Tag Archive | súlad

Cesta k dvojplameni vede přes vlastní přeměnu

Hlavním smyslem a posláním dvojplamenných párů není žít spolu partnerský život, věnovat se s láskou jeden druhému a sdílet společné štěstí. Předním smyslem a posláním je společně tvořit ve prospěch celého společenství. Propojit energie dvou celistvých, vzájemně sladěných celků a vytvářet společné dílo. Pro maximální účinnost je nezbytné, aby celky byly opravdu harmonické, stejného vnímání, smýšlení i projevování. Proto musí dříve, než spočinou vedle sebe ve společném konání, oba dokončit cestu své přeměny. Dokud tak neučiní, není jim umožněno se k sobě trvale přiblížit. Jsou mezi ně stále kladeny překážky a úkoly nutící je hledat nové cesty a nové způsoby, rozvíjet a měnit sami sebe. Vzájemná touha, vnitřní propojení a sounáležitost je nenechá ustrnout, stále je pobízí pokračovat dál a pracovat na své transformaci, procesu smrti a znovuzrození.

Cesta k našemu dvojplameni vede pouze přes naši vlastní totální přeměnu. Přeměna spočívá v odstraňování starých zakořeněných programů, které přejímáme zpravidla po svých rodičích a ze zažitých společenských zvyklostí a tradic. Jsou to vzorce, v nichž vládne závislost, nesvoboda a nerovnováha. Je třeba je nahradit novými a zdravými, založenými na principu samostatnosti, svobody, vyrovnanosti. Někdy bývá staré naprogramování natolik zakořeněné, že je pro některé jedince s nedostatečně vyvinutou vlastní osobností opravdu velmi těžké se z nich vymanit. V těchto případech je nezbytné nejdříve pracovat na nalezení a posílení své vlastní individuality, znovuobjevení své hodnoty, sebelásky a sebeúcty.

Velmi často se stává, že především ženské dvojplameny, neomylně vnímající sounáležitost se svým dvojčetem, jsou velmi ovládány neskutečnou touhou spočinout vedle svého partnera. Z počátku se snaží ke svému dvojplameni co nejrychleji přiblížit přímou cestou. Stále však používají staré známé vzorce, staré naučené chování a tím opakují stále stejné chyby. Takto buď opakovaně spočinou ve slepých uličkách anebo tvrdě a bolestně narážejí, třeba i zažívají osobní „katastrofy“. Většinou, až na pokraji svých sil si začnou uvědomovat, že tudy cesta nevede. Je třeba udělat něco jinak, něco změnit, aby výsledek byl jiný, úspěšnější. Každý pád, náraz, ztroskotání, je tu od toho, aby s námi otřásl a dal nám najevo, že je třeba zvolit jiný postup, jinou cestu. Nové způsoby a postupy však musí být přijaty za své a pevně ukotveny. Trvalé změny je možné dosáhnout pouze svojí vlastní důsledností. Jen takovým způsobem lze nefunkční programy přenastavit.

Každému přichází do života právě to, co potřebuje pro svůj zdárný vývoj a další růst. Mnohdy tak musíme čelit i opravdu těžkým a nepříjemným situacím. Pokud se jim úmyslně vyhneme, vrátí se nám po nějakém čase zpět. Je tedy vhodné brát tyto životní peripetie spíše jako výzvu a příležitost než jako těžký úděl. Každá zkouška, úkol a překážka, které jsou před nás postaveny, jsou určeny k našemu zocelení, rozvoji a proměně – změně vnitřního nastavení. Dokončením přeměny se z každého dvojplamene stává celek obsahující vnitřně ženu i muže ve vyrovnaném poměru. Takto je odstraněna závislost, nedostatek, potřeba mít vedle sebe kohokoli, kdo by ho doplňoval. Každý jednotlivec je schopen fungovat jako celek a naprosto samostatně. V dvojplamenném páru sice může jeden vystupovat více jako žena a druhý více jako muž, v době nepřítomnosti partnera však v sobě dokážou aktivovat a plně využívat i opačné hodnoty. Mezi párovými dvojplameny poté již nedochází k výkyvům a kolizím způsobeným nedostatkem čehokoli. Mohou se tak plně věnovat společnému tvoření. Jejich tvořivá síla se při společném konání umocňuje.

