Archív

VĚČNÝ ŽIVOTNÍ PROUD

Milovaní,

tolik z vás nám teď píšete o tom, jak cítíte prázdnotu, samotu, odpojení od života – od sebe, od druhých. Jak cítíte nicotu, beznaděj, destrukci.

To, o co se s Vámi můžu podělit je opět jen moje vlastní zkušenost s těmito prožitky.

Čím dál víc jsme těmi, co Ví… těmi, co mají vše načteno, těmi, co moc dobře rozumí tomu, co se jim děje, proč se jim to děje, s čím to souvisí – karma, čištění, energetické posuny… A přitom všem nevíme, co se sebou, co dělat, kde začít, jak si pomoct…

V noci jsem opět nespala a vnímala jsem, jak jsme stále tolik ponořeni ve svých myslích. Možná „víme“ vše, možná nám plno lidí potvrdí naši „správnost“, stejně nám to nepomůže.

Odmítáme sami sebe, odmítáme skutečnost takovou jaká je. Stále si ji přejeme přizpůsobit svým přáním, přizpůsobit ji tak, abychom ji alespoň nějak dokázali přijmout a akceptovat. Chceme se pořád dokola něčeho zbavovat, něco čistit, něčemu rozumět a mít na vše jasný návod nebo vysvětlení. Když nám pak někdo potvrdí, že je to „karma“ na chvíli se nám uleví… „Vidíš, já to říkal/a!“… za chvíli jsme však tam, kde jsme byli.

Cítím, jak to vše zůstává jen na úrovni hlavy – mysli… nepustíme to dál… Obýváme svoji hlavu… živíme svou umělou identitu, iluzi o sobě, iluzi o světě. Dokonce to často víte, víte, že to nejste vy, že je to hlava, ego… jenže nevíte, jak dál, co s tím.

Paradoxem je, že s čím dál větším množstvím informací z tzv. spirituálního světa, se ještě víc odpojujeme sami od sebe… od svého TĚLA, od své duše. S každou potlačenou bolestí, s každým nepřijatým strachem, nevyjádřenou emocí, popřením sebe sama a toho, jak to cítíme, stavíme kolem své věčně zářivé duše, svého věčně zářivého Ducha hradbu… ta hradba je už tak veliká, že přestaneme světlo naší duše cítit a vnímat. Ono tam však stále je, září pořád stejně silně… neodešlo… To my jsme od něj „odešli“ – to my jsme se odpojili… jak? Naše vědomí zůstalo v hlavě… a hlava – naše mysl je tak rafinovaná, že s ní tuto hru dokážeme hrát stovky, tisíce životů.

Co s tím? To, co život naučil mě, je prosté. Buď! Zavři oči a spoj se se svým dechem… jen ho pozoruj. Vnímejte, že jakmile zavřete oči a obrátíte pozornost dovnitř na svůj dech – okamžitě sklouznete svým vědomím do břicha a následně vnímáte i hrudník – srdce. Děje se to zcela přirozeně a automaticky. Není třeba si to představovat ani vyvolávat.

Břicho – vaše centrum, vaše slunce, vaše síla, život… váš pupík, připomínající vám neustále spojení s celou Existencí.

Pamatuji si, když jsem si začala tohle uvědomovat, uvědomovat tento životní proud v sobě, jak byl zpočátku slabý… jak přijímání (nádech) mi dělal potíže… jak se vždy někde zasekl a jak výdech (dávání) byl mnohem delší než celý nádech.

Nejde o to svůj dech analyzovat a vytvářet si další koncepty. Jde o to, abychom ho jen pozorovali… čím víc přijímám svůj život a vše, co se mi v něm děje, tím víc se mi mění můj dech.

Dnes vnímám v těle prostor, volnost a můj dech je uvolněný, lehký a tak přirozený.

Cítíme samotu, cítíme frustraci, cítíme oddělenost a tam, kde to začíná jsme my sami… necítíme sami sebe… odpojili jsme se od svého těla – tím pádem od své duše i Ducha. Hledáme ho někde venku, případně chceme, aby nás s ním někdo spojil, anebo utíkáme do jiných světů… Náš Duch, naše podstata však nikam nezmizela, je stále tu… je v nás.. je uvnitř nás – uvnitř našeho těla! Čím uvolněnější tělo máme, čím hlouběji do něj vklouzneme, tím blíž jí jsme.

