Archív

Jak zůstat pozitivně naladěn?

Zůstat pozitivně naladěn, i když je člověk obklopen- snad by se dokonce dalo říci zaplaven – tím, co by ostatní mohli nazývat ,,negativitou“, je snazší, než si myslíte. Trik je v tom, přestat hodnotit ,,nesoudit podle toho, jak věci vypadají“. Zbavite-li se tendence hodnotit, váš život se od základů změní. Není to žádná drobnost. Je to zásadní posun v chování a přístupu k životu. Je to zázrak.

Ale jak člověk takový zázrak uskuteční? To je otázka, na kterou by chtěl každý znát odpověď. Dobře tedy poslouchejte co vám povím: Cesta, jak se zbavit hodnocení, je ponořit se do VDĚČNOSTI.

Tohle je tak důležitá myšlenka, že by měla být napsaná všude po vašem domě a vůbec všude po světě. Na zrcadle v koupelně. Na dvířkách chladničky. Na zpětném zrcátku na vašem autě. Nad monitorem vašeho počítače. ,,CESTA, JAK SE ZBAVIT HODNOCNÍ, JE PONOŘIT SE DO VDĚČNOSTI“. To znamená být vděčný bez ohledu na výsledek. Být vděčný za jakýkoli výsledek. Znamená to říkat:,, Děkuji ti, Bože!“ dokonce i za věci, o kterých s jistotou víte, že jste si je vědomě nevybrali a zcela určitě je nechcete.

Kdosi jednou řekl: ,,Štěstí nespočívá v tom, že dostanete, co chcete, ale že chcete, co jste dostali.“ Měl naprostou pravdu.

 

gratitude

Vděčnost je zázračný lék na všechna trápení. Je to nejrychlejší způsob, jak se zbavit úzkosti, jak vyléčit zklamání, jak negativitu nahradit pozitivitou. Je to nejkratší cesta ze slepé uličky na Cestu. Je to energie, která nás spojuje s Bohem.

Zkuste si to.

Příště, až se ve svém životě setkáte s výsledkem, který pro vás bude nežádoucí, se jednoduše zastavte. Zastavte se přímo uprostřed toho, co se děje. Prostě se….zastavte.

Jen na kratičký okamžik zavřete oči a řekněte si v duchu: ,,Děkuji ti Bože.“

Zhluboka se nadechněte ještě jednou to zopakujte.

,,Děkuji za tenhle dar a za poklad, který se vněm ukrývá.“

Buďte si jistí, že se v něm opravdu ukrývá poklad, třebaže ho v tu chvíli možná nevidíte. Sám život vás o tom přesvědčí, pokud mu dáte příležitost.

N.D. Walsch – Šťastnější než Bůh

Lekce uzdravující síly mysli – Louise Hay

Louise Hay nám připomíná, že neseme plnou odpovědnost za všechny události ve svém životě – i ty nejlepší, i ty nejhorší. Každá naše myšlenka doslova vytváří naši budoucnost. Síly vesmíru nás přitom nikdy nesoudí ani nekritizují. Přijímají nás takové, jací jsme. A poté naše myšlenky odrážejí automaticky.

Aby nám neškodily naše vlastní myšlenky, je důležité pamatovat si následující:
Naše tělo k nám stále promlouvá. Jen kdybychom vždycky našli čas mu naslouchat. Každá tělesná buňka reaguje na každou naši myšlenku a každé slovo.
Jakmile člověk onemocní, musí začít ve svém srdci hledat, komu odpustit.

Láska k jinému člověku je krásná, ale pomíjivá. Vztah se sebou samým je věčný. Je navždy. Milujte rodinu uvnitř sebe: dítě, rodiče i roky, které je rozdělují.

Silový bod se nalézá tady a zde – v našem rozumu.
Všechno, co dáváte, dostáváte nazpět.

Propusťte minulost s láskou, buďte jí vděčni za to, že vás přivedla k současnému povědomí.

Pokud vám do hlavy vstoupí negativní myšlenka, řekněte jí prostě „Díky za účast“.

Lidé, kteří k sobě nepociťují lásku, zpravidla nedovedou odpouštět.

Mějte se rádi hned teď, nečekejte, až budete dokonalí.

Jestliže si něco bereme bez dovolení, ztrácíme. Dáváme-li něco – dostáváme. A jinak to být nemůže.
Věnujte desetinu svého příjmu – a připravte se na nové peněžní zisky.
Na světě je všeho dostatek, jenom čeká na to, abyste se seznámili s jeho nesmírnými bohatstvími. Peněz je mnohem víc, než dokážete utratit. Lidí je víc, než kolik jste jich vůbec za svůj život potkali. Radosti je víc, než si dokážete představit. Pokud tomu uvěříte, budete mít všechno, co si budete přát.

Lidé, kteří nám způsobili trápení, byli stejně vylekaní, jako my teď.