twin21

S naší přeměnou nám pomáhají i jiné osoby, než je náš dvojplamen. Jsou to lidé, se kterými jsme v jakémkoli vztahu, rodinném, pracovním, přátelském… ale třeba i ti, co nám pouze na chvíli projdou životem. Mohou to být však i naši společníci a průvodci ze zvířecí říše. Je vhodné sledovat, jak se k nám ostatní chovají a jak k nám přistupují, jaké máme vzájemné vztahy. Pokud něco nesedí, neladí, je třeba hledat chybu v našem vlastním chování, v našem vlastním postoji, neboť protějšek je nám vždy naším zrcadlem. Zpravidla nás má na něco navést, něco naučit, přivést k nějakému pochopení. Vhodné je pokusit se na konfliktní situaci nahlížet z jeho pozice, z jeho pohledu, a snažit se pochopit a porozumět tomu, co nám svým chováním a postojem chce říct. Mnohdy nahlas vyslovená slova nemusíme chápat správně, můžeme jim přikládat jiný význam, než byl úmysl toho, kdo je vyslovil. U zvířecích partnerů je třeba porozumět stylu komunikace, který je jim vlastní, ale i pracovat se svojí vlastní intuicí.  Aby však i druzí rozuměli nám, musíme být my sami pro ně čitelní a své postoje dávat najevo jednoznačně. Naše mysl, slovní projev i samotné činy, musí vypovídat naprosto shodně.

Funkční společenství na vrcholu svého rozkvětu je tvořeno různorodostí, obsažením všech možných variant. Skládá se z mnoha střípků různých tvarů, vlastností a funkcí, přesně však zapadajících do sebe. Každý má své místo, každý má svůj význam, každého je zapotřebí. Eliminace vzájemně doplňující se různorodosti vede k nestabilitě a úpadku. K dosažení bodu absolutního stavu dokonalosti, funkčnosti a stability, je třeba nalézt a navrátit všechny prvotní dílky v jejich jedinečnosti, pravé hodnotě, funkci a významu.

Původní jádro, funkce a význam obou z každého páru dvojplamenů je stejný, neboť se zrodili společně se stejnými vlohami a stejnou strukturou. Postupem času, ovlivněni odlišným prostředím při odděleném putování, měnili své zvyklosti, své původní postoje a vzorce chování. Prvotní podstata a autentičnost byly zastřeny nánosy odlišných prožitků, zkušeností, prožívání. Nyní jsou dvojplameny směrovány k návratu ke své původní ryzí čistotě tak, aby byly oba stejní, takoví, jako byly na počátku. Znovuobjevováním a přijímáním své autentičnosti, původního statusu, se navrací domů na místo svého zrodu, do fungujícího a vzkvétajícího celku, jehož jsou spolutvůrci.

Stejně tak, jako se každý dvojplamenný jedinec stává individualitou, je každý dvojplamenný pár jedinečný. Jedinečnost a individualita jsou projevem vnitřní svobody a autentičnosti. Poutají však pozornost, neboť představují vyčnívání z davu, vybočování ze starých, jednotných, řádem daných vzorců. Odchylující se jednotlivec, pár i skupina se mohou setkávat s nepřízní okolí, s nesouhlasem a nepochopením nesvobodných bytostí, uvězněných ve starých programech, jež jediné znají a považují správné. Avšak i tyto nesvobodné bytosti budou postupně pobízeny k tomu, aby samy hledaly nové cesty a nová sebevyjádření, neboť postupem času to budou právě ony, kdo budou vybočovat z různorodého spektra a nebudou zapadat do nově se tvořícího, celistvého a funkčního společenství.  Setrváváním ve starých programech nebudou nalézat své místo, své původní působiště, ve kterém se zrodily a ve kterém jsou opravdu doma.

Ivana „Geri“ Kutnarová

Zdroj: https://dvojplameny.wordpress.com

Honba za fenoménem Dvojplamen

V posledním období se do povědomí lidí dostávají informace o partnerství dvojplamenů. Zájem o tento fenomén stále narůstá. Avšak představa o tom, jaký tento vztah je, o romantické lásce, unášejících čarokrásných pocitech, splynutí ve společném láskyplném objetí, však bývá velmi zkreslená a zavádějící. Skutečnost, opravdové prožívání a smysl těchto vztahů, je úplně jiná.

