Tag Archive | rovnováha

Kryonovy „Marshmallow Messages“ – únor 2017

06. 02. 2017
POSLOUCHEJTE

čím více se dozvídáte o vědě, tím více se dozvídáte o Stvořitelizjišťujete, že mezi fyzikou a duchovností není žádné oddělení. Jsou to muži a ženy s jejich svobodnou volbou a logikou, kdo se rozhodne oddělit se od majestátu Boha.

~ Kryon prostřednictvím Lee Carrolla ~
– z Kryonova channelingu „Komunikace s Duchem“ – nebo ZDE

 

14. 02. 2017
BOŽSKÁ ROVNOVÁHA

Člověk zapomíná, že při plánovacích setkáních v božské rovnováze byly vytvořeny nejen problémy a výzvy pro lekce, ale také jejich řešení. To je božská rovnováha, kterou byste si měli zapamatovat.

~ Kryon, přijato Lee Carrollem ~
– Z Kryonovy Knihy Sedm „Dopisy z domova“ – nebo ZDE

21. 02. 2017
DUCHOVNÍ AXIOM

Vzpomeňte si na tento duchovní axiom: nejprve se postarejte o sebe… pak se změní věci kolem vás.

~ Kryon, přijato Lee Carrollem ~
– z Kryonova channelingu „Kryonova Kniha Devět – Nový začátek“ – nebo ZDE

27. 02. 2017
PŘEDSTAVTE SI TO

Čisté sladěné vědomí: dokážete si představit Izraelce, Palestince a Íránce s čistým sladěným vědomím? Dokážete si to představit? No, právě teď to tak máte vy s vašimi dřívějšími válečnými nepřáteli, tak proč by to nemohli mít i ti na Blízkém východě?

~ Kryon, přijato Lee Carrollem ~
– z Kryonova channelingu „Akáša se probouzí“ –

Zdroj: e-mailové „Monday Marshmallow Messages“ od Kryonova týmu (www.kryon.com)

Pro všechny poutníky na Cestě Lásky do češtiny přeložila Marie Kuchařová (www.kryon.webnode.cz). Tuto českou verzi je možné dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy.

Černá luna ve Střelci 13. 2. – 9. 11. 2017

Karma nás má povzbudit, abychom se v daném tématu znamení stali lepšími. Karma nemá být výmluva a odevzdání ze slabosti či pocitu trestu. „To je má karma, s tím se nedá nic dělat.“ Je to pochopení mezi příčinou a důsledkem, pochopení čím a jak si svůj život tvořím. Proto bdělost, sebereflexe a schopnost nadhledu je důležitou součástí.
Černá luna vstupuje 13. 2. 2017 do znamení Střelce a tím se mění téma karmy. Objevuje se nové téma, kterým budeme procházet, abychom v sobě vyrovnali to, co jsme povýšili nebo ponížili. Působení Černé luny ve Střelci nás bude provázet až do 9. 11. 2017.

Střelec se hebrejsky řekne kešet, což znamená luk, oblouk. Symbolika Střelce je kentaur s lukem a šípem v ruce. Spodní část jeho těla je zvířecí a svědčí o divoké pudové stránce, horní lidská část těla s lukem a šípem směřuje k vyššímu. Hlavním úkolem je „nalezení oblouku“, spojení obou těchto obzorů. Propojit oba dva světy, pudový s duchovním. Černá luna proto v tomto znamení vynese na světlo rozpor, který panuje mezi pudovým a duchovním životem. Pudový život je ovládán instinkty, nestřídmostí, pohodlností a požitky. Duchovní nebo spirituální život je ovládám především ideály a vírou. Objevuje se rozpor mezi extází nebo askezí. Vnitřní boj mezi světským životem a životem spirituálním. Lhaním a pravdou, nevírou a vírou, beznadějí a nadějí.

V období Černé luny ve Střelci budou na světlo vynesena naše propojení či rozpory mezi světským a duchovním životem, nižším a vyšším. Jakou část upřednostňujeme a jakou odmítáme nebo zda již v sobě máme produchovněnou nižší přirozenost. Co to znamená? Nižší přirozenost je spojena s požitky a potřebou stále požívat, bez zábran, bez morálky, bez pravdy… prostě chci mít, a tak si beru, na co mám chuť. Tím se naplňuje život, je to smysl života (konzum). Život se ale stává prázdným a nesmyslným, protože prožitky jsou pomíjivé a s jídlem roste chuť, tak se požaduje stále více. Místo naplnění přichází neustálá nenaplněnost a marnost. Člověk tak začne přemýšlet o smyslu života, o čem ten život je? Proč a jak a kam jdu? Potřebujeme nalézt vyšší smysl, čemu věřit, nalézt pochopení a hlubší naplnění života. Tím si člověk začne klást otázky a začne hledat. Na začátku spirituálně hledajícího člověka se často stává, že se stane asketou, který odmítá všechno nízké a pudové. Stanete se moralistou s jasnými pravidly, co se smí a co se nesmí. Hlavně, aby se „neušpinil od nízkého“. To je opačný extrém, kde je nebezpečí fanatismu.

Teprve po odžití tohoto druhého extrému se člověk může pomalu vracet k pochopení, jak propojit lidské a božské, pudové a spirituální. Začne s kultivací svých slabostí, nedokonalostí a pudovostí, tím, že je přijme, uvědomí si, že k němu patří a jsou důležité k životu, ale nejsou jeho náplní. Pak se stanete probuzenými, kdy s lidskými slabostmi umíte zacházet, už vás neovládají. Tím v sobě objevíte svobodu, hloubku života, pravdu a víru, se kterou budete naplňovat vlastní život.

