Tag Archive | sebaúcta

Obrazy nehodnosti

Jeshua prostřednictvím Pamely

Drazí přátelé, já jsem Jeshua. Přišel jsem, abych Vám připomněl, kdo jste, abych vám připomněl vaši sílu a velikost. Jste nevyčerpatelným zdrojem Světla, které se neustále obnovuje, roste a rozšiřuje. Jste hojný proud božské energie. Chci vás touto energií naplnit a žádám vás, abyste jí umožnili plně proudit do vaší mysli, vašeho těla, vašeho celého života tak, aby se mohla na Zemi vyjádřit sama energie duše.

Vyzývám vás, abyste propustili staré a falešné obrazy nehodnosti. Rád bych k vám dnes hovořil o sebeúctě a seberealizaci, o tom, odvážit se vystoupit a důvěřovat ohni, který nesete uvnitř. Tento oheň je vaším Světlem. Chce tady a teď jasně zářit. Každý z vás však přijal mnoho falešných informací o tom, kdo je, a o tom, kdo by měl být, a tak nastalo oslabení vaší spirituální síly, vaší originality, vaší jedinečnosti. V tomto čase se v rozvoji lidstva osvobozují nové spirituální síly, a to se může zcela a opravdově odehrát jen prostřednictvím lidí, kteří na Zemi nyní žijí. Prostřednictvím vás se rodí nová doba a energie, a to může nastat jedině hluboce zakořeněným způsobem, kdy zcela přijmete svou vlastní hodnotu.

Muži i ženy byli společností uvedeni v omyl prostřednictvím tradic a vzdělávacích procesů, takže obrazy hříchu, hanby a viny se nadále drží a žijí uvnitř vás všech. Život je znázorňován jako boj, abyste projevili sami sebe a bojovali o přežití. V této tradici je jen velmi omezená forma mužské energie považována v životě za nezbytnou a tato pozice leží v podstatě na kolísavých základech strachu a potřeby kontroly. Tato forma mužské energie taktéž po staletí dominuje spiritualitě. Křesťanskou spiritualitu začali prostřednictvím Církve ovládat muži, a proto ztratila spojení se svým původem. Jste tu, abyste obnovili Kristovskou energii s jejím původem. Obnovili její živoucí srdce uvnitř sebe, abyste ji zrodili a předali ostatním.

Uznávám vás jako své bratry a sestry. Jste mi drazí a to, co mě rmoutí nejvíc, je vidět vás, jak se podceňujete a znevažujete. Jak sklíčeně se cítíte ohledně toho, kým jste. Obrazy hříchu, hanby a viny klamou vás všechny. Podívejme se na to, jak tyto obrazy hrají roli v životě mužů i žen. Do mužů jsou tyto obrazy vtisknuty během jejich brzké chlapecké výchovy zdůrazňováním, které je kladeno na výkon, soutěžení a vyčnívání; na schopnost neustupovat, být silný a ukazovat svou mužnost. Citlivost a ženské kvality jako je schopnost zapojení a schopnost empatie s druhými jsou odmítány jako slabošské – jako charakteristiky, které nenáleží k muži. V ženách je kladen důraz na ne-odlišování se, ale spíše na empatii s druhými a připravenost druhým sloužit. Je zdůrazňována starostlivost a dávání.

Tyto dva modely rolí stále mužskou a ženskou psychiku ovlivňují a předkládají falešné obrazy. Ženy by podle nich měly nalézt svou skutečnou hodnotu v rozdávání se a ve své empatii a starostlivosti vůči druhým. Takto však ztrácí svou vlastní sílu a schopnost stát vysoko a zaujmout ve světě jasnou pozici. Jedině na základě ženského nárokování si vlastní autonomie, své svobody a nezávislosti ve světě, může ženská energie proudit svou skutečnou silou. Pokud tento základ autonomie chybí, ženy slábnou a nezaujímají svou sílu a místo ve světě, které by mělo patřit jim. Tradiční ženská role zahaluje jejich bystrou mysl a dobrodružnost.

V mužích je to v jistém smyslu obráceně. V průběhu jejich výchovy jsou často chráněni před svým srdcem, citlivostí a potřebou péče, lásky a ochrany. Musí se odlišit a jsou hnáni do nutné osamělosti, izolace a pocitu ztracenosti, což je odděluje od celku. Často opravdu ztrácí svou citlivost a neodváží se oddat se toku emocí, pocitů a lásky, která je v jejich srdcích taktéž rozhodně přítomná.

V mužské duši existuje taktéž existuje touha ztělesnit ženskou podstatu, která už je přirozenou částí jejich duše. Muži však mají tendenci projektovat tuto touhu mimo sebe – na ženy. Ženy mají zase tendenci projektovat svou touhu po moci a pronikavosti na muže. Pokud však obě pohlaví nemohou nalézt tyto kvality uvnitř sebe, vyvine se pak mezi mužem a ženou bolestný vztah. Cítí potřebu jeden druhého, ale existuje tu zároveň konflikt, protože závislost není nikdy dobrým základem pro skutečně milující vztah. Obě pohlaví potřebují učinit vnitřní spojení se svými vlastními mužskými a ženskými silami. Tyto energie patří k sobě. Jsou jako šroubovice, které se proplétají kolem sebe. Jedině společně mohou růst a vzkvétat.

Co se děje se sebeúctou mužů a žen, když musí splňovat takové jednorozměrné stereotypy mužskosti a ženskosti? Muži často vyvinou osobnost či falešné ego, které musí prezentovat světu, neboť cítí, že se musí ve světě obhájit. Musí konat a být mužem akce. Ženy také vyvíjejí osobnost, protože musí být okouzlující, milé, nápomocné a dávající. Když se obě pohlaví snaží ukázat jinou stránku sebe sama, často vyvstanou pocity viny, hanby, nedostatečnosti nebo jejich opaky: domýšlivost a arogance. Podívejte se například na nenávist ve vaší historii směrem k homosexualitě. Muži, kteří výslovně dávají najevo svou ženskou stránku a ukazují, že je to těší, byli považováni za ztělesnění deprivace. Byly překročeny limity, které měly zůstat nedotčené. A proč tomu tak bylo? Zjevně bylo nutné umístit muže a ženy do těsných boxů, aby udusili svou skutečnou spirituální sílu a jedinečnou sílu, neboť všechny tyto stereotypy byly vyjádřené na pozadí energie dominance a moci.

