Archív

Zkuste na čas nechat věci, ať se stanou

Zkuste na čas nechat věci, ať se stanou.
Nemluvte Vesmíru do jeho práce a odolejte pokušení o něco se snažit a vyvíjet tlak.
Vyberte si oblast života, kde se vám „nedaří“ a zkuste k ní přistoupit jinak.
Přijměte to, co je tak, jak to je.
Žádný spěch, žádná netrpělivost, žádná síla a žádný boj.
Prostě to udělejte jinak, než jste zvyklí.
Jen pozorujte, klidně dýchejte a nesnažte se vyvíjet přehnanou aktivitu.
Nechte se unášet proudem, tak jako plachetnice na vlnách.
Nemáte co ztratit – pokud jste vystříleli všechny náboje a stejně se nic nezměnilo, akorát to držíte křečovitě „pod krkem“.
Nechte prostor Vesmíru – svému Zdroji, aby vše udělal za vás.
Udělá to nejlépe a tak, jak to má být.
Pusťte ruce z volantu a nechte to svému osudu.
Nebojte se – vše se srovná podle toho nejlepšího scénáře, který ani nemusíte znát. Vaše snaha je
kontraproduktivní a Vesmír jen čeká, až se vyčerpáte.
Potom stejně nastolí to, co má být.
Nechte věci proběhnout, uvolněte se a dejte si další kávu.
Udělejte to prostě jednou jinak – vypněte vaši snahu něco změnit a pozorujte jen, co se stane.
Tam, kde obvykle argumentujete, se ztište a nic neříkejte.
Tam, kde obvykle tlačíte, povolte stisk.
Tam, kde kontrolujete, přestaňte s tím a nechte to být.
Tam, kde plánujete, hoďte vaše plány do koše.
Znáte to pořekadlo: Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech“.
Prostě to udělejte jinak.
Vnější sílu nahraďte vnitřní silou, která je mnohokrát větší.
Tak začne pozvolná transformace vašeho života.
Tak získáte zpět radost a chuť žít.
Tak se budete více bavit, protože budete vědět, že to Vesmír za vás zařídí.

J. Dušek

Sebeúcta, sebevědomí a respektování sebe sama

Každý člověk zakládá svou sebeúctu na něčem jiném. To, co potřebujete vy, abyste si mohli vážit sebe sama, se může lišit od představ jiných lidí. Je důležité, abyste si našli, na základě čeho roste vaše vlastní sebevědomí, sebeúcta a vnitřní radost z toho, kdo jste.

Seberespekt vychází, na nejvyšší úrovni, z úcty k vlastní duši. To znamená, že mluvíte a jednáte na takové úrovni upřímnosti a celistvosti, která odráží vaše vyšší já. To znamená stát si za tím, v co věříte (aniž byste o tom však museli přesvědčovat ostatní), a jednat podle svých vlastních hodnot. Mnozí z vás kritizujete druhé, že nežijí podle hodnotového systému, který považujete za správný, ale při bližším pohledu možná zjistíte, že podle něj nežijete ani vy sami. Setkali jste se s lidmi, kteří neustále všem říkají, co by měli dělat, a sami si dělají, co se jim zachce. Seberespekt znamená skutečně žít podle svých hodnot a podle toho, v co říkáte, že věříte.

Mnozí z vás říkáte, že věříte v určitý žebříček hodnot, který jste si sestavili, ale ve skutečnosti jednáte podle jiného. To vede k mnoha vnitřním konfliktům. Hluboko uvnitř můžete například věřit v monogamii, ale váš partner si přeje mít v tomto směru volný vztah. Jelikož s ním či s ní chcete dál zůstat, rozhodnete se to přejít. Věříte v určitý systém hodnot, ale žijete podle jiného systému, což může vést k mnoha konfliktům a možné bolesti s tím spojené.

Jak poznáte, jestli hodnoty, o nichž si myslíte, že podle nich chcete žít, jsou opravdu vaše? Většinou to nepoznáte, dokud je nevyzkoušíte. Můžete si například myslet, že správný člověk vstává brzo ráno, ale sami si vždycky přispíte. Mnozí z vás máte v představách určité hodnoty, podle kterých by se podle vás mělo žít, ale nežijete tak. Nejlépe uděláte, když si je vyzkoušíte v životě – nějaký čas vstávejte brzo ráno. To, co jste považovali za své hodnoty, se často ukáže být pouze od někoho převzaté “mělo by se”, protože když tak začnete skutečně žít, zjistíte, že pro vás to neplatí. Ptejte se, čeho si vážíte. Co si myslíte, že dělají správní lidé? Žijete tak? Je těžké mít ze sebe dobrý pocit, žijete-li způsobem, který protiřečí tomu, v co uvnitř věříte. Je důležité prozkoumat své hodnoty a buď podle nich žít, nebo je změnit.

