Tag Archive | vnímanie

Živé duše rastlín

“Již v dávné minulosti si lidé všimli, že každá rostlina má vědomí a duši, stejně jako člověk a zvíře. Existují tom i záznamy v mnoha starých kronikách. Přitom se jejich autoři odvolávají na ještě starší svědectví a texty. O tom, že rostliny mají duši, si můžeme přečíst i v apokryfické Knize tajemství Enocha. Mnohé národy v minulosti také věřily, že ve stromech může žít i lidská duše, a to před svým zrozením a po smrti.

Může ještě někdo pochybovat o pravdivosti toho, co tvrdili naši předci, kteří považovali vše, co se na Zemi vyskytovalo, za živé? Jak trávu, tak i stromy, hmyz i zvířata, to všechno je jednotný, velký a vzájemně na sobě závislý organismus. Když se sekera zakousne do stromu, bolí to všechny.

Takže když pálíte trávu, necháte kytku v květináči přemrznout, lámete stébla nebo trháte listí, pak vězte, že rostliny to všechno cítí a pamatují si to!

Rostliny se velmi silně liší od živočišných organismů, ale to neznamená, že nemohou mít vědomí. Jejich nervová soustava jednoduše není taková, jako zvířecí. Nicméně, mají své nervy a reagují jejich prostřednictvím na to, co se děje kolem nich a s nimi. Bojí se smrti stejně jako jakákoliv živá bytost. Cítí všechno. Když je kácejí, ořezávají nebo lámou větvě, dokonce když trhají nebo jí jejich listy, květy apod.

……………….

Bylo mnohokrát dokázáno, že rostliny jsou schopné vnímat slova, která jsou jim určená. Již v minulém století si známý americký botanik Luther Burbank při vytváření nového druhu rostliny s kytkou jednoduše dlouho povídal. Například proto, aby vznikl nový druh kaktusu bez ostnů, mnohokrát výhonkům opakoval, že ostny nepotřebují, že se nemají čeho bát, že je ochrání. To byla jeho jediná metoda. Není nutné tomu věřit a lze to považovat za zázrak, ale druh, který byl do té doby známý svými trny, začal růst bez nich a předal tuto vlastnost i svému potomstvu. Touto samou metodou Burbank vytvořil i nový druh mrkve, ranou odrůdu švestek, různé druhy květin, ovocné stromy, z nichž mnohé nesou jeho jméno dodnes… A tohoto všeho dosáhl díky tomu, že si povídal s výhonky stejně, jako by to byly vědomé a inteligentní bytosti. Tento fakt může někdo považovat za fantazii, ale proto nepřestane být faktem.”

Celý článok nájdete tu: http://www.suenee.cz/zive-duse-rostlin/

Kdo nebo co je duše?

Jeshua prostřednictvím Pamely Kribbe

Drazí lidé, já jsem Jeshua, váš přítel. Jsem tu během této chvíle s vámi jako bratr. Přijměte mé přátelství, mou přítomnost, neboť nejsem daleko. Chci svou rukou pohladit vaše srdce, abych vám připomněl, kdo jste, a připomněl vám jednotu, která nás spojuje. Na oplátku mě pozdravte, otevřete mi svá srdce. Jsem poslem Jednoty a poklekám před vás, neboť jste mí bratři a sestry a já vás vidím jako sobě rovné, jako spřízněné duše.

Mám úctu k tomu, co děláte a kým na Zemi jste. Je to jedno z nejtemnějších míst, na které se jako duše můžete v lidském těle inkarnovat. Vzpomenout si na to, kým jste, když tu jste, jaký je váš kosmický původ, vzpomenout si na svou velikost, rozsáhlost, věčnou přirozenost, je velký úkol, protože se zdá, že vše je tu zaměřené na zapomenutí sebe sama, své nejhlubší esence. To, co jste se naučili z pozemských dob, je důvěřovat jen svým smyslovým vjemům, že to, co vám říkají vaše oči, uši, nos, je skutečná realita.

Hmotný svět kolem vás je považovaný za ztělesnění toho, co je skutečné, pevné a pravdivé. Zvláště v této době, kdy vědecký pohled na svět pronikl všude, existuje ohromný skepticismus ohledně schopnosti vidět za smysly, za fyzickou realitu. Vidět vnitřním zrakem, cítit a vnímat srdcem je zamítnuto jako nereálné, jako pověrčivý nesmysl. Je to velký paradox, protože pouze na úrovni duše zjišťujete, kdo ve skutečnosti jste. Je to právě vnitřní svět, ne ten vnější, kde najdete sami sebe. Jste touto společností sváděni, protože příliš důrazu je kladeno na důležitost vzhledu a na vnější a testovatelné vědění. Podle této společnosti, musí být věci pozorovány smysly nebo být myslí odůvodněné, aby byly skutečné a pravdivé.