Své názory formujeme v dětství a potom putujeme životem a vytváříme situace, které by se hodily k našim názorům.
To je fakt, se kterým se nedá nic dělat. Je však možné změnit své myšlenky o minulosti. Nicméně je hloupost trestat dnes sama sebe myšlenkami na to, že vám kdysi dávno někdo ublížil.
Nikdy, za žádných okolností nekritizujte sebe sama.
V každém z nás je až dodnes tříleté dítě, které se bojí, které chce jen trošku lásky.

Láska je jedinou odpovědí na jakýkoli náš problém. Cesta k takovému stavu vede přes odpuštění. Odpuštění rozpouští křivdy.
Láska nebývá mimo člověka, vždycky je uvnitř. Čím silněji milujete, tím větší láskou jste obklopeni.

Vzpomínat stále na minulost znamená vědomě si způsobovat bolest.

Všechny takzvané problémy nejsou nic jiného, než znovu nabídnutá možnost změny a růstu.

Soupeření a srovnávání se s ostatními jsou dvě hlavní překážky, abyste se stali tvůrčí osobností.

Ke změnám zaujměte vztah jako k úklidu v bytě. Nejprve jedno, potom druhé, pak se člověk podívá a všechno se jen leskne.

Vše, co potřebujete znát, k vám přijdete v potřebnou dobu na potřebném místě.

Zdroj: Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla

louise

 

Co dělat, když se bojíme aneb proč k nám přichází strach

Strach je pocit, který zná myslím každý člověk. Kdo by se s ním někdy nesetkal? Někdo se bojí často, propadá strachům, někdo jen občas, a pak je tu “většina” lidí, která se bojí tak nějak “průměrně často”. Ke které skupině patříte vy?

Co je vlastně strach? Proč ho cítíme, proč k nám přichází? Proč když se něčeho bojíme, obáváme, tak si to k sobě přitahujeme?

Strach je úžasná emoce. Zkuste na chvíli zavřít oči a představit si některý ze svých strachů. Jaké to je? Kde na těle ho cítíte? Jakou formou ho cítíte? Forem strachů je bezpočet. Jedno však mají stejné…..

Strach je stav, kdy nejsme sami sebou. Strach je projevem našeho ega. Strachu se učíme odmalička. Naši rodiče – a pak když my jsme rodiči tak to děláme i my – nás strachu učí “v dobré víře”. Používají strachu jako formy manipulace, kdy se snaží docílit něčeho, co nám má být “dobrým”. Malé děti strach neznají. Když dítě pláče, dává najevo hlad, žízeň nebo jinou fyzickou nepohodu. Třeba nemoc. Když byla moje dcera malá, vůbec se nebála tmy, pavouků, švábů a jiné havěti…překvapovalo mě, že se ničeho nebála. Tenkrát jsem byla “jinde” a nevnímala jsem ještě, že strach v ní teprve “bude vypěstován”. Fascinovalo mě, jak se beze strachu pohybovala po domě v době když byl vypnut elektrický proud (běžný to stav v zemi, kde jsme tenkrát pobývali), jak klidně šla do místnosti, kde nebyla svíčka…jak nosila langusty v rukou a nic se jí nestalo…

Dítě je dokonalé. Až tohle pochopíme, přestaneme děti (de)formovat a začneme se od nich učit. Děti jsou úžasní učitelé. Jsou napojeny na své vyšší já, na své duchovní rádce, na Boha/Zdroj/Vesmír/Stvořitele….(opět doplňte ten název, který je pro vás nejpřijatelnější)
Malé dítě ví, že nepotřebuje strach, že ho mít nemusí, protože NENÍ NIC, ČEHO BY SE MĚLO BÁT! Jenže na malé dítě dáváme přeci pozor, aby se mu NIC NESTALO a začneme mu vštěpovat zásady, které mu mají jeho fyzickou bezpečnost zaručit….A jak to děláme? Přeci přes strachy….”tam nechoď, mohl bys spadnout a zlomit si nohu”…..”jestli se nebudeš učit, budeš popelářem”……”v životě se musí tvrdě makat”……”v noci nechoď sama parkem, mohl by tě někdo přepadnout(znásilnit/zabít)”……”neplav tak daleko, mohl by ses utopit”….. a pokud nám argumenty nestačí, neváháme sáhnout k těžším kalibrům a strašit děti tragickými případy, které se staly (nebo by se stát mohly)….
A tak v dobré víře naučíme dítě, že si musí dávat pozor, aby ho neštípla včela, aby se nenapilo vody v přehradě, protože by z toho mohlo onemocnět, se musí dobře učit, jinak mu Ježíšek nedonese dárky……

Zkuste si sami přehrát v hlavě, co všechno jste použili pro dobro svých dětí, aby udělali to, co jste potřebovali? Aby reagovali tak, jak jste si mysleli, že reagovat mají? Zkuste si vzpomenout, čím vás strašívali vaše rodiče? Vzpomeňte na všechny horory, co jste kdy viděli v televizi, na zprávy, které bývají každý den v televizi, novinách, na internetu….pozorujte, jak jsme stále vystavováni tlaku, abychom se báli….prasečí chřipky, klíšťat, očkování, válek, znásilňování a jiných katastrof, které se dnes a denně dějí….

