Archív

TEMNÁ NOC DUŠE

Mystikové a jógini považují tento stav za největší zkoušku života.
Já bych však neřekl, že je to jen zkouška. Podle mne je to prostě pád. Nepřichází v začátcích hledání, ale až později, po jistých hlubších duchovních zkušenostech. Není to ovšem trest za naše hříchy, jak si mnozí myslí. Naopak, je to duchovní výzva pomocných božských sil, výzva k duchovnímu pokroku. Zkušenost je to ovšem přesto strašná. Já, protože znám toto období až moc dobře, jsem tomu říkal pád rovnou do pekla. Prodělal jsem ho také, i když je to už hezká řádka let.

Je to pád, který se projevuje jako silný nedostatek duchovní moudrosti, jako naprosté neštěstí. Jen si to představte. Jste už jakž takž pokročilí, takže máte naprostou nechuť, ba přímo odpor ke všemu, co je povrchní, plytké a stupidní, všední a šedé, a celým svým srdcem toužíte po nadpozemské blaženosti, protože jste ji již mnohokrát okusili. A zčistajasna je všemu konec, ono nadpozemské vás najednou nechce. A vy ani nevíte proč. Následkem toho, jak sílí vaše duchovní touha, sílí i vaše neštěstí a temnota, a duchovní tma se stává neproniknutelnou.

Jedná se, pravda, o očišťující proces, ale vy to nevíte. Nevíte, že je to očišťující proces, který vás má naučit hlubšímu sebeodevzdání a pokoře – já to aspoň nevěděl a můj přítel také ne, protože nám to nikdo neřekl a nikdo neporadil. Dal byste celý život za jediný paprsek duchovního světla nebo aspoň naděje, ale nakonec jste zbaven i tohoto přirozeného toužení a hlavně jakékoli naděje, protože i ta se ztratí. Vypaří se bez varování a vám se zdá, že je to naprostý konec a zmar všeho – štěstí i života.

Proč ještě žít? Staré špatné dávno zapomenuté sklony, o nichž jste měl za to, že jste je už dávno překonal, se znovu objevují a napadají vás jako nezranitelné hydry a lákají vás, abyste se k nim opět a opět vrátil a utápěl v nich svůj čas. Ale ani tím to ještě nekončí. Na všechno nakonec padá neplodná, mrtvá, zatuchlá rezignace. A vaše vůle je nyní tak oslabena, že udělá i to, co by nikdy dřív neudělala.

Je to hrozná doba. Nejčernější období života, jaké znám. Duchovní světlo, které vás již oživovalo a znovu a znovu vracelo k životu, nyní zhaslo docela a zůstává jen bezcílný strach a beznadějná duchovní nejistota s přesvědčením, že to tak už bude asi navždy. Navždy! Snad až do skonání světa.
Co má člověk za těchto okolností dělat? Nic, leda snad umřít. Ale ani to se mu nepovede. Jako se to ještě nikdy nikomu v temné noci duše nepovedlo. Proč? Protože temná noc duše je nejen zkouškou, ale vlastně i milostí, jak už jsem řekl. Je to nejvyšší milost Božích sil na duchovní cestě.

I když vaše duchovní cvičení nevedou k ničemu a člověk je tak zoufalý a osamělý jako ten zpuchřelý kůl v plotě, temná noc duše není ničím jiným než milující milostí nejvyššího Já.

A potom uprostřed největší tmy a tísně přichází zvrat. Náhle, když už jste nic nechtěli a ani nemohli chtít a na všechno naprosto rezignovali, náhle je tu světlo vyšší a jasnější než kdykoli jindy a vaše meditace se změní v koncentraci, koncentrace v kontemplaci a kontemplace v duchovní jas. Tak jsem to zažil kdysi já sám, a proto vím, o čem mluvím. A právě tak to zažil i můj dobrý přítel. Co mu zbývalo? To, co je příznačné pro tuto situaci, totiž změnit taktiku. Odložit, ba přímo zavrhnout dosavadní evoluční postup dlouhé cesty, na které dosud pracoval tolik trapných let, a nastoupit krátkou duchovní cestu uvědomění. Uvědomění si toho, čím odjakživa člověk je – svého vlastního božství. To však znamená jediné – cele se obrátit k samotné pravdě, ke zdroji existence a dovolit jí, aby pronikla celou vaší bytostí, myšlenkami, žádostmi, vírou i altruistickou činností, a setrvat tak už napořád a stále. A bez ustání si připomínat védántickou pravdu, že božství není něčím, co má být jednou dosaženo, ale zeje a žije v člověku stále už teď a právě teď, v každém současném okamžiku života. Přestat se proto po božském pachtit a těžce o ně usilovat, jako to dělal můj přítel a jak jsem to po celá dlouhá léta dělal i já, a prostě se mu odevzdat.

Eduard Tomáš – Živá věčnost – paměti mystika II.

Zpráva pro ty, kteří kráčí sami v tichu svého srdce…

Milí spolutvůrci,

někteří z nás již řadu let vytrvale, osamoceně, ale s láskou kráčíme a držíme pochodeň svého světla na místech, které bylo a je skryto před zraky většiny. Vidět nás i nadále nebudou ti, kteří se tak rozhodli.… Transformujeme a ukotvujeme nové energie v místech svého působení – osobního života, většinou tam, kde zůstalo prostředí a příroda nedotčena od nastaveného konzumního způsobu života, ale i tam, kde by to nikdo nečekal…

Nyní jsme již postoupili dále a tyto nové energie se začínají zhmotňovat a zviditelňovat stále více. Týká se to samozřejmě i těch osob, které tyto nové energie nesou a stávají se skutečnými majáky pro ostatní… Doslova vystupují z mlhy… Začínají se nacházet a propojovat i ve svých osobních životech, protože v sobě nastolili rovnováhu a klid a naladili své vnímání na skutečnou jednotu srdce. Spojují se připravení. Jejich Srdce ožívají  rytmem Nového Života.

Začíná nás to přitahovat a zavádět do míst a situací, která již vyzařují tyto nové energie, nebo k lidem, kteří tyto energie nového vědomí nesou. Toto vyzařování bude stále silnější. Postupně začínáme nacházet své spolupracovníky a členy své duchovní rodiny, se kterými nás čeká společný úkol, na kterém jsme se před inkarnací domluvili a do této doby jsme na něj byli připravováni. Proto se vnitřně nebraňme tomu, co sami v sobě cítíme a pojďme za tím. Nenechávejme se odradit radami druhých, protože jedině vaše vnitřní vedení a osobní zkušenost je pro nás a o nás.