Zda se v aktuálním životě vůbec se svým dvojplamenem setkáme, nemůže ovlivnit naše vlastní přání či neutuchající touha vedle něj spočinout. Shledání bývá předem daná událost a stává se tak až na závěru vlastní cesty poznávání, rozvoje a růstu, po mnoha inkarnacích. Se svým dvojplamenem se potkáme až poté, co jsme na této Zemi prošli vším a zakusili už téměř vše, co vůbec bylo možné zažít.

O romantickém vztahu a vůbec o fungujícím vztahu dvojplamenů, se nedá hovořit v jeho fázích předcházejících dorovnání na všech úrovních, s výjimkou počáteční nedlouhé fáze setkání a „nahlédnutí do ráje“. Další, následující stádia, jsou více méně utrpením, jelikož vyplouvá na povrch vše, co je potřeba transformovat, dorovnat a doladit. Je to velice náročné, neboť mnohdy až opravdu nesnesitelná bolest dokáže jedince přimět ke změně, vlastní práci na sobě. Čím více se však oba blíží osobní rovnováze a tím tedy i rovnováze společné, vše se ustaluje a obnovuje se společné sdílení, cítění a harmonické prožitky. U naprosto dorovnaného dvojplamenného páru, po překročení hranice rovnováhy, se však nejedná o tradiční romantický zamilovaný vztah. Zamilovanost a romantika nejsou na místě. Jedná se o vyzrálé ustálené uvědomění a vnímání. Nevyznačuje se citovými výkyvy v úžasných výšinách při vzájemném sdílení a souhře, a zároveň ve strmých propadech při odloučení či neshodě. Jedná se o ustálenou rovinu vyzrálých postojů bez kolísání, je to naprosté sladění a sounáležitost. Někdo by zde mohl postrádat dynamiku, ovšem ta by pár odváděla od jeho pravé podstaty, společného, vyrovnaného, stálého a cíleného konání a tvoření.

Mnoho, zvláště velmi romanticky založených lidí, se zhlédlo v tomto fenoménu, a toužíc prožít úžasnou lásku, dosud nepoznané city, splynutí s milovanou osobou, směřují téměř veškerou svoji pozornost a energii k hledání a nalezení „své druhé poloviny“. Upínají se na hledání a sblížení se svým dvojčetem a zapomínají žít. Hledají někoho, bez koho se necítí úplní a nemohou zažít pocity absolutního štěstí. Touha po nalezení a splynutí se svým dvojplamenem se může proměnit až v chorobnou posedlost, která však pouze naznačuje neschopnost plného žití a prožívání svého vlastního života.

I mnohé ženské dvojplameny se velmi upínají na svého párového partnera, a to obzvláště tehdy, kdy po setkání a počátečním nádherném prožitém období, jejich vztah z důvodu neutichajících a stále se stupňujících rozporů ztroskotal. Povědomí a informace o konceptu dvojplamenů jim mohou sice jisté věci pomoci vysvětlit, ale také je mohou svést k tomu, že veškeré své úsilí a pozornost budou směrovat na sblížení se svým partnerem, avšak zapomenou žít svůj vlastní život. Utrpení způsobené marným stíháním svého dvojčete je stejně nakonec donutí vrátit se k sobě, ke svému životu a nalezení všeho, co hledaly u svého dvojplamene, uvnitř sebe samého. Jsou donuceni naučit se žít, prožívat, být šťastní a naplnění sami se sebou. Dvojplamenný vztah nedovoluje závislost a potřebu někoho doplňovat, či být někým doplňován.

twin4n

Je důležité si uvědomit, že člověk jako osobnost je sám celek. K tomu, aby fungoval, nepotřebuje nikoho jiného, nikoho vně sebe. Je však třeba, aby se naučil být šťastný a naplněný jen sám se sebou bez závislosti na komkoli jiném. Štěstí, spokojenost a naplnění musí vycházet z jeho vlastního nitra. Šťastný, vyrovnaný a naplněný člověk již pak vedle sebe nepotřebuje nikoho, kdo by ho doplňoval, vyrovnával nějakou jeho slabinu či nedokonalost, cokoli mu dával. S obdobně založeným partnerem může vytvořit vztah, který není stavěn na potřebě či závislosti, ale na harmonickém sdílení. V případě, že v tomto vztahu dojde k jakkoli dlouhému odloučení, nedochází ke krizi z nedostatku či závislosti, neboť druhý z partnerů je schopen zabezpečit sám sebe ve všech oblastech života, a to citových i materiálních.