Strach je pouze vibrace, je to druh energie. Tato energie je velmi nízká. Když cítíme strach, necítíme se dobře, jsme sevření, nemůže k nám naše intuice. V momentě strachu k nám nemůže Bůh. Nejsme schopni ho vnímat. Strach není přítomností, my se nebojíme něčeho, co se děje nyní ani se nebojíme něčeho, co se již stalo. Pouze používáme svých zkušeností z minula, které nebyly příjemné a bojíme se, aby se nestaly v budoucnosti. Strach je tedy v budoucnosti. Proto člověk, který je ve strachu není schopen žít přítomností, být tady a teď, užívat si přítomný okamžik….protože je sevřený a i když je jeho fyzické tělo teď a tady, jeho mysl je v budoucnosti. Člověk, který se bojí, zaměřuje svou veškerou energii přesně tím směrem, kterým nechce. Neuvědomuje si, že dává velkou sílu právě tomu, co nechce, aby se stalo. Čím silnější strach je a čím častěji si ho vizualizujeme tím, že se na něj zaměřujeme, přemýšlíme o něm, tím rychleji se stane naší přítomností.

Svého strachu se můžeme zbavit. Protože je to pouze energie, můžeme ji přetvořit. Zvýšením svých vibrací a zaměřením naší pozornosti na to, co nás zajímá a čím se zabývat chceme odlákáme sami sebe od toho, čeho se bojíme. V prvé řadě ale potřebujeme pochopit, že není čeho se bát. Pokud věříme, že vše je dobré a vše má svůj smysl, že naše životy nejsou pouhé náhody, pokud jsme schopni vnímat synchronicitu událostí, pak cítíme, že jsme součástí vyššího plánu. Proč se bát, pokud vše, co se děje, je dobré? Proč se bát, když se vyvíjíme? Bojí se malé dítě toho, že mu začne růst první zub? Nebo že udělá první krůček? Bojí se dítě, že začne jíst tuhou stravu? V životě malého dítěte je spoustu okamžiků, kdy by se bát mohlo, protože dělá stále nové věci. To dítě se ale nebojí. Vnímá, že je součástí Boha. Vnitřně cítí, že vše se děje jak má, nepotřebuje vynakládat svou energii na to, aby si zjišťovalo, zda Bůh je. Dítě o tom nepochybuje a ani nemá potřebu o tom mluvit (pokud nechce sdělit nějakou myšlenku). Dítě začne chodit, protože cítí, že je to jeho úkolem.

child9

Jakmile odhodíme své strachy, budeme schopni vnímat synchronicitu okolo sebe. Budeme schopni vnímat kdy máme kam jít, s kým se máme setkat, co máme jíst, jakou práci máme dělat….budeme napojeni a intuice nás povede. Nebudeme pochybovat o tom, že to, co činíme, je správné, protože vnitřně ucítíme, že to správné je. Když kousnu do jablka, nemusím pochybovat o tom, že jej mé zuby dokážou rozkousat, že to dokážu polknout, strávit, vyloučit, že si mé tělo dokáže vzít vše potřebné. Proč bych o tom měla pochybovat? Proč tedy tak často pochybujeme? Zkusme si na tuto otázku odpovědět….Co nám způsobuje pochyby?

Nedostatek víry ať již v Boha nebo v nás samé je hlavní příčinou dle mého názoru. Nedostatek víry nás vede v nedostatek lásky. Protože kde je víra je i láska. Kdo věří, nepochybuje. Pochybuje ten, kdo nevěří.

Strach je považován za negativní emoci. Strach má sice negativní náboj, ale je pro nás velkým dobrem. Díky strachu si uvědomíme, že máme někde nedostatek a že se tomu máme věnovat. My – lidé – sami od sebe jsme příliš leniví na to, abychom bádali sami od sebe. Většinou potřebujeme popostrčit. Proto máme nemoci….nemoci jsou pro nás ukazatelem, stejně jako strach.

Emoce, které v nás vyvolávají příjemné a láskyplné pocity, jsou vysokovibrační emoce. Ty, které nás tíží, jsou nízkovibrační. Naše podstata je vysokovibrační, jsme velké “živé baterie” které jsou plné energií. Celé životy si neseme všechnu svou energii sebou. Podstata naší energie je láska. Ta je vysokovibrační. Když se nám podaří postupně vyplavit na povrch všechny nízkovibrační energie, pak zůstane jen láska, naše pravá podstata.

