Tag Archive | príčiny chorôb

Jak poznáme, že k nám naše tělo hovoří?

Naše tělo k nám hovoří neustále a to různou intenzitou hlasů. Od pocitů a jemných signálů v podobě přeřeknutí, klopítnutí, bouchnutí se do prstu či říznutí, přes bolest hlavy, žaludku, kostí nebo nachlazení.

Proto nejsilnější uvědomění problému pak formou nemoci orgánů, duševních poruch a tzv. nevyléčitelných nemocí. Nic není náhoda, je to signál našeho vnitřního průvodce, který k nám hovoří přes naše tělo. Přes náš dokonalý nástroj.

To znamená, že každá informace přes naše tělo má určitý význam z hlediska stupně hlasitosti a přesného určení, kdy, kde a proč nemoc vznikla.

Čím více jsme vnímavější a vědomější, tím jemnější signály dokážeme včas rozpoznat a dokonce můžeme časem tyto zprávy vnitřního průvodce, rozpoznat dříve, než sami vzniknou. Naše tělo s námi komunikuje neustále, a pokud mu to dovolíme a naladíme se na jeho signály, stává se náš život zcela otevřený, čitelný a samozřejmě lehčí.

Současnost a budoucnost našeho bytí, je podle mě v přijetí a pochopení samouzdravujících schopnostech našeho těla.

Pokud tuto skutečnost přijmeme a začneme jí následovat, tak se v tuto chvíli stává život lehčím a sebeuvědomujícím. Pokud totiž přijmeme zodpovědnost za svůj život, staneme se i jeho vlastními pány a průvodci. A to je velmi sebevědomý vnitřní stav – plný důvěry a vnitřní harmonie.

Hledáme rovnováhu mezi tělem a duchem, a to je celé to kouzlo bytí tady a teď.

Pro alespoň částečné pochopení toho, jak k nám tělo hovoří, se pokusím zde rozdělit signály na tři základní části. Pokud přijmeme tuto myšlenku a začneme si více všímat singálů těla, dojde nám, že uzdravení máme každý ve svých rukou.

První signály ne-moci / napětí

To jsou naše nepříjemné pocity ve formě signálů jako pocení, nervozita, napětí v žaludku, v zádech, v končetinách (ruce, nohy), ale například i pálení žáhy, úzkostné sny, nevolnost, apod. Mezi tyto první signály mohu zahrnout i dokonce takové přeřeknutí, ale i rozbití talíře, zakopnutí, apod.

Do tohoto typu signálu patří i tzv. zrcadlový efekt, to znamená situace či člověk, který nám odráží něco, co je nám nepříjemné, co není s námi v souladu. Vždy to dává signál nám, ne dotyčnému. Je to signál pro nás, že něco není v pořádku, že něco máme vidět a změnit či přijmout u sebe samých.

To jsou signály, které chtějí upozornit na potřebu změny chování, něco, co není s námi v souladu a chce být zvědoměno a zpozorováno. V tomto případě se jedná o rychlý signál – to znamená, že se to týká momentální situace, kterou nyní uvnitř prociťujeme a lze ji tedy i rychle určit. Je to signál k zastavení se a zamyšlení se nad tím, co nás nyní “ohrožuje”, co chce nyní tzv. zevnitř ven.

Může to být strach z nějaké situace, člověka, schůzky, telefonátu, cesty, osobního pocitu, atd.

Druhý signál ne-moci / poranění

Tyto signály jsou již na úrovni nemocí a musíme počítat s časovým posunem od toho okamžiku, kdy se to, co máme uvidět (pochopit a změnit), stalo a čeho se to týká. Je to další – výraznější signál našeho těla v případě, že jsme ten první nevnímali.

Mezi tyto signály patří například říznutí se, zlomenina, autonehoda, náraz, ale i například skřípnutý nerv, vyhřeznutá plotýnka, vyvrknutý kotník, apod.

To jsou již signály, které nás upozorňují, že je nutné udělat změnu.

Pokud v tomto stádiu učiníme změnu na základě informace, která nám přišla, nedojde nejen k znovuprožití lekce či starého vzorce, ale změna se pozitivně promítne do našeho života. Zde nastal čas se opravdu již zastavit, přerušit rychlost našeho bytí, chování a najít příčinu, kterou máme pochopit a uskutečnit změnu.

Čím napětí uvnitř nás trvá a čím je intenzivnější, tím se časem nahromaděná energie změní v nemoc silnější a začne putovat. Nevyřešení na této úrovni může způsobit pak pozdější “těžší” nemoc či zranění.

Třetí signál ne-moci / orgány

Zde se dostáváme k nejsilnějším signálům těla a to z toho důvodu, že je potřeba nás již opravdu zastavit, ať už chceme nebo ne. A to tělo dokáže přes vážnou nemoc perfektně. Tento typ signálu nás donutí ulehnout – zastavit se na delší čas.

V tomto případě se jedná o nemoci, jako angíny, chřipky, záněty, až po starší signály (čím starší signál, tím je nemoc vážnější) jako nemoci na úrovni orgánů – ledvin, srdce, plic, štítné žlázy, ale i rakoviny, nemoci jater, mozku, oběhové soustavy, žaludku, cukrovky a tak bychom mohli pokračovat.

Také tato fáze slouží k uvolnění napětí, kdy tělo potřebuje vzniklou nahromaděnou energii dostat tzv. z těla ven, a zároveň nás nutí jít do hloubky a uvědomit si, co v našem životě je v rozporu s tím, co si myslíme, co cítíme a co ve skutečnosti děláme. Co v našem životě se stalo jinak, co nechceme přijmout, pochopit, co nás zraňuje.

Nevýhoda je, že v tomto případě budeme muset projít procesem přes staré vzorce a někdy i “bolestně” najít příčinu nemoci a tu zpracovat zviditelněním – jakoby znovuprožitím, přijmutím a nakonec zharmonizováním celého procesu.

Někdy se může jednat i o více nahromaděných stejných lekcí, a tam pak nastupuje delší proces uzdravování. Ale vždy je to závislé na naší otevřenosti, vnímavosti a přijetí vlastní zodpovědnosti.

Co ale proces uzdravování v tomto případě přinese, když ho přijmeme, je celkové zlepšení imunitního systému, vlastní vnitřní obrovský posun a dar transformace. Posílení nás samých a hlubší poznání a žití (užívání si) samotného života.

Závěrem

Rozdělení a vnímání nemocí lze z různých zdrojů popsat odlišně. Snažila jsem se o jednoduchou formu k základnímu pochopení toho, že tělo s námi opravdu mluví, že signály od vnitřního průvodce přes tělo dostáváme neustále, a že jsou to signály vždy jen pro nás samotné. Netýkají se těch druhých, ale nás samých a slouží k našemu růstu.

Dokonce místo určení nemoci ukazuje velice přesně samotnou příčinu nemoci a to i hlediska, zda se nemoc projevuje na levé či pravé straně těla, či v horní nebo dolní části. A také to, zda jsme levák či pravák. A také zda je nemoc projevena v místě kostry, orgánu nebo duševní povahy.

Prostě typ nemoci nám může pomoci k velice přesnému určení, co nám nemoc přišla říci. A když tuto skutečnost přijmeme a tělo vyslechneme, naučíme se ho poslouchat a komunikovat s ním, staneme se pány svého života bez kontroly, manipulace, přehnané vůle a tlačení, ale přes lásku, porozumění a harmonii.

A harmonický vědomý život, to je cesta, kterou věřím, že chceme jít již všichni.

Zdroj: mahulen-tereza-kisir.webnode.cz

Advertisement

Duchovné príčiny chorôb trošku inak

Duchovné príčiny chorôb znamenajú, že prvotný problém, príčina našich chorôb nevzniká na tele. Telo nám len symbolicky ukazuje, s čím presne máme problém a čo treba pochopiť. Telo s nami neustále komunikuje.

Keď sa v ňom naučíme čítať, dokážeme lepšie pochopiť, prečo nás bolí to a tamto a ako si dokážeme sami pomôcť.

Ak nás niečo bolí, snažíme sa robiť kadečo, aby tá bolesť prestala. Najrýchlejšia cesta, ktorú veľa ľudí volí, je cez tabletky. Na nich je napísané: Tlmia bolesť.

Keď sa v živote niečo utlmí, raz sa to opäť vráti. A keď stále človek niečo utlmuje, tak sa mu to stále vracia, ale druhý krát to bolí viac, tretí krát ešte viac, štvrtý krát poriadne a piaty to už nemusí prežiť.

Poviem Vám jedno prirovnanie:

Zatvorte oči a predstavte si, že ste v strede hlbokého jazera a topíte sa. Predstavte si to. Zrazu ku vám prijde záchranný čln, aby vás zachránil. Hodia vám záchranné koleso, ale tým, že máchate rukami naokolo, aby ste sa neutopili, odháňate to koleso od seba preč.

V momente ako sa ukľudníte a prestanete rukami rozhadzovať, to koleso pripláva ku vám samé.

Je to tak so všetkým v živote. Pamätáte sa, keď ste hľadali partnera? Našli ste ho? Keď hľadáte, nenájdete, aspoň nie toho, kto ku vám má naozaj prísť. V momente, ako sa na to hľadanie vykašlete, ten partner sa zjaví sám od seba.

Ak máte bolesti, topíte sa. Máchate rukami, snažíte sa zachrániť, utlmujete sa tabletkami, skúšate rôzne maste, krémy, masáže, rehabilitácie, naprávania, injekcie a stále sa tá bolesť vracia.

Najprv treba pochopiť, prečo choroba vznikla. Žiadna choroba nevznikla zo dňa na deň, i keď to tak občas vyzerá. Za rakovinou býva vkľude aj 20 rokov hromadenia negatívnych myšlienok, nenávisti, hnevu a neodpustenia. Niečo vás žerie a to potom začne doslova požierať vaše telo. Bác. Rakovina.

Silné depresie, úzkosti, samovražedné myšlienky, bolesti hlavy, celková slabosť a že nič nemá zmysel, čím som si prešiel, po vás chcú zmenu. Nastáva znovuzrodenie. Za života zomriete ako starý človek a narodíte sa ako nový. Ako nový človek sa narodíte v prípade každej choroby, ak pochopíte prečo prišla, prečo sa to stalo práve vám.

Pozrime sa na naše nohy – nesú nás celý život.

Nohy nám ukazujú smer v živote. Ak máme problém s nohami, ideme nesprávnym smerom. Môže sa to týkať práce, vzťahov, k ostatným, i k sebe samému, manželstva, sami viete, v ktorej oblasti života vám to škrípe.

Bedrové kĺby hovoria o vzťahu s našimi rodičmi. Kolená s našimi súrodencami alebo partnermi. Členky s deťmi.

Ľudia, ktorí nechceli vo svojom živote niečo vidieť, nosia okuliare. Tá situácia, ktorá sa im v živote stala, bola taká silná, že sa vnútri obrnili, nechceli ju vidieť a začal sa im kaziť zrak.

Jedna známa mi povedala, že ona má problém so zrakom úplne od malička.

Väčšina ľudí, takmer všetci si nepamätajú prvé 3 roky života. To, že si ich ako dospelí nepamätajú, neznamená, že detská dušička si ich nepamätá. Úplne stačí, ak je dieťa v bruchu matky a je nechcené. Dieťa to cíti už v bruchu.

Ak sú ľudia dostatočne silní a dokáže ísť hlboko do seba, do svojej minulosti, dostať zo seba ten hnev na rodičov, pochopiť, prečo sa tak chovali, odpustiť im, vtedy zložia okuliare a bude krásne vidieť bez nich.

Ak majú ľudia problém s ušami, znamená to, že vo svojom živote nechceli niečo počuť. Opäť pravé ucho žena, ľavé muž.

A čo ruky?

S nimi narábame v živote. Ako narábate so svojim životom? Kamarátka pracovala ako masérka a cez dva roky masírovala väčšinou lakťami, lebo všetky prsty i zápästie ju boleli. Ako to pochopila, že práca masérky nie je práca pre ňu, že to nie je to, s čím sem prišla a čo tu má robiť, dala výpoveď a prsty po pár týždňoch sa jej dali samé do poriadku. Nič ju nebolí.

Ak vás bolia ruky, porozmýšľajte nad tým, či to čo robíte, je to, čo vám naozaj prináša radosť a vstávate kvôli tomu ráno z postele s úsmevom 🙂

Spomeňte si, keď ste bolí mladší, čo ste vždy chceli robiť a začnite to robiť. Ak niečo začnete robiť srdcom a s tým, že vás to napĺňa a ženie dopredu, všetko ostatné príde samé. Zdravie, šťastie, vnútorná vyrovnanosť i peniaze.

Každý prst na ruke i nohe má svoj význam, ale to si už viete pozrieť na základe akupresúry. Napríklad stredný prst, ktorý si nahnevaní ľudia občas ukazujú je symbol hnevu a zrovna on súvisí s hnevom. Ukazovák – ním ukazujeme na druhých. Malíček, malíček, malý prstíček, načo slzičky, že si maličký, spomínate si na tú pesničku? Malíček nám signalizuje problém, ak sa cítime byť menejcenný. A tak ďalej…

Obezita – veľa ľudí nemajú radi sami seba kvôli tomu ako vyzerajú, lebo táto spoločnosť nás nainfikovala tým, že krásne a dokonalé ženy sú tie z časopisov, vymachlené, so štíhlou líniou a nosia kabelku od Gučiho. Alebo že ideálny muž má byť svalovec, čo 5x do týždňa chodí do posilky. Celé zle.