Co však se všemi pocity, se kterými se lidé potýkají, s hlubokou osamělostí a marností, kterou lidé řeší? To je ve světě zásadní problém, nejen individuální problém. Ve světě existují hluboké existencionální krize, které v srdcích ničí téměř všechny jedince, proto je třeba duše jako zdroje smyslu každodenního života.

Kdo nebo co je tato duše? V dnešním světě hledat výlučně duši je známkou odvahy, propustit nutkání racionálního a omezujícího myšlení a hledat uvnitř, abyste objevili, co je živé uvnitř vás na té nejhlubší úrovni, zvláště tehdy, když to není v souladu s existujícími standardy a sociálními představami. Pomalu sestupujete do svého vnitřního světa, kde nenaleznete jen světlo, ale taktéž temnotu. Právě když otevřete bránu do svého vnitřního světa, začnete si uvědomovat všechny své temné části. Tehdy začnete být testováni a bude nutné spolehnout se na širší realitu duše, abyste zjistili, že i ty části, které se zdají být nejtemnější, mají smysl.

Znovu uznat a vnímat duši je v tomto světě zoufale potřeba. Je to cesta zpět Domů, zpět k tomu, kdo jste. Právě ze světla, které je zde zažehnuté, můžete naplnit svět novými představami, novou energií, odvahou a důvěrou. Je tolik potřeba to, co může proudit do světa z cesty probuzené duše. V tomto světě je tolik smutku, tolik bolesti a utrpení, a neříkám to proto, abych vás vystrašil, ale abych upozornil na to, jak důležité a naléhavé je, že uznáte a vnímáte ve svém životě duši. Takto se stáváte světlem nejen pro sebe, ale také pro ostatní.

Jak se se svou duší spojujete? Tento svět je tolik odcizený od duše, že na tuto otázku se téměř nikdy neptá. Je to otázka, která není nikdy představena dětem, když vyrůstají a navštěvují školu. Jak se spojujete se svým vnitřním světem? A to nejen se svými emocemi a přechodnými náladami, ale s tím, co leží za vašim vnitřním světem? Je tam trvalejší svět, svět duše, energie vašeho jedinečného „Já“, energie vaší duše? Tato možnost není dokonce ani připuštěna, a tak se ani neučíte požádat a s tímto světem se spojit. Výsledkem je duchovní chudoba, která se v tomto světě objevila.

Abych vám vysvětlil, co je realita duše, zvu vás, abyste si představili, že jste v poslední hodině svého života, smrt se přibližuje a vy tak překračujete práh posmrtného života, života po smrti. Tohle jste již dělali mnohokrát, neboť jste na Zemi žili mnoho životů. Ve všech těchto životech jste na konci tento práh překračovali, někdy s větším mírem ve svém srdci než v časech jiných.

I tehdy, když se jednalo o obtížný přechod a vy jste umřeli s pocitem boje ve svém srdci, jste i tehdy zažili intenzivní osvobození tím, co se stalo, když jste jako svá duše opustili fyzickou formu. Čím více zemřete v míru, tím více šťastný je přechod, avšak ve všech případech je v propuštění pozemského těla hluboký pocit úlevy, návrat do přirozeného způsobu bytí, který je tak známý, že nedokážete pochopit, jak jste na to kdy mohli zapomenout.

Pojďte se mnou, odložte všechny negativní představy o smrti. Představte si, že jste na konci svého života, vzdáváte boj a ve chvíli, kdy vypustíte svůj poslední dech, vy, vaše duše, opouští vaše pozemské tělo. Opouští ho velmi jemně a hladce. Bez námahy vystupujete ze svého těla. Okamžitě cítíte lehkost, nejen lehkost kolem sebe, avšak také lehkost svého těla, ohebnost, hbitost bez tíhy a snahy. Jste jako pták, který okamžitě cestuje tam, kam vás táhne vaše srdce.