Vynesou se rozpory v tématech náboženských, víry, svobody a ciziny. Fanatická víra je velmi nebezpečná v čemkoliv. Budeme stavěni do situací, kdy budeme muset říkat pravdu, lež a povrchnost nám nebude prominuta. Vždy se okamžitě vrátí. Objeví se proto hodně skandálů. Budou odhaleny informace, které nám doposud byly tajeny. Také budeme postaveni před otázku vlastní víry, pravdy a smyslu života. Obstojíme nebo podlehneme pokušení? Bude vyzkoušeno, jak pevně důvěřujete sami sobě, jak pevná je vaše víra, jestli umíte žít v pravdě a jaký vztah máte ke svobodě.

Jednoduše řečeno – člověk žijící pouze konzumem si prožije hlubokou prázdnotu a marnost, která ho má dovést k hlubšímu smyslu života. Člověk v pozici duchovního, guru, mystika, světce, který své vědění nemá propojené s obyčejným životem, spadne na zem, do svých pudů, nízké přirozenosti. Bude ji muset přijmout a odžít. Po celou dobu budeme vedeni k udržení rovnováhy mezi nižším a vyšším, zemí a nebem. Prožívat skrze sebe svou probuzenou přirozenost, žít v pravdě a ve svobodě k sobě a k druhým.

Photo: “Female” © Eliona Zale

Často si budeme pokládat otázku: ,,co je pravda?“ Pravda je relativní a záleží z jaké strany, úhlu či vrstvy se na ni dívám. Na druhé straně, něco jiného je pravda srdce. Protože vaše realita se tvoří dle vaší pravdy srdce. Když se změní vaše pravda srdce, změní se i vaše projevené tvoření v realitě. Budete se často dotýkat své pravdy srdce, aby jste ji poznali.

Další téma je důvěra, když ničemu nevěříte, tak váš život je jak procházka strašidelným lesem. Nikdy nevíte, co na vás zpoza stromu vyskočí a jestli to dokážete „přeprat“. Nedůvěřujete sobě a nedůvěřujete životu a vyšší ochraně. Hledání, nalézání a upevňování důvěry nás bude učit Černá luna ve Střelci.

Je důležité neuvíznout v pocitu viny a malomyslnosti, ale uvědomit si, že jste tvůrci svého života, a že je potřeba něco splatit. Pochopením, že v každém okamžiku života dostáváte spravedlivě to, co vám náleží, vám může pomoci přijmout okolnosti, které nemůžete změnit. Spravedlnost se projevuje v každém okamžiku života. V zákonitostech života je vždy harmonie, spravedlnost. Každý dostává pouze to, co mu náleží.

S láskou, Petra Nel Smolová

Zdroj: http://www.astrologiepetranel.cz

Rüdiger Dahlke: Muž, který do vás vidí

S Rüdigerem Dahlkem jsem strávil nejlepší dovolenou svého života. Během jedenadvacetidenního hladovění loni v červenci mi byly jedinou potravou i útěchou čistá voda a jeho Velká kniha půstu. Cesta do zákoutí duše a k pochopení vlastního těla coby jejího „chrámu“ v doprovodu skvělé knihy tohoto slavného německého lékaře, jenž má za sebou i čtyřicetidenní biblický půst, byla neocenitelnou zkušeností. Je jasné, že Dahlke nekáže vodu a nepije víno.

A kromě toho nejí ani maso. Ačkoli do zaplněného konferenčního sálu pražského hotelu Pyramida nakráčí první dubnovou sobotu s drobným zpožděním až kolem půl deváté večerní, neboť toho dne ještě přednášel na kongresu v Linzi, vypadá, jako by se zrovna vyspal do růžova. A to přesto, že takto nabušený diář má až do konce roku 2014. Když pózuje ZENu o den později ve svém hotelovém pokoji během pauzy na jídlo, má za sebou krátkou meditaci a oběd v podobě hrsti semínek a ořechů.

Na svých téměř dvaašedesát je zkrátka ve formě a zcela zdráv. A jeho recept? V Česku zatím krajně nepopulární – nekouřit a přestat jíst ztužené tuky, maso a mléčné produkty, o pití alkoholu ani nemluvě. „I když kouření je ve srovnání se ztuženými tuky neškodné. Nebo jestliže je na cigaretách napsáno, že škodí zdraví, na kelímcích s jogurtem to mělo být už dávno. Moderní studie na velkých vzorcích v tomto ohledu nepřipouštějí ani nejmenší pochybnost,“ říká průkopník psychosomatické medicíny a autor bestsellerů Nemoc jako cesta, Nemoc jako řeč duše a Nemoc jako symbol, jenž už před třiceti roky vyjevené veřejnosti vysvětloval, že nemoc není něco, co se nám jen tak přihodí, nýbrž něco, co si sami vytváříme. Neboli informace, že něco děláme špatně, a projev ztracené rovnováhy: „Lidé znova a znova dostávají takové tělesné problémy, které rezonují s jejich potlačenými či nevyřešenými tématy a konflikty.“