Každý partnerský vztah, který je nám dán, je pro nás důležitý a přínosný, má nás něco naučit, máme jeho prostřednictvím něco pochopit, umožňuje nám žít a prožívat. Pokud bychom se upnuli pouze na hledání dokonalého partnera ve ztělesnění našeho dvojčete, a žili život v naší vlastní vytvořené samotě a izolaci, sami bychom blokovali vlastní vývoj, ochuzovali se o vlastní prožitky, nové zkušenosti. Úmyslně bychom bránili našemu osobnímu růstu a mrhali drahocenným časem vlastního života. Svůj dvojplamen potkáme až v okamžiku, kdy budeme již dostatečně připraveni, budeme mít potřebné množství zkušeností a prožitků. K tomu nám právě mají dopomoci i předcházející partnerské vztahy.

Konceptem dvojplamenů je smysluplné a účelné se obšírněji zabývat až ve chvíli, kdy tato situace člověka skutečně potká a přímo se ho dotkne, kdy je zažehnut proces sbližování. Od této chvíle zpravidla nebývá cesty zpět, není možné proces zastavit či pouto přetrhnout. Nezbývá nic jiného než se situaci postavit čelem a začít postupně zdolávat všechny zkoušky doprovázející proces vlastní transformace. Toto období bývá velmi náročné a bolestné, mnohdy doslova utrpením. Nemálo dvojplamenů upřímně přiznalo, že by bylo raději, kdyby své dvojče nikdy nepotkalo. Přestože jsou dvojplameny vnitřně vedeny ke sladění se svým partnerem a k závěrečnému vytvoření vyrovnaného stabilního svazku s jistým posláním, nesmí se nezdravě upínat na vzájemné přibližování, a tedy přímo na svého partnera. Musí žít svůj vlastní plný život. Proces sbližování je o jejich vlastní totální přeměně a závěrečné společné „splynutí“ – ujednocení je pouze důsledkem jejich vlastního růstu a transformace.

Pravým smyslem života na Zemi je naučit se žít. Žít, užívat si, radovat se, být naplněni a šťastni. Tomu nás paradoxně učí i zkušenosti a prožitky, které nám nejsou zrovna příjemné. Je tedy třeba přijímat do života a zpracovávat vše, co nám vstupuje do cesty. Žít teď, v tomto okamžiku, na plno, a nemrhat svým životem a časem vlastním ustrnutím, hledáním své ztracené „druhé poloviny“ či čekáním na vysněnou dokonalou lásku.

Ivana „Geri“ Kutnarová

Zdroj: https://dvojplameny.wordpress.com

Kryon – Kryonovy „Marshmallow Messages“ – prosinec 2016

05. 12. 2016

VÍRA A DŮVĚRA

Řekněme, že máte jeden z nejsložitějších automobilových motorů na Zemi. Řekněme, že jde o závodní auto a že ten motor má desetitisíce součástek, a vy v něm studujete jednu matku či jeden šroub. Řekněme, že neznáte podrobný plán toho motoru, ale i tak se ho snažíte složit. Jak byste vůbec mohli vidět celou věc?

Místo toho prostě jen důvěřujete, že ten motor funguje. Učíte se, jak vzít jednu část, spojit ji s jinou a pak je umístit tam, kam patří. Neviděli jste ani to závodní auto! A pak… když už je to závodní auto kompletní, nemáte tušení, kam vás vůbec může dovézt!

Proto si vás dnes tolik vážíme, protože na určité úrovni cítíte, co děláte. Na určité úrovni vy všichni řídíte to závodní auto…

To je definice víry a důvěry – a také staré duše. Požehnaná je lidská bytost, která si pamatuje velký obraz, který ještě ani nemůže vidět. Ale ví, že přichází z Velkého Centrálního Slunce a tak se snaží poskládat části motoru, které jednoho dne vytvoří vzestoupenou planetu. Během toho procesu bude mít delší život, zdraví a lásku, i když to ještě ani nevidí.