Jakékoliv řízené sjednocování v dualitě nemá dlouhého trvání, protože většina jednotlivců není stále na své osobní úrovni připravena postoupit dále. Mnoho z lidí se rozhodlo zatím „vzestupovat“ ve svém egu, což nemá s osobním vzestupem skrze své srdce nic společného. Bude jim ještě nějakou dobu trvat, než uvidí a pochopí souvislosti a hloubku ve všem čím se obklopují, neuvědomují si vůbec důsledky svého nevědomého konání, které se mnohdy tváří velmi duchovně. Tudy cesta vzhůru nevede… V srdci neexistuje žádná dualita, žádný rozpor, který by vytvářel neustále oddělování. Semínko je zaseto, až když je zaručena skutečná opravdovost.

heart-inside

Proto jsou zatím aktivní v Nové Zemi jen jednotlivci, popř. pouze malé skupinky osob, kterým je umožněno společně pracovat již ve vyšších frekvencích – úrovních Nového Vědomí Nové Země. Ti pokládají základní kameny našeho Nového Života a s trpělivostí čekají, až přijdou a připojí se další připravení. Všichni jsou tak vedeni svým vyšším Já v napojení na svůj vnitřní Zdroj. Každý svojí jedinečností a dary, které nese, posiluje celek tvořený v Jednotě. Ke každému takovému propojení dochází samo a přirozeně, bez nutného organizování. Všichni zúčastnění to cítí hluboko ve svém srdci.

Proto vyzývám ke stále větší pozornosti, kterou věnujete sami sobě …  Opravdu už to není o stálém sbírání zaručených informací z vnějších zdrojů, různých technik, channelingů a zasvěcovacích rituálů.…Vy jste ten jediný ZDROJ, tak mu důvěřujte … Pak se začnete spojovat s lidmi, kteří jsou stejně naladěni, vysílají na frekvencích SRDCE…Věřte, že to není o získaných vědomostech, ale o probuzeném – Kristovo vědomí, které se ukotvuje skrze každého z nás, když ho aktivujeme v sobě.

Jen až se každý jednotlivec naučí číst sám v sobě a pohlédne do co největší hloubky a skutečně prozře, aktivuje se zároveň to „něco“ uvnitř nás, co hledáme všude kolem… Pak postupně bude docházet k přeměně naší bytosti v Bytost Světelnou – Křišťálového – Krystalického Člověka Nové Země.

Ke zvědomění a aktivaci těchto kódů nové světelné mřížky lidstva jsou tu připraveny osoby a místa, o kterých byla řeč na začátku. Jsou tu pro každého a čekají, až si je nacítíte, uzříte a splynete v jedno…. Potkáte se v přítomném okamžiku ve svém srdci…

Společným propojením a čistým záměrem budete dál rozsévat toto poselství lásky v Jednotě probuzeného vědomí všude kam vstoupíte, aniž byste cokoliv řekli… Prostě se to stane…

Děje se…

V pravdivosti svého srdce všem poutníkům na cestě…
Renata

Zdroj: http://www.informaceodjinud.estranky.cz

Když budete mít štěstí

Když budete mít štěstí, zůstanete sami. Docela sami, vedle vás nebude nikdo a opírat se budete muset jen o zem a sami o sebe.

Když budete mít štěstí a přijde správná chvíle, život vás udeří, aby vás rozbil jako ořech a dostal ven jádro.

Když budete mít štěstí a bude to ta správná chvíle, budete mít bolest. Takovou bolest, že z ní málem zemřete. A pak vám pomůže vnitřně se přerodit.

Když budete mít štěstí, budete plakat. Budou to slzy, které nebude možné nijak zastavit. A s nimi přijde vysvobození a pak i skutečný život.

Když budete mít štěstí, budete pro druhé snadno zranitelní. A nedokážete to skrývat. Tehdy pochopíte, kdo je s vámi a kdo ne.

Budete-li mít štěstí, nebudete znát odpovědi na otázky. Tehdy se budete muset domýšlet sami.

Budete-li mít štěstí, zklamete se v lidech, idejích, učitelích a hodných čarodějích. A až to všechno přežijete, uvidíte skutečný svět.

Budete-li mít štěstí a bude to ten správný čas, nebudete se mít koho zeptat na radu. Vůbec nikoho. Budete muset najít svůj vlastní vnitřní kompas.

Budete-li mít štěstí a bude to ten správný čas, budete se cítit nesnesitelně. Tak nesnesitelně, že s tím budete muset něco udělat; nebo se nevzpírat a nechat svět, aby s vámi něco udělal sám.

Budete-li mít štěstí, utrpíte ztráty, budete podvedeni, zrazeni a téměř zničeni. A ono „téměř“ zanechá na vaší tváři vrásky moudrosti. Zkušenost vám zůstane na celý život.

Jestliže budete mít štěstí, nebudete mít žádné peníze. A budete muset navázat vztahy s lidmi, jimž dříve stačilo pouze zaplatit.

Jestliže budete mít štěstí, budete mít peněz velice mnoho a dosáhnete hlubin zoufalství až se rozptýlí iluze, že štěstí je právě v nich.

Jestliže budete mít štěstí, zdaleka ne všichni vás budou milovat. Budete si muset vytvořit svůj vnitřní hodnotový systém. Pak touha zalíbit se všem vám přestane svírat hrdlo.

Jestliže budete mít štěstí, někdo blízký se od vás odvrátí. Tehdy poznáte cenu šťastných chvil.

Jestliže budete mít štěstí, narazíte na sebe s těmi, koho milujete, tváří v tvář. Čelo proti čelu. Budou tu dvě pravdy. Jejich a vaše. A vy pocítíte zvonící prostor mezi jednotlivými vesmíry, které se navzájem sotva dotýkají.

Když budete mít štěstí, dokážete to všechno vydržet. A najít způsob, jak sami sebe změnit. Vyzkoušíte tu vnitřní alchymii, která z bolesti tvoří krásu. Ze zloby smíření. Ze strachu činy. A z radosti strhující příklad. Vinu a stud vymetá z duše jako se vymetá staré smetí. A jizvy proměňuje v brány.
Když budete mít štěstí a bude to ten správný čas…

A. Dateshidze

beauty-shine

Krásné Svátky

Milí Přátelé,

myslela jsem si, že tento rok vyšlu jen tiché přání Krásných Vánoc ze svého srdce pro nás všechny i naši Matku Zem. Volání mého srdce však bylo silnější a jeho přání šířit na mě doléhalo tak dlouho, dokud právě neusedám v brzké ráno v čase Zimního Slunovratu do koupelny s listy papíru a píšu….

