Tag Archive | spojenie

Dvojplameny – o co tu vlastně jde?

Mnoho lidí si pod pojmem dvojplameny představuje něco úžasného, až nadpozemského, unášející láskyplný vztah, intimní sdílení, milostné splynutí, šíření lásky a světla kolem sebe. Tyto vztahy jsou ale ve skutečnosti od takovéhoto jednostranného pojetí dosti vzdálené, jejich pravý význam a mysl je mnohem prozaičtější. Nejedná se o žádná bájná a vysněná spojení, jejich existence a žití v tomto hmotném světě je naprosto reálná. Důkazem jsou oni sami, jejich životy a úděly, kterými tu procházejí.

Veškeré Vesmírné dění probíhá v neustálém koloběhu zrodu a zániku, spojení a rozpadu. Vše pulzuje, přetváří se a sjednocuje, aby se následně mohlo opět rozpadnout a stvořit něco nového. Je jedno, zda se jedná o měřítko malé, či to největší, zda je časová jednotka hodina, či jsou to miliardy let. Menší díly a časové úseky jsou součástí větších celků a epoch. I lidské bytosti, dvojplameny, dvojice, které kdysi byly jedním, jsou součástí tohoto Vesmírného koloběhu. V okamžiku svého rozdělení, byl jeden jako druhý, stejného vnitřního upořádání, každý samostatný a soběstačný v rámci vyrovnaných principů, připraven projít vlastní cestou poznání.

Absolutní poznání na tomto světě zahrnuje prožití veškeré škály možností, všech možných způsobů bytí prostřednictvím mnoha životů. Tak, jak dvojčata zrozená z jednoho celku, v oddělení tímto procházejí, postupně se sobě vzdalují odlišností svých prožitků. Mohou se tedy během své pouti sama sobě jevit jako navzájem velmi odlišná a nesourodá. Není to však nic jiného než přirozený proces vlastní přeměny od zrodu po završení cyklu. Ke konci své cesty se dvojplameny opět přibližují a rozeznávají ve své podobnosti. Jejich poznání se blíží naplnění, stávají opět samostatnými a soběstačnými osobnostmi s vyrovnanými principy, takovými, jakými byly na počátku. Čím více mají oba odžito, tím více rozpoznávají jeden v druhém sami sebe a jsou více přitahováni k vytvoření jednotného společného celku. Kruh se začíná pomalu uzavírat.

A právě v tomto období se ve větší míře začínají setkávat osoby, které si připadají velmi blízké, jako by jedna v druhé spatřovala sama sebe. Zpočátku většinou ani jeden z nich netuší, oč jde, ale oba cítí, že je k sobě váže nějaké pouto, něco společného. To je počátek rozpomínání na to, co byli kdysi. Dvojice prožije až neuvěřitelné sblížení, pocit návratu domů. Po nějaké době však oba začnou podléhat svým starým, již zvládnutým zkušenostem, jejich spojení nabírá trhliny a zpravidla spěje k rozpadu – jejich rozluce. Odloučení se může opakovat, trvat měsíce, ale i desítky let, tak dlouho, až každý z páru dokončí svoji vlastní cestu poznání, prožije, pochopí a přijme jakoukoli variantu života jako jednu z možností, a to bez odsuzování kterékoli. Završením cesty poznání je vše dorovnáno, jejich svazek se stává jednotným, stabilním a schopným tvořit něco nového.

Takže, o co tu vlastně jde? O život a jeho prožívání ve všech jeho možných polohách a podobách. O pochopení veškerého dění a všemožného konání, jako jedné z možností života. To je poznání veškerého žití a přísluší každému z nás. Bez ohledu na to, zda již kdo svůj dvojplamen rozpoznal či ne, máme tu žít a prožívat až do chvíle naplnění. Dvojplamenné pouto je pouze směrovkou a vodítkem, kdy nám dvojče, zrozené ve stejný okamžik a za shodných okolností, pomáhá rozeznat, která zkušenost nám ještě chybí k nalezení sebe samého, k návratu do prvotního zrodu, kdy kruh se uzavírá. Vše pulzuje, přetváří se a sjednocuje, aby se v okamžiku absolutního stavu mohlo zrodit něco nového…

Ivana „Geri“ Kutnarová

Zdroj: https://dvojplameny.wordpress.com/2017/08/23/dvojplameny-o-co-tu-vlastne-jde/

Reklamy

Varovné signály, že se nejedná o dvojplamen

Není všechno zlato, co se třpytí…

S rostoucím povědomím o dvojplamenech přibývá lidí, kteří věří, že právě jejich vztah je ten dvojplamenný. Ačkoliv počet dvojplamenných setkání přibývá, pořád je to jev velmi vzácný a ne všichni jsme předurčeni svůj dvojplamen potkat v tomto životě. Říkám schválně ‘předurčeni’, protože jsme si to před příchodem na tento svět naplánovali. Setkání s dvojplamenem se nikdy neděje pro nic za nic. Nejen že je naplánované, ale má i svůj důvod – svou misi.

Mnoho z těch, kdo touží po dvojplameni, ve skutečnosti touží spíše po vášnivém či romantickém vztahu, neobyčejném sexu nebo pseudo-duchovním partnerství, protože duchovno je tak nějak v módě a mít za partnera dvojplamen musí být cool, když se o tom na mnoha duchovních webech poslední dobou tolik mluví.