Ľudia proti obezite bojujú tým, že sa snažia cvičiť a dodržovať rôzne diéty. Problém je v tom, že sa snažia niečo robiť. Máchajú rukami ako pri tom topení sa, ale tak sa akurát topia ešte viac a žiadne diéty nezaberajú.

Obezita má príčinu v tom, že sa snažíte zajedať nejaký problém, najčastejšie z detstva. Spomeňte si, kedy ste začali priberať. Stalo sa vám niečo príšerné, čo ste nechceli vidieť, počuť a potrebovali ste to nejak zvládnuť, obrniť sa. Tuková hmota je to obrnenie. Začali ste jesť, veľa jesť. A vždy, keď sa v živote podobná ťažká situácia opakuje, vy stále robíte to isté, čo v detstve, opakujete ten istý vzorec správania. Zajedáte ten problém.

Ak si uvedomíte, čo to bolo, čo ste sa snažili ako malí zajesť, vyplačete sa, dostanete to zo seba von, poprípade sa porozprávate o tom s ľuďmi, ktorí vám vtedy v detstve ublížili (nie je to podmienka, dá sa to riešiť aj inak), tak nemusíte ani brať žiadnu špeciálnu diétu, lebo vaša obrana línia na bruchu i celom tele začne sama od seba padať.

Týmto spôsobom zo mňa za 2 týždne spadlo cca 15 kíl. Ľudia sa ma pýtali, čo sa so mnou deje, či som chorý, ale ja som sa cítil ako nikdy predtým, plný energie a zdravia. Cítim sa tak doteraz.

Alkoholizmus – tu zapíjate niečo ťažké, čo ste zažili. Keď človek veľa pije, v tele nato reaguje pečeň. Tá súvisí s hnevom. Pečeň súvisí s očami a pohlavnými orgánmi. Ak ste v živote nechceli niečo vidieť (bitka rodičov, bili vás, ťažké detstvo, zneužívanie, rozvod, šikanovanie), zapíjate to alkoholom a pomaly odchádza zrak, pečeň a slabne erekcia.

Hnev a strach sú dve strany jednej mince. Ľudia, ktorí majú v sebe najväčší hnev, sú tí, ktorí sa najviac boja. Hnev časom prerastie do nenávisti a tá do utrpenia.

Strach – hnev – nenávisť – utrpenie = je jedno a to isté. Ak máte v živote strach, v detstve, potláčate v sebe hnev, hlavne chlapcov učili od malička neplakať, dusiť to v sebe. Potlačený hnev sa mení na nenávisť dôsledkom čoho trpíte.

Hovorí sa, bolesť je normálna, utrpenie je dobrovoľné. Ak neprijmete to, čo sa stalo, trpíte. Vyberáte si to sami. Príjimte, čo sa vám stalo, čo vám to dalo, čo ste sa naučili vďaka tomu. Tým, že to neprijímate, ubližujete len tak sami sebe. Odpustite a poďakujte.

Krk hovorí o vzťahoch. Zdržujú sa v ňom nevypovedané veci. Ak ho máte poriadne stuhnutý, alebo tam máte hrčky zopár rokov, hovorí to o vašich nedoriešených, neodpustených vzťahoch. Môže to siahať až do minulých životov. Takisto o vzťahoch hovoria orgány ako žlčník, maternica, pohlavné orgány. Môže to byť aj vzťah k sebe samej, k sebe samému.

Ak máte problém s črevami, žalúdkom, často nafúknutým bruchom, ležia vám tam nespracované veci. Nevyriešené, nepochopené, neodpustené. Leží vám to tam a ak to neriešite, veľmi ľahko môžete dostať napríklad žaludočné vredy, alebo sa vám tam môže usídliť pásomnica.

To, že brucho rastie z piva a podobné vymyslené veci sú len dôsledky toho, čo tam už máte nedoriešené, vkľude aj niekoľko rokov. Jedlo, alkohol sa potom len nabaľujú na tie nespracované veci, čo tam máte, je to len dôsledok. Čím viac nepekných situácii si tam ukladáte a neriešite ich, tým viac vám brucho rastie.

Srdce – srdiečko je láska. Ak ste v živote nedostali dostatok lásky od svojich rodičov, alebo vy lásku nedávate, nečakane i čakane vás opustí partner, rozvod, smrť, ťažké životné rany, to všetko sa ukladá na srdiečku. Zdravé srdiečko potrebuje pochopenie, uvedomenie, prečo sa to stalo a odpustenie, tak bude srdiečko zdravé.

Pľúca – pomocou nich dýchame. Dýcha sa vám dobre? V práci, vo vzťahu, celkovo v živote? A čo vaše detstvo, dýchalo sa vám dobre?

Zuby – každý jeden zub súvisí s nejakým orgánom v tele. Raz som v čakárni u zubárky započul od jednej staršej pani: „Kto nemá v poriadku srdce, má problém so zubami.“ Zuby hovoria o veľa veciach. Kazy nevznikajú z ničoho nič. Niečo nám v zuboch hnije, niečo čo sme v živote zatlačili veľmi hlboko, čo sme nechceli vidieť, počuť, zažiť.

Dôležité je, aby sme sa riadili svojim srdcom, nie hlavou. Keď nás niečo bolí, stíšme sa, vnímajme sami seba. Spýtajte sa sami seba v duchu alebo nahlas: Prečo ma to bolí? Čo mi chceš povedať? A počúvajte. Odpoveď príde. Je to to prvé, čo zaregistrujeme, tých prvých pár sekúnd. Hovorí nám to náš vnútorný hlas, naša intuícia, nekonečná múdrosť vnútri nás. To je odpoveď.

Po nej sa do toho začne miešať hlava, myseľ. Začne hovoriť a to nie, to tak nemôže byť, zabudni na to. Toto hovorí naše ego, ktoré sa klepe od strachu, že by sme mohli dôjsť na príčinu, prečo nám je tak a tak. Zbavme sa mysli. Počúvajme svoj vnútorný hlas a vykročme na cestu uzdravenia.

Autor: Radoslav Zárecký
Zdroj: http://terapiareiki.sk/duchovne-priciny-chorob/

Rüdiger Dahlke: Muž, který do vás vidí

S Rüdigerem Dahlkem jsem strávil nejlepší dovolenou svého života. Během jedenadvacetidenního hladovění loni v červenci mi byly jedinou potravou i útěchou čistá voda a jeho Velká kniha půstu. Cesta do zákoutí duše a k pochopení vlastního těla coby jejího „chrámu“ v doprovodu skvělé knihy tohoto slavného německého lékaře, jenž má za sebou i čtyřicetidenní biblický půst, byla neocenitelnou zkušeností. Je jasné, že Dahlke nekáže vodu a nepije víno.

A kromě toho nejí ani maso. Ačkoli do zaplněného konferenčního sálu pražského hotelu Pyramida nakráčí první dubnovou sobotu s drobným zpožděním až kolem půl deváté večerní, neboť toho dne ještě přednášel na kongresu v Linzi, vypadá, jako by se zrovna vyspal do růžova. A to přesto, že takto nabušený diář má až do konce roku 2014. Když pózuje ZENu o den později ve svém hotelovém pokoji během pauzy na jídlo, má za sebou krátkou meditaci a oběd v podobě hrsti semínek a ořechů.

Na svých téměř dvaašedesát je zkrátka ve formě a zcela zdráv. A jeho recept? V Česku zatím krajně nepopulární – nekouřit a přestat jíst ztužené tuky, maso a mléčné produkty, o pití alkoholu ani nemluvě. „I když kouření je ve srovnání se ztuženými tuky neškodné. Nebo jestliže je na cigaretách napsáno, že škodí zdraví, na kelímcích s jogurtem to mělo být už dávno. Moderní studie na velkých vzorcích v tomto ohledu nepřipouštějí ani nejmenší pochybnost,“ říká průkopník psychosomatické medicíny a autor bestsellerů Nemoc jako cesta, Nemoc jako řeč duše a Nemoc jako symbol, jenž už před třiceti roky vyjevené veřejnosti vysvětloval, že nemoc není něco, co se nám jen tak přihodí, nýbrž něco, co si sami vytváříme. Neboli informace, že něco děláme špatně, a projev ztracené rovnováhy: „Lidé znova a znova dostávají takové tělesné problémy, které rezonují s jejich potlačenými či nevyřešenými tématy a konflikty.“

Rüdiger Dahlke jako jeden z prvních klasických lékařů dávno pochopil, že léčit lidi vypnutím varovných světýlek v podobě příznaků, které na tuto nerovnováhu upozorňují, není cesta k uzdravení, ale do hrobu. „To začalo už u Descartesa, Newtona a Galilea Galileiho… Už od začátku to byla chyba, chápat člověka jako stroj. Naštěstí se tento historický omyl dnes postupně začíná přehodnocovat a já se k tomu snažím v rámci svých možností přispět,“ odpovídá na otázku, proč dnešní medicína stále víc léčí, ale stále méně uzdravuje/

Změna jako lék

A protože si to začíná uvědomovat víc a víc lidí, doktor Dahlke s plným nasazením přednáší, věnuje se pacientům ve svém relaxačním a léčebném centru TamanGa nedaleko rakouského Grazu, kde žije, a každou zimu se na dvanáct týdnů odebírá na indonéský ostrov Bali, kde načerpává síly na další sezonu a píše knihy (na kontě jich má už skoro padesát). Krom toho také se svou první ženou vybudoval v Bavorsku Lékařské centrum Dahlke, jež se věnuje psychoterapii, psychosomatice a takzvanému celostnímu léčení, při kterém se neléčí nemoci, ale lidé.

„Nejsme zvyklí dívat se na nemoc jako na něco pozitivního. Ale že to tak je, jsem nezjistil v nemocnici, nýbrž při zacházení s pacienty. A tak vám mohu vyprávět příběh, při kterém jsem se probudil,“ začíná svoji přednášku Nemoc jako cesta duše, na niž dorazilo přes čtyři sta lidí. „Jeden skvělý lékař za mnou kdysi přišel s tím, že má neustálé úrazy a několikrát denně se prostě natáhne. Už při vstupu do ordinace šosem pláště strhl vzorky krve. Jeho život byl jedno velké fiasko. Poslední vztah mu skončil tak, že mu partnerka řekla: Chtěla jsem žít s lékařem, ale ne s takovým trotlem. On po mně nechtěl, abych něco napravil, ale aby se mu už nic nestalo. A mně došlo, že se vůbec nezabýváme prevencí a že mu neumím pomoct,“ vypráví téměř pětatřicet let starou historku.

Proč vypnout mobil

Po této neobvyklé návštěvě svého kolegy se Rüdiger Dahlke, v té době začínající nemocniční lékař, začetl i do homeopatických knih, kde našel mimo jiné informaci, že 80 procent úrazů má na svědomí 20 procent lidí. A také objevil pozoruhodnou studii, podle níž se ve firmách přestaly dít úrazy, jakmile lidé začali cirkulovat a nedělali pouze jedinou, nudně monotónní práci.

Dahlkeho proto napadlo, že jeho pacient potřebuje změnu. A vytáhl z něj, že jeho dávným snem bylo provozovat etnomedicínu, ale nechal se odradit. „Z Afriky, kde našel svou životní lásku, mi potom poslal dopis, který změnil moje chápání medicíny. Děkoval v něm svým úrazům, že ho dovedly až sem. To byla moje první myšlenka ke knize Nemoc jako cesta. Pochopil jsem, že nemoc má opravdu tu moc přivést člověka na správnou cestu.“

Postupně si doktor Dahlke začal všímat souvislostí a učil se porozumět tomu, co nemoc vlastně symbolizuje. V dalším bestselleru Nemoc jako symbol už podává přes 400 klinických obrazů nemocí s více než 1000 příznaky. Na pražské přednášce některé zajímavé zmínil. „Co znamená třeba zvětšené srdce? Křesťané to vítají, ale na tělesné úrovni je to problém. A to je právě ono. Nikdo z těchhle pacientů nemá velké srdce v tom přeneseném smyslu, a tak se to zhmotnilo na tělesné úrovni,“ vysvětluje lékař a pokračuje: „Růst je přirozený. Vždycky jsou ale dvě možnosti růstu – první je ta zdravá, na úrovni vědomí, směrem k rovnováze a porozumění. Pokud tuhle vytrvale odmítáme, růst se přenese dovnitř těla, kde se často projeví třeba nádorem.“

Dahlke mluví tak napřímo, že se o něm běžným lékařům a hlavně farmaceutické lobby a šéfům korporací všeho druhu musí i zdát. „Třetí nejčastější příčinou úmrtí jsou léky. V této souvislosti vám radím vyhledávat lékaře jen v opravdu nejvyšší nouzi.“ Svým posluchačům zcela klidným hlasem prozrazuje i některá jiná „tajemství“, jež se ne a ne dostat k uším veřejnosti. „Například očkování proti rakovině děložního čípku je zcela nesmyslné, přesto je zavedené. Máme rovněž dostatek studií, že mamograf je příčinou rakoviny prsu. Je mi velice trapné, že tohle říkám, protože jsem také lékařem, ale je to tak. Když se na jedné přednášce ptali gynekologů, kdo z nich by poslal svou ženu na mamograf, nepřihlásil se ani jeden.“

Stejným a vzhledem k četnosti užívání ještě rozsáhlejším problémem jsou podle něj také mobily: „Vypněte svůj telefon a už ho nikdy nezapínejte. Snižuje účinnost imunitního systému a způsobuje nádory mozku. To je fakt. Jenže se pravděpodobně probudíte, až když se to stane někomu ve vašem okolí,“ odkazuje na mnoho svých pacientů i na studii provedenou na Örebro Hospital ve Švédsku, podle níž má desetileté užívání mobilu za následek průměrně o 290 % vyšší riziko rozvoje nádoru na mozku.