Nechť vaše představivost létá. Představte si, co se děje, když jste osvobozeni od svého pozemského těla a pohybujete se tam, kam vás vaše srdce, v rámci nového prostředí, přitahuje. Můžete vidět, jak se vám zjeví zahrada, moře nebo les. Zjeví se vám bez námahy a ve všem, co vidíte, cítíte život, který září zevnitř. Vše, co žije, na vás pohlíží s laskavostí. Jemné pozvání vyvěrá ze všeho, co vidíte, a krása je nádherná a oslnivá. Cítíte, jak ve vašem srdci bublá radost a myslíte si: „Ach, tak by to mělo být, je to normální, je to přirozené. Tady jsem Doma!“

Setkáváte se s přáteli a zemřelými příbuznými, s průvodci, kteří vás všichni vítají s otevřeným srdcem, kteří vám tiše umožňují být tím, kým jste, a kteří vám natahují pomocnou ruku, když je třeba. Nyní vstupujete do dimenze duše. Vše je tu jiné. Prostor a čas se jeví mnohem flexibilnější, protože náhle, když tak chcete učinit, můžete být na jiném místě, pokud je k němu vaše srdce přitahováno. Vnitřní má přednost před vnějším.

Když se s někým spojíte na vnitřní úrovni ze srdce a vaše volání je vyslyšeno, najednou se ocitáte společně ve fyzické atmosféře. I když nikoli fyzicky jako na Zemi, zde v životě po smrti můžeme stále mluvit ve smyslu forem. Máte tělo, ta osoba má tělo a můžete spolu komunikovat, avšak mnohem snadněji a s menší námahou, než jak jste to zažívali na Zemi.

Vedle faktu, že prostor a čas je flexibilní, je to tak i s vaší tělesnou formou. Forma, kterou na sebe berete, je velmi pohyblivá a proměnlivá. Můžete si vzít fyzickou formu a zjevit se jako staří nebo mladí. Barva vašich vlasů, vaše oči, to vše může být změněno a to vám poskytuje radost! Vybíráte si formu, která vám vnitřně vyhovuje, ve které se cítíte dobře a která usnadňuje komunikaci s druhou osobou. V této dimenzi duše vnímáte, že vnějšímu vhledu dává formu to vnitřní. To, co žije uvnitř vás určuje, co je kolem vás. Na chvíli to vnímejte. Co je uvnitř vás, co dává formu, co přitahuje tyto zkušenosti a vytváří je?

Zjevně nejste formou, nejste tělem, protože to se může zjevit v různých formách a mnoha způsoby. Nejste tím, kde žijete nebo jakou roli hrajete, protože i to je velmi flexibilní a dynamické. To, co zůstává neměnné, je to, co nazýváte svým srdcem. Vnímejte na chvíli své srdce. Vnímejte, jak je vaše srdce v této odlišné atmosféře druhého břehu svobodné v objevování, zkoumání a setkávání a vnímá z toho radost. Pak vnímejte, jak moc jste dozvěděli, kolik znalostí ve vás bylo.

Požádejte svou duši, jestli se vám chce nyní zjevit ve šťastné, svobodné a radostné formě, která odpovídá tomuto času. Možná se vaše duše zjeví jako moudrá stará žena nebo muž, možná jako dítě – na tom nezáleží. Duše nyní vybírá formu vhodnou pro to nejvhodnější sdělení poselství pro vás. Nechejte, aby se vám duše na chvíli zjevila, a pokud neslyšíte a nevidíte nic, pak to vnímejte. Vnímejte dimenzi věčného, kam patříte a dovolte, aby se vám otevřela. V jedné chvíli jste tím svobodným ptákem, jste v zásadě onou radostí, tvořivou svobodou. Dovolte jí, aby sestoupila do vašeho těla, do vašeho břicha. Buďte svobodní a žijte z této vnitřní svobody!

Jaký je smysl duše na Zemi? Proč tu je? Duše se chce učit, jak se v této dimenzi probudit. Toto je dimenze, ve které můžete tak snadno zapomenout na sebe velmi hlubokým způsobem, kde se můžete zcela odcizit od své esence.

Vaše duše tu chtěla být, vaše duše je poslem Boha, částečka této vše-umožňující energie, kterou nazýváte Bůh. Vaše duše je jedna unikátní částečka této věčnosti, tvořivého zdroje. Vaše duše pracuje na tom, aby se v průběhu času rozvinula, nikoli však v pojetí času, který znáte na Zemi. Svět duše je mnohem širší a neměřitelný v porovnání s pozemskými měřítky.

Jak jsem řekl, čas a prostor na úrovni duše je velmi proměnlivý a velmi pohyblivý a je utvářen víc zevnitř než zvenku. Dalo by se říci, že v tomto procesu duše objevuje tím, že se rozvíjí prostřednictvím všech druhů životů, a jeden z těchto životů je utvářen vámi. Jste jedinečným spojením vaší duše s touto pozemskou osobností, nikdo není tudíž přesně takový jako vy.

