Tag Archive | skúška

Jak obstát ve zkoušce „temné noci duše“

Během extrémních duchovních zkoušek jako je „temná noc duše“ je opravdu obtížné udržet si víru, když se vám život rozpadá pod rukama. Jak důstojně projít podobným obdobím a na co byste měli pamatovat, abyste se z toho nezbláznili?

Mnozí lidé, kteří přišli do styku s různými duchovními principy v knihách, jako je například The Secret (Tajemství), se mylně domnívají, že přijetí a praktikování těchto principů jim zajistí dokonalý život.

Pravdou ale je, že praktikování těchto principů ze všeho nejdříve způsobí, že se na vaší cestě objeví překážky a výzvy – to proto, abyste se jim postavili čelem a mohli je odstranit a pokračovat za vaším snem. Stejné je to i s „temnou nocí duše“.

Ano, je pravda, že z toho vyjdete vyspělejší, zkušenější, s rozšířenějším vědomím a hlubším porozuměním – ale nejprve musíte projít zkouškou. A bude to jedna z největších zkoušek vašeho života, takže je pochopitelné, že výzvy, kterým budete čelit, budou často extrémní.

Zvenčí a obzvláště lidem, kteří netuší, jak vypadá duchovní cesta, se bude v tomto období zdát váš život jako naprosté selhání. Možná přijdete o práci, o domov, o vztahy. Zavřou se před vámi všechny dveře a všechno co může, ztroskotá.

Lidem, kteří se honí za štěstím a jejichž ideálem jsou nejnovější trendy, tohle vůbec nebude dávat smysl – nebudou chápat, jak může někdo projít tak těžkým obdobím a považovat to za dobrou a užitečnou věc.

Budete čelit sprše otázek a odsouzení, jak se vás budou snažit ponížit a zlomit, protože v lidské povaze je zakořeněné, že aby se člověk cítil lepší, musí ostatní zadupat do země.

To je součástí zkoušky – dokážete to ustát s důstojností, zatímco si vás ti okolo dobírají a zahanbují vás? Dokážete čelit světu, přestože se cítíte zranitelní a zahanbení? Dokážete důvěřovat a udržet si vůli, když je všechno kolem zmítáno chaosem?

not-wanting

Je to test silné vůle

Obstát dokážete jedině tehdy, pokud je váš život prodchnut vírou a ta nemusí mít nic společného s náboženstvím.

Vaše víra projde tvrdou zkouškou především proto, že až dosud vám v životě věci vycházely a fungovaly. Nyní se ocitnete v situaci, kdy děláte správná rozhodnutí a taháte za správné nitky a přesto se nedočkáte žádného výsledku a to vás přinutí zpochybnit všechno, čemu jste až dosud věřili.

Každá zkouška spočívá v pochybování, a pokud jste došli až sem, už jste v životě několika podobnými pochybami prošli. Přesto je tohle jedna z nejtěžších fází, kdy budete muset zpochybnit všechno, co pro vás bylo dosud dobré a známé a vyzkoušet, zda to stále ještě platí a dále obstojí.

Budete se zlobit na Boha a na síly nad vámi, budete se cítit opuštění a zanechaní napospas, to všechno proto, abyste začali hledat sílu uvnitř sebe, od této chvíle už vás nikdo nepovede za ručičku, teď se stáváte tvůrcem a budete se muset naučit vytvářet si svou vlastní realitu.

To rozhodně není snadný krok. Očekávejte, že budete vystaveni samému limitu toho, co vaše víra ještě ustojí – a pak vás to začne tlačit ještě dál, abyste zjistili, že vydržíte mnohem víc.

Velkým nebezpečím je, že vás to hodně unaví, budete cyničtí a vyprchá z vás radost ze života. Pamatujte si ale, že tato zkouška vám má ukázat, kdo doopravdy jste, tím, že vám vezme všechno ostatní. Myslíte si, že by byl Zdroj pyšný na vaši víru a vůli, kterou teď máte? Nebo vás ovládá jen vztek?

