Archív

Duchovní příčiny různých zánětů

Cesta Lásky

Nemoc člověku pomáhá. Příjem nevyvážené stravy, drobná nerovnováha ve výdeji a příjmu sil, anebo malý niterný neklid záhy rozpohybují mechanismy jejího vzniku.

V některém z psychikou oslabených orgánů začne zmnožování kultur bakterií, virů a plísní, které obývají náš organismus.
Tělo se brání zvýšeným přísunem obranných látek do postižených míst za současného místního či celkového zvýšení teploty. Začíná zánět, jehož celkové příznaky zahrnují bolest, otok, zarudnutí, zteplání i poruchu funkce příslušného orgánu. Odborně označený zánět má koncovku -itida.

Zánět je prvotním odrazem boje člověka se světem. Náš život je často spíše bojem než procházkou růžovou zahradou.

– Stačí malá nespokojenost, drobný pocit křivdy a žlučník dotyčného vykazuje známky podráždění.

– Stačí několik nesouhlasných vět, menší roztržka s partnerem, zbytečné nedorozumění mezi lidmi, a ohroženy jsou /z počátku samozřejmě lehce/ ledviny a močový měchýř.

– Stačí skoro nevýznamné zatlačení citlivého člověka osobou vůdčí a racionální do kouta, do pozic, úvah a k…

View original post 750 more words

Rüdiger Dahlke: Muž, který do vás vidí

S Rüdigerem Dahlkem jsem strávil nejlepší dovolenou svého života. Během jedenadvacetidenního hladovění loni v červenci mi byly jedinou potravou i útěchou čistá voda a jeho Velká kniha půstu. Cesta do zákoutí duše a k pochopení vlastního těla coby jejího „chrámu“ v doprovodu skvělé knihy tohoto slavného německého lékaře, jenž má za sebou i čtyřicetidenní biblický půst, byla neocenitelnou zkušeností. Je jasné, že Dahlke nekáže vodu a nepije víno.

A kromě toho nejí ani maso. Ačkoli do zaplněného konferenčního sálu pražského hotelu Pyramida nakráčí první dubnovou sobotu s drobným zpožděním až kolem půl deváté večerní, neboť toho dne ještě přednášel na kongresu v Linzi, vypadá, jako by se zrovna vyspal do růžova. A to přesto, že takto nabušený diář má až do konce roku 2014. Když pózuje ZENu o den později ve svém hotelovém pokoji během pauzy na jídlo, má za sebou krátkou meditaci a oběd v podobě hrsti semínek a ořechů.

Na svých téměř dvaašedesát je zkrátka ve formě a zcela zdráv. A jeho recept? V Česku zatím krajně nepopulární – nekouřit a přestat jíst ztužené tuky, maso a mléčné produkty, o pití alkoholu ani nemluvě. „I když kouření je ve srovnání se ztuženými tuky neškodné. Nebo jestliže je na cigaretách napsáno, že škodí zdraví, na kelímcích s jogurtem to mělo být už dávno. Moderní studie na velkých vzorcích v tomto ohledu nepřipouštějí ani nejmenší pochybnost,“ říká průkopník psychosomatické medicíny a autor bestsellerů Nemoc jako cesta, Nemoc jako řeč duše a Nemoc jako symbol, jenž už před třiceti roky vyjevené veřejnosti vysvětloval, že nemoc není něco, co se nám jen tak přihodí, nýbrž něco, co si sami vytváříme. Neboli informace, že něco děláme špatně, a projev ztracené rovnováhy: „Lidé znova a znova dostávají takové tělesné problémy, které rezonují s jejich potlačenými či nevyřešenými tématy a konflikty.“

Rüdiger Dahlke jako jeden z prvních klasických lékařů dávno pochopil, že léčit lidi vypnutím varovných světýlek v podobě příznaků, které na tuto nerovnováhu upozorňují, není cesta k uzdravení, ale do hrobu. „To začalo už u Descartesa, Newtona a Galilea Galileiho… Už od začátku to byla chyba, chápat člověka jako stroj. Naštěstí se tento historický omyl dnes postupně začíná přehodnocovat a já se k tomu snažím v rámci svých možností přispět,“ odpovídá na otázku, proč dnešní medicína stále víc léčí, ale stále méně uzdravuje/

Změna jako lék

A protože si to začíná uvědomovat víc a víc lidí, doktor Dahlke s plným nasazením přednáší, věnuje se pacientům ve svém relaxačním a léčebném centru TamanGa nedaleko rakouského Grazu, kde žije, a každou zimu se na dvanáct týdnů odebírá na indonéský ostrov Bali, kde načerpává síly na další sezonu a píše knihy (na kontě jich má už skoro padesát). Krom toho také se svou první ženou vybudoval v Bavorsku Lékařské centrum Dahlke, jež se věnuje psychoterapii, psychosomatice a takzvanému celostnímu léčení, při kterém se neléčí nemoci, ale lidé.

„Nejsme zvyklí dívat se na nemoc jako na něco pozitivního. Ale že to tak je, jsem nezjistil v nemocnici, nýbrž při zacházení s pacienty. A tak vám mohu vyprávět příběh, při kterém jsem se probudil,“ začíná svoji přednášku Nemoc jako cesta duše, na niž dorazilo přes čtyři sta lidí. „Jeden skvělý lékař za mnou kdysi přišel s tím, že má neustálé úrazy a několikrát denně se prostě natáhne. Už při vstupu do ordinace šosem pláště strhl vzorky krve. Jeho život byl jedno velké fiasko. Poslední vztah mu skončil tak, že mu partnerka řekla: Chtěla jsem žít s lékařem, ale ne s takovým trotlem. On po mně nechtěl, abych něco napravil, ale aby se mu už nic nestalo. A mně došlo, že se vůbec nezabýváme prevencí a že mu neumím pomoct,“ vypráví téměř pětatřicet let starou historku.

Proč vypnout mobil

Po této neobvyklé návštěvě svého kolegy se Rüdiger Dahlke, v té době začínající nemocniční lékař, začetl i do homeopatických knih, kde našel mimo jiné informaci, že 80 procent úrazů má na svědomí 20 procent lidí. A také objevil pozoruhodnou studii, podle níž se ve firmách přestaly dít úrazy, jakmile lidé začali cirkulovat a nedělali pouze jedinou, nudně monotónní práci.

Dahlkeho proto napadlo, že jeho pacient potřebuje změnu. A vytáhl z něj, že jeho dávným snem bylo provozovat etnomedicínu, ale nechal se odradit. „Z Afriky, kde našel svou životní lásku, mi potom poslal dopis, který změnil moje chápání medicíny. Děkoval v něm svým úrazům, že ho dovedly až sem. To byla moje první myšlenka ke knize Nemoc jako cesta. Pochopil jsem, že nemoc má opravdu tu moc přivést člověka na správnou cestu.“

Postupně si doktor Dahlke začal všímat souvislostí a učil se porozumět tomu, co nemoc vlastně symbolizuje. V dalším bestselleru Nemoc jako symbol už podává přes 400 klinických obrazů nemocí s více než 1000 příznaky. Na pražské přednášce některé zajímavé zmínil. „Co znamená třeba zvětšené srdce? Křesťané to vítají, ale na tělesné úrovni je to problém. A to je právě ono. Nikdo z těchhle pacientů nemá velké srdce v tom přeneseném smyslu, a tak se to zhmotnilo na tělesné úrovni,“ vysvětluje lékař a pokračuje: „Růst je přirozený. Vždycky jsou ale dvě možnosti růstu – první je ta zdravá, na úrovni vědomí, směrem k rovnováze a porozumění. Pokud tuhle vytrvale odmítáme, růst se přenese dovnitř těla, kde se často projeví třeba nádorem.“

Dahlke mluví tak napřímo, že se o něm běžným lékařům a hlavně farmaceutické lobby a šéfům korporací všeho druhu musí i zdát. „Třetí nejčastější příčinou úmrtí jsou léky. V této souvislosti vám radím vyhledávat lékaře jen v opravdu nejvyšší nouzi.“ Svým posluchačům zcela klidným hlasem prozrazuje i některá jiná „tajemství“, jež se ne a ne dostat k uším veřejnosti. „Například očkování proti rakovině děložního čípku je zcela nesmyslné, přesto je zavedené. Máme rovněž dostatek studií, že mamograf je příčinou rakoviny prsu. Je mi velice trapné, že tohle říkám, protože jsem také lékařem, ale je to tak. Když se na jedné přednášce ptali gynekologů, kdo z nich by poslal svou ženu na mamograf, nepřihlásil se ani jeden.“

Stejným a vzhledem k četnosti užívání ještě rozsáhlejším problémem jsou podle něj také mobily: „Vypněte svůj telefon a už ho nikdy nezapínejte. Snižuje účinnost imunitního systému a způsobuje nádory mozku. To je fakt. Jenže se pravděpodobně probudíte, až když se to stane někomu ve vašem okolí,“ odkazuje na mnoho svých pacientů i na studii provedenou na Örebro Hospital ve Švédsku, podle níž má desetileté užívání mobilu za následek průměrně o 290 % vyšší riziko rozvoje nádoru na mozku.