Počátek této inspirace přišel už včera večer, kdy jsem zahlédla na facebooku příspěvek od přítele, kde byla fotka kádě s kapry a komentář, jaké je to zvěrstvo, jak o svátcích klidu a míru toto zvěrstvo podporujeme každým nákupem kapra. Krátce jsem si přečetla pár komentářů, které postupně narůstaly. Vzájemné přitakávání, obhajovaní, hodnocení a souzení nebraly konce. Každý obhajoval svá přesvědčení a vše ostatní bylo zlé a špatné. Jedni hájili jedení masa, druzí naopak, dalším se nelíbil způsob zacházení se zvířaty atd. atd.

Věnovala jsem tomu svoji pozornost a tak mě to lapilo…. někde uvnitř mě se to něčeho dotklo… Sama jsem mohla pozorovat, co já na to, co moje soudy a hodnocení… Vydala jsem se tedy dovnitř a povolila… propustila svoje názory a nechala to být…

Vzbudila jsem se přesně v čase Slunovratu po večeru, kdy jsme s Filipem a Nataikem vložili do Země krystaly s poděkováním Matce Zemi, životu a Všemu, Co Jest….

Zas a znovu jsem si uvědomila, jak nás jakékoli naše přesvědčení blokuje a vytváří v nás konflikt a boj. Jak sebelíp míněné a v našich očích „správné“ přesvědčení omezuje nás samé a naše vnímání druhých. Jak snadno pak máme tendenci rozdělovat věci na ty dobré a špatné, na ty nižší nebo vyšší. Místo skutečného a opravdového klidu a míru, pak vytváříme boj. I když bojujeme za sebelepší věc, stále je to jen boj… A tento boj pramení z našeho vnitřního boje a konfliktu, který s každým našim přesvědčením nastává.

Čím radikálnější naše přesvědčení jsou, tím tenčí hranice do zóny nelítostného boje, který pak může vést i k válkám a smrti miliónů lidí, zvířat a rostlin a všeho živého v nás i mimo nás. Stačí se podívat na tisíce let stará přesvědčení týkající se víry, společnosti, atd. Čím silnější tato přesvědčení jsou, čím silnější mají kořeny, tím těžší je pak udělat v životě nějakou změnu, zvlášť tu, která by mohla naše přesvědčení i s těmito silnými a leta pěstovanými kořeny vyvrátit. Je pak třeba větší síly, silnější energie a těžších „nenadálých“ životních událostí, aby se tak stalo a my jsme přišli na to, že lpění na čemkoli, nás umrtvuje a odmítá proudící život, jehož základním předpokladem je změna a její přijetí.

Zjistila jsem, že cesta, alespoň pro mě, je právě v úplném přijetí, v zanechání hodnocení a posuzování a spíš ve spojování než v rozdělování. Je to cesta, kdy plně přijmu obě polarity v celé jejich síle a škále. Kdy jedno nepovyšuji ani neponižuji nad druhé. Kdy PROŽIJU obě tyto strany a přijmu je skutečně a opravdově – ne hlavou, ale srdcem, celou svou bytostí.

Když se pak takovýmto prožíváním dostanu do pomyslné rovnováhy, bodu 0, neznamená to, že zůstanu žít v tomto bodě nikoho…. tento bod je zároveň zrozením nekonečných možností… v tomto bodě mohu vytvořit NOVÉ, TŘETÍ, jehož základem je hluboký smír a klid obou polarit v jedno… Toto nově vytvořené, toto třetí má zcela jinou kvalitu a překračuje dualitu a místo rozdělování sjednocuje, spojuje a s hlubokým pochopením a prožitím vytváří to, co tu ještě nebylo. Pod tímto já vnímám Kristovství… to dělá energie našeho srdce, která je tou nejsilnější energií na tomto světě.

Zjišťuji, že nelze soudit a hodnotit nic a nikoho. Zvlášť, když jsem byla přítomna v obou polaritách, je pak vlastně „nemožné“ soudit ty, kteří se v jedné nebo druhé právě v tuto chvíli nacházejí. Vždyť i já jsem v nich byla nebo ještě stále v některých případech jsem.

Uvědomila jsem si, jak moc stále soudíme a kritizujeme sami sebe. Jak si zcela dobrovolně „nakládáme“ a ještě to považujeme za ctnost a službu lidstvu. Uvědomila jsem si, jak si ze svých přesvědčení stavíme kolem sebe silnou hradbu, a tím se oddělujeme nejen od druhých, ale především sami od sebe – od své božské podstaty, která v nás dříme i od svého těla, které je tu proto, aby nám pomohlo tuto božskou podstatu projevit a ŽÍT JI. Místo takového budování vidím cestu spíše v postupném propouštění a odhazování našich přesvědčení tak, jak nám to sám život předloží. Tak jako když přijde teplo a my postupně odhazujeme svoje oblečení a vystavujeme víc a víc kůži hřejivému slunci.

wish12

Říká se, že jsme na Zemi přišli růst a učit se. Cítím to tak, že ze všeho nejvíc jsme sem přišli ZAŽÍVAT A PROŽÍVAT, ROZKVÉST do své krásy. Projevit a žít svou „pravou tvář“. Není třeba se cokoli učit, cokoli vylepšovat nebo přidávat, všechno už máme, se vším jsme sem přišli. Matka Zem nám dala tělo a my jsme ho zevnitř oživili svým duchem. Je to společná souhra, společný tanec Země i Vesmíru v nás. Jsme zároveň obojím. Zemí i nekonečným Vesmírem… to vše je v nás, nic míň… co je k tomu třeba přidávat, kam utíkat?

Milovaní, ať už si dáme na Štědrý den kapra, tofu, mrkev nebo pránu, podstatné je, abychom to přijali a požili s láskou a vděčností. S úctou k životu, k prapůvodnímu vědomí, které nás všechny spojuje a kterým jsme.

Mějme soucit sami k sobě, buďme laskaví a shovívaví sami k sobě… tím otevíráme své srdce lásce… sebelásce, která umožní, abychom byli skutečně tím, kým jsme a zrcadlili tuto lásku i navenek.