Jste také jedineční ve své duši. Tento život je jedinečná situace, v které se chce vaše duše objevovat a hluboce pochopit, co znamená být tu v těle a také dát samu sebe. Vnímejte, jak ohromná a odvážná vaše duše je, přestože v podstatě jste to vy, kdo tohle podstupuje, vy riskujete tento další krok.

Respektujte se. Jste ohromná bytost, nezaměnitelná část samotného Boha, stále se však činíte malými. Trápíte se bičem sociálních předsudků a konceptů dobra a zla. Když vás žádám, abyste se spojili se svou duší, žádám vás abyste se sjednotili se svým světlem a taktéž ohněm. Světlo je také oheň a oheň symbolizuje vášeň, nadšení a inspiraci.

Jste silné duše, a abyste vstoupili do dobrodružství inkarnace na Zemi, musíte mít odvahu. Riskujete, neboť můžete jít do hloubek, které jsou neuchopitelné, a vy jste tyto hloubky prošli, protože tu nejste poprvé. Vy všichni jste ve svých životech na Zemi prošli nepředstavitelnými hloubkami a přece jste znovu tu. Ve vás je hluboké přesvědčení, vášeň, oheň, který vás předurčuje tu být a nechat své světlo zářit.

Abyste se spojili s tímto ohněm, je nezbytné, že čelíte i temným emocím – své temné stránce – nebo tomu, co takto označujete. Vše, co žije v těchto emocích má pro vás poselství: vztek, strach, nenávist, odpor. Vše, co bylo označeno jako negativní, má uvnitř sebe životní sílu. Spojte se s touto nádrží emocí, přivolejte ji, může se zjevit jako temná a zakalená.

V každém z vás je primární síla, vnímejte to z hloubky sebe sama. Dovolte této síle přijít ze Země skrze vaši kořenovou čakru a vnímejte ji. Zakořeňte se v této Zemi, důvěřujte své síle a usaďte na Zemi svou sílu – neváhejte. Jste příliš úžasní, příliš krásní, příliš bohatí na vnitřní poklady, abyste tak nyní učinili. Potřebujeme vás na Zemi jako majáky světla a prvním krokem pro vás je, že si vzpomenete – že uznáte – kdo jste, a učiníte tak, aby dimenze vaší duše byla znovu živá ve vašem každodenním životě, ve vás.

Začal jsem toto povídání tím, že k vám mám úctu, že před vámi poklekám, a to nejsou prázdná slova. Vy jste těmi, kteří nesou pochodeň světla v tomto světě a kteří jednají proti existujícímu a omezujícímu pohledu na svět. Nečiníte tak tím, že bojujete slovy nebo dokonce silou, avšak vnitřním spojením s tím, kdo jste. Děláte tak tím, že dáváte dimenzi duše do popředí, což je něco, co jste byli zvyklí přirozeně používat, když jste byli na onom světě předtím, než jste učinili cestu na tento. Tím, že si znovu vzpomenete na tuto realitu a dovolíte ji zářit v plném uznání v tomto světě, doslova sem přinášíte světlo.

Děkuji vám za vaši přítomnost dnes tu a v tomto světě. Nepochybujte, kdo jste. Buďte zářivou, krásnou duší, kterou jste. Velmi vám děkuji.

© Pamela Kribbe
www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Honba za fenoménem Dvojplamen

V posledním období se do povědomí lidí dostávají informace o partnerství dvojplamenů. Zájem o tento fenomén stále narůstá. Avšak představa o tom, jaký tento vztah je, o romantické lásce, unášejících čarokrásných pocitech, splynutí ve společném láskyplném objetí, však bývá velmi zkreslená a zavádějící. Skutečnost, opravdové prožívání a smysl těchto vztahů, je úplně jiná.

Zda se v aktuálním životě vůbec se svým dvojplamenem setkáme, nemůže ovlivnit naše vlastní přání či neutuchající touha vedle něj spočinout. Shledání bývá předem daná událost a stává se tak až na závěru vlastní cesty poznávání, rozvoje a růstu, po mnoha inkarnacích. Se svým dvojplamenem se potkáme až poté, co jsme na této Zemi prošli vším a zakusili už téměř vše, co vůbec bylo možné zažít.