V rozhovoru, který jsme kvůli lékařově naprosté zaneprázdněnosti z větší části vedli přes e-mail, na otázku, proč stále tolik doktorů nechce nebo nedokáže pochopit, že k uzdravení vede pouze odstranění příčin, nikoli konzumace dalších jedů v podobě prášků, odpovídá: „Byli tak vychováni. Vidět je to i na tom, že nejdříve je školí na mrtvolách. O duši jsem se například v průběhu studia nedozvěděl ani slovo.“

Není naštvaný, jen konstatuje. Stejně tak úplně klidně a s nadhledem mluví o tom, že cílem zdravotnického systému není zdraví lidí, ale jejich léčení. Kdyby totiž byli lidé zdraví, byznys by zkrachoval – jinými slovy „vyléčený pacient je špatný klient“. „Je to zjevné. Jenom přednedávnem doznal objevitel syndromu ADHS – hyperaktivity malých chlapců – na své smrtelné posteli, že neobjevil lék na tento syndrom, ale vymyslel příslušný obraz choroby pro lék Ritalin, který už existoval. To přece hovoří za všechno!“

Jak ale může být tak v klidu? Ta hlavní chyba samozřejmě není na straně lékařů, ale pacientů. Ostatně není žádné „my“ a „oni“ – jsme pouze my. S čímž souvisí druhé, ze všeho nejdůležitější téma, o kterém Rüdiger Dahlke často hovoří a jež plynule navazuje na přednášku – téma stínu neboli našeho podvědomí. Dahlke proti nikomu a ničemu nebojuje, pouze pozoruje. A říká: „V zásadě jsou všechny symptomy – tělesné, psychické i sociální – projevem stínu. Jsou v něm ukryty ty vlastnosti, které bychom u sebe radši neviděli, a tak je potlačujeme.

shadow

Nemoc jako symbol (obrazy některých chorob podle Dahlkeho knihy)

Alergie – konflikt mezi agresí a senzibilitou, válka na tělesné rovině. Řešení: poznejte, že máte nepřátele i v sobě
Obezita – vnější plnost místo vnitřního naplnění, vyhýbání se realitě. Řešení: naučit se chránit jinak než tukovou izolací
Rakovina – nezpracované zranění, problém, který si člověk nepřiznává a který ho ničí. Řešení: vzpomeňte si na to, co v životě doopravdy chcete, a najděte odvahu to uskutečnit

Pokud ale chcete dosáhnout seberealizace, musíte propojit své já se svým stínem. To je klíčem k životu. Lidé si myslí, že když myslí pozitivně, začnou se dít pěkné věci, ale vše probíhá podle zákona polarity a zákona rezonance. Čím víc zdůrazňujete světlo a pozitivně myslíte, tím větší prostor pro stín vytváříte. Jedině když se se svým stínem konfrontujete, můžete se stát opravdovými anděly pro ostatní.“

Během dětství a dospívání vytváříme stín, abychom utvořili svou osobnost a byli schopni přežít. Vytěsňujeme všechny křivdy, traumata, strachy, přizpůsobení a všemožné věci, které odmítáme tolerovat ve svém vědomí. Pokud se ale jako dospělí chceme vyvíjet, nezbývá než Pandořinu skříňku otevřít a potlačené věci opět vytáhnout na světlo. A poslouchat svoji duši, jak píše Rüdiger Dahlke v knize Princip stínu – smíření se svou temnou stránkou a vysvětluje během nedělního stejnojmenného semináře. Prvním krokem je samozřejmě vůbec si to uvědomit. Jakmile cokoli vykážeme z našeho vědomí, protože z toho máme strach, stane se to nevědomým a poklesne do stínu. A naopak – vždycky, když nějaký vytěsněný a odmítaný pól vrátíme do našeho vědomí, posune nás toto sjednocení protikladů blíže k jednotě.

Nebát se stínu

Hlavní otázka tedy podle Dahlkeho zní: „Na nemoci a nepřátele zaútočíme, nebo s nimi začneme pracovat? Budeme válčit, nebo je přijmeme a smíříme se s nimi?“ Stačí se rozhlédnout kolem sebe, aby jednomu bylo jasné, že jsme jako lidstvo prozatím ztroskotali někde u první lekce. Svět je šílený, protože my jsme šílení. Jak říká Dahlke: „Všichni chceme jenom to dobré, ale vytváříme jenom to špatné. Všichni chceme mír, ale pořád válčíme. Všichni chceme lásku, přesto je tak moc nenávisti. Vše má světlo a stín, všechno na tomhle světě. Jeden příklad: Každý inteligentní a vědomý člověk musí být proti jaderné energii. Můžete se zamyslet nad stavem mysli a ducha lidí, kteří jsou pro jadernou energii. Ukázkové potlačení stínu. Lidi jsou nevědomí – a to je stín. Vědomí je světlo.“

A právě tady nastává hlavní problém – uvěznění v egu. Existují jen dvě strategie „nezpracování“ stínů, ať už v podobě potlačování nechtěných vlastností, či informací, které se nám zrovna nehodí, například u zmíněného jaderného nebezpečí. V prvním případě stíny pojmeme dovnitř sebe v podobě alkoholismu, obezity či cukrovky. A druhá možnost? Bojujeme s okolím a hledáme obětní beránky. „Příliš jednostranně jsme se dostali do mužského pólu, čímž pro sebe vytváříme svět hektiky a stresu a stále více se nám z očí ztrácí smysl života. Abychom se znovu dostali do rovnováhy, měli bychom proti tomu něco podniknout.“ Jenže co?

Jelikož si odmítáme své stíny připustit, tak je projikujeme na své okolí a házíme odpovědnost na druhé, třeba na politiky. V knize Čím onemocněl svět Dahlke píše, že abychom uzdravili svět, musíme od společenské hry zvané projekce, kdy hledáme viníky v jiných lidech, ustoupit a přihlásit se k odpovědnosti. Jak za stav světa, tak za své zdraví. Na semináři používá i jeden zajímavý příklad projekce. „Prasata nejsou špinavá, nejšpinavější jsou lidi. To my je nutíme žít ve vlastních výkalech a za pět měsíců je naženeme na jatka. A ještě jim říkáme špinavá prasata. To je projekce. Stínem toho všeho je, že se nám dělá špatně, vepřové nám neprospívá. Zvlášť když tato inteligentní a citlivá zvířata stojí na porážku frontu a vidí, co se jim stane. Když to maso plné hormonů strachu sníte, dostanete, co jste si zasloužili. Od dob, co prasata vraždíme masově, se ten strach přenáší do nás. Spousta prasat zešílí, stejně jako lidí. Mnozí z vás to možná netuší, ale to vás nechrání před důsledky,“ usmívá se Rüdiger Dahlke. A dodává: „Špatné není svůj stín uvidět. Zle vám bude pouze v případě, že ho budete potlačovat.“

Autor: Milan Vidlák
Zdroj: http://zen.e15.cz

O čem vypovídá bolest různých částí těla

Hlava

Nejrozšířenější názor říká, že jakákoli bolest hlavy je určitě spojena s přetížením a stresem. Pokud jste prožili den přeplněný prací nebo jste byli vystaveni emocionálním tlakům, může být bolest hlavy důsledkem některého z těchto faktorů.

Šíje

Na šíji leží tíha pocitu viny a sebeponížení. Pokud vás trápí bolesti šíje, jste k sobě možná příliš kritičtí, nemůžete si odpustit nějaký skutek nebo jednání. Když sami sobě odpustíte a dokážete požádat o prominutí toho, před kým se cítíte vinni, bude to možná ten nejúčinnější lék.

Bolest v rameni (ramenou)

Tíha starostí a životních břemen leží na ramenou. Bolet začínají, když se přetěžujeme starostmi a prací. Bolest v rameni signalizuje, že je nejvyšší čas podělit se odpovědnost a starosti s někým blízkým.

Horní polovina zad

Odpovídá za lásku, za její získávání a dávání. Pokud máte bolesti v této časti zad, vypadá to, že někomu nedáváte dost lásky, nebo naopak se jí nedostává vám. Možná tyto symptomy napovídají, že byste se měli zamyslet nad vztahy se svými blízkými.

Spodní část zad (bedra)

Tato část zad je přímo spojena s finanční stránkou života. Pokud jste se svou finanční situací nespokojeni, máte za to že vás v práci špatně platí, nebo se bojíte, že nepřiměřeně utrácíte a tyto myšlenky vám nedají pokoj, může se to projevit v bederní oblasti a spodní části zad.

Lokty

Lokty vyjadřují naši tvrdost ve vztahu k lidem. Když vás tahle část těla trápí, je možné, že jste příliš nekompromisní ve vztazích s okolím. Zkuste přehodnotit svá tvrdá kritéria, možná se vám uleví.

Paže

Paže představují spojení s vnějším světem. Máte-li problémy s pažemi, bolí vás, nebo v nich máte nepříjemné pocity, je docela možné, že jste prostě příliš sami. Zkuste pozvat kolegy na večeři, nebo se seznámit s novými sousedy. Problém se může vyřešit sám o sobě.

Stehna

Stehna jsou ztělesněním pohybu vpřed. Potíže se stehny, bolest v nich, slabost a nepříjemné pocity, to vše může být vyjádřením vašeho odporu k pohybu vpřed. Abyste se nepříjemností zbavili, zkuste směle vstoupit do toho, co vás záhy očekává, nebojte se změn a pohybu, nevyhýbejte se změnám ve způsobu života.

Kolena

Kolena jsou naše ego. Pokud o sobě smýšlíte moc zvysoka, můžete mít problémy s koleny. Abyste se zbavili bolesti v kolenou, věnujte nejprve pozornost tomu, jak sami sebe hodnotíte, co si o sobě myslíte. Možná se hodnotíte příliš vysoko a přeceňujete vlastní úspěchy. Nebo naopak – v něčem sami sebe neumíte pochválit, podceňujete sebe i své schopnosti.

Lýtkový sval

Také tento sval je emocionálním indikátorem. Koncentrují se tu urážky a závist. Pro odstranění bolesti v lýtkách se nejprve zamyslete sami nad sebou. Neubližujte, nezáviďte.

Kotníky

Odpovídají za naši schopnost radosti. Může to být názorný příklad, jak spokojenost dokáže zlikvidovat bolest. Jste-li příliš asketičtí a nedopřejete si patřičnou odměnu a potěšení, můžete mít problémy s kotníky.

Chodidla

Příliš mnoho negativity v životě, událostech a myšlenkách může vést k problémům s chodidly. Pokud takový problém máte, naučte se pomíjet negativa a radovat se z maličkostí. Vždyť život je ve skutečnosti krásný!

Zdroj: http://www.prokondici.cz

detox

Zistite, aká emócia spôsobila vašu chorobu

Hlava ako taká – prehnané puntičkárstvo, ťažká myseľ

Mozog – zošnurovaný a nalinajkovaný život, dogmatické a striktné názory, neschopnosť prijímať názory iných

Vlasy – nesebaláska

Oči – žitie v ilúzii, zakrývanie si zraku pred pravdou, hnev na jedného z rodičov

Uši – zaryté a fixné myslenie, neschopnosť počúvať druhých, potláčanie duchovna

Nos – chýbajúca radosť zo života, málo optimizmu

Ústa – strach zo života, zaseknuté a nevypovedané emócie, neschopnosť prejaviť pravú podstatu svojho ja

Zuby – nerozhodnosť, byť pod nadvládou iných ľudí

Štítna žľaza – nezdravá komunikácia, rozpor medzi tým, čo si človek myslí a čo v reáli vypovie, potlačenie sexuality

Dýchacie orgány – dlhodobo „priškrtené“ a nevyjavené emócie, nalinajkovaný spôsob života

Prsia – citová alebo sexuálna vina, neodpustenie človeku, ktorý vás sklamal

Srdce – dlhodobý žiaľ a smútok

Vysoký krvný tlak – pocit, že vás nikto nemá rád, emócie osamelosti a izolácie

Nízky krvný tlak – citový blok k jednému z rodičov, absencia rodičovskej lásky v období detstva

Horné končatiny – pocit, že nežijete svoj vlastný život a pozitíva „bytia“ vám pretekajú pomedzi prsty

Chrbtica – dlhodobá nestabilita a slabá životná zakorenenosť, strachy a obavy rôzneho druhu, materiálne neistoty

Žalúdok – obviňovanie seba samého, oslabená sebaúcta, prehnané nároky na vlastné ja, ale aj na okolie

Žlčník – hnev, zlosť a jedovitosť

Pečeň – pocit krivdy či nespravodlivosti

Slezina – osamelosť a pocity odcudzenia

Črevný systém – strachy a obavy, vracanie sa do minulosti, riešenie budúcnosti a neorientovanie pozornosti na moment „tu a teraz“

Konečník – lakomosť, preexponované ego, strachovanie sa o peniaze či materiálne istoty

Obličky – neodpustenie človeku, ktorý ranil vaše city, nesúlad medzi rozumom a srdcom

Urogenitálny trakt – neuspokojujúci sexuálny život, potlačené intímne túžby, nespracovaný vzťah k jednému z rodičov

Bedrové kĺby – dlhodobý pocit, že Zem nie je bezpečné miesto na život

Kolená – prehnaná orientácia pozornosti na materiálne záležitosti, strachovanie sa o blízkych

Dolné končatiny, vrátane chodidiel – strata pevnej pôdy pod nohami

Krv – ťažké srdce na jedného z rodičov, negatívne energie a emócie v rodinných či rodových „štruktúrach“

Lymfa – nevhodne alebo nesprávne vedený život, málo životnej radosti, šťastia a vervy

Koža – žitie v presvedčení, že na každom kroku striehne nebezpečenstvo

healthy5

Tabuľka pozitívnych mantier a afirmácií na eliminovanie hĺbkových spúšťačov ochorení:

Konkrétne časti ľudského tela

Uzdravujúce afirmácie

Hlava, mozog, nervový systém, psychika Žijem v dokonalej rovnováhe, harmónii a symbióze.