Respektovat sebe znamená vycházet ze své síly, ne ze své slabosti.

Až si budete stěžovat, že vás někdo rozesmutnil nebo rozzlobil, zeptejte se sebe sama: “Proč si vybírám zažívat právě tento pocit,” nebo “proč jsem se rozhodl/a reagovat tímto způsobem?” Když hledáte vinu v druhých, vzdáváte se vždycky své vlastní síly. Dokážete-li zjistit, proč jste se rozhodli zareagovat na něčí jednání pocitem ublíženosti, mnohé se o sobě dozvíte. Někteří z vás máte strach, že kdybyste se za sebe postavili, mohli byste ztratit lásku nějakého člověka. Jsou lidé, kteří umí celkem šikovně přesvědčovat, že se mýlíte, když si stojíte za svou pravdou. V duchu jim poděkujte za příležitost zesílit, protože síla se často rozvíjí tváří v tvář nesouhlasu. Respektovat sebe znamená stát za svou nehlubší pravdou a znát své nejniternější pocity. Znamená to mít autoritu nad svými pocity v sobě, a ne v druhých.

Někteří z vás žijete nebo se stýkáte s lidmi, kteří vás ponižují a kritizují. Nakonec se můžete natolik soustředit na jejich pocity, že ztratíte kontakt se svými vlastními. Jedna žena se provdala za muže, který odsuzoval a kritizoval většinu všeho, co udělala. Natolik se zaměřila na jeho pocity, že se po celá ta léta, co spolu žili, nikdy neptala, jaký má ona pocit z toho, jak se k ní muž chová. Vždycky se velmi snažila ho uspokojit, předvídala jeho nálady a rozmary, aby se vyhnula další kritice. Jenže ať dělala, co dělala, vždycky to nakonec dopadlo tak, že se na ni zlobil. Začala mít pocit, že selhala nebo že je nějakým způsobem špatný člověk. Strávila tolik hodin analyzováním jeho pocitů, že přestala sledovat své vlastní. Mnozí z vás se snažíte uspokojovat druhé a ve své snaze se soustředíte více na jejich pocity než na to, co cítíte vy sami.

Vážit si sebe znamená věnovat pozornost svým pocitům. Nemusíte mít důvod, proč jste se rozhodli dělat to či ono. Svou hodnotu nemusíte nikomu dokazovat. Uznávejte své pocity; neanalyzujte je a nezpochybňujte. Nesnažte se je neustále rozebírat: “Mám opravdu důvod cítit se ublíženě?” Uznejte, že vaše pocity jsou pro vás skutečné, a važte si jich. Mnozí hledáte autoritu v druhých. Když vás odsoudí, věříte jim. Když vám řeknou, že všechno je vaše vina, věříte jim. Nenavrhuji vám, abyste ignorovali vše, co vám lidé říkají, ale abyste si vážili toho, co v dané oblasti cítíte vy. Jedna věc je otevřenost vůči konstruktivní kritice a druhá věc je neustále se snažit dělat to, co od vás chtějí druzí, přestože to sami nechcete. Budovat si sebevědomí a sebeúctu předpokládá vážit si sebe ve svých slovech, činech, i ve svém chování.

Sebevědomí znamená věřit si a vědět, že jste vždycky udělali to nejlepší, co jste uměli, i když za dva dny už můžete vidět lepší řešení. Předpokládá to spíše se chválit než hanět a dovolit si mít dobrý pocit z toho, kdo jste. Někteří z vás se ustavičně o něco snažíte, nutíte se, jdete z jedné práce do druhé a máte pocit, že ať uděláte co uděláte, stále je to málo. Velké úsilí a tvrdá práce nemusí být nutně cestou k radosti. Respektujte sebe sama tím, že budete následovat proud své vnitřní energie. Odpočívejte, hrajte si, přemýšlejte a najděte si čas na spočinutí v tichu. Dělat to, co vás naplňuje, je cesta, jak prohlubovat své sebevědomí.

