Tag Archive | temnota

Přijetí nedokonalého tatínka

Jedině žena, která dokázala přijmout “temnotu” svého tatínka, může unést “partnera muže” i s jeho “temnými stránkami”.

Žena, která nedokáže unést nedokonalého tatínka, bude vždy hledat jako partnera “vychovaného chlapce”.

Holčička bojující s temnotou svého otce potom vždy bojuje s temnotou svého partnera, snaží se ho převychovat, nebo změnit.

Stane-li se žena matkou a není ještě zcela vyrovnaná s nedokonalým tatínkem, bude svého syna vychovávat spíše jako děvče a bude vyžadovat, rozkazovat a zakazovat a hodně “radit”.

Žena je silná jedině v případě, když se dokáže přestat bát temnoty mužů a naučí se ji více přijímat…potom přestane převychovávat.

Ženy ani matky muže nepředělávají, když dokážou milovat.
Když to nedokážou, vyžadují dokonalost a “vychování”.

Zdroj: FB

 

Reklamy

PŘIJETÍ TEMNOTY V ŽIVOTĚ

Stále se setkávám s tím, jak vzdálená je nám temnota. Jak se jí snažíme všemožně obcházet, ignorovat, případně s ní ze strachu bojujeme.

Zvolili jsme si žít tento život v lidském těle – v hutném, hmotném těle, které nám darovala Matka Zem. Zvolili jsme si (a to už mnohokrát) být tu na Zemi a prožívat vše, co patří k lidství.

Všude se píše o jednotě, píše se také o světle, o překračovaní duality, transformování temnoty, málokdo však dokáže v tomto světě žít s plným přijetím nejen světla, ale i temnoty.

Jako by se z temnoty stalo ohromné TABU. Na jednu stranu se o ní povídá, ale jen tak okrajově, případně na spirituální notě, že ji přicházíme transformovat, přeměňovat, překračovat atd. Na straně druhé je to spíše něco, co máme v sobě hluboko potlačené a z čeho máme strach… z čeho bychom podle společenských měřítek měli mít strach a s čím je lepší se nezaplétat.

Jenže, co když to tak úplně bez té „temnoty“ nejde… :-)

Sledujete už jen to, co toto slovo s vámi dělá, jaké asociace ve vás vyvolává, co vám hned mysl začne předkládat….

Když už o ní mluvíme, často je to jen v jakémsi spirituálno-povrchním teoretizování. Často dokážeme vyšlehnout pasáže od „moudrých mistrů“ a tím je to hotovo. Přece je lepší být napojená na zdroj a ve svém světle, než mít co do činění s „temnotou“.

I v Poselsvích od Jeshuy Jeshua hovoří: „Přišli jste sem především proto, abyste transformovali temnotu, abyste přinesli své světlo na temné části sebe sama…“

Většina z nás kývá hlavou, že ví, o čem je řeč.

Často jsme však velmi vzdálení skutečné podstatě toho celého. Temnota není nic špatného, není to ani nic zlého a něco, z čeho bychom měli mít strach.

Temnotu bych mohla nazvat i hustotou, hutností, hmotou. Proč z ní ihned vytvářet přízraky….v přízraky se temnota proměňuje právě ve chvíli, kdy jí začneme odmítat, kdy ji NEPŘIJÍMÁME.

Chceme transformovat temnotu, tak jak řekl i náš milovaný Ješua, pro mě však je tato transformace právě v tom, že ji přijmu stejnou mírou jakou dokážu přijímat i světlo. Kdy temnotu nevyjímám ze života na Zemi, kdy ji respektuji, kdy ji nejen vidím, ale celým srdcem ZŘÍM. Pak se nemusí projevovat jakkoli démonicky a strašit nás…

Teprve potom, kdy přestanu dělat rozdíly mezi temnotou a světlem, mohu mluvit o jejím překročení.

Když jsem naznačila slovo hustota, hmota… Viděla jsem nedávno obraz… Moje podstata – samotná jiskra života, můj Duch si vybral právě tohle tělo (husté, hmotné) a přišel jsem právě tuto hmotu a tělo zažívat, prozářit… Nepřišel se této hmoty zbavit, nepřišel se zbavit ani této hustoty, nepřišel se dokonce zbavit ani hutných emocí, ani temných stránek lidství. Přišel je v prvé řadě PROŽÍT.

Když už jsme zmínili mého milovaného Ješuu, máte snad pocit, že by sem přišel s temnotou bojovat? Že by se právě jeho temnota nedotýkala? Copak neměl lidské tělo? Copak neprožíval všechny emoce a pocity? Právě on byl ten, který temnotu prošlapal do ohromných hlubin pro nás pro všechny, jsou tam jeho stopy, které jednoduše cítíte a vnímáte, když s temnotou přestanete bojovat.

Je však také mnoho takových, kteří si po vzoru církve stále myslí, že snad jeho jediným posláním bylo, aby vstal z mrtvých, a ještě 2000 let po jeho ukřižování jsme všichni pykali jako hříšníci za tento čin. Aby nám to každý den připomínal sochami zuboženého těla na kříži… vidíš ubohý člověče, co jsi způsobil… teď za to plať. Pokud existuje skutečná temnota, která nahání strach a nepozorovaně se plíží do myslí lidí, pak je to právě tato temnota.

Když zůstaneme zaseklí jen v tom rádoby „světlém či světelném“ pojímání světa, ztratíme se… Duch přišel prozářit tělo… a tak ho prozářil a to se rozpadlo na prach. TEČKA.

Jenže ono tu pořád je, že? Dotýkají se ho všechny stránky lidství, všechny stránky života. Můžeme chápat, že ve své podstatě jsme samotným ZDROJEM, ale co s tím v každodenním životě, když to nedokážeme ani cítit. Pak často začneme odmítat všechny projevy lidství – husté emoce, bolest, hmotu, protože my jsme samotný BŮH a ten přece překračuje všechny tyto projevy.