~ Kryon prostřednictvím Lee Carrolla ~
– z Kryonova channelingu „Uzly a nuly Země – část 1.“ –

 

12. 12. 2016

KOTVY A SVĚTLA

Můžete šířit lásku Boha jen svou přítomností, aniž byste cokoli řekli? Můžete – jste kotvy a světla.

Vy jste ti, kteří sedí na Zemi, kterou žádný prorok nikdy nepředpověděl ani nepopsal – ti, kteří mají potenciál, jaký dosud nikdo při pohledu do budoucnosti neviděl.

~ Kryon, přijato Lee Carrollem ~
– z Kryonova channelingu „Kryonova Kniha Devět – Nový začátek“ –

 

21. 12. 2016

MYSLETE GLOBÁLNĚ

Pracujte na systému, kde země vaší planety mohou existovat v rámci svých vlastních kulturních systémů, ale kde existuje společná měna a obchod. Pracujte na systému, který vám umožní dohodnout se na tom, jakou mají pro vás věci hodnotu… Nikdy nemusíte mít centrální světovládu, abyste byli planetou jednotného konsenzu.

~ Kryon, přijato Lee Carrollem ~
– z Kryonova channelingu „Kryonova Kniha Šest – Partnerství s Bohem“ –

 

26. 12. 2016

TAPISÉRIE ZVANÁ BŮH

Tak jako krevní buňky nesou kyslík a dávají život lidské bytosti, tak lidé nesou život Boha. A to je pravda! Ve skutečnosti jste kouskem celistvosti toho, komu říkáte Bůh. Duch bez vás nemůže existovat. Úplně každý z vás je nedílnou součástí božství a bez vás by tato nádherná tapisérie zvaná Bůh neexistovala. 

~ Kryon, přijato Lee Carrollem ~
– z Kryonova channelingu „Otevřená řeč“ –

 

Zdroj: e-mailové „Monday Marshmallow Messages“ od Kryonova týmu (www.kryon.com)

Pro všechny poutníky na Cestě Lásky do češtiny přeložila Marie Kuchařová (www.kryon.webnode.cz). Tuto českou verzi je možné dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy.

Jak zůstat pozitivně naladěn?

Zůstat pozitivně naladěn, i když je člověk obklopen- snad by se dokonce dalo říci zaplaven – tím, co by ostatní mohli nazývat ,,negativitou“, je snazší, než si myslíte. Trik je v tom, přestat hodnotit ,,nesoudit podle toho, jak věci vypadají“. Zbavite-li se tendence hodnotit, váš život se od základů změní. Není to žádná drobnost. Je to zásadní posun v chování a přístupu k životu. Je to zázrak.

Ale jak člověk takový zázrak uskuteční? To je otázka, na kterou by chtěl každý znát odpověď. Dobře tedy poslouchejte co vám povím: Cesta, jak se zbavit hodnocení, je ponořit se do VDĚČNOSTI.

Tohle je tak důležitá myšlenka, že by měla být napsaná všude po vašem domě a vůbec všude po světě. Na zrcadle v koupelně. Na dvířkách chladničky. Na zpětném zrcátku na vašem autě. Nad monitorem vašeho počítače. ,,CESTA, JAK SE ZBAVIT HODNOCNÍ, JE PONOŘIT SE DO VDĚČNOSTI“. To znamená být vděčný bez ohledu na výsledek. Být vděčný za jakýkoli výsledek. Znamená to říkat:,, Děkuji ti, Bože!“ dokonce i za věci, o kterých s jistotou víte, že jste si je vědomě nevybrali a zcela určitě je nechcete.

Kdosi jednou řekl: ,,Štěstí nespočívá v tom, že dostanete, co chcete, ale že chcete, co jste dostali.“ Měl naprostou pravdu.

 

gratitude

Vděčnost je zázračný lék na všechna trápení. Je to nejrychlejší způsob, jak se zbavit úzkosti, jak vyléčit zklamání, jak negativitu nahradit pozitivitou. Je to nejkratší cesta ze slepé uličky na Cestu. Je to energie, která nás spojuje s Bohem.