V rozhovoru, který jsme kvůli lékařově naprosté zaneprázdněnosti z větší části vedli přes e-mail, na otázku, proč stále tolik doktorů nechce nebo nedokáže pochopit, že k uzdravení vede pouze odstranění příčin, nikoli konzumace dalších jedů v podobě prášků, odpovídá: „Byli tak vychováni. Vidět je to i na tom, že nejdříve je školí na mrtvolách. O duši jsem se například v průběhu studia nedozvěděl ani slovo.“

Není naštvaný, jen konstatuje. Stejně tak úplně klidně a s nadhledem mluví o tom, že cílem zdravotnického systému není zdraví lidí, ale jejich léčení. Kdyby totiž byli lidé zdraví, byznys by zkrachoval – jinými slovy „vyléčený pacient je špatný klient“. „Je to zjevné. Jenom přednedávnem doznal objevitel syndromu ADHS – hyperaktivity malých chlapců – na své smrtelné posteli, že neobjevil lék na tento syndrom, ale vymyslel příslušný obraz choroby pro lék Ritalin, který už existoval. To přece hovoří za všechno!“

Jak ale může být tak v klidu? Ta hlavní chyba samozřejmě není na straně lékařů, ale pacientů. Ostatně není žádné „my“ a „oni“ – jsme pouze my. S čímž souvisí druhé, ze všeho nejdůležitější téma, o kterém Rüdiger Dahlke často hovoří a jež plynule navazuje na přednášku – téma stínu neboli našeho podvědomí. Dahlke proti nikomu a ničemu nebojuje, pouze pozoruje. A říká: „V zásadě jsou všechny symptomy – tělesné, psychické i sociální – projevem stínu. Jsou v něm ukryty ty vlastnosti, které bychom u sebe radši neviděli, a tak je potlačujeme.

shadow

Nemoc jako symbol (obrazy některých chorob podle Dahlkeho knihy)

Alergie – konflikt mezi agresí a senzibilitou, válka na tělesné rovině. Řešení: poznejte, že máte nepřátele i v sobě
Obezita – vnější plnost místo vnitřního naplnění, vyhýbání se realitě. Řešení: naučit se chránit jinak než tukovou izolací
Rakovina – nezpracované zranění, problém, který si člověk nepřiznává a který ho ničí. Řešení: vzpomeňte si na to, co v životě doopravdy chcete, a najděte odvahu to uskutečnit

Pokud ale chcete dosáhnout seberealizace, musíte propojit své já se svým stínem. To je klíčem k životu. Lidé si myslí, že když myslí pozitivně, začnou se dít pěkné věci, ale vše probíhá podle zákona polarity a zákona rezonance. Čím víc zdůrazňujete světlo a pozitivně myslíte, tím větší prostor pro stín vytváříte. Jedině když se se svým stínem konfrontujete, můžete se stát opravdovými anděly pro ostatní.“

Během dětství a dospívání vytváříme stín, abychom utvořili svou osobnost a byli schopni přežít. Vytěsňujeme všechny křivdy, traumata, strachy, přizpůsobení a všemožné věci, které odmítáme tolerovat ve svém vědomí. Pokud se ale jako dospělí chceme vyvíjet, nezbývá než Pandořinu skříňku otevřít a potlačené věci opět vytáhnout na světlo. A poslouchat svoji duši, jak píše Rüdiger Dahlke v knize Princip stínu – smíření se svou temnou stránkou a vysvětluje během nedělního stejnojmenného semináře. Prvním krokem je samozřejmě vůbec si to uvědomit. Jakmile cokoli vykážeme z našeho vědomí, protože z toho máme strach, stane se to nevědomým a poklesne do stínu. A naopak – vždycky, když nějaký vytěsněný a odmítaný pól vrátíme do našeho vědomí, posune nás toto sjednocení protikladů blíže k jednotě.

Nebát se stínu

Hlavní otázka tedy podle Dahlkeho zní: „Na nemoci a nepřátele zaútočíme, nebo s nimi začneme pracovat? Budeme válčit, nebo je přijmeme a smíříme se s nimi?“ Stačí se rozhlédnout kolem sebe, aby jednomu bylo jasné, že jsme jako lidstvo prozatím ztroskotali někde u první lekce. Svět je šílený, protože my jsme šílení. Jak říká Dahlke: „Všichni chceme jenom to dobré, ale vytváříme jenom to špatné. Všichni chceme mír, ale pořád válčíme. Všichni chceme lásku, přesto je tak moc nenávisti. Vše má světlo a stín, všechno na tomhle světě. Jeden příklad: Každý inteligentní a vědomý člověk musí být proti jaderné energii. Můžete se zamyslet nad stavem mysli a ducha lidí, kteří jsou pro jadernou energii. Ukázkové potlačení stínu. Lidi jsou nevědomí – a to je stín. Vědomí je světlo.“

A právě tady nastává hlavní problém – uvěznění v egu. Existují jen dvě strategie „nezpracování“ stínů, ať už v podobě potlačování nechtěných vlastností, či informací, které se nám zrovna nehodí, například u zmíněného jaderného nebezpečí. V prvním případě stíny pojmeme dovnitř sebe v podobě alkoholismu, obezity či cukrovky. A druhá možnost? Bojujeme s okolím a hledáme obětní beránky. „Příliš jednostranně jsme se dostali do mužského pólu, čímž pro sebe vytváříme svět hektiky a stresu a stále více se nám z očí ztrácí smysl života. Abychom se znovu dostali do rovnováhy, měli bychom proti tomu něco podniknout.“ Jenže co?

Jelikož si odmítáme své stíny připustit, tak je projikujeme na své okolí a házíme odpovědnost na druhé, třeba na politiky. V knize Čím onemocněl svět Dahlke píše, že abychom uzdravili svět, musíme od společenské hry zvané projekce, kdy hledáme viníky v jiných lidech, ustoupit a přihlásit se k odpovědnosti. Jak za stav světa, tak za své zdraví. Na semináři používá i jeden zajímavý příklad projekce. „Prasata nejsou špinavá, nejšpinavější jsou lidi. To my je nutíme žít ve vlastních výkalech a za pět měsíců je naženeme na jatka. A ještě jim říkáme špinavá prasata. To je projekce. Stínem toho všeho je, že se nám dělá špatně, vepřové nám neprospívá. Zvlášť když tato inteligentní a citlivá zvířata stojí na porážku frontu a vidí, co se jim stane. Když to maso plné hormonů strachu sníte, dostanete, co jste si zasloužili. Od dob, co prasata vraždíme masově, se ten strach přenáší do nás. Spousta prasat zešílí, stejně jako lidí. Mnozí z vás to možná netuší, ale to vás nechrání před důsledky,“ usmívá se Rüdiger Dahlke. A dodává: „Špatné není svůj stín uvidět. Zle vám bude pouze v případě, že ho budete potlačovat.“

Autor: Milan Vidlák
Zdroj: http://zen.e15.cz

O čem vypovídá bolest různých částí těla

Hlava

Nejrozšířenější názor říká, že jakákoli bolest hlavy je určitě spojena s přetížením a stresem. Pokud jste prožili den přeplněný prací nebo jste byli vystaveni emocionálním tlakům, může být bolest hlavy důsledkem některého z těchto faktorů.

Šíje

Na šíji leží tíha pocitu viny a sebeponížení. Pokud vás trápí bolesti šíje, jste k sobě možná příliš kritičtí, nemůžete si odpustit nějaký skutek nebo jednání. Když sami sobě odpustíte a dokážete požádat o prominutí toho, před kým se cítíte vinni, bude to možná ten nejúčinnější lék.

Bolest v rameni (ramenou)

Tíha starostí a životních břemen leží na ramenou. Bolet začínají, když se přetěžujeme starostmi a prací. Bolest v rameni signalizuje, že je nejvyšší čas podělit se odpovědnost a starosti s někým blízkým.