Strach, kdykoliv k nám přijde, je pouze prostředník. Něco jako listonoš. Donese zásilku. Strach nám ukazuje, v jakém místě se oddělujeme od Boha. Abychom strach mohli přetransformovat, potřebujeme pochopit jeho podstatu. Uvědomit si, čeho se doopravdy bojíme. Často máme pocit, že se něčeho bojíme, ale jakmile začneme opravdu pátrat, zjistíme, že příčinou strachu je něco jiného. Třeba se bojíme, abychom nestratili práci, ale v podstatě máme obavu, abychom měli dostatek peněz na živobytí. Nebo se bojíme, abychom neztratili partnera a přitom máme strach ze samoty…. z neznáma.

Většina našich strachů je převzata od rodičů, vychovatelů, ze školy, z médií… Strachy nepotřebujeme. Můžeme je jeden po druhém zpracovávat. Uvědomovat si je. Zaměřit pozornost na strach. Dovolit mu chvíli být. Uvědomit si, kde na těle ho cítím. Dovolit mu aby se ukázal v celé své velikosti. Pak ho pouze pozorovat, být v roli pozorovatele, neprociťovat, nehodnotit, pouze mu dovolit být. Pak stačí už jen poděkovat této energii že s námi byla, aby nám předala zprávu, kterou předat měla a dovolit této energii aby se vrátila ke svému Zdroji. Když máme strach, jsme odděleni od Boha. V té části, kde se bojíme, námi nemůže procházet božská energie. Jakmile strach zpracujeme, dovolíme mu být a předat zprávu, pochopíme, že už ten strach nepotřebujeme a dovolíme mu odejít….

Jak se vypořádat se strachem? Například strach o práci….nebo o dostatek peněz….”vše je dané, to jaké prostředky budeme mít, jak budeme žít, kterou lekcí si máme projít, vše je naplánované, proto nemá cenu se bát. vše je naplánované dokonale a tak, aby to umožnilo náš vlastní vzestup. Pokud v jednu dobu budeme bez práce, tento stav nám napomůže se posunout směrem, kterým jsme potřebovali. Kdybychom se tomu vyhýbali, nedostali bychom se tam, kam se dostat máme. Brzdili bychom svůj vlastní rozvoj, naši vlastní evoluci. Proč bychom to měli dělat? Náš stvořitel nám dopřává vše, co potřebujeme, kdykoliv se na něj napojíme a s vírou a důvěrou očekáváme, že k nám bude proudit přesně to, co potřebujeme, tak se i stane.
Naše cesta je jako růže…..můžeme obdivovat její krásu, můžeme k ní přivonět anebo si o ni popíchat prsty….Růže je daná, ale co s ní uděláme je naše volba….To kam zaměříme naši pozornost, to se stane…a tak rozmýšlejme, zda chceme obdivovat krásu a vůni nebo naříkat nad rozpíchanými prsty…..

Krásný den všem,
s láskou Jolana

Zdroj: http://www.nova-cesta.com/

Láskou a vzájomnou pomocou sa môžeme oslobodiť i uzdraviť seba, ľudstvo i celú planétu. Začať môžeme tu a teraz.

Prišlo mi, že keby sme sa k sebe navzájom začali správať ako ľudia – s láskou a rešpektom jeden voči druhému a keby sme v každej situácii s úsmevom nezištne pomohli každému, kto nás o pomoc požiada a komu pomôcť môžeme, či už z pozície nejakého úradu, ktorý zastávame, alebo v práci, v rodine, alebo hoci susedovi, známemu, alebo len tak na ulici, naša spoločnosť by sa zmenila na nepoznanie. Bez revolúcie, bez bojov, bez eurofondov, bez akýchkoľvek vymyslených systémov riadenia a manipulovania.

Keď  dokážeme  časť svojej pozornosti, času a energie, ale aj hmotných vecí s láskou a radosťou nezištne darovať tým, ktorí to potrebujú,  pomôžeme si navzájom a staneme sa nezávislými na korporáciách, bankách,  hierarchických systémoch. Uplatníme svoju moc a slobodnú vôľu  i voľbu priamo tu a teraz, okamžite, kdekoľvek sa práve nachádzame.

Pomáhať si môžeme priamo, ale aj nepriamo –  myslením, hovorením a konaním zo srdca, inšpirovaným láskou. Jednoduché príklady: Exekútor môže dlžníkovi vziať strechu nad hlavou, ale môže mu dať šancu splácať dlh postupne. Policajt môže vziať vodičský preukaz, ale môže vyriešiť priestupok napomenutím. Úradníčka môže žiadosť jednoducho zamietnuť, alebo poradiť, ako vec vyriešiť. Murár môže svoju prácu odfláknuť, alebo urobiť tak, aby jeho dielo slúžilo a potešilo. Predavačka môže ponúkať drahý zahraničný tovar, na ktorom zarobí viac, alebo môže predávať výrobky z regiónu, v ktorom žije a tým pomáhať domácim výrobcom, ale aj prírode.. Kupujúci sa môže nechať manipulovať reklamou alebo kupovať len to, čo naozaj potrebuje. Bezdomovca môžeme odmeniť za jednoduchú prácu, ktorú pre neho vytvoríme. Príkladov je bezpočet, treba len použiť svoju tvorivosť a  intuíciu,  Nech ste kdekoľvek, vždy máte možnosť pomáhať, vždy máte možnosť milovať ľudí, prírodu, bytosti.