Ostatní se k vám budou chovat tak, jak se chováte sami k sobě.

Nečekejte, až vás lidé začnou respektovat a chovat se k vám pozitivněji. Nezačnou, dokud se tak nebudete chovat sami k sobě. Nemusíte zůstávat mezi lidmi, kteří vás nerespektují, neváží si vás a nejednají s vámi pěkně. Pokud se přece ocitnete v jejich společnosti, buďte velkorysí a pamatujte, že vás nerespektují proto, že nerespektují sami sebe. Můžete telepaticky vysílat zprávu, jak si přejete, aby se k vám lidé chovali. Druzí vás budou využívat a považovat za “své jisté”, jen když je necháte.

Nepotřebujete se na druhé zlobit a domáhat se svých práv, protože tím vyvoláte jen vzájemný boj o moc. Mějte srdce otevřené. Tito lidé s největší pravděpodobností neumí rozpoznat své vlastní vyšší já, a nemohou si proto vážit toho vašeho. Své sebevědomí nechcete zakládat na tom, jak se k vám druzí chovají nebo jak vás vidí. I když ze sebe budete mít sebelepší pocit, vždycky se najdou lidé, kteří vás nebudou respektovat, protože se nenaučili chovat se láskyplně sami k sobě. Vaše vztahy s druhými mohou být jen tak dobré, jak dobrý je jejich vztah k sobě samým. Nevědí-li, jak milovat své “já”, stanoví to mez, nakolik mohou milovat vás. I kdybyste se snažili sebevíc a dělali sebelepší věci, nemohou vám dát lásku, kterou hledáte. Klíčem k dobrým pocitům z chování druhých je odpuštění. Dále uvolněte veškerou zlobu, kterou možná pociťujete, nechte ji prostě jít a soustřeďte se na jiné věci.

Někteří z vás máte pocit, že za vaše nízké sebevědomí mohou vaši rodiče. Své rodiče vinit nemůžete, protože to byla vaše reakce na ně, že jste si přestali věřit. Dvě děti mohou pocházet od stejně necitlivých nebo negativních rodičů, přitom jedno vyroste a má dobrý pocit ze sebe sama, zatímco druhé takový pocit nemá. To sami si vybíráte cítit se špatně. Místo litování se kvůli svému dětství a stavění se do role oběti své výchovy si raději uvědomte, že jste si tyto podmínky sami vybrali, abyste se naučili něčemu, co podpoří růst vaší duše.

Možná si říkáte: “Můj vzorec je nacházet si muže, kteří mne ponižují, protože jsem měla takového otce.” Přišli jste na Zem, abyste se naučili něco o lásce. Pokud jste se to nenaučili u svého otce, budete si vybírat muže s podobnými vzorci chování, aby vás naučili to, co potřebujete umět. Svého otce jste možná vnímali jako necitelného člověka a později vám dojde, že jste si přitahovali podobné typy lidí, dokud jste se nerozhodli, že už tak se sebou zacházet nenecháte. Možná, že jednou z věcí, které jste se přišli v tomto životě naučit, je vážit si a milovat sebe sama. Proto jste si vytvářeli situace, které vás k tomu vyzývaly. Jakmile se rozhodnete udělat to, staré vzorce zmizí.

Každá situace ve vašem životě je příležitostí k učení, kterou vytvořila vaše duše, aby vám ukázala, jak získávat více lásky a síly.

Děti reagují na stejnou výchovu různě. Toho si můžete všimnout, když se podíváte, jak moc se od sebe mohou lišit sourozenci, přestože pocházejí od jedněch rodičů. Z některých dětí vystavených negativní energii vyrostou jemní a milující lidé. Některé jsou tak citlivé, že nedokáží vydržet působení negativní energie a uzavřou v sobě tu část, která cítí. Jiné nabudou pocit, že musí být tvrdé a nasadit si masku nezranitelnosti.  

Sebeúcta pramení z ochoty respektovat to, kdo jste, a milovat se takoví, jací jste právě teď. Bude těžké něco na sobě měnit, dokud se nepřijmete. Vážíte-li si sebe a svých pocitů, druzí vás nemohou ovlivnit.