Sklouznout níž…. sklouznout z hlavy níž… stačí vnímat dech – ať je jakýkoli – jen ho vnímat a hned jste tam…

Ano, je velmi pravděpodobné, že budete najednou vnímat i bolesti a emoce, které jste v těle potlačili. Jenomže, alespoň z mé zkušenosti, pouze jejich NAPROSTÉ LÁSKYPLNÉ OTEVŘENÉ PŘIJETÍ A JEJICH PROŽITÍ nás osvobozuje a pomáhá k lehčímu dechu, k lehčímu Bytí.

Zjistila jsem, že když přijde krize, když mě přepadne strach, nepomůže mi vědomí, že vím, že je jen iluzí – že je výplodem mé mysli. To, co mi však pomohlo vždy, bylo jeho přijetí – přivítání jakékoli emoce, bolesti, čehokoli, co se objeví a dovolení, aby to existovalo, aby se to projevilo. Je to tu, tak před čím zavírat oči, co odmítat a snažit se zakrýt pod koberec. Zjistila jsem, že mi nikdy nepomohlo znát dopředu odpověď, že mi nepomohly názory a vhledy druhých, nepomohlo mi zjišťovat, proč tomu tak je a k čemu mě to vede. V tu chvíli, kdy jsem v tom byla, mi to bylo upřímně k ničemu. Proč? Protože tento způsob mě zase udržuje jen a jen v hlavě a nepouští dál… odpojí mě od těla a od PROŽITKU, a přitom teprve s prožitkem a jeho opravdovostí přichází moudrost, uvolnění, propuštění a hluboké pochopení.

Je rozdíl vědět, že strach, který mám, je jen iluze a odmítnout ho. A je rozdíl s láskou ho přivítat, přijmout, PROŽÍT a dovolit mu, abych mohla tuto iluzi skutečně prožít v sobě, ve svém těle – to mi totiž nikdo nevezme a s dalším strachem, který se mi v životě objeví, už to bude o mnoho lehčí. To je skutečné poznání… to je to, co nás přivádí blíž k sobě… ta skutečná cesta není povrchní, ta cesta není v tom, že dopředu vím, co se děje a proč. Ve skutečnosti jdu do naprostého neznáma… zas a znovu tam s větší a větší důvěrou vstupuju, protože mám poznání, že každý jeden takový prožitek je pro mě ohromnou příležitostí a pokladem, který mi navrací moji ztracenou sílu. Otevírá v té hradbě, kterou jsem si kolem své duše postavila další a další otvor a světlo mé duše, mého Ducha se začíná šířit víc a víc mým tělem a já se s ním spojuji stále silněji. Jen díky předešlým prožitkům je ta lehkost bytí hmatatelná…

Čím víc jsem spojená se svým tělem, se svým dechem, tím víc vnímám život, Zemi – přírodu a spojení se vším. Nedávno mi jedna přítelkyně napsala, že život je vysoce individuální záležitost. Ano, může být, co se týká našich prožitků, vnímání, pocitů, zvolené cesty. Zároveň však tím, kdy se víc a víc spojujeme se sebou, vnímáme spojení se vším, co jest, co nám dává věčný život, a co proudí v každém jednom individuálním těle. To tomu všemu dává ohromnou hloubku a velikost. Podívejte se na přírodu, vše má své dokonalé místo, svou úlohu, nikde není nic navíc, nikde nic nechybí, vše funguje zcela přirozeně a lehce ve společné souhře a harmonii. My jsme její součástí. Nejsme od ní ve skutečnosti odpojeni.

Cítíte se osamoceni? Cítíte strach? Cítíte bolest? Cítíte frustraci, hněv? Tak je přijměte, v celé jejich síle a kráse… tím, že jim budete chtít porozumět nebo tím, že se jich budete chtít zbavit, se propadáte ještě hlouběji – do větší samoty, většího strachu, do větší frustrace. Je tu! I když před tím zavřete oči, nezmizí. Přijměte to, co je… nikoli hlavou a rozumem… přijměte to celou svou bytostí, přijměte to tak, že v tom budete.