Stále jsme však také člověkem – to jsme sem přišli žít. A ano, k lidskému životu, k lidskému bytí patří všechny druhy emocí od těch světloučkých a jemných, až po ty hutné a temné. Cítíme to vše v sobě. Čím víc se je snažíme „transformovat“, což je často u mnohých z nás jen spirituální označení pro potlačení a ignoraci, tím víc se v nás střádají a vyplouvají na povrch.

Co je na nich špatného? Co je špatného na hmotě? Nebýt hmoty, nemáte ani tělo, nebýt hmoty nezažijete, jaké to je být člověkem v celé své plnosti. Co je špatného na emocích? Co je špatného na projevech lidství? To jediné, z čeho bychom mohli mít obavy je podle mě naopak to, když začneme vše temné, husté, hutné odmítat jako něco nižšího, jako něco, co není hodno spirituálního ražení.

Máme tu také různá tvrzení, například: „Tam, kde je světlo není tma.“

Ve své podstatě je to fakt, jen co uděláte, když zapadne slunce, když na Zem padne noc? Budete ji popírat? Dáte si do očí sirky, abyste je udrželi otevřené, budete mít rozsvícené všechna světla v domě? Budete tahat krtka ven ze země, aby zůstal jen na světle, začnete mu léčit zrak, aby si zvykl jen na světlo, a tak „transformoval“ temnotu?

Celá transformace je v tom, že tuto temnotu PŘIJÍMÁM, že ji přijímám jako součást života na Zemi, že ji přijímám jako součást lidského života na Zemi. Máte radí i svou hutnější a lidskou část? Máte rádi svůj hněv stejně jako radost? Milujete svůj pláč stejně jako svůj smích? A možná ještě lépe řečeno, PŘIJÍMÁTE bez jakéhokoli souzení, posuzovaní a odsuzování svou bolest, strach, pláč stejně jako svou radost, lehkost a smích?

VLASTNÍ ZKUŠENOST

To, co mě vždy posune a kdy dokážu plně vnímat přijetí temnoty a to vše, co je zatím, je jednoduché. Když přijde těžká situace, hustá emoce, bolest, strach, ihned se zastavím, odejdu někam, kde jsem sama. Uvědomím si zas a znovu své tělo, vnímám ho… Cítím najednou v těle různá místa, kde mě tato situace „bolí“. Jdu pozorností na toto místo a cítím ho, jen to prožívám bez hodnocení, souzení, bez snahy cokoli propustit atd… Někdy přijde pláč a vnímám místa, kde to píchá, kde to bolí a jsem tam tak dlouho, dokud se neozve jiné místo nebo dokud to neprojde. Velmi zajímavé na tom je, že když jste v těle, když vnímáte, co se v něm děje, snadněji odlišíte svou mysl a ego, které vám do toho začne povídat: „Vidíš, tohle řekl, tohle udělal, chudinko. Vidíš, jak to bolí? Jsi k ničemu, ztracená, zoufalá, atd…“ Tuto linku ega už dokážu vnímat, nechávám ji však být, protože tam, kde skutečně jsem, je mé tělo. Takto to trvá pár minut a nemám pak problém i svému dvouletému synovi říct, že jsem byla nazlobená, netrpělivá nebo smutná a tak jsem si to šla prožít. Až se mě jednou zeptá jak, ráda mu to povím, aby se případně mohl inspirovat, co dělat s emocemi, které najednou přijdou.

Když si takto umožním situaci PROŽÍT, cítit, vnímám zároveň to ohromné, klidné a silné, co je nejen za touto emocí, ale co je i za celou temnotou i světlem. Je to taková vnitřní síla, klid, který mi umožňuje nechat i těžké situace existovat a zároveň se v nich neztratit, nenastoupit na cestu, kterou mi neomylně ukazuje ego – jednoduše i tuto cestu ega nechat být… protože ona se sama „vytratí“, když cítím to velké, co je za tím vším.

Zjistila jsem, že když si tohle dovolím, tato emoce, tento stav, nezůstává uvnitř těla. Může se jít dál, nemám pak tendenci ji živit, připomínat při každé vhodné příležitosti. Ono to totiž i s tou hmotou, hustotou, temnotou funguje tak, že dokud jí nedám prostor a neumožním ji takové prožití, usadí se v mém těle na různých místech a vždy se s ohromnou razancí připomene. Vše, co potlačíme tam zůstane a tak pak dochází k tomu, že máme tělo nemocné, bolavé, že jsme plni nevyjádřených emocí, pocitů, tužeb, činů a už se v tom ztrácíme. Od svého dětství jsme toho nastřádali mnohé, často to DOBROVOLNĚ živíme, stále to opakujeme a máme to jako svůj životopis, který na potkání sdělujeme každému, kdo nás ještě nezná. Nepoznáváme pak navzájem sami sebe, ale potlačené a nevyjádřené na egu zaměřené Já, které je často směsí dalších Já (rodičů, společnosti, přátel, spirituálních autorit atd.)

Uvědomila jsem si, že jedinou cestou je skutečně PROŽÍT, nechat být, nechat existovat, to, co v danou chvíli JE… tam je i cesta ke svobodě, tam je cesta k sobě – v přítomnosti. A pokud se mi jednoho dne podaří vnímat onu ohromnou sílu samotného Stvoření, která je součástí nás všech, nemusí být toto prožívání extrémní. Dřív jsem se potřebovala vydupat, vykřičet, vybušit do polštáře – když přijde taková silná emoce a mé tělo potřebuje ještě něco takto setřást, udělám to. Na druhou stranu jsem také poznala, že i bolestivou situaci, emoci, atd. mohu prožít velmi silně, velmi důvěrně uvnitř sebe v těle bez obrovských katarzí a vyjádření – opravdu ji cítit a vnímat, dovolit ji existovat a nechat projít a za tím vším vnímat tu ohromnou sílu, které jsme všichni součástí. Toť moje osobní zkušenost.

Potřebovala jsem někdy pomoct? Ano, potřebovala. Byla jsem v tom tak po uši, že jsem nedokázala už za tím vším vnímat samu sebe – své tělo. Zjistila jsem, že jsem přebrala zcela dobrovolně nejen vzorce a programy z rodiny, ale také od lidí, které jsem ve svém životě milovala, kterým jsem zkrátka věřila často víc než sama sobě, protože jsem si myslela, že vědí víc, že vidí víc než já, a že oni ví, jak to mám (rodina, přátelé, spirituální „učitelé“).