Jste velmi cenný člověk, bez ohledu na vaši minulost, bez ohledu na myšlenky, které máte, bez ohledu na to, kdo ve vás věří a kdo ne. Jste život sám – rostoucí, rozpínající se a dosahující vzhůru. Všichni lidé jsou hodnotní, nádherní a jedineční. Smyslem všeho, co jste až doposud prožili, bylo naučit vás něco víc o tom, jak si tvořit ve svém životě lásku.

Mezi respektováním sebe sama a sobeckostí vede jemná hranice. Někteří z vás cítíte, že máte plné právo zlobit se na druhé v případě, že vám ublížili. Važte si pocitů druhých, ale dělejte to tak, abyste zároveň respektovali své vlastní. Aby se vám to podařilo, budete chtít vycházet z vyšší úrovně mluvení i jednání. Budete-li mluvit o své zlobě, rozčilovat se nebo křičet, vyvolá to jen vzájemný boj o moc a oběma se vám uzavře srdce. Když někdo dělá něco, co se vám nelíbí, dřív než promluvíte, otevřete své srdce. Pokud se přece rozhodnete něco říct, nabídněte slova raději o tom, co cítíte, než o tom, co kdo udělal. Můžete říct: “Cítím se ublíženě,” namísto “tys mi ublížil/a”. Mocný způsob, jak se vyjádřit, je: “Vybírám si cítit se ublíženě.” Všechny pocity, které zažíváte, jste si sami vybrali.

Vážit si sebe znamená vědět, že si všechny své pocity v každé chvíli sami vybíráte.

Když mluvíte s lidmi způsobem vyjadřujícím úctu k jejich hlubší bytosti, máte vždycky lepší pocit ze sebe sama. Možná jste si všimli, že když jste dali průchod své zlobě nebo ublíženosti, abyste se zbavili vnitřního napětí, bylo vám nakonec často ještě hůř. Přinejmenším ve vás zůstal pocit nedokončenosti. Nemůžete z něčeho odejít, dokud to neuděláte s láskou. Situace, jež opouštíte v hněvu, vás čekají k dokončení v budoucnosti. Nemusí to být s tím samým člověkem, nicméně vytvoříte si podobnou situaci s podobným člověkem, abyste měli možnost vyřešit ji s láskou a v míru.

Je důležité respektovat druhé. Máte-li pocit, že vás lidé nerespektují, vystavili jste se takové situací možná proto, abyste se naučili něco o soucítění a jemnosti ve svém chování k ostatním. Být citliví k pocitům druhým není totéž, jako snažit se je uspokojovat. Buďte ochotní vidět jejich potřeby a přání. Mluvíte s druhými úsečně, bez zájmu o to, jak se cítí? Mluvíte rozzlobeně nebo nervózně? Sledujte, jakou energii k lidem vysíláte, protože cokoliv dáte, to se vám vrátí. Více si uvědomujte, jak působíte na druhé, protože čím více je respektujete, tím více respektu se k vám dostane. Važte si jich, jejich času a hodnot a oni si budou vážit těch vašich.

Někteří lidé si vždycky každého váží a mají pocit, že se jim nevrací, co dali. V takovém případě je to často proto, že nevěří, že si zaslouží pěkné zacházení a dovolují lidem, aby je považovali za “své jisté”. Je snadné respektovat se, když vás respektují lidé okolo. Výzvou je respektovat se, i když to druzí nedělají. Nejprve jim odpusťte a pak se vzdejte jakékoliv potřeby, aby si vás vážili. Potřebujete-li uznání druhých, abyste ze sebe mohli mít dobrý pocit, vzdáváte se své vlastní síly.

Je příjemné, když ve vás druzí věří, důvěřují vám a podporují vás. Přesto je důležité, chcete-li být silní, abyste to od nich nepotřebovali, abyste na tom nezakládali svou víru v sebe. Potřebujete-li neustále něčí potvrzení, hledáte autoritu v druhých a ne ve svém hlubším já. Vaše pravda může být jiná než pravda ostatních. Mýlíte se jedině tehdy, když si nevážíte své pravdy a přijímáte to, co je pravdivé pro jiné, přestože pro vás osobně to neplatí.

Někteří lidé věří v reinkarnaci, jiní ne. Možná že těm, co v ni věří, se žije díky této víře radostněji a snadněji. Možná že víra v pouze jediný život jej dělá důležitější a skutečnější. Ať věříte v cokoli, je důležité, abyste si toho vážili a byli otevření novým pohledům na věc, pokud by vám vytvořily v životě více radosti. Nepřijímejte automaticky nic, dokud vám to nezní jako vaše pravda. Važte si své pravdy, věřte v sebe a postavte se za sebe, mějte ale soucítění s ostatními.