Horní polovina zad

Odpovídá za lásku, za její získávání a dávání. Pokud máte bolesti v této časti zad, vypadá to, že někomu nedáváte dost lásky, nebo naopak se jí nedostává vám. Možná tyto symptomy napovídají, že byste se měli zamyslet nad vztahy se svými blízkými.

Spodní část zad (bedra)

Tato část zad je přímo spojena s finanční stránkou života. Pokud jste se svou finanční situací nespokojeni, máte za to že vás v práci špatně platí, nebo se bojíte, že nepřiměřeně utrácíte a tyto myšlenky vám nedají pokoj, může se to projevit v bederní oblasti a spodní části zad.

Lokty

Lokty vyjadřují naši tvrdost ve vztahu k lidem. Když vás tahle část těla trápí, je možné, že jste příliš nekompromisní ve vztazích s okolím. Zkuste přehodnotit svá tvrdá kritéria, možná se vám uleví.

Paže

Paže představují spojení s vnějším světem. Máte-li problémy s pažemi, bolí vás, nebo v nich máte nepříjemné pocity, je docela možné, že jste prostě příliš sami. Zkuste pozvat kolegy na večeři, nebo se seznámit s novými sousedy. Problém se může vyřešit sám o sobě.

Stehna

Stehna jsou ztělesněním pohybu vpřed. Potíže se stehny, bolest v nich, slabost a nepříjemné pocity, to vše může být vyjádřením vašeho odporu k pohybu vpřed. Abyste se nepříjemností zbavili, zkuste směle vstoupit do toho, co vás záhy očekává, nebojte se změn a pohybu, nevyhýbejte se změnám ve způsobu života.

Kolena

Kolena jsou naše ego. Pokud o sobě smýšlíte moc zvysoka, můžete mít problémy s koleny. Abyste se zbavili bolesti v kolenou, věnujte nejprve pozornost tomu, jak sami sebe hodnotíte, co si o sobě myslíte. Možná se hodnotíte příliš vysoko a přeceňujete vlastní úspěchy. Nebo naopak – v něčem sami sebe neumíte pochválit, podceňujete sebe i své schopnosti.

Lýtkový sval

Také tento sval je emocionálním indikátorem. Koncentrují se tu urážky a závist. Pro odstranění bolesti v lýtkách se nejprve zamyslete sami nad sebou. Neubližujte, nezáviďte.

Kotníky

Odpovídají za naši schopnost radosti. Může to být názorný příklad, jak spokojenost dokáže zlikvidovat bolest. Jste-li příliš asketičtí a nedopřejete si patřičnou odměnu a potěšení, můžete mít problémy s kotníky.

Chodidla

Příliš mnoho negativity v životě, událostech a myšlenkách může vést k problémům s chodidly. Pokud takový problém máte, naučte se pomíjet negativa a radovat se z maličkostí. Vždyť život je ve skutečnosti krásný!

Zdroj: http://www.prokondici.cz

detox

Zistite, aká emócia spôsobila vašu chorobu

Hlava ako taká – prehnané puntičkárstvo, ťažká myseľ

Mozog – zošnurovaný a nalinajkovaný život, dogmatické a striktné názory, neschopnosť prijímať názory iných

Vlasy – nesebaláska

Oči – žitie v ilúzii, zakrývanie si zraku pred pravdou, hnev na jedného z rodičov

Uši – zaryté a fixné myslenie, neschopnosť počúvať druhých, potláčanie duchovna

Nos – chýbajúca radosť zo života, málo optimizmu

Ústa – strach zo života, zaseknuté a nevypovedané emócie, neschopnosť prejaviť pravú podstatu svojho ja

Zuby – nerozhodnosť, byť pod nadvládou iných ľudí

Štítna žľaza – nezdravá komunikácia, rozpor medzi tým, čo si človek myslí a čo v reáli vypovie, potlačenie sexuality

Dýchacie orgány – dlhodobo „priškrtené“ a nevyjavené emócie, nalinajkovaný spôsob života

Prsia – citová alebo sexuálna vina, neodpustenie človeku, ktorý vás sklamal

Srdce – dlhodobý žiaľ a smútok

Vysoký krvný tlak – pocit, že vás nikto nemá rád, emócie osamelosti a izolácie

Nízky krvný tlak – citový blok k jednému z rodičov, absencia rodičovskej lásky v období detstva

Horné končatiny – pocit, že nežijete svoj vlastný život a pozitíva „bytia“ vám pretekajú pomedzi prsty

Chrbtica – dlhodobá nestabilita a slabá životná zakorenenosť, strachy a obavy rôzneho druhu, materiálne neistoty

Žalúdok – obviňovanie seba samého, oslabená sebaúcta, prehnané nároky na vlastné ja, ale aj na okolie

Žlčník – hnev, zlosť a jedovitosť

Pečeň – pocit krivdy či nespravodlivosti

Slezina – osamelosť a pocity odcudzenia

Črevný systém – strachy a obavy, vracanie sa do minulosti, riešenie budúcnosti a neorientovanie pozornosti na moment „tu a teraz“

Konečník – lakomosť, preexponované ego, strachovanie sa o peniaze či materiálne istoty

Obličky – neodpustenie človeku, ktorý ranil vaše city, nesúlad medzi rozumom a srdcom

Urogenitálny trakt – neuspokojujúci sexuálny život, potlačené intímne túžby, nespracovaný vzťah k jednému z rodičov

Bedrové kĺby – dlhodobý pocit, že Zem nie je bezpečné miesto na život

Kolená – prehnaná orientácia pozornosti na materiálne záležitosti, strachovanie sa o blízkych

Dolné končatiny, vrátane chodidiel – strata pevnej pôdy pod nohami

Krv – ťažké srdce na jedného z rodičov, negatívne energie a emócie v rodinných či rodových „štruktúrach“

Lymfa – nevhodne alebo nesprávne vedený život, málo životnej radosti, šťastia a vervy

Koža – žitie v presvedčení, že na každom kroku striehne nebezpečenstvo

healthy5

Tabuľka pozitívnych mantier a afirmácií na eliminovanie hĺbkových spúšťačov ochorení:

Konkrétne časti ľudského tela

Uzdravujúce afirmácie

Hlava, mozog, nervový systém, psychika Žijem v dokonalej rovnováhe, harmónii a symbióze.

Verím a dôverujem.

Vyzývam svoju myseľ k čistote a poslušnosti.

 

 

Oči, uši a ústna dutina

Žijem v pravde – pravdu poskytujem aj vyžadujem.

Vidím a som videný/á, počujem a som počutý/á, rešpektujem a som rešpektovaný/á.

Vnímam, akceptujem a prijímam všetko, čo prináša život – aj to dobré, aj to zlé.

 

 

Dýchací trakt

Čo na srdci, to na jazyku.

Prejavujem pravú podstatu svojho ja.

Som otvorený človek.

 

 

Srdcovo-cievny systém

Milujem a som milovaný/á.

Vibrujem radosť – a to tak smerom dovnútra, ako i navonok.

Čistá láska je základom môjho bytia.

 

 

Tráviace orgány vrchné /žalúdok, žlčník, pečeň a slezina/

Milujem vlastné ja.

Žijem v dokonalej symbióze a rezonancii so svojím najvnútornejším dieťaťom.

Každý deň prebúdzam a aktivujem svoju aureolu – prirodzenú ochrannú žiaru.

 

 

Tráviace orgány spodné /tenké a hrubé črevo, konečník/

Som odvážny človek.

Vychutnávam si život plnými dúškami.

Planéta Zem je bezpečné miesto na život.

 

 

Pohlavné orgány, močové cesty, obličky

Milujem svoju rodinu a celý svoj rod.

Odpúšťam všetkým, ktorí mi uškodili či ublížili.

Zdravá sexualita je prirodzená súčasť môjho života.

 

 

Pevné časti organizmu /chrbtica, kosti, kĺby/

Som spevnený/á a zakorenený/á.

Žijem vo vše-blahobyte – duchovnej aj materiálnej hojnosti.

Napĺňam sa absolútnou odvahou.

 

 

Krv a lymfatický systém

Vo všetkých bunkách svojho ja prebúdzam pozitívne energie.

Rozhodnutia, ktoré činím, sú správne.

Som na ceste k spáse.

Zdroj: http://yntirdah.webnode.sk

PSYCHOSOMATICKÁ MAPA STRACHŮ

Od jakého věku si pamatuju sám sebe? Když si každý z nás tuhle otázku položí, zaznějí v odpověď různé cifry. Nejpravděpodobněji však půjde o věk 3 až 5 let. Tímto věkem začíná naše vědomá paměť.