Často jsem s otevřeným srdcem takto „naivně“ přijímala bez toho, aniž bych si přitom DOVOLILA, umožnila vnímat skutečně samu sebe, své tělo, které jediné zná pro mě v danou chvíli tu pravou odpověď, vedení.

I to je v pořádku, milovaní. Je to součást lidské cesty, je to součást žití našeho Ducha v těle. Někdy požádat o pomoc někoho, komu důvěřujete, a kde to cítíte, je ohromným aktem sklonění svého ega – to spirituální nám v tom totiž dokáže velmi silně bránit, protože my už přece víme vše!

Všichni jsme JEDNO, naše podstata, naše jádro je něco, co nás spojuje. Tato JEDNOTA však přišla sem, aby poznávala samu sebe skrze toto tělo, zcela jedinečným způsobem, proč od toho utíkat… Ukotvěme tuto jednotu ve hmotě, stoupněme si na tu hutnou zem a vnímejme ji pod nohama. Když vyhrabete do země důlek, žádné světlo tam nevidíte, je tam tma… možná krtek, by nám o tom mohl povídat… přesto však samotné jádro Matky Země je jedno ohromné světlo, jeden ohromný Duch, který oživuje tuto planetu a jehož bytí vidíme v celé přírodě kolem sebe.

Milujte své tělo a milujte tělo Matky Země… milujte svou hustotu, hutnost, temnotu… A pokud TEĎ nedokážete cítit, že ho milujete, začněte tím, že ho budete VNÍMAT!

Stojí za to, respektovat a ctít i temnotu v sobě. Své temné, husté, hutné projevy člověčenství. Pak máme totiž možnost obsáhnout svou velikost a celistvost bez boje, bez potlačování, strachu a vymezování. Pak se stáváme skutečně svobodnými bytostmi.

Všechno potlačené, vše, co odsoudíme a necháme někde bokem, se v našem krásném těle usadí… začne to dusit to, čím skutečně jsme. Místo toho, abychom takto svou ohromnou podstatu dusili, zkusme jí spíš uhnout z cesty, dovolme ji zářit na všechno to hutné a husté – ne proto, aby to zmizelo, avšak proto, abychom to konečně uviděli, abychom to poznali a přijali stejně tak, jako to světlé v nás.

Duch v nás potřebuje místo a prostor, aby mohl zářit a prosvětlovat naše temné části… není tu proto, aby z temných částí udělal světlé, je tu proto, aby nám na ně posvítil a my jsme pochopili, že i ty jsou součástí nás samých. V momentě, kdy dojde k tomuto pochopení, nemám pak potřebu cokoli, co mi přijde do života, cokoli, co cítím, hodnotit a ani soudit. Jen to nechám existovat, zřím to, vnímám to a tak, jak to přišlo, to zase s láskou odejde. A přijde zase něco dalšího…

Touha po trvalém stavu jednoty, hojnosti, štěstí je předem nenaplněná touha, pokud ji stále hledám někde venku. Tento pocit jednoty cítím právě když přijímám SEBE ve všech svých projevech, když přijímám to, co JE, tak jak je. Jakákoli snaha mít to jinak, je jen snahou o popření skutečnosti. Ego, mysl nám zaručeně dá tisíc a jeden způsob, jak něčeho dosáhnout. Ano, můžete to zkoušet, tak dlouho, jak je vám libo.

Zkoušejte, žijte, dokud vás to přestane bavit, dokud nekleknete na kolena, rozpřáhnete ruce a ODEVZDÁTE SE ŽIVOTU. Opravdově, upřímně a hluboce. TAK SE STAŇ!

……………………

Je to inspirace. Prožitá a žitá… ale nic víc. Uvědomila jsem si, že v momentě, kdy z toho začneme dělat návod, nebude to fungovat. Je třeba to opravdu tak mít – být opravdoví vůči sobě sama. Skutečně to cítit v každé buňce svého těla.

Nesnažte se následovat moji cestu, ani cestu nikoho jiného. Může Vás to inspirovat, posvítit tam, kde jste třeba zrovna měli chvíli zhasnuto. A pak to celé PUSŤTE – nechejte to být a žijte své každodenní životy tak, jak sami cítíte, tak jak vám to jde.

Uvědomila jsem si, že to podstatné z našich textů k Vám prochází úplně jinou formou… Pokud Vám sdělujeme to, co prožíváme, působí to někde za slovy. Není třeba pátrat kde a jak. Není třeba chápat, není třeba vědět. Pakliže jsou u vás dveře otevřené,  tam někde v nitru se to dotkne těch správných míst.

Naše vědění je jen brzdou v tom, abychom skutečně žili a prožívali svůj život se vším, co jest. Abychom SE CÍTILI a VNÍMALI.

Psala jsem už víckrát o tom, že když přistupuji k jakékoli situaci – emoci s tím, že vím: vím, proč tu je, proč se to děje, co s tím udělat, s čím to souvisí atd., zůstávám zase jen a jen ve své mysli… nepustí mě to dál do těla, k prožitku. A tak můžu věci chápat sebevíc, ale v těle se to stejně uloží, protože tam jsem to SKUTEČNĚ neprožila. Bude to tam, i když mi to moje hlava, a co teprve ta ve spiritualitě zběhlá, skvěle a krásně vysvětlila.

To, o co jsem se tedy s Vámi chtěla dnes podělit a co mi velmi silně zní: PŘISTUPUJTE KE SVÝM EMOCÍM, BOLESTEM, ÚZKOSTEM, NEMOCEM tak, že NEVÍTE VŮBEC NIC. Tak, jako malé děti, které přistupují ke každému okamžiku nově a nezaujatě bez potřeby mu rozumět. Nejen že nevíte nic, ale ani nechcete vědět…  zkrátka to jen nechejte a žijte, dovolte životu ve vás probudit to, co chce být probuzeno, vyjádřit to, co chce být vyjádřeno, žít to, co chce být žito, ať už je to v danou chvíli velká radost nebo smutek.