Vy všichni jste se museli vypořádat s touto potlačovací energií, často jako oběť a někdy jako pachatel, takže se možná divíte, proč se tento postoj vyvinul. Můžete se na situaci podívat takto: tvořivé dobrodružství na Zemi, celý cyklus životů a stále více životů je ohromný proces růstu. Je to dlouhá cesta, ve které jste prožili extrémy toho, co byste ve světě formy nazvali „dualitou“: světlo a temnota, propojenost a oddělenost, mužské a ženské. Cestovali jste daleko od Domova, a to není beze smyslu. Tato zkušenost má ohromnou hodnotu a přináší hluboké bohatství v každé duši, která se účastní. To však také znamená, že jste sestoupili do říše strachu, prázdnoty a zapomenutí vašeho skutečného já. Jsem zde, abych vám připomněl, kdo v tomto sestupu do temnoty jste, a připomněl vám vaše zkušenosti obou stran energií moci a dominance: oběť a pachatel.

Nyní je na Zemi v cyklu života chvíle, kdy je čas navrátit se do větší rovnováhy, do větší harmonie, a tak vás vyzývám, abyste si vzpomněli na to, kdo jste. Přišli jste jako zdroj nevyčerpatelného Světla. Světla, které je klidné, a přesto proudí a je dynamické, které prožívá a prozkoumává. Nebyl tu žádný vševědoucí bůh, žádný dominantní vládce, který určoval váš život, avšak zcela svobodný proud Světla, který objevuje oboje energie – mužskou i ženskou – různými formami, které do sebe tak krásně zapadají. Vnímejte znovu toto původní pouto mezi energiemi, tanec mezi ženským a mužským.

Ženská síla je o spojování a sjednocování. Spojuje energie dohromady. Ženská energie se otevírá ze srdce ven a přijímá s láskou a jemnou laskavostí. Určitým způsobem ženská energie nese univerzum. Je zdrojem propojenosti, Jednoty. Vnímejte sílu této energie. Je přítomná ve vší rozmanitosti, kterou vidíte okolo: v lidech, zvířatech, rostlinách. Skrze vše proudí Jedno: matka, bohyně, spojující a sjednocující energie.

Mužská síla je o rozlišení a je různými způsoby tvořivá. Vytváří individuality. Ve vaší duši jste spojeni jeden s druhým, a přesto jako jednotlivci, kterými jste, jste také rozdílní, různí a jedineční – jeden svého druhu. V celém ohromném vesmíru není nic a nikdo přesně jako vy. Jaký zázrak! Dokážete zažívat sebe uvnitř Jednoho, uvnitř zdroje, ze kterého pocházíte, a taktéž si dovolit být „odlišní“ – zcela jedinečným kouzelným já? Vnímejte to, i přesto, že to nedokážete vyjádřit do slov – jste to „vy“ uvnitř vás. To je tvořivá síla mužské energie.

Největší radostí ve stvoření je, když se Jedno setkává se sebou prostřednictvím Druhých. Když žijete v mužském těle, můžete obdivovat ženu, její vzhled, její krásu, přístup, jaký má k jistým energiím, sjednocující sílu uvnitř ní. Jako žena, můžete obdivovat muže a těšit se z něj: z jeho těla, jeho síly, ochrany, která z něj může vyzařovat. Hra mezi mužským a ženským se stává radostí a zdrojem tvořivosti, pakliže obě pohlaví přirozeně přijímají svou vlastní jedinečnou sílu a hodnotu. Obojí je součástí Světla navzájem věčně spojené jedno s druhým. Přesto zároveň existuje rozdíl, který vše činí vzrušující a dobrodružné. Cesta objevování naplněná potencionálními prožitky, které vás prohlubují a obohacují. To je příslibem hry mezi mužským a ženským.

Dnes hovoříme konkrétně o mužské energii a chtěl bych vám o ní povědět něco víc. V tradiční spirituálním způsobu myšlení často existuje případ, kdy je ego vykresleno jako něco, co je špatné a co potřebuje být překročeno. V minulosti bylo překročení nahoru do nebeského vskutku vnímáno jako ideál skutečné spirituality. Byla to však skutečná spiritualita? Není to jen spojení, splynutí a jednota, která je pro spiritualitu ústřední, je to také schopnost rozlišit své jedinečné schopnosti a být „Já“. Dovolit svým jedinečným silám, aby proudily a vzkvétaly, je stejně důležité jako propojování. Dává to pozemskou, manifestující formu Světlu vaší duše. Zvláště pro tuto příznačnou sílu ego potřebujete. Tím však nemyslím ego, které bylo představované mužskou tradicí. Ne neurvalé a zatvrzelé ego, které chce samo sebe odlišit na úkor všeho a všech, ego, které chce hromadit moc, které chce mít vládu nad druhými nebo nad životem. Tento pohled je sám o sobě falešným obrazem toho, co ego je. V jeho skutečné formě je ego ohniskem, hlediskem pro vaše základní Já, vaši jedinečnou sílu. Musí tu být a je velmi speciální a nenahraditelnou součástí stvoření, jako kousek puzzle, který z vás činí součást většího celku.

Přijměte tuto sílu! Řekněte jí „ano“. Reagujete s radostí na to, kým jste: jste nenahraditelní. Když se postavíte ve své skutečné síle, nemusíte překračovat své ego, svou osobnost a nechat ho za sebou. Nemusíte v sobě cokoli popírat. Naopak se stáváte tím, kým doopravdy jste. Lidstvím. Vše, co vám přísluší, je osvětlené Světlem. Pak říkáte „ano“ sami sobě – vašemu celému lidství je umožněno být a vaše jedinečné já proudí do všeho, čím jste a co činíte. Nemusíte své lidství skrývat, nemusíte se za něj stydět.

Představte si, jak skrze vás září Světlo ven ze svého zdroje. Dovolte tomuto Světlu proudit dolů přes vaši korunní čakru a pak skrze celé vaše bytí. Je to bílé a univerzální Světlo, milující a laskavé. Proudí vším životem a také vámi. Prostřednictvím vás Světlo získává jedinečnou záři, speciální tón, neobvyklý zvuk. Pohlédněte na chvíli dovnitř a možná spatříte jisté barvy, uslyšíte určité tóny nebo jen přijde konkrétní pocit – pak hluboko v sobě vnímejte: „Tohle jsem já, tohle je mé mystérium.“ Jste zde, abyste toto mystérium přijali, a nikdo jiný to nemůže udělat – jen vy. Dovolte mu proudit vašim tělem, vašim břichem, nohama a chodidly. Tohle je sjednocení, splynutí mužské a ženské energie uvnitř vás.