Když jsem začala život skutečně přijímat z tohoto svého spojení s tělem, s dechem… se sebou… vstoupila do něj nová esence… vstoupila do něj síla mého ducha, neochvějný klid a láska. A i když se ocitnu v krizi, kterou bytostně vnímám a cítím, toto spojení tam zůstává, vnímám ho, a potom dokážu za všemi svými emocemi, bolestmi a strachy cítit ohromnou sílu a důvěru ve vše, co se mi děje. Je pro mě úžasné, že bez jakékoli techniky zklidnění, mohu být uprostřed vnitřní krize, a pod ní hmatatelně vnímat klid a hloubku, kterou sama JSEM. To vše zcela přirozeně. To mě učí sám život – dovolila jsem si otevřít se mu a víc, a víc cítím důvěru v něj. Nic tu není zbytečně. Když něco cítím, když jsem v nějaké situaci, není tu proto, abych se ji hned snažila změnit, odklidit, pochopit, vyřešit… zkuste nasednout na její křídla, i když se vám bude ze strachu třást celé tělo, a leťte. Leťte vstříc tomu, co vám přinesla. Je to jen na Vás. Ona počká nebo se vrátí v jiné podobě a silněji a bude vás popostrkovat, abyste nasedli a s důvěrou skočili do neznáma.

Některé věci se pro mě jednoduše staly už minulostí… čím víc vnímám své tělo, sebe v něm, svůj dech, který mě spojuje se životem, se svou skutečnou esencí, tím spíš už nedokážu dělat věci, které jdou proti mně, nedokážu jít proti tomu, co cítím, nejde mi už tak snadno zrazovat samu sebe.

Celé toto přijetí přítomnosti, jaká je, mě velmi k mému vlastnímu přijetí… k lásce a úctě ke svému tělu, k životu, k Zemi, k sobě… a k druhým…

A máte pocit, že v tom jste sami? Ano, do jisté míry jsou vaše PROŽITKY velmi individuální, ale víte co? Čím blíž sobě jste, tím víc za touto individualitou vnímáte tu ohromnou důvěru v život, která nás všechny spojuje. Jedeme v tom všichni… každý po svém, každý tak, jak si dovolí, každý tak, jak v danou chvíli dokáže. Vše do sebe dokonale zapadá a je součástí něčeho mnohem většího a širšího, než dokáže 8 miliard myslí vymyslet.

Chceme opravovat dokonalé, zasahujeme do přirozeného rytmu života. Přirozený rytmus života tu je a bude stále – i bez našich těl a identit. To my, každý jeden z nás, se můžeme na tento rytmus znovu naladit. Kde? Uvnitř sebe, v tichu, v samotě, v přírodě. Ta je mou největší inspirací a učitelem. Čím blíže přirozenému proudu ve svém těle, tím blíže k přírodě. Čím blíž k přírodě, tím blíž přirozenosti v sobě.

Objímám Vás velmi, ať už se zrovna nacházíte ve svých hlubinách, nebo na prosluněných vrcholech. Nic netrvá věčně, a čím víc budeme tyto přirozené rytmy sami v sobě CTÍT, tím blíž budeme kouzlu celé této Existence. Tím víc ji budeme hmatatelně vnímat ve svém těle, ve svém každodenním životě a nebudeme potřebovat žádný návod. Když se od tohoto rytmu odpojíme, jednoduše to ucítíme, uvidíme to na tom, co se nám v životě děje. Pak se zase vrátíme k sobě a dovolíme, aby tento životní proud prostoupil každou naši buňku a zharmonizoval naše bytí. Jen SKUTEČNĚ a s odevzdáním POVOLIT…

S láskou,
© Denisa
http://www.bytvsrdci.org, http://www.jeshua.cz

Abraham Hicks – Jak se napojit na své podvědomí?

Host: Jak se dostat do svého podvědomí?

Abraham: To je důležitá konverzace. Bude mít jiný průběh, než si myslíte. Nemluvíme o podvědomých myšlenkách. Pokud je to pro vás nevědomé, nemá to takový vliv na vaši vibraci, aby to hrálo roli ve vašem bodu přitažlivosti. Pokud to není nevědomé, přehlížíte nějakou emoci. Jinými slovy pokud je to dostatečně velké, že se manifestovalo, bylo to dost velké na to, že jste to mohl cítit, a pak to nemůžete nazývat podvědomé nebo nevědomé. To znamená, že jste nějaké věci ignoroval. Pro většinu lidí to znamená, že jste ochotní být dlouho kvůli něčemu naštvaní na druhé. Jste ochotní najít způsob, jak se na něco dívat pohledem, který tak odporuje tomu, jak se na to dívá váš zdroj, že do své vibrace vnášíte zbytečný odpor. Chápete to?