I kdybychom někdy celou bytostí chtěli pomoci druhému, nemůžeme to udělat za něj, stejně jako nespasíme svět tím, že ho budeme přetvářet k obrazu svému. Změnu můžeme udělat jen sami v sobě. Taková změna je skutečná. Děje se v tichosti a bez obecenstva a ovací. Děje se za dostatku sebelásky a sebeúcty. My se stáváme touto ZMĚNOU, kterou pak vnášíme do světa jen tím, že JSME, že EXISTUJEME, že ŽIJEME…

Přeji nám všem, abychom dokázali propustit vše, co nám brání v tom, abychom milovali sami sebe, své tělo, svou duši… Přeji nám, abychom si dokázali užívat život v přítomnosti, v daném okamžiku s hlubokým mírem uvnitř své bytosti, ať už právě zažíváme okamžik plný a krásný nebo okamžik, který může bolet. Pod oběma totiž stále dřímá poklad, který každý neseme, a který čeká na své odhalení a žití… Je to jen na každém z nás. Jste dokonalí a krásní takoví, jací v tuto chvíli jste.

Ať už souzníte s těmito slovy nebo ve vás vyvolávají negativní emoce, jste dokonalí a hodni lásky. Čím víc boje v sobě pociťujeme, tím víc nám chybí láska, tím víc jsme vzdáleni své pravé podstatě… Objevme ji, milovaní, a žijme ji… To je moje největší přání pro nás pro všechny.

Krásné Vánoce a s chutí a láskou žitý nový rok.

Společné objetí nám všem.

S láskou,
© Denisa, Filip
www.bytvsrdci.org, email: my3@bytvsrdci.org, www.jeshua.cz

Pět věcí, kterým porozumí jen “staré duše”

Někteří lidé jsou staré duše a je potřeba je takto přijmout. Pokud jste jedni z těch, o kterých ostatní tvrdí, že jsou šílení, protože dokáží vnímat energii lidí, že jsou samotáři, protože občas potřebují být na chvíli o samotě, nebo že jsou „podivíni“ protože věří v alternativní věci, uděláte nejlépe, pokud k sobě budete i nadále upřímní.

Pokud se jako stará duše snažíte zapadnout do společnosti, která je pustá a duševně prázdná, přivodíte si tím akorát bolest a utrpení. Nedovolte autoritám a institucím, aby vás nutili zradit vaše touhy, vášně a přirozený stav bytí.

5 věcí, které chápou pouze staré duše:

1) Potřebujete odloučení a izolaci

Každá stará duše chápe, jak velmi důležité je odpočinout si občas od života, lidí a povinností a strávit čas o samotě v izolaci.

Život je občas zdrcující a energie z ostatních lidí může být vyčerpávající.

Strávit čas o samotě v přírodě, posedět si sám na lavičce v parku nebo zůstat celý den ve svém pokoji jsou věci, které se časem staly pro vaše duševní zdraví nepostradatelné.

Někdo o vás může tvrdit, že jste samotář, nebo že nemáte rádi společnost, ale vy znáte hodnotu času stráveného o samotě a jeho význam pro detoxikaci, přemýšlení a rozvíjení sebe sama.

2) Toužíte po růstu

Více než po štěstí a pohodlí toužíte po životě, který podporuje váš růst a rozvoj. Ceníte si růstu a zkušeností natolik, že jste ochotni snést bolest, utrpení a depresi jen proto, abyste se o sobě dozvěděli něco víc.

Riskujete a vydáváte se na dobrodružství, o kterých ostatní pochybují, ale bezpečí je pro vás příliš nudné. Před koncem své pozemské pouti byste raději prožili život plný pozitivních i negativních zkušeností, utrpení, radosti a skvělých dobrodružství, než život bezpečný a opatrný.

34

3) Jste vysoce vnímaví a intuitivní

Od útlého věku jste byli schopni dobře číst lidi. Krátkým pozorováním jste schopni odhadnout charakter člověka a jeho životní styl. Skoro jako byste v sobě měli program, který vám umožní stáhnout si informace o duších lidí v okolí. Je to proto, že jste již v minulém životě viděli archetyp takové osoby a jste obeznámeni s obecným vzorcem chování a psychologií tohoto archetypu. V minulosti se vaše duše setkala s tisíci lidmi, takže neexistuje archetyp, který byste stále nepoznali.

To však neznamená, že byste někoho odsuzoval. Znamená to, že jste všímavý. Možná se vám stává, že se na oslavách či společenských sešlostech občas rozhlížíte a kontrolujete okolí. Sledujete, jak mezi sebou ostatní lidi komunikují, a pozorujete výměnu energie, ke které dochází během konverzace. Možná se i cítíte pohodlněji jen jako pozorovatel než přímý účastník. Připadá vám to přirozené.

Schopnost dobře číst lidi z vás dělá skvělý detektor lži. Pokud vám někdo lže, poznáte to. Všímáte si disociace v jejich očích, posunů v jejich energetickém poli, změn ve vyjadřování. Byli jste zde již tolikrát, že nejste společensky naivní i přesto, že jste třeba v tomto životě nezažili mnoho sociální interakce. Manipulace s vámi nebyla nikdy jednoduchá, protože vidíte skutečné záměry a touhy ostatních lidí. Dokážete je snadno vycítit.

Někomu to může nahánět hrůzu nebo si může myslet, že jste blázen, co si hraje na jasnovidce, ale pro vás je přirozené porozumět myšlenkám a energiím ostatních lidí.

4) Odmítáte vše „mainstreamové“

Mainstreamová hudba je bezduchá, bez vášně a ohraná. Mainstreamová média jsou zamořená, neobjektivní a klamavá. Mainstreamový životní styl je suchý, nudný a neuspokojivý. Protože to chápete, přijali jste „alternativní“ způsoby myšlení a života, které ostatním lidem mohou připadat podivné.

Osobně často poslouchám atmosférický metal a post-rock, protože mi nabízí to, po čem v hudbě spirituálně a existenciálně toužím. Nemůžu vystát rádio. Pamatuji si, když jsem několika lidem pustil hudbu, kterou poslouchám, a oni odpověděli, že „to snad ani není hudba“. Jsem si jistý, že nejsem jediný, kdo chápe, jaké to je, cítit se vyloučený kvůli svému alternativnímu přesvědčení, vkusu a preferencím.

5) Dokážete ocenit cestu

Naučili jste se věřit a cenit si cesty. Nesnažíte se být „hlubocí“, jen si nemůžete pomoci být občas zavaleni pocity vděčnosti, díků a pokory.