Buďto víme vše nebo chceme vědět vše, chcete vědět, proč se to děje, s čím to souvisí, co vám to zrcadlí, co s tím dělat atd.

Byly doby, kdy jsme byli hodně v hlavě… city a pocity se neukazovaly, neprojevovaly… teď je doba, kdy jsme se o nich naučili hovořit… velmi hezky, velmi sofistikovaně, dokážeme si při takovém mluvení dokonce sáhnout na srdce a udělat odpovídající soucitnou grimasu – bohužel jsme takto v té hlavě zůstali. Pocity totiž cítíte… a abyste je cítili a vnímali, potřebujete být v těle, potřebujete sestoupit níž – do srdce, do břicha, do pánve, do nohou…

Nyní často mluvíme o tom, že cítíme a přitom, když se skutečně zastavíme a podíváme dovnitř, nevnímáme se. Jedeme naučené programy a způsoby, ať už z rodin, společnosti nebo vyčtené z nekonečné ezoterické „knihovny“.

Všichni jsme tak moudří, až jde z toho hlava kolem. :-)

Vždyť je to stále jen potrava pro mysl… CÍTÍTE TO?

Mysl je skvělá, dokáže být ohromně rafinovaná, ale z vlastní zkušenosti vím, že, když si OPRAVDU dovolíte vnímat sebe, své tělo a pocity, mysl ztrácí sílu. I ona si oddychne z toho nekonečného velení. Není třeba s ní bojovat, stejně jako není třeba bojovat s tím, co teď JE, co TEĎ CÍTÍTE… nemusíte ničemu rozumět, nic chápat, nic vědět, NEMUSÍTE!

Dokonce nemusíte ani něco PŘIJMOUT, když to jednoduše v tuto chvíli nejde… Dovolte si prožít to, že to NECHCETE, že vás to štve, že CHCETE vědět a nevíte, že vás to obtěžuje, že se toho chcete zbavit… Často si totiž nedovolíme tyto primární emoce prožít a už se je SNAŽÍME přijímat, protože někde tušíme, že tam by mohla být cesta… JENŽE… nejde přijmout něco, když toto přijetí necítíte opravdově – celou duší i tělem…

NAKLÁDÁME SI PŘÍLIŠ. Je to kolektivní velmi silný program, který se táhne celou společností, ať už se týká materiálního života i toho spirituálního. POVOLME!

Posílám Vám, milovaní, tohle „mé“ oblíbené POVOL… třeba se Vás dotkne tam někde hluboko a ve svém každodenním člověčím životě ucítíte tento pocit stále víc a víc. A tam pak začne skrze Vás, skrze Vaše tělo prosvítat to, co nás všechny spojuje.

Jsme nádherní, i když to ještě často nevidíme, nevnímáme. Stále to jsou však jen slova, dokud sami v sobě tuto nádheru nebudeme cítit.

POVOL, to je mé přání nám všem.

S láskou,
Denisa
www.bytvsrdci.org

Tanec s temnotou

Jeshua prostřednictvím Pamely

Drazí přátelé,

já jsem Jeshua. Všechny vás zdravím. Jsem s Vámi jako blízká duše, jsem vám roven. Přijměte mě jako svého bratra. Chci být s vámi a držet vás za ruku.

Je pro mě snazší vnímat život z vyšší a širší perspektivy, než je možné pro vás z pozemské úrovně. Smyslem života na Zemi je, že se částečně ponoříte do nevědomosti, do tíhy pozemského prostředí, a že máte tuto zkušenost zevnitř. Činit tak není jednoduché, má to však svůj smysl.

Když jste ve vyšších říších, v nebeských sférách, jak jsou nazývané, neexistuje tu téměř žádný odpor. Prožíváte kolem sebe lásku samozřejmě. Přitahujete to, co vám nejlépe vyhovuje ve smyslu prostředí a také v rámci energií a duší, které potkáte. Existuje tu snadná výměna mezi vámi a vašim prostředím, která je vaším odrazem, a tak jste relativně osvobozeni od překážek. I zde někdy probíhá tak říkajíc „čištění“, vše se to však odehrává s plynulostí a lehkostí, což vám může někdy na Zemi velmi scházet.

Tam dole tato lehkost a klid chybí a vy nejste vždy obklopeni souznícími lidmi. Ve svém životě se setkáváte s mnoha rozdílnými úrovněmi vědomí. Taktéž jste se narodili jako bezbranné dítě do energie rodiny, která často neodráží vaše nejvyšší jádro nebo neladí s vaší přirozenou energií. V energii rodiny jsou často přežívající strachy a omezující přesvědčení, které nasáváte jako houba.

Nemůžete jinak, neboť jako pozemské dítě nejste plně ve styku se svou duší a moudrostí, kterou na úrovni duše máte. Jako malé dítě jste zcela ponořeni ve hmotě, v těle, abyste získali pozemskou zkušenost, a to znamená, že absorbujete bouřlivé a nefiltrované energie, které vám ve skutečnosti nepatří. Teprve později začínáte rozlišovat to, co vám skutečně patří a co ne.

Nyní se ptejte sami sebe – a to je něco, na co se musíte ptát stále – „Proč jsem vstoupil/a do tohoto tance, tance s iluzí, tance s pokušením, tance s temnotou?“ Proto, že temnota chce být skrze vás transformována. Jste andělem světla. Chtěli jste se ujmout tohoto tance s hmotou a nejistotou, protože je ve vás tolik lásky.

Uvnitř vás žije hluboký, tvořivý zdroj, a tím jste vy. Tím je vaše duše a v každé duši, v tomto tvořivém zdroji, nezadržitelném proudu života, se rozvíjí jeho vlastní jedinečná záře. Vy jste svým vlastním bytím – jedinečným – nikdo není takový jako vy. Jste tu, abyste svým vlastním způsobem zhmotnili lásku svého bytí, čelili temnotě uvnitř sebe a transformovali ji. Temnota je ve skutečnosti rovna neznámému, novému, dobrodružství. A pakliže se toho bojíte, budete se cítit ztracení a nejistí.