Pokud pochopíme skutečnou podstatu dvojplamenného vztahu a budeme podle toho žít, je jedno, zda jsme svůj dvojplamen potkali, nebo zda žijeme sami či s jiným partnerem. Čistá láska a duchovní osvícení je vždy pozitivní věc a nemůžeme nic ztratit, jen získat.

Problém ale nastává, když podstatu dvojplamenného vztahu nechápeme a místo hodnot, na kterých je dvojplamenný vztah založen se za každou cenu držíme vztahu, který je nefunkční, jen proto, že věříme, že je to náš dvojplamen. Takový omyl může být doslova osudový a místo slibovaného duchovního probouzení přijde jen kolotoč manipulace a sebedestruktivního chování.

Někteří autoři používají termín falešný dvojplamen. V zásadě ale nic takového neexistuje, ne ve smyslu, že bylo božím plánem vytvořit nějaká falešná dvojčata. Jde prostě o omyl v rámci naší svobodné vůle, kdy pod tíhou toho, co jsme kde četli a ve víru zamilovanosti odmítáme vidět pravou stránku vztahu, a roubujeme termín „dvojplamen“ na někoho, kdo je ve skutečnosti někdo úplně jiný, nejčastěji karmický vztah.

Přiznat si, že člověk naletěl své vlastní naivitě nebo intrikám partnera není vůbec snadné a chce to notnou dávku odvahy. Obzvlášť, když jste zamilovaní. Odhoďte na chvíli růžové brýle a buďte k sobě maximálně upřímní. Může vám to ušetřit mnoho starostí.

Po ovoci poznáte je…

1. Energie

Jedním z hlavních rozpoznávacích znamení je vzrůstající či klesající energie. Dvojplameny jsou jako dynamo – generují energii. Není to tak, že si vzájemně dávají svou energii, oni jeden v druhém podněcují jeho vlastní plamen a společně přímo srší energií. Stačí strávit s dvojplamenem několik minut, nebo s ním prohodit pár slov a vyzařujete radost a energii ještě několik dní. A to nemluvím o milostném spojení, tam je výsledek ještě markantnější, je to doslova omlazující kúra.

Nutno dodat, že každá zamilovanost funguje podobně prvních několik týdnů, možná měsíců. Dvojplamenná energie je taková ale pořád, i v době krize a po ní ještě roste.

Naopak pokud po období té největší zamilovanosti začnete energii ztrácet a za nějaký čas jste úplně na dně, neschopni si sebe vážit a mít své vlastní plány, aniž by vás partner “dobil” svou přízní, je to jeden velký červený vykřičník. Tím víc, pokud to trvá dlouhodobě. Zavání to vzájemnou nebo jednostrannou závislostí. Pokud nemáte sílu na nic jiného, než dokazovat mu svou lásku, a to dokazování vás ještě více vysiluje – toto není dvojplamenný vztah.

2. Bolest

Jedním z důvodů, proč si lidé pletou dvojplamenný vztah s karmickým, je ten, že oba vedou trním. Jak dvojplamen, tak karmický partner ve vás dříve nebo později uvolní negativní vzorce chování a poukáže na to, co nemáte vědomě zpracované. Mindráky z dětství, z předchozích vztahů, minulých životů…bolí to, spouští to kolotoč obviňování a sebelítosti.

Přesto je mezi těmito vztahy velký rozdíl. Dvojplamen vám nikdy neubližuje záměrně. A i když k němu můžete dočasně cítit vztek nebo výčitky, nikdy byste mu vědomě neublížili. Vaše duše vás vždycky včas zabrzdí, někde hluboko v sobě cítíte i přes ten vztek hlubokou lásku a úctu. Víte, že je to silnější, než váš vztek. Intuitivně vždy raději pohladíte, než bodnete. A hlavně – nakonec z toho máte dobrý pocit. Dvojplamenná bolest není nikdy samoúčelná, vede k osvobození se od starých vzorců a strachů. Časem je to zcela zřetelné.

Pokud ale dlouhodobě převažuje bolest nad radostí, a hlavně pokud z vašeho nitra (nikoliv z mysli) přímo tryská otázka, zda máte takové utrpení zapotřebí… pak ho nemáte zapotřebí – a velmi pravděpodobně se nejedná o dvojplamenný vztah a zasloužíte si něco lepšího.

3. Podpora

Další z velmi snadno viditelných znaků vztahu je způsob, jakým vás váš partner podporuje. Dvojplameny si pomáhají jen výjimečně – jen tehdy, když si ten druhý nedokáže pomoci sám a jen do té míry, aby si od okamžiku pomoci už dokázal pomoci sám – a to vše absolutně nezištně. Dvojplameny mají radost, když je ten druhý silný, soběstačný a dělá pokroky. Vítězství jednoho je radostí druhého.

Pokud vám váš partner pomáhá zejména tehdy, když jste na dně a nemáte jinou možnost než jeho pomoc přijmout, je silnější a udržuje vás v pozici slabšího, aby vám mohl pomáhat dál, a zajišťuje si tím vaši vděčnost a lásku, je to velký varovný signál! Obzvláště tehdy, když dává najevo, že ho vaše pokroky dráždí a nesnese, abyste byli silnější než on, nedej bože nezávislí na něm. A platí to samozřejmě i opačně – pokud tohle děláte jemu a vyhovuje vám, že mu pořád pomáháte a že je vám za to zavázán. Nebo se dobrovolně udržujete slabí, aby vás mohl zachraňovat jako nějaký princ. Takový vzorec vztahu je zcela nekompatibilní s dvojplamenem. Můžete si tím dočasně projít a vyměňovat si role, než se vaše energie ustálí, ale dlouhodobě nastavený vztah tímto způsobem bude jen těžko dvojplamenný.

