Tag Archive | spojenie

Pre Máriu Magdalénu v Tebe

Jej minulosť bola poznačená hriechom. Niesla v sebe odtlačky čarodejnice, prostitútky, klamárky, zradkyne. Odsúdili ju ako  pomätenú hriešnicu opantanú silou démonov. Vytetovali jej znak viny na telo i na dušu.

Tisíce rokov verila, že je príčinou Kristovho utrpenia – že ona môže za vyhasínanie plameňa bezpodmienečnej lásky. A bola pripravená za túto vinu obetovať všetko – svoju silu, krásu, zdravie, svoje sny, svoju lásku.

Toľko krát zlyhala. Ublížila. Zabila. Podviedla. Seba… Bože, mala toľko dôkazov, že kvôli nej je tento svet strateným miestom. Verila im. Verila, že musí prosiť o odpustenie, inak bude zatratená v ohni pekelných brán. Verila, že musí pykať, inak bude jej línia prekliata a poškvrnená krvou viny.

Nenávidela svoju slabosť, skrývala svoje slzy, tajila bolesť svojej duše. Predstierala, že je silná, že je rozumná. Chcela zabudnúť na divošku, ktorá zurčala v jej žilách. Krotila svoju dušu, spútavala ju reťazami povinností a maskou dokonalosti. Urobila všetko preto, aby sa vmestila do šablóny spoločnosti, aby sa hodila do vzorca tohto sveta.

Takmer to vzdala. Takmer zomrela v šialenstve prázdnych dní. Nenávidela seba a nenávidela muža. Odsudzovala ho za svoju bolesť, za to, že ju nedokázal chrániť, za to, že ju zradil.

Všetku prázdnotu a letargiu niesla vo svojom srdci, duši i vo svojom lone.

A keď už mala pocit, že je koniec, keď prestala cítiť poslednú nádej, vtedy plameň v jej posvätnom srdci, ten, na ktorý zabudla, no ktorý navždy stráži posvätnú ženu v nej, začal hriať. Začal tlieť, najprv slabučko, jemne, takmer nebadane. Začala cítiť teplo na hrudi, netušiac, že z popola povstal Fénix. Snažila sa odísť a nevšímať si ho. No tajomný hlas neznámeho ju lákal. Volala ju pramatka, privolávala ju bohyňa. Ju a jej sestry. Boli tisícky míľ vzdialené, no spomienka na dávne doby posvätných velkňažiek ich akoby zázrakom spájala.

(Art: Lily Moses)

Dnes sú ich tisíce, milióny. Žien, ktoré si spomenuli. Tých, ktoré už nemôžu späť. Nikdy sa nevrátia do temnoty svojej duše, lebo dnes vedia…

Vedia, že vina ani hriech neexistujú a že zlyhanie je iba neprijatou skúsenosťou. Že každá chyba v sebe nesie dar súcitu a múdrosti.

Vedia, že nikdy nie je neskoro začať žiť PRAVDU svojho príbehu.

Vedia, že pomsta a nenávisť nikdy nesplodia pokrok a liečenie, a preto nevstupujú do vojny zbraňami strachu a deštrukcie.

Vedia, že tvorenie je posvätné a robia to, čo milujú.

Vedia, že ŽENA je ŽIVOT. V ich žilách koluje  Gaia. Ich telá aj duše sú posvätným chrámom LÁSKY.

Sú to ženy, ktoré milujú MUŽA. Vo vnútri seba i toho po ich boku. Odpustili, pochopili, prestali súdiť. Opäť otvorili svoje srdcia a bez strachu dovolili mužom, aby ich chránili, aby im boli oporou a aby ich vzájomné spojenie navždy vyliečilo rany duality.

Sú to ženy, ktoré nesieme v sebe. MY, každá z nás, ktorá počúva hlas volania Márie Magdalény. Niet vinníka, niet odsúdeného, niet temnoty. Všetko pominulo a ostalo svetlo posvätnej jednoty.

My všetky v sebe nesieme príbeh Márie z Magdaly. Každá z nás sa zmenila z hriešnice na sväticu. A možno iba z času na čas, keď Luna kvitne v závoji noci a jej odlesk vidno v našich očiach – možno v tej chvíli si s pokorou spomenieme na cestu svojej duše. A potom ju v divokom tanci vášne a radosti požehnáme.