Rüdiger Dahlke jako jeden z prvních klasických lékařů dávno pochopil, že léčit lidi vypnutím varovných světýlek v podobě příznaků, které na tuto nerovnováhu upozorňují, není cesta k uzdravení, ale do hrobu. „To začalo už u Descartesa, Newtona a Galilea Galileiho… Už od začátku to byla chyba, chápat člověka jako stroj. Naštěstí se tento historický omyl dnes postupně začíná přehodnocovat a já se k tomu snažím v rámci svých možností přispět,“ odpovídá na otázku, proč dnešní medicína stále víc léčí, ale stále méně uzdravuje/

Změna jako lék

A protože si to začíná uvědomovat víc a víc lidí, doktor Dahlke s plným nasazením přednáší, věnuje se pacientům ve svém relaxačním a léčebném centru TamanGa nedaleko rakouského Grazu, kde žije, a každou zimu se na dvanáct týdnů odebírá na indonéský ostrov Bali, kde načerpává síly na další sezonu a píše knihy (na kontě jich má už skoro padesát). Krom toho také se svou první ženou vybudoval v Bavorsku Lékařské centrum Dahlke, jež se věnuje psychoterapii, psychosomatice a takzvanému celostnímu léčení, při kterém se neléčí nemoci, ale lidé.

„Nejsme zvyklí dívat se na nemoc jako na něco pozitivního. Ale že to tak je, jsem nezjistil v nemocnici, nýbrž při zacházení s pacienty. A tak vám mohu vyprávět příběh, při kterém jsem se probudil,“ začíná svoji přednášku Nemoc jako cesta duše, na niž dorazilo přes čtyři sta lidí. „Jeden skvělý lékař za mnou kdysi přišel s tím, že má neustálé úrazy a několikrát denně se prostě natáhne. Už při vstupu do ordinace šosem pláště strhl vzorky krve. Jeho život byl jedno velké fiasko. Poslední vztah mu skončil tak, že mu partnerka řekla: Chtěla jsem žít s lékařem, ale ne s takovým trotlem. On po mně nechtěl, abych něco napravil, ale aby se mu už nic nestalo. A mně došlo, že se vůbec nezabýváme prevencí a že mu neumím pomoct,“ vypráví téměř pětatřicet let starou historku.

Proč vypnout mobil

Po této neobvyklé návštěvě svého kolegy se Rüdiger Dahlke, v té době začínající nemocniční lékař, začetl i do homeopatických knih, kde našel mimo jiné informaci, že 80 procent úrazů má na svědomí 20 procent lidí. A také objevil pozoruhodnou studii, podle níž se ve firmách přestaly dít úrazy, jakmile lidé začali cirkulovat a nedělali pouze jedinou, nudně monotónní práci.

Dahlkeho proto napadlo, že jeho pacient potřebuje změnu. A vytáhl z něj, že jeho dávným snem bylo provozovat etnomedicínu, ale nechal se odradit. „Z Afriky, kde našel svou životní lásku, mi potom poslal dopis, který změnil moje chápání medicíny. Děkoval v něm svým úrazům, že ho dovedly až sem. To byla moje první myšlenka ke knize Nemoc jako cesta. Pochopil jsem, že nemoc má opravdu tu moc přivést člověka na správnou cestu.“

Postupně si doktor Dahlke začal všímat souvislostí a učil se porozumět tomu, co nemoc vlastně symbolizuje. V dalším bestselleru Nemoc jako symbol už podává přes 400 klinických obrazů nemocí s více než 1000 příznaky. Na pražské přednášce některé zajímavé zmínil. „Co znamená třeba zvětšené srdce? Křesťané to vítají, ale na tělesné úrovni je to problém. A to je právě ono. Nikdo z těchhle pacientů nemá velké srdce v tom přeneseném smyslu, a tak se to zhmotnilo na tělesné úrovni,“ vysvětluje lékař a pokračuje: „Růst je přirozený. Vždycky jsou ale dvě možnosti růstu – první je ta zdravá, na úrovni vědomí, směrem k rovnováze a porozumění. Pokud tuhle vytrvale odmítáme, růst se přenese dovnitř těla, kde se často projeví třeba nádorem.“

Dahlke mluví tak napřímo, že se o něm běžným lékařům a hlavně farmaceutické lobby a šéfům korporací všeho druhu musí i zdát. „Třetí nejčastější příčinou úmrtí jsou léky. V této souvislosti vám radím vyhledávat lékaře jen v opravdu nejvyšší nouzi.“ Svým posluchačům zcela klidným hlasem prozrazuje i některá jiná „tajemství“, jež se ne a ne dostat k uším veřejnosti. „Například očkování proti rakovině děložního čípku je zcela nesmyslné, přesto je zavedené. Máme rovněž dostatek studií, že mamograf je příčinou rakoviny prsu. Je mi velice trapné, že tohle říkám, protože jsem také lékařem, ale je to tak. Když se na jedné přednášce ptali gynekologů, kdo z nich by poslal svou ženu na mamograf, nepřihlásil se ani jeden.“

Stejným a vzhledem k četnosti užívání ještě rozsáhlejším problémem jsou podle něj také mobily: „Vypněte svůj telefon a už ho nikdy nezapínejte. Snižuje účinnost imunitního systému a způsobuje nádory mozku. To je fakt. Jenže se pravděpodobně probudíte, až když se to stane někomu ve vašem okolí,“ odkazuje na mnoho svých pacientů i na studii provedenou na Örebro Hospital ve Švédsku, podle níž má desetileté užívání mobilu za následek průměrně o 290 % vyšší riziko rozvoje nádoru na mozku.