4. Synchronicity

Synchronicity doprovázející dvojplamenný vztah jsou doslova šťastné náhody. Jako by se celý vesmír skláněl k vašim nohám, aby vám umetl cestičku k co nejlepšímu výsledku dané situace. Ne všechno je růžové, ale nelze si nevšimnout velmi neobvyklých „zásahů“ osudu, kdy se něco přihodí ve správný čas na správném místě a mnohem lépe, než byste čekali.

Naopak pokud svůj vztah udržujeme „dvojplamenný“ jen svou vírou, celý svět jako by se nám snažil otevřít oči. Bohužel to dost často nevidíme. Všímejte si proto, jaké synchronicity se kolem vás dějí. A to hlavně v souvislosti s vaším partnerem. Stávají se vám místo šťastných náhod spíše nehody? Všechno, co se týká vašeho partnera vám přináší smůlu? Špatné načasování, nedorozumění, zásahy vyšší moci, že nic nevyjde tak, jak má? Vysiluje vás to? Možná váš vztah neladí s vesmírným řádem. To ještě neznamená, že není dvojplamenný, může jít jen o dočasné zbloudění z pravé cesty. Ale rozhodně je to důvod k zamyšlení a k analýze ostatních varovných signálů. Obzvlášť pokud takové nehody provázejí váš vztah od začátku!

5. Duchovní pokrok

Dvojplameny přirozeně a bez námahy směřují k osvícení. Skrze bolest a nelehké situace – ale vede vás to samo. Nepotřebujete žádného guru, ani kouče a pokud jeho rady vyhledáte, pak většinou na začátku vztahu a brzy vám všechno začne docházet samo. Vaše vnitřní moudrost sílí, není to arogance, je to zdravá sebejistota a sebeláska. Informace se dostavují ve správnou chvíli ve správném množství.

Varovným znamením pak je – žádný, nebo minimální duchovní pokrok. Ať čtete, co čtete, chodíte na přednášky, meditujete, nemáte ze sebe pocit posunu, radosti, lehkosti a vlastní síly. Naopak, pořád hledáte více a více duchovna, ale realita je čím dál bolestnější a nepříjemnější. Váš vztah drží pohromadě jen jako vzdušný zámek, je vzpomínkou na dávnou Atlantidu nebo růžovým snem o budoucnosti, ale v realitě nejste schopni nic z vašich duchovních rovin vztahu realizovat. Sáhněte si do svědomí a zeptejte se sami sebe, jestli váš zájem o duchovno není jen únikem před realitou. Jestli nehledáte duchovní opium pro v realitě zcela nefunkční vztah. Pokud to drhne tady a teď, je problém tady a teď a lze vyřešit tady a teď. Myslím tím v realitě v tomto životě. Buď dvojplamennost vztahu cítíte nejen duchovně, ale i fyzicky, nebo dvojplamenný není.

Zní to absurdně, ale čím bude vaše láska opravdovější a skutečně „dvojplamenná“ tím méně „duchovna“ budete potřebovat. Váš duchovní pokrok se bude projevovat schopností žít ve hmotě, nikoliv z ní unikat.

Duchovní realita dvojplamenů splývá s jejich fyzickou realitou. Je totožná. Fyzicky žijí duchovní pravdu a duchovně prožívají fyzično. Je to jedno a totéž. A zdroj jejich duchovna je v jejich nitru, v srdci, v žádném konkrétním duchovním učení.

Váš vztah je tím, čím je, ať ho nazýváte jakkoliv: buď generuje radost a lásku, nebo bolest a závislost. Poznáte ho po ovoci…

Autor: Eidheann
Zdroj: http://divine-love.quicksnake.cz/

Článek je možné svobodně šířit pro nekomerční účely, se jménem autora a aktivním odkazem. Děkuji.

Život, vědomí a dědictví pradávného Egypta

Jeshua prostřednictvím Pamely (Březen 2017)

Drazí přátelé, já jsem Jeshua. Všechny vás zdravím z břehů Nilu! Je mi velkým potěšením být s vámi. Jako rodina se společně čas od času scházíme na různých místech a v odlišných kulturách. Je tu společné vlákno, které nás spojuje a vede. Je to vlákno života a vědomí, které se snaží na Zemi šířeji a hlouběji projevit.

Život uvnitř nás touží po vědomí. A vědomí v nás touží po životě. Země nám nabízí život prostřednictvím našich těl a emocí. Ty reprezentují Život uvnitř nás jako řeka, která stále proudí a občas je divoká a nekontrolovatelná, a tak se i vy můžete někdy cítit jako tonoucí a pochybovat o svém směřování. Život má ve svém srdci svobodu. Život chce žít! Pro život je žití smyslem samo o sobě. Dalo by se říci, že je unaven „vnějšími cíli“. Můžete to pociťovat, když se podíváte na přírodu: ptáky, hory, květiny. Příroda je intenzivně živoucí a, jak jste svědkem jejího bezstarostného odevzdání silám a cyklům života, můžete si uvědomit, že smysl života nemůže být venku, ale v jeho samotném vnitřním prožívání.