Toleruji negativní emoce pod zástěrkou slov “Takový je prostě život” nebo “Takto to prostě musí být” nebo “To se ode mě očekávalo” nebo “Neměl jsem na výběr”? Snažím se svou energii vyčistit a pak přijdou tyto myšlenky a říkám si: “A zase znovu.” Udělali bychom následující. Myšlenka má přitažlivou sílu. Když nad něčím chvíli přemýšlíte, stačí jen 17 sekund, přidá se k tomu další myšlenka. Ale není to specifická myšlenka o specifické osobě nebo situaci, jsou to všechny ty myšlenky, které se vibračně podobají.

Jinými slovy – není to jen o této osobě, která vás možná nemá ráda. Když myslíte na osobu, která vás nemá ráda, najednou vám na mysl začnou chodit všichni lidé, o kterých jste si myslel, že vás nemají rádi. Existuje taková vibrační knihovna, a když si vyberete téma a aktivujete s ním vibraci, zákon přitažlivosti začne stahovat vše podobné. Tohle se ti líbí? Tak to se ti bude líbit tohle. Tohle se ti také bude líbit. A zejména tohle. Nebo tohle se ti líbit nebude.

Zákonu přitažlivosti je jedno, jestli se vám to líbí, nebo ne, dává vám více toho, co je ve vás aktivní. Když to rozumově pochopíte a nebudete si to brát osobně a říkat si: Nedaří se mi to. Nejsem v tom dobrý. Namísto toho si řeknete: Zákon přitažlivosti je důsledný. Když tyto myšlenky začnou přicházet, zjistíte: Takovou jsem měl aktivní frekvenci. Na něco jsem se dostatečně dlouho zaměřoval, že to stále sílilo a sílilo.”

Jen to, že myšlenka je aktivní, znamená, že jí věříte. Tvrdit, že jí nevěříte, nebo jí říkat lež, ji neodežene pryč, protože vesmír neslyší to, co říkáte: “Je to lež. Nevěřím tomu.” Vesmír slyší to, co tím myslíte. Skutečnost, že se to ve vás stále aktivuje, znamená – jinými slovy přesvědčení je jen aktivní myšlenka. Pokud je to aktivní myšlenka, je to do určité míry přesvědčení. Když jste si vědom, že máte nějaké ty myšlenky, co byste řekl, že cítíte? Co strach v daný okamžik naznačuje? Moje vnitřní bytí se na něco dívá odlišně než já?

Když cítíte ten strach a takto ho uznáte. Počkat. Moje vnitřní bytí, můj vnitřní zdroj, se na tohle dívá odlišně než já. Jak to mohu vnímat více tak jako můj zdroj? V té chvíli možná budete schopen nabídnout nějaká slova, která vám dají určitou úlevu. Pokud se vám to podaří, začnete to přesvědčení měnit do něčeho, co je ve větší harmonii s tím, co ví váš zdroj. Poslední věc. Mají podvědomé myšlenky nižší vibraci, tudíž nejsou tak efektivní jako vědomé myšlenky? Ne nezbytně nižší vibraci, ale pomalejší z hlediska hybné síly.

Představte si, že čím více myslíte na nějakou myšlenku, tím bude aktivnější. Je za ní více hybné síly. Pokud u toho necítíte nějakou emoci, pak bychom řekli, že to můžete nazvat podvědomé nebo nevědomé, a řekli bychom, že to nemá velký vliv na vaši vibraci. Pokud to necítíte, neovlivňuje vás to. Lidé se pak často ptají: Abrahame, přísahám. Na tohle jsem nemyslel. Neříkal jsem si, že tohle chci, nebo nechci. To konkrétní téma nebylo aktivní v mé vibraci. My říkáme: Ale my mluvíme o vibračním jazyku.

Mluvíme o tom, jak se věci přeměňují do vaší zkušenosti. Přeměňují se z vibrací, které chronicky nabízíte. To, co nabízíte, a co vám chodí do života, se vždy shoduje. Nikdy není vibrační neshoda mezi ničím, co kdokoliv prožívá, a tím, co vibračně nabízí. Zákon přitažlivosti dává věci dohromady. Odpojení musí přijít při… zjevně nabízím vibrace, které nechci nabízet. Co by vám pomohlo více v tom, abyste mohl lépe nabízet vibrace, jak chcete, než si uvědomit, že jste nabízel vibrace tak, jak jste nechtěl?