V každom okamihu máme na výber a vyberáme si, aj keď si to neuvedomujeme. V skutočnosti volíme neustále: Lásku alebo strach. Za všetkými našimi rozhodnutiami, za všetkými našimi myšlienkami, slovami i činmi sa skrýva strach, alebo z nich žiari Láska. Až takéto je to jednoduché. Sme obdarení slobodnou vôľou, ktorú nám nikto nedokáže vziať, ak sa jej sami nevzdáme. Od pradávnych čias však máme aj tu na našej planéte súperov, ktorí sa o to snažia. Ak v nás víťazí strach, našu silu odovzdávame im. Títo súperi nás potom ovládajú a doslova používajú ako otrokov prostredníctvom bánk, korporácií, vlád a systémov moci, ale aj prostredníctvom médií, školstva, zdravotníctva atď.  Jednoducho ovládajú všetky oblasti verejného života. Naši súperi robia všetko preto, aby upútali, ba spútali našu pozornosť televíziou, rozhlasom, novinami, filmami a ďalšími  nimi vytvorenými „hrami“ a mechanizmami ovládania, ilúziami „civilizovaného života“. Vytvárajú a šíria strach priamo, ale aj v najrôznejších rafinovaných podobách. Živia sa našou životnou energiou modulovanou strachom. Veľmi dobre vedia, že naša energia prúdi tam, kde nasmerujeme našu pozornosť. Keď volíme Lásku, najsilnejšia sila vo vesmíre z našich sŕdc žiari a vytvára zázraky života. Zlatý Vek, o ktorom sa toľko hovorí a mnohí dúfajú, že príde a všetko vyrieši za nás, je Vekom Lásky a Svetla. Ale vytvoriť ho musíme my – každý za seba a všetci spoločne tým, že prevezmeme osobnú zodpovednosť za každú našu voľbu, za každý okamih nášho života. Život je tu a teraz, minulosť je mŕtva a budúcnosť sa ešte nenarodila. Keď práve tu a teraz umožníme Láske žiariť z našich sŕdc, myšlienok, slov a činov, z drobných kvapiek vznikne more, oceán Lásky, ktorý očistí, oslobodí a uzdraví ľudstvo i celú našu planétu.

earthinourhands

Svetlo našej Lásky transformuje temnotu úplne prirodzene, bez námahy. Keď v tme rozsvietime svetlo, tma sa stratí.

Vlny Lásky a vzájomnej pomoci môžeme vysielať priamo z našich sŕdc tu a teraz zo všetkých miest, kde práve sme. Stačí na to dobrá nálada, úsmev, priateľský stisk ruky, milé slovo, vzájomná pomoc. Láskou a Svetlom môžeme čistiť, oslobodzovať a liečiť bytosti, miesta, územia, národy, ľudstvo i celú planétu aj na spoločných stretnutiach prostredníctvom meditácií. Pri skupinových meditáciách vzniká synergický efekt a účinok sa mnohonásobne zvyšuje. Boli uskutočnené dokonca vedecké výskumy, ktoré preukázali účinok meditácií na znižovanie kriminality, čistenie životného prostredia od smogu, zlepšenie zdravotného stavu pacientov. Mnoho spirituálnych majstrov, ale aj bežných ľudí  používa meditácie v praktickom živote. Môžeme sa stretávať v malých, alebo postupne aj väčších skupinách a používať meditácie na čistenie, oslobodzovanie, harmonizáciu, liečenie. MY sme tí, ktorí máme silu a moc vytvoriť čokoľvek, čo naozaj chceme, tak sa prebuďme z dlhého spánku, plného zlých snov a osloboďme sa, osloboďme ľudstvo i celú našu planétu od nočnej mory.

Zdroj: http://inner-light.ning.com/profiles/blogs/l-skou-a-vz-jomnou-pomocou-sa-m-eme-oslobodi-i-uzdravi-seba?xg_source=facebookshare

Andělské rady pro případy deprese

Každému je sem tam smutno, pokud však tento stav trvá neustále, mohlo by jít o příznak závažnějších obtíží. Deprese vás připraví o energii, radost i motivaci. Vaše neustálá sklíčenost pak způsobí, že se vám lidé začnou vyhýbat, což vaši osamělost a smutek ještě prohloubí.

Vědecké studie dokazují, že deprese dokáže lidi uvěznit v jejich vlastních domovech a připravit je o radost z hodnotné práce, láskyplných vztahů a smysluplného životního stylu. Zároveň může přivodit strašlivé utrpení i jejich blízkým. Například děti nedokážou pochopit, proč jsou maminka nebo tatínek v jednom kuse tak smutní. Partneři mohou upadnout do spolu-deprese a říkat si, že asi nejsou dost dobří, když všechna ta láska, kterou osobě v depresi věnují, nepřináší žádný užitek.

