Chtěla bych, aby ses mě dotýkal…

Milenec se zeptal: “Jak si přeješ, abych se tě dotýkal?”

Milenka odpověděla:

“Chtěla bych, aby ses mě dotýkal tak, jakobys zítra měl odjet někam velice, velice daleko a chtěl by sis pamatovat každý kousek mého těla, jemnost mé pleti, všechna zákoutí a křivky mého těla.

Chtěla bych, aby ses mě dotýkal, jakobys byl slepý a věděl, že mě miluješ šíleně, ale nikdy mě neuvidíš.

Dotýkal se mé tváře, mých prsou, stehen… Učil se, jak “vypadám”, představoval si mě v duchu, zatímco tvé ruce by objevovaly mé tělo.

Chtěla bych, aby ses mě dotýkal, jakoby tvé ruce byly rukami léčitele a vyzařovaly energii lásky každým pohlazením.

Chtěla bych, aby ses mě dotýkal tak, jako bys byl z těch dotyků živ. Žij ze mne, utiš svou žízeň po štěstí láskou, kterou v sobě nosím.

Chtěla bych, aby ses mě dotýkal tak, jako bys mě svými doteky živil, jakoby mi tvůj dotek dával život a štěstí.

Chtěla bych, aby ses mě dotýkal tak, jakoby tvé ruce byly štětci a jejich pohlazení odívala každý kousek mého těla do zářicích, jiskřivých, oslepujících barev.

Chtěla bych, aby ses mě dotýkal jako sochař, který právě dokončil své dílo a vyhlazuje každý jeho kousek, aby mu dodal lesk.

Chtěla bych, aby ses mě dotýkal, jako by tvé ruce byly ohněm, který obrací v popel vše nečisté a uchovává pouze čisté zlato mé duše.

Chtěla bych, aby ses mě dotýkal tak, jakobych byla tvou Milenkou navěky.”

Amarananda Bhairavan