V rozhovoru, který jsme kvůli lékařově naprosté zaneprázdněnosti z větší části vedli přes e-mail, na otázku, proč stále tolik doktorů nechce nebo nedokáže pochopit, že k uzdravení vede pouze odstranění příčin, nikoli konzumace dalších jedů v podobě prášků, odpovídá: „Byli tak vychováni. Vidět je to i na tom, že nejdříve je školí na mrtvolách. O duši jsem se například v průběhu studia nedozvěděl ani slovo.“

Není naštvaný, jen konstatuje. Stejně tak úplně klidně a s nadhledem mluví o tom, že cílem zdravotnického systému není zdraví lidí, ale jejich léčení. Kdyby totiž byli lidé zdraví, byznys by zkrachoval – jinými slovy „vyléčený pacient je špatný klient“. „Je to zjevné. Jenom přednedávnem doznal objevitel syndromu ADHS – hyperaktivity malých chlapců – na své smrtelné posteli, že neobjevil lék na tento syndrom, ale vymyslel příslušný obraz choroby pro lék Ritalin, který už existoval. To přece hovoří za všechno!“

Jak ale může být tak v klidu? Ta hlavní chyba samozřejmě není na straně lékařů, ale pacientů. Ostatně není žádné „my“ a „oni“ – jsme pouze my. S čímž souvisí druhé, ze všeho nejdůležitější téma, o kterém Rüdiger Dahlke často hovoří a jež plynule navazuje na přednášku – téma stínu neboli našeho podvědomí. Dahlke proti nikomu a ničemu nebojuje, pouze pozoruje. A říká: „V zásadě jsou všechny symptomy – tělesné, psychické i sociální – projevem stínu. Jsou v něm ukryty ty vlastnosti, které bychom u sebe radši neviděli, a tak je potlačujeme.

shadow

Nemoc jako symbol (obrazy některých chorob podle Dahlkeho knihy)

Alergie – konflikt mezi agresí a senzibilitou, válka na tělesné rovině. Řešení: poznejte, že máte nepřátele i v sobě
Obezita – vnější plnost místo vnitřního naplnění, vyhýbání se realitě. Řešení: naučit se chránit jinak než tukovou izolací
Rakovina – nezpracované zranění, problém, který si člověk nepřiznává a který ho ničí. Řešení: vzpomeňte si na to, co v životě doopravdy chcete, a najděte odvahu to uskutečnit

Pokud ale chcete dosáhnout seberealizace, musíte propojit své já se svým stínem. To je klíčem k životu. Lidé si myslí, že když myslí pozitivně, začnou se dít pěkné věci, ale vše probíhá podle zákona polarity a zákona rezonance. Čím víc zdůrazňujete světlo a pozitivně myslíte, tím větší prostor pro stín vytváříte. Jedině když se se svým stínem konfrontujete, můžete se stát opravdovými anděly pro ostatní.“

Během dětství a dospívání vytváříme stín, abychom utvořili svou osobnost a byli schopni přežít. Vytěsňujeme všechny křivdy, traumata, strachy, přizpůsobení a všemožné věci, které odmítáme tolerovat ve svém vědomí. Pokud se ale jako dospělí chceme vyvíjet, nezbývá než Pandořinu skříňku otevřít a potlačené věci opět vytáhnout na světlo. A poslouchat svoji duši, jak píše Rüdiger Dahlke v knize Princip stínu – smíření se svou temnou stránkou a vysvětluje během nedělního stejnojmenného semináře. Prvním krokem je samozřejmě vůbec si to uvědomit. Jakmile cokoli vykážeme z našeho vědomí, protože z toho máme strach, stane se to nevědomým a poklesne do stínu. A naopak – vždycky, když nějaký vytěsněný a odmítaný pól vrátíme do našeho vědomí, posune nás toto sjednocení protikladů blíže k jednotě.

Nebát se stínu

Hlavní otázka tedy podle Dahlkeho zní: „Na nemoci a nepřátele zaútočíme, nebo s nimi začneme pracovat? Budeme válčit, nebo je přijmeme a smíříme se s nimi?“ Stačí se rozhlédnout kolem sebe, aby jednomu bylo jasné, že jsme jako lidstvo prozatím ztroskotali někde u první lekce. Svět je šílený, protože my jsme šílení. Jak říká Dahlke: „Všichni chceme jenom to dobré, ale vytváříme jenom to špatné. Všichni chceme mír, ale pořád válčíme. Všichni chceme lásku, přesto je tak moc nenávisti. Vše má světlo a stín, všechno na tomhle světě. Jeden příklad: Každý inteligentní a vědomý člověk musí být proti jaderné energii. Můžete se zamyslet nad stavem mysli a ducha lidí, kteří jsou pro jadernou energii. Ukázkové potlačení stínu. Lidi jsou nevědomí – a to je stín. Vědomí je světlo.“

A právě tady nastává hlavní problém – uvěznění v egu. Existují jen dvě strategie „nezpracování“ stínů, ať už v podobě potlačování nechtěných vlastností, či informací, které se nám zrovna nehodí, například u zmíněného jaderného nebezpečí. V prvním případě stíny pojmeme dovnitř sebe v podobě alkoholismu, obezity či cukrovky. A druhá možnost? Bojujeme s okolím a hledáme obětní beránky. „Příliš jednostranně jsme se dostali do mužského pólu, čímž pro sebe vytváříme svět hektiky a stresu a stále více se nám z očí ztrácí smysl života. Abychom se znovu dostali do rovnováhy, měli bychom proti tomu něco podniknout.“ Jenže co?