Verím a dôverujem.

Vyzývam svoju myseľ k čistote a poslušnosti.

 

 

Oči, uši a ústna dutina

Žijem v pravde – pravdu poskytujem aj vyžadujem.

Vidím a som videný/á, počujem a som počutý/á, rešpektujem a som rešpektovaný/á.

Vnímam, akceptujem a prijímam všetko, čo prináša život – aj to dobré, aj to zlé.

 

 

Dýchací trakt

Čo na srdci, to na jazyku.

Prejavujem pravú podstatu svojho ja.

Som otvorený človek.

 

 

Srdcovo-cievny systém

Milujem a som milovaný/á.

Vibrujem radosť – a to tak smerom dovnútra, ako i navonok.

Čistá láska je základom môjho bytia.

 

 

Tráviace orgány vrchné /žalúdok, žlčník, pečeň a slezina/

Milujem vlastné ja.

Žijem v dokonalej symbióze a rezonancii so svojím najvnútornejším dieťaťom.

Každý deň prebúdzam a aktivujem svoju aureolu – prirodzenú ochrannú žiaru.

 

 

Tráviace orgány spodné /tenké a hrubé črevo, konečník/

Som odvážny človek.

Vychutnávam si život plnými dúškami.

Planéta Zem je bezpečné miesto na život.

 

 

Pohlavné orgány, močové cesty, obličky

Milujem svoju rodinu a celý svoj rod.

Odpúšťam všetkým, ktorí mi uškodili či ublížili.

Zdravá sexualita je prirodzená súčasť môjho života.

 

 

Pevné časti organizmu /chrbtica, kosti, kĺby/

Som spevnený/á a zakorenený/á.

Žijem vo vše-blahobyte – duchovnej aj materiálnej hojnosti.

Napĺňam sa absolútnou odvahou.

 

 

Krv a lymfatický systém

Vo všetkých bunkách svojho ja prebúdzam pozitívne energie.

Rozhodnutia, ktoré činím, sú správne.

Som na ceste k spáse.

Zdroj: http://yntirdah.webnode.sk

Léčení pouze fyzického těla je jen odsouvání problému do budoucnosti

Celá naše civilizace trpí vážnou nemocí, která může vést až ke smrti. Tato nemoc se může léčit, ale může se i zhoršit. Proto je otázka zdraví, která nyní stojí před celou naší civilizací, otázkou číslo jedna. Bohužel je pojem “zdraví” spojován především s tělem. Poslední století přemýšlíme pouze materialisticky a věříme, že nemoc je jen problémem těla. Ale nemoc ve skutečnosti tělem končí. Nemoc začíná v duši. Pokud má člověk špatný cíl, charakter či náhled na svět, nevyhnutelně to vede k fyzickým nemocem. Přichází ke mně hodně lidí, viděl jsem tisíce, možná desítky tisíc případů, diagnostikoval a analyzoval a všude jsem viděl to samé: Pokud člověk nezmění svůj charakter, pokud se nezmění jeho náhled na svět, je jeho fyzické uzdravení dočasné. Léčení fyzického těla je jen odsouvání problému do budoucnosti. O tom jsem se přesvědčil při každé analýze nemoci.

K jakým závěrům jste dospěl?

Vědci už konečně pochopili, že neexistuje žádný fyzický čin bez duchovního. Čili každému fyzickému činu předchází duchovní, psychický. Když jsem začínal svůj výzkum a prováděl jsem klientům diagnostiku, tak mi nevěřili a tvrdili, že jsou zdraví. Ale utekl rok či dva a začali se vracet, aby mi dali za pravdu. A tak jsem pochopil, že nemoc nezačíná na úrovni těla, kde ji ještě lékaři nemohou najít, ale začíná na jemné úrovni. Pochopil jsem, že to, co jsem nazval strukturami pole – strukturami podvědomí, je duše.
Duše je spojená s tělem, s tím, čemu říkáme biopole. Biopole je součástí naší duše. Duše zabírá mnohem více prostoru než tělo a existuje i tehdy, když zemřeme. Pokud máme problémy s duší, nevyhnutelně dříve nebo později nastanou problémy s tělem. A nezáleží na tom, onemocní-li jeden člověk, či skupina lidí – rodina, rod, nebo celý stát, či celé lidstvo – děje se to podle stejných zákonů.
V současné době existuje velké množství diagnostických metod – diagnostika podle pulzu, oční duhovky, ucha, můžete zrentgenovat člověka, udělat různé testy apod. Dnes je podle odborníků nejpřesnější diagnostika podle krve, neboť krev má tu nejúplnější informaci o stavu organismu. Pokud není krev v pořádku, nastane problém. Už ve Starém zákoně se říká, že krev je spojena s duší živé bytosti, z čehož vyplývá, že krev se kazí tehdy, když jsou problémy s duší. A problémy duše – to jsou problémy spojené se ztrátou mravnosti, lásky a víry. Bůh je Láska a Bůh stvořil člověka ze sebe a vdechl do něj život. Znamená to, že jsme ve své podstatě Božské bytosti a sestáváme z lásky. Naše vyšší já, základní a hlavní já – to je Láska a pak je vše ostatní. Z Lásky vzniká duše. V duši se pak rozvíjí vědomí a tělo je závěrečnou fází rozvoje duše. Pokud je člověk duše, ale i vědomí a tělo, pak je v první řadě třeba pečovat o duši.

Budoucnost je fyzikální veličina

Můj výzkum ukázal, že pojem “budoucnost” je fyzikální veličina. Viděl jsem, že každý člověk má svoji zásobu budoucnosti. Pokud se tato zásoba zmenšuje, člověk může dostat schizofrenii, rakovinu, cukrovku nebo může zemřít. Zásoba budoucnosti je spojená se stavem naší duše – duše vytváří budoucnost. Energie budoucnosti je vytvářená duší. Jestliže naše duše začne chřadnout – a duše hyne, když ztratíme lásku – pak u nás nepozorovaně mizí budoucnost a začínají nemoci, nejtěžší a nevyléčitelné. To, co nazýváme syndromem získaného imunodeficitu AIDS, homosexualita, rakovina, schizofrenie a autismus – to jsou nemoci lidí, kteří prakticky nemají budoucnost. Jsou to v podstatě nemoci duše. A duši je možné vyléčit.

Hlavní příčina současných nejvážnějších onemocnění

Hlavní příčiny nejčastějších úmrtí jsou mrtvice a infarkty myokardu. Současná medicína je bezmocná v prevenci těchto onemocnění. Ale lékaři už pomalu začínají chápat, že pokud není odstraněna příčina nemoci, není možné člověka vyléčit. A příčinou nemocí v poslední době stále častěji nazývají stresy, nesprávný vztah k situaci, deprese, vnitřní nespokojenost se sebou a okolním světem. Čili oficiální medicína je nucena přiznat, že příčina onemocnění spočívá v duchovně-psychické sféře. Zpočátku onemocní psychika – nepozorovaně, v hloubi duše a potom onemocní tělo. Ájurvéda říká, že charakter člověka ovlivňuje jeho zdraví. Právě v Indii vznikl pojem “karma” – zákon příčiny a následku. Pokud člověk např. raboval, kradl a zabíjel, v příštím životě budou totéž provádět ostatní jemu. Zákon příčiny a následku spojuje naše chování s pocity, se zdravím a s naším osudem. Pokud čteme Nový zákon, uvidíme totéž. Když Kristus vyléčil člověka, řekl mu: “Jdi a nehřeš více, aby se s tebou nestalo něco horšího.” Takže všude vidíme jedno a totéž. Naše emoce a chování nevyhnutelně ovlivňují naše zdraví, ale i zdraví našich potomků.

Každý náš čin ovlivňuje budoucnost naši i našich dětí

Když jsem začínal svůj výzkum, neměl jsem o tom ani ponětí, ale po létech všechny moje závěry výzkumů přesně potvrzují všechno, co bylo řečeno ve Starém a Novém zákoně. Ano, skutečně existuje vnitřní spojení mezi rodiči a dětmi. Jakékoli naše slovo, pocit a chování, každý náš čin – to vše se kóduje v našich duchovně-jemných strukturách – v našem podvědomí a dříve či později se za to budeme muset zodpovídat: “Co jsme zaseli, to sklidíme.” A co je nejdůležitější – viděl jsem, jak se člověk měnil, když změnil svůj postoj k okolnímu světu, tak měnil i svou minulost, přítomnost a budoucnost. Uzdravovaly se děti, mizely zhoubné nádory. Proto jsem začal psát knihy – mým hlavním cílem bylo dát lidem informace, znalosti a zkušenosti, které jim mohou pomoci, aniž by potřebovali moji přítomnost, moji diagnózu, aby se mohli sami, bez mé pomoci, změnit a překonat různé nemoci. V principu jsem výsledky uviděl již za několik let. I když už mě lidé nenavštívili osobně, sami se zbavovali rakoviny, cukrovky, jejich rodiny se obnovovaly, zlepšoval se osud, a to vše jen po přečtení knih, potom, co pochopili, že my jsme láska a nejdůležitější, co máme hromadit v duši, je láska – záchrana a zachování lásky.

Co je vlastně stres?

Stres je ztráta toho, k čemu jsme připoutaní. Čím větší je připoutanost, tím větší je stres. V indické filosofii existuje výraz: “Nemoci jsou následkem připoutanosti k tomuto světu.” Přesvědčil jsem se, že právě připoutanost k různým aspektům lidského štěstí přináší závislost, zvyšuje agresivitu a pak začínají nemoci. Stres – to je nejen bolest či něco nečekaného, je to vlastně změna obvyklého způsobu života. Je to ztráta něčeho drahého srdci, k čemu jsme připoutaní. Špatně snáší stres ti, kteří se nemohou vyrovnat se ztrátou, ti, kteří neumí dávat. Ten, kdo je zvyklý dávat, hladovět, držet půst, starat se o jiné, stres snadno překoná. Ten, kdo chápe, že Bůh je láska, že je třeba plnit přikázání, že je štěstí o někoho se starat, více dávat než brát… Takový člověk přežije ve zdraví jakkoli těžkou situaci. Zjednodušeně se všechna Boží přikázání zredukují na jedno – na první: “Bůh je láska”. Proto člověk, který směřuje k lásce, nebude krást a nebude křivě svědčit. Nebude zbožšťovat jídlo, sex či peníze. Nebude plenit a zabíjet druhého. Bude srdečně a s úctou jednat s rodiči a ostatními lidmi. Jakmile se odchylujeme od přikázání, od jejich podstaty, od lásky, začínáme se připoutávat k tomuto světu, stávají se pro nás důležitějšími materiální hodnoty a při každém nezdaru nebo urážce trpíme. V podvědomí se hromadí agrese a následkem toho přichází nemoci, neštěstí a smrt.