O romantickém vztahu a vůbec o fungujícím vztahu dvojplamenů, se nedá hovořit v jeho fázích předcházejících dorovnání na všech úrovních, s výjimkou počáteční nedlouhé fáze setkání a „nahlédnutí do ráje“. Další, následující stádia, jsou více méně utrpením, jelikož vyplouvá na povrch vše, co je potřeba transformovat, dorovnat a doladit. Je to velice náročné, neboť mnohdy až opravdu nesnesitelná bolest dokáže jedince přimět ke změně, vlastní práci na sobě. Čím více se však oba blíží osobní rovnováze a tím tedy i rovnováze společné, vše se ustaluje a obnovuje se společné sdílení, cítění a harmonické prožitky. U naprosto dorovnaného dvojplamenného páru, po překročení hranice rovnováhy, se však nejedná o tradiční romantický zamilovaný vztah. Zamilovanost a romantika nejsou na místě. Jedná se o vyzrálé ustálené uvědomění a vnímání. Nevyznačuje se citovými výkyvy v úžasných výšinách při vzájemném sdílení a souhře, a zároveň ve strmých propadech při odloučení či neshodě. Jedná se o ustálenou rovinu vyzrálých postojů bez kolísání, je to naprosté sladění a sounáležitost. Někdo by zde mohl postrádat dynamiku, ovšem ta by pár odváděla od jeho pravé podstaty, společného, vyrovnaného, stálého a cíleného konání a tvoření.

Mnoho, zvláště velmi romanticky založených lidí, se zhlédlo v tomto fenoménu, a toužíc prožít úžasnou lásku, dosud nepoznané city, splynutí s milovanou osobou, směřují téměř veškerou svoji pozornost a energii k hledání a nalezení „své druhé poloviny“. Upínají se na hledání a sblížení se svým dvojčetem a zapomínají žít. Hledají někoho, bez koho se necítí úplní a nemohou zažít pocity absolutního štěstí. Touha po nalezení a splynutí se svým dvojplamenem se může proměnit až v chorobnou posedlost, která však pouze naznačuje neschopnost plného žití a prožívání svého vlastního života.

I mnohé ženské dvojplameny se velmi upínají na svého párového partnera, a to obzvláště tehdy, kdy po setkání a počátečním nádherném prožitém období, jejich vztah z důvodu neutichajících a stále se stupňujících rozporů ztroskotal. Povědomí a informace o konceptu dvojplamenů jim mohou sice jisté věci pomoci vysvětlit, ale také je mohou svést k tomu, že veškeré své úsilí a pozornost budou směrovat na sblížení se svým partnerem, avšak zapomenou žít svůj vlastní život. Utrpení způsobené marným stíháním svého dvojčete je stejně nakonec donutí vrátit se k sobě, ke svému životu a nalezení všeho, co hledaly u svého dvojplamene, uvnitř sebe samého. Jsou donuceni naučit se žít, prožívat, být šťastní a naplnění sami se sebou. Dvojplamenný vztah nedovoluje závislost a potřebu někoho doplňovat, či být někým doplňován.

twin4n

Je důležité si uvědomit, že člověk jako osobnost je sám celek. K tomu, aby fungoval, nepotřebuje nikoho jiného, nikoho vně sebe. Je však třeba, aby se naučil být šťastný a naplněný jen sám se sebou bez závislosti na komkoli jiném. Štěstí, spokojenost a naplnění musí vycházet z jeho vlastního nitra. Šťastný, vyrovnaný a naplněný člověk již pak vedle sebe nepotřebuje nikoho, kdo by ho doplňoval, vyrovnával nějakou jeho slabinu či nedokonalost, cokoli mu dával. S obdobně založeným partnerem může vytvořit vztah, který není stavěn na potřebě či závislosti, ale na harmonickém sdílení. V případě, že v tomto vztahu dojde k jakkoli dlouhému odloučení, nedochází ke krizi z nedostatku či závislosti, neboť druhý z partnerů je schopen zabezpečit sám sebe ve všech oblastech života, a to citových i materiálních.

Každý partnerský vztah, který je nám dán, je pro nás důležitý a přínosný, má nás něco naučit, máme jeho prostřednictvím něco pochopit, umožňuje nám žít a prožívat. Pokud bychom se upnuli pouze na hledání dokonalého partnera ve ztělesnění našeho dvojčete, a žili život v naší vlastní vytvořené samotě a izolaci, sami bychom blokovali vlastní vývoj, ochuzovali se o vlastní prožitky, nové zkušenosti. Úmyslně bychom bránili našemu osobnímu růstu a mrhali drahocenným časem vlastního života. Svůj dvojplamen potkáme až v okamžiku, kdy budeme již dostatečně připraveni, budeme mít potřebné množství zkušeností a prožitků. K tomu nám právě mají dopomoci i předcházející partnerské vztahy.