Ciťte se na zemi vítaní a užívejte si, kým jste. Nebuďte zahanbeni a neciťte se viní. Propusťte staré obrazy hříšnosti. Nikomu neslouží, ani vám, ani světu. Dovolte svému ohni hořet a Světlu zářit! To je má nejhlubší touha. Mým nejhlubším přáním je, abyste si stoupli za svou vlastní sílu, na svá vlastní chodidla. Dovolte semínku Kristovské energie kvést uvnitř vás a nebuďte závislí na někom jiném. Všechny vás zdravím v rovnocennosti a hluboké radosti.

Jeshua


© Pamela Kribbe
www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Reklamy

Sebeúcta, sebevědomí a respektování sebe sama

Každý člověk zakládá svou sebeúctu na něčem jiném. To, co potřebujete vy, abyste si mohli vážit sebe sama, se může lišit od představ jiných lidí. Je důležité, abyste si našli, na základě čeho roste vaše vlastní sebevědomí, sebeúcta a vnitřní radost z toho, kdo jste.

Seberespekt vychází, na nejvyšší úrovni, z úcty k vlastní duši. To znamená, že mluvíte a jednáte na takové úrovni upřímnosti a celistvosti, která odráží vaše vyšší já. To znamená stát si za tím, v co věříte (aniž byste o tom však museli přesvědčovat ostatní), a jednat podle svých vlastních hodnot. Mnozí z vás kritizujete druhé, že nežijí podle hodnotového systému, který považujete za správný, ale při bližším pohledu možná zjistíte, že podle něj nežijete ani vy sami. Setkali jste se s lidmi, kteří neustále všem říkají, co by měli dělat, a sami si dělají, co se jim zachce. Seberespekt znamená skutečně žít podle svých hodnot a podle toho, v co říkáte, že věříte.

Mnozí z vás říkáte, že věříte v určitý žebříček hodnot, který jste si sestavili, ale ve skutečnosti jednáte podle jiného. To vede k mnoha vnitřním konfliktům. Hluboko uvnitř můžete například věřit v monogamii, ale váš partner si přeje mít v tomto směru volný vztah. Jelikož s ním či s ní chcete dál zůstat, rozhodnete se to přejít. Věříte v určitý systém hodnot, ale žijete podle jiného systému, což může vést k mnoha konfliktům a možné bolesti s tím spojené.

Jak poznáte, jestli hodnoty, o nichž si myslíte, že podle nich chcete žít, jsou opravdu vaše? Většinou to nepoznáte, dokud je nevyzkoušíte. Můžete si například myslet, že správný člověk vstává brzo ráno, ale sami si vždycky přispíte. Mnozí z vás máte v představách určité hodnoty, podle kterých by se podle vás mělo žít, ale nežijete tak. Nejlépe uděláte, když si je vyzkoušíte v životě – nějaký čas vstávejte brzo ráno. To, co jste považovali za své hodnoty, se často ukáže být pouze od někoho převzaté “mělo by se”, protože když tak začnete skutečně žít, zjistíte, že pro vás to neplatí. Ptejte se, čeho si vážíte. Co si myslíte, že dělají správní lidé? Žijete tak? Je těžké mít ze sebe dobrý pocit, žijete-li způsobem, který protiřečí tomu, v co uvnitř věříte. Je důležité prozkoumat své hodnoty a buď podle nich žít, nebo je změnit.

Respektovat sebe znamená vycházet ze své síly, ne ze své slabosti.

Až si budete stěžovat, že vás někdo rozesmutnil nebo rozzlobil, zeptejte se sebe sama: “Proč si vybírám zažívat právě tento pocit,” nebo “proč jsem se rozhodl/a reagovat tímto způsobem?” Když hledáte vinu v druhých, vzdáváte se vždycky své vlastní síly. Dokážete-li zjistit, proč jste se rozhodli zareagovat na něčí jednání pocitem ublíženosti, mnohé se o sobě dozvíte. Někteří z vás máte strach, že kdybyste se za sebe postavili, mohli byste ztratit lásku nějakého člověka. Jsou lidé, kteří umí celkem šikovně přesvědčovat, že se mýlíte, když si stojíte za svou pravdou. V duchu jim poděkujte za příležitost zesílit, protože síla se často rozvíjí tváří v tvář nesouhlasu. Respektovat sebe znamená stát za svou nehlubší pravdou a znát své nejniternější pocity. Znamená to mít autoritu nad svými pocity v sobě, a ne v druhých.

Někteří z vás žijete nebo se stýkáte s lidmi, kteří vás ponižují a kritizují. Nakonec se můžete natolik soustředit na jejich pocity, že ztratíte kontakt se svými vlastními. Jedna žena se provdala za muže, který odsuzoval a kritizoval většinu všeho, co udělala. Natolik se zaměřila na jeho pocity, že se po celá ta léta, co spolu žili, nikdy neptala, jaký má ona pocit z toho, jak se k ní muž chová. Vždycky se velmi snažila ho uspokojit, předvídala jeho nálady a rozmary, aby se vyhnula další kritice. Jenže ať dělala, co dělala, vždycky to nakonec dopadlo tak, že se na ni zlobil. Začala mít pocit, že selhala nebo že je nějakým způsobem špatný člověk. Strávila tolik hodin analyzováním jeho pocitů, že přestala sledovat své vlastní. Mnozí z vás se snažíte uspokojovat druhé a ve své snaze se soustředíte více na jejich pocity než na to, co cítíte vy sami.

Vážit si sebe znamená věnovat pozornost svým pocitům. Nemusíte mít důvod, proč jste se rozhodli dělat to či ono. Svou hodnotu nemusíte nikomu dokazovat. Uznávejte své pocity; neanalyzujte je a nezpochybňujte. Nesnažte se je neustále rozebírat: “Mám opravdu důvod cítit se ublíženě?” Uznejte, že vaše pocity jsou pro vás skutečné, a važte si jich. Mnozí hledáte autoritu v druhých. Když vás odsoudí, věříte jim. Když vám řeknou, že všechno je vaše vina, věříte jim. Nenavrhuji vám, abyste ignorovali vše, co vám lidé říkají, ale abyste si vážili toho, co v dané oblasti cítíte vy. Jedna věc je otevřenost vůči konstruktivní kritice a druhá věc je neustále se snažit dělat to, co od vás chtějí druzí, přestože to sami nechcete. Budovat si sebevědomí a sebeúctu předpokládá vážit si sebe ve svých slovech, činech, i ve svém chování.