Náš budoucí osud i osud celé planety se rodí z našeho myšlení

Naše civilizace teď vchází do období velkých změn. Brzy se má zrodit civilizace nová. My budeme jinými lidmi – těmi, co zůstanou naživu. Jsme svědky velké globální krize a jsme na jejím začátku. Za rok nebo dva se podle odborníků Amerika zhroutí a tehdy začne skutečná, vážná krize. Bude to obrovský stres pro všechny. Nyní tedy vcházíme do let, kdy nastane nepřetržitá stresová situace. A jestliže budeme na stres reagovat s pocitem strachu, odsuzování a nespokojenosti, všechno se to bude hromadit v našem podvědomí. Za pět až sedm let následkem toho můžou vypuknout nemoci i přírodní katastrofy, protože naše energie ovlivňuje Zemi. Z toho, jak správně reagujeme na okolní svět, se vytváří náš budoucí osud a zdraví. Jak vnímáme svět, takový je náš vnitřní stav nejen duchovní, ale i fyzický. Celá Evropa a Amerika zoufale snaží najít východisko ze vzniklé situace. Proč kapitalismus selhal? Proč selhal volný trh? Proč se zhroutila plánovaná socialistická ekonomika? A nyní zaniká tržní hospodářství. Politici, filosofové a zástupci náboženství setrvávají ve stavu obrovského stresu, neboť nevědí, jakým směrem se vydat, neví, co mají dělat. Už chápou, že tržní ekonomika začíná zabíjet civilizaci, ale nevidí žádné východisko. Existuje nějaká cesta z této situace? Existuje, ale oni ji nevidí, protože řešení může být pro mnohé politiky a ekonomy příliš neočekávané. Jestliže se lidé budou navzájem podvádět, trh není možný. Aby fungovala tržní ekonomika, musí se kontrolovat morálními zákony. Pokud není morálka, stává se tržní ekonomika nástrojem loupeže a násilí jednoho proti druhému. Jestliže světový bankovní systém místo toho, aby živil a rozvíjel ekonomiku, začíná loupit, okrádat a zabíjet, je taková ekonomika odsouzena k zániku. Banky jsou totiž krevním systémem ekonomiky. A pokud banky začínají porušovat morální zákony, ekonomika nevyhnutelně musí vést ke kolapsu či válce. Krize dnešní civilizace je krize tržní ekonomiky, která přivádí všechny lidí ke krachu.

Proč se hroutí tržní ekonomika?

Proč se nyní hroutí tržní ekonomika? Protože v přítomném okamžiku je ve své podstatě nemorální. Hlavní, poslední nástroj záchrany naši civilizace je mravní kontrola nad trhem a nad plánováním. Jestliže lidi přestanou uctívat mamon, nebudou pro ně hlavní hodnoty jen peníze a blahobyt, sex a jídlo, ale morálka, láska a víra, tak civilizace přežije. Všichni víme, že teď světu nevládnou carové ani králové či prezidenti, ale finanční korporace. Obchodní korporace se zmocnily celého světa a ovládají prezidenty, vlády, krále… Mohlo by se zdát, že je jedno, kdo vládne – v čem je tedy rozdíl? Vysvětlím v čem: Např. Ludvík XIV. říkal: “Stát jsem já.” Čili král cítí, že stát je součástí jeho těla. Musí se postarat o stát a národ. Pokud se nebude starat, stát zahyne spolu s ním. Cíl krále je zachránit stát, posílit ho a zajistit jeho přežití v budoucnu. Samozřejmě, že myslí i na sebe. Ale když bude myslet jen na sebe, stát zahyne a on pak zemře sám. Prezident a vláda jsou v podstatě rovněž najatí proto, aby se postarali o stát. Ale jaké jsou cíle finančních korporací? Peníze a zase jen peníze. A do tohoto cíle není zahrnuté ani zdraví národa a jeho budoucnost, ani morální aspekty – není tam nic kromě peněz. Při takové orientaci nadnárodní korporace řídící státy je nevyhnutelně přivedou k zániku a rozpadu. Současná technokratická civilizace ztrácí morálku a víru. Kristus řekl: “A také kvůli porušování mnohých zákonů v lidech vychladne láska.” Když odchází láska z duše, odchází i morálka. Duše začíná usychat a odchází i budoucnost. Potom zaniká stát, národ nebo i celá civilizace. Zpočátku umírá duše, potom umírá budoucnost, pak umírá tělo. Neštěstí dnešní doby je, že lidé prakticky nechápou význam pojmů, jako je duše, láska, víra a morálka, protože věří, že duše je abstraktní pojem. A láska že je náboženský pojem. Morálka překáží toleranci a demokracii. Civilizace se potápí. Proč mluvím o civilizaci? Proto, že neexistuje žádný rozdíl mezi schématem umírání jednoho člověka, či skupiny lidí. Viděl jsem lidi, kteří měli vynikající fyzickou kondici, ale budoucnost už neměli. Ale pokud pochopili a chtěli se změnit, žili dál, pokud se nechtěli změnit, pak umírali – a je jedno jestli z důvodu nemoci nebo nehody.

Moderní medicína neví, proč je člověk nemocný

Moderní medicína neví, proč je člověk nemocný. Moderní medicína neví, co je to duše. Moderní medicína neví, jak jsou naše pocity a jednání spojené se zdravím a osudem. Náboženství nanejvýš tuší a ukazuje se, že jediná cesta pro současnou civilizaci je uzavřena. Náboženství také neví, neboť téměř všechna náboženství světa lásku a víru nahradila rituály a politikou. Čili forma se dále vyvíjí, ale obsah se ztrácí. Setkal jsem se s věřícími, kteří umírali na rakovinu. Viděl jsem, že víru mají, ale lásku ne. V co tedy věřili? Věřili ve své zdraví, v to, že Bůh je ochrání, v to, že když se budou modlit, budou mít peníze i zdraví. V toto věřili. Ale podstatou víry je láska. Jen prostřednictvím lásky můžeme pocítit jednotu s Bohem. Pokud láska chybí, žádné ostatní atributy nemají smysl. Jestliže jsou zákony, podle kterých se pohybují planety, pokud existují zákony fyziologie našeho těla, tak potom jsou i zákony fyziologie duše. Když je nedodržujeme, tak dříve nebo později budeme mít problémy. Jestliže se neustále opíjíme, přejídáme, nehýbáme se, jinými slovy škodíme svému tělu nesprávným způsobem života a nesprávným postojem k sobě sama, tak máme zaručeno, že budeme nemocní a předčasně zemřeme. To ví každý. Ale existují také zákony duše, a pokud se k duši budeme chovat nesprávně, také onemocníme a zemřeme. Přitom zpravidla když pijeme, přejídáme se, nechceme se rozvíjet a vedeme pasivní způsob života, čili zabíjíme své tělo, máme problémy s duší.

pric

Vždy ztratíme to, co dáváme na první místo

Všichni máme pouze dva instinkty: pud sebezáchovy a instinkt pokračování rodu. Pud sebezáchovy je potřebný, bez něho bychom zemřeli. Ale když ho začínáme stavět na první místo, pak je pro nás nejdůležitější osobní ochrana, vlastní území, postavení, peníze, moc, spravedlnost a nadřazenost. A pokud nás někdo v něčem omezí, budeme ho nenávidět a budeme připravení ho zabít. Pokud máme nenávist, urážku ve své hlavě, není to ještě nemoc, když ale přechází do duše, do podvědomí a pokud to děláme často, je to nebezpečné. Protože na úrovni duše, v hloubi našeho podvědomí, jsme všichni sjednocení. Nenávist k jednomu člověku zabíjí všechny. Když začneme nenávidět jednoho člověka, můžeme zabít celé lidstvo. Proto, když v nás agresivita začne pronikat do hloubi duše, tak je zastavena nemocí, neštěstím nebo smrtí. Agresivita se však objevuje i tehdy, když se naše duše příliš připoutává k pozemským hodnotám. A jediný nástroj, jenž může pomoci překonat závislost na lidském štěstí a instinktech, je láska k Bohu. Jednoduše řečeno je člověk zvíře, které uvěřilo v Boha. Zvíře žije instinkty. Bez nich není možné žít. Jestliže se obracíme k Bohu a směřujeme k Němu, pak se zvíře v nás stáhne do pozadí a božské vyjde napovrch. Viděl jsem i takové lidi, kteří se modlí jen za své zdraví a ztrácí ho. Ale vše, co stavíme na první místo na úkor lásky k Bohu, musíme ztratit, aby zůstala naživu naše duše. Pokud máme peníze na prvním místě, tak o ně přijdeme. Jestliže máme na prvním místě rodinu, ztratíme ji. Když na prvním místě máme blahobyt, postavení či moc, ztratíme je také. Je to jen otázkou času. Zloděj na začátku vyhrává, ale nakonec vždy prohraje. Když budeme porušovat přikázání, nevyhnutelně to povede ke zdravotním problémům. O tom se mluví v Bibli a já to vidím každý den. A nyní to již začínají vidět i lékaři a vědci. Čili se vracíme k těm pravdám, které jsme už dávno zapomněli. Takže, abychom fyzicky v nejbližší době přežili, bude zapotřebí obnovit ten pořádek věcí, jenž existoval vždy. Smysl života a nejvyšší štěstí – to je láska v duši, která nás spojuje s Bohem. Všechno ostatní následuje až pak. Pokud máme správný systém cílů, uzdravíme se.

Cíl je jednota se Stvořitelem

Člověk se skládá z lásky. Podvědomě si uvědomuje, že veškerou energii, hlavní a životní dostává prostřednictvím lásky od Boha. Proto podvědomě pro každého z nás je cílem jednota se Stvořitelem. Bez toho nemůžeme přežít. Láska k Bohu je cíl. Ona rodí funkci – náš život a poté se formuje naše tělo a fyzické zdraví. Co se děje, když vědomě ztrácíme víru v Boha a zříkáme se lásky? Jde o to, že se můžeme zřící víry a být zdravým – to je otázka rétoriky, protože podstata víry je láska. Jestliže se zříkáme lásky, umíráme. Dnešní civilizace při ztrátě víry ztrácí lásku. Co se děje, když ztratíme cíl, když ztratíme lásku? Začínají se zhoršovat a postupně selhávat všechny funkce. Začíná trpět náboženství, ekonomika a politika. To je to, co dnes nazýváme “krizí”. Když funkce úplně zanikne, začíná se rozpadat tělo – forma. V zásadě se k tomu již přibližujeme. Proto, když ke mně do ordinace přijde vážně nemocný člověk a říká: “Umírám”, vysvětluji mu: “Pokud se nenaučíte milovat, nemáte šanci přežít. Abyste se naučil milovat, potřebujete se nejprve naučit vyrovnat se se ztrátou. Proto přezkoumejte svůj život a každou ztrátu nevnímejte jako neštěstí a utrpení, ale berte ji jako pomoc shora pro záchranu vaší lásky. Např. jakákoliv urážka je vaší léčbou. Urazí-li vás někdo blízký nebo už nikoho blízkého nemáte, tak jděte k Bohu. A je to skutečně tak – osoba, která ztratila vše, buď spáchá sebevraždu, nebo začne věřit v Boha. Ten kdo začíná věřit v Boha, přežije.”

Proč potřebujeme nemoci?

Proč musíme prožívat ztráty? Z jakého důvodu potřebujeme nemoci? V Bibli se říká: nemoc nedovoluje lidem hřešit (“Ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem.”).
Co je to hřích? Hřích je takové chování člověka, jež zabíjí lásku. Ať je to jakékoliv chování, pokud při tom mizí láska – je to hřích. Hřích je ztráta jednoty s Bohem. Proč nemoc neumožňuje lidem hřešit? Protože nemoc zastavuje lidské funkce, omezuje instinkty a energie už nesměřuje k instinktu, ale k Bohu. Proto nemoc, neštěstí, urážky a ztráty vytváří stres, a pokud na něj budeme správně reagovat, bude lékem i léčbou. Jestliže budeme upadat do deprese a hledat viníky, efekt bude opačný – stres bude zabíjet. Život bez stresu není možný a právě náš postoj k němu nás dělá buď silnějšími, nebo slabšími. Stres nás může uzdravit, ale také může učinit nemocnými. V našem vnímání se skrývá naše zdraví či naše neštěstí nebo nemoc. Občas ke mně přichází pacienti a říkají: “Přečetli jsme Vaše knihy, ale výsledky nejsou žádné.” Dívám se na jejich pole a říkám: “A proč jste ještě stále neodpustili blízké osobě?” – “A jak mu mám odpustit, když se takhle zachoval?” Vysvětluji: “Co je to odpuštění? Nikdy nedokážete odpustit, pokud si myslíte, že jen dotyčná osoba nese vinu. Jestliže chápete, že ne, že prostřednictvím této osoby vás Bůh léčí, pak jí odpustíte.” Proto, aby bylo možné někomu odpustit, je třeba vidět ve všem Boží vůli. Toto realizovat je pro většinu z nás velmi obtížné, protože nás dnes učí, že Boží vůle není, je jenom ďábelská vůle kolem nás, že svět je krutý a nespravedlivý. Pokud věříme, že svět je krutý a nespravedlivý a nevidíme Boží vůli ve všem, šanci na odpuštění, na přijetí toho, co se děje, nemáme. Když odpouštíme, pociťujeme lásku v duši a sami se uzdravujeme. Následně se uzdravují i naše děti a teprve pak se začíná měnit náš osud. Viděl jsem mnoho zanikajících rodů, které byly na jemné úrovni již prakticky mrtvé. Když ale začne člověk měnit svůj postoj k minulosti, odpouští všem a vidí v tom Boží vůli, učí se milovat, tak začínají změny a já vidím, jak se u něj tvoří budoucnost. Je pravda, že při tomto procesu může probíhat to, čemu říkám “očista”. Jestliže máme uvnitř v duši spoustu špíny a přitom se začínáme měnit, pak je cesta k Bohu doprovázena očištěním duše. Můžeme být nemocní, mohou se objevovat nepříjemnosti a také nezasloužené urážky – to je normální proces očištění. Nyní musí věda dobrovolně či nedobrovolně dospět k pochopení toho, že naše city, pocity, naše jednání ovlivňují naše zdraví a osud.