Chápete, že život je nestálý a nic nepovažujete za samozřejmost. Lidé kolem vás nechápou, proč tak rádi trávíte tolik času v přírodě, proč tak často meditujete nebo proč pořád sledujete hvězdy, ale to jen proto, že se příliš rozptylují pozemskými záležitostmi, než aby viděli, na čem opravdu záleží.

Pokud se poznáváte v některých nebo dokonce ve všech bodech, pak si můžete být jisti, že jste buď na svůj věk mnohem dospělejší, nebo jste již na této planetě několik životů prožili. Většina lidí těmto 5 věcem nerozumí a s radostí si utahují z těch, kteří vybočují z normy.

Nesnažíte se být jiní, jasnovidečtí, intuitivní nebo hlubocí. Vaše duše se pouze vydala jinou cestou. Nenechte ostatní, aby vám říkali, že se musíte změnit, abyste splnili očekávání okolního světa. Svět nepotřebuje další kopie. Potřebuje více jednotlivců, kteří následují cestu, na níž jejich duše ožívají.

Zdroj: http://www.energiezivota.com/

PŘÍBĚH ČLOVĚKA A JEHO ŽIVOTA NA ZEMI

Povím vám příběh, který mnou koluje dlouhou dobu a do slov se manifestoval v dubnu tohoto roku. Možná právě teď v době adventu velmi vnímám, že ho mám pustit do světa. Při psaní mnou proudila ohromná energie, plakala jsem a zároveň jsem vnímala silnou podporu a lásku… „Piš, jen klidně piš, dovol, aby se skrze tebe tento příběh napsal.“

Byť byl tento příběh napsán za veškeré podpory, přišla ke mně pochybnost. Je nutné ho vůbec zveřejňovat? Odpověď byla jasná, tak jako vždy. To jen má mysl, mé ego, vymýšlelo, proč tak neučinit a vyhnout se dalšímu možnému „ukamenování“ v podobě zloby, nenávistných komentářů a hodnocení.

Možná to zná řada z vás, kdy se otevřete, kdy velmi upřímně, s tou největší možnou láskou sdílíte sami sebe a narazíte na odpor a odmítnutí. Tohle jsme si každý jeden z nás prožívali už nesčetněkrát nejen v tomto životě, ale i v životech dávných a minulých, kdy jsme byli všemi dostupnými prostředky umlčeni. V našich tělech, v našich buňkách je tato vzpomínka zapsána a ve chvíli, kdy se tohoto pole dotýkáme, vyvstává na povrch, chce být přijata a propuštěna.

Několik dní mám dusivý kašel – kolikrát a jak moc byl náš hlas umlčen, hlas naší duše, hlas našeho Ducha.

Dnes jsem se vzbudila a řekla Filipovi – „Dnes je čas na Příběh….“

Je to příběh každého z nás. Je to příběh člověka a jeho života na Zemi. Je to příběh o světlu i temnotě, o probuzení i ignorantství, o egu i o srdci. Především je to však příběh o lásce, o lásce k sobě a k druhým, o lásce k životu a o lásce k Matce Zemi….

Většinou nepíšu ke „svým“ textům nic, tady však napíšu z vlastní zkušenosti toto: Vnímejte tento příběh a vnímejte při čtení sami sebe, své tělo, své pocity a emoce v něm. Jen je vnímejte a uznejte se stejnou láskou, jako přistupujete ke svému milovanému dítěti. Tento text dojemně otevírá to, co bylo velmi dlouhou dobu potlačováno. Otevírá bránu k vám samotným, pakliže si to umožníte. A otevírá ji dokonce i tehdy, kdy ke mě cítíte nenávist a zlost.

Tento příběh boří to, co nejsme My, boří to, co není opravdové a co je vzdálené tomu, kým ve skutečnosti jsme. Zároveň však překračuje dualitu a oddělenost pochopením, přijetím a sjednocením obou.

S láskou k nám, přátelé, tady je:

Představte si, že žijete v době, kdy světem vládne mnoho temnoty. Lidé jsou zajati svými strachy, které plodí jejich mysl. Představte si, že žijete v zemi, kde právě ustrašení lidé, kterým velí jejich ego, této zemi vládnou. Nevládnou jen v této zemi, ale ve většině dalších zemí na světě. Osvojili si svůj řád a pořádek, osvojili si řadu přesvědčení a názorů, které bytosti, kterým vládnou, musí následovat. Celá země tak žije dobrovolně, neboť věří, že autorita nad nimi zná a má návod na to, jak žít. Lidé se řídí všemi pravidly a nařízeními, které jsou po generace hlásány. Věří, že ti, co vládnou vědí, že mají větší spojení s Bohem, že u něj mají lepší místo a privilegium, a tak je třeba je poslouchat a následovat. Lidé dobrovolně odevzdávají svou sílu a moc do rukou vládnoucích, kteří vystupují jako zprostředkovatelé božího slova. Lidé odevzdávají také svůj majetek a hmotné statky, aby si zajistili stálou přízeň autority a také proto, že se údajně jedná o akt pokory. A právě takto pokorní a skromní lidé budou mít u Boha lepší pozici. Tato vládnoucí autorita je velmi chytrá, vystupuje pod rouškou čistoty, skromnosti, čestnosti, spravedlivosti, a tak je velmi snadné pro ty, kteří bloudí životem odevzdat jí svou sílu. Je to velmi zapeklitá hra, protože i v řadách autority je nespočet těch, kteří jí bezmezně a v dobré víře důvěřují a odevzdali ji celý svůj život v čistě nesobecký prospěch. Jakmile prohlédnou, bývá už pozdě, nebo jsou v tichosti umístěni bokem.

Doba je taková, že lidé jsou ustrašení, neboť každé nevhodné chování, které je v rozporu s nařízeními, morálkou a etikou hlásaného, se nemilosrdně trestá. Lidé dokonce uvěřili, že ti, co mají údajně blíž k Bohu a nechali si k tomu postavit i domy směřující do výšin, mají právo trestat, mučit a zabíjet. Není k tomu třeba moc, stačí jen, že se člověk neřídí podle psaných či nepsaných generace zakořeněných pravidel – jejich pravidel.

Lidé uvěřili, že jsou ovečkami, kde každá je stejná jako druhá. Uvěřili, že když se objeví nějaká, co vyčnívá a nejde se stádem, je třeba se jí zbavit, aby nenarušila pořádek a iluzorní bezpečí, které tu panuje. Lidé se v této víře a s těmito přesvědčeními začali navzájem zabíjet, kamenovat, mučit, pálit a křižovat.