Překlad: David Dajw Formánek
Zdroj: http://abraham-hicks.cz

10 zákonů univerza

Vesmír není nějaký mrtvý kosmos. Je to samostatný živý organismus, jistá analogie osobnosti diktující nám své podmínky a pravidla, které bioenergetika nazývá zákony univerza.

Veškeré vesmírné zákony jsou krajně prosté a jednoduché. Kosmos nám nestraží nějaké labyrinty, naopak se snaží nás z nich vyvést. Těžkosti lidé vytvářejí sami sobě bez jakékoli vnější pomoci. Jestliže žijete podle zákonů univerza, jste vždycky naladěni na tu správnou vlnu. Život je jednoduchý a srozumitelný, avšak pouze pro ty, kdo mu chtějí porozumět.

Proč je třeba žít podle zákonů Vesmíru

Zákony Vesmíru vás nenutí zříci se svého náboženství nebo jakékoli jiné víry. Pouze vás nasměrují do správného proudu tím, že vám ukážou světlo pravdy. Na realitě se nezmění nic, změní se však váš pohled na ni. Vše, o co od mládí usilujete a k čemu směřujete, bude srozumitelnější a názornější.

Jsme dětmi Vesmíru. Sestáváme z hvězdného prachu vzniklého před miliardami let. Bioenergetika pracuje s pojmem „centrum nadbytku“, centrem přinášejícím nám štěstí ve všech životních oblastech. Kontaktem s ním si zajišťujete štěstí. Navázat a udržovat tento kontakt vám pomůže víra v zákony Vesmíru. Přijměte jejich jednoduché pravdy, abyste lépe chápali, jak je vše na tomto světě zařízeno.

10 zákonů Univerza

Zákon první: mysl je materiální. Každý už nejspíš viděl nějaký film, v němž hrdina dokáže vytvářet kolem sebe realitu tím, že si ji představuje. Samozřejmě, že s takovou „filmovou“ rychlostí svého štěstí nedosáhnete, nicméně tohle opravdu funguje. Abyste našli správné hobby, zaměstnání, lásku, úspěch, musíte si to představovat. Uvědomte si, že jste něco jako sochař nebo malíř, který maluje barvami vlastních myšlenek na plátno svého života. Osud i karma existují, nemají však takovou sílu, jakou může mít vaše víra v sebe sama a svoje jednání. Život není už napsanou knihou, ale štůskem prázdných stránek, které můžete vyhodit, roztrhat, dovolit někomu jinému, aby na ně psal, nebo se můžete donutit k tomu, abyste usedli a popsali je sami.

Zákon druhý: všechno dobré začíná dobrem v srdci. Vaše vnitřní dobro kolem vás jasně září. Zlí lidé se ustavičně setkávají s hrubostí, lidé zachmuření s deštěm uprostřed jasného dne a lidé radostní s radostí a pozitivitou. Chcete-li dobro, nebuďte zlí, skoupí a závistiví. Staré pořekadlo říká „Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim“ neboli „Co chceš, aby činili tobě, čiň ty jim“. Je to stará moudrost a jistě nevznikla jen tak náhodou. Ve Vesmíru je všechno důsledné, logické a nevratné. Pamatujte na to.

Zákon třetí: k největším změnám dochází v těch životních oblastech, kterým věnujeme nejvíce pozornosti. Většina lidí ví, co to znamená, že pod ležící kámen voda nepoteče. Budete-li ležet na gauči a zírat do stropu, opravdu se peněz nedočkáte. Pokud lásku nebudete hledat, máte devadesáti devíti procentní pravděpodobnost, že žádnou nenajdete. Chcete-li jakoukoli situací pohnout, musíte něco podniknout. Žádný koutek své duše nenechte bez dozoru, žádné životní zákoutí nesmí ujít vaší kontrole. Bude to pro vás zajímavější, bude vám lehčeji a všechno bude lepší.