Dítě se naučilo mluvit, objevuje se tak zvaný proud myšlenek, získává informace o světě a pracuje s nimi.

Osobnost člověka nelze však omezit na „rozumné vědomí“. Náš život přece nezačíná ve 3 nebo 5 letech, ale okamžikem početí. Tehdy se začíná zaplňovat naše paměť. Není to paměť vědomá, ale emocionální. Všechno, co se s námi děje od okamžiku spojení rodičovských buněk, se ukládá v našem nevědomí.

Už sotva vytvořené embryo je schopno zakoušet emoce. Jsou ještě dost primitivní, zato však silné. Jedním ze základních dostupných prožitků v matčině lůně je strach.

I když o žádném vědomí nemůže být ani řeči, embryo cítí vše, co se s ním děje a vzpomínku na to uchová.

Jeden ze základních zákonů tělesně orientované psychoterapie říká: „Tělo si všechno pamatuje“.

Vzpomínky na vše, co se s námi dělo, si tělo uchovává, včetně citů. Mohli bychom tělo srovnat s půdou, na kterou je odkládáno to, co už nechceme v domě vidět. Hospodyně křičí: „Tyhle krámy tady nechci ani vidět, dejte to na půdu!“ V těle se usazují city, které si naše vědomí nepřeje vidět v sobě samém, nechce si je připustit. V psychologii je tento mechanismus nazýván vytěsnění.

Do nevědomí jsou vytěsňovány bolestné prožitky, myšlenky, vzpomínky… A samozřejmě také strach.

Avšak stejně jako křeslo z domu nezmizí, když ho přestěhujeme z obýváku na půdu, také naše city se nikam nevypaří jen tím, že jim prostě nebudeme věnovat pozornost. Usilují o návrat do vědomí, chtějí o sobě dát vědět a dělají to prostřednictvím nemocí. Většina tělesných neduhů je následkem citů vytěsněných z vědomí. Tam, kde se v těle cit usadí, projeví se také příznak nemoci. Je to něco jako signál: „Podívej se na mě!“

heal

Jestliže strach žije v nohách, vypovídá to o nedostatku životní opory, stálosti, o podvědomém pocitu „Nemám se o koho opřít“, „Nestojím pevně na nohou“. Chybí stabilita, jistota v sobě, ve světě, v zítřejším dni…

Pánev signalizuje strachy v sexuální oblasti. Když se tam usadí, mohou jednak způsobovat nemoci, jednak bránit zdravému orgasmu: podle výsledků výzkumů v mnoha zemích většina žen orgasmus simuluje. Za anorgasmií jsou většinou právě nějaké strachy.

V břiše přežívá strach o život. Usazuje se tam v situacích ohrožujících život, ať už byly reálné, nebo pouze vnímané jako život ohrožující. I když nebezpečí pominulo, pro nevědomí je stále aktuální – je tedy ustavičně na stráži a pocit uvolnění a bezpečí se stávají nedostupnými.

Oblast bránice, žaludku a nervových uzlů v břišní oblasti: jsou zde založeny sociální strachy, tedy obavy spojené se sociálním životem. Nejistota, ostýchavost, tréma, stydlivost – to jsou projevy našich sociálních obav, že „nezapadneme“, „budeme společností zavrženi“.

Hrudní koš: ukládá se zde strach z osamění, z „odvržení jakožto osobnosti“ (na rozdíl od strachu z odvržení jako člena society). Hluboko v hrudi sedí přesvědčení o vlastní „nesprávnosti“, „nehodnosti“, „méněcennosti“. Přesvědčení „Jsem špatný, proto mě svět zavrhne“.

Ruce vypovídají o obavě z kontaktu se světem. Na nevědomé úrovni je svět vnímán jako nepřátelský a odmítavý. Strach budí svět jako celek, bez jakéhokoli logického vysvětlení, bez jediného skutečného důvodu. Jde o emocionální pocit. Lidé takto naladění dávají přednost zaměstnáním s minimem kontaktů s lidmi, například u počítače a podobně.

Zápěstí tento strach ze světa konkretizují. Signalizují komunikativní problémy. Vnitřní pozice je v tomto případě taková: „Svět jako celek možná nepřátelský není, ale lidé určitě“. Pravé zápěstí vypovídá o strachu z mužů, levé o strachu z žen.

Záda – strach z nedokonalosti, z nenaplnění očekávání. Obvykle to svědčí o perfekcionismu. Takový člověk může samozřejmě dosáhnout značných výšin. Pravděpodobnější však je, že své teoreticky nepochybně zdařilé výboje bude v praxi sám brzdit v obavách před chybami.

Ramena symbolizují sílu a také zodpovědnost. Proto zde sídlí strach ze slabosti a obava ze selhání vlastní zodpovědnosti.

Šíje – strach vyjádřit, projevit své city. Tito lidé mívají často problémy s hrdlem: stálé angíny, škrábání v krku, pocit sevřenosti… Hovoří vysokým, slabým hlasem, poněkud dětským, a stěžují sí, že neumějí zpívat. K tomu dochází kvůli ustavičnému napětí v šíji. Jakmile se hruď plní city a hrozí, že by vyrazily napovrch, šíje se sevře a zabrání tomu. Zvnějšku tito lidé mohou působit jako necitelní, přitom uvnitř bouří vášně, které se však nemohou dostat ven.

Obličej – strach ze „ztráty tváře“. Tito lidé přikládají velký význam tomu, co si o nich kdo myslí a jak jsou vnímáni. Potřebují být milováni, cítit přijetí, souhlas a chválu, a to ode všech. Proto si musejí neustále nasazovat nejrůznější masky. Jejich arsenál bývá obvykle široký a různorodý. Za maskami je však snadné ztratit sebe sama!

Oči jsou jedním z hlavních kanálů vnímání, proto existuje-li na nevědomé úrovni strach z reality, odmítání vidět pravdu a uznávat skutečnost za takovou, jaká doopravdy je, usazuje se právě zde. V mnoha případech je porucha zraku projevem nevědomé pozice: „Já to nechci vidět!“ Je to něco jako pštrosí schovávání hlavy v písku, přičemž efekt je rovněž podobný. Problémy nezmizí…

Toto je jenom nevelký přehled, přesto vám snad pomůže rozšířit znalosti o sobě samých. Třeba vám umožní navázat kontakt se svým tělem, se svými pocity, se svým strachem. Když totiž city vytěsňujeme, ovládají nás. Když se k nim však postavíme čelem a uznáme jejich vnitřní existenci, ovládáme my je. A pak můžeme jako na karnevalu v Benátkách křiknout na svůj strach: „Masko, tebe znám!“

Zdroj: www.prokondici.cz

Léčení pouze fyzického těla je jen odsouvání problému do budoucnosti

Celá naše civilizace trpí vážnou nemocí, která může vést až ke smrti. Tato nemoc se může léčit, ale může se i zhoršit. Proto je otázka zdraví, která nyní stojí před celou naší civilizací, otázkou číslo jedna. Bohužel je pojem “zdraví” spojován především s tělem. Poslední století přemýšlíme pouze materialisticky a věříme, že nemoc je jen problémem těla. Ale nemoc ve skutečnosti tělem končí. Nemoc začíná v duši. Pokud má člověk špatný cíl, charakter či náhled na svět, nevyhnutelně to vede k fyzickým nemocem. Přichází ke mně hodně lidí, viděl jsem tisíce, možná desítky tisíc případů, diagnostikoval a analyzoval a všude jsem viděl to samé: Pokud člověk nezmění svůj charakter, pokud se nezmění jeho náhled na svět, je jeho fyzické uzdravení dočasné. Léčení fyzického těla je jen odsouvání problému do budoucnosti. O tom jsem se přesvědčil při každé analýze nemoci.

K jakým závěrům jste dospěl?