Nejčastěji je duše tak ohromena novým, neznámým, temnotou, že se začne zpochybňovat a říká: „Nemohu to dělat. Nevím, kdo jsem nebo kde jsem. Ztratil/a jsem svou cestu.“ Duše potřebuje sebe-uvědomění, aby dokončila svou cestu, naplnila ji s radostí. Proto jsem tu, abych vám připomněl vás samé a vědomí, které chce být ve vás zrozeno.

Jste tvořitelé – obzvláště mocní – kteří jsou zde, aby přijali temnotu a transformovali ji. Nejdřív si myslíte, že to nezvládnete a budete pohlceni temnotou, nevědomostí a ztratíte se. Přijde však čas, kdy si uvědomíte, kdo je ten, který se dívá na temnotu a zažívá ji. Kdo je ten mocný zdroj, ta bytost, která znovu přichází do tance s iluzí a nevědomostí. Pak se váš pohled otočí zvenku dovnitř a vy objevujete, kdo jste.

Doteď jste vy všichni v tomto procesu zapojeni. Jste na této cestě dlouhou dobu. Už jste objevili světlo uvnitř sebe. Stále však přichází čas, kdy pochybujete a obracíte svůj pohled znovu ven a vnímáte negativní energie, které zde vibrují, a které jsou založeny na strachu. Tyto energie vám vštěpují strach a tato zkušenost vás táhne pryč od sebe.

Jsem tu, abych vám pomohl znovu obrátit váš pohled dovnitř ke zdroji lásky a moudrosti, kterým jste. Někdy je pro mě frustrující vidět, že mě považujete za svého učitele, který stojí nad vámi. Mým záměrem je, že se zaměříte na fakt, že jsme si rovnocenní, že v sobě nesete ten stejný zdroj moudrosti, který já, a že se nemusíte vůči mě jakkoli snižovat. To není záměrem – je to samo o sobě jen iluze. Jsem zde, abych tuto iluzi prolomil, a žádám vás, abyste spolupracovali a činili tak se mnou, neboť vás potřebuji.

Kdysi jsem byl představitelem nového vědomí na Zemi a mohl jsem zasadit jen pár semínek. Možnosti byly tehdy omezené, avšak během tohoto času jsou možnosti mnohem větší. Představte si, že jste jedním z těchto semínek, tím, které chce nyní vyklíčit – je připravené vyklíčit.

Představte si, že sami sebe vidíte v lůžku úrodné půdy. Vidíte tam semínko v zemi a cítíte v něm potenciál života. Slunce svítí na vlhkou a úrodnou půdu a vy si nyní představte, jak toto semínko rozvíjí kořeny a výhonky. Vnímejte, jak jdou jeho kořeny do půdy, a vnímejte, jak se na jeho stonku objevují malé zelené lístky. Užívejte si krásu této rostliny a vnímejte, že roste díky pozornosti, kterou jí dáváte svou radostí a úctou.

Vnímejte Zemi a to, jak tuto rostlinu vítá. Vnímejte, jak se rostlinka stává větší a silnější, dokud se silně neusadí v půdě země a její listy jsou větší a schopné přijímat hojnou sluneční záři. Tato malá rostlinka pomalu roste v ohromný strom. Vnímejte, jak je tento strom spojen s Nebem a Zemí. Vnímejte jeho kořenový systém a to, jak tyto kořeny přijímají výživu bez námahy. Je to přirozený proces, a tak nemáte potíž to vnímat. Kmen je pevný a silný a listy jsou plné zeleně. Slunce svítí na korunu tohoto stromu a strom toto světlo přijímá, přijímá světlo Domova.

Vnímejte, zda dokážete udržet tento obraz, a představte si, že vy, tak jak jste nyní ve svém těle, sedíte pod tímto stromem a skláníte se před jeho kmenem. Nabíráte energii tohoto stromu do sebe. Vnímáte, jak energie Země a Nebe proudí vašimi zády a cítíte, jak jste tu vítaní.

(Image: “Wisteria Tree” by Kobaken++)

Jste tu na Zemi potřeba jako měniči energie, avšak práce, kterou činíte, je nejčastěji vnitřní prací. A když říkám „že jste potřební“, nemyslím tím, že musíte dělat mnoho. Mohlo by se zdát, že se cítíte inspirováni dělat určité věci, avšak většinou je to o tom, abyste se drželi obrazu tohoto stromu. Jste tu kvůli vědomí síly a inspirace, které z vás raší, a tím přispíváte většímu celku.

Pokaždé, kdy si důvěřujete a věříte své vlastní jedinečné síle a tvořivosti, měníte kolektivní vědomí lidstva, které je ponořeno ve strachu a v tom, že se stali obětí. Na Zemi existovali u moci lidé, kteří nechali své poddané pochybovat o svých schopnostech. Systematicky oslabovali lidi, a tím je také odkaz, se kterým se potýkáte. I když žijete v moderní, svobodné společnosti, tento odkaz stále existuje. Je to odkaz strachu, útisku a sebe-pochybování. Nepodceňujte sílu tohoto odkazu.

Je velkým krokem obrátit se do svého nitra tím, že důvěřujete sobě a své jedinečné síle. Je to ohromný krok ve vědomí, obrat o 180 stupňů. Proto je to, co se snažíte činit, tak ohromné a impozantní. Je to vaše výzva, neboť to je to, co jste sem přišli vykonat. Nic dalšího vás nefascinuje víc. Chcete učinit po mnoha staletích a po tolika životech tento krok k sobě, nechat vzklíčit vaši skutečnou sílu zde na Zemi.

Konečný krok je, když si uvědomíte, že tento strach, který ve vás žije, je iluzí. Už existují časy, kdy to vnímáte, kdy máte záblesky svého skutečného potenciálu, své celistvosti, své božskosti. Naproti tomu jste však znovu zastíněni strachem, sebe-pochybnostmi, které překrývají Zemi jako pokrývka.