Prožívání života však vyžaduje vědomí. Čím vědomější jste, tím hojnějším a plnějším se váš život stává. Jako lidská bytost jste vyzýváni, abyste rozšiřovali své vědomí, a život se tak sám mohl rozvíjet a vyjadřovat stále tvořivějšími způsoby. Vědomí přináší prostor a vyšší svobodu. Když se podíváte na zvířata v přírodě, uvnitř nich existuje čistá živost a přesto zůstávají – víceméně – omezeni v říši svých instinktů, ve své živočišnosti. Vy jako lidská bytost máte taktéž zvířecí povahu, zároveň je uvnitř vás něco – jiskra světla a vědomí – které vám dává možnost tuto svou zvířecí povahu překročit a něco do ní přidat. To něco navíc je vaše vědomí, které prostupuje život smyslem, směřováním a nakonec láskou.

Tímto vědomím jste vy: je to božská jiskra uvnitř vás. Tato božská jiskra se chce spojit a tančit s životem, s inkarnací, s masem a krví vašeho těla. Vaše původní božská jiskra má touhu prožívat život naplno, vstřebávat ho všemi buňkami těla pro samotné jeho prožívání. Vědomí touží po životě a život touží po vědomí. Když jim dovolíte společně tančit, najdete ve svém životě smysl a naplnění.

Často si myslíte, že ve svém životě musíte něčeho konkrétního dosáhnout, a často jste zaměřeni na jakýsi cíl nebo konečný záměr. Když jste stále lapeni ve zvycích společnosti a jste většinou „ve světě“, můžete být zaměřeni na vnější cíle jako je: práce nebo úspěšná kariéra, vztah nebo manželství, děti, dům. Když jste více orientovaní ke spiritualitě a vnitřnímu světu, můžete usilovat o očištění, osvícení nebo vnitřní rovnováhu. To druhé zmiňované se jeví jako ctihodnější cíle než ty vnější, avšak i zde – v touze po osvícení – se nedotýkáte hlavního důvodu, proč tu jste. Za vším vašim usilováním a na cíl orientovaným hledáním je často popření samotného života. Jste zde, abyste prožívali život – s plnou vervou – a následně kolem těchto zkušeností obalili své vědomí jako paže, objímající život a podporující ho, aby kvetl a vyvíjel se.

Často s životem bojujete. Původní síla Vědomí pro mnoho z vás sklouzla do energie přemýšlení a analyzování, do energie hlavy. Máte emoce, touhy a vášně a pak začínáte přemýšlet: „Jak se s tím mám vyrovnat? Je to dobré nebo špatné? Jak to mohu uchopit, kontrolovat, změnit to? Jak mám dosáhnout svých cílů?“ Takto se život uvnitř vás – ve svém svobodném a divokém projevu – odstřihne a zúží. Myšlení životu klade odpor, téměř útočí. Namísto společného tance Života a Vědomí, mezi nimi narůstá propast a uvnitř vás se oddělí. Život zúží (potlačí) emoce a Vědomí omezí na přemýšlení (často: znepokojující). To se stalo doslova každému: trhlina mezi přemýšlející částí vás samých, která hodnotí a hledá kontrolu nad emocionální částí, která má svůj vlastní život a nemůže být omezena vaší myslí. Takto jste začali vnímat sami sebe jako ty, kteří se skládají z „vyššího“ a „nižšího“ já. Přemýšlející část není schopna konstruktivně zacházet s vašimi vášněmi a emocemi. Téměř všechna náboženství na Zemi usilují o kontrolu nebo „překročení “ emocionální a sexuální energie v lidských bytostech – čímž v lidech ničí živoucí zdroj tvořivosti a inspirace. Jen velmi málo duchovních učitelů plně přijímají Život, přírodu a Zemi a uznávají je jako rovnocenného partnera Vědomí.

To, co vám nyní vyprávím, není pouhý abstraktní příběh. Vy všichni jste žili tento bolestivý boj se svou vlastní lidskou přirozeností, touto umělou propastí mezi životem a vědomím. Nejen v tomto životě, ale i v těch předešlých. Víte, jaké to je cítit se uvnitř rozpolcení, v nesouladu se svým skutečným já, opravdovým já. Vaše skutečné já je velmi živé. V porovnání s vašim skutečným já, jste zpola mrtví!

Je toho tolik, co si nedovolíte udělat nebo cítit. Nesete uvnitř tolik vnitřních tabu: „tento pocit či touha nebo myšlenka je špatná, měl/a bych to překonat, ještě jsem se toho nezbavil/a?“ Pocit selhání a nedostatečnosti vás stále doprovází. Takto k vám život nemůže dosáhnout a vy nemůžete dosáhnout k němu. Máte problémový vztah se svou vlastní lidskou přirozeností. To brání duši, aby vstoupila do vašeho života a bytí. Duše chce žít! Chce se vám ukázat prostřednictvím vašich emocí, snů a tužeb, prostřednictvím světla a temnoty, skrze „dobré“ a „špatné“. Duše se chce obléct do vaší lidské přirozenosti, do živoucího těla. Odepíráte ji přístup, protože sami sebe nenecháte být. Nekritizuji vás za to. Chci vám ukázat, abyste si uvědomili, že pocházíte z dlouhé tradice, ve které se lidé snažili život kontrolovat (jak to vnitřní – lidskou přirozenost, tak to vnější – Zemi samotnou). Chci vám to ukázat, abyste si to uvědomili a mohli to začít pouštět.