Zákon čtvrtý: jaké je vaše okolí, takoví jste i vy. Tento zákon Vesmíru dobře charakterizuje přísloví: Ukaž mi svého přítele a já ti řeknu, jaký jsi. Vaše nejbližší okolí, partner a nejlepší přátelé, jsou vaším odrazem. Pokud vám někdo nevyhovuje, je to jasný důkaz nezbytnosti změny. Často tento pocit vypovídá o tom, že vy sami už jste se změnili nebo jste na cestě změny. Mnoho lidí se domnívá, že to nejsme my, kdo si vybíráme přátele a lásku, ale to je omyl. A více než omyl – cestou aktivního hledání takových přátel, jaké potřebujete, můžete svůj život změnit. Kdo chce být úspěšný ve finanční oblasti, měl by se porozhlédnout mezi úspěšnými osobnostmi. Abyste byli laskavější, hledejte vlídné a přívětivé lidi. Najít lásku tak, aby byla vzájemná, se vám podaří pouze když se nebudete uzavírat do sebe. I když – i uzavření lidé si mohou najít svou druhou polovici, chce to jen více vnímavosti.

Zákon pátý: všechno, co dáme světu kolem sebe, se nám vrátí dvojnásob. Budete-li lidstvu křičet do tváře, že ho nenávidíte, zaplní váš život nenávist. Odvetná reakce lidí bude analogická a někdy i podstatně silnější. To se netýká jenom slov a činů, také nálada se v prostoru šíří fantastickou rychlostí. Někdo to vnímá, jiný snad ne, skutečnost sama je však nevyvratitelná – dobré skutky vás udělají šťastnějšími, špatné nešťastnějšími.

Zákon šestý: pochyby jsou kořenem všech problémů. Pokud jste se skutečně vážně rozhodli něco vykonat, musíte se zbavit všech pochyb a vnitřní nejistoty. Když vznikala nádherná umělecká díla, zázraky techniky a geniální vynálezy, nepřipustili jejich tvůrci, aby je ovládly pochyby, aby nejistota převládla nad rozumem. Ani vy se nenechte pochybami přesvědčit, že žádná láska není, že peníze se vydělat nedají, že zdraví se vrátit nemůže.

Zákon sedmý: všichni jsme stejní. Nikdo není lepší než jiný, nikdo není výš. Vesmír nezná mezi lidmi žádné odstupňování. Je třeba žít a mít radost z každé chvíle. Vesmír nemá oblíbence, kterým by všechno dával a jiné, kterým by nic nedopřál. Všichni jsme si rovni, všichni jsme stejní. Bez výjimek.

Zákon osmý: realizace kterékoli myšlenky vyžaduje určitý čas. Někdy je třeba času více, jindy méně, nicméně okamžitě se nestane nic. Dává nám to možnost posoudit, co je špatné a co je dobré, abychom včas mohli zablokovat negativní myšlenky.

Zákon devátý: překonáváním těžkostí rosteme. Všechny problémy, ať se týkají kterékoli ze životních oblastí, nám přinášejí neocenitelnou zkušenost. Chcete-li být úspěšní, musíte se učit ze svých chyb. Nikdy se nikomu nepovedlo uskutečnit svůj sen napoprvé a bez jediné chyby. Jenom po mizerné cestě plné kamení se dá dojet na rovnou, pohodlnou silnici.

Zákon desátý: nic z toho, co vidíme, není věčné. Svět je dynamický. Vesmír směřuje k chaosu, přičemž od nás vyžaduje opak. Člověk si musí uvědomit, co skutečně chce. Musí pochopit své poslání na tomto světě. V tom spočívá životní smysl a cíl každého z nás.

Zdroj: http://www.pronaladu.cz

Pozornosť tomu, čo chcete

Ak by ste mysleli na veci, ku ktorým nemáte žiadny odpor, manifestovali by sa takmer okamžite.

Veci sú zladené, sú zhromaždené, spolupracujúce zložky sú pripravené. A ak nájdete tento uvoľnený stav, kedy sa nebudete príliš snažiť, tvrdo na tom pracovať a nebudete mať myšlienky o vlastných neschopnostiach a dysfunkciách alebo o svojej nehodnosti – ktoré neexistujú, ak by ste dokázali tieto veci NEAKTIVOVAŤ… ak by ste prestali robiť to, čo vám blokuje príjem toho, čo chcete, tak to, čo chcete, dostanete.

Akonáhle prejdete cez tento bod, akonáhle už väčšine veciam nebudete odporovať – a poznáte to tak, že sa väčšinou cítite skvele – potom dajte viac pozornosti tomu, čo chcete.