Tento stín není zajisté něčím, co se odehrává jen na úrovni individuality. Je to kolektivní pokrývka, která dusí všechny lidi, a čím více z ní chcete vystoupit a osvobodit se z tohoto starého odkazu, tím silnější je její vliv. Kolektivní tlak kolem vás je zůstat lapeni a neodpojit se, protože lidské bytosti mají tendenci být součástí něčeho, patřit do skupiny.

Útěk je však přesně to, co chcete učinit. Dostat se z tlaku starých břemen: představ hříšnosti, zastínění a podrobení. Můžete si představit, že tato stará energie je jako těžká šedá barva, slizké bahno, které vás chytí, ponoří a udržuje uvíznuté. Žádám vás, abyste s tím nebojovali, neboť pak uvíznete ještě hlouběji či díky činnosti tohoto bahna – těchto starých energií – dokonce ustrnete. V tomto smyslu si strach přeje, abyste s ním bojovali, protože tak vás drží ještě silněji. Když vnímáte strach jako hrozivého soupeře, pak prohrajete. V představě, že strach je skutečný nepřítel, mu propadáte a jste ztraceni.

Strach je ve svém jádru iluze, kterou nakonec propíchnete jako balón, který se vypustí. Není to nepřítel ve smyslu skutečného odpůrce. Je to ona představa, která má nad vámi moc. Není to věc, není to bytost. Pokud máte pochopení pro zranitelnost, která ve vás je, a byla ve vás od doby, kdy jste byli novorozenětem, a když začnete vidět tuto zranitelnost v druhých, pak můžete odpustit sami sobě i jim, protože znáte sílu, kterou nad vámi strach má. Když přicházíte z pozice odpuštění a pochopení, strach již nad vámi nemá moc. Pak se stáváte dárcem, zdrojem lásky. Stáváte se spíše větším než menším.

Když jste velcí, strach již nad vámi nemá moc a vy vnímáte strach jako volání o pomoc: nejdříve to vidíte v sobě a pak také v druhých – a to je správný pohled. Strach je voláním o pomoc. Strach je potřeba a vy jste ten, kdo může pomoci, aby se tato potřeba rozplynula, neboť dokážete zaplnit díru, prázdno.

Strach může být transformován láskou. To je to, kým jste a co můžete dělat. Žádám vás, abyste v to věřili, a pochopím, i když opět tento pohled ztratíte – proto jsem vždy přítomen. A spolu se mnou jsou mnozí, kteří jsou v tomto ohromném procesu také zapojeni. Chtějí vás podpořit v tom, co děláte – vaši průvodci, vaši Andělé. K dispozici je mnoho pomoci. Vnímejte tuto pomoc na tomto místě a buďte jí otevření. Je záměrem, abyste využívali naši energii, a tak se nebojte požádat o pomoc. Milujeme tak činit. Jsme s vámi skutečně velmi spojení.

Děkuji za vaši pozornost.

© Pamela Kribbe
www.jeshua.net

Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Světlo či iluze stínu

Během cesty duchovně-energetického vzestupu si často pokládáme vnitřní otázky ohledně správného rozlišování. S tímto tématem se setkáváme všichni od počátku naší cesty, ale i v celém jejím průběhu.

Jak tedy rozpoznat co je skutečné světlo, záře proudící z oceánu vědomí Světla-Zvuku Nejvyššího zdroje, a co je říše iluzí – „fata morgána“?

Říše iluzí není malá, prolíná se skrze nejbližší dimenzionální pásma – tzn. prvním, druhým, třetím, čtvrtým, ale též zasahuje i do dimenzí vyšších. Tyto iluze působí na naší mysl podvědomou, vědomou a dokonce i tu, kterou považujeme za „duchovní“. Působí též na naše fyzická těla i celé energetické pole, vyvolávají různé často i zdánlivě velmi příjemné pocity a vjemy.

Co je jejich záměrem?

Jejich záměrem bývá hlavně vytvoření nedůvěry v možnost kvalitního individuálního spojení s oceánem vědomí Světla-Zvuku Nejvyššího Zdroje, nedůvěru v naše možnosti, schopnosti, jakož i v dokonalé spojení s vyššími částmi našeho vědomí.

Prostředníkem těchto iluzí pocházejících z říší temna jsou naše emoce, mysl i fyzické tělo. Účinek vytvořený temnými energiemi se projevuje zejména ve formě menších či větších dramat, která nás často zaměstnávají různými způsoby, a to i po velmi dlouhá časová období.

Tato dramata – obvykle vnitřního typu – se projevují tím, že naše osobní já a síla světla bojují s nárůstem temnoty, přičemž vzniká pocit, že naše vnitřní světlo již ztrácí schopnost temnotu zastavit či zabránit jí v šíření. V tomto, většinou pouze vnitřním souboji, je celá bitva zkonstruována právě temnotou – a to s cílem ztráty víry ve světlo poznání a též vytvořením strachu, že tento boj může pokračovat do nekonečna.  A právě zde temnota vydávající se za světlo hraje svou důležitou roli.

Množství iluzí uvnitř této sféry bývá obvykle značné a jejich struktura a působení jsou velmi propracované. Záchytným bodem – energetickým přijímačem pro tyto iluze jsou hlavně naše touhy a záměry osobního já, jež jsou nekompatibilní s naší osobní životní cestou. Touhy, s nimiž jsme se inkarnovali nesčíslněkrát, ale též ty, které máme krátce a jeví se nám momentálně jako velmi důležité.

dark=light

Pokud zažíváme, že naše nedůvěra ve vyšší smysl života začne narůstat, že ztrácíme důvěru právě k těm osobám, které nám skutečně pomáhají, když se delší dobu potýkáme se silami temnoty a jeví se nám, že není cesty ven – tehdy je vhodné si připustit, že se nás dotkla temnota.

Dostaneme-li se do kontaktu s touto sférou, vězme, že ač se nám to v oné chvíli nezdá, pomoc je vždy dostupná a to tím, že vnitřně požádáme o vedení, abychom jasně uměli oddělit světlo pravdy od stínu iluze. Vnitřní uvedení se do hlubšího stavu vědomí, či pomoc přítele, který duchovní cestu sdílí s námi, nám připomene možnost, že navzdory našemu strachu či nedůvěře ve vyšší vedení a též v působení kosmických zákonů si pouze pěstujeme iluze vyvracející naší víru v opravdovou duchovní skutečnost.