Deprese jsou jednou z hlavních příčin úmrtí v důsledku sebevražd a závislostí, významnou měrou se podílejí také na úmrtích ze zanedbání a bylo dokázáno, že se často vyskytují i v souvislosti s úmrtími při nehodách.

Andělé říkají, že slovo deprese značí doupě v zemi, jinými slovy odlehlé skryté místo. Andělé vědí, že deprese může být přirozenou reakcí lidí na události, které je tak ranily, že se z nich potřebují vzpamatovat, vyléčit, na čas uniknout z tohoto světa a obrátit se do svého nitra. Jinak řečeno ponořit se do introvertní studnice deprese, neboť mají pocit, že jim okolní svět ublížil.

Zároveň však říkají, že pokud lidé začnou vypočítávat problémy, které je potkaly, a ospravedlňovat tak svou citovou i fyzickou izolovanost, jejich život začne připomínat střemhlavý pád. Pokud se budou dál litovat nebo trvat na tom, že jim nikdo nerozumí a nemá je rád, jenom tím své deprese prohloubí a prodlouží. Andělé však mají naštěstí lék, který může lidem s depresí pomoci, tak jako pomohl mojí klientce Bernice.

Třiapadesátiletá manželka a matka dvou dětí Bernice vypadala o deset let mladší. Stěžovala si mi, že všichni její blízcí a známí – sousedi, přátelé i příbuzní – mají najednou spoustu práce a nemají na ni čas. Když jsem viděla její skleslá ramena, skloněnou hlavu a apatický postoj, okamžitě jsem pochopila, v čem je problém, a andělé mi to potvrdili: Bernice byla v depresi a svým negativním naladěním od sebe všechny odháněla.

Raná léta Berniceiny dospělosti se točila kolem rodiny. Její manžel Mike měl neustále plné ruce práce se svou kariérou, Bernice si toho ale příliš nevšímala, protože byla zaměstnaná péčí o děti. Když se však i jejich mladší dcera vdala a odstěhovala z domu, dolehla na Bernice svíravá prázdnota, vyvolaná kombinací smutku nad prázdným hnízdem, osamělosti, způsobené nepřítomností dětí a manžela, a obav z toho, jak naplní dlouhé hodiny náhlého volna a dodá svému životu smysl.

Od dceřiny svatby uběhlo sotva pár týdnů a Bernice už byla většinu času unavená a v depresi. Volala svým dětem, že by se u nich zastavila na návštěvu, stavovala se u svých sousedů, všichni však měli zdánlivě příliš práce a neměli čas s ní posedět a popovídat si. Brzy dospěla k názoru, že ji její blízcí a lidé obecně nemají rádi, zahořkla a její deprese se ještě prohloubila. Řadu dní strávila v posteli, aniž se vůbec převlékla z noční košile. Manžel o ni dostal strach, Bernice však jeho prosby a žádosti o vyhledání odborné pomoci odmítala.

Jednoho večera se předávkovala prášky na spaní svého muže. V nemocnici jí vypumpovali žaludek a na několik týdnů ji hospitalizovali na psychiatrickém oddělení. Poté se Bernice vrátila domů, její deprese však neustupovaly, a tak začala brát antidepresiva. Nakonec jí kamarádka navrhla, aby ke mně přišla na terapii.

“Tvoje deprese pramení velkou měrou z toho, že máš pocit, že jsi sama a nikdo ti nerozumí,” řekli andělé Bernice. “Buď si však jistá, že jsme ti neustále nablízku a v naší bezpodmínečné lásce ti dokonale rozumíme. Kdykoli cítíme, že jsi v depresi, kroužíme ve tvé blízkosti. My, tvoji andělé, toužíme zvednout ti náladu a vnést více optimismu do tvého vidění světa. Proto se nebraň smíchu a úsměvům, i když máš sto chutí pohroužit se hluboko do sebe. Až příště budeš mít pocit, že je ti lehko u srdce, věz, že je to naším působením. Až příště ucítíš, jak tě naše andělská energie táhne vzhůru, nadechni se zhluboka naší esence. Tak začne do tvého nitra proudit vřelost a útěcha, po nichž tak toužíš.”

anjelskerady

Bernice mi na to řekla: “Cítila jsem to. Měla jsem několikrát po sobě naprosto jednoznačný pocit, jako by se v mé blízkosti vyskytovala nějaká nebeská síla a snažila se se mnou spojit. V tu chvíli jsem ale byla v takové depresi, že jsem o tom nechtěla ani slyšet.”

Řekla jsem Bernice, že když někdo podlehne depresi, jeho andělé se ho snaží vést k tomu, aby viděl situaci z té lepší stránky, všem odpustil a začal se zase smát. Snaží se lidem připomenout povedený vtip, nebo je navedou, aby si pustili v televizi právě ve chvíli, kdy v ní začíná jejich oblíbený komediální seriál. Vybídla jsem Bernice, aby se nebránila pokusům svých andělů, kterými jí chtějí zvednout náladu.”