Konceptem dvojplamenů je smysluplné a účelné se obšírněji zabývat až ve chvíli, kdy tato situace člověka skutečně potká a přímo se ho dotkne, kdy je zažehnut proces sbližování. Od této chvíle zpravidla nebývá cesty zpět, není možné proces zastavit či pouto přetrhnout. Nezbývá nic jiného než se situaci postavit čelem a začít postupně zdolávat všechny zkoušky doprovázející proces vlastní transformace. Toto období bývá velmi náročné a bolestné, mnohdy doslova utrpením. Nemálo dvojplamenů upřímně přiznalo, že by bylo raději, kdyby své dvojče nikdy nepotkalo. Přestože jsou dvojplameny vnitřně vedeny ke sladění se svým partnerem a k závěrečnému vytvoření vyrovnaného stabilního svazku s jistým posláním, nesmí se nezdravě upínat na vzájemné přibližování, a tedy přímo na svého partnera. Musí žít svůj vlastní plný život. Proces sbližování je o jejich vlastní totální přeměně a závěrečné společné „splynutí“ – ujednocení je pouze důsledkem jejich vlastního růstu a transformace.

Pravým smyslem života na Zemi je naučit se žít. Žít, užívat si, radovat se, být naplněni a šťastni. Tomu nás paradoxně učí i zkušenosti a prožitky, které nám nejsou zrovna příjemné. Je tedy třeba přijímat do života a zpracovávat vše, co nám vstupuje do cesty. Žít teď, v tomto okamžiku, na plno, a nemrhat svým životem a časem vlastním ustrnutím, hledáním své ztracené „druhé poloviny“ či čekáním na vysněnou dokonalou lásku.

Ivana „Geri“ Kutnarová

Zdroj: https://dvojplameny.wordpress.com

Energie – Jak ji získáváme a jak ji ztrácíme?

Energii ztrácíme, když:

  • Říkáme „ano“, když se nám chce říci „ne“.
  • Usmíváme se, místo abychom plakali.
  • Neodpočíváme.
  • Přemlouváme sami sebe, abychom ještě chvilku vydrželi, místo abychom dali najevo, že není jasné „kvůli jakému zářivému cíli bychom měli trpět“.
  • Urážíme se, místo abychom někoho požádali o to, co potřebujeme.
  • Nezabýváme se svými věcmi.
  • Někdo je naprosto nezajímavý, ale my se s ním z jakýchsi vymyšlených důvodů stále stýkáme.
  • Lidé blízko nás většinu času hovoří o něčem negativním.
  • Bavíme se příliš mnoho o politice, vysokých cenách, zácpách na silnicích apod.
  • Intrikujeme.
  • Často a emotivně vyprávíme o tom, jak žijí jiní.
  • Děláme nezajímavou práci, která nás omrzela.
  • Bojíme se.
  • Čekáme, že někdo přijde (Ježíšek, princ, nová vláda) a náš život se změní.
  • Nadáváme si, pokládáme se za nehodné, nešikovné, za smolaře.

926


Energii získáváme, když:

  • Se seznamujeme s novými lidmi.
  • Získáváme nové vědomosti.
  • Cestujeme.
  • Překonáváme své strachy.
  • Zkoušíme něco nového.
  • Procházíme se (nepleťte si s „utíkáme do práce“ nebo „jdeme na nákup“) bez jakéhokoli určitého cíle.
  • Zabýváme se tvorbou.
  • Stýkáme se s příjemnými lidmi.
  • Stýkáme se s lidmi, kteří nás podporují a věří v nás.
  • Zabýváme se svým tělem (vhodná jsou jakákoli tělesná cvičení, tanec, sauna, plavání).
  • Uvolňujeme nějaký materiální prostor (vzpomeňte si, jak jinak se cítíte v nově zařízeném pokoji).
  • Uvolňujeme emocionální prostor (vzpomeňte si, jak jinak se cítíte, když dokážete odpustit a s někým se smířit).
  • Říkáme „ne“, když se nám chce říci „ne“ a říkáme „ano“, když se nám chce říci právě „ano“.
  • Začínáme dělat to, co si srdce žádá.

Zdroj: http://astroplus.cz/energie-jak-ji-ziskavame-a-jak-ji-ztracime/