Uvoľnite sa. Ste na toto pripravení…

 

Když budete mít štěstí

Když budete mít štěstí, zůstanete sami. Docela sami, vedle vás nebude nikdo a opírat se budete muset jen o zem a sami o sebe.

Když budete mít štěstí a přijde správná chvíle, život vás udeří, aby vás rozbil jako ořech a dostal ven jádro.

Když budete mít štěstí a bude to ta správná chvíle, budete mít bolest. Takovou bolest, že z ní málem zemřete. A pak vám pomůže vnitřně se přerodit.

Když budete mít štěstí, budete plakat. Budou to slzy, které nebude možné nijak zastavit. A s nimi přijde vysvobození a pak i skutečný život.

Když budete mít štěstí, budete pro druhé snadno zranitelní. A nedokážete to skrývat. Tehdy pochopíte, kdo je s vámi a kdo ne.

Budete-li mít štěstí, nebudete znát odpovědi na otázky. Tehdy se budete muset domýšlet sami.

Budete-li mít štěstí, zklamete se v lidech, idejích, učitelích a hodných čarodějích. A až to všechno přežijete, uvidíte skutečný svět.

Budete-li mít štěstí a bude to ten správný čas, nebudete se mít koho zeptat na radu. Vůbec nikoho. Budete muset najít svůj vlastní vnitřní kompas.

Budete-li mít štěstí a bude to ten správný čas, budete se cítit nesnesitelně. Tak nesnesitelně, že s tím budete muset něco udělat; nebo se nevzpírat a nechat svět, aby s vámi něco udělal sám.

Budete-li mít štěstí, utrpíte ztráty, budete podvedeni, zrazeni a téměř zničeni. A ono „téměř“ zanechá na vaší tváři vrásky moudrosti. Zkušenost vám zůstane na celý život.

Jestliže budete mít štěstí, nebudete mít žádné peníze. A budete muset navázat vztahy s lidmi, jimž dříve stačilo pouze zaplatit.

Jestliže budete mít štěstí, budete mít peněz velice mnoho a dosáhnete hlubin zoufalství až se rozptýlí iluze, že štěstí je právě v nich.

Jestliže budete mít štěstí, zdaleka ne všichni vás budou milovat. Budete si muset vytvořit svůj vnitřní hodnotový systém. Pak touha zalíbit se všem vám přestane svírat hrdlo.

Jestliže budete mít štěstí, někdo blízký se od vás odvrátí. Tehdy poznáte cenu šťastných chvil.

Jestliže budete mít štěstí, narazíte na sebe s těmi, koho milujete, tváří v tvář. Čelo proti čelu. Budou tu dvě pravdy. Jejich a vaše. A vy pocítíte zvonící prostor mezi jednotlivými vesmíry, které se navzájem sotva dotýkají.

Když budete mít štěstí, dokážete to všechno vydržet. A najít způsob, jak sami sebe změnit. Vyzkoušíte tu vnitřní alchymii, která z bolesti tvoří krásu. Ze zloby smíření. Ze strachu činy. A z radosti strhující příklad. Vinu a stud vymetá z duše jako se vymetá staré smetí. A jizvy proměňuje v brány.
Když budete mít štěstí a bude to ten správný čas…

A. Dateshidze

beauty-shine

Klíč, který dokáže odemknout zámek každého srdce

Učitel se dozvěděl, že jeden z jeho žáků vytrvale usiluje o čísi lásku.

“Nežádej lásku. Touto cestou ji nikdy nezískáš.” řekl tomu žákovi.

“Jak to?”

“Pověz mi, co uděláš, když se ti do dveří budou cpát nezvaní hosté, bušit na ně, křičet a naléhat, abys otevřel a rvát si vlasy, když neotevřeš?”

“Zamknu pro jistotu na dva západy.”

“Nelámej se do dveří cizích srdcí, aby se před tebou ještě pevněji neuzamkly. Raději se staň žádaným „hostem“ a otevře se ti každé srdce. Najdi v sobě lásku, jíž se otevírají každé dveře a jíž neodolají žádné závory. Neboť láska, třeba i malá a nenápadná, je tím klíčem, který dokáže odemknout zámek každého srdce, třeba i takový, který už dávno odemčen nebyl. Vezmi si příklad z květu, který se nehoní za včelami, ale vábí je k sobě. Láska je oním nektarem, na který se „slétají“ lidé.”

heart-image