Jelikož si odmítáme své stíny připustit, tak je projikujeme na své okolí a házíme odpovědnost na druhé, třeba na politiky. V knize Čím onemocněl svět Dahlke píše, že abychom uzdravili svět, musíme od společenské hry zvané projekce, kdy hledáme viníky v jiných lidech, ustoupit a přihlásit se k odpovědnosti. Jak za stav světa, tak za své zdraví. Na semináři používá i jeden zajímavý příklad projekce. „Prasata nejsou špinavá, nejšpinavější jsou lidi. To my je nutíme žít ve vlastních výkalech a za pět měsíců je naženeme na jatka. A ještě jim říkáme špinavá prasata. To je projekce. Stínem toho všeho je, že se nám dělá špatně, vepřové nám neprospívá. Zvlášť když tato inteligentní a citlivá zvířata stojí na porážku frontu a vidí, co se jim stane. Když to maso plné hormonů strachu sníte, dostanete, co jste si zasloužili. Od dob, co prasata vraždíme masově, se ten strach přenáší do nás. Spousta prasat zešílí, stejně jako lidí. Mnozí z vás to možná netuší, ale to vás nechrání před důsledky,“ usmívá se Rüdiger Dahlke. A dodává: „Špatné není svůj stín uvidět. Zle vám bude pouze v případě, že ho budete potlačovat.“

Autor: Milan Vidlák
Zdroj: http://zen.e15.cz

Cesta k dvojplameni vede přes vlastní přeměnu

Hlavním smyslem a posláním dvojplamenných párů není žít spolu partnerský život, věnovat se s láskou jeden druhému a sdílet společné štěstí. Předním smyslem a posláním je společně tvořit ve prospěch celého společenství. Propojit energie dvou celistvých, vzájemně sladěných celků a vytvářet společné dílo. Pro maximální účinnost je nezbytné, aby celky byly opravdu harmonické, stejného vnímání, smýšlení i projevování. Proto musí dříve, než spočinou vedle sebe ve společném konání, oba dokončit cestu své přeměny. Dokud tak neučiní, není jim umožněno se k sobě trvale přiblížit. Jsou mezi ně stále kladeny překážky a úkoly nutící je hledat nové cesty a nové způsoby, rozvíjet a měnit sami sebe. Vzájemná touha, vnitřní propojení a sounáležitost je nenechá ustrnout, stále je pobízí pokračovat dál a pracovat na své transformaci, procesu smrti a znovuzrození.

Cesta k našemu dvojplameni vede pouze přes naši vlastní totální přeměnu. Přeměna spočívá v odstraňování starých zakořeněných programů, které přejímáme zpravidla po svých rodičích a ze zažitých společenských zvyklostí a tradic. Jsou to vzorce, v nichž vládne závislost, nesvoboda a nerovnováha. Je třeba je nahradit novými a zdravými, založenými na principu samostatnosti, svobody, vyrovnanosti. Někdy bývá staré naprogramování natolik zakořeněné, že je pro některé jedince s nedostatečně vyvinutou vlastní osobností opravdu velmi těžké se z nich vymanit. V těchto případech je nezbytné nejdříve pracovat na nalezení a posílení své vlastní individuality, znovuobjevení své hodnoty, sebelásky a sebeúcty.

Velmi často se stává, že především ženské dvojplameny, neomylně vnímající sounáležitost se svým dvojčetem, jsou velmi ovládány neskutečnou touhou spočinout vedle svého partnera. Z počátku se snaží ke svému dvojplameni co nejrychleji přiblížit přímou cestou. Stále však používají staré známé vzorce, staré naučené chování a tím opakují stále stejné chyby. Takto buď opakovaně spočinou ve slepých uličkách anebo tvrdě a bolestně narážejí, třeba i zažívají osobní „katastrofy“. Většinou, až na pokraji svých sil si začnou uvědomovat, že tudy cesta nevede. Je třeba udělat něco jinak, něco změnit, aby výsledek byl jiný, úspěšnější. Každý pád, náraz, ztroskotání, je tu od toho, aby s námi otřásl a dal nám najevo, že je třeba zvolit jiný postup, jinou cestu. Nové způsoby a postupy však musí být přijaty za své a pevně ukotveny. Trvalé změny je možné dosáhnout pouze svojí vlastní důsledností. Jen takovým způsobem lze nefunkční programy přenastavit.

Každému přichází do života právě to, co potřebuje pro svůj zdárný vývoj a další růst. Mnohdy tak musíme čelit i opravdu těžkým a nepříjemným situacím. Pokud se jim úmyslně vyhneme, vrátí se nám po nějakém čase zpět. Je tedy vhodné brát tyto životní peripetie spíše jako výzvu a příležitost než jako těžký úděl. Každá zkouška, úkol a překážka, které jsou před nás postaveny, jsou určeny k našemu zocelení, rozvoji a proměně – změně vnitřního nastavení. Dokončením přeměny se z každého dvojplamene stává celek obsahující vnitřně ženu i muže ve vyrovnaném poměru. Takto je odstraněna závislost, nedostatek, potřeba mít vedle sebe kohokoli, kdo by ho doplňoval. Každý jednotlivec je schopen fungovat jako celek a naprosto samostatně. V dvojplamenném páru sice může jeden vystupovat více jako žena a druhý více jako muž, v době nepřítomnosti partnera však v sobě dokážou aktivovat a plně využívat i opačné hodnoty. Mezi párovými dvojplameny poté již nedochází k výkyvům a kolizím způsobeným nedostatkem čehokoli. Mohou se tak plně věnovat společnému tvoření. Jejich tvořivá síla se při společném konání umocňuje.