Jste nositelé dlouhé historie. Má smysl, že tu jste právě nyní, v Egyptě, na tomto místě a bodě v životě. Rád bych o tom řekl něco víc. V pradávném Egyptě bylo k dispozici mnoho vědění o vnitřním světě, o psychice a existovalo otevřené spojení s dalšími říšemi mimo Zemi. Používání psychických sil a třetího oka bylo mnohem běžnější, než je nyní. Neexistovalo oddělení mezi normálním a paranormálním. Psychická energie, energie záměru a koncentrace byla používána v mnoha každodenních záležitostech a byla používána k budování staveb, v politice, válčení i obchodu. Spiritualita byla součástí denní existence a ovlivňovala každou část života. Na jedné straně tu existovala vědomá pronikavá síla lidské psyché a její schopnost tvořit a proměňovat fyzickou realitu. Ezoterické vědění dosáhlo vysoké úrovně. Na straně druhé ve starém Egyptě existovalo ohromné množství nerovnováhy a sociálního bezpráví. Po mnoho staletí mocné elity pevně držely své privilegované pozice a udržovaly obyčejné lidi od rozšiřování jejich vědomí. Zneužívání psychické moci a manipulace byly běžně používány a původní inspirace, vstupující do egyptské kultury z jiných říší ve vesmíru, byla do velké míry přidušena a zohavena těmi, kteří byli u moci. Mimozemské vlivy, o kterých hovořím, obsahovaly čistá semínka světla zaměřená na pomoc lidstvu pro nabytí větší svobody a vědomí. Vědění, které bylo zprostředkováváno Zemi, mělo umožnit lidem spojit se s jejich živočišnou podstatou, s přítomností jejich duše – tvořit most mezi osobností a duší, mezi životem a vědomím.

Egypt byl kolébkou a místem zrození hlubokého ezoterického vědění přicházející na Zemi z vysoce rozvinutých míst ve vesmíru. Toto vědění a vědomí bylo přijímáno srdci a myslemi lidí žijícími v té době, kteří byli tomuto přílivu jasného a revolucionářského nového vědomí otevřeni. Byli to umělci, spisovatelé, běžní lidé s otevřeným srdcem a někteří vládci, kteří se dívali dál, než jen na potřebu moci. Umění, mýty a monumentální stavby starého Egypta vypovídají o hloubce a síle tohoto vesmírného impulsu. V pradávném Egyptě existuje jistý druh kouzla, který vnímáte, jak vás volá, když procházíte mezi zbytky chrámů a hrobek. Mnozí mezi vámi žili v této éře minulé životy. Znali jste světlou i temnou stránku této kultury. Od narození vnímáte, co se stalo s tímto ezoterickým věděním a silou třetího oka – jak byla zneužita pro účely mocenských bojů a válčení. Někteří z vás byli prostředníky nebo médii a vnímali jste skutečné živoucí spojení s nadpřirozenými silami a vyššími energiemi. Měli jste dilema, které vás rozpolcovalo: jak vyjádřit své vědění a inspiraci v prostředí, které by ho mohlo zneužít pro osobní zisk nebo které by mohlo potlačit svobodu a pravdu. Uvnitř vás existuje bolest ohledně zneužití síly a stále se můžete cítit pronásledováni strachem kompromitujícím vaši integritu, když začínáte dnes používat své dary pro duševní čtení, léčení a zprostředkovávání poselství.

Jsem tu, abych vám pověděl, že nyní to můžete dělat, můžete používat svou schopnost prostředníka vnímat energie a sdílet své vědění vnitřní říše, života a smrti. Impuls světla a vědomí, které bylo původem nejvyšších projevů egyptské kultury stále čeká, aby bylo plně přijato. Nemohlo být tehdy plně zažito, protože lidské vědomí na zemi nebylo ještě připravené. Můžeme to přirovnat k narození mrtvého dítěte. Bylo neseno na Zemi, ale ještě tam nemohlo žít, okolnosti byly příliš nelítostné a dítě příliš křehké. Přesto se narodilo a bylo zpozorováno, bylo některými uznáno jako nositel světla a svobody. Nyní jste vyzýváni, abyste do světa přinesli svou moudrost, svou intuici a jasnost mysli, abyste ji sdíleli s otevřeným srdcem bez zneužívání moci a abyste ctili své lidství. Jste zde, abyste dokončili misi, abyste naplnili slib, který jste kdysi drželi s velkou úctou. Jste nositelé světla. Jste tu, abyste vytvářeli změnu. Nyní je možné činit tak beze strachu ze ztráty svobody a integrity.

Nyní žijete v jiné době. Kolektivní vědomí dosahuje mez strachu a separace. Narůstá vědomí, že je potřebná změna, nejen na vnější úrovni, ale změna vnitřní, změna srdce. Lidstvo si začíná uvědomovat, že energie, která je nyní nejvíce potřebná je Láska. Láska je energií spojení, pozná, co lidi spojuje, co je dělá stejné, vytváří empatii a soucit. Láska je stavitelem mostů. Láska je mostem mezi lidskou osobností a duší, mezi životem a vědomím, mezi zemí a nebem. Přítomnost lásky v lidské společnosti ze široka roste. Víc a víc lidí je podporováno, aby ctilo a vyjádřilo svou individuální přirozenost: to je znamením lásky. Cítit svobodu zkoumat, kdo jste a jak se vyjádřit – ať už jste žena, muž, mladý, starý, chudý, bohatý atd. – to je nyní stále víc považováno za žádoucí cíl. Je to neuvěřitelný pokrok. I když realita ve světě stále nespadá v mnoha ohledech do ideálu, fakt, že je tento cíl nyní veřejně vyjadřován jako hodnotný a zásadní, je symbolem rozšiřujícího se vědomí.