I tohle pomine

Nikdo nedosáhne stupně „temné noci duše“ aniž by v životě už několika zkouškami ohněm prošel.

Důvod toho je jednoduchý: nikdy byste v této zkoušce neobstáli, pokud byste na to už nebyli trochu připravení.

Nezáleží na tom, co se vám v životě stalo, všechno je za vámi, všechno se změnilo a vy jste zase dál – nikdy nezůstanete zaseknutí v jedné situaci věčně. I tohle pomine.

Jakmile to pomine a vám se konečně dostane energetického uvolnění, znovu se postavíte vedle Boha a opět pocítíte onu všeprostupující radost, kterou známe jen v Boží přítomnosti.

Nikdy jsem nepotkala duchovního člověka v nějakém větším trápení, který by už někdy dřív neprošel chvílemi prolomení a překonání obtíží – víte, že to přijde, víte, že to pomine a víte, že během doby, kdy jste zaseknutí na místě je to jako procházet nepopsatelným peklem.

Uvědomte si, že v tom nejste sami. Je nás tolik, co tím teď procházíme a to znamená, že je všude spousta zdrojů a informací, které vám mohou pomoci.

Autor: Chemory Gunko

Přeložila: Eidheann
(http://divine-love.quicksnake.cz)

Reklamy

Skúška odvahy

“Buďte odvážní, nebuďte zbabělí. Skutečná zkouška vaší odvahy přichází ve chvíli, když se objeví láska.
Nikdy předtím jste netušili, jaká je vaše podstata. V obyčejném životě, na tržišti, když děláte to, či ono, ve světě ambic a mocenské politiky nikdy nedochází k prověření vaší odvahy. Nikdy nemusíte procházet ohněm.

Jestliže ale skutečně milujete, musíte se zbavit všech předsudků, které o sobě máte. Jestliže milujete nemůžete zůstat egem, neboť ego nedovoluje milovat. Působí naprosto opačným směrem. Pokud si zvolíte ego, nikdy si nebudete moci zvolit lásku. Pokud si vyberete lásku, musíte se zbavit ega.
Z toho důvodu také máte strach milovat.

Bez lásky život postrádá romantiku. Bez lásky existují stromy, které nikdy nevykvetou. Bez lásky nemůžete tančit, slavit, nemůžete se cítit báječně, nemůžete se ani modlit. Bez lásky jsou chrámy jen obyčejnými domy. Bez lásky jste jen stíny prázdných gest.

S láskou se poprvé zhmotňujete. S láskou do vás poprvé vejde duše. Ego mizí a objevuje se duše.
Láska vám vrátí vaše pravé já. Láska vám je znovu odhalí. Je tu však vždy strach. Je naprosto přirozený a člověk musí jít za svým navzdory obavám.

Buďte tedy odvážní.

Láska je smrt, láska je oheň, láska je cesta k osvícení.”

~ Osho

heart-fire

Temná noc duše

Mystikové a jógini považují tento stav za největší zkoušku života.

Já bych však neřekl, že je to jen zkouška. Podle mne je to prostě pád. Nepřichází v začátcích hledání, ale až později, po jistých hlubších duchovních zkušenostech. Není to ovšem trest za naše hříchy, jak si mnozí myslí. Naopak, je to duchovní výzva pomocných božských sil, výzva k duchovnímu pokroku. Zkušenost je to ovšem přesto strašná. Já, protože znám toto období až moc dobře, jsem tomu říkal pád rovnou do pekla. Prodělal jsem ho také, i když je to už hezká řádka let.