Na závěr jí andělé nabídli svůj recept.
“Co nejnaléhavěji tě žádáme, abys okamžiky nejtemnější deprese využila jako pobídku k hledání jiskry Božího světla, jež v nás všech věčně září. Pokus se uvědomovat si v těchto chvílích, čeho všeho se ti dostalo. Až budeš příště skleslá, na okamžik se zastav a pokus se vybavit si sedm událostí z daného dne, jež byly důkazem lásky – může to být obraz toho, jak rodič vede za ruku své dítě, nebo projev laskavosti mezi dvěma cizími lidmi. Pokud budeš tento přístup praktikovat pravidelně, tvoje deprese začne slábnout. Když se naučíš být vděčná za to, co vidíš, zažíváš a máš, zvedne to náladu tobě i všem ve tvém okolí.

Bernice tiše seděla a nic neříkala. Pak se usmála a v tu chvíli jako by celou místnost zalily sluneční paprsky. “Právě jsem si vzpomněla na pět příkladů lásky, které jsem od dnešního rána zažila. Andělé měli pravdu. Skutečně to pomáhá.”

Andělé také Bernice poradili, aby při přemýšlení nebo hovoru o svých náladách pečlivě volila slova. Doporučili jí, aby se vyvarovala přivlastňovacích výrazů jako “moje deprese” nebo “když mám já depresi”, které posilují pocit osobního vlastnictví. Místo toho Bernice řekli, aby své nálady popisovala výrazy jako “zdánlivá deprese”, nebo “zdá se mi, že jsem skleslá”. Tak se nebude k depresivním stavům zbytečně připoutávat. Kromě toho jí poradili, aby věci popisovala tak, jako by byly takové, jak by si přála, a ne z hlediska podmínek, které by ráda změnila.

Bernice se ke mně o několik měsíců později přišla poradit v další záležitosti. Na první pohled bylo jasné, že její deprese ustoupily. Při přivítání se na mě usmála, potřásla mi energicky rukou, a když si sedala, energie čišela i z jejích pohybů. “Andělé mi s tím nahlížením na věci poradili moc dobře,” prohlásila. “Moje rodina a přátelé už se ode mě neodvrací a podle toho, co mi říkala dcera, že se můžu za pár měsíců těšit na hlídání prvního vnoučátka.”

* * *

PROBERTE SI V DUCHU SVŮJ DEN A POKUSTE SE PŘIPOMENOUT SI SEDM UDÁLOSTÍ VYJADŘUJÍCÍCH LÁSKU. KAŽDÁ Z NICH VE VÁS ZAŽEHNE ZLATOU ZÁŘI, ODHÁNĚJÍCÍ MRAKY DEPRESE.

* * *

– z knihy Andělské rady pro šťastný život, Doreen Virtue

Zdroj: Svět zázraků

Tento okamžik

Náš život je tajemstvím. Překvapuje nás každý den nanovo. Nemáme žádný druhý okamžik, jako byl tento. Neprožijeme žádný druhý den jak byl dnešní. Život je premiéra, každou minutu, každý den.

Nikdy nebudeme život prožívat tak, jako v tomto okamžiku.
Kdy jsme naposled vědomě vnímali vůni svěžího rána?
Kdy jsme si naposled vychutnali oběd a opravdu jej užili?
Kdy jsme vědomě pozorovali modrou oblohu?

Dotýkejme se života a ochutnávejme jej v každém okamžiku, dívejme se na všechno neobyčejné a vnímejme to i svým čichem – právě ve všedních věcech.
Užívejme si každý den bohatství života.

Pochopme, že ploty a překážky našeho života jsou jen učebními kroky, jimž čelíme s vděčností. Přivítejme je bez ohledu na to, zda je pokládáme za dobré nebo špatné, za snadné či obtížné.

Udělejme si z překážek odrazový můstek!
Zacházejme sami se sebou jemně, ohleduplně a laskavě.
Buďme tak šťastni, jak jen to dokážeme. Očarujme svůj život – a okouzleme blízké.

Dotýkejme se znovu a znovu dalších lidí blahosklonnými gesty přátelství a lásky. Pokládejme si v kritických situacích vždy tu rozhodující otázku: “Co by nyní udělala láska?”

Začněme přijímat svůj život takový, jaký je. Začněme být v každém okamžiku bdělí, pozorní a uvědomělí.

Opusťte jednoho dne tento svět v o něco lepším stavu, než v jakém jsme jej našli při svém příchodu.

Máme jen tento okamžik.

