Tag Archive | žena

Sama… no sebou

Počúvala, aké robí chyby… ako má uvidieť… ako má kráčať iným smerom. Počúvala o tom, ako nevidí, necíti správne, nevníma realitu.
Ona však videla… vnímala. Srdcom.
V hĺbkach, o ktorých tí druhí zatiaľ nemali poňatia.

A akokoľvek sa to zdalo byť absurdné, nebolo inej cesty. Lebo duša vníma čosi iné, než správanie ľudí. Srdce cíti čosi iné, než klebety a mienku v okolí.

A akokoľvek ju od toho odhovárali, akokoľvek sa ju snažili presvedčiť, že sa mýli a nevidí – videla. Možno nie to, čo väčšina, no videla. A viac než to… Cítila. A to stačilo, aby stála tam, kde bola. Aby jednoducho bola – sebou. Lebo inej možnosti už niet.

Bez vysvetlení, bez ospravedlnení, bez viny. Celý svet sa ju mohol snažiť zmeniť – no už to nešlo. Vedela. Vnímala.
Vnímala aj tie presvedčenia druhých, ich hry, vzorce a snahy stiahnuť ju späť do kukly – a milovala ich rovnako – no tie farebné krídla… a rozhľad. Už to nešlo.
Aj keď si bola vedomá tých strát, smútku z rozlúčení a neistoty, čo ďalej, inak sa nedalo. Len byť sebou. Byť tým, kým hlboko vo vnútri je – a vždy bola.

A tak tam stála. Sama. No verná svojmu srdcu. Vzpriamená… vzdávajúc sa životu, no nie svojej sily. So všetkou láskou, ktorá v nej bola. Kým sa niekto znovu nepridá…

Užite si týždeň ♥
Katka

Reklamy

Přijetí nedokonalého tatínka

Jedině žena, která dokázala přijmout “temnotu” svého tatínka, může unést “partnera muže” i s jeho “temnými stránkami”.

Žena, která nedokáže unést nedokonalého tatínka, bude vždy hledat jako partnera “vychovaného chlapce”.

Holčička bojující s temnotou svého otce potom vždy bojuje s temnotou svého partnera, snaží se ho převychovat, nebo změnit.

Stane-li se žena matkou a není ještě zcela vyrovnaná s nedokonalým tatínkem, bude svého syna vychovávat spíše jako děvče a bude vyžadovat, rozkazovat a zakazovat a hodně “radit”.

Žena je silná jedině v případě, když se dokáže přestat bát temnoty mužů a naučí se ji více přijímat…potom přestane převychovávat.

Ženy ani matky muže nepředělávají, když dokážou milovat.
Když to nedokážou, vyžadují dokonalost a “vychování”.

Zdroj: FB

 

Jak se dotýkat ženy…

To, že se žena cítí s mužem v bezpečí, nezávisí na tom, KDE se jí muž dotýká, ale JAK se jí dotýká.

To, že se žena muži otevírá není způsobeno tím, JAK se jí muž dotýká, ale PROČ se jí dotýká.

A není to vlastně o tom, PROČ se jí muž dotýká, ale o tom, KÝM je a kým si zvolil být v okamžicích, hodinách a dnech, které tomuto dotyku předcházely.

Není to jeho DOTEK, na kterém závisí, ale na energii jeho ÚMYSLU.

A když se toto všechno spojí, tak už není ani potřeba dotyku, ale pouhé slovo, dech či jeho pohled jí dokáží rozrušit.

Toto není sen, mýtus či nemožná romantická fantazie – je to schopnost vlastní každému muži. Vyžaduje však, aby se muž odvážil vlastnit a žít svůj život ve své plnosti, ukázat světu, že má odvahu dostát si svých závazků, dodržet svá slova, překonávat výzvy a přestat hledat výmluvy.

Neexistuje METODA, která ovládne svět, ale je to VOLBA chtít naplnit svůj potenciál. Neexistuje TECHNIKA, která způsobí, že žena ztratí svůj ostych, ale je to o ENERGII jeho záměru.

Tento druh muže je přitahován k velmi určitému typu ženy – ženy s pevně vymezenými hranicemi, vysokými nároky a ženy, která je rovněž na cestě k naplnění svého nejvyššího potenciálu.

Graham R White
What Evolved Women Want

Pre Máriu Magdalénu v Tebe

Jej minulosť bola poznačená hriechom. Niesla v sebe odtlačky čarodejnice, prostitútky, klamárky, zradkyne. Odsúdili ju ako  pomätenú hriešnicu opantanú silou démonov. Vytetovali jej znak viny na telo i na dušu.

Tisíce rokov verila, že je príčinou Kristovho utrpenia – že ona môže za vyhasínanie plameňa bezpodmienečnej lásky. A bola pripravená za túto vinu obetovať všetko – svoju silu, krásu, zdravie, svoje sny, svoju lásku.

Toľko krát zlyhala. Ublížila. Zabila. Podviedla. Seba… Bože, mala toľko dôkazov, že kvôli nej je tento svet strateným miestom. Verila im. Verila, že musí prosiť o odpustenie, inak bude zatratená v ohni pekelných brán. Verila, že musí pykať, inak bude jej línia prekliata a poškvrnená krvou viny.