Veškeré iluze, vhánějící nás do ztráty víry v sebe sama, jsou rozptýlitelné uvědoměním si pravdy, že nejsou skutečné. Toto uvědomění přichází z vědění, že světlo je silnější než temnota, že pocity nebezpečí, ohrožení či ztráty víry v sebe sama jsou produkty temnoty, častěji však temnoty převlečené za světlo.

Vše je součástí oceánu vědomí Světla-Zvuku Nejvyššího Zdroje, vše v celém vesmíru podléhá Jeho zákonům síly, moudrosti, světla a lásky. Nezapomínejme tedy, že světlo poznání je vždy k dispozici těm, jejichž víru překryl stín iluzí, stačí pouze svůj vnitřní zrak upřít na svou vnitřní božskou esenci a skrze ni žádat o pomoc.

Zuzana Soukupová

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz)

Učit se chápat nemoci

Mary Magdalene prostřednictvím Pamely

Drazí přátelé, jsem tu, naplněna respektem k cestě, na které se nacházíte. Jsem Máří Magdaléna a byla jsem také na Zemi v lidském těle. Zakusila jsem zmatení, emoce a temnotu, která může být v lidském životě přítomná. Zakoušela jsem však také světlo, ony chvíle vhledu a hluboké extáze, kdykoli jsem vnímala přítomnost své duše. Tato zkušenost mě povznesla nad zmatení a osamělost pozemského života.

Toto vracení se tam a zpět mezi světlem a temnotou je pro bytí člověka charakteristické. Je taktéž smyslem pozemského života seznámit se a respektovat tyto protiklady, které se objevují jak v nás, tak ve světě. Světlo stejně jako temnota nesou poklady. Z pohledu jednoty, která překračuje dualitu pozemského života mezi světlem a temnotou, neexistuje konflikt. Mezi těmito dvěma protiklady je pouze dynamika.

Prostřednictvím temnoty sestupujete do hloubek, které je možné takto prožívat jen v lidském těle, mysli a emocích lidského bytí. Z těchto hloubek se může zrodit světlo, které přidává něco nového do Stvoření, Vesmíru, Kosmu. To, co činíte, zatímco jste na Zemi, je velmi drahocenné. Být rozpolcený mezi pocity bolesti, osamělosti a zmatení a extází, lehkostí a radostí je součástí bytí v pozemské říši duality. Přijměte příliv a odliv, neboť když tak činíte, život je tak mnohem lehčí.

Velmi často proti těmto vlnám bojujete, protože se chcete vyhnout pocitům neštěstí a vrátit se zpět do světlého pólu, jak nejrychleji to jde. Z tohoto odporu vůči temnotě vyvstává mezi světlem a temnotou, mezi dobrem a zlem, vykonstruovaná oddělenost. Stávají se tak protiklady: světlo je dobré, temnota je špatná. Toto nepřátelství však vytváří dualitu, která je mylná a nepravdivá. Temné emoce mají také svou hodnotu a nesou významná poselství. Světlo samo není dostatečné. Temnota představuje nesmírnou sílu, neboť odtud přichází možnost být nezávislou osobou, která činí rozhodnutí a volby. Prozkoumává nové věci, sílí a je si vědomá sama sebe. Celá evoluce vaší duše je závislá na vašem poznání temnoty, tudíž s ní můžete pracovat a proměňovat ji.

Tohle je velmi očividné, když procházíte nemocí s fyzickými symptomy, které narušují a převracejí váš každodenní život a zvyky. Přítomnost těchto symptomů vás nutí do temnoty se ponořit, neboť pod bolestí a fyzickou úrovní těchto nemocí leží celá zásoba emocí, které chtějí být spatřeny a které byly po nějaký čas potlačeny. Právě tyto hlasy v temnotě často vyvstávají s nemocemi. Jelikož jste prostřednictvím výchovy a společností převzali mnoho předsudků ohledně dobrého a špatného, toho, co by mělo a nemělo být, tato poselství od nemocí jste potlačili a často se zaměřujete na fyzickou úroveň, která je takříkajíc vnějším aspektem nemoci.

Pozývám vás, abyste na nemoc pohlédli hlouběji a způsobem, který odloží všechny předsudky ohledně dobrého a špatného, jež jsou pro vnitřní zkoumání, prozkoumávání sebe sama, vskutku škodlivé. Nemoc není v mravním slova smyslu špatná. Pochopitelně, že je otravná, nepohodlná, bolestivá a v tomto světle je přirozené, že toužíte po harmonii a zdraví. Nemoc sama o sobě však špatná není. Je výsledkem vnitřního procesu a dynamiky mezi potlačováním a potřebou být spatřena. Tato dynamika se pak projevuje skrze tělo.

Vnímejte své tělo jako čistý nástroj. Zatímco je vaše hlava plná morálních předsudků o dobrém a špatném, tělo zůstává vůči tomu vně. Tělo je důležitější a je mimo říši předsudků a morálky. Je samo o sobě zázrakem. Tělo nebude lapeno a sjednoceno hlasy předsudků, strachu a morálky. V tomto smyslu je tělo tím nejčistějším nástrojem, který máte k dispozici tady a teď.

Nepovažujte tělo jen za fyzickou věc, jen za kus hmoty, ale za komplexnější projevení a fenomén. Tělo je ze všeho nejdřív energetickým polem. Vnímejte se od hlavy k patě, jak tu nyní sedíte. Uvědomte si korunu své hlavy a vaše chodidla a prsty a pociťte, že tu kolem vás existuje všeprostupující pole. Toto pole nekončí na povrchu vašeho těla, přesahuje dál a je mnohem větší než je vaše tělo.

light-being-by-jungle-eye

Toto pole, o kterém hovořím, vaše energetické pole, je velmi blízce spojeno s buňkami a orgány, které tvoří vaše tělo na fyzické úrovni. Tělo a jeho pole jsou velmi úzce propletené. Jedno nemůže existovat bez druhého. Vnímejte živoucí pole uvnitř a kolem vás a spojte se s ním. Nadechujte do svého břicha a uvolněte se. Toto pole obsahuje pravdu o vás samých a je tak blízko, že vás prostupuje a obklopuje. Přesto se k němu často nemůžete dostat, protože vaše myšlenky působí jako bariéra, která vás drží od jeho impulsů a signálů, od pravdivosti vašeho těla.