Zkuste si to.

Příště, až se ve svém životě setkáte s výsledkem, který pro vás bude nežádoucí, se jednoduše zastavte. Zastavte se přímo uprostřed toho, co se děje. Prostě se….zastavte.

Jen na kratičký okamžik zavřete oči a řekněte si v duchu: ,,Děkuji ti Bože.“

Zhluboka se nadechněte ještě jednou to zopakujte.

,,Děkuji za tenhle dar a za poklad, který se vněm ukrývá.“

Buďte si jistí, že se v něm opravdu ukrývá poklad, třebaže ho v tu chvíli možná nevidíte. Sám život vás o tom přesvědčí, pokud mu dáte příležitost.

N.D. Walsch – Šťastnější než Bůh

Vzestup vědomí

Ve směsi víry, přesvědčení, příběhů a legend, které po staletí popisují charakteristické rysy  hrdiny, se často objevuje bytost představující sílu tzv. dobra a stojící proti silám tzv. zla. Tato bytost, často mnohem silnější, co se její moudrosti, síly a čistoty srdce týká, je schopna žít a jednat tak, jak běžní lidé nedokáží.  Tato bytost představuje, v rámci určitého časového období, obraz dokonalosti onoho Já, jež dosáhlo, či se snaží dosáhnout stavu jednoty s oceánem vědomí Nejvyššího Zdroje a s vnitřní životní jiskrou, aby mohlo završit úkol stát se bytostí, jejíž rozšířené vědomí působí vědomě skrze celou multidimenzionální holografickou realitu.

Takováto osoba není bojovníkem ve fyzickém slova smyslu, ačkoliv ji vnější aspekty pověsti takto mohou definovat, uspěla však v překonání vnitřních překážek, jež by ji udržovaly malou a nedůležitou, neschopnou souzvuku se skutečným životem i s vyššími dimenzemi světla a života. K opravdu významnému dosažení vítězství došla díky překonání vnitřních aspektů omezení a iluzí, a tyto byly propuštěny, aby se pak celá bytost mohla odevzdat záměru své duše, a životu žitému jen a pouze v souladu s těmito zásadami.

Hrdina byl často zobrazován jako stav srdce a mysli, jimž je vlastní jistý stupeň síly, lásky, moudrosti, jasnosti a dokonalé čistoty. A přesto se v rámci legendy síla, láska, moudrost a čistota fyzického bytí nestaly součástí jeho úspěchu. Namísto toho fyzická realita zůstala oddělena od duchovní sféry.

Dnes začínáme vnímat, že se na práh lidského uvědomění dostává cosi úplně nového. Je to porozumění, že fyzická realita se může stát vyjádřením vyššího vědomí se všemi jeho atributy. Může se stát vyjádřením síly, moudrosti, lásky, jasnosti a čistoty.

Moudrost, láska, čistota a celkové vyzařování ve fyzické realitě nyní již vlivem odclonění závojů mezi nižšími a vyššími dimenzemi mohou zaujmout své právoplatné místo vedle všeho, co je v lidské zkušenosti považováno za posvátné a zásadní.

Záření, jehož je schopno fyzické tělo i jeho fyzickému zraku neviditelné energetické pole, nastává díky  uvedení do souladu s vyššími aspekty bytosti – s naším Vyšším Já či naší vnitřní životní jiskrou, jež je s oceánem vědomí Nejvyššího Zdroje věčně spojena. Takovéto sladění vnáší i do fyzické formy světlo, které září napříč celým vesmírem a činí z takové osoby světelnou sílu v rámci její vlastní sféry vlivu.

Duše i fyzické tělo jsou schopny pojmout a udržet v sobě světlo – energie vysokých duchovních dimenzí. Zářivá aura takového člověka je způsobilá konat zázraky,  o nichž jsme si kdysi mysleli, že patří jen k vyšším bytostem ze světelných říší. V postupu směrem k tomuto cíli nám praxe včleňování většího světla, našich vyšších částí vědomí do fyzického těla, spojena nerozlučně s odstraněním toho, co je světlu překážkou, pomůže posunout celkový vývoj na další vyšší úroveň.