Pamatujte, že na vás záleží, že jste důležití a máte nějaké jedinečné, zvláštní poslání, jak přispět světu. Nezapomínejte, že jste významná bytost. Vaše sny, fantazie a cíle jsou stejně důležité jako cíle kohokoli jiného.

* * *

– z knihy Žít s radostí, Sanaya Roman 

Abraham Hicks – Klíčem je očekávání

Klíčem je očekávání. Jinými slovy dostáváte to, co očekáváte. Přesvědčení je jen myšlenka, kterou si opakovaně myslíte. Pokud si ji budete stále myslet, začnete ji očekávat, protože když máte přesvědčení, neboli opakující se myšlenku, něco ve své vibraci udržujete aktivní. Jak je to v ní aktivní, zákon přitažlivosti na to reaguje a tak se to ve vašem životě manifestuje. Jakmile získáte nějaký důkaz toho, začnete to očekávat, což znamená, že nyní máte přesvědčení, které udržuje věci tam, kde jsou.

Pokud něco žijete, cokoliv, co se liší od toho, co chcete, musíte změnit své očekávání, což znamená najít jinou myšlenku, a musíte svou chronickou myšlenku vycvičit tak, aby byla v souladu s myšlenkou touhy namísto myšlenkou toho, co se už děje. Esther nám v tomto procesu někdy říká: Ale Abrahame, je to pravda. My řekli: To je praštěné měřítko, podle kterého bys něčemu dávala pozornost. Existuje spousta pravdivých věcí, které nechcete prožívat. Nenechte, aby pravdivé věci cvičily vaše očekávání.

Jsou pravdivé, protože někdo na ně dostatečně dlouho myslel, že si je vycvičili do své vibrace, dokud se nemanifestovaly. Pravda není nic víc. Pravda, které říkáte důkaz, je jen o tom, že někdo udržoval vibraci, dokud se kolem ní něco nemanifestovalo. Zeptejte se tedy: Je to pravda, kterou chci osobně zažívat? Pokud je, věnujte jí plnou pozornost. Pokud není, věnujte svou plnou pozornost něčemu, co chcete zažívat. Vesmír v obou případech spolupracuje. Získáváte to, na co myslíte, ať to chcete, nebo ne.

Host: Mám velkou radost, že tady jsem. Jsem nadšený ze svého nově objeveného života oproti minulému roku. Dějí se věci, které mě nikdy ve snu nenapadly, že by se staly. Mám pár otázek…

Abraham: Uznáváte, že jste se oprostil od pochyb, než se vynořily? Esther občas říká: Tohle je neuvěřitelné! Pak se směje a říká: Očividně to nemůže být neuvěřitelné, jinak by se to nedělo. Mluvíte o svém předchozím přesvědčení, které nemohlo obsáhnout to, co nyní prožíváte.

Host: Ano.

Abraham: Stojí za to říct: Ale moje současné přesvědčení může.

Host: Ano. Přesně to chci říct. Chci říct, že jsem testoval… nechci to nazývat testováním, ale zkusil jsem spoustu různých věcí. Malé věci, o které jsem požádal, které chci, se mi manifestují neustále.

Abraham: Protože vaše očekávání o malých věcech má méně odporu, že?

Host: Ano. Je to jednoduché. Nevím, jestli byste kategorizovali věci jako velké a malé.

Abraham: Nedělali bychom to. Protože když něco kategorizujete jako velké, obvykle to znamená: Očekávám, že tohle bude obtížnější. Mohli byste to kategorizovat jako, že je to velké, tak si to užiju více, jak to přijde. Když lidé říkají, že je to velké nebo malé, obvykle tím myslí, že je to těžké nebo jednoduché. Když řeknete: Je stejně snadné vytvořit hrad jako knoflík…

Stačí vám chtít jedno z toho a nemyslet na to v rozporu. Knoflíky je snadnější očekávat, že? Jsou zdánlivě rozšířenější, ale jde o tu stejnou věc. Zaměřujte se bez odporu a musí se to stát.