Ti, co poslouchali a následovali autoritu, měli relativně bezpečný život a byli přesvědčeni o tom, že jim to pomůže k tomu, aby se po smrti dostali k Bohu, který je daleko v nebi a je silným a vládnoucím mužem, který soudí, kárá nebo dává pochvaly a privilegia. Ti, co jsou s ním na Zemi zadobře tak, že plní všechna pravidla a nařízení vydané jeho služebníky, si u něj zajistí po smrti lepší místo. Ti, co tak nečiní, půjdou do pekla a služebníci boží v nejlepší možné víře, jim k tomu dopomohou už nyní, aby se na světě tolik netrápili… upálí je ohněm, který snad očistí jejich duši a Bůh se přece jen na poslední chvíli smiluje a otevře jim nebeskou bránu.

Představte si, že v takové době žijete, představte si, že jakákoli jinakost se trestá, jakýkoli jiný názor, jakýkoli způsob života, který není v souladu s tím, co je nařízeno, je nemilosrdně trestán. Lidé se přestali ze života radovat a těšit. Ti, co v srdci cítí touhu a volání, se snaží být co nejvíc nenápadní, aby jim nebyl sebrán život. Opatrují své děti, své blízké tak, jak dokážou bez přílišného upozorňování. Chtějí jen žít svůj život v lásce a úctě k Matce Zemi bez násilí a bojů. Chtějí umožnit svým dětem, aby žily v míru a lásce ke všemu živému i neživému.

Zemí také prochází Zloba, Zloba, která zavrhuje vše, co jí nevyhovuje. Pronásleduje a nahání ty, kteří jsou „jiní“, ty, kterým jejich srdce a duše nedovolí zařadit se do stáda oveček a dávat tak souhlas s tím, co se na Zemi děje. Tato Zloba je tak silná, že často vyplení celé rody, od nejstarších až po ty nejmenší, nevinná stvoření – děti. Ona Zloba dělá vše v zájmu autority a věří, že je to tak správně, že je to oprávněné. Ona sama má strach, protože se zdá, že takoví lidé by mohli narušit zajeté pořádky a zdánlivé jistoty, ve kterých žije. Zloba si nenechá nic vzít, zato dokáže vzít všechno.

I v takové době je však stále světlo světa živé. Možná je často zahalené a ještě neví, o své síle, ale stále tu dřímá v každičkém člověku, ať se nyní projevuje navenek jakkoli. Bez něj by totiž nebyl život možný. Právě ono světlo – ona čistá esence samotného Stvoření je podstatou veškerého života na Zemi i mimo něj.

Na Zem se narodí člověk, který nese tak silné světlo, že je vidět na stovky metrů. Tento člověk se už nedokáže skrývat, protože jeho světlo ho vždy prozradí. Je to člověk, který pouhou svou přítomností začíná lidi probouzet. Jen samotné setkání s ním lidem připomíná jejich božskou podstatu. Tento člověk je velmi veselý a kolem něj se vždy seběhnou všechny děti v okolí. Má k nim tak blízko. Ví, že ony jsou bránou do Nové Země. Když se na vás tento člověk dívá, cítíte to až v hloubi své duše. Víte, že o vás ví všechno, a ať už jste kdy vykonali cokoli, vždy je tento pohled bez souzení. Z jeho očí tryská samotná podstata nás všech – bezpodmínečná láska, která je tu pro všechny. Jeho pohled se nezmění ani k těm, kteří ho nenávidí.

Jak tento člověk prochází světem, lidé se začínají probouzet. Lidé si začínají vzpomínat na to, kým skutečně jsou. Začínají znovu pociťovat záblesky své skutečné síly – vnitřní síly, začínají si vzpomínat na svou podstatu. Lidé se v přítomnosti tohoto nádherného člověka uzdravují. Uzdravují se ti, kteří se jeho energii, která je zároveň i v nich samotných, otevřou, kteří povolí a odhalí svá srdce. Ti, kteří cítí nenávist a tohoto člověka odmítají, jsou i tak na úrovni duše dotknuti. Možná se tomu dokáží bránit celý svůj další život, možná i několik životů poté, tento dotyk se však jednoho dne i v takových lidech probudí a i oni si vzpomenou a otevřou bránu k svému světlu, které tak dlouho drželi v zajetí. Každý svým tempem, každý ve svém čase.

Tento člověk je ztělesněním světla na Zemi, je ztělesněním a projevením celé velikosti našeho ducha, který se manifestuje v lidském těle. Je příslibem Nové Země, je průkopníkem a ukazuje všem lidem cestu k odhalení a žití jejich velkolepé podstaty v lidských tělech. Ukazuje, jak se ukotvení tohoto světla na Zemi odehrává právě skrze a prostřednictvím těla – hmoty.

On sám zažívá ve svém těle všechny emoce a pocity, zná všechny jeho projevy a potřeby a ví, že tělo a hmota je právě to, co sem jeho duch přišel zažívat a co přišel oživit a prozářit, nikoli něco, co přišel potlačit a popřít. Nebylo pro něj vždy jednoduché setkávat se s hustotou na Zemi, prožil všechny možné emoce od smutku k radosti, od zoufalství k euforii, od strachu přes naprosté odevzdání a důvěru. Byl nám tak blízko, jak jen opravdový přítel může být. Byl nám tak blízko právě tím, že byl jako my. Byl jako my a přitom umožnil svému duchu manifestovat se ve svém lidském těle. Být velkolepým projevem samotné existence. Nečinil tak proto, aby nás ohromil, činil tak proto, aby nám posvítil na cestu, která je tu pro každého z nás. Přišel proto, aby vnesl světlo do temnoty, která tu panovala. Činil tak, aby podal důkaz o spojení hmoty a ducha. Činil tak on a nespočet dalších před ním i po něm. On byl však ten, který se v onom čase odevzdal projevit to vše otevřeně.

Když se na vás díval, dívalo se na vás celé Stvoření, Matka-Otec Bůh. Nebyl to Bůh trestající a soudící. Nebyl to Bůh mužského pohlaví. Bylo to TO ohromné, nekonečné a velkolepé, jehož jsme všichni součástí a tím, že to lidé mohli zahlédnout a pocítit ve svém srdci a těle, začali si vzpomínat.