Tato myšlenková bariéra je sestavena ze soudů a pravidel, jak by věci měly být, co je dovoleno a co ne. Tato bariéra funguje jako přetínací meč, neboť vás odděluje od vašich prožitků a pocitů do škatulek, a hladký proud jednoty celku se poškozuje a rozpadá. Pokuste se vnímat toto pole bez toho, aniž byste o něm přemýšleli. Jednoduše mu dovolte existovat. Řekněte „ahoj“ svému tělu, tomu sofistikovanému a vyladěnému poli energie, kterým je. Vaše duše je v tomto poli tak přítomná jako fyzické buňky vašeho srdce, vašich orgánů, vaší krvi – všechny jsou důvěrně propojené. To, co vás odděluje od tohoto živoucího pole, jsou vaše myšlenky, které rozdělují a soudí. Nechejte je nyní odejít tak, že přivítáte sami sebe. Běžte proti těmto stoletým starým předsudkům tím, že řeknete svému srdci, svému břichu, všem svým emocím, které si uvnitř nesete, takzvanému dobrému a špatnému, „ano“ a vnímejte je jako celek. Buďte svobodní! Předpokládejte, že vše, co je živé a existuje v tomto poli, je dobré, vítané a má svou hodnotu.

Představte si, že vyhledáváte okraje tohoto pole svým vědomím. Pozorujte, zda dokážete vnímat, kam dosahuje, kde se cítí dobře, jak velké vaše pole je. Představte si, že velmi lehce kloužete podél těchto okrajů svým vědomím a utvrzujete se: „Ano, tohle jsem já. Tohle jsem nyní já a je to tak správně. Vše je povoleno.“ Taktéž prosím určete, zda toto pole dosahuje pod vaše chodidla a zda má kontakt se Zemí. Pokud tomu tak zcela není, běžte svým vědomím právě pod svá chodidla a vnímejte, jak vás energie Země vítá.

Podporující a vyživující síla Matky Země vám pomáhá cítit se víc uvolněně a tišeji uvnitř svého vlastního energetického pole a činí tak bez souzení. Země a vaše tělo patří k sobě. Fungují ze stejné dynamiky, ze stejné moudrosti. To je počátek propojení se s energií nemoci či neduhu. Osvoboďte se od předsudků a přijděte k sobě domů. Vnímejte, jak potřebujete toto spojení a jak jste ho postrádali. Neustálé posuzování a srovnávání se s ostatními škodí, vytváří napětí a nervozitu.

Abyste se naučili chápat nemoci, je nezbytné přijít k sobě domů a říci „ano“ tomu, kým jste, a vstoupit do pole neposuzování, které je kolem vás a ve vašem těle přítomné. Představte si, jak se zklidňujete. Ve stavu tichého pozorování a nechání všeho tak, jak je, se před vašim vnitřním zrakem vámi objevuje brána. Za touto bránou je část vás, kterou jste skrývali, kterou jste nechtěli vidět. Vaše tělo prožívá potíž nebo disharmonii, protože jste chtěli tuto část držet pod zámkem. Propusťte své myšlenky, jaká část by to mohla být, a představte si nyní tuto bránu otevřenou. Díky vaší pozornosti a tiché přítomnosti, může nyní tato energie, tato část vás, vystoupit. Už nemusíte cítit potřebu držet ji stranou. Jen pozorujte, co se objeví, co vystoupí. A pamatujte – vše je v pořádku!

Pokud se ocitnete v tom, že děláte soudy, nebo když začnete pochybovat, že proces postupuje, znovu tyto myšlenky propusťte. Nemusíte také vidět nic, jen jednoduše vnímejte, co proudí ven z brány, a řekněte tomu „ano“. Když cítíte tíži, jistou náladu, nebo když vidíte obraz či barvu, která z brány vychází, zeptejte se, kam ve vašem těle patří. To, co vychází ven, je emocionální energie, kterou jste potlačili. Nyní se zeptejte, kde se toto potlačení odehrává ve vašem těle. Objevuje se výš nebo níž ve vašem těle, v určitém orgánu nebo v určité oblasti ve vašem energetickém poli? Jednoduše hledejte něco, co v energetickém poli, kterým jste, zachytí vaši pozornost. Nechte k vám své tělo promlouvat. Chce k vám promlouvat, dát vám doporučení, umožnit, abyste něco zahlédli. Otevřete se. I když jste zpočátku neuspěli, učiňte to znovu, až budete sami a uvolnění.

Spojte se s tímto polem, které nezná soudy. Představte si, že je tam brána přes kterou se chce projevit a ukázat něco, co vám náleží a co jste potlačovali. Umožněte svému vědomí a světlu, aby proudili k této části ve vašem těle, která tímto potlačením trpěla. Nezáleží přitom na tom, zda tento proces spojování se se svým tělem vyvolává ihned viditelné výsledky. To, proti čemu bojujete, jsou letité staré tradice nahlížení na věci na základě soudů a strachu. Abychom napravili čisté intuitivní spojení se svým tělem, vyžaduje to, že se zas a znovu před sebou skloníte do stavu ticha a nesouzení. Když tohle činíte pravidelně, začnete vnímat, jak účinné to je. I když k vám zpráva nepřijde ihned, je pořád dobré být na této velmi čisté úrovni sami se sebou.

Nakonec vás chci ještě jednou požádat, abyste pocítili sílu Země pod vašimi chodidly a také to, jak je přítomna ve vašem těle. Vnímejte tuto přirozenou sílu a nepřítomnost hodnocení. Země instinktivně ví, co potřebujete k uzdravení, jak fyzicky, tak na emocionální úrovni. Přijměte tuto sílu nyní a buďte otevření Zemské síle uvnitř svého těla.

© Pamela Kribbe
www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz