaci Myomů v děloze. Příčinou je ženino vnitřní psychické horko a potlačené emoce, které vytváří, s převážně hlenovou potravou, horké hleny. Z těch vzniká hlenovité zahuštění v děloze, ze kterého později vznikají tyto útvary větší či menší. Ty se sledují a pak operují. Psychický neklid, psychické horko a hleny je třeba odstranit. Ty myomy, které nemají ještě příliš hustou konsistenci,je možné rozpustit, nebo zastavit jejich růst a množení. Při použití správných směsí je krev světlejší, řidší, sraženiny se zmenšují, bolesti a poruchy menstruačního cyklu odchází. Je zapotřebí do života ženy vnést výrazné zklidnění, poučit o vnitřním pokoji, nastavit jiné životní hodnoty, doporučit bez-hlenovou dietu.

Zdroj: MUDr. Josef Maček

Ako sa uzdraviť

V roce 1818 vyslovil německý lékař Heinroth názor, že tělesné choroby mají psychické příčiny. Tehdy se mu kolegové jednoduše vysmáli, ale ne proto, že by jim takové tvrzení připadalo samozřejmé, nýbrž proto, že myšlenka, žeby v medicíně mohlo existovat něco jako psychosomatika – právě Heinroth zavedl toto slovo – jim připadala naprosto scestná.

Obtíž spočívající v odlišení jevu od podstaty není nic nového. Už před 2400 lety Sókratés prohlásil: „Neexistuje taková nemoc těla, která by nesouvisela s duší.“ A Platón, nejslavnější Sókratův žák, si stěžoval: „A to je právě největší chyba v léčení nemocí, že existují lékaři pro choroby těla a jiní pro choroby duše, přestože obojí nelze od sebe oddělit.“

Oba směry šly ale i nadále svou cestou, každý zvlášť. I dnes místo aby se pohlíželo na tělo, mysl a duši jako na jediný celek, postupuje stále dál a dál specializace, drobící člověka na stále menší kousíčky. Pokud jsou lékaři ochotni vůbec psychosomatiku pokládat za reálný jev, pak pro ni hledají vědecké důkazy. Ale cožpak není už dostatečným důkazem, že zčervenáme, když jsme na rozpacích, nebo že pláčeme, když nám je smutno? Hrůzou bledneme a z rozrušení dostaneme průjem. Jazyk se nám pak plete a vlasy nám vstávají na hlavě. Cokoliv prožije duše, to obráží a projevuje navenek tělo. Cokoliv pohne duší, pohne i tělem, a záleží na každém z nás, jestli takové projevy vnímáme pozitivně nebo negativně, jestli budeme nemocní a utrápení, nebo zdraví a šťastní.

Přesto je stále dost lidí, kteří psychosomatické působení odmítají, jako například lékař, který na jednom kongresu prohlásil:

„Vždycky když slyším ty žvásty o psychosomatice, obrací se mi žaludek…“

Nejen z tohoto příkladu lze poznat, jak náš jazyk vyjadřuje souvislosti mezi duševním rozpoložením a tělesnými příznaky: „Nemůžu tě ani cítit!“, „Přivedeš mě do hrobu!“, „Až se mi pění žluč!“, „Chce se mi z toho zvracet!“, „Jdeš mi na nervy!“ atd.

Čím se liší psychosomatický přístup od tradičního přístupu k nemocem? Oba systémy se snaží přijít na původ, na příčinu nemoci. Ústřední otázka, kterou si kladou všichni, je: „Proč?“ Když se zjistí příčina, se objeví východisko, z něhož lze nemoc ovlivňovat. A konečně nemoc je něco nepříjemného, čeho bychom se rádi zbavili a čemu bychom se rádi vyhnuli. Ptáme-li se „proč“, pak narážíme najeden z největších problémů našeho způsobu myšlení. Za normálních okolností je možné najít příčinu u všeho, co prožíváme. To, co si uvědomujeme, jsou následky takové příčiny. Příčina vždy časově předchází následku. Vytváříme tak složité kauzální řetězce, protože každou příčinu chápeme zároveň jako následek nějaké další, ještě vzdálenější příčiny. Tuto knihu nyní můžete číst proto, že jste si ji koupili v knihkupectví. Koupili jste ji, protože jste ji tam uviděli a zaujala vás. A zaujala vás, protože … v řetězci můžete pokračovat libovolně dlouho, až nakonec dojdete k bodu, kdy už odpověď nebudete znát. A právě tento bod je pak k podnětem k bádání, aby se získalo další vysvětlení.

Takovou kauzální koncepci myšlení pokládá mnoho lidí za jedinou možnou cestu, jak vysvětlit děje v našem světě. A tak se všude hledají příčiny všech možných jevů, abychom správně pochopili jejich souvislosti. To ale není jediný důvod takového snažení. K čemu by lidstvu bylo, kdyby vědělo i o těch nejmenších souvislostech a složkách našeho vesmíru? Nic by se tím nezměnilo, všechno by zůstalo takové, jaké je to teď. Motivací hledání příčin je naděje, že budeme moci podle své vůle a s pochopením do těchto souvislostí zasáhnout. Chceme měnit věci, které se nám nelíbí, k naší potřebě, aby nám sloužily. Pokud vím, proč nemohu najít partnera, jaké chování je toho příčinou, pak mohu své chování změnit tak, abych partnera našel.

V takovém kauzálním obrazu světa má každý jev svou příčinu. Proto je nejen účelné, ale i přímo nutné u každé příčiny hledat zase její příčinu. Jak si lze snadno představit, pak sice zjistíme, že za každou příčinou se skrývá jiná příčina, nikdy ale nedospějeme k nějaké konečné příčině všeho, protože i ta nejvzdálenější příčina je zase následkem jiné příčiny. Je to nikdy nekončící řada otázek, kterou buď na některém místě přerušíme a nějakou událost prohlásíme za absolutní pravdu, protože dál se už prostě nedostaneme, anebo zůstaneme stát před hádankou, s níž si už nevíme rady.

Jiný pohled, z něhož vychází i psychosomatika, nehledá příčinu v minulosti, nýbrž v budoucnosti. Mluví o účelnosti a vychází z toho, že základem každého jevu či děje je účel či úmysl. Obsahuje informaci, myšlenku, jejíž cíl je zaměřený k budoucnosti.

Jako příklad takových souvislostí lze uvést vznik domu. Na začátku byl úmysl stavebníka postavit si dům. Proto se obrátil na architekta a ten navrhl projekt domu. Pak si pořídil stavební materiál, zjednal stavební firmu a stroje a postavil dům.

Ted’ bychom mohli říci, že dům stojí proto, že řemeslníci za pomocí strojů dali stavební materiály dohromady tak, že z toho povstal dům. Mohli bychom udělat ještě jeden krok a tvrdit, že příčinou vzniku domu je architekt, protože ten přece vyhotovil plány, podle nichž byl nakoupen materiál a objednáni řemeslníci.

Skutečnou příčinou však byl nápad stavebníka, že postaví dům. Kdyby mu někdo odvezl materiál, pak by jeho záměr postavit dům vedl k tomu, že by nakoupil nový. Kdyby vypadl architekt, obrátil by se stavebník na jiného. Kdyby ale stavebník svoje úmysly změnil a od stavby domu ustoupil, pak by jistě žádný dům nestál. Nebyl by se obrátil na architekta, nebyl by nakoupil stavební materiál, ani by nenajal řemeslníky. Záměr stavebníka uvedl na scénu všechny ty jevy a věci, architekta, řemeslníky, stroje a stavební materiál. A tak je v každé věci, v každém jevu obsažen záměr či myšlenka. Jinými slovy lze také říci: všechno má nějaký smysl.

Je přitom důležité pochopit, že právě úmysl přivedl všechny ty věci na scénu, aby se mohl zrealizovat. Věci jsou prostředky k zrealizování záměru. Také jiný příklad nám to názorně ukáže: štětec, barvy a plátno nejsou příčinou obrazu. Teprve když je člověk použije jako nástroje, vznikne obraz.

Z toho poznáme, že k tomu, aby se zabránilo dosažení cíle, nestačí odebrat prostředky. Když úmysl přetrvá, jeho původce si opatří jiné prostředky a svůj záměr stejně dokončí.

To je také důvod, proč medicína přes všechen svůj pokrok nedokáže zabránit vzniku nemocí a snížit počet nemocných, jak ostatně dosti názorně ukazují statistiky. I když se obraz nemocí změnil a hodně chorob, které byly ještě před sto lety běžné, dnes už vůbec neexistuje, snížit počet nemocných lidí se přesto nepodařilo.

Tělo je nosičem informací a umožní jen najít vlastní vyjádření myšlence, která stojí v pozadí. Tělo samo o sobě nemůže nikdy onemocnět nebo se uzdravit, protože stejně jako plátno umožňuje jen vyjádřit nějakou informaci. Tělo je projekční plochou našeho vědomí. Samotné tělo nemůže nic dokázat. Jakmile jednou doopravdy pochopíme rozdíl mezi nemocí a symptomem, zásadně se změní i náš přístup k nemoci. Symptom pak už nebude úhlavní nepřítel, kterého je třeba porazit, ale pomocník, ba dokonce přítel na cestě za zdravím, za skutečným zdravím, kdy se budeme cítit dobře na těle i na duchu. Symptom nám může říkat, co máme dělat a změnit, ovšem předpokladem je, že rozumíme řeči svého těla.

Nemoc má smysl. Určitý obraz nemoci a příslušné prostředky slouží nějakému záměru, aby se naplnil jistý cíl. Nepomůže, potíráme-li a potlačujeme prostředky jako je horečka, bakterie a plísně. Původní záměr si může obstarat prostředky jiné, jen aby dosáhl svého cíle.

heal

Jediná možnost, jak nemoc skutečně ovlivnit, spočívá v tom, že podpoříme smysl, záměr takového dění. Stavět se na odpor a bojovat proti tomu, co je dáno, vede jen k odkladu. A tento odklad navíc není nijak příjemný, protože tu je cosi, proti čemu musíme stále bojovat a bránit se, co neustále odmítáme. Bojovat je namáhavé a stojí to hodně energie. V takovém případě nelze ani mluvit o tom, že bychom se cítili dobře. Odpor, který tak často vyvíjíme, je jen vyjádřením našeho strachu. Strachu, že situace pro nás není dobrá, že by se s námi mohlo stát něco zlého, že bychom se s tím nemuseli umět vyrovnat.

Skutečnou příčinou nemoci je náš odpor. Je to blokáda bránící přirozenému toku života. Mnohé celostní koncepce medicíny popisují tělesné nemoci jako narušení energetického systému. Hovoří o blokádách energie, což je tělesná obdoba zablokování toku života. Všechny potlačovací mechanismy tak dříve či později k vedou tělesné blokádě, kterou označujeme také jako nemoc. V každodenním životě jsme schopni využívat všeho možného, abychom se vyhnuli určitým situacím. Někdo pije alkohol, aby něco potlačil. Jiný kouří, z frustrace se přejídá, bez ustání pracuje a má jednu schůzku nebo jednání za druhým. Dokážeme prostě využít všeho, jen abychom něčemu unikli. To je také vysvětlení, proč neonemocní každý, kdo pije alkohol nebo kdo hodně jí. To pak znamená, že dotyčný není na takových požitcích závislý a že mu nevadí, když je zrovna nemá k dispozici.

Abychom dokázali odložit odpor, který je příčinou všech takových návyků, potřebujeme získat důvěru, že se nám koneckonců nemůže nic stát. A o to snáz odpor odložíme, když budeme věřit, že nám to dokonce prospěje. S takovým přístupem zvládneme každou situaci a nebudeme nic už stavět do cesty záměru, který směřuje k svému cíli. Pokud nejsme přesvědčeni, že všechno se děje v zájmu našeho vývoje směrem k větší radosti ze života, k větší naplněnosti a svobodě, budeme se cítit jako oběti. Zoufale bojujeme a snažíme se zabránit změnám, nebo je aspoň dostat pod kontrolu, jen abychom se vyhnuli všemu, co by podle našich představ mohlo být nepříjemné nebo dokonce bolestné. Nakonec ale stejně zjistíme, že odpor nám v tom nijak nepomohl.

Abychom podpořili svůj vývoj, nemusíme dělat nic jiného než v každém okamžiku brát věci tak, jak jsou. Akceptovat, to znamená uvědomovat si situaci, jaká doopravdy je, a nenahlížet na ni růžovými brýlemi svých přání. Každý okamžik si zaslouží, abychom ho prožili. K tomu jsme byli stvořeni a naplno žijeme jen tehdy, když jsme připraveni všechno prožít. Život je pak snadný a bez námahy. Když tyhle souvislosti pochopíme, nepřijde nám zatěžko splynout s proudem života, protože vycházíme z toho, že všechno má svůj smysl. Smysl, který zahrnuje i změny, a ty se dějí jen k našemu dobru.

Důvěra, kdy akceptujeme záměr, který nám je příznivý, a také akceptování prostředků, které jsou v daný moment k dispozici, tedy takzvaných životních podmínek či situací, to jsou opatření, o která se můžeme opřít. Jistě, stejně se snažíme pochopit a dumáme, místo abychom prožívali, stále lpíme na onom „proč“. Ale i to má pozitivní stránku. Pochopení totiž posiluje naši důvěru, abychom dokázali dát volný průběh dění, a to je velice důležité. Děti tuto důvěru mají, nepotřebují něco chápat, aby nechaly věci volně plynout. Svoje prožitky přijímají bez odporu a tak jejich vývoj pokračuje nerušeně k cíli. Nerozumějí, a přece se rozvíjejí.

Totéž platí i pro dospělé. I když si mnozí myslí opak, nepotřebujeme události chápat, stejně se dějí. Vývoj probíhá jednoduše. Ale abychom ho nechali běžet, potřebujeme důvěru. A protože pochopení věcí nám dodává důvěru, je užitečné se zabývat významem životních situací, tomu co nám říká naše tělo – projevům psychosomatiky, která nám pomáhá porozumět záměru, skrytému ve všech věcech.

Z knihy Kurta Tepperweina: Jsem z tebe nemocný!

Zdroj: https://anitram.wordpress.com/