Reklama související se sexem vede k neplodnosti mužů

Pokud se podíváme na nynější televizní vysílání, vidíme kult instinktů. Všude vidíme sex a násilí – vítězství sexu a násilí. Někdo dokazuje postavení a sílu, někdo demonstruje svůj sexuální výkon atd. K čemu to vede? Jsme svědky triumfu dvou instinktů a začínáme ztrácet pojetí víry, lásky a mravnosti a začínají se rodit nemocné dětí. Dnes se v západních zemích při obrovském pokroku moderní medicíny už prakticky nerodí zdravé děti. Téměř všechny dětí se rodí s nějakým problémem. Je hodně mentálně postižených a dětí s psychickými problémy. Proč? Proto, že dítě je naše budoucnost. Jestliže dospělá osoba nemá budoucnost, může onemocnět. Může ale také zůstat zdravá, ale její dítě onemocní nebo zemře, nebo se prostě nenarodí. A tak se občas stane, když nemáme budoucnost, že sice můžeme zůstat zdraví, ale náš rod zanikne. A právě tuto tendenci dnes pozorujeme. Je těžké uvěřit, že reklama související se sexem vede k neplodnosti mužů, ale je to fakt.

Návod k uzdravení: Láska

K překonání nejtěžších nemocí a problémů stačí pouze pocítit lásku v duši. Je třeba pocítit Boží vůli, jež je přítomná ve všem. Je nutné přehodnotit svou minulost z nového hlediska. Když nám hoří dům, zachraňujeme to, co je pro nás nejdůležitější a nejdražší. Když nás někdo ohrožuje, budeme bránit to, co doopravdy jsme. Tím pádem, pokud si myslíme, že jsme peníze, budeme se vrhat zachraňovat peníze a zahyneme v plamenech. Jestliže si myslíme, že jsme důležitost, postavení a rozum, budeme chránit svůj rozum a nenávidět ty, kteří oněm budou mluvit špatně. Jedině, co nemusíme zachraňovat, je láska, protože je věčná. Proto, když chápeme, že jsme láskou, nemůžeme být agresivní. Láska je věčnost. Lásku nemůžete urazit. Pokud chápeme, že jsme láska, pak nebudeme mít vnitřní agresi a jakákoliv stresující situace nebude snižovat lásku, ale naopak ji zvyšovat. Abychom přežili v nejbližších letech, budeme muset správně vnímat svět a správně reagovat na okolní události. Proto, když za mnou chodí lidé s malými problémy nebo lidé umírající, každému říkám to stejné: “Oprostěte se od vašich problémů. Pochopte, že jste Láska. Jste božské povahy. Vzpomeňte si na všechny své životní problémy, ztráty a urážky. Odpusťte všem a očistíte si vaši duši. Přijměte všechno, co se vám stalo, jako dané shora.” A já pak pozoruji, jak se u pacienta vše mění: i duše i zdraví i osud.

Sergej Lazarev je známý ruský spisovatel, psycholog, badatel, léčitel a bioenergoterapeut. Objevil a popsal karmický mechanismus, který již byl v mnoha pramenech popisován, ale dosud nikým neprozkoumán. Jako první v historii nejenom rozpoznal nejhlubší struktury duše ovlivňující náš osud a zdraví, ale také na základě nesčetných studií dokázal, že působením na chování a emoce člověka můžeme měnit k lepšímu jeho osud, charakter i zdraví. Ve výzkumech S. N. Lazareva se věda a náboženství spojují v jeden harmonický celek.

(časopis Phoenix 8/2012)
Zdroj: Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla

Osloboďte sa od emócií, ktoré vás ťažia a zbavíte sa “nemocí”

MUDr. Josef Maček: “Tradiční čínské medicíně se věnuji více jak 20 let. Poskytuje mně velmi rozsáhlou odpověď na problémy spojené s vznikem nemocí, jejich odstranění a dosažení tak zpětného navrácení zdraví. Mám ji velmi rád, dala mi hodně poznání. Během let praxe jsem do ní vložil i veškeré své zkušenosti z medicíny západní a toto spojení dalo, spolu s mými “léčitelskými schopnostmi”, vzniknout velmi dobrým výsledkům v léčení širokého spektra nemocí, což potvrzují tisíce spokojených pacientů, kteří prošli mou ordinací ať už v Otrokovicích, Praze či Bratislavě. Kladu důraz na co nejpřesnější zjištění a rozbor příčiny prvotního ložiska nemoci vznikající z emoční blokády a nasazení adekvátní bylinné terapie, která je určena na její důkladné odstranění. Léčba se tak stává efektnější a rychlejší!”

Akné

Do ordinace přichází hlavně mladí lidé, jejichž tvář je pokryta hnisavými defekty, které jim hodně ubírají sebevědomí a často pak i deformují jejich vyvíjející se psychiku. Příčinu akné vidím především v jejich potlačené psychice vinou školy či rodičů. Nemůžou se projevovat spontánně, hromadí se v nich potlačené emoce, které je dusí a vytváří velké vnitřní horko především v dráze žaludku, které prochází jak levou, tak i pravou tváří. V obličeji se tvoří právě v této dráze horké vulkány, a pokud se k tomu přidá i nadměrná spotřeba vlhké stravy (třeba mléčné výrobky), nahromadí se v nich hlenohnis ve formě bílých pupínků. Vždy je možné pomoci! Po nasazení bylin se výrazně lepší tvář – je bledší. Používám byliny, které mají schopnost vypudit horkost a ochladit pleť. Především je ale nutné, aby mladí začali více komunikovat s rodiči a rodiče s dětmi. Měli by více pokládat své názory na stůl, nestydět se za ně. Neměli by být submisivní.

Angína

Určitě znáte spoustu dětí, které opakovaně několikrát lehnou během roku s angínou a jsou nucené brát antibiotika až do konečného řešení těchto potíží, kterým se stane odebrání krčních mandlí. Nebylo by nutné takto postupovat, kdyby se zavčas posílily ledviny, které dle mého názoru můžou za tento často traumatizující stav pro celou rodinu dítěte. Opakovaný strach v dítěti oslabuje energetický okruh ledvin, dítě je ustrašené, bledé, má slabé vlasy, kazí se mu zuby, v noci se budí, často pláče apod. Zatím co si ostatní děti hrají, toto dítě ve slabosti ledvin spíše posedává a drží se poblíž dospělého. Tento strach oslabí energii ledvin. Chlad, který do nich proniká z prostředí (holé záda v noci, odkopávání se v noci z peřin, chlad dlažby v pokojích, nedostatečné krytí beder oblečením) oslabuje meridián ledvin, který souvisí s krčními mandlemi. Pak zde mají volnou cestu a dobré podhoubí ke množení streptokoky, stafylokoky i patogeny. Doporučuji vždy u opakujících se angín odstranit strach a chlad z ledvin, zahřát pomocí bylin energii ledvin a zpevnit jejich Qi.

Astma bronchiale

Většina pacientů, kteří mají tyto dýchací potíže, prodělali dle mého vyšetření v dětství či pozdějším věku zánět plic. Jde hlavně o pravou plíci, kde vzniká horkost, která se zde usadila a neustále vytváří dráždění při styku s alergenem – prach, peří, srst, vůně, pyly apod. Toto dráždění způsobí křeč v dýchacích cestách a tím projevující se dušností. Pacientům podávám byliny, které tuto horkost vyloučí a posílí plicní energii. Jejich dušnost mizí, nemají potřebu aplikovat aerosoly, v noci klidně spí, expektorace postupně mizí. Je to onemocnění, které také má svou genetickou dispozici po předcích, kteří v minulosti trpěli slabostí plicního energetické okruhu, a který se vtiskl do jejich genetické výbavy. Tito pacienti by měli celý život dbát pečlivě o to, aby nedráždily plíce kouřením, prachem či ostrými aromatickými vůněmi. Především chci zdůraznit, že velký význam pro volnost plicní energie je, aby nebyla oslabena emocí ÚZKOSTI! Tato úzkost silně oslabuje sílu plicní energie, která ve své slabosti není schopna odolávat. V léčbě uvolňuji oblast hrudní páteře ve výši 4. až 5. obratle, kde bývají často obratlové bloky. Je třeba, aby pacient měl ve svém okolí klid, aby neměl na sobě tíhu zodpovědnosti, či hyper-zodpovědnosti, která je na něj dávána výchovou či pracovním prostředím, a která v něm vybuzuje velkou úzkost.

Ulcerozní kolitida a Crohnova nemoc

Ulcerozní kolitida a Crohnova nemoc – schválně dávám tyto dva názvy, dle mého názoru stejné nemoci, které se projevují poruchou funkce tlustého střeva, pod jednu kapitolu. Krvavé průjmy, křečové bolesti břicha a hleny ve stolici jsou průvodními projevy této nemoci. Vždy nacházím postižení energie tlustého střeva ať již ve vzestupném tračníku, příčném či sestupném. Je zde přítomnost tzv. horkých hlenů, které v určitém místě tlustého střeva vytvořily stagnaci – blokádu energie v dlouhém časovém úseku. Toto místo se stává stálým dráždícím místem, které vytváří hleny a v němž je drážděna stěna střeva až do stadia krvácení. Tato nemoc je dlouhodobě léčena kortikoidy, často se řeší operačně. Z mých zkušeností z léčby můžu říct, že se dá výrazně tento defekt s pomocí bylin, k tomu určených, odstranit. Kvalita žití se hodně zlepší. K tomu je zapotřebí upravit stravu bez hlenů, mléčné stravy.

Neplodnosť

Stále více a více žen, ale v poslední době i mužů, má problém se svými reprodukčními orgány a přichází hlavně ve věku od 28. let s problémy neplodnosti. Děloha je jako úrodná půda. Pokud je půda příliš vlhká, suchá, horká nebo chladná, tak nemůže přinášet pro zasetí vhodné podmínky. Pokud většina žen bere od svých patnácti let antikoncepci, která je kolegy gynekology hojně nabízená a doporučována, po jejím vysazení za 10 či 15 let má žena problém s početím. Patologie v děloze, které se měly řešit po celou dobu se neřeší. Patologické příznaky jako je bolest, nepravidelnost cyklu, špinění mimo cyklus, nejsou léčeny. Po vysazení antikoncepce je problém neplodnosti na světě.

Zen flower loto near stone

Migréna

Bolesti hlavy, které jsou ostré, bodavé, napadají jednu polovinu hlavy, jdou po boční straně hlavy až za oko a to tlačí ven jsou bolesti, které vznikají na základě opakovaného potlačování vzteku v dráze žlučníku. Toto potlačování naplňuje tuto dráhu horkostí s tímto nepříliš příjemným prožitkem. Proto nejvíce trpí ženy, ne muže. Ti si vztek ze sebe vyklepou svou agresivností. Tyto potíže bývají často provázené dalšími projevy dysfunkce žlučníku: v záchvatu bývají i trávicí potíže, často jsou přítomné poruchy spánku v době od 1. hodiny noční do 3. hodiny, občas můžou pobolívat kyčle, tuhne krční páteř i mimo migrenózní záchvat. V léčbě je třeba vysadit mléčnou stravu, čokolády, dresinky a tatarky. “Migrénu postihuje 15 – 20 % žen a 6 % mužů”. Je velmi důležité, aby ten, kdo trpí těmito potížemi, hledal celým svým bytím zdroj klidu a pokoje, aby odvrátil zrak od věcí a dějů, které jej rozčilují. Ženy ať výjdou do cvičení! Doporučuji dynamické cvičení, ne ležení!

Lupénka

Je to problém hodně lidí, který jim zhoršuje kvalitu žití. Je obtěžující a omezující jejich životní prostor. Ve své ordinaci jsem léčil a léčím hodně pacientů s touto poruchou kůže. Je hodně teorií, i v západní medicíně, o příčině potíží, ale slabé výsledky v léčbě je potírají jako slepé cesty. Lupénka, dle mých zkušeností letité praxe, je zapříčiněna slabou energií jater s přítomností plísně. Játra jako detoxikační orgán tím hodně trpí a snaží se tyto toxické zplodiny plísňového charakteru vyhazovat přes kůži ven. Pacient bývá hodně unavený, neudrží emoce, má hlavně vztek a hněv, bolesti kloubů, protože játra mají na starosti kvalitu šlach. Pálí jej oči, budí se často okolo 3. a 4. hodiny ranní a ložiska suché kůže se zvětšují. Játra potřebují výrazně zpevnit, posílit, zvlhčit a uklidnit. Harmonické vztahy doma a na pracovišti jsou nutné, jinak slabost jaterní energie přináší frustraci, labilitu a výkyvy nálad. Efekt se dostaví při dodržování protiplísňové diety. Zinek, Selen, vitamíny A a E jsou vhodný potravinový doplněk ke zpevnění jaterní buňky.