Host: Jak jsem říkal o malých věcech… snažím se na ně zaměřovat… před rokem jsem o něco požádal. Vidím znamení této věci… lidé to zmiňují…

Abraham: Zde je jedna věc. Když pochybujete, i když to už bylo shromážděné, tak vy s tím nespolupracujete, tak to neuvidíte. Když začnete cítit naději, jste dostatečně blízko té věci, že vás vortex občas dostane dovnitř a uvidíte náhled té věci. Pokud té naděje budete mít dost, brzy začnete věřit, a pak se vám to v životě ukáže. Usilujete tedy o vibrační rozdíl.

Zdroj: http://abraham-hicks.cz

Abraham Hicks – Naladění se na splnění touhy

Přemýšlejte méně konkrétně o tom, co nevychází tak, jak chcete. A konkrétněji přemýšlejte o tom, co vám vychází tak, jak chcete. Než abyste se dívali na problém a definovali ho a pak se ho pokoušeli vyřešit ze svého uvědomění problému, což vám nikdy nevyjde, protože když se díváte na problém, jste ve vibrační shodě s problémem. Udržujete problém naživu. Jste ve stavu přijímání více problému. Musíte najít způsob, jak identifikovat problém a pak své uvědomění stáhnout z problému, a vnímat to jako žádost o něco jiného. Poté najít způsob, jak se vibračně a emočně sladit s novým a vylepšeným stavem, o který žádáte.

Pokud z toho nemáte dobrý pocit, nejste na své cestě. Není těžké se na ni dostat, ale nepomáhá pokračovat s vibračním stavem, který vám neumožňuje, aby se vám ta cesta objevila. Přistupujete k tomu tak, jak to fungovat nebude. Mluvíme o vašem vibračním stavu a ve skutečnosti mluvíme o tom, že téměř vždy, jak se chcete dostat na jiné místo, než kde jste, k tomu přistupujete z pohledu “manifestování věcí do reality, kde já a ostatní je nevidí.” Často chcete, aby to bylo o něčem, co ještě není zaparkovaná ve vaší garáži, co chcete, aby tam bylo zaparkované. Uvnitř cítíte míru nespokojenosti, dokud tohle krásné nové auto, které chcete, není zaparkované ve vaší garáži. A vy máte tendence chodit do garáže a všímat si, že tam není. Ve svém uvědomění si nepřítomnosti toho auta posilujete vibraci, kvůli které je pro vás velmi těžké najít cestu k tomu.

Chceme vám říct, že jakmile identifikujete, že něco chcete, tak používat ty smysly a kontrolovat, kde se z hlediska manifestace nacházíte, je kontraproduktivní. Zdroj vám to dodává vibračně. Musíte se naladit na vibraci té věci, abyste tu vibraci mohli převést do věci nebo zkušenosti, kterou chcete, nebo do čehokoliv, co chcete. Vím, co nechci, a tudíž vím, co chci, a to, co chci, je nové auto, nový vztah, nebo vylepšený vztah, lepší práci, chci… Jakmile zjistíte, co chcete, chceme, abyste si přestali všímat, že to, co chcete, není. To vám hází klacky pod nohy. To, že si kontrolujete, co chcete. Vytváříte vibrační realitu, což je váš vortex.

Když o něco požádáte, vibračně se to vytváří. Vše, co je, zdrojová energie, vaše vyšší Já, samotné jádro toho, čím jste, vše, čím jste, dává plnou pozornost zrození této nové touze a udržuje ji ve vibračním místě. Nasměrujte své uvědomění do prostředí, kde vy specificky si vyberete, na čem vám záleží, a pak najdete vibrační stav, který dovolí vesmíru vám to dodat. Nikdy nebudete šťastní, pokud zůstanete pouze v reakčním stavu. Nemůžete jen pozorovat a reagovat a dostat se k vylepšení. Takto to nefunguje. Musíte nechat odpovědi přijít.

Musíte se naladit na vibrační frekvenci vibrační žádosti, kterou jste udělali, na vibrační realitu, která nyní existuje, než si můžete umožnit to vidět, slyšet, cítit, ochutnat a osahat. Když to spatříte, ve skutečnosti pozorujete své osobní naladění na své osobní touhy. To, co většina lidí převážně pozoruje, je jejich osobní naladění na realitu, která už existuje, na kterou bezmyšlenkovitě reagují. Musíte se rozhodnout: Jsem tvůrce nebo papoušek? Budu si tvořit svou realitu nebo budu pozorovat to, co je, a budu nadále součástí papouškování více toho, co je? Jak se na něco díváte, ať je to chtěné nebo nechtěné, vibračně se na to ladíte, a zákon přitažlivosti vás dělá součástí toho, jak to roste, jak se to vyvíjí.

Zdroj: http://abraham-hicks.cz/naladeni-se-na-splneni-touhy/

Jak se naladit na prosperitu

Host: Abrahame, mám jednu malou otázku. Jak… mi peníze mohou v životě proudit?

Abraham: No… nejprve musíte deaktivovat přesvědčení, že neproudí. Protože dokud máte přesvědčení, že vám v životě nekolují peníze, mezi vaší touhou a vaší aktivní vibrací je rozpor. Pokud se vám podaří nemyslet na peníze… roky říkáme lidem: Pokud nebudete peníze brát v potaz…

Lidé neví, jak je to možné, protože peníze jsou pro ně neustále důležité. Pak říkáme: Tak zjemněte slovo peníze nebo myšlenku měny a říkejte tomu prosperita. Poté si všímejte prosperity západu slunce. Nebo prosperity vitálnosti, kterou cítíte. Nebo prosperity této myšlenky měnící se na věc. Prosperity tohoto vztahu s touto osobou. Nebo to, jak se cítí tato kočka, jak vám sedí na klíně. Prosperita… můžete se naladit na tolik prosperity. Jak se naladíte na prosperitu, různými způsoby se vám ukáže.

Dokud ale budete mít aktivní vibraci “nemám dostatek peněz”, zákon přitažlivost vám dodá prosperitu jinými způsoby, a pak vyjádříte, jste velmi dobří se slovy: “Proč mi prosperita chodí takto, tudy a takto a ne tímto způsobem?” Říkáme: Právě kvůli tomu. Protože vám chodí to, na co myslíte. Dnes jsme na začátku mluvili o nuancích vibrace. Ale ne vždy musí být nepatrné.

Jak se budete neustále ladit na to, kým jste, po chvíli se vytvoří silný proud, který není nepatrný, ale převládající. Ocitnete se uprostřed staré myšlenky, kterou jste si mysleli, protože jste možná se starým přítelem, který říká něco, o čem jste vy dva kdysi mluvili, a jak to slyšíte, říkáte si: “To se mnou už neladí. To mi bije do očí. To není to, co vím. To není to, kým jsem. To ve mně nepřevládá.”

To, co se vám manifestuje v životě, je to, co ve vás převládá. Pokud chcete vědět, co vibračně nabízíte, podívejte se na svůj život, protože se vám to přesně zrcadlí. Pokud máte v životě věci, které nechcete, které se vám opakují, musíte najít způsob, jak na ně nemyslet. Ale nemůžete na ně nemyslet, protože když si to řeknete, myslíte na to, na o nechcete myslet. “Už na to nebudu myslet. Nebudu ani o tom mluvit, jakmile ti řeknu tuto poslední věc. Musím ti říct tuto poslední příhodu. Povím ti to jen v 16 sekundách. Musím ti říct poslední příhodu o tom, co nechci.”

Hybná síla nabírá na síle… Musíte najít způsob, jak najít vibrační podstatu toho, co chcete. Ten nejlepší způsob, jaký známe, je skrze meditaci.

Abraham Hicks

Překlad: David Dajw Formánek
Zdroj: http://abraham-hicks.cz/jak-se-naladit-na-prosperitu/

Proč prostě jen nejsme, tak jak jsme?

Život většiny z nás je jedna velká strategie, jeden velký promyšlený plán. A pokud zrovna nemáme načmáranou budoucnost, tak si vytváříme aspoň malinkaté plánky o zdánlivých banalitách. Například, plán jak se vymluvit ze setkání, na které se mi nechce, co říct, abych zaujal(a), co zatajit, abych se vyhnul(a) nepříjemnostem, o čem mlčet, abych nebyl(a) za blázna, … Proč toto všechno řešíme? Proč prostě jen nejsme, tak jak jsme? Máme strach – abychom byli přijati, abychom si neudělali zbytečně „problémy“, aby nás měl pak ještě někdo rád, abychom nezůstali sami, abychom nebyli poníženi, odmítnuti, …