Vědci už konečně pochopili, že neexistuje žádný fyzický čin bez duchovního. Čili každému fyzickému činu předchází duchovní, psychický. Když jsem začínal svůj výzkum a prováděl jsem klientům diagnostiku, tak mi nevěřili a tvrdili, že jsou zdraví. Ale utekl rok či dva a začali se vracet, aby mi dali za pravdu. A tak jsem pochopil, že nemoc nezačíná na úrovni těla, kde ji ještě lékaři nemohou najít, ale začíná na jemné úrovni. Pochopil jsem, že to, co jsem nazval strukturami pole – strukturami podvědomí, je duše.
Duše je spojená s tělem, s tím, čemu říkáme biopole. Biopole je součástí naší duše. Duše zabírá mnohem více prostoru než tělo a existuje i tehdy, když zemřeme. Pokud máme problémy s duší, nevyhnutelně dříve nebo později nastanou problémy s tělem. A nezáleží na tom, onemocní-li jeden člověk, či skupina lidí – rodina, rod, nebo celý stát, či celé lidstvo – děje se to podle stejných zákonů.
V současné době existuje velké množství diagnostických metod – diagnostika podle pulzu, oční duhovky, ucha, můžete zrentgenovat člověka, udělat různé testy apod. Dnes je podle odborníků nejpřesnější diagnostika podle krve, neboť krev má tu nejúplnější informaci o stavu organismu. Pokud není krev v pořádku, nastane problém. Už ve Starém zákoně se říká, že krev je spojena s duší živé bytosti, z čehož vyplývá, že krev se kazí tehdy, když jsou problémy s duší. A problémy duše – to jsou problémy spojené se ztrátou mravnosti, lásky a víry. Bůh je Láska a Bůh stvořil člověka ze sebe a vdechl do něj život. Znamená to, že jsme ve své podstatě Božské bytosti a sestáváme z lásky. Naše vyšší já, základní a hlavní já – to je Láska a pak je vše ostatní. Z Lásky vzniká duše. V duši se pak rozvíjí vědomí a tělo je závěrečnou fází rozvoje duše. Pokud je člověk duše, ale i vědomí a tělo, pak je v první řadě třeba pečovat o duši.

Budoucnost je fyzikální veličina

Můj výzkum ukázal, že pojem “budoucnost” je fyzikální veličina. Viděl jsem, že každý člověk má svoji zásobu budoucnosti. Pokud se tato zásoba zmenšuje, člověk může dostat schizofrenii, rakovinu, cukrovku nebo může zemřít. Zásoba budoucnosti je spojená se stavem naší duše – duše vytváří budoucnost. Energie budoucnosti je vytvářená duší. Jestliže naše duše začne chřadnout – a duše hyne, když ztratíme lásku – pak u nás nepozorovaně mizí budoucnost a začínají nemoci, nejtěžší a nevyléčitelné. To, co nazýváme syndromem získaného imunodeficitu AIDS, homosexualita, rakovina, schizofrenie a autismus – to jsou nemoci lidí, kteří prakticky nemají budoucnost. Jsou to v podstatě nemoci duše. A duši je možné vyléčit.

Hlavní příčina současných nejvážnějších onemocnění

Hlavní příčiny nejčastějších úmrtí jsou mrtvice a infarkty myokardu. Současná medicína je bezmocná v prevenci těchto onemocnění. Ale lékaři už pomalu začínají chápat, že pokud není odstraněna příčina nemoci, není možné člověka vyléčit. A příčinou nemocí v poslední době stále častěji nazývají stresy, nesprávný vztah k situaci, deprese, vnitřní nespokojenost se sebou a okolním světem. Čili oficiální medicína je nucena přiznat, že příčina onemocnění spočívá v duchovně-psychické sféře. Zpočátku onemocní psychika – nepozorovaně, v hloubi duše a potom onemocní tělo. Ájurvéda říká, že charakter člověka ovlivňuje jeho zdraví. Právě v Indii vznikl pojem “karma” – zákon příčiny a následku. Pokud člověk např. raboval, kradl a zabíjel, v příštím životě budou totéž provádět ostatní jemu. Zákon příčiny a následku spojuje naše chování s pocity, se zdravím a s naším osudem. Pokud čteme Nový zákon, uvidíme totéž. Když Kristus vyléčil člověka, řekl mu: “Jdi a nehřeš více, aby se s tebou nestalo něco horšího.” Takže všude vidíme jedno a totéž. Naše emoce a chování nevyhnutelně ovlivňují naše zdraví, ale i zdraví našich potomků.

Každý náš čin ovlivňuje budoucnost naši i našich dětí

Když jsem začínal svůj výzkum, neměl jsem o tom ani ponětí, ale po létech všechny moje závěry výzkumů přesně potvrzují všechno, co bylo řečeno ve Starém a Novém zákoně. Ano, skutečně existuje vnitřní spojení mezi rodiči a dětmi. Jakékoli naše slovo, pocit a chování, každý náš čin – to vše se kóduje v našich duchovně-jemných strukturách – v našem podvědomí a dříve či později se za to budeme muset zodpovídat: “Co jsme zaseli, to sklidíme.” A co je nejdůležitější – viděl jsem, jak se člověk měnil, když změnil svůj postoj k okolnímu světu, tak měnil i svou minulost, přítomnost a budoucnost. Uzdravovaly se děti, mizely zhoubné nádory. Proto jsem začal psát knihy – mým hlavním cílem bylo dát lidem informace, znalosti a zkušenosti, které jim mohou pomoci, aniž by potřebovali moji přítomnost, moji diagnózu, aby se mohli sami, bez mé pomoci, změnit a překonat různé nemoci. V principu jsem výsledky uviděl již za několik let. I když už mě lidé nenavštívili osobně, sami se zbavovali rakoviny, cukrovky, jejich rodiny se obnovovaly, zlepšoval se osud, a to vše jen po přečtení knih, potom, co pochopili, že my jsme láska a nejdůležitější, co máme hromadit v duši, je láska – záchrana a zachování lásky.

Co je vlastně stres?

Stres je ztráta toho, k čemu jsme připoutaní. Čím větší je připoutanost, tím větší je stres. V indické filosofii existuje výraz: “Nemoci jsou následkem připoutanosti k tomuto světu.” Přesvědčil jsem se, že právě připoutanost k různým aspektům lidského štěstí přináší závislost, zvyšuje agresivitu a pak začínají nemoci. Stres – to je nejen bolest či něco nečekaného, je to vlastně změna obvyklého způsobu života. Je to ztráta něčeho drahého srdci, k čemu jsme připoutaní. Špatně snáší stres ti, kteří se nemohou vyrovnat se ztrátou, ti, kteří neumí dávat. Ten, kdo je zvyklý dávat, hladovět, držet půst, starat se o jiné, stres snadno překoná. Ten, kdo chápe, že Bůh je láska, že je třeba plnit přikázání, že je štěstí o někoho se starat, více dávat než brát… Takový člověk přežije ve zdraví jakkoli těžkou situaci. Zjednodušeně se všechna Boží přikázání zredukují na jedno – na první: “Bůh je láska”. Proto člověk, který směřuje k lásce, nebude krást a nebude křivě svědčit. Nebude zbožšťovat jídlo, sex či peníze. Nebude plenit a zabíjet druhého. Bude srdečně a s úctou jednat s rodiči a ostatními lidmi. Jakmile se odchylujeme od přikázání, od jejich podstaty, od lásky, začínáme se připoutávat k tomuto světu, stávají se pro nás důležitějšími materiální hodnoty a při každém nezdaru nebo urážce trpíme. V podvědomí se hromadí agrese a následkem toho přichází nemoci, neštěstí a smrt.

Náš budoucí osud i osud celé planety se rodí z našeho myšlení

Naše civilizace teď vchází do období velkých změn. Brzy se má zrodit civilizace nová. My budeme jinými lidmi – těmi, co zůstanou naživu. Jsme svědky velké globální krize a jsme na jejím začátku. Za rok nebo dva se podle odborníků Amerika zhroutí a tehdy začne skutečná, vážná krize. Bude to obrovský stres pro všechny. Nyní tedy vcházíme do let, kdy nastane nepřetržitá stresová situace. A jestliže budeme na stres reagovat s pocitem strachu, odsuzování a nespokojenosti, všechno se to bude hromadit v našem podvědomí. Za pět až sedm let následkem toho můžou vypuknout nemoci i přírodní katastrofy, protože naše energie ovlivňuje Zemi. Z toho, jak správně reagujeme na okolní svět, se vytváří náš budoucí osud a zdraví. Jak vnímáme svět, takový je náš vnitřní stav nejen duchovní, ale i fyzický. Celá Evropa a Amerika zoufale snaží najít východisko ze vzniklé situace. Proč kapitalismus selhal? Proč selhal volný trh? Proč se zhroutila plánovaná socialistická ekonomika? A nyní zaniká tržní hospodářství. Politici, filosofové a zástupci náboženství setrvávají ve stavu obrovského stresu, neboť nevědí, jakým směrem se vydat, neví, co mají dělat. Už chápou, že tržní ekonomika začíná zabíjet civilizaci, ale nevidí žádné východisko. Existuje nějaká cesta z této situace? Existuje, ale oni ji nevidí, protože řešení může být pro mnohé politiky a ekonomy příliš neočekávané. Jestliže se lidé budou navzájem podvádět, trh není možný. Aby fungovala tržní ekonomika, musí se kontrolovat morálními zákony. Pokud není morálka, stává se tržní ekonomika nástrojem loupeže a násilí jednoho proti druhému. Jestliže světový bankovní systém místo toho, aby živil a rozvíjel ekonomiku, začíná loupit, okrádat a zabíjet, je taková ekonomika odsouzena k zániku. Banky jsou totiž krevním systémem ekonomiky. A pokud banky začínají porušovat morální zákony, ekonomika nevyhnutelně musí vést ke kolapsu či válce. Krize dnešní civilizace je krize tržní ekonomiky, která přivádí všechny lidí ke krachu.