Hemeroidy

Trápí Vás tyto potíže? Pokud přijdete do mé ordinace s tímto problémem, nemusíte se svlékat, tento problém pramení v tzv. horkosti krve. Vždy nacházím smutek v srci, který přehřívá krev. Ta se pak valí krevním řečištěm jako splašená horká láva a vytlačuje z břehu to místo, které je vazivově slabé a které povolí a vypoulí. Řitní pleteň je slabá často dědičně, a tak ji krev, která je bouřlivá vytlačí. Vznikají hemoroidy. Opakované operace jsou částečné řešení. Je vhodné řešit, co se děje v psychice postiženého, proč má smutek v srdci, co jej trápí, tlačí. S horkou krví jsou spojené další potíže, např. bušení srdce, pocení, porucha spánku, bolesti lýtek nebo časté močení. Stává se často, že pokud při vyšetření pacienta řeknu, že vidím smutek v jeho srdci, začnou mu téct slzy z očí, začne se vyplavovat dlouho schovaný, a dlouho potlačovaný smutek. Tím léčení začíná. Emoce se v současné době nenosí, každý ukazuje falešnou radost a své emoce považuje za slabost. A to je chyba! Zde je třeba použít byliny, které ochlazují krev a zklidňují krevní řečiště.

Bolesti bedeřní páteře

Bolesti bederní páteře řeším ve své ordinaci tím, že skloubím mobilizační techniky s použitím speciálních bylinných přípravků. Tato kombinace přináší velkou úlevu i tam, kde je pacient často adeptem operačního řešení. Bolesti v bederní páteři hodně souvisí s několika faktory. Především je to škodlivá energie Chladu, která proniká do podkoží a svalové hmoty v tom okamžiku, kdy nejsme dobře chráněni v bederní krajině před účinkem chladu či větru. Je to hlavně při práci v chladu s tzv. holými zády, které jsou zapocené. Další příčinou je tzv. stagnace krve, která je způsobená prudkým zvednutím těžšího břemene. Tato krev – její výron – pak blokuje průběh energie v bedrech. Pokud si pacient neudržuje správnou hladinu energie v ledvinách, nadměrně ji vyhazuje nezřízenou psychickou, či fyzickou zátěží, nebo i nadměrným erotickým životem, tak dochází v rámci tohoto nedostatku k oslabení pilíře těla tzn. beder. Samozřejmě je vhodné, abych zkontroloval stav hrudních žeber zda nejsou posunuté, jaký je stav zápěstí, loktů, hlezenních kloubů. To vše je vhodné napravit, pokud chci, aby páteř měla správnou stabilitu.

Děložní myomy

Vždy, když ke mně přijde pacientka na vyšetření, se ptám na kvalitu menstruační krve. V současné době zhruba 80 procent má v menstruační krvi tmavé sraženiny, které signalizují již započatou organizaci Myomů v děloze. Příčinou je ženino vnitřní psychické horko a potlačené emoce, které vytváří, s převážně hlenovou potravou, horké hleny. Z těch vzniká hlenovité zahuštění v děloze, ze kterého později vznikají tyto útvary větší či menší. Ty se sledují a pak operují. Psychický neklid, psychické horko a hleny je třeba odstranit. Ty myomy, které nemají ještě příliš hustou konsistenci,je možné rozpustit, nebo zastavit jejich růst a množení. Při použití správných směsí je krev světlejší, řidší, sraženiny se zmenšují, bolesti a poruchy menstruačního cyklu odchází. Je zapotřebí do života ženy vnést výrazné zklidnění, poučit o vnitřním pokoji, nastavit jiné životní hodnoty, doporučit bez-hlenovou dietu.

Zdroj: MUDr. Josef Maček

Ako sa uzdraviť

V roce 1818 vyslovil německý lékař Heinroth názor, že tělesné choroby mají psychické příčiny. Tehdy se mu kolegové jednoduše vysmáli, ale ne proto, že by jim takové tvrzení připadalo samozřejmé, nýbrž proto, že myšlenka, žeby v medicíně mohlo existovat něco jako psychosomatika – právě Heinroth zavedl toto slovo – jim připadala naprosto scestná.

Obtíž spočívající v odlišení jevu od podstaty není nic nového. Už před 2400 lety Sókratés prohlásil: „Neexistuje taková nemoc těla, která by nesouvisela s duší.“ A Platón, nejslavnější Sókratův žák, si stěžoval: „A to je právě největší chyba v léčení nemocí, že existují lékaři pro choroby těla a jiní pro choroby duše, přestože obojí nelze od sebe oddělit.“

Oba směry šly ale i nadále svou cestou, každý zvlášť. I dnes místo aby se pohlíželo na tělo, mysl a duši jako na jediný celek, postupuje stále dál a dál specializace, drobící člověka na stále menší kousíčky. Pokud jsou lékaři ochotni vůbec psychosomatiku pokládat za reálný jev, pak pro ni hledají vědecké důkazy. Ale cožpak není už dostatečným důkazem, že zčervenáme, když jsme na rozpacích, nebo že pláčeme, když nám je smutno? Hrůzou bledneme a z rozrušení dostaneme průjem. Jazyk se nám pak plete a vlasy nám vstávají na hlavě. Cokoliv prožije duše, to obráží a projevuje navenek tělo. Cokoliv pohne duší, pohne i tělem, a záleží na každém z nás, jestli takové projevy vnímáme pozitivně nebo negativně, jestli budeme nemocní a utrápení, nebo zdraví a šťastní.

Přesto je stále dost lidí, kteří psychosomatické působení odmítají, jako například lékař, který na jednom kongresu prohlásil:

„Vždycky když slyším ty žvásty o psychosomatice, obrací se mi žaludek…“

Nejen z tohoto příkladu lze poznat, jak náš jazyk vyjadřuje souvislosti mezi duševním rozpoložením a tělesnými příznaky: „Nemůžu tě ani cítit!“, „Přivedeš mě do hrobu!“, „Až se mi pění žluč!“, „Chce se mi z toho zvracet!“, „Jdeš mi na nervy!“ atd.

Čím se liší psychosomatický přístup od tradičního přístupu k nemocem? Oba systémy se snaží přijít na původ, na příčinu nemoci. Ústřední otázka, kterou si kladou všichni, je: „Proč?“ Když se zjistí příčina, se objeví východisko, z něhož lze nemoc ovlivňovat. A konečně nemoc je něco nepříjemného, čeho bychom se rádi zbavili a čemu bychom se rádi vyhnuli. Ptáme-li se „proč“, pak narážíme najeden z největších problémů našeho způsobu myšlení. Za normálních okolností je možné najít příčinu u všeho, co prožíváme. To, co si uvědomujeme, jsou následky takové příčiny. Příčina vždy časově předchází následku. Vytváříme tak složité kauzální řetězce, protože každou příčinu chápeme zároveň jako následek nějaké další, ještě vzdálenější příčiny. Tuto knihu nyní můžete číst proto, že jste si ji koupili v knihkupectví. Koupili jste ji, protože jste ji tam uviděli a zaujala vás. A zaujala vás, protože … v řetězci můžete pokračovat libovolně dlouho, až nakonec dojdete k bodu, kdy už odpověď nebudete znát. A právě tento bod je pak k podnětem k bádání, aby se získalo další vysvětlení.

Takovou kauzální koncepci myšlení pokládá mnoho lidí za jedinou možnou cestu, jak vysvětlit děje v našem světě. A tak se všude hledají příčiny všech možných jevů, abychom správně pochopili jejich souvislosti. To ale není jediný důvod takového snažení. K čemu by lidstvu bylo, kdyby vědělo i o těch nejmenších souvislostech a složkách našeho vesmíru? Nic by se tím nezměnilo, všechno by zůstalo takové, jaké je to teď. Motivací hledání příčin je naděje, že budeme moci podle své vůle a s pochopením do těchto souvislostí zasáhnout. Chceme měnit věci, které se nám nelíbí, k naší potřebě, aby nám sloužily. Pokud vím, proč nemohu najít partnera, jaké chování je toho příčinou, pak mohu své chování změnit tak, abych partnera našel.

V takovém kauzálním obrazu světa má každý jev svou příčinu. Proto je nejen účelné, ale i přímo nutné u každé příčiny hledat zase její příčinu. Jak si lze snadno představit, pak sice zjistíme, že za každou příčinou se skrývá jiná příčina, nikdy ale nedospějeme k nějaké konečné příčině všeho, protože i ta nejvzdálenější příčina je zase následkem jiné příčiny. Je to nikdy nekončící řada otázek, kterou buď na některém místě přerušíme a nějakou událost prohlásíme za absolutní pravdu, protože dál se už prostě nedostaneme, anebo zůstaneme stát před hádankou, s níž si už nevíme rady.

Jiný pohled, z něhož vychází i psychosomatika, nehledá příčinu v minulosti, nýbrž v budoucnosti. Mluví o účelnosti a vychází z toho, že základem každého jevu či děje je účel či úmysl. Obsahuje informaci, myšlenku, jejíž cíl je zaměřený k budoucnosti.

Jako příklad takových souvislostí lze uvést vznik domu. Na začátku byl úmysl stavebníka postavit si dům. Proto se obrátil na architekta a ten navrhl projekt domu. Pak si pořídil stavební materiál, zjednal stavební firmu a stroje a postavil dům.

Ted’ bychom mohli říci, že dům stojí proto, že řemeslníci za pomocí strojů dali stavební materiály dohromady tak, že z toho povstal dům. Mohli bychom udělat ještě jeden krok a tvrdit, že příčinou vzniku domu je architekt, protože ten přece vyhotovil plány, podle nichž byl nakoupen materiál a objednáni řemeslníci.

Skutečnou příčinou však byl nápad stavebníka, že postaví dům. Kdyby mu někdo odvezl materiál, pak by jeho záměr postavit dům vedl k tomu, že by nakoupil nový. Kdyby vypadl architekt, obrátil by se stavebník na jiného. Kdyby ale stavebník svoje úmysly změnil a od stavby domu ustoupil, pak by jistě žádný dům nestál. Nebyl by se obrátil na architekta, nebyl by nakoupil stavební materiál, ani by nenajal řemeslníky. Záměr stavebníka uvedl na scénu všechny ty jevy a věci, architekta, řemeslníky, stroje a stavební materiál. A tak je v každé věci, v každém jevu obsažen záměr či myšlenka. Jinými slovy lze také říci: všechno má nějaký smysl.

Je přitom důležité pochopit, že právě úmysl přivedl všechny ty věci na scénu, aby se mohl zrealizovat. Věci jsou prostředky k zrealizování záměru. Také jiný příklad nám to názorně ukáže: štětec, barvy a plátno nejsou příčinou obrazu. Teprve když je člověk použije jako nástroje, vznikne obraz.

Z toho poznáme, že k tomu, aby se zabránilo dosažení cíle, nestačí odebrat prostředky. Když úmysl přetrvá, jeho původce si opatří jiné prostředky a svůj záměr stejně dokončí.

To je také důvod, proč medicína přes všechen svůj pokrok nedokáže zabránit vzniku nemocí a snížit počet nemocných, jak ostatně dosti názorně ukazují statistiky. I když se obraz nemocí změnil a hodně chorob, které byly ještě před sto lety běžné, dnes už vůbec neexistuje, snížit počet nemocných lidí se přesto nepodařilo.

Tělo je nosičem informací a umožní jen najít vlastní vyjádření myšlence, která stojí v pozadí. Tělo samo o sobě nemůže nikdy onemocnět nebo se uzdravit, protože stejně jako plátno umožňuje jen vyjádřit nějakou informaci. Tělo je projekční plochou našeho vědomí. Samotné tělo nemůže nic dokázat. Jakmile jednou doopravdy pochopíme rozdíl mezi nemocí a symptomem, zásadně se změní i náš přístup k nemoci. Symptom pak už nebude úhlavní nepřítel, kterého je třeba porazit, ale pomocník, ba dokonce přítel na cestě za zdravím, za skutečným zdravím, kdy se budeme cítit dobře na těle i na duchu. Symptom nám může říkat, co máme dělat a změnit, ovšem předpokladem je, že rozumíme řeči svého těla.

Nemoc má smysl. Určitý obraz nemoci a příslušné prostředky slouží nějakému záměru, aby se naplnil jistý cíl. Nepomůže, potíráme-li a potlačujeme prostředky jako je horečka, bakterie a plísně. Původní záměr si může obstarat prostředky jiné, jen aby dosáhl svého cíle.

heal

Jediná možnost, jak nemoc skutečně ovlivnit, spočívá v tom, že podpoříme smysl, záměr takového dění. Stavět se na odpor a bojovat proti tomu, co je dáno, vede jen k odkladu. A tento odklad navíc není nijak příjemný, protože tu je cosi, proti čemu musíme stále bojovat a bránit se, co neustále odmítáme. Bojovat je namáhavé a stojí to hodně energie. V takovém případě nelze ani mluvit o tom, že bychom se cítili dobře. Odpor, který tak často vyvíjíme, je jen vyjádřením našeho strachu. Strachu, že situace pro nás není dobrá, že by se s námi mohlo stát něco zlého, že bychom se s tím nemuseli umět vyrovnat.