Mnoho lidí se začalo probouzet a země starého pořádku cítila ohrožení. Vnímala, že se jim hroutí pod rukama to, co po staletí a tisíciletí na Zemi hlásají. Viděla, že se lidé začínají osvobozovat a to by mohlo znamenat zánik jakékoli autority, kontroly a manipulace. Dokonce by se mohlo stát, že lidé by nakonec učinili jim samotným to, co oni činili ve jménu Boha po celou historii nevinným bytostem. Takto totiž uvažuje ego plné strachu. Nepřipouští odpuštění a rozpuštění v lásce, vidí jen to, čeho je schopné ono samo a předpokládá jen ty cesty a způsoby, které samo zná.

Tato autorita byla velmi zběhlá v manipulaci lidských bytostí a jejich myslí. Potřebovala tedy dobrý důvod na to, aby se mohla zbavit takové bytosti jakou byl ON. Bylo třeba lidi zastrašit a překroutit to, co nesl, co projevoval, čím byl.

Této autoritě se nakonec podařilo tohoto člověka zatknout. Očekávali z jeho strany boj a vzpouru, ta však nepřicházela. Snažili se vyprovokovat jakoukoli reakci zloby a nenávisti, aby mohli ukázat lidem – „Vidíte, my jsme vám to říkali!“… jenže nic takového se nedělo….

Umučili jeho tělo a pověsili na kříž. On však stále vysílal do posledního dechu lásku ke všem bez rozdílu. Jeho blízcí se zmítali v ohromné bolesti a smutku, když vše na vlastní oči sledovali. Cítili každou ránu jako by dopadala na jejich vlastní těla, i když dobře věděli, kam tato cesta vede.

Jeho světlo však zářilo stále, i potom, co jeho tělo dokonalo. Tento akt paradoxně probudil další ohromné množství lidí. Vydal se do těch nejtemnějších zákoutí, aby prošlapal pro nás všechny cestu k Nové Zemi. K Zemi, kde jsou lidé svobodní…

Autoritě se to vymklo z rukou, nečekala, že jeho fyzickou smrtí mnohé teprve započalo, a že se toto ohromné světlo ukotvilo v Zemi natolik, že ho nelze nijak uhasit. Viděli a věděli, že je dostupné každému bez rozdílu. Každému, kdo se probudí ze spánku a iluzí, že je k dispozici kdykoli. Není třeba ho ani hledat venku, stačí mu jen uvolnit cestu a přirozeně začne zářit zevnitř skrze tělo ven.

Zmrtvýchvstání tohoto ohromného muže bylo důkazem, že duch člověka je věčný a nesmrtelný… co teď? Autorita byla velmi zběhlá v manipulaci ustrašených, lidských myslí. Svedla tedy vinu na někoho jiného a prohlásila tohoto člověka za svatého, za mučedníka, který vytrpěl pro lidstvo mnohé a lidstvo teď musí za své činy pykat. Celou jeho cestu a život překroutili a vymazali všechny zmínky o jeho skutečném, opravdovém životě. Ti, co věděli, byli opět přinuceni mlčet a přinejlepším se stáhnout do pozadí.

Jen si představte, kdybyste byli touto vládnoucí autoritou a najednou by se dostalo na světlo světa něco, co může učinit lidstvo svobodné, lidstvo přebírající zodpovědnost za svůj život a lidstvo vědomé si své velkoleposti ducha. Lidstvo, které nepotřebuje nikoho, aby mu říkalo, jak žít. Lidstvo, s otevřenou myslí a srdcem natolik, že by ho ani nenapadlo ubližovat druhým, protože by vědělo, že tím ubližují jen sami sobě, že vše je propojené a všichni jsme součástí jednoho celku.

Jak byste tomu na jejím místě zabránili?

Tato autorita převlékla svůj plášť. Z tohoto člověka učinila modlu a začala hlásat svou verzi o celé události. Věděla, že se jí nepodaří zneškodnit to, co bylo zaseto a tak učinila to, že s naprostou dokonalostí zametla všechny stopy, které by mohli usnadnit probuzení lidstva. Na tuto prošlapanou cestu dala nespočet pastí, výhybek a bludných kruhů. Překroutila fakta a vše opakovala s takovým přesvědčením a urputností, až se znovu do myslí lidí vryla jako svatá pravda hodná následování.

Tato autorita opět lidi rozdělila. Vyvolené vychvalovala a ty, co nevyhovovali zatratila. Vše, co by mohlo vést k jakémukoli sebemenšímu procitnutí a probuzení zahalila lží a manipulací. Například zcela popřela tělo a označila ho za nástroj pokušení. Hlásala, že vše, co cítíme v těle, je pokušením ďábla a je třeba nad ním zvítězit– potlačit vše přirozené a pudové. Moc dobře věděla, že na Zemi je možné k probuzení – někteří tomu říkají k osvícení – dojít právě a jedině skrze tělo. Zcela popřela tělesnost a lidství onoho člověka, kterého ukřižovala, a který tuto cestu prošlapal, aby lidem nedala možnost „sblížit“ se s ním a vidět ho v sobě. Vyzdvihla jen jeho ducha, označila ho za vyvoleného a jediného. Označila ho za nadčlověka, ke kterému je třeba vzhlížet a pokorně líbat nohy bez jakékoli myšlenky být jím, natož vnímat ho jako toho nejvěrnějšího a nejmilovanějšího přítele a bratra… Vymazala jakoukoli jeho lidskou podobnost s lidmi na Zemi… Vymezila ho do takových míst a výšin, kam podle nich nelze jako malá a nicotná lidská bytost ani zavítat… Učinila z celého příběhu opět skvělou hru, jak udržet lidstvo v ignoraci, nevědomí, boji a nesvobodě. Od těch dob by totiž podle nich mělo lidstvo jít cestou utrpení a pykat za své hříchy. Hříchem se měly na mysli všechny ty pasti, které tato autorita na tuto cestu k probuzení položila. Všechna přesvědčení a přikázání, které byly porušené nebo se nenásledovaly byly hříchem, který je třeba odpykat tak, jak autorita velí pod maskou cnosti, pokory a lásky. A tak i po tomto ohromném aktu ukotvení Světla na Zemi a možnosti probuzení každého z nás, nastaly znovu časy, kdy zemí vládlo ego a strach.