Svobodné vyjádření své individuální povahy nebylo ve starém Egyptě možné nebo bylo velmi omezené. Narodili jste se nyní v dnešním světě, ve kterém je opět rostoucí místo pro život. Lidská osobnost se všemi svými touhami, emocemi a výstřednostmi, může nyní přijít na světlo vědomí a být obnovena. To je skutečný význam spirituality, skutečného vědomí: ctít a respektovat život v jeho nejindividuálnějším vyjádření, což je lidská duše, a pomoci jí kvést a rozpínat se s tvořivostí a radostí.

Cesta pro všechny z vás, jak spojit život a vědomí uvnitř, je přijetí své živosti, svých emocí, své lidské povahy. Přijmout ji bez souzení, přijmout sebe, být svobodní! Propusťte spirituální soudy, nepotlačujte sami sebe, ale dovolte si otevřít své vědomí, aby proniklo hluboce do vašich nejtemnějších emocí. To je alchymie, kterou hledáte. Když dovolíte svému vědomí a životu, vědomí a emocím, aby spolu tančili v milujícím obětí, stáváte se svobodní. Naučíte se chápat sdělení za svými nejtemnějšími a nejsvětlejšími emocemi, namísto boje s nimi budete spolupracovat. Život je vzrušení. Život je forma emoce, vyzývající vědomí: spatři mě, ciť mě, naplň mě svým světlem! Duše je nositelem vědomí a čím více přijmete své emoce vědomím, tím více může vaše duše sestoupit a spojit se s vaší osobitostí. Když se tohle děje, cítíte se živí a radostní, i když problémy přijdou a odejdou a vy čelíte typickým záležitostem, kterým čelí všichni lidé. Radost je nejjistější známkou, že se stáváte celistvými: směs života a vědomí, která se stále pohybuje a vyvíjí a zároveň je v bezpečném náručí Věčnosti.

© Pamela Kribbe
www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Kdo nebo co je duše?

Jeshua prostřednictvím Pamely Kribbe

Drazí lidé, já jsem Jeshua, váš přítel. Jsem tu během této chvíle s vámi jako bratr. Přijměte mé přátelství, mou přítomnost, neboť nejsem daleko. Chci svou rukou pohladit vaše srdce, abych vám připomněl, kdo jste, a připomněl vám jednotu, která nás spojuje. Na oplátku mě pozdravte, otevřete mi svá srdce. Jsem poslem Jednoty a poklekám před vás, neboť jste mí bratři a sestry a já vás vidím jako sobě rovné, jako spřízněné duše.

Mám úctu k tomu, co děláte a kým na Zemi jste. Je to jedno z nejtemnějších míst, na které se jako duše můžete v lidském těle inkarnovat. Vzpomenout si na to, kým jste, když tu jste, jaký je váš kosmický původ, vzpomenout si na svou velikost, rozsáhlost, věčnou přirozenost, je velký úkol, protože se zdá, že vše je tu zaměřené na zapomenutí sebe sama, své nejhlubší esence. To, co jste se naučili z pozemských dob, je důvěřovat jen svým smyslovým vjemům, že to, co vám říkají vaše oči, uši, nos, je skutečná realita.

Hmotný svět kolem vás je považovaný za ztělesnění toho, co je skutečné, pevné a pravdivé. Zvláště v této době, kdy vědecký pohled na svět pronikl všude, existuje ohromný skepticismus ohledně schopnosti vidět za smysly, za fyzickou realitu. Vidět vnitřním zrakem, cítit a vnímat srdcem je zamítnuto jako nereálné, jako pověrčivý nesmysl. Je to velký paradox, protože pouze na úrovni duše zjišťujete, kdo ve skutečnosti jste. Je to právě vnitřní svět, ne ten vnější, kde najdete sami sebe. Jste touto společností sváděni, protože příliš důrazu je kladeno na důležitost vzhledu a na vnější a testovatelné vědění. Podle této společnosti, musí být věci pozorovány smysly nebo být myslí odůvodněné, aby byly skutečné a pravdivé.

Co však se všemi pocity, se kterými se lidé potýkají, s hlubokou osamělostí a marností, kterou lidé řeší? To je ve světě zásadní problém, nejen individuální problém. Ve světě existují hluboké existencionální krize, které v srdcích ničí téměř všechny jedince, proto je třeba duše jako zdroje smyslu každodenního života.

Kdo nebo co je tato duše? V dnešním světě hledat výlučně duši je známkou odvahy, propustit nutkání racionálního a omezujícího myšlení a hledat uvnitř, abyste objevili, co je živé uvnitř vás na té nejhlubší úrovni, zvláště tehdy, když to není v souladu s existujícími standardy a sociálními představami. Pomalu sestupujete do svého vnitřního světa, kde nenaleznete jen světlo, ale taktéž temnotu. Právě když otevřete bránu do svého vnitřního světa, začnete si uvědomovat všechny své temné části. Tehdy začnete být testováni a bude nutné spolehnout se na širší realitu duše, abyste zjistili, že i ty části, které se zdají být nejtemnější, mají smysl.