twin21

S naší přeměnou nám pomáhají i jiné osoby, než je náš dvojplamen. Jsou to lidé, se kterými jsme v jakémkoli vztahu, rodinném, pracovním, přátelském… ale třeba i ti, co nám pouze na chvíli projdou životem. Mohou to být však i naši společníci a průvodci ze zvířecí říše. Je vhodné sledovat, jak se k nám ostatní chovají a jak k nám přistupují, jaké máme vzájemné vztahy. Pokud něco nesedí, neladí, je třeba hledat chybu v našem vlastním chování, v našem vlastním postoji, neboť protějšek je nám vždy naším zrcadlem. Zpravidla nás má na něco navést, něco naučit, přivést k nějakému pochopení. Vhodné je pokusit se na konfliktní situaci nahlížet z jeho pozice, z jeho pohledu, a snažit se pochopit a porozumět tomu, co nám svým chováním a postojem chce říct. Mnohdy nahlas vyslovená slova nemusíme chápat správně, můžeme jim přikládat jiný význam, než byl úmysl toho, kdo je vyslovil. U zvířecích partnerů je třeba porozumět stylu komunikace, který je jim vlastní, ale i pracovat se svojí vlastní intuicí.  Aby však i druzí rozuměli nám, musíme být my sami pro ně čitelní a své postoje dávat najevo jednoznačně. Naše mysl, slovní projev i samotné činy, musí vypovídat naprosto shodně.

Funkční společenství na vrcholu svého rozkvětu je tvořeno různorodostí, obsažením všech možných variant. Skládá se z mnoha střípků různých tvarů, vlastností a funkcí, přesně však zapadajících do sebe. Každý má své místo, každý má svůj význam, každého je zapotřebí. Eliminace vzájemně doplňující se různorodosti vede k nestabilitě a úpadku. K dosažení bodu absolutního stavu dokonalosti, funkčnosti a stability, je třeba nalézt a navrátit všechny prvotní dílky v jejich jedinečnosti, pravé hodnotě, funkci a významu.

Původní jádro, funkce a význam obou z každého páru dvojplamenů je stejný, neboť se zrodili společně se stejnými vlohami a stejnou strukturou. Postupem času, ovlivněni odlišným prostředím při odděleném putování, měnili své zvyklosti, své původní postoje a vzorce chování. Prvotní podstata a autentičnost byly zastřeny nánosy odlišných prožitků, zkušeností, prožívání. Nyní jsou dvojplameny směrovány k návratu ke své původní ryzí čistotě tak, aby byly oba stejní, takoví, jako byly na počátku. Znovuobjevováním a přijímáním své autentičnosti, původního statusu, se navrací domů na místo svého zrodu, do fungujícího a vzkvétajícího celku, jehož jsou spolutvůrci.

Stejně tak, jako se každý dvojplamenný jedinec stává individualitou, je každý dvojplamenný pár jedinečný. Jedinečnost a individualita jsou projevem vnitřní svobody a autentičnosti. Poutají však pozornost, neboť představují vyčnívání z davu, vybočování ze starých, jednotných, řádem daných vzorců. Odchylující se jednotlivec, pár i skupina se mohou setkávat s nepřízní okolí, s nesouhlasem a nepochopením nesvobodných bytostí, uvězněných ve starých programech, jež jediné znají a považují správné. Avšak i tyto nesvobodné bytosti budou postupně pobízeny k tomu, aby samy hledaly nové cesty a nová sebevyjádření, neboť postupem času to budou právě ony, kdo budou vybočovat z různorodého spektra a nebudou zapadat do nově se tvořícího, celistvého a funkčního společenství.  Setrváváním ve starých programech nebudou nalézat své místo, své původní působiště, ve kterém se zrodily a ve kterém jsou opravdu doma.

Ivana „Geri“ Kutnarová

Zdroj: https://dvojplameny.wordpress.com

Zpráva pro ty, kteří kráčí sami v tichu svého srdce…

Milí spolutvůrci,

někteří z nás již řadu let vytrvale, osamoceně, ale s láskou kráčíme a držíme pochodeň svého světla na místech, které bylo a je skryto před zraky většiny. Vidět nás i nadále nebudou ti, kteří se tak rozhodli.… Transformujeme a ukotvujeme nové energie v místech svého působení – osobního života, většinou tam, kde zůstalo prostředí a příroda nedotčena od nastaveného konzumního způsobu života, ale i tam, kde by to nikdo nečekal…

Nyní jsme již postoupili dále a tyto nové energie se začínají zhmotňovat a zviditelňovat stále více. Týká se to samozřejmě i těch osob, které tyto nové energie nesou a stávají se skutečnými majáky pro ostatní… Doslova vystupují z mlhy… Začínají se nacházet a propojovat i ve svých osobních životech, protože v sobě nastolili rovnováhu a klid a naladili své vnímání na skutečnou jednotu srdce. Spojují se připravení. Jejich Srdce ožívají  rytmem Nového Života.