Skutečnou příčinou nemoci je náš odpor. Je to blokáda bránící přirozenému toku života. Mnohé celostní koncepce medicíny popisují tělesné nemoci jako narušení energetického systému. Hovoří o blokádách energie, což je tělesná obdoba zablokování toku života. Všechny potlačovací mechanismy tak dříve či později k vedou tělesné blokádě, kterou označujeme také jako nemoc. V každodenním životě jsme schopni využívat všeho možného, abychom se vyhnuli určitým situacím. Někdo pije alkohol, aby něco potlačil. Jiný kouří, z frustrace se přejídá, bez ustání pracuje a má jednu schůzku nebo jednání za druhým. Dokážeme prostě využít všeho, jen abychom něčemu unikli. To je také vysvětlení, proč neonemocní každý, kdo pije alkohol nebo kdo hodně jí. To pak znamená, že dotyčný není na takových požitcích závislý a že mu nevadí, když je zrovna nemá k dispozici.

Abychom dokázali odložit odpor, který je příčinou všech takových návyků, potřebujeme získat důvěru, že se nám koneckonců nemůže nic stát. A o to snáz odpor odložíme, když budeme věřit, že nám to dokonce prospěje. S takovým přístupem zvládneme každou situaci a nebudeme nic už stavět do cesty záměru, který směřuje k svému cíli. Pokud nejsme přesvědčeni, že všechno se děje v zájmu našeho vývoje směrem k větší radosti ze života, k větší naplněnosti a svobodě, budeme se cítit jako oběti. Zoufale bojujeme a snažíme se zabránit změnám, nebo je aspoň dostat pod kontrolu, jen abychom se vyhnuli všemu, co by podle našich představ mohlo být nepříjemné nebo dokonce bolestné. Nakonec ale stejně zjistíme, že odpor nám v tom nijak nepomohl.

Abychom podpořili svůj vývoj, nemusíme dělat nic jiného než v každém okamžiku brát věci tak, jak jsou. Akceptovat, to znamená uvědomovat si situaci, jaká doopravdy je, a nenahlížet na ni růžovými brýlemi svých přání. Každý okamžik si zaslouží, abychom ho prožili. K tomu jsme byli stvořeni a naplno žijeme jen tehdy, když jsme připraveni všechno prožít. Život je pak snadný a bez námahy. Když tyhle souvislosti pochopíme, nepřijde nám zatěžko splynout s proudem života, protože vycházíme z toho, že všechno má svůj smysl. Smysl, který zahrnuje i změny, a ty se dějí jen k našemu dobru.

Důvěra, kdy akceptujeme záměr, který nám je příznivý, a také akceptování prostředků, které jsou v daný moment k dispozici, tedy takzvaných životních podmínek či situací, to jsou opatření, o která se můžeme opřít. Jistě, stejně se snažíme pochopit a dumáme, místo abychom prožívali, stále lpíme na onom „proč“. Ale i to má pozitivní stránku. Pochopení totiž posiluje naši důvěru, abychom dokázali dát volný průběh dění, a to je velice důležité. Děti tuto důvěru mají, nepotřebují něco chápat, aby nechaly věci volně plynout. Svoje prožitky přijímají bez odporu a tak jejich vývoj pokračuje nerušeně k cíli. Nerozumějí, a přece se rozvíjejí.

Totéž platí i pro dospělé. I když si mnozí myslí opak, nepotřebujeme události chápat, stejně se dějí. Vývoj probíhá jednoduše. Ale abychom ho nechali běžet, potřebujeme důvěru. A protože pochopení věcí nám dodává důvěru, je užitečné se zabývat významem životních situací, tomu co nám říká naše tělo – projevům psychosomatiky, která nám pomáhá porozumět záměru, skrytému ve všech věcech.

Z knihy Kurta Tepperweina: Jsem z tebe nemocný!

Zdroj: https://anitram.wordpress.com/

Duchovní příčiny různých zánětů

Nemoc člověku pomáhá. Příjem nevyvážené stravy, drobná nerovnováha ve výdeji a příjmu sil, anebo malý niterný neklid záhy rozpohybují mechanismy jejího vzniku.

V některém z psychikou oslabených orgánů začne zmnožování kultur bakterií, virů a plísní, které obývají náš organismus.
Tělo se brání zvýšeným přísunem obranných látek do postižených míst za současného místního či celkového zvýšení teploty. Začíná zánět, jehož celkové příznaky zahrnují bolest, otok, zarudnutí, zteplání i poruchu funkce příslušného orgánu. Odborně označený zánět má koncovku -itida.

Zánět je prvotním odrazem boje člověka se světem. Náš život je často spíše bojem než procházkou růžovou zahradou.

– Stačí malá nespokojenost, drobný pocit křivdy a žlučník dotyčného vykazuje známky podráždění.

– Stačí několik nesouhlasných vět, menší roztržka s partnerem, zbytečné nedorozumění mezi lidmi, a ohroženy jsou /z počátku samozřejmě lehce/ ledviny a močový měchýř.

– Stačí skoro nevýznamné zatlačení citlivého člověka osobou vůdčí a racionální do kouta, do pozic, úvah a k úkolům, s nimiž nesouhlasí, a zánět začne narušovat sliznici žaludku toho, kdo je utlačovaný.

– Mnohdy chceme svému okolí pěkně od plic říci, co si o všem myslíme. Nedivme se pak, že tělo naše ostřejší jednání ohodnotí zánětem horních cest dýchacích, při větších křivdách a pocitech sevřenosti zánětem průdušek.

– Trvalejší, vhodně nevyslovená a zavčas adekvátně neřešená nespokojenost s partnerem se může u žen projevit výtokem, zánětem pochvy a pohlavních orgánů.

– Když v sobě stále nosíme složitou minulost, vytrvale ji oživujeme vzpomínkami, pokud jsme dosud srdcem někomu neodpustili křivdy, které nám způsobil, zvyšuje se pravděpodobnost vzniku zánětu v tlustém střevě.

– Nevnímáme-li svůj život jako docela příjemný a přiměřeně sladký, může být oslabena a pak bakteriemi napadena naše slinivka a žlučové cesty. Nepříjemné nadýmání, které je s tím spojené, je vnitřním pláčem a povzdechem unaveného těla. Co mu stále děláme?

– Stačí, abychom se k někomu zatvrdili, začali jednat podle strategie “tvrdé ruky”, a hůř začnou pracovat naše játra.

– Stačí zlost na některá rozhodnutí druhých lidí, náš přehnaný “tah na branku”, v mysli promítané zúčtování s nepřáteli nebo nechuť k vlastním nelehkým rozhodnutím /pro šťastný život zcela nezbytným/, a zuby nám bolestí oznámí, že s námi není něco v pořádku.

– Drobné záněty na pokožce a následně vznikající vřídky jsou pro nás viditelným varováním, že jsme nesprávně /nelaskavě a odmítavě/ vnímali svůj život, okolní lidi i svět.

– Někdy se musíme dívat na věci a události, které bychom velice rádi změnili, ale nemůžeme, neboť je to jedině v moci jiných osob /na nichž obvykle citově závisíme/. Odezvou našeho vzdoru i ochranou před možnými dalšími těžšími chorobami je začátek zánětu spojivek v oslabeném oku. Opuchnou nám víčka a my již tak dobře nevidíme na tu “hrůzu” kolem nás a navíc máme jiné starosti / s léčením sebe/.

– Podobně se negativnímu brání často malé děti – zacpávají si uši i nos, zejména v rodinách s dusnější atmosférou. Jejich záněty středního ucha vyjadřují zhmotnělou touhu mladé dušičky raději neslyšet a nevidět /slzí jim oči/ dění, které se v jejich okolí odehrává. Děti dobře vyciťují uvolněnost či tíži atmosféry doma, byť možných cituplných chvil nebo nedorozumění nejsou fyzicky přítomny. Prožívané neshody jsou v ovzduší bytu zachyceny a nemusí to být jenom důsledek napětí mezi rodiči, ale zčásti také tíživý odraz jejich komplikovaných vztahů k prarodičům, z práce běžně přinášených “chuchvalců” vyčerpání a smutku atd. Kolem dětí se zánětem středního ucha se láska v jimi očekávané míře nerozprostírá a ruku v ruce s tím je omezeno rovněž jejich přirozené vnímání vůní / a mají při onemocnění postižený nos/.

balance28

Zánět je nejcitlivějším tělesným indikátorem, který zviditelňuje už malá narušení optimálního prostředí kolem nás i v našem organismu. Ukazuje na naši duševní nespokojenost s tím, co nám život připravil a co si od nás žádá.

K pocitům křivd a horší náladě obvykle přistupuje narušení stravovacího režimu a zhoršení kvality přijímané stravy. Čím víc je člověk zasažen následky svého jednání, čím intenzivněji je stresován, tím méně dbá na ostatní kolem sebe, stravu z toho nevyjímaje. Podívejme se na roztěkané, neustále spěchající a plnění svých představ věčně nestíhající jedince.
Chvíli nenápadně pozorujte, jak jedí. Je to jedění, nebo spíše závod v házení toho, co jim pod ruku přijde, do žaludku? Naopak člověk klidný a sebe vcelku zvládající si dokáže jídlo náležitě vychutnat. Duchem vyspělejší člověk se zajímá o kvalitu své stravy i o její dopady na organismus. Záleží mu na tom, co, kdy, kde a jak jí.

Objeví-li se nám v těle zánět, nežehrejme:”Mně se fakt nic nedaří.”
Dejme svému organismu odpočinout lehčí stravou /dietou/, duši v těchto dnech potěšme pěknou knihou, srdce povznášející hudbou či léčivým klidem.
Tělo zánětem říká, že to, co jsme dělali a jak jsme uvažovali, nebylo zcela správné. Proto již v chybách nepokračujme / k tomu nám pomáhá a čas k srovnání se dává léčba/, neboť naše omyly by se mohly dále zhmotňovat a k naší nelibosti projevit významnějšími nemocemi / např. cystami, nádorky či rakovinou/. Lepší je stokrát se na chvilku zastavit než jít jednou na velkou operaci.

Zánět je obvykle vyjádřením našeho souboje s ostatními lidmi. Začíná tam, kde chybí spokojenost s tím, co právě prožívám, co mně svým jednáním připravují druzí a kde nepřijímám jako zcela dostačující to, co nyní vlastním. Zánět přirozeně mizí a vnitřní pohoda se vrací člověku, který se ke skromnosti, porozumění, úctě a lásce k lidem opět přimknul.
Když jiného člověka potkáme, s jistým obrazem sebe sama se střetáváme.
Žijme proto s otevřeným srdcem a trvalým mírem v duši.

M.Hrabica: Co nám tělo říká

Zuby a duchovné príčiny chorôb

Zubní kámen – Duševní konflikt ztráty sebehodnoty, zabržděný vývoj. Vně zubů se usazují černé vápenité usazeniny, zatímco uvnitř zubů a kostí se vápník (opora stavby těla) ztrácí. Nevyužitý zbroj reziví – skvělé podmínky pro karies – hnilobu. Usazování vápníku do cév, zejm. v pozdějším věku = už nedovedu využít impulsů ducha k potřebným změnám života. Lidově se výstižně říká „zkostnatělé“ myšlení a postoje – to vede k obráceným procesům vápníku, tuhnutí, kornatění na nesprávných místech. Usazování vápníku napovídá o směřování života do oblasti neživé minerální říše.

Kořenový váček – vztah k vlastní v podvědomí usazené nevyjádřené agresi – dlouhodobá konfrontace s problémem, které jedinec nedokáže účinně vzdorovat a reaguje pocitem marnosti a frustrace – lidé něčím „převálcovaní“.

Umrtvení kořene – zabití zubu a tím i vyřazení „kontrolky“ systému, jednoho vojáka v šiku prosazování našich zájmů. Může vzniknout ložisko druhotných fyzických a psychosomatických poruch, téma příslušného zubu zůstává doživotní slabinou.

Krvácející dásně – nezvládnutá agrese (naše podstata utrpí poškození i při malé vnější zátěži), psychická labilita, snadno zranitelné sebevědomí, nedostatek sebedůvěry, snadné pády do depresí

Mylolýza – opotřebení skloviny na jedné straně zubu – člověk se cítí odírán bližními, nedostatek vlastní obrany.

Skřípání a zatínání zubů ve spánku – uvolňování potlačené agresivity obrácené dovnitř, není vpuštěna do vědomí

Předkus – labilita v krizových situacích, duch dominuje, tělo zaostává, potíže s uplatněním – nerozhodnost, bázlivost – tendence stáhnout se zpět.

Zákus – spodní čelist vpředu – strnulost, jednání podle dogmat a stereotypů bez zpětné vazby na vědomí důsledků.

Zuby vyosené: směrem dovnitř – introvert se sklony k „užírání se“ ; zuby vyosené ven – přílišná ventilace agresivity směrem ven.

Zuby křivé – stav a poloha zubů má vypovídající schopnost o nás. Poloha zubů je zrcadlem světa našich emocí. To, jak zuby narostly, má psychosomatickou souvislost s příběhem a osudem člověka i jeho rodu. Zuby jsou zápisem naší karmy (co zaseješ, to sklidíš). Při použití rovnátek pozor na atrofii kořenů. Také může u dítěte dojít ke změně chování.

Mléčné zuby nevypadnou samy – dítě se nemůže nebo nechce stát dospělým

Náhrady, protézy, korunky – předstírají zdraví tam, kde původní atributy byly již promarněny a příslušná energie je v rozvalinách.

– R. Dahlke, Hamer

Zdroj: Duchovní příčiny nemocí

mouth