Nech múdrosť poznania tryská a spája posvätnú ženu. Nech naša sila rastie v našej jemnosti a schopnosť odpustiť je znakom života v Novej Zemi.

S láskou
Mirka

Zdroj: http://posolstva.slnkovsrdci.sk/pre-mariu-magdalenu-v-tebe

Tělo a duše

Země prostřednictvím Pamely Kribbe

Drazí lidé,

jsem hlas Země. Nesu vás ve svém těle. Planeta, na které žijete a po které chodíte, je mým tělem, vyjádřením mé duše. Jste tu vítaní, neboť jste součástí mého těla. Vaše tělo je mojí částí, je stvořeno z pozemské hmoty. Buďte si velmi vědomí buněk ve svém těle, které jsou velmi malé, nezávislé entity, které přesně vědí, co mají dělat. Ve vašem těle fungují k rovnováze, harmonii a součinnosti.

Nyní si představte, že jste ve svém těle přítomni jako zářivé slunce. Vaše světlo není ze Země. Přicházíte z vesmíru. Jste živoucí duše, která je schopná vzít na sebe nespočet forem, a nyní jste přítomni ve formě pozemské. Představte si, že světlo vaší duše září ve středu vašeho těla, v centru blízko vašemu srdci. Sledujte, jak zde světlo září, a vzpomeňte si, kým jste: jste tu celou věčnost. Měli jste mnoho životů, nejste tu poprvé.

Vzpomeňte si, kdo jste! Vězte, že jste na tomto těle nezávislí, že jste nezávislí na tomto životě a společnosti kolem. Přišli jste sem přinést něco nového, něco jedinečného, něco, co není lidmi kolem vás zcela pochopeno. Vyžaduje to kuráž a odvahu přinášet něco, co je nové, protože nové věci způsobují odpor. Proto je tolik důležité vzpomenout si na to, kým jste: na vaši svobodu, na vaši nezávislost. Jedině pak dokážete být v této realitě opravdu sami sebou a šířit své světlo.

Nyní vás žádám, z místa, kde je vaše srdce, abyste spojili světlo své duše se všemi buňkami svého těla, které mají své vlastní individuální vědomí, a přesto jsou mojí součástí, součástí Země. Představte si, že se světlo vašeho srdce, vaší duše spojuje s vědomím všech vašich buněk. Vaše světlo září na všechny tyto buňky a ony s radostí reagují. To je to, co chtějí – chtějí být vámi inspirovány! To je jejich cílem, to je jejich funkce.

Možná si myslíte, že cíl vašich buněk je jednoduše udržovat vaše tělo, aby fungovalo a přežilo, a na jisté úrovni je to pravda, nikoli však na té nejhlubší úrovni. Váš nejvyšší smysl tu na Zemi je být nástrojem, skrze který se může vaše duše manifestovat. Kvůli tomu je tu vaše tělo. Proto spojení duše s vědomím těla je ohromně důležité. Celé vaše tělo podstupuje přeměnu, kterou nelze vysvětlit na hmotné úrovni.

Nyní si představte, že se světlo z vašeho božského jádra pomalu šíří z vašeho srdce a dotýká se něžně vašich buněk: ve vaší hrudi a ramenech, krku a hrdle. Pak dovolte všem buňkám ve vaší hlavě, aby byly dotknuty energií vaší duše, přijaly ji a mohly tak obdržet směr a vedení z božského Zdroje. Nechť energie vaší duše, světlo vašeho srdce proudí vašim solarem, vašim břichem dolů do podbřišku a na chvíli vnímejte střed svého podbřišku. Mohou tu být staré emoce odporu k životu, které ztěžují přístup světla vaší duše: „Je to bezpečné? Měl/a bych tu být se svou jedinečnou energií, se svým světlem?“

Vnímejte, zda světlo vaší duše může prostupovat do vašeho žaludku, do vaší kostrče, do vaší pánve. Pokud zde vnímáte místa, kde se vyskytuje odpor ke vpuštění světla, jen pozorujte, co se děje, a nic nenuťte. Jen vnímejte, zda je někde ve vašem těle temné místo nebo napětí, kde je energie jaksi stažená a skrytá. Velmi přijímacím a otevřeným pohledem soustřeďte svou pozornost na toto tíživé místo. Vaše vědomí je velmi jemné a poddajné a tak jako lehký vánek obklopte toto místo svou pozorností.