Proč se hroutí tržní ekonomika?

Proč se nyní hroutí tržní ekonomika? Protože v přítomném okamžiku je ve své podstatě nemorální. Hlavní, poslední nástroj záchrany naši civilizace je mravní kontrola nad trhem a nad plánováním. Jestliže lidi přestanou uctívat mamon, nebudou pro ně hlavní hodnoty jen peníze a blahobyt, sex a jídlo, ale morálka, láska a víra, tak civilizace přežije. Všichni víme, že teď světu nevládnou carové ani králové či prezidenti, ale finanční korporace. Obchodní korporace se zmocnily celého světa a ovládají prezidenty, vlády, krále… Mohlo by se zdát, že je jedno, kdo vládne – v čem je tedy rozdíl? Vysvětlím v čem: Např. Ludvík XIV. říkal: “Stát jsem já.” Čili král cítí, že stát je součástí jeho těla. Musí se postarat o stát a národ. Pokud se nebude starat, stát zahyne spolu s ním. Cíl krále je zachránit stát, posílit ho a zajistit jeho přežití v budoucnu. Samozřejmě, že myslí i na sebe. Ale když bude myslet jen na sebe, stát zahyne a on pak zemře sám. Prezident a vláda jsou v podstatě rovněž najatí proto, aby se postarali o stát. Ale jaké jsou cíle finančních korporací? Peníze a zase jen peníze. A do tohoto cíle není zahrnuté ani zdraví národa a jeho budoucnost, ani morální aspekty – není tam nic kromě peněz. Při takové orientaci nadnárodní korporace řídící státy je nevyhnutelně přivedou k zániku a rozpadu. Současná technokratická civilizace ztrácí morálku a víru. Kristus řekl: “A také kvůli porušování mnohých zákonů v lidech vychladne láska.” Když odchází láska z duše, odchází i morálka. Duše začíná usychat a odchází i budoucnost. Potom zaniká stát, národ nebo i celá civilizace. Zpočátku umírá duše, potom umírá budoucnost, pak umírá tělo. Neštěstí dnešní doby je, že lidé prakticky nechápou význam pojmů, jako je duše, láska, víra a morálka, protože věří, že duše je abstraktní pojem. A láska že je náboženský pojem. Morálka překáží toleranci a demokracii. Civilizace se potápí. Proč mluvím o civilizaci? Proto, že neexistuje žádný rozdíl mezi schématem umírání jednoho člověka, či skupiny lidí. Viděl jsem lidi, kteří měli vynikající fyzickou kondici, ale budoucnost už neměli. Ale pokud pochopili a chtěli se změnit, žili dál, pokud se nechtěli změnit, pak umírali – a je jedno jestli z důvodu nemoci nebo nehody.

Moderní medicína neví, proč je člověk nemocný

Moderní medicína neví, proč je člověk nemocný. Moderní medicína neví, co je to duše. Moderní medicína neví, jak jsou naše pocity a jednání spojené se zdravím a osudem. Náboženství nanejvýš tuší a ukazuje se, že jediná cesta pro současnou civilizaci je uzavřena. Náboženství také neví, neboť téměř všechna náboženství světa lásku a víru nahradila rituály a politikou. Čili forma se dále vyvíjí, ale obsah se ztrácí. Setkal jsem se s věřícími, kteří umírali na rakovinu. Viděl jsem, že víru mají, ale lásku ne. V co tedy věřili? Věřili ve své zdraví, v to, že Bůh je ochrání, v to, že když se budou modlit, budou mít peníze i zdraví. V toto věřili. Ale podstatou víry je láska. Jen prostřednictvím lásky můžeme pocítit jednotu s Bohem. Pokud láska chybí, žádné ostatní atributy nemají smysl. Jestliže jsou zákony, podle kterých se pohybují planety, pokud existují zákony fyziologie našeho těla, tak potom jsou i zákony fyziologie duše. Když je nedodržujeme, tak dříve nebo později budeme mít problémy. Jestliže se neustále opíjíme, přejídáme, nehýbáme se, jinými slovy škodíme svému tělu nesprávným způsobem života a nesprávným postojem k sobě sama, tak máme zaručeno, že budeme nemocní a předčasně zemřeme. To ví každý. Ale existují také zákony duše, a pokud se k duši budeme chovat nesprávně, také onemocníme a zemřeme. Přitom zpravidla když pijeme, přejídáme se, nechceme se rozvíjet a vedeme pasivní způsob života, čili zabíjíme své tělo, máme problémy s duší.

pric

Vždy ztratíme to, co dáváme na první místo

Všichni máme pouze dva instinkty: pud sebezáchovy a instinkt pokračování rodu. Pud sebezáchovy je potřebný, bez něho bychom zemřeli. Ale když ho začínáme stavět na první místo, pak je pro nás nejdůležitější osobní ochrana, vlastní území, postavení, peníze, moc, spravedlnost a nadřazenost. A pokud nás někdo v něčem omezí, budeme ho nenávidět a budeme připravení ho zabít. Pokud máme nenávist, urážku ve své hlavě, není to ještě nemoc, když ale přechází do duše, do podvědomí a pokud to děláme často, je to nebezpečné. Protože na úrovni duše, v hloubi našeho podvědomí, jsme všichni sjednocení. Nenávist k jednomu člověku zabíjí všechny. Když začneme nenávidět jednoho člověka, můžeme zabít celé lidstvo. Proto, když v nás agresivita začne pronikat do hloubi duše, tak je zastavena nemocí, neštěstím nebo smrtí. Agresivita se však objevuje i tehdy, když se naše duše příliš připoutává k pozemským hodnotám. A jediný nástroj, jenž může pomoci překonat závislost na lidském štěstí a instinktech, je láska k Bohu. Jednoduše řečeno je člověk zvíře, které uvěřilo v Boha. Zvíře žije instinkty. Bez nich není možné žít. Jestliže se obracíme k Bohu a směřujeme k Němu, pak se zvíře v nás stáhne do pozadí a božské vyjde napovrch. Viděl jsem i takové lidi, kteří se modlí jen za své zdraví a ztrácí ho. Ale vše, co stavíme na první místo na úkor lásky k Bohu, musíme ztratit, aby zůstala naživu naše duše. Pokud máme peníze na prvním místě, tak o ně přijdeme. Jestliže máme na prvním místě rodinu, ztratíme ji. Když na prvním místě máme blahobyt, postavení či moc, ztratíme je také. Je to jen otázkou času. Zloděj na začátku vyhrává, ale nakonec vždy prohraje. Když budeme porušovat přikázání, nevyhnutelně to povede ke zdravotním problémům. O tom se mluví v Bibli a já to vidím každý den. A nyní to již začínají vidět i lékaři a vědci. Čili se vracíme k těm pravdám, které jsme už dávno zapomněli. Takže, abychom fyzicky v nejbližší době přežili, bude zapotřebí obnovit ten pořádek věcí, jenž existoval vždy. Smysl života a nejvyšší štěstí – to je láska v duši, která nás spojuje s Bohem. Všechno ostatní následuje až pak. Pokud máme správný systém cílů, uzdravíme se.