Sebevědomí znamená věřit si a vědět, že jste vždycky udělali to nejlepší, co jste uměli, i když za dva dny už můžete vidět lepší řešení. Předpokládá to spíše se chválit než hanět a dovolit si mít dobrý pocit z toho, kdo jste. Někteří z vás se ustavičně o něco snažíte, nutíte se, jdete z jedné práce do druhé a máte pocit, že ať uděláte co uděláte, stále je to málo. Velké úsilí a tvrdá práce nemusí být nutně cestou k radosti. Respektujte sebe sama tím, že budete následovat proud své vnitřní energie. Odpočívejte, hrajte si, přemýšlejte a najděte si čas na spočinutí v tichu. Dělat to, co vás naplňuje, je cesta, jak prohlubovat své sebevědomí.

Ostatní se k vám budou chovat tak, jak se chováte sami k sobě.

Nečekejte, až vás lidé začnou respektovat a chovat se k vám pozitivněji. Nezačnou, dokud se tak nebudete chovat sami k sobě. Nemusíte zůstávat mezi lidmi, kteří vás nerespektují, neváží si vás a nejednají s vámi pěkně. Pokud se přece ocitnete v jejich společnosti, buďte velkorysí a pamatujte, že vás nerespektují proto, že nerespektují sami sebe. Můžete telepaticky vysílat zprávu, jak si přejete, aby se k vám lidé chovali. Druzí vás budou využívat a považovat za “své jisté”, jen když je necháte.

Nepotřebujete se na druhé zlobit a domáhat se svých práv, protože tím vyvoláte jen vzájemný boj o moc. Mějte srdce otevřené. Tito lidé s největší pravděpodobností neumí rozpoznat své vlastní vyšší já, a nemohou si proto vážit toho vašeho. Své sebevědomí nechcete zakládat na tom, jak se k vám druzí chovají nebo jak vás vidí. I když ze sebe budete mít sebelepší pocit, vždycky se najdou lidé, kteří vás nebudou respektovat, protože se nenaučili chovat se láskyplně sami k sobě. Vaše vztahy s druhými mohou být jen tak dobré, jak dobrý je jejich vztah k sobě samým. Nevědí-li, jak milovat své “já”, stanoví to mez, nakolik mohou milovat vás. I kdybyste se snažili sebevíc a dělali sebelepší věci, nemohou vám dát lásku, kterou hledáte. Klíčem k dobrým pocitům z chování druhých je odpuštění. Dále uvolněte veškerou zlobu, kterou možná pociťujete, nechte ji prostě jít a soustřeďte se na jiné věci.

Někteří z vás máte pocit, že za vaše nízké sebevědomí mohou vaši rodiče. Své rodiče vinit nemůžete, protože to byla vaše reakce na ně, že jste si přestali věřit. Dvě děti mohou pocházet od stejně necitlivých nebo negativních rodičů, přitom jedno vyroste a má dobrý pocit ze sebe sama, zatímco druhé takový pocit nemá. To sami si vybíráte cítit se špatně. Místo litování se kvůli svému dětství a stavění se do role oběti své výchovy si raději uvědomte, že jste si tyto podmínky sami vybrali, abyste se naučili něčemu, co podpoří růst vaší duše.

Možná si říkáte: “Můj vzorec je nacházet si muže, kteří mne ponižují, protože jsem měla takového otce.” Přišli jste na Zem, abyste se naučili něco o lásce. Pokud jste se to nenaučili u svého otce, budete si vybírat muže s podobnými vzorci chování, aby vás naučili to, co potřebujete umět. Svého otce jste možná vnímali jako necitelného člověka a později vám dojde, že jste si přitahovali podobné typy lidí, dokud jste se nerozhodli, že už tak se sebou zacházet nenecháte. Možná, že jednou z věcí, které jste se přišli v tomto životě naučit, je vážit si a milovat sebe sama. Proto jste si vytvářeli situace, které vás k tomu vyzývaly. Jakmile se rozhodnete udělat to, staré vzorce zmizí.

Každá situace ve vašem životě je příležitostí k učení, kterou vytvořila vaše duše, aby vám ukázala, jak získávat více lásky a síly.

Děti reagují na stejnou výchovu různě. Toho si můžete všimnout, když se podíváte, jak moc se od sebe mohou lišit sourozenci, přestože pocházejí od jedněch rodičů. Z některých dětí vystavených negativní energii vyrostou jemní a milující lidé. Některé jsou tak citlivé, že nedokáží vydržet působení negativní energie a uzavřou v sobě tu část, která cítí. Jiné nabudou pocit, že musí být tvrdé a nasadit si masku nezranitelnosti.  

Sebeúcta pramení z ochoty respektovat to, kdo jste, a milovat se takoví, jací jste právě teď. Bude těžké něco na sobě měnit, dokud se nepřijmete. Vážíte-li si sebe a svých pocitů, druzí vás nemohou ovlivnit.

Jste velmi cenný člověk, bez ohledu na vaši minulost, bez ohledu na myšlenky, které máte, bez ohledu na to, kdo ve vás věří a kdo ne. Jste život sám – rostoucí, rozpínající se a dosahující vzhůru. Všichni lidé jsou hodnotní, nádherní a jedineční. Smyslem všeho, co jste až doposud prožili, bylo naučit vás něco víc o tom, jak si tvořit ve svém životě lásku.

Mezi respektováním sebe sama a sobeckostí vede jemná hranice. Někteří z vás cítíte, že máte plné právo zlobit se na druhé v případě, že vám ublížili. Važte si pocitů druhých, ale dělejte to tak, abyste zároveň respektovali své vlastní. Aby se vám to podařilo, budete chtít vycházet z vyšší úrovně mluvení i jednání. Budete-li mluvit o své zlobě, rozčilovat se nebo křičet, vyvolá to jen vzájemný boj o moc a oběma se vám uzavře srdce. Když někdo dělá něco, co se vám nelíbí, dřív než promluvíte, otevřete své srdce. Pokud se přece rozhodnete něco říct, nabídněte slova raději o tom, co cítíte, než o tom, co kdo udělal. Můžete říct: “Cítím se ublíženě,” namísto “tys mi ublížil/a”. Mocný způsob, jak se vyjádřit, je: “Vybírám si cítit se ublíženě.” Všechny pocity, které zažíváte, jste si sami vybrali.

Vážit si sebe znamená vědět, že si všechny své pocity v každé chvíli sami vybíráte.