Nenávidela svoju slabosť, skrývala svoje slzy, tajila bolesť svojej duše. Predstierala, že je silná, že je rozumná. Chcela zabudnúť na divošku, ktorá zurčala v jej žilách. Krotila svoju dušu, spútavala ju reťazami povinností a maskou dokonalosti. Urobila všetko preto, aby sa vmestila do šablóny spoločnosti, aby sa hodila do vzorca tohto sveta.

Takmer to vzdala. Takmer zomrela v šialenstve prázdnych dní. Nenávidela seba a nenávidela muža. Odsudzovala ho za svoju bolesť, za to, že ju nedokázal chrániť, za to, že ju zradil.

Všetku prázdnotu a letargiu niesla vo svojom srdci, duši i vo svojom lone.

A keď už mala pocit, že je koniec, keď prestala cítiť poslednú nádej, vtedy plameň v jej posvätnom srdci, ten, na ktorý zabudla, no ktorý navždy stráži posvätnú ženu v nej, začal hriať. Začal tlieť, najprv slabučko, jemne, takmer nebadane. Začala cítiť teplo na hrudi, netušiac, že z popola povstal Fénix. Snažila sa odísť a nevšímať si ho. No tajomný hlas neznámeho ju lákal. Volala ju pramatka, privolávala ju bohyňa. Ju a jej sestry. Boli tisícky míľ vzdialené, no spomienka na dávne doby posvätných velkňažiek ich akoby zázrakom spájala.

(Art: Lily Moses)

Dnes sú ich tisíce, milióny. Žien, ktoré si spomenuli. Tých, ktoré už nemôžu späť. Nikdy sa nevrátia do temnoty svojej duše, lebo dnes vedia…

Vedia, že vina ani hriech neexistujú a že zlyhanie je iba neprijatou skúsenosťou. Že každá chyba v sebe nesie dar súcitu a múdrosti.

Vedia, že nikdy nie je neskoro začať žiť PRAVDU svojho príbehu.

Vedia, že pomsta a nenávisť nikdy nesplodia pokrok a liečenie, a preto nevstupujú do vojny zbraňami strachu a deštrukcie.

Vedia, že tvorenie je posvätné a robia to, čo milujú.

Vedia, že ŽENA je ŽIVOT. V ich žilách koluje  Gaia. Ich telá aj duše sú posvätným chrámom LÁSKY.

Sú to ženy, ktoré milujú MUŽA. Vo vnútri seba i toho po ich boku. Odpustili, pochopili, prestali súdiť. Opäť otvorili svoje srdcia a bez strachu dovolili mužom, aby ich chránili, aby im boli oporou a aby ich vzájomné spojenie navždy vyliečilo rany duality.

Sú to ženy, ktoré nesieme v sebe. MY, každá z nás, ktorá počúva hlas volania Márie Magdalény. Niet vinníka, niet odsúdeného, niet temnoty. Všetko pominulo a ostalo svetlo posvätnej jednoty.

My všetky v sebe nesieme príbeh Márie z Magdaly. Každá z nás sa zmenila z hriešnice na sväticu. A možno iba z času na čas, keď Luna kvitne v závoji noci a jej odlesk vidno v našich očiach – možno v tej chvíli si s pokorou spomenieme na cestu svojej duše. A potom ju v divokom tanci vášne a radosti požehnáme.

Nech múdrosť poznania tryská a spája posvätnú ženu. Nech naša sila rastie v našej jemnosti a schopnosť odpustiť je znakom života v Novej Zemi.

S láskou
Mirka

Zdroj: http://posolstva.slnkovsrdci.sk/pre-mariu-magdalenu-v-tebe

Jsem divoká žena

Jsem divoká žena,
navzdory sobě i tomu, co mi říkali,
vím, že krása kvete v každém věku,
na počtu let nezáleží.
Jsem divoká žena,
naučila jsem se, co je to být nositelkou života,
rodit děti,
tvořit umění,
zasévat semena lásky.
Jsem divoká žena,
od hlubin špíny, kterou mám za nehty
až do výšin své duše
já a Země jsme jedno,
skrze mou kůži ševelí větry čtyř světových stran.
Jsem divoká žena,
a duch každé divoké ženy se mnou splývá,
protože divoké ženy jsme všechny
a všechny jsme dohromady jeden divoký duch.
Půjdu za hlasem svého srdce,
jsem divoká žena,
zpívám ze srdce,
tančím s hvězdami,
vyji na měsíc,
miluji nespoutaně.
Jsem divoká žena,
do nejhlubší, nejtemější a nejposvátnější součásti sebe sama,
jsem beze strachu,
v pláči je moje síla,
otevírám náruč nebesům a vítám déšť.
Jem divoká žena,
vyživuji, miluji a ochraňuji,
stojím silná, tichá, něžná za svými bratry
kráčím odhodlaně, s pokorou a radostí po matce Zemi
a nic mne nezastaví,
jsem divoká žena.

~ Melissa Clary