Je to pád, který se projevuje jako silný nedostatek duchovní moudrosti, jako naprosté neštěstí. Jen si to představte. Jste už jakž takž pokročilí, takže máte naprostou nechuť, ba přímo odpor ke všemu, co je povrchní, plytké a stupidní, všední a šedé, a celým svým srdcem toužíte po nadpozemské blaženosti, protože jste ji již mnohokrát okusili. A zčistajasna je všemu konec, ono nadpozemské vás najednou nechce. A vy ani nevíte proč. Následkem toho, jak sílí vaše duchovní touha, sílí i vaše neštěstí a temnota, a duchovní tma se stává neproniknutelnou.

Jedná se, pravda, o očišťující proces, ale vy to nevíte. Nevíte, že je to očišťující proces, který vás má naučit hlubšímu sebeodevzdání a pokoře – já to aspoň nevěděl a můj přítel také ne, protože nám to nikdo neřekl a nikdo neporadil. Dal byste celý život za jediný paprsek duchovního světla nebo aspoň naděje, ale nakonec jste zbaven i tohoto přirozeného toužení a hlavně jakékoli naděje, protože i ta se ztratí. Vypaří se bez varování a vám se zdá, že je to naprostý konec a zmar všeho – štěstí i života.

Proč ještě žít? Staré špatné dávno zapomenuté sklony, o nichž jste měl za to, že jste je už dávno překonal, se znovu objevují a napadají vás jako nezranitelné hydry a lákají vás, abyste se k nim opět a opět vrátil a utápěl v nich svůj čas. Ale ani tím to ještě nekončí. Na všechno nakonec padá neplodná, mrtvá, zatuchlá rezignace. A vaše vůle je nyní tak oslabena, že udělá i to, co by nikdy dřív neudělala.

Je to hrozná doba. Nejčernější období života, jaké znám. Duchovní světlo, které vás již oživovalo a znovu a znovu vracelo k životu, nyní zhaslo docela a zůstává jen bezcílný strach a beznadějná duchovní nejistota s přesvědčením, že to tak už bude asi navždy. Navždy! Snad až do skonání světa.

Co má člověk za těchto okolností dělat? Nic, leda snad umřít. Ale ani to se mu nepovede. Jako se to ještě nikdy nikomu v temné noci duše nepovedlo. Proč? Protože temná noc duše je nejen zkouškou, ale vlastně i milostí, jak už jsem řekl. Je to nejvyšší milost Božích sil na duchovní cestě.

I když vaše duchovní cvičení nevedou k ničemu a člověk je tak zoufalý a osamělý jako ten zpuchřelý kůl v plotě, temná noc duše není ničím jiným než milující milostí nejvyššího Já.

A potom uprostřed největší tmy a tísně přichází zvrat. Náhle, když už jste nic nechtěli a ani nemohli chtít a na všechno naprosto rezignovali, náhle je tu světlo vyšší a jasnější než kdykoli jindy a vaše meditace se změní v koncentraci, koncentrace v kontemplaci a kontemplace v duchovní jas. Tak jsem to zažil kdysi já sám, a proto vím, o čem mluvím. A právě tak to zažil i můj dobrý přítel. Co mu zbývalo? To, co je příznačné pro tuto situaci, totiž změnit taktiku. Odložit, ba přímo zavrhnout dosavadní evoluční postup dlouhé cesty, na které dosud pracoval tolik trapných let, a nastoupit krátkou duchovní cestu uvědomění. Uvědomění si toho, čím odjakživa člověk je – svého vlastního božství. To však znamená jediné – cele se obrátit k samotné pravdě, ke zdroji existence a dovolit jí, aby pronikla celou vaší bytostí, myšlenkami, žádostmi, vírou i altruistickou činností, a setrvat tak už napořád a stále. A bez ustání si připomínat védántickou pravdu, že božství není něčím, co má být jednou dosaženo, ale zeje a žije v člověku stále už teď a právě teď, v každém současném okamžiku života. Přestat se proto po božském pachtit a těžce o ně usilovat, jako to dělal můj přítel a jak jsem to po celá dlouhá léta dělal i já, a prostě se mu odevzdat.

Eduard Tomáš – Živá věčnost – paměti mystika II.