Když mluvíte s lidmi způsobem vyjadřujícím úctu k jejich hlubší bytosti, máte vždycky lepší pocit ze sebe sama. Možná jste si všimli, že když jste dali průchod své zlobě nebo ublíženosti, abyste se zbavili vnitřního napětí, bylo vám nakonec často ještě hůř. Přinejmenším ve vás zůstal pocit nedokončenosti. Nemůžete z něčeho odejít, dokud to neuděláte s láskou. Situace, jež opouštíte v hněvu, vás čekají k dokončení v budoucnosti. Nemusí to být s tím samým člověkem, nicméně vytvoříte si podobnou situaci s podobným člověkem, abyste měli možnost vyřešit ji s láskou a v míru.

Je důležité respektovat druhé. Máte-li pocit, že vás lidé nerespektují, vystavili jste se takové situací možná proto, abyste se naučili něco o soucítění a jemnosti ve svém chování k ostatním. Být citliví k pocitům druhým není totéž, jako snažit se je uspokojovat. Buďte ochotní vidět jejich potřeby a přání. Mluvíte s druhými úsečně, bez zájmu o to, jak se cítí? Mluvíte rozzlobeně nebo nervózně? Sledujte, jakou energii k lidem vysíláte, protože cokoliv dáte, to se vám vrátí. Více si uvědomujte, jak působíte na druhé, protože čím více je respektujete, tím více respektu se k vám dostane. Važte si jich, jejich času a hodnot a oni si budou vážit těch vašich.

Někteří lidé si vždycky každého váží a mají pocit, že se jim nevrací, co dali. V takovém případě je to často proto, že nevěří, že si zaslouží pěkné zacházení a dovolují lidem, aby je považovali za “své jisté”. Je snadné respektovat se, když vás respektují lidé okolo. Výzvou je respektovat se, i když to druzí nedělají. Nejprve jim odpusťte a pak se vzdejte jakékoliv potřeby, aby si vás vážili. Potřebujete-li uznání druhých, abyste ze sebe mohli mít dobrý pocit, vzdáváte se své vlastní síly.

Je příjemné, když ve vás druzí věří, důvěřují vám a podporují vás. Přesto je důležité, chcete-li být silní, abyste to od nich nepotřebovali, abyste na tom nezakládali svou víru v sebe. Potřebujete-li neustále něčí potvrzení, hledáte autoritu v druhých a ne ve svém hlubším já. Vaše pravda může být jiná než pravda ostatních. Mýlíte se jedině tehdy, když si nevážíte své pravdy a přijímáte to, co je pravdivé pro jiné, přestože pro vás osobně to neplatí.

Někteří lidé věří v reinkarnaci, jiní ne. Možná že těm, co v ni věří, se žije díky této víře radostněji a snadněji. Možná že víra v pouze jediný život jej dělá důležitější a skutečnější. Ať věříte v cokoli, je důležité, abyste si toho vážili a byli otevření novým pohledům na věc, pokud by vám vytvořily v životě více radosti. Nepřijímejte automaticky nic, dokud vám to nezní jako vaše pravda. Važte si své pravdy, věřte v sebe a postavte se za sebe, mějte ale soucítění s ostatními.

Pamatujte, že na vás záleží, že jste důležití a máte nějaké jedinečné, zvláštní poslání, jak přispět světu. Nezapomínejte, že jste významná bytost. Vaše sny, fantazie a cíle jsou stejně důležité jako cíle kohokoli jiného.

* * *

– z knihy Žít s radostí, Sanaya Roman 

K čemu dospěje ženský dvojplamen na cestě své transformace

Během procesu sbližování se svým dvojplamenem procházíme cestou vlastní transformace, která zpravidla radikálně mění naše životy, náš pohled na život a na svět, naše priority, ale především nás samotné. Nově získané vlastnosti a dovednosti mají přímou souvislost, jsou úzce provázané a v souladu. Vše dotváří kompaktní celek, jedno nelze oddělit od druhého. Ženský dvojplamen si před konečným sblížením se svým protějškem osvojí tato základní zjištění a dovednosti:

  •  Přestane pochybovat o sobě a o celém procesu
  •  Dokáže vůči sobě projevit maximální sebeúctu a sebelásku
  •  Přestane akceptovat kompromisy a provizoria
  •  Osvobodí se
  •  Účelně realizuje změny prostřednictvím svých činů
  •  Ztotožní se se svým dvojplamenem, jako svojí vlastní součástí, jedním celkem
  •  Porozumí zákonu rovnováhy a naučí se ho aplikovat
  •  Přijme zodpovědnost za své vlastní činy a odmítne zodpovědnost za činy druhých

Vyzrálý ženský dvojplamen, blížící se k závěrečnému sblížení se svým parterem, již nemá pochybnosti. Nepochybuje o své osobě, o tom, co sám koná, ani o celém procesu přeměny a sbližování. Nalezl svoji sebejistotu a sebedůvěru. Ví, kdo ve svém pravém jádru je, po čem touží, kam chce směřovat. Dokáže projevit sám sebe ve své vlastní skutečné podstatě a obhájit si svoje Já nejen před sebou, ale i před všemi ostatními. V jeho projevu je cítit síla a pevná hranice, vyjadřující vlastní původní existenci, autentický projev jeho vlastního Já, bez invaze vnějších a nepůvodních vlivů. Je si jistý i konceptem dvojplamenů, chápe celý proces, to, co a proč se děje.

Uvědomí si a přijme vlastní důležitost. Pochopí, že on sám je pro sebe vždy na prvním místě a dokáže se na toto místo pevně postavit. Ví, že je třeba pěstovat a utužovat sebelásku a sebeúctu. Milovat sám sebe minimálně tolik, jako kohokoli jiného. Sebeláska není sobectví. Sobectví je vždy na úkor někoho jiného. Sebeláska znamená chtít sám pro sebe to nejlepší, nespokojit se s nedokonalostí, náhražkami a provizorii, současně však nikomu neškodit. Nepřijmout do svého života nic menšího než čeho je opravdu hoden, co si opravu zaslouží. Pokud by to udělal, snižoval by svoji vlastní hodnotu. Sebeláska znamená nedělat kompromisy, nepřijímat do života nedokonalé věci. Neříkat si, že to mu stačí, jen aby měl alespoň něco. Pokud netrpělivě a nedočkavě do svého života přijme něco nedokonalého, nějakou náhražku (třeba i jiného partnera, ale i svůj vlastní prozatím nedozrálý dvojplamen), aby alespoň něco měl, nemůže mu do života vstoupit to pravé dokonalé, neboť tam pro něj, z důvodu zaplněnosti všemožným „harampádím“, není místo. Je třeba všechno to nedokonalé, všechna ta provizoria, vyhodit a udělat místo tomu pravému a správnému, i za cenu, že si na to třeba i dost dlouhou dobu bude muset počkat. To nedokonalé, provizorium a náhražka jej stejně nebude naplňovat a činit mu potěšení, jelikož bude vědět, že to, dokonalé právě pro něj, někde je… Pokud bude neustále hledat a zkoušet různé náhražky, nakonec stejně shledá, že než se stále zabývat něčím, co ho stejně nedokáže naplnit, uspokojit a učinit šťastným, je lepší drahocennou energii směřovat a věnovat sám sobě a nalezení spokojenosti a naplnění uvnitř sebe.

Vyspělý ženský dvojplamen je schopen vzdát se všeho – osvobodit se od lpění a závislostí. Nemá strach ztratit vše, aby mohl získat mnohem více. Dokáže ze svého života odklidit vše, co s ním naprosto nerezonuje a nenaplňuje ho. Osvobození se, znamená dovednost vzdát se čehokoli, co máme, i čehokoli, co bychom mohli mít. Nalezení své vlastní svobody spočívá i v osvobození se od svého dvojplamene. Závislost a lpění na svém protějšku, jeho upřednostňování před sebou samým, by mu totiž dvojče nekompromisně zrcadlilo svým nedostatečným zájmem o něj. Dokáže se tedy vzdát i pouhé částečné přízně svého dvojplamene, neboť si je vědom své hodnoty, toho, že on je hoden přízně plné. Svoji pozornost obrátí od svého dvojplamene směrem k sobě a sám v sobě hledá naplnění, sám sobě vyjadřuje nejvyšší přízeň. Pokud by se spokojil či trpěl pouze částečnou přízeň svého partnera, jeho protějšek by nic nenutilo vyvíjet snahu, opouštět svoji hranici komfortní zóny a dávat více. K osvobození dochází postupným dospíváním a dozrávání prostřednictvím vnitřního pochopení i myšlenkového porozumění. Obé musí být pevné a zajedno, jen takto je možné tento status i trvale udržet.

Sebeúcta, sebeláska a osvobození přináší netoleranci neuctivého chování od kohokoli, i svého vlastního dvojplamene. Nemá však smysl svou neakceptaci nevhodného chování druhých dávat najevo pouze slovy, či výčitkami a konflikty. Je třeba ho projevit svými pevnými postoji a především činy. Při jakémkoli neuctivém a nevhodném chování, jednat ve smyslu: „Pokud nejsi schopen chovat se ke mně s úctou a láskou, nezasloužíš si moji pozornost. Měj se, odcházím.“ Nestačí však pouze vyslovení – konstatování. Toto sdělení musí být z hloubi duše opravdově procítěno a následně tak i nekompromisně konáno. Není možné žádat po ostatních, aby oni své chování vůči nám měnili, změny je možné dosáhnout pouze změnou svého vlastního chování, postojů a svých vlastních činů. Není však vhodné jednat v afektu a zkratovitě. Zkratovitá, neuvážená a nevyzrálá reakce vyvolá pouze neuváženou a nevyzrálou odezvu. Vyzrálá reakce je procítěna pokorou, úctou a láskou a to nejenom vůči sobě, ale i všem zúčastněným.

twin21

Oba z páru dvojplamenů jsou jeden celek, pouze rozdělený do dvou částí, do dvou fyzických schránek. Během času, kdy fyzické schránky putovaly oddělené, každá část se vychylovala v různých svých složkách od středu. Postupně mezi oběmi začalo docházet k rozkolům, neboť každá část působila na trochu odlišné frekvenci, jiném kmitočtu. Cílem opětovného sjednocení dvojplamenů, je uvést obě dvě své části do stavu, do stejných frekvencí, v jakých se nacházely v okamžiku prvotního fyzického rozdělení. Oba díly měly stejné složení a každý z nich byl v rovnováze, přesně tedy zapadaly do sebe. Frekvence splývaly ve společné harmonii. Současné okolnosti vedou obě části páru dvojplamenů k tomu, aby se opět srovnaly a vrátily k sobě. Kruh se uzavírá, vše se vrací do bodu nula.

Osobnost člověka (muže i ženy), povahové rysy, postoje atd. se skládají z mnoha složek, dílčích částí. Každá z těchto jednotlivých složek se může svojí polaritou vychylovat buď ženským (jin) směrem nebo mužským (jang) směrem, anebo může být zarovnána na svém středu. Je úplně jedno, zda žena má převahu žensky orientovaných složek a muž mužsky orientovaných složek. Oba dva totiž musí všechny své složky, ty více jin, i ty více jang, srovnat do zlatého středu. Žena i muž nemusejí ani nutně navenek celkově vykazovat více ženskou nebo více mužskou polaritu. Navenek se mohou jevit jako více ženský, více mužský i neutrální celek, pokud však všechny jednotlivé složky nejsou ve svém středu, chybí vnitřní vyváženost, v osobnosti přetrvávají rozpory a pár jako celek nefunguje.

Celek je v souladu v tom okamžiku, kdy jsou i její části vyrovnané a nezávislé. K nalezení prvotní rovnováhy, pravé podstaty a existence – původní frekvence, je třeba nalézt vlastní přirozenost a čistotu oproštěnou od nánosů ulpělých při putování v oddělení. Vyvinutý ženský dvojplamen jasně vnímá sounáležitost obou v jednom celku, sdílení, vzájemné propojení a vazby. Chápe, že změna u jednoho, recipročně přináší změnu u druhého. Ve vyrovnaném celku nemůže být žádná složka potlačována ve prospěch jiné, ani povyšována na úkor druhé. Pokud v celku, ale i v každé samostatné a celistvé části (v celém páru ale i v každém jednotlivci) jednu věc vyzdvihujeme, druhá, opačná je uvedena do pozadí. Pokud u upřednostňované ubereme na důležitosti, potlačovaná dostane prostor se projevit. Pozorováním a následným rozšifrováním vychýlených polarit svých i svého partnera, může cílenými činy, měnit tento stav do pozice rovnováhy. Častým případem bývá situace, kdy ženský dvojplamen do vztahu vkládá více energie, projevu citu, vstřícnosti a snaží se situaci za každou cenu zachránit, zatímco partner se naopak stahuje, blokuje a couvá. V rámci zachování rovnováhy a úspěšného fungování je tedy třeba, aby partnerka ubrala na své iniciativě (stáhla se, třeba se i vzdala nefungujícího vztahu a osvobodila se), a tím umožnila projevení iniciativy svého partnera, tak, aby se vše mohlo ustálit na vyrovnaném středu.

Každý sám je celek a osobnost, je tu sám za sebe. Nikdo není zodpovědný za jednání jiné osobnosti. Stejně tak si i každý sám řídí a buduje svůj vlastní život, každou svou myšlenkou, každým svým rozhodnutí, každým svým činem. Každý je zodpovědný pouze za své vlastní konání a následky svých vlastních skutků. Zralý ženský dvojplamen si je toho plně vědom, neřeší a nevměšuje se do záležitostí, které nepřísluší přímo jemu samotnému. Zachovává si vlastní svobodu volby a konání, stejně tak respektuje a umožňuje svobodnou volbu a konání ostatních. Nevztahuje na sebe cizí viny a chyby, a na nikoho nepřenáší vinu a chyby vlastní. Nepříznivý stav mění ve svůj prospěch tak, že se k situaci staví čelem a hledá úspěšná řešení.

Plně transformovaný dvojplamen je připraven postavit se tváří tvář svému dvojčeti a být mu rovnocenným a vyváženým partnerem. Nikdo není výš, nikdo není níž, nikdo není důležitější, nikdo není opomíjenější, neboť oba dva jsou dohromady jedno, jeden vyvážený sourodý celek.

Ivana „Geri“ Kutnarová

Zdroj: https://dvojplameny.wordpress.com

Role ženské podstaty v léčení mužského elementu páru dvojplamenů

Role ženské podstaty v léčení mužského elementu páru dvojplamenů je zásadní a neopomenutelná a to především ve fázi harmonizace, kdy jsou oba partneři v intenzivním kontaktu a vzájemně se k sobě dolaďují. Bez uzdravené ženské složky není možné uzdravit mužský protějšek a tedy ani uzdravit a vyvážit dvojplamenný pár jako celek.

Žena je život. Nový život vzniká z jejího lůna. Proto je důležité právě ženám, nalezení a upevnění jejich sebeúcty a sebelásky, uvědomění si jejich vlastní jedinečnosti a síly, věnovat mimořádnou pozornost. Od ženiny síly a kvality se odvíjí síla a kvalita muže, i síla a kvalita celého společenství.

Nesmírný potenciál a moc ženy spočívá v její přirozené schopnosti napojit se na univerzální pravdu a moudrost a naslouchat svému vnitřnímu vedení. K plnému využití tohoto napojení a vedení je nezbytné, aby dokázala:

* odkrýt své nitro, objevit svoji prapodstatu a odhalit své pravé touhy

* osvobodit se od všech vnějších omezujících vlivů, od strachu projevit sama sebe i své pravé touhy naplno, odfiltrovat vše vnější, vše co by mohlo bránit jejímu vlastnímu autentickému projevu

* odstranit svůj vlastní rozpor v tom, co cítí a co žije a konala v souladu se sebou samou, naučila se cíleně spojovat vnitřní vnímání, mysl i konání a toto spojení aplikovat.

Rozvoj sebeúcty a sebelásky utváří u ženy zdravý postoj k ní samotné i k jejímu okolí. Obětování se na úkor sebe, není projevem lásky, ale sebepoškozováním. Čím větší je ženina sebeúcta a sebeláska, tím méně dovolí svému okolí, aby ji omezovalo v jejím přirozeném projevu a naplňování jejich pravých tužeb. Každou nastalou situaci se učí posuzovat v souladu se svým vnitřním cítěním a následně k ní zaujmout svůj jasný, zřetelný a jednoznačný postoj a to jak uvnitř sebe, tak i navenek. Svými zdravými postoji eliminuje možnost, že by ji mohl kdokoli ovládat, manipulovat s ní, či jí ubližovat. Tato schopnost se jednoznačně odráží i na vztahu s jejím partnerským mužským dvojplamenem.

woman6

Muž velmi nerad opouští své zvyklosti, své staré zažité vzorce chování, odmítá opustit svoji komfortní zónu a přijmout partnerčinu novou pozici. Blokuje se ze strachu otevřít se, z obavy, že přijde o svoji kontrolu a o svoji vůdčí a rozhodující mužskost, ale i z pohodlnosti a neochoty cokoli měnit. Touha získat svou dvojplamennou ženu je ve fázi harmonizace již opravdu velká, ale on toho chce dosáhnout jenom po svém, tak, aby se partnerka přizpůsobila jemu. Pokud je žena sebejistá a stabilní, odmítá zradit sama sebe. Brání se nechat mužem zatáhnout do jeho komfortní zóny. V případě, že by podlehla, nemohla by být sama sebou, byla by nešťastná a trápila by se. Muž může partnerčin nový přístup nést velmi nelibě a k ženě se chovat i značně nevybíravě. Může dojít i na pokusy o zastrašování, manipulaci či vyhrožování opuštěním. Jsou to však pouze jeho taktiky, kterými se snaží dosáhnout svého. Vyplavuje se z něj bezmoc a vztek. Není možné ho ale v tuto chvíli odsuzovat, spíše jen tomuto jeho zoufalému jednání přihlížet, přesto mu však odolat a nepodlehnout. Ačkoli mohou partnerova slova a chování partnerku velmi ranit, je nezbytné, aby si zachovala svoji vlastní tvář a zůstala nad věcí. Aby to, kdo opravdu je, a co chce, dala najevo vytvořením a upevněním svých hranic. Nemá smysl mu cokoli vysvětlovat, on to ve svém rozhořčení stejně nemusí být schopen přijmout a pochopit. Jeho úkolem není porozumět vzájemnému poutu pomocí mysli a informací, ale pomocí srdce a svého vnitřního vnímání. On musí pochopit, co se to uvnitř něj děje, musí to uvnitř sebe procítit a prožít.

Vytvoření a upevnění vlastních hranic nemusí být vůbec jednoduché. Je k tomu nezbytná opravdu velká míra sebejistoty, odhodlání a vůle. Uspěchané a zkratovité jednání rozhodně není na místě, každý nový postoj musí vyzrát a pak se patřičně upevnit. Nestačí si stanovit meze pouze ve svých myšlenkách, nebo je dávat najevo jen slovně. Nejdůležitější a nejtěžší je zaujmout patřičný postoj i navenek, a to svým jasným jednoznačným a rozpoznatelným chováním. Své nezpochybnitelné hranice je potřeba si umět i udržet. Žena mnohdy ze soucitu k partnerovi, z obavy, aby ho nezarmoutila, neranila či neztratila, tyto své hranice posune nebo uvolní. Tím se však pouze dostává do původní pozice a musí nejen budovat nová opevnění, ale bude ji stát opět i mnoho úsilí je obhájit a udržet. Většinou se nepodaří pevné postoje zachovat hned napoprvé, ale každý neúspěch vede k posílení sebeúcty a sebelásky a zvyšuje odhodlání při dalším pokusu obstát.

Pro ženský dvojplamen s původní převažující poddajnou a adaptabilní ženskou složkou, může být velmi obtížné osvojit si tvrdé a nekompromisní mužské chování, které je však k udržení vlastních postojů a hranic nezbytné. Nicméně pouze toto tvrdé a nekompromisní chování může v jejím dvojplamenném protějšku zrcadlově aktivovat a rozvinout poddajnou a adaptabilní ženskou součást, a eliminovat jeho původní převažující mužský postoj, až do fáze nastolení jeho rovnováhy.

Pouze silná, vědomá, zralá a po všech stránkách vyvážená žena, je schopna svým pevným postojem „vychovat a uzdravit“ muže. Ona po svém boku nestrpí nikoho, kdo by se svými kvalitami nedokázal postavit na její úroveň, nikoho, kdo by jí nemohl být rovnocenným partnerem. Pokud se jí tedy muž chce přiblížit, a jeho probouzející se vnitřní vnímání společné sounáležitosti ho k tomu bude stále více a naléhavěji směrovat, nezbývá mu nic jiného, než opustit svoji komfortní zónu, a své vlastní postoje a hranice postupně sladit s postoji a hranicemi své partnerky. Muž musí pochopit, že pokud chce, aby se mu jeho žena plně oddala fyzicky a to i ve své maximální sexuální síle a intimitě, musí jí sám umět poskytnout plný citový komfort a uspokojení, a v tomto směru se jí i oddat.

Naprostým obnovením a stabilizováním ženského principu a zdravé ženské síly a následným vyvážením a propojením se zdravou mužskou podstatou, je možné nastolit rovnováhu a fungující procesy na všech úrovních života.

Ivana „Geri“ Kutnarová

Zdroj: https://dvojplameny.wordpress.com

Majster Hilarion – Posolstvo pre týždeň 3.4. – 10.4. 2016

Milovaní,

nový začátek, na který všichni čekali, přišel potichoučku, bez halasení, či troubení trumpet. Přichází jako tichý, klidný pocit v hloubi vaší bytosti a potichu se zakořeňuje v zahradě vaší duše. Konečně máte uvnitř sebe poklid! Nechte ho, ať se pomalu a jemně rozvíjí a rozkvétá, aby se jeho vlastnosti projevily a byly znát. Vesmírný klid dojemně čeká na to, až se v každé duši rozvinou okvětní lístky a vyzáří jas z jejího vnitřku, aby se svým kouzlem propracoval do světa!

Kalich života ve své slávě a majestátnosti vábí člověka, aby sdílel elixír znalostí a plně se zúčastnil oslavy jeho různorodého stvoření. Jak úžasné je užívat si jeho přítomnosti! Krása světa čeká na každou duši, aby odhalila a objevila okamžiky klidného pokoje. Všechny jsou zázrakem a požehnáním tomu, kdo je spatří, pokud se pozastaví a rozpozná je a potěší se nimi. Jako posvátné texty minulého období v žalmu 46:10 „Buď v tichu a věz, že já jsem Bůh“to je teď od lidstva požadováno: aby se spojilo s posvátným božstvím uvnitř sebe.

Vnitřní úvahy vám budou i nadále přinášet odhalení, která vám pomohou pohnout se na vaší cestě pozemského života kupředu. Je čas vnitřního růstu a transformace na mnohem hlubší a zřetelnější úrovni. Vše, co bylo ve vašem životě přítomné, se opět vrací, aby vám ukázalo, nakolik jste ve svém vnímání a pochopení povyrostli, nakolik se zlepšila vaše empatie a soucit, vaše vnitřní dobrota a nevinnost, při vnímání a používání vaší síly, když si volíte, jak budete na to všechno reagovat. Bez ohledu na to, jak by to bylo bolestivé, chcete čelit pravdám, které vám odkrývá vaše milující a starostlivé srdce.

Teď, když ty věci přes vás plynou, vidíte hodnotu toho, co vám přinesla každá zkušenost. Poznali jste cenu odvahy a statečnosti tváři v tvář nebezpečí, že ztratíte všechno, co vám bylo drahé, když vás to tlačilo k tomu, abyste se toho všeho vzdali – pokud to požadoval plán vaší duše. Naučili jste se podívat se za to, jak nějaká situace vypadá a vidět větší obraz. Snažili jste se vstoupit do bot jiných lidí, abyste pocítili, jak se cítí oni. Naučili jste se vážit si sebe sama, když jste se pozorovali ve všech možných situacích. To, milovaní, bylo proto, abyste, když k tomu ještě byla příležitost, těmito duchovními vlastnostmi a kvalitami přispěli k posílení vaší věčné duše a k pochopení a prožití života na fyzické úrovni.

Také jste se naučili, že pro neustálý růst vaší duše je prioritou, abyste si vážili a uznávali sami sebe. Naučili jste se nejlepšímu způsobu, jak pečovat nejenom o svého ducha, ale i o své lidské já. Naučili jste se, kdy je takové péče zapotřebí a nyní to provádíte zcela přirozeně. Nyní se objevuje nový obzor, představuje se vám nový a svěží start, když salutujete a máváte na rozloučenou minulosti a vyrážíte novým směrem, abyste se stali vědomým průkopníkem a manifestátorem, neustále hledajícím co nejsnadnější cestu vašeho osudu tím, že přirozeně a lehce rozvinete svůj život způsobem, který vás ve všem posune k celistvosti a harmonii. Každý den se zaměřte na to, abyste dělali věci, které vám přinášejí radost; žijte inspirovaný život, kdy každý den otevírá dveře novému, vzrušujícímu dobrodružství.

Já JSEM Hilarion

* připomínáme akci „Lidská světelná vlna lásky“, jejíž podstatou je posílání čistého světla a lásky, jak to nyní doporučuje, radí, Mistr Hilarion.

©2016 Marlene Swetlishoff/Tsu-tana (Soo-tam-ah) Strážce Symfonií Milosti
www.therainbowscribe.com

Pro všechny poutníky na Cestě Lásky do češtiny přeložila Mirka K. pro www.transformace.info.  Tuto českou verzi je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem za předpokladu, že nic nebude vynecháno nebo změněno a budou uvedena všechna práva a odkazy na webové stránky včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy. Děkujeme za zařazení této poznámky.