Znovu uznat a vnímat duši je v tomto světě zoufale potřeba. Je to cesta zpět Domů, zpět k tomu, kdo jste. Právě ze světla, které je zde zažehnuté, můžete naplnit svět novými představami, novou energií, odvahou a důvěrou. Je tolik potřeba to, co může proudit do světa z cesty probuzené duše. V tomto světě je tolik smutku, tolik bolesti a utrpení, a neříkám to proto, abych vás vystrašil, ale abych upozornil na to, jak důležité a naléhavé je, že uznáte a vnímáte ve svém životě duši. Takto se stáváte světlem nejen pro sebe, ale také pro ostatní.

Jak se se svou duší spojujete? Tento svět je tolik odcizený od duše, že na tuto otázku se téměř nikdy neptá. Je to otázka, která není nikdy představena dětem, když vyrůstají a navštěvují školu. Jak se spojujete se svým vnitřním světem? A to nejen se svými emocemi a přechodnými náladami, ale s tím, co leží za vašim vnitřním světem? Je tam trvalejší svět, svět duše, energie vašeho jedinečného „Já“, energie vaší duše? Tato možnost není dokonce ani připuštěna, a tak se ani neučíte požádat a s tímto světem se spojit. Výsledkem je duchovní chudoba, která se v tomto světě objevila.

Abych vám vysvětlil, co je realita duše, zvu vás, abyste si představili, že jste v poslední hodině svého života, smrt se přibližuje a vy tak překračujete práh posmrtného života, života po smrti. Tohle jste již dělali mnohokrát, neboť jste na Zemi žili mnoho životů. Ve všech těchto životech jste na konci tento práh překračovali, někdy s větším mírem ve svém srdci než v časech jiných.

I tehdy, když se jednalo o obtížný přechod a vy jste umřeli s pocitem boje ve svém srdci, jste i tehdy zažili intenzivní osvobození tím, co se stalo, když jste jako svá duše opustili fyzickou formu. Čím více zemřete v míru, tím více šťastný je přechod, avšak ve všech případech je v propuštění pozemského těla hluboký pocit úlevy, návrat do přirozeného způsobu bytí, který je tak známý, že nedokážete pochopit, jak jste na to kdy mohli zapomenout.

Pojďte se mnou, odložte všechny negativní představy o smrti. Představte si, že jste na konci svého života, vzdáváte boj a ve chvíli, kdy vypustíte svůj poslední dech, vy, vaše duše, opouští vaše pozemské tělo. Opouští ho velmi jemně a hladce. Bez námahy vystupujete ze svého těla. Okamžitě cítíte lehkost, nejen lehkost kolem sebe, avšak také lehkost svého těla, ohebnost, hbitost bez tíhy a snahy. Jste jako pták, který okamžitě cestuje tam, kam vás táhne vaše srdce.

Nechť vaše představivost létá. Představte si, co se děje, když jste osvobozeni od svého pozemského těla a pohybujete se tam, kam vás vaše srdce, v rámci nového prostředí, přitahuje. Můžete vidět, jak se vám zjeví zahrada, moře nebo les. Zjeví se vám bez námahy a ve všem, co vidíte, cítíte život, který září zevnitř. Vše, co žije, na vás pohlíží s laskavostí. Jemné pozvání vyvěrá ze všeho, co vidíte, a krása je nádherná a oslnivá. Cítíte, jak ve vašem srdci bublá radost a myslíte si: „Ach, tak by to mělo být, je to normální, je to přirozené. Tady jsem Doma!“

Setkáváte se s přáteli a zemřelými příbuznými, s průvodci, kteří vás všichni vítají s otevřeným srdcem, kteří vám tiše umožňují být tím, kým jste, a kteří vám natahují pomocnou ruku, když je třeba. Nyní vstupujete do dimenze duše. Vše je tu jiné. Prostor a čas se jeví mnohem flexibilnější, protože náhle, když tak chcete učinit, můžete být na jiném místě, pokud je k němu vaše srdce přitahováno. Vnitřní má přednost před vnějším.

Když se s někým spojíte na vnitřní úrovni ze srdce a vaše volání je vyslyšeno, najednou se ocitáte společně ve fyzické atmosféře. I když nikoli fyzicky jako na Zemi, zde v životě po smrti můžeme stále mluvit ve smyslu forem. Máte tělo, ta osoba má tělo a můžete spolu komunikovat, avšak mnohem snadněji a s menší námahou, než jak jste to zažívali na Zemi.

Vedle faktu, že prostor a čas je flexibilní, je to tak i s vaší tělesnou formou. Forma, kterou na sebe berete, je velmi pohyblivá a proměnlivá. Můžete si vzít fyzickou formu a zjevit se jako staří nebo mladí. Barva vašich vlasů, vaše oči, to vše může být změněno a to vám poskytuje radost! Vybíráte si formu, která vám vnitřně vyhovuje, ve které se cítíte dobře a která usnadňuje komunikaci s druhou osobou. V této dimenzi duše vnímáte, že vnějšímu vhledu dává formu to vnitřní. To, co žije uvnitř vás určuje, co je kolem vás. Na chvíli to vnímejte. Co je uvnitř vás, co dává formu, co přitahuje tyto zkušenosti a vytváří je?

Zjevně nejste formou, nejste tělem, protože to se může zjevit v různých formách a mnoha způsoby. Nejste tím, kde žijete nebo jakou roli hrajete, protože i to je velmi flexibilní a dynamické. To, co zůstává neměnné, je to, co nazýváte svým srdcem. Vnímejte na chvíli své srdce. Vnímejte, jak je vaše srdce v této odlišné atmosféře druhého břehu svobodné v objevování, zkoumání a setkávání a vnímá z toho radost. Pak vnímejte, jak moc jste dozvěděli, kolik znalostí ve vás bylo.