Možná je čas tyto hry už jednou provždy konečně opustit. Zkuste si představit, jaké by to bylo, co by to s vaším životem udělalo, jak by celý zkrásněl, kdybyste odhodili ty masky. Jakou velikost byste ze sebe cítili, kdybyste řekli narovinu o tom, co vás trápí, namísto, abyste seřvali prvního, kdo vám přijde na ránu. Jakou úlevu byste cítili, kdybyste namísto výmluvy prozradili, z čeho máte strach. Jak ohromnou úctu k sobě byste pocítili, kdybyste byli autentičtí, namísto hraní si na to, co nejste? Jakou svobodu byste pocítili, kdybyste byli spontánní jako děti namísto škrobeného vystupování? Jakou lásku byste pocítili, kdybyste lidem okolo vás řekli narovinu, že je máte rádi, že jsou pro vás důležití, namísto, abyste čekali, kdy to oni povědí první. Jakou vděčnost byste pocítili, kdybyste vůči „cizí“ osobě otevřeli srdce a krátce s ní s láskou (soucitem) promluvili, nebo se jen na ni usmáli namísto vašeho chladného nezájmu? Jaké propojení a napojení byste cítili, kdybyste někoho pochválili, zkrátka, uviděli na něm to skutečně úžasné, co je, namísto, abyste se o to ochudili díky vaši žárlivosti a závisti?

Stejné přitahuje stejné. Zákon rovnováhy je jedním z principů, kterému jsme tu všichni podřízeni, bez ohledu na místo na Zemi, kde žijeme, v jakých podmínkách žijeme, ať chceme nebo ne. Když jednáme ze strachu, manipulujeme, jak si můžeme myslet, že jiní k nám budou upřímní? Když neprojevujeme city, jak můžeme očekávat, že jiní nám budou projevovat city? Když nevidíme v jiných to krásno a vidíme spíše jejich „mouchy“ a na nich si vystavíme představu o tom, kým dotyční jsou, nemůžeme dostávat tuto vyživující podporu, kterou bez pochyby je bezpodmínečné přijetí nás takových, jací jsme.

Nepročekejte svůj život! Nečekejte na to, že se otevřete vy jiným, až se vám více otevřou oni, že budete podporovat jiné, až oni vás budou podporovat, že budete v jiných vidět krásno, až jiní ve váš budou vidět krásno.

Udělejte pokus. Jeden jediný den zkuste odhodit masky a odložte svoji identitu. Staňte se těmi nejmenšími na celém světě. Ve smyslu, zapomeňte na svoji ego – velkolepost (ať už se projevuje v aroganci nebo ve stavění se do role oběti, v množství toho, co jste tu na pozemské rovině dokázali nebo nedokázali, atd.). Zapomeňte na svoji personu a jen zkuste být jako někdo, kdo přišel podpořit, vidět všude krásno a rozdávat svoji bezednou lásku. Uvidíte, co se stane.

Moje zkušenost je, že pocítíte svobodu, tak jako nikdy před tím. Najednou prozřete a prožijete si, že být otevřený, odhodit to všechno, ty masky a stát se někým beze jména, je skutečným bohatstvím, které nemá vůbec hranic. Najednou tím zjistíte, že není nic nemožné, že nemáte omezení. Budete si klást otázku: Proč vám toto tajemství nikdy nikdo neřekl…? Proč jsme se toto nikdy ve škole neučili …?

Už nečekejte! Otevřete se! Vyklopte ven a ukažte světu všechny svoje strachy, malosti, slabosti. Jako vystavovatelé na výstavě hrdi na své výrobky a inovace, postavte se k pultu se svými minulými či současnými strachy a slabostmi, mluvte o nich s přihlížejícími návštěvníky, buďte za ně vděční. Ony jsou totiž složkou vás samých, díky nim jste tím, kým jste, díky nim jste došli k poznání, ke kterým jste došli. A uvidíte zázrak. Budete se cítit velcí. Lidé okolo vás budou mít pocit, že se s vámi důvěrně znají, budou k vám mít blízko a začnou se otevírat taky. Proč? Oni ucítí, že to, co vystavujete, je skutečné, že je to pro vás v dané chvíli pravda a jim tím připomenete jejich pravdu, jejich sílu. Díky Vám si vzpomenou na svůj domov, na svůj původ, na to, kým skutečně jsou.

Petra Jelínková

Zdroj: http://www.jinypristup.cz