Začíná nás to přitahovat a zavádět do míst a situací, která již vyzařují tyto nové energie, nebo k lidem, kteří tyto energie nového vědomí nesou. Toto vyzařování bude stále silnější. Postupně začínáme nacházet své spolupracovníky a členy své duchovní rodiny, se kterými nás čeká společný úkol, na kterém jsme se před inkarnací domluvili a do této doby jsme na něj byli připravováni. Proto se vnitřně nebraňme tomu, co sami v sobě cítíme a pojďme za tím. Nenechávejme se odradit radami druhých, protože jedině vaše vnitřní vedení a osobní zkušenost je pro nás a o nás.

Jakékoliv řízené sjednocování v dualitě nemá dlouhého trvání, protože většina jednotlivců není stále na své osobní úrovni připravena postoupit dále. Mnoho z lidí se rozhodlo zatím „vzestupovat“ ve svém egu, což nemá s osobním vzestupem skrze své srdce nic společného. Bude jim ještě nějakou dobu trvat, než uvidí a pochopí souvislosti a hloubku ve všem čím se obklopují, neuvědomují si vůbec důsledky svého nevědomého konání, které se mnohdy tváří velmi duchovně. Tudy cesta vzhůru nevede… V srdci neexistuje žádná dualita, žádný rozpor, který by vytvářel neustále oddělování. Semínko je zaseto, až když je zaručena skutečná opravdovost.

heart-inside

Proto jsou zatím aktivní v Nové Zemi jen jednotlivci, popř. pouze malé skupinky osob, kterým je umožněno společně pracovat již ve vyšších frekvencích – úrovních Nového Vědomí Nové Země. Ti pokládají základní kameny našeho Nového Života a s trpělivostí čekají, až přijdou a připojí se další připravení. Všichni jsou tak vedeni svým vyšším Já v napojení na svůj vnitřní Zdroj. Každý svojí jedinečností a dary, které nese, posiluje celek tvořený v Jednotě. Ke každému takovému propojení dochází samo a přirozeně, bez nutného organizování. Všichni zúčastnění to cítí hluboko ve svém srdci.

Proto vyzývám ke stále větší pozornosti, kterou věnujete sami sobě …  Opravdu už to není o stálém sbírání zaručených informací z vnějších zdrojů, různých technik, channelingů a zasvěcovacích rituálů.…Vy jste ten jediný ZDROJ, tak mu důvěřujte … Pak se začnete spojovat s lidmi, kteří jsou stejně naladěni, vysílají na frekvencích SRDCE…Věřte, že to není o získaných vědomostech, ale o probuzeném – Kristovo vědomí, které se ukotvuje skrze každého z nás, když ho aktivujeme v sobě.

Jen až se každý jednotlivec naučí číst sám v sobě a pohlédne do co největší hloubky a skutečně prozře, aktivuje se zároveň to „něco“ uvnitř nás, co hledáme všude kolem… Pak postupně bude docházet k přeměně naší bytosti v Bytost Světelnou – Křišťálového – Krystalického Člověka Nové Země.

Ke zvědomění a aktivaci těchto kódů nové světelné mřížky lidstva jsou tu připraveny osoby a místa, o kterých byla řeč na začátku. Jsou tu pro každého a čekají, až si je nacítíte, uzříte a splynete v jedno…. Potkáte se v přítomném okamžiku ve svém srdci…

Společným propojením a čistým záměrem budete dál rozsévat toto poselství lásky v Jednotě probuzeného vědomí všude kam vstoupíte, aniž byste cokoliv řekli… Prostě se to stane…

Děje se…

V pravdivosti svého srdce všem poutníkům na cestě…
Renata

Zdroj: http://www.informaceodjinud.estranky.cz

Honba za fenoménem Dvojplamen

V posledním období se do povědomí lidí dostávají informace o partnerství dvojplamenů. Zájem o tento fenomén stále narůstá. Avšak představa o tom, jaký tento vztah je, o romantické lásce, unášejících čarokrásných pocitech, splynutí ve společném láskyplném objetí, však bývá velmi zkreslená a zavádějící. Skutečnost, opravdové prožívání a smysl těchto vztahů, je úplně jiná.

Zda se v aktuálním životě vůbec se svým dvojplamenem setkáme, nemůže ovlivnit naše vlastní přání či neutuchající touha vedle něj spočinout. Shledání bývá předem daná událost a stává se tak až na závěru vlastní cesty poznávání, rozvoje a růstu, po mnoha inkarnacích. Se svým dvojplamenem se potkáme až poté, co jsme na této Zemi prošli vším a zakusili už téměř vše, co vůbec bylo možné zažít.

O romantickém vztahu a vůbec o fungujícím vztahu dvojplamenů, se nedá hovořit v jeho fázích předcházejících dorovnání na všech úrovních, s výjimkou počáteční nedlouhé fáze setkání a „nahlédnutí do ráje“. Další, následující stádia, jsou více méně utrpením, jelikož vyplouvá na povrch vše, co je potřeba transformovat, dorovnat a doladit. Je to velice náročné, neboť mnohdy až opravdu nesnesitelná bolest dokáže jedince přimět ke změně, vlastní práci na sobě. Čím více se však oba blíží osobní rovnováze a tím tedy i rovnováze společné, vše se ustaluje a obnovuje se společné sdílení, cítění a harmonické prožitky. U naprosto dorovnaného dvojplamenného páru, po překročení hranice rovnováhy, se však nejedná o tradiční romantický zamilovaný vztah. Zamilovanost a romantika nejsou na místě. Jedná se o vyzrálé ustálené uvědomění a vnímání. Nevyznačuje se citovými výkyvy v úžasných výšinách při vzájemném sdílení a souhře, a zároveň ve strmých propadech při odloučení či neshodě. Jedná se o ustálenou rovinu vyzrálých postojů bez kolísání, je to naprosté sladění a sounáležitost. Někdo by zde mohl postrádat dynamiku, ovšem ta by pár odváděla od jeho pravé podstaty, společného, vyrovnaného, stálého a cíleného konání a tvoření.

Mnoho, zvláště velmi romanticky založených lidí, se zhlédlo v tomto fenoménu, a toužíc prožít úžasnou lásku, dosud nepoznané city, splynutí s milovanou osobou, směřují téměř veškerou svoji pozornost a energii k hledání a nalezení „své druhé poloviny“. Upínají se na hledání a sblížení se svým dvojčetem a zapomínají žít. Hledají někoho, bez koho se necítí úplní a nemohou zažít pocity absolutního štěstí. Touha po nalezení a splynutí se svým dvojplamenem se může proměnit až v chorobnou posedlost, která však pouze naznačuje neschopnost plného žití a prožívání svého vlastního života.

I mnohé ženské dvojplameny se velmi upínají na svého párového partnera, a to obzvláště tehdy, kdy po setkání a počátečním nádherném prožitém období, jejich vztah z důvodu neutichajících a stále se stupňujících rozporů ztroskotal. Povědomí a informace o konceptu dvojplamenů jim mohou sice jisté věci pomoci vysvětlit, ale také je mohou svést k tomu, že veškeré své úsilí a pozornost budou směrovat na sblížení se svým partnerem, avšak zapomenou žít svůj vlastní život. Utrpení způsobené marným stíháním svého dvojčete je stejně nakonec donutí vrátit se k sobě, ke svému životu a nalezení všeho, co hledaly u svého dvojplamene, uvnitř sebe samého. Jsou donuceni naučit se žít, prožívat, být šťastní a naplnění sami se sebou. Dvojplamenný vztah nedovoluje závislost a potřebu někoho doplňovat, či být někým doplňován.

twin4n

Je důležité si uvědomit, že člověk jako osobnost je sám celek. K tomu, aby fungoval, nepotřebuje nikoho jiného, nikoho vně sebe. Je však třeba, aby se naučil být šťastný a naplněný jen sám se sebou bez závislosti na komkoli jiném. Štěstí, spokojenost a naplnění musí vycházet z jeho vlastního nitra. Šťastný, vyrovnaný a naplněný člověk již pak vedle sebe nepotřebuje nikoho, kdo by ho doplňoval, vyrovnával nějakou jeho slabinu či nedokonalost, cokoli mu dával. S obdobně založeným partnerem může vytvořit vztah, který není stavěn na potřebě či závislosti, ale na harmonickém sdílení. V případě, že v tomto vztahu dojde k jakkoli dlouhému odloučení, nedochází ke krizi z nedostatku či závislosti, neboť druhý z partnerů je schopen zabezpečit sám sebe ve všech oblastech života, a to citových i materiálních.

Každý partnerský vztah, který je nám dán, je pro nás důležitý a přínosný, má nás něco naučit, máme jeho prostřednictvím něco pochopit, umožňuje nám žít a prožívat. Pokud bychom se upnuli pouze na hledání dokonalého partnera ve ztělesnění našeho dvojčete, a žili život v naší vlastní vytvořené samotě a izolaci, sami bychom blokovali vlastní vývoj, ochuzovali se o vlastní prožitky, nové zkušenosti. Úmyslně bychom bránili našemu osobnímu růstu a mrhali drahocenným časem vlastního života. Svůj dvojplamen potkáme až v okamžiku, kdy budeme již dostatečně připraveni, budeme mít potřebné množství zkušeností a prožitků. K tomu nám právě mají dopomoci i předcházející partnerské vztahy.

Konceptem dvojplamenů je smysluplné a účelné se obšírněji zabývat až ve chvíli, kdy tato situace člověka skutečně potká a přímo se ho dotkne, kdy je zažehnut proces sbližování. Od této chvíle zpravidla nebývá cesty zpět, není možné proces zastavit či pouto přetrhnout. Nezbývá nic jiného než se situaci postavit čelem a začít postupně zdolávat všechny zkoušky doprovázející proces vlastní transformace. Toto období bývá velmi náročné a bolestné, mnohdy doslova utrpením. Nemálo dvojplamenů upřímně přiznalo, že by bylo raději, kdyby své dvojče nikdy nepotkalo. Přestože jsou dvojplameny vnitřně vedeny ke sladění se svým partnerem a k závěrečnému vytvoření vyrovnaného stabilního svazku s jistým posláním, nesmí se nezdravě upínat na vzájemné přibližování, a tedy přímo na svého partnera. Musí žít svůj vlastní plný život. Proces sbližování je o jejich vlastní totální přeměně a závěrečné společné „splynutí“ – ujednocení je pouze důsledkem jejich vlastního růstu a transformace.

Pravým smyslem života na Zemi je naučit se žít. Žít, užívat si, radovat se, být naplněni a šťastni. Tomu nás paradoxně učí i zkušenosti a prožitky, které nám nejsou zrovna příjemné. Je tedy třeba přijímat do života a zpracovávat vše, co nám vstupuje do cesty. Žít teď, v tomto okamžiku, na plno, a nemrhat svým životem a časem vlastním ustrnutím, hledáním své ztracené „druhé poloviny“ či čekáním na vysněnou dokonalou lásku.

Ivana „Geri“ Kutnarová

Zdroj: https://dvojplameny.wordpress.com