Kurt Tepperwein

Zdroj: Probuzení * 2012 * – Awakening * 2012 *

enjoy-life

Nalézt světlo může být rychlejší a snazší, než si myslíte

Žárovka v mé sušičce na prádlo shořela před měsíci. Protože jsem si nikdy nevšimla, kde je umístěna a nikdy jsem žárovku v sušičce neměnila, čekala jsem, že výměna bude obtížná a složitá. Přidala jsem tedy výměnu žárovky v sušičce na seznam ,,obtížných věcí k vyřízení, které zaberou více času a o které se postarám, až budu ten čas mít.” Pokaždé, když jsem sušičku otevřela a pomyslela na výměnu žárovky, poklesla jsem na duchu. V mé vizi k tomu bylo třeba vyndat buben a snad i rozebrat celou sušičku na jednotlivé díly.

A pak, když jsem minulý týden skončila s prádlem, se dostavil pocit, že to nemůže být až tak složité. Vzala jsem baterku a strčila hlavu do sušičky, abych se tam rozhlédla. Vlastně nedávalo smysl, že by něco, co může být potřeba vyměňovat pravidelně, nebylo snadno přístupné. Projela jsem rukou po vnitřku sušičky a žárovka byla nahoře. Stačilo s ní párkrát otočit a držela jsem ji v ruce. Šla jsem s ní do obchodu, ukázala prodavači, co potřebuji, a za USD 3 jsem měla hned dvě náhradní žárovky. Instalace nové trvala méně než minutu a světlo v sušičce znovu svítí.

Byla jsem natolik přesvědčená o obtížnosti celého úkonu, že mě dříve ani nenapadlo přemýšlet o hledání snadného řešení. Pak se situace změnila a namísto nepatrného nepohodlí (nepotřebovala jsem nutně do sušičky vidět) tu bylo cosi, co mne stresovalo pokaždé, když jsem na to pomyslela. Odstranění staré žárovky a instalace nové (nepočítám čas strávený cestou do obchodu) přitom trvalo méně než 2 minuty. Proč jsem si to tak ztížila a způsobila si tolik stresu? Přesně to činíme, když umožníme, aby naše předsudky či přesvědčení o komplikovanosti určitých věcí úplně překryly možnost, že by to mohlo být snadné.

V současnosti žijeme ve velmi významných časech a máme značnou odpovědnost za udržení energie pro změny, k nimž dochází na Zemi. Tolik, že můžeme mít tendenci to přehánět s myšlením, můžeme si celý proces přehnaně dramatizovat a komplikovat.

Co kdybychom namísto toho jednoduše předpokládali, že to bude snadné? Například: Kolikrát jste dnes pomysleli na to, že Země se točí kolem své osy? Kolikrát jste pomysleli na vliv gravitačního tahu měsíce na Zemi, moře  a vaše tělo? Napadlo vás vůbec, že by slunce zítra nemuselo vyjít?

To vše jsou velice komplexní a přitom jednoduché děje, k nimž dochází každý den. Jsou pro nás důležité, bez nich bychom přestali existovat. Jsou však součástí proudu života, dějem, jehož i my jsme součástí. A když věci příliš promýšlíme, přehnaně dramatizujeme nebo komplikujeme, vystupujeme z tohoto proudu a celý proces je pak těžší.

Světlo nemusíme hledat, protože tu je pořád. Jen musíme vědět, že tu je, a postavit se do jeho proudu tím, že si uvědomíme, že vše bude snadné a jednoduché. Jaké je nejsnáze nalezitelné, nejjednodušší a nejzjevnější místo, kde lze najít světlo, klid, pravdu a radost, jež si přejeme (,,nejzjevnějším” mám na mysli to, že o tom přehnaně nepřemýšlíme)?  Toto jsem se naučila já z případu se žárovkou do sušičky prádla:

  1. Pokud by proces měl být snadný, pravděpodobně snadný je.
  2. Světlo je nejspíše na tom nejzřejmějším místě, ale to nejočividnější místo nemusí být tam, kam byste se mohli podívat nejdříve.
  3. I ten nejsložitější proces sestává z jednoduchých, malých krůčků.
  4. Pokud se bojíme, že něco bude moc těžké, zabere moc času nebo příliš úsilí, pak to s myšlením přeháníme.
  5. Jakmile uvidíme, jak jednoduché něco je, a jednou to provedeme, už nikdy nezapomeneme, kterak to udělat – a toto poučení můžeme aplikovat na všechno ostatní.
  6. Když hledáte světlo, naleznete je. Pokud hledáte problém, najdete nejprve problém.

Doufám, že můžete použít tyto kroky ke zjednodušení něčeho ve svém životě, o čem si myslíte, že je to opravdu těžké, složité a časově náročné. Předpokládejte, že nalezení světla – cokoliv to pro vás znamená – bude snadné a bez většího úsilí…. a ono to tak bude.

Jennifer Hoffman

Copyright ©2013 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia, Inc. http://enlighteninglife.com

(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pouze pro bezplatné/nekomerční webové stránky, a pokud je připojen aktivní odkaz na původní zdroj/autora a tato poznámka – pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.)

path16