Cíl je jednota se Stvořitelem

Člověk se skládá z lásky. Podvědomě si uvědomuje, že veškerou energii, hlavní a životní dostává prostřednictvím lásky od Boha. Proto podvědomě pro každého z nás je cílem jednota se Stvořitelem. Bez toho nemůžeme přežít. Láska k Bohu je cíl. Ona rodí funkci – náš život a poté se formuje naše tělo a fyzické zdraví. Co se děje, když vědomě ztrácíme víru v Boha a zříkáme se lásky? Jde o to, že se můžeme zřící víry a být zdravým – to je otázka rétoriky, protože podstata víry je láska. Jestliže se zříkáme lásky, umíráme. Dnešní civilizace při ztrátě víry ztrácí lásku. Co se děje, když ztratíme cíl, když ztratíme lásku? Začínají se zhoršovat a postupně selhávat všechny funkce. Začíná trpět náboženství, ekonomika a politika. To je to, co dnes nazýváme “krizí”. Když funkce úplně zanikne, začíná se rozpadat tělo – forma. V zásadě se k tomu již přibližujeme. Proto, když ke mně do ordinace přijde vážně nemocný člověk a říká: “Umírám”, vysvětluji mu: “Pokud se nenaučíte milovat, nemáte šanci přežít. Abyste se naučil milovat, potřebujete se nejprve naučit vyrovnat se se ztrátou. Proto přezkoumejte svůj život a každou ztrátu nevnímejte jako neštěstí a utrpení, ale berte ji jako pomoc shora pro záchranu vaší lásky. Např. jakákoliv urážka je vaší léčbou. Urazí-li vás někdo blízký nebo už nikoho blízkého nemáte, tak jděte k Bohu. A je to skutečně tak – osoba, která ztratila vše, buď spáchá sebevraždu, nebo začne věřit v Boha. Ten kdo začíná věřit v Boha, přežije.”

Proč potřebujeme nemoci?

Proč musíme prožívat ztráty? Z jakého důvodu potřebujeme nemoci? V Bibli se říká: nemoc nedovoluje lidem hřešit (“Ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem.”).
Co je to hřích? Hřích je takové chování člověka, jež zabíjí lásku. Ať je to jakékoliv chování, pokud při tom mizí láska – je to hřích. Hřích je ztráta jednoty s Bohem. Proč nemoc neumožňuje lidem hřešit? Protože nemoc zastavuje lidské funkce, omezuje instinkty a energie už nesměřuje k instinktu, ale k Bohu. Proto nemoc, neštěstí, urážky a ztráty vytváří stres, a pokud na něj budeme správně reagovat, bude lékem i léčbou. Jestliže budeme upadat do deprese a hledat viníky, efekt bude opačný – stres bude zabíjet. Život bez stresu není možný a právě náš postoj k němu nás dělá buď silnějšími, nebo slabšími. Stres nás může uzdravit, ale také může učinit nemocnými. V našem vnímání se skrývá naše zdraví či naše neštěstí nebo nemoc. Občas ke mně přichází pacienti a říkají: “Přečetli jsme Vaše knihy, ale výsledky nejsou žádné.” Dívám se na jejich pole a říkám: “A proč jste ještě stále neodpustili blízké osobě?” – “A jak mu mám odpustit, když se takhle zachoval?” Vysvětluji: “Co je to odpuštění? Nikdy nedokážete odpustit, pokud si myslíte, že jen dotyčná osoba nese vinu. Jestliže chápete, že ne, že prostřednictvím této osoby vás Bůh léčí, pak jí odpustíte.” Proto, aby bylo možné někomu odpustit, je třeba vidět ve všem Boží vůli. Toto realizovat je pro většinu z nás velmi obtížné, protože nás dnes učí, že Boží vůle není, je jenom ďábelská vůle kolem nás, že svět je krutý a nespravedlivý. Pokud věříme, že svět je krutý a nespravedlivý a nevidíme Boží vůli ve všem, šanci na odpuštění, na přijetí toho, co se děje, nemáme. Když odpouštíme, pociťujeme lásku v duši a sami se uzdravujeme. Následně se uzdravují i naše děti a teprve pak se začíná měnit náš osud. Viděl jsem mnoho zanikajících rodů, které byly na jemné úrovni již prakticky mrtvé. Když ale začne člověk měnit svůj postoj k minulosti, odpouští všem a vidí v tom Boží vůli, učí se milovat, tak začínají změny a já vidím, jak se u něj tvoří budoucnost. Je pravda, že při tomto procesu může probíhat to, čemu říkám “očista”. Jestliže máme uvnitř v duši spoustu špíny a přitom se začínáme měnit, pak je cesta k Bohu doprovázena očištěním duše. Můžeme být nemocní, mohou se objevovat nepříjemnosti a také nezasloužené urážky – to je normální proces očištění. Nyní musí věda dobrovolně či nedobrovolně dospět k pochopení toho, že naše city, pocity, naše jednání ovlivňují naše zdraví a osud.

Reklama související se sexem vede k neplodnosti mužů

Pokud se podíváme na nynější televizní vysílání, vidíme kult instinktů. Všude vidíme sex a násilí – vítězství sexu a násilí. Někdo dokazuje postavení a sílu, někdo demonstruje svůj sexuální výkon atd. K čemu to vede? Jsme svědky triumfu dvou instinktů a začínáme ztrácet pojetí víry, lásky a mravnosti a začínají se rodit nemocné dětí. Dnes se v západních zemích při obrovském pokroku moderní medicíny už prakticky nerodí zdravé děti. Téměř všechny dětí se rodí s nějakým problémem. Je hodně mentálně postižených a dětí s psychickými problémy. Proč? Proto, že dítě je naše budoucnost. Jestliže dospělá osoba nemá budoucnost, může onemocnět. Může ale také zůstat zdravá, ale její dítě onemocní nebo zemře, nebo se prostě nenarodí. A tak se občas stane, když nemáme budoucnost, že sice můžeme zůstat zdraví, ale náš rod zanikne. A právě tuto tendenci dnes pozorujeme. Je těžké uvěřit, že reklama související se sexem vede k neplodnosti mužů, ale je to fakt.

Návod k uzdravení: Láska

K překonání nejtěžších nemocí a problémů stačí pouze pocítit lásku v duši. Je třeba pocítit Boží vůli, jež je přítomná ve všem. Je nutné přehodnotit svou minulost z nového hlediska. Když nám hoří dům, zachraňujeme to, co je pro nás nejdůležitější a nejdražší. Když nás někdo ohrožuje, budeme bránit to, co doopravdy jsme. Tím pádem, pokud si myslíme, že jsme peníze, budeme se vrhat zachraňovat peníze a zahyneme v plamenech. Jestliže si myslíme, že jsme důležitost, postavení a rozum, budeme chránit svůj rozum a nenávidět ty, kteří oněm budou mluvit špatně. Jedině, co nemusíme zachraňovat, je láska, protože je věčná. Proto, když chápeme, že jsme láskou, nemůžeme být agresivní. Láska je věčnost. Lásku nemůžete urazit. Pokud chápeme, že jsme láska, pak nebudeme mít vnitřní agresi a jakákoliv stresující situace nebude snižovat lásku, ale naopak ji zvyšovat. Abychom přežili v nejbližších letech, budeme muset správně vnímat svět a správně reagovat na okolní události. Proto, když za mnou chodí lidé s malými problémy nebo lidé umírající, každému říkám to stejné: “Oprostěte se od vašich problémů. Pochopte, že jste Láska. Jste božské povahy. Vzpomeňte si na všechny své životní problémy, ztráty a urážky. Odpusťte všem a očistíte si vaši duši. Přijměte všechno, co se vám stalo, jako dané shora.” A já pak pozoruji, jak se u pacienta vše mění: i duše i zdraví i osud.

Sergej Lazarev je známý ruský spisovatel, psycholog, badatel, léčitel a bioenergoterapeut. Objevil a popsal karmický mechanismus, který již byl v mnoha pramenech popisován, ale dosud nikým neprozkoumán. Jako první v historii nejenom rozpoznal nejhlubší struktury duše ovlivňující náš osud a zdraví, ale také na základě nesčetných studií dokázal, že působením na chování a emoce člověka můžeme měnit k lepšímu jeho osud, charakter i zdraví. Ve výzkumech S. N. Lazareva se věda a náboženství spojují v jeden harmonický celek.

(časopis Phoenix 8/2012)
Zdroj: Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla

Naše tělo o nás řekne vše

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč Vás například právě píchá v boku, nebo máte stále bolavá ramena? Zamysleli jste se někdy nad tím, proč vaše kyčle nejsou to, co bývaly a možná vás čeká nepříjemná operace?

V moderní době se asi dost často setkáváte s názory, že nic se neděje jen tak. Nic není bez příčiny a všechno má svůj důvod. Kde ovšem tento důvod hledat? Jak máte přijít na to, proč?

V první řadě si musíme uvědomit, že naše těla jsou téměř dokonalé stroje. Pokud si naše tělo zjednodušíme a představíme si jej jako motor, víme, že pokud se o něj budeme dobře starat, velmi pravděpodobně nám bude dobře sloužit.