Tato hra se na Zemi hraje v různých podobách a obměnách dodnes. Pravdou však je, že po více jak dvou tisících letech nastává doba, kdy lidé uvnitř sebe začínají silně cítit záchvěvy svého ohromného ducha. Začínají si vzpomínat na to, kým skutečně jsou. Začínají naslouchat hlasu své duše – která k nim hovoří prostřednictvím jejich těla. Začínají cítit úctu a lásku ke všemu živému, protože tuto lásku začínají vnímat a cítit především v sobě a sami k sobě. Začínají se probouzet a chápat, že láska nedokáže zabíjet, trestat, mučit a vykořisťovat. Začínají chápat, že skutečná láska nesoudí a nevymezuje a že opravdová láska se nedokáže obrátit v nenávist.

Lidé začínají prohlížet tuto pozemskou hru jednoho velkého kolektivního ega, které touží po moci a snaží se vkrást do jejich myslí. Začínají naslouchat tomu, co cítí a důvěřovat živoucímu proudu samotného Života.

Na Zemi se začíná šířit světlo a začíná se tvořit Nová Zem, začíná se v tichosti a lásce tvořit v každém z nás. Na Zemi přichází nové děti, které toto světlo nesou stále silněji… už ho není tak snadné umlčet, uhasit a učinit ho neviditelným.

Toto světlo tu bylo, je a stále bude… bude v každém jednom člověku, v každé buňce, v každém kousku všeho živého i neživého, co na Zemi existuje. Toto světlo nelze uhasit, toto světlo je věčné…

….A tak se příběh toho ohromného člověka začíná dotýkat každého z nás. Začíná proudit našim tělem, začíná znovuožívat v každém jednom člověku a skrze něj se šíří do světa. To je její nový příchod, její návrat.

To, co bylo zaseto, to, co prošlapal, začíná být skutečně žito. Tato cesta už je viditelnější a jasnější, neb jí prošla už spousta lidských bytostí. Tato cesta začíná ožívat a tento život nelze zastavit žádnou silou světa.

Cesta k tvé velkoleposti, cesta k tvé svobodě a kráse je tu. Je tu právě teď. Je v tvé přítomnosti, je v tvé opravdovosti, je v tvém srdci, je v tvém těle, je v TOBĚ.

Je to cesta lásky, lásky, která je vším a ve všem, co JEST.

Jsi to TY…

S láskou,

Denisa
www.bytvsrdci.org, www.jeshua.cz

people12

Dodatok k textu (8. 12.):

Milovaní, tento text je v něčem přeci jen jiný a po napsání i po zveřejnění mě stále vede, a tak jdu s proudem a posílám vám k němu ještě pár informací.

Život ke mně promluvil skrze jednu ženu, která tento text četla, psala mi, jak plakala a jak se jí třáslo tělo, psala mi také, že ho pak NAHLAS četla svému příteli.

Píšu to proto, že tento text vznikl v dubnu tohoto roku. Igor Chaun mi volal, jestli bych přijela na Gošárnu popovídat něco o Ješuovi. Mám to tak, že nerada o něm cokoli povídám, protože to, o čem můžu povídat je můj život, mé prožitky a má cesta. Nechala jsem to v sobě pracovat a pak se skrze mne napsal tento Příběh, celou dobu mi tekly slzy a cítila jsem silné spojení… Věděla jsem, že jestli mám na Gošárně být, přijdu a “jen” ho přečtu. Viděla jsem, jak Příběh čtu a jak skrze mne opět ožívá a dostává se tam, kam on sám chce. Viděla jsem, jak mi tečou slzy a s jakou silou zasahuje mnohé.

Gošárna se nakonec nekonala a jeho zveřejnění přišlo až teď v době Adventu.

Tím, že mi ta žena napsala, že četla Příběh nahlas svému příteli se něco stalo… Nevím, co… Nevím toho vlastně mnoho… Jen velmi cítím jako by do sebe vše zapadlo, jako by se tím ještě něco “dokonalo”. Zkrátka jen to, že zazněl nahlas, ať už jinou formou než skrze mě před množstvím lidí, stalo se a nedokážu slovy popsat co cítím.

Objímám vás všechny, milovaní. DĚKUJI ZA TO, ŽE JSTE!

PS: TÍMTO VÁM PŘEJI KRÁSNÉ VÁNOCE V SOBĚ…. TAM, KDE JSTE DOMA, TAM, KDE CÍTÍTE KLID A MÍR… TAM, KDE SE SETKÁVÁME NA ÚROVNI DUŠÍ A TAM, KDE JSME VŠICHNI JEDEN…

Umožněte si to, dovolte si přijít k sobě blíž, cítít se a skutečně BÝT V SOBĚ… Tento čas a možná i do nějaké mír tento Příběh, tento návrat může velmi podpořit.

Povolte a nechejte TO vstoupit.

S láskou, Denisa

Nesnažte se být duchovní člověk

Vím, že byste raději byli dobrými lidmi a měli stále jen dobré myšlenky, ale to se neděje. Můžu vás ujistit, že se to nestane nikomu, že by někdo měl jen dobré myšlenky. Protože lidská mysl je lidská mysl. Má polarity dobrého a špatného, vysokého a nízkého. Nesnažte se tedy zařídit na této úrovni své perfektní „já“, neexistuje. Dovolte svým nedokonalostem, svým myšlenkám být. Když s nimi bojujete, budou jen silnější.

Lidé, kteří mají největší problém s myšlenkami jsou ti tzv. duchovní lidé. Vidí sami sebe, nebo jsou ostatními viděni jako duchovní osoby, musejí žít své role. Musejí žít role duchovních lidí. Sami sobě si nedokáží přiznat, že mají špatné myšlenky, takže je potlačují a z toho mohou mít špatné emoce jako je hněv a odpor. Často říkají: „Ne, já nemám špatné emoce, já jsem pozitivní člověk.“

Vše, co by vás mělo ohledně myšlenek zajímat je vaše povědomí o nich. Dovolte jim projít. Pak už nad vámi nemají takovou moc, protože v každé myšlence, která vám projde hlavou už nehledáte své já. Není to to, kdo jste. Jsou to jen myšlenky. Jestli vám 2 hodiny hlavou procházely špatné myšlenky, tak to z vás nedělá negativního člověka, znamená to jen, že tzv. špatné myšlenky procházely vaší hlavou a vy je pozorujete. Jakmile je necháte být, vzniká kolem nich hlubší prostor. Myšlenky jsou jako mraky plující po obloze, nemusíte se každou z nich nechat táhnout. Nechte je jít.

Eckhart Tolle

rainbow-love-hearts