V dnešních dobách je již více zjevné, že vyšší energie mají vliv na všechny naše cesty života, všechny lidi i na každou situaci. Abychom byli schopni tímto obdobím projít s půvabem a elegancí, není zapotřebí zběsile pátrat po informacích na internetu nebo se stát někým jiným, než uvnitř sebe ve skutečnosti jsme.  Většinu toho, co potřebujeme k úspěšnému průchodu skrze závoje dimenzí ke svým vyšším částem, máme v sobě. Jde o schopnost umět naslouchat tomu, co se děje v našem nitru, a být si toho i více vědomi, což nám umožní rozpoznat způsoby, jimiž se můžeme spojit s našim rozšířeným vědomím. K elegantnímu průchodu tímto časem si předně potřebujeme uvědomit onen děj, jenž právě probíhá, správně s ním pracovat, chápat, že to, co námi prochází jako energie a emoce, se povětšinou vynořuje jen a jen proto, aby to bylo uvolněno.

universe-flow

Je zapotřebí zvážit, zda máme dostatek času na odpočinek, více času na to, abychom pobyli v samotě a tichosti, více času, v němž nejsme tolik zaneprázdněni. Ačkoliv v životě se k tomuto dostáváme často nesnadno a na našich ramenou spočívá tíže odpovědnosti, je nicméně důležité mít během dne určitý časový úsek vyhrazený k tomu, abychom mohli vstoupit do svého nitra a spojili se sami se sebou, se svým nitrem, abychom pocítili ono vnitřní ,,Já”, jež čeká na příležitost k vynoření, což nám též  poskytne podporu pro příchozí vyšší energie, jež pak mohou vykonat své dílo transformace našeho vědomí.

Někteří ještě nemusí toto světlo vnímat jako frekvenci vyšších duchovních sfér, jíž je, mohou vnímat jen jeho zneklidňující účinky, když vynáší do povědomí to, co potřebuje být propuštěno a osvobozeno, a někdo snad vnímá jen turbulence karmických lekcí, které mohou být součástí celého děje. A přesto jsou i tyto turbulence „pouze“ energetickou vlnou, jež námi pouze prochází a jejímž cílem je vytvoření kvalitnějšího života pro každého z nás. Tento neklid je počátkem nového života, avšak ještě hlubší jeho součástí je uvědomění si své individuální vnitřní podstaty i jednotné esence všeho  živého.

V příliš zaměstnané společnosti, orientované na výkon, je nadměrné vytížení normou. Roztříštění mysli je normou, ono opuštění vlastního hlubšího Já jen proto, abychom mohli vyhovět očekáváním jiných ohledně našich emocí a našeho jednání, a ta se mění podle  každodenních situací. Roztříštěnost vědomí vede ke ztrátě spojení s námi samotnými i se zdrojem života. Podporuje pocit, že jsme ztraceni a bez cíle, a vidíme ,,život” jako pachatele, jenž nás táhne pryč od nás samotných. Tuto představu je třeba prozkoumat v rámci iluze, na níž je založena, neboť jedině naše vlastní očekávání ohledně toho, jaký by život měl být, či jaký ho mít chceme, změní to, jaký náš ,,život” je. Neexistuje žádná jiná kvalita ,,života” než ta, jež žije v našem vlastním vědomí a s níž vítáme každý nový den.

Je-li pro nás těžké nebýt stále plně zaneprázdněn, a převládá onen pocit, že právě toto je luxus, jenž může počkat na dobu pozdější, měli bychom pochopit, že ono ,,později” je právě teď, a že samotná struktura života, tak jak ho známe, prochází expanzí změn, takže to, co v současnosti považujeme za samozřejmé, již „později“ nebude existovat. Právě proto jsme vnitřně, tedy naší duší, vyzýváni k tomu, abychom přešli do onoho stavu milosti, jenž se nalézá uvnitř nás samotných, abychom byli schopni plynout s dějem, jenž už začal, a abychom se připravili na to, co ještě přijde. Život si to od nás žádá, a žádá nás o to naše vlastní duše i vnitřní životní jiskra, zatímco postupujeme den za dnem kupředu.

Zuzana Soukupová   

Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na tyto stránky http://www.reiki-centrumpraha.cz)