Pokud však budeme dělat věci, které ho nadměrně zatěžují a nebudeme dodržovat jisté zásady, je možné, že i sebelepší a sebekvalitnější motor po čase začne mít poruchy. Motor a stejně tak i naše tělo není stroj úplně jednoduchý a každá jejich součást prožívá určitou zátěž. Pokud je některá z jeho součástí zatěžována příliš, stane se, že slabší článek to nevydrží a dojde k problémům.

To samé se děje s našimi těly.

Jakmile do těla nebudeme dávat kvalitní palivo a nebudeme jej “mazat” správnými přísadami, je vysoce pravděpodobné, že to také jednoho dne nějaká jeho součást vzdá.

V moderní době spousta z nás přechází na zdravou stravu a snaží se žít zdravější a aktivnější život. To je naprosto skvělé a téměř dokonalé.

Ovšem pouze téměř.

I pokud budeme například dieselovému motoru dávat kvalitní palivo a mazání a přitom jej budeme stresovat nesprávným druhem jízdy ve studeném stavu, výsledek bude pravděpodobně, možná o chvíli déle, stejný.

Začínám mít teď trochu pocit, že “dělám” do automobilového průmyslu, ale to nevadí. Snažím se trochu ilustrovat danou situaci.

Pokud tedy dodržujeme zdravý životní styl, vyvíjíme aktivitu, je to super. Ovšem, v našem životě se, ať chceme a nebo nechceme, dějí jisté věci. Zažíváme události všedních dní, prožíváme radosti, lásky, trápení, bolesti, traumata a kdo ví co všechno.

To je věc, kterou nezměníme, pokud chceme ze života něco mít. Jenže je tu jistý problém s těmi negativními věcmi. Většina z nás je totiž naučena, že nad věcmi dost přemýšlí. Většinou nejvíce nepřemýšlíme nad těmi dobrými, ale spíš nad těmi špatnými.

Nějakým způsobem o věcech přemýšlíme na základě toho, co jsme se v naučili, jaké myšlenkové pochody a přesvědčení o událostech jsme si vytvořili.
To jak my o věcích přemýšlíme ovlivňuje také to, jak je potom vnímáme. Jakmile však o věcech nepřemýšlíme úplně dobře, naše vnímání věcí pro nás a také zejména pro naše tělo nebude dobré.

I přesto, že jsme každý svým způsobem jiný, jsme stroje vytvořené podle nějakého modelu a také jsme samo-učící. Proto se nám stává, že jsme schopni přebrat do našeho života a projevit do našeho bytí i fyzické neduhy a problémy například našich rodičů.

Je to přece naprosto normální, že některé věci jsou dědičné. Nebo nejsou?

Postupem času a s přibývajícími studiemi a alternativními metodami výzkumu se tak nějak začíná přicházet na to, že s tou dědičností to zase nebude až tak horké. Někteří vědci tvrdí, že geny jsou jen jakýsi “nástřel”, že není úplně nezbytně nutné, aby na základě rodových dispozic bylo nutné počítat s tím, že my, nebo například naše děti, zdědí zdravotní problémy svých rodičů. A i kdyby tomu tak skutečně bylo a naše geny byly i od základu špatné, někteří vědci věří a nyní dokazují, že i špatné geny se mohou opravit.

V tomto směru bych vám tedy doporučoval, zachovat si otevřenou mysl a podívat se se mnou dál do útrob tohoto článku.

Emoce a nemoce

Spíš než nemoci a neduhy totiž dědíme něco úplně jiného. Dědíme tedy není vůbec přesné slovo v tomto případě. My nedědíme. My se učíme a to dobré, ale i špatné věci. Naše vnímání se také vyvíjí. Učíme se od svých rodičů, blízkých osob, kamarádů, učitelů, téměř kohokoli, s kým přijdeme do styku. Něco si necháme, něco zapomeneme, ale v našem myšlení se utvoří dominantní vzorce myšlení a podle těch ve většině případů fungujeme celý zbývající život.

Stres je: reakcí našeho těla na naše vnímání.

Jakmile se dostanete do pro vás stresové situace, vaše tělo začíná reagovat. Vaše orgány se začínají stahovat, nebo se stáhnou svaly okolo nervů v určitých oblastech a vy pocítíte nepříjemné pocity někde ve vašem těle. Naše tělo reprezentuje naše myšlenky, protože mezi myslí a tělem není žádná bariéra. Mysl a tělo jsou jedno.

Stres, obzvláště ten dlouhodobý, má za následek nadměrné zatěžování našeho organismu hormony a chemikáliemi (které do sebe nedostáváme jídlem), ale naše tělo je v tu chvíli jako had, který není imunní vůči vlastnímu jedu a neustále se kouše do ocasu…

Naše orgány, svaly, nervy jsou stimulovány naším mozkem a jemnými signály, které dostávají a vylučují tyto toxické látky do našeho organismu a musí v tuto chvíli nadměrně pracovat. A za pár let, bude natolik oslabený, že to prostě vzdá.

Ještě jednou nyní opakuji. Naše orgány jsou stimulovány naším mozkem… To znamená, že ať vám kdo chce, co chce říká, nejedná se o žádnou zablokovanou energii, nýbrž náš výtvor. To že tedy máte “v prdeli” žlučník, s největší pravděpodobností neznamená, že jste dostali ve výrobně špatný, ale spíš, že jste úspěšně vytvořili jeho poruchu jeho nadměrným zatížením a nedostatkem prostoru pro jeho rekonvalescenci a uzdravení.

Jakmile jsou v našem těle tedy přítomny určité hormony a orgány, či části těla nadměrně zatěžovány, nemají tyto příležitost, se uzdravit.

Přítomnost stresových hormonů totiž zabraňuje samouzdravujícím schopnostem našeho těla, aby mohly fungovat.

Jelikož inteligence, která nás vytvořila, měla asi velmi bujnou fantazii a toužila po rozmanitosti, dovolila nám v životě zakusit nepřeberné množství emocí, pro některé z nichž ani nemáme názvy, tak jim říkáme prostě pocity. Máme také nepřeberné množství možností, jak jednotlivé součásti našich těl “oddělat” a nebo také uzdravit.

Hlavní rozdíl mezi námi a již dříve zmiňovaným motorem totiž je, že my se skutečně dokážeme “vylízat” i z opravdu vážných poruch i v době, kdy motor by to už vzdal.

Mluvil jsem tedy ale o emocích. Emoce, myslím ty špatné, mají schopnost, se vážně podílet a zapříčiňovat újmy na našich orgánech. Jelikož jsme si však všichni podobní, fungují jisté zásady, jakým způsobem a kde se tyto emoce projevují.

Tyto zásady tedy platí pro naprostou většinu z nás a opravdu se nemusíte považovat za vyjímku a hledat rozdíly a možná se dokonce rozčilovat, že to tak není.

Je mnoho přístupů k diagnostice příčin problémů. U nás v ČR se můžete setkat například s psychosomatikou, etikoterapií, meta-medicínou a některými dalšími způsoby. Žádný z těchto způsobů se samozřejmě nemůže brát jako dogma, ale ve většině případů to sedí jak poklička na hrnec.

Diagnostika je super věc, pokud potřebujeme znát příčinu, ale pokud je s nám již něco v nepořádku, zejména potřebujeme nějaký kvalitní nástroj, kterým tuto situaci vyřešit. Naštěstí právě FasterEFT je jedním z nejlepších takových nástrojů a proto si jej tolik lidí již oblíbilo.

telo

Obrázek, který vám může o některých vašich fyzických problémech v mnohém napovědět. Není zdaleka komplexní, ale seznámí vás s jistými centry na těle, kde se obecně projevují jisté druhy emocí a podle nich se bude snáz hledat vaše příčina.

Není sice vždy nutné, znát příčinu. Někdy prostě stačí, odstranit tento druh emocí, obtíže zmizí a naše tělo se začne uzdravovat. Někdy se to ale hodí.
Je tedy důležité vědět, že ať je to cokoli, co ve vašem životě není úplně v pořádku po emoční stránce a i kdybyste o tom ani nevěděli, vaše tělo vám to prozradí.

Podívejte se tedy na to, která část vašeho těla by potřebovala revizi a co by to s vysokou pravděpodobností mohlo zapříčinit. Jakmile naleznete emoce, které se vztahují k vašemu problému, udělejte si seznam událostí a vzpomínek od nejrannějších po ty poslední a použijte to, co jste se naučili a vaše tělo se dá brzy do pořádku.

Zdroj: http://www.mcaris.net/novinky-a-clanky/nase-telo-o-nas-rekne-vse/