Požádejte svou duši, jestli se vám chce nyní zjevit ve šťastné, svobodné a radostné formě, která odpovídá tomuto času. Možná se vaše duše zjeví jako moudrá stará žena nebo muž, možná jako dítě – na tom nezáleží. Duše nyní vybírá formu vhodnou pro to nejvhodnější sdělení poselství pro vás. Nechejte, aby se vám duše na chvíli zjevila, a pokud neslyšíte a nevidíte nic, pak to vnímejte. Vnímejte dimenzi věčného, kam patříte a dovolte, aby se vám otevřela. V jedné chvíli jste tím svobodným ptákem, jste v zásadě onou radostí, tvořivou svobodou. Dovolte jí, aby sestoupila do vašeho těla, do vašeho břicha. Buďte svobodní a žijte z této vnitřní svobody!

Jaký je smysl duše na Zemi? Proč tu je? Duše se chce učit, jak se v této dimenzi probudit. Toto je dimenze, ve které můžete tak snadno zapomenout na sebe velmi hlubokým způsobem, kde se můžete zcela odcizit od své esence.

Vaše duše tu chtěla být, vaše duše je poslem Boha, částečka této vše-umožňující energie, kterou nazýváte Bůh. Vaše duše je jedna unikátní částečka této věčnosti, tvořivého zdroje. Vaše duše pracuje na tom, aby se v průběhu času rozvinula, nikoli však v pojetí času, který znáte na Zemi. Svět duše je mnohem širší a neměřitelný v porovnání s pozemskými měřítky.

Jak jsem řekl, čas a prostor na úrovni duše je velmi proměnlivý a velmi pohyblivý a je utvářen víc zevnitř než zvenku. Dalo by se říci, že v tomto procesu duše objevuje tím, že se rozvíjí prostřednictvím všech druhů životů, a jeden z těchto životů je utvářen vámi. Jste jedinečným spojením vaší duše s touto pozemskou osobností, nikdo není tudíž přesně takový jako vy.

Jste také jedineční ve své duši. Tento život je jedinečná situace, v které se chce vaše duše objevovat a hluboce pochopit, co znamená být tu v těle a také dát samu sebe. Vnímejte, jak ohromná a odvážná vaše duše je, přestože v podstatě jste to vy, kdo tohle podstupuje, vy riskujete tento další krok.

Respektujte se. Jste ohromná bytost, nezaměnitelná část samotného Boha, stále se však činíte malými. Trápíte se bičem sociálních předsudků a konceptů dobra a zla. Když vás žádám, abyste se spojili se svou duší, žádám vás abyste se sjednotili se svým světlem a taktéž ohněm. Světlo je také oheň a oheň symbolizuje vášeň, nadšení a inspiraci.

Jste silné duše, a abyste vstoupili do dobrodružství inkarnace na Zemi, musíte mít odvahu. Riskujete, neboť můžete jít do hloubek, které jsou neuchopitelné, a vy jste tyto hloubky prošli, protože tu nejste poprvé. Vy všichni jste ve svých životech na Zemi prošli nepředstavitelnými hloubkami a přece jste znovu tu. Ve vás je hluboké přesvědčení, vášeň, oheň, který vás předurčuje tu být a nechat své světlo zářit.

Abyste se spojili s tímto ohněm, je nezbytné, že čelíte i temným emocím – své temné stránce – nebo tomu, co takto označujete. Vše, co žije v těchto emocích má pro vás poselství: vztek, strach, nenávist, odpor. Vše, co bylo označeno jako negativní, má uvnitř sebe životní sílu. Spojte se s touto nádrží emocí, přivolejte ji, může se zjevit jako temná a zakalená.

V každém z vás je primární síla, vnímejte to z hloubky sebe sama. Dovolte této síle přijít ze Země skrze vaši kořenovou čakru a vnímejte ji. Zakořeňte se v této Zemi, důvěřujte své síle a usaďte na Zemi svou sílu – neváhejte. Jste příliš úžasní, příliš krásní, příliš bohatí na vnitřní poklady, abyste tak nyní učinili. Potřebujeme vás na Zemi jako majáky světla a prvním krokem pro vás je, že si vzpomenete – že uznáte – kdo jste, a učiníte tak, aby dimenze vaší duše byla znovu živá ve vašem každodenním životě, ve vás.

Začal jsem toto povídání tím, že k vám mám úctu, že před vámi poklekám, a to nejsou prázdná slova. Vy jste těmi, kteří nesou pochodeň světla v tomto světě a kteří jednají proti existujícímu a omezujícímu pohledu na svět. Nečiníte tak tím, že bojujete slovy nebo dokonce silou, avšak vnitřním spojením s tím, kdo jste. Děláte tak tím, že dáváte dimenzi duše do popředí, což je něco, co jste byli zvyklí přirozeně používat, když jste byli na onom světě předtím, než jste učinili cestu na tento. Tím, že si znovu vzpomenete na tuto realitu a dovolíte ji zářit v plném uznání v tomto světě, doslova sem přinášíte světlo.

Děkuji vám za vaši přítomnost dnes tu a v tomto světě. Nepochybujte, kdo jste. Buďte zářivou, krásnou duší, kterou jste. Velmi vám děkuji.

© Pamela Kribbe
www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz