Tag Archive | pozornosť

5 důvodů, proč muži ztrácejí všechno, když přichází ženské nic

“Čeho se ve vztahu nejvíce bojíte?”
“Ničeho.”

Redaktorce Českého rozhlasu, která se mnou natáčela seriál povídání, přeletěl nevěřícný úšklebek po tváři.
“Ničeho,” zopakoval jsem. “NIČEHO se nejvíc bojím.”

Když zůstane NIC

Nebojím se chvil, kdy se s partnerkou hádáme. Vždycky jsem se bál chvíle, kdy se hádat přestane. Protože už pro ni nemusí existovat nic, o co se stojí za to pohádat…

Je to mez, za kterou přestane:

– usilovat o Tvou pozornost,
– bojovat o Tebe,
– odpovídat na Tvé zprávy,
– snažit se vyvolat nebo udržet konverzaci,
– přestane žárlit,
– přestane flirtovat s druhými, jen abys žárlil,
– přestane Ti i nahlížet do mobilu,
– zajímat se, zda se zajímáš o ni,
– přestane se snažit, abys ji miloval.

A to všechno přestane dělat proto, že jí právě došlo, že si zaslouží někoho lepšího.

To nejhorší ale teprve přijde. Začne Ti chybět. Ona, její péče, její láska. Protože to všechno tvořilo Tvůj život, byť sis to neuvědomoval nebo sis toho nevážil. Vždycky ucítíš, že je něco jinak. Že je něco najednou pryč. Jako chmýří odkvetlé pampelišky, do kterého hloupě foukneš a už ho nikdy neposbíráš.

To je NIC. Chvíle, kdy za Tebou zapadnou dveře. Nevadí Ti to, dokud nezjistíš, že nemají kliku. Ani zámek. Ani dostatečnou škvíru u podlahy, kterou bys podstrčil lístek s urážkou, výsměchem, pak i omluvou. Chtěl bys křičet, nadávat, vyhrožovat, prosit. Ale vnitřní plocha dveří je polstrovaná a Ty sice můžeš bušit ze všech sil, ale nevznikne jediný zvuk.

Sesuneš se k zemi a teprve teď si to naplno uvědomíš. Za dveřmi je NIC.

Co nechce žádný muž

Láska má strašlivý protipól. Není to nenávist, protože i ta je alespoň o emocích a vyjadřuje, že někomu pořád stojíš za myšlenku. Opakem lásky je něco horšího – apatie.

V té chvíli poznáte, jak strašné je mít někoho v mysli, a přitom ho už nemoci obejmout pažemi. Není to stejné, jako když zemře někdo blízký. Je to horší. Protože tady se učíte žít s vědomím, že jste ho sami nechali odejít.

Co nechce žádná žena

Když přijdeme o ženu a soudnost, rádi říkáme, že ženy nevědí, co chtějí. Je to bohužel jen naše další malost a neinformovanost. Ženy totiž moc dobře vědí, co a koho chtějí. Chtějí někoho, kdo bude mít strach, že je ztratí.

Někoho, kdo pochopí, že láska jako taková nebolí. To, co v lásce bolí, je lhaní, podvádění, ponižování a ubližování. Takové partnery nechtějí vedle sebe. Takové nechtějí u svých dětí. Žena, která má jen trochu ráda sama sebe, nepotřebuje někoho, kdo nepotřebuje ji.

Až, podobně jako mnohokrát já, o někoho přijdete, přemýšlejte nejen o tom, o KOHO jste přišli, ale také PROČ. Jelikož s tím PROTOŽE se budete muset naučit žít.

Rochefoucauld správně říká: “S tím, čeho se na nás dopustili druzí, se už nějak vyrovnáme; horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.” Ženské NIC totiž paradoxně nepochází z žen, ale z nás, mužů samotných.

Sepsal jsem sice 250 zákonů lásky, které se staly čtyřnásobným bestsellerem, ale pět myšlenek považuji za nejdůležitější. To, jestli si je uvědomíš, nebo ne, rozhoduje o tom, jestli v životě budeš mít NIC, anebo VŠECHNO.

Jaká klíčová uvědomění to jsou?

1. varování: Nestěžuj si, ztratíš-li něco, o co jsi nebyl ochoten bojovat

O přírodě se říká, že je krutá. Já tvrdím, že je spravedlivá. Jeden z hlavních přírodních zákonů zní: Čeho si nevážíš, to Ti bude odebráno. Nevážíme-li si zdraví, přijdeme o něj. Nevážíme-li si přátel, ztratíme je. Nevážíme-li si lásky, opustí nás.

Život je nejlepší učitel. Tvrdými zkušenostmi nás učí vážit si toho, co máme, ještě když to máme, ne až když to ztratíme. Proto teprve pády na dno učí lidi začít u svých priorit. U zdraví, lásky, lidí.

Loving couple holdind on the hands and sunset

Slabí lidé vydírají slovy: Odpusť mi, všichni jsme jen lidé a lidé dělají chyby. Říkají-li však A, zapomínají dodat také B: Za chyby se prostě platí.
A i za to bychom životu měli poděkovat. Chyby zaplacené nejdráž bývají nejužitečnější. A už je zpravidla nikdy neopakujeme, protože cenu, kterou jsme museli zaplatit, si už navždy pamatujeme.
A co je v životě tou nejvyšší cenou?

2. varování: Budeš-li chtít vrátit to, co dříve bylo, nepůjde to

Druhým hlavním zákonem přírody je vývoj. Čas kvapí vpřed, nikdy ne zpátky.
Ženy si směr toku času dobře uvědomují. To jen muži žertují, že nestárnou, a podléhají klamu, že všechno jde vrátit.
Ne, pánové, nejde. Pokud skleničku upustíte na zem, nepomůže říct “promiň”, její střepy už nikdo nedá dohromady tak, aby skeletem neunikala voda, podobně jako lidským srdcem důvěra.

Každý čin je výsledkem našeho rozhodnutí, za které neseme plné důsledky. Ne, nic už nikdy nebude jako dřív. Ale to je moc dobře. Alespoň to, vlivem našeho ponaučení, může být takové jako nikdy předtím.

Opustí-li žena špatného muže, ví, že neztrácí. Naopak je pro ni ziskem, kdykoli je o špatného člověka v jejím okolí míň.

A k tomuto přesvědčení vede ženu jednoduchá matematická úvaha:

3. varování: Nelze sedět na jednom dvojkole, a přitom šlapat proti sobě

Ve vztahu je k nepotřebě někdo, kdo brzdí, zatímco druhý se chce posouvat vpřed. Někdo, kdo nehodlá řešit společné problémy, ba je dokonce hloupě přidělává.

Příští vydání magazínu FC bude mít podtitul “Proč ve vztahu nikdy není jeden vítěz a jeden poražený, ale vždy jen dva vítězové, nebo dva poražení”. Bude to číslo pro všechny, kteří nechtějí zažívat vztah (nejen partnerský, ale také přátelský, kolegiální, rodinný na úrovni rodič/dítě či pracovní na úrovni zaměstnanec/zaměstnavatel), kde dva netvoří tým, ale protihráče.
A ukáže na situace, které prozrazují funkčnost a budoucnost vztahu.

Protože není pravda, že peníze kazí charakter. Peníze odhalují charakter. Podobně příležitost nedělá zloděje. Příležitost odhaluje zloděje.
Příležitost ošidit, podvést, zalhat je nejlepší způsob, jak skutečně poznat člověka. A jak si ušetřit spoustu času, stráveného po boku někoho, kdo neustále žebrá o další šanci. Neexistuje důvod, proč stále stejným lidem dávat druhou šanci, když tolik jiných lidí čeká na tu první.

Na co lidé při rozchodu nejvíce zapomínají?

4. varování: Když spadne most, spadne oběma

Ve zdravém vztahu neexistuje MOJE a TVOJE, ale pouze NAŠE. Týká se to i chyb a problémů.
Vztah je totiž jako most, stojící na dvou pilířích. Oba mají stejný zájem na jeho údržbě. Spadne-li, nikdy nespadne tomu, či onomu. Vždycky spadne oběma. A vždycky spadne na oba.

Na obalu mé druhé knihy, bestselleru Dvanáct srdcí, to vyjadřuje také věta: Každý vztah je jako řetěz – je jen tak silný jako jeho nejslabší článek. Oslabujeme-li partnera (jeho ponižováním, obelháváním, poškozováním), narušujeme řetěz, jehož jsme sami součástí.

“Promiň mi tu chybu,” můžeme pak dodatečně vyslovit, ale odpovědí bude pouze zrcadlení. “Ne, Ty mi promiň tu chybu.” Zarazíte se. Načež dopoví: “Chybu jsi neudělal pouze Ty, ale také já. Tím, že jsem s Tebou vůbec začala budovat vztah.”

Následuje obvykle už NIC. A když přece něco, tak jen to nejtěžší uvědomění:

5. varování: Zklameš-li, bude spousta lepších, než jsi Ty.

Přijde-li žena o partnera, který jí ubližoval, nic neztrácí.
Přijde-li ale muž o partnerku, která mu důvěřovala a milovala ho, ztrácí úplně všechno.

Ženy nepotřebují slabé články do řetězu. Těch je spousta.
Potřebují pouze ty silné. A síla se u všeho, i u člověka, pozná ne tehdy, když je všechno snadné a bez problémů. Ale naopak tehdy, když život ztěžkne a dostaví se problémy.
Tehdy se ODHALÍ charakter článku.

Mysli na to, až přijde pokušení a důvod ublížit druhému.

On nebude tím, kdo ztratí. On totiž přijde jen o Tebe. Jen o NIC.

© Petr Casanova

Zdroj: https://www.firstclass.cz

Krásné Svátky

Milí Přátelé,

myslela jsem si, že tento rok vyšlu jen tiché přání Krásných Vánoc ze svého srdce pro nás všechny i naši Matku Zem. Volání mého srdce však bylo silnější a jeho přání šířit na mě doléhalo tak dlouho, dokud právě neusedám v brzké ráno v čase Zimního Slunovratu do koupelny s listy papíru a píšu….

Počátek této inspirace přišel už včera večer, kdy jsem zahlédla na facebooku příspěvek od přítele, kde byla fotka kádě s kapry a komentář, jaké je to zvěrstvo, jak o svátcích klidu a míru toto zvěrstvo podporujeme každým nákupem kapra. Krátce jsem si přečetla pár komentářů, které postupně narůstaly. Vzájemné přitakávání, obhajovaní, hodnocení a souzení nebraly konce. Každý obhajoval svá přesvědčení a vše ostatní bylo zlé a špatné. Jedni hájili jedení masa, druzí naopak, dalším se nelíbil způsob zacházení se zvířaty atd. atd.

Věnovala jsem tomu svoji pozornost a tak mě to lapilo…. někde uvnitř mě se to něčeho dotklo… Sama jsem mohla pozorovat, co já na to, co moje soudy a hodnocení… Vydala jsem se tedy dovnitř a povolila… propustila svoje názory a nechala to být…

Vzbudila jsem se přesně v čase Slunovratu po večeru, kdy jsme s Filipem a Nataikem vložili do Země krystaly s poděkováním Matce Zemi, životu a Všemu, Co Jest….

Zas a znovu jsem si uvědomila, jak nás jakékoli naše přesvědčení blokuje a vytváří v nás