Uvnitř této zablokované energie je život, který byl z mnoha důvodů skrytý. Povzbuďte tento život, aby se vám přihlásil. Zeptejte se: „Kdo jsi? Neboj se mě, ukaž se.“ Pozorujte, zda se vám něco objeví: obraz, symbol, může to být také zvíře nebo lidská bytost nebo možná dítě. Vše, co je v člověku zablokované a skryté chce ven, chce se to osvobodit. Má však strach, a proto se občas skrývá. Abyste to mohli oslovit, nemůžete nic nutit. Stačí být jemně přítomní a naslouchat. Nechtít cokoli změnit a nepřát si se této části zbavit je ten nejprospěšnější přístup.

A tak tiše pozorujte nebo vnímejte, co se chce samo z této temné části odhalit. Představte si, že natahujete svou ruku tomu, co se objevuje, a ujišťujete to tím, že říkáte: „Jsi dobrý/á, můžeš být tím, kým opravdu jsi.“ Vítáte tuto část sebe tím, že za ni přebíráte zodpovědnost a slibujete, že s ní budete spolupracovat. V této celé ucpané a zablokované energii je zároveň síla a schopnosti, které vám náleží. Nikdy není úmyslem odstranit jen zablokování nebo problém. Je to o přeměně a uvolnění starých energií a to tak důkladně, že jádro světla uvnitř vás se s tím může spojit. Proto je cestou láska a milování, nikoli boj s negativními energiemi či problémy, které ve vás jsou.

Nakonec umožněte své duši proudit až dolů do vaší pánve, k vašim stehnům a nohám a věnujte zvláštní pozornost svým kolenům. Představte si, že buňky kostí ve vašich kolenech se otevírají světlu vašeho srdce. Vzpomeňte si na to, jak radostné je žít a být na Zemi aktivní, a tak obnovte tyto radostné vzpomínky. Pak nechejte své světlo sestupovat dál do vašich lýtek a kotníků a zcela do vašich chodidel: do vašich pat, chodidel a do vašich prstů.

Svěřte světlo své duše Zemi. Jsem tu pro vás. Jste ve mně i na mně vítaní. Nemusíte tím procházet sami. Čím víc umožníte svému světlu duše, aby bylo přítomné, tím víc jste ochraňováni a neseni svou vlastní moudrostí a spojením mnou, se Zemí. Zdravím vás ze svého srdce a ráda bych vám poděkovala za vaši přítomnost tady a teď.

© Pamela Kribbe
www.jeshua.net

Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Jsem divoká žena

Jsem divoká žena,
navzdory sobě i tomu, co mi říkali,
vím, že krása kvete v každém věku,
na počtu let nezáleží.
Jsem divoká žena,
naučila jsem se, co je to být nositelkou života,
rodit děti,
tvořit umění,
zasévat semena lásky.
Jsem divoká žena,
od hlubin špíny, kterou mám za nehty
až do výšin své duše
já a Země jsme jedno,
skrze mou kůži ševelí větry čtyř světových stran.
Jsem divoká žena,
a duch každé divoké ženy se mnou splývá,
protože divoké ženy jsme všechny
a všechny jsme dohromady jeden divoký duch.
Půjdu za hlasem svého srdce,
jsem divoká žena,
zpívám ze srdce,
tančím s hvězdami,
vyji na měsíc,
miluji nespoutaně.
Jsem divoká žena,
do nejhlubší, nejtemější a nejposvátnější součásti sebe sama,
jsem beze strachu,
v pláči je moje síla,
otevírám náruč nebesům a vítám déšť.
Jem divoká žena,
vyživuji, miluji a ochraňuji,
stojím silná, tichá, něžná za svými bratry
kráčím odhodlaně, s pokorou a radostí po matce Zemi
a nic mne nezastaví,
jsem divoká žena.

~ Melissa Clary

Vztahy nové doby

V tom jaký máme vztah k lidem, k přírodě, zvířatům, rostlinám, planetě, vesmíru atd. se odráží to, jaký máme vztah k sobě. Vše je propojeno, jak nahoře tak dole, jak uvnitř, tak vně a naopak. Pokud máte potřebu se vědomě oddělovat, odstřihávat od lidí a rušit s nimi spojení, tak co vlastně rušíte, když ten druhý je vámi a vy jím? Rušíte zároveň spojení sami se sebou, se svým srdcem…

Na lidi, kteří mají spolupracovat a společně tvořit jsou nyní vyvíjeny tlaky, aby se rozdělovali. Nepodléhejte těmto tlakům… Pokud jste pevně ve své duši, svém srdci, tak cítíte lásku k sobě i ke všemu živému. Srdce, láska, nerozděluje, neodděluje, neodstřihává, ale naopak spojuje, propojuje, souzní. V srdci je vždy harmonie se vším, radost, soucítění.

Pokud se na druhého člověka dívám jako sám na sebe, a jsem ve svém srdci, tak i vnímám, že, když něco udělám, tak ten můj bližní se bude tak a onak cítit. A chtěl bych se já cítit, tak jak se cítí můj přítel? Jdu do svého srdce, které miluje, které je laskavé, soucitné a vím, že láska je bezpodmínečná. Tak jako miluji sebe, miluji i svého přítele…

V našem spojení, v našich srdcích, v našem sdílení a společném tvoření je obrovská síla. Než jsme šli na tuto planetu, tak se mnozí z nás domluvili, že se zde potkáme, rozeznáme a budeme pokračovat v naší misi. Srdce vás volá k těmto setkáním, srdce se chvěje radostí a štěstím, když se tyto duše poznají…

214

Čím více těchto lidí vibrujících na podobné vlně se sejde, tím rychleji se tvoří nové energie. Každý z nás má výraznější jiné schopnosti. Někdo dokáže stahovat vysoké vibrace z jiných, barevnějších vesmírů, jiný je dokáže zde na Zemi ukotvovat a propojovat s jádrem, někdo je více jasnovidný, jiný jasnoslyšný, někdo má potřebné informace, kódy, někdo přináší symboly, někdo je více ohnivý, další má silnější spojení s vodou. A když se tito lidé setkají a již jen, když tak vedle sebe jsou, tak se spojí jejich schopnosti a vše se transformuje velmi rychle. Jeden stáhne, druhý dodá informace, třetí symboly, další ukotví. Proto se setkáváme, proto sdílíme a společně tvoříme. Čím více jsme spolu, čím více o sobě víme, čím více se rozeznáváme, spojujeme, propojujeme, tím větší rychlost a sílu vše nabírá.

Pokud cítím spojení se svou duší, svým srdcem, vyšším Já, Zdrojem, Vesmírem, Zemí, poté cítím i spojení s jinými lidmi, lásku k nim, soucit a chuť společně tvořit.

Nepřišli jsme zde na dovolenou, přišli jsme zde pozvednou vibrace, vrátit Zemi do jejich původních kódů. A když se spojíme a budeme tak konat v radosti a lásce, tak více než kdy jindy pocítíme podporu vesmíru, radost a ve své podstatě to pro nás pak ta dovolená je, ale ne odpočinek, kdy ležím a nic nedělám, ale kdy tvořím a zároveň si užívám relax.

V současné době již vše jede tak rychle, že lidé vnímají ve svém srdci s kým se potřebují setkat. Při těchto setkání dochází k obrovskému léčení, aktivaci a k propojení schopností. Stačí jen spolu být, být ve svých energetických polích a už to jede. A tak se stává, že z tohoto setkání odejdete s drakem, se kterým tvoří kolega či se spojíte s jeho vesmírem, spojíte se s rostlinnou či minerální říší. Jeden předá druhému to a jiný ono. Barvy vašich energetických polí se promíchají a předají si informace.

A to jsou vztahy nové doby, ať už mezi kolegy, přáteli, milenci… Setkávají se ty duše, které si mají co předat, které spolu mají tvořit, které jsou na podobné frekvenci a propojují se.

Nikdo a nic není od nikoho odděleno, oddělovat chce jen naše ego, vzájemná láska spojuje…

A tak se spojme, nepalme mosty, neničme základy, nikdy nevíme, kdy nás ten most opět zavolá. Ve skutečnosti mosty mezi našimi srdci se zbořit nedají, ty jsou tam stále, ať chceme nebo ne. Jsou barevné, duhové, diamantové, třpytí se. V srdcích spojení nikdy nekončí…

Jen ve stavu odpojení se chceme odpojovat.

Tak nespalme to krásné v nás…

S láskou – Antalii

Ivona Antalii
http://www.kliceksrdci.cz

Obraz vašej duše

…keď vám do života vstúpi obraz vašej vlastnej duše,
je to ako opojenie. To poznanie vlastného obrazu je nádherné. nevinné, ale zároveň hlboké. On je mnou a ja ním a obaja sme zároveň sami sebou. Čas neplynie, kozmický čas ostáva stáť, prežité chvíle zakoreňuje do nás tak hlboko, že pri myšlienke na ne ich prežívame znovu a znovu rovnakou intenzitou aj v neprítomnosti svojho obrazu. Všetko prežívame a vyjadrujeme v reči vášne, iná neexistuje. Každý pohľad, každý dotyk, každý bozk, každé splynutie je momentom, kedy sme jedno. Milovanie duší je najčistejšie a najvášnivejšie spojenie, aké je možné na tejto nádhernej pozemskej púti zažiť.

Do môjho života vstúpil „náhodou“. Dve duše, ktoré nevediac čo hľadajú, sa našli. Dnes mi je úplne jasné, že to nemohlo prísť skôr ani neskôr, muselo to prísť práve v ten pravý čas, kedy sme obaja boli na to pripravení. Od začiatku to bolo spojenie na duševnej úrovni, hodiny strávené v spoločných debatách na diaľku o veciach možných i nemožných, zvláštnych aj bežných, vzácnych, ale aj úplne najobyčajnejších. Ladili sme. Moje najhlbšie ja s ním ladilo na úrovni, ktorá nemala nič spoločné s porozumením, aké bežne vzniká medzi ľuďmi. postupne som mu dovolila nahliadnuť do mojich tajných komnát, kam som obyčajne nikoho nepustila. Bolo to vzájomné.

moon-dvojplamen

Je jediný, kto videl moje Ja nahé, úplne obnažené, tak zraniteľné ako laň v lese, keď pije vodu z priezračného potoka. Aj ja som sa napila, plnými dúškami som prijímala ten vzácny elixír života, ktorý mi ponúkol. Viem, že sa pýta: „Prečo je to takto?“; „Prečo sme sa nestretli skôr?“ Nemohli sme sa, neboli sme pripravení stretnúť seba samých. Nezvládli by sme to. Nedokázali by sme ustáť vlastnú vášeň, ktorá nás v životoch ženie vpred a ktorej naši najbližší zatiaľ nerozumejú. Uhoreli by sme ako fakle.

Je to dokonalé spojenie. dokonalý súzvuk. Dokonalá súhra. Sme si všetkým a zároveň ničím. Strácame sa a opätovne nachádzame jeden druhého vždy, keď zatúžime po domove. Po tom ozajstnom, vesmírnom. Nie je postavený ani z kameňa, ani z tehál. stojí na oveľa pevnejších základoch. Stojí na základoch prenádhernej lásky. Takej, ktorá nechce MAŤ. Nechce VLASTNIŤ. Nechce MENIŤ. Takej, ktorá VIE. Takej, čo CHÁPE. Takej, čo TVORÍ NÁS SAMÝCH. A práve táto láska je dôvod, prečo je naše pozemské putovanie oddelené. Máme lásku dávať, učiť jej našich najbližších, vedome objímať život vo všetkých chvíľach a prijímať s pokorou všetko, čo nám ponúka.

Vesmír vraví, že on je moja hĺbka, ja jeho sloboda. Dokonale vystihnuté. Už viac neblúdim životom, viem, prečo som tu, viem, prečo je tu. Vedie ma do vlastného šťastia, ukazuje mi šťastie, ktoré je vo mne, a na ktoré som chcela zabudnúť. Vesmír nás spojil, aby sme vedome pretvárali svet okolo seba na miesto, ktoré je preplnené láskou. Kde budeme priťahovať dušičky, ktoré to cítia rovnako a budú nám pomáhať s transformáciou tých, ktorých toto poznanie ešte len čaká.

Som, kto som, aj vďaka nemu. Som bláznivá, slobodná, vášnivá. Dovolila som si byť pri ňom ženou. Nespútanou, divokou, jemnou, nežnou a citlivou zároveň. To, čo som donedávna neakceptovala, teraz s pokorou prijímam. Prijímam samú seba vďaka nemu. Spoznávam seba cez neho. Je vo mne a ja v ňom. Dve úžasné bytosti spojené tým istým poznaním.

S vášňou v srdci,
Cora

Zdroj: Love Soul Life Freedom

Honba za fenoménem Dvojplamen

V posledním období se do povědomí lidí dostávají informace o partnerství dvojplamenů. Zájem o tento fenomén stále narůstá. Avšak představa o tom, jaký tento vztah je, o romantické lásce, unášejících čarokrásných pocitech, splynutí ve společném láskyplném objetí, však bývá velmi zkreslená a zavádějící. Skutečnost, opravdové prožívání a smysl těchto vztahů, je úplně jiná.

Zda se v aktuálním životě vůbec se svým dvojplamenem setkáme, nemůže ovlivnit naše vlastní přání či neutuchající touha vedle něj spočinout. Shledání bývá předem daná událost a stává se tak až na závěru vlastní cesty poznávání, rozvoje a růstu, po mnoha inkarnacích. Se svým dvojplamenem se potkáme až poté, co jsme na této Zemi prošli vším a zakusili už téměř vše, co vůbec bylo možné zažít.

O romantickém vztahu a vůbec o fungujícím vztahu dvojplamenů, se nedá hovořit v jeho fázích předcházejících dorovnání na všech úrovních, s výjimkou počáteční nedlouhé fáze setkání a „nahlédnutí do ráje“. Další, následující stádia, jsou více méně utrpením, jelikož vyplouvá na povrch vše, co je potřeba transformovat, dorovnat a doladit. Je to velice náročné, neboť mnohdy až opravdu nesnesitelná bolest dokáže jedince přimět ke změně, vlastní práci na sobě. Čím více se však oba blíží osobní rovnováze a tím tedy i rovnováze společné, vše se ustaluje a obnovuje se společné sdílení, cítění a harmonické prožitky. U naprosto dorovnaného dvojplamenného páru, po překročení hranice rovnováhy, se však nejedná o tradiční romantický zamilovaný vztah. Zamilovanost a romantika nejsou na místě. Jedná se o vyzrálé ustálené uvědomění a vnímání. Nevyznačuje se citovými výkyvy v úžasných výšinách při vzájemném sdílení a souhře, a zároveň ve strmých propadech při odloučení či neshodě. Jedná se o ustálenou rovinu vyzrálých postojů bez kolísání, je to naprosté sladění a sounáležitost. Někdo by zde mohl postrádat dynamiku, ovšem ta by pár odváděla od jeho pravé podstaty, společného, vyrovnaného, stálého a cíleného konání a tvoření.

Mnoho, zvláště velmi romanticky založených lidí, se zhlédlo v tomto fenoménu, a toužíc prožít úžasnou lásku, dosud nepoznané city, splynutí s milovanou osobou, směřují téměř veškerou svoji pozornost a energii k hledání a nalezení „své druhé poloviny“. Upínají se na hledání a sblížení se svým dvojčetem a zapomínají žít. Hledají někoho, bez koho se necítí úplní a nemohou zažít pocity absolutního štěstí. Touha po nalezení a splynutí se svým dvojplamenem se může proměnit až v chorobnou posedlost, která však pouze naznačuje neschopnost plného žití a prožívání svého vlastního života.

I mnohé ženské dvojplameny se velmi upínají na svého párového partnera, a to obzvláště tehdy, kdy po setkání a počátečním nádherném prožitém období, jejich vztah z důvodu neutichajících a stále se stupňujících rozporů ztroskotal. Povědomí a informace o konceptu dvojplamenů jim mohou sice jisté věci pomoci vysvětlit, ale také je mohou svést k tomu, že veškeré své úsilí a pozornost budou směrovat na sblížení se svým partnerem, avšak zapomenou žít svůj vlastní život. Utrpení způsobené marným stíháním svého dvojčete je stejně nakonec donutí vrátit se k sobě, ke svému životu a nalezení všeho, co hledaly u svého dvojplamene, uvnitř sebe samého. Jsou donuceni naučit se žít, prožívat, být šťastní a naplnění sami se sebou. Dvojplamenný vztah nedovoluje závislost a potřebu někoho doplňovat, či být někým doplňován.

twin4n

Je důležité si uvědomit, že člověk jako osobnost je sám celek. K tomu, aby fungoval, nepotřebuje nikoho jiného, nikoho vně sebe. Je však třeba, aby se naučil být šťastný a naplněný jen sám se sebou bez závislosti na komkoli jiném. Štěstí, spokojenost a naplnění musí vycházet z jeho vlastního nitra. Šťastný, vyrovnaný a naplněný člověk již pak vedle sebe nepotřebuje nikoho, kdo by ho doplňoval, vyrovnával nějakou jeho slabinu či nedokonalost, cokoli mu dával. S obdobně založeným partnerem může vytvořit vztah, který není stavěn na potřebě či závislosti, ale na harmonickém sdílení. V případě, že v tomto vztahu dojde k jakkoli dlouhému odloučení, nedochází ke krizi z nedostatku či závislosti, neboť druhý z partnerů je schopen zabezpečit sám sebe ve všech oblastech života, a to citových i materiálních.

Každý partnerský vztah, který je nám dán, je pro nás důležitý a přínosný, má nás něco naučit, máme jeho prostřednictvím něco pochopit, umožňuje nám žít a prožívat. Pokud bychom se upnuli pouze na hledání dokonalého partnera ve ztělesnění našeho dvojčete, a žili život v naší vlastní vytvořené samotě a izolaci, sami bychom blokovali vlastní vývoj, ochuzovali se o vlastní prožitky, nové zkušenosti. Úmyslně bychom bránili našemu osobnímu růstu a mrhali drahocenným časem vlastního života. Svůj dvojplamen potkáme až v okamžiku, kdy budeme již dostatečně připraveni, budeme mít potřebné množství zkušeností a prožitků. K tomu nám právě mají dopomoci i předcházející partnerské vztahy.

Konceptem dvojplamenů je smysluplné a účelné se obšírněji zabývat až ve chvíli, kdy tato situace člověka skutečně potká a přímo se ho dotkne, kdy je zažehnut proces sbližování. Od této chvíle zpravidla nebývá cesty zpět, není možné proces zastavit či pouto přetrhnout. Nezbývá nic jiného než se situaci postavit čelem a začít postupně zdolávat všechny zkoušky doprovázející proces vlastní transformace. Toto období bývá velmi náročné a bolestné, mnohdy doslova utrpením. Nemálo dvojplamenů upřímně přiznalo, že by bylo raději, kdyby své dvojče nikdy nepotkalo. Přestože jsou dvojplameny vnitřně vedeny ke sladění se svým partnerem a k závěrečnému vytvoření vyrovnaného stabilního svazku s jistým posláním, nesmí se nezdravě upínat na vzájemné přibližování, a tedy přímo na svého partnera. Musí žít svůj vlastní plný život. Proces sbližování je o jejich vlastní totální přeměně a závěrečné společné „splynutí“ – ujednocení je pouze důsledkem jejich vlastního růstu a transformace.

Pravým smyslem života na Zemi je naučit se žít. Žít, užívat si, radovat se, být naplněni a šťastni. Tomu nás paradoxně učí i zkušenosti a prožitky, které nám nejsou zrovna příjemné. Je tedy třeba přijímat do života a zpracovávat vše, co nám vstupuje do cesty. Žít teď, v tomto okamžiku, na plno, a nemrhat svým životem a časem vlastním ustrnutím, hledáním své ztracené „druhé poloviny“ či čekáním na vysněnou dokonalou lásku.

Ivana „Geri“ Kutnarová

Zdroj: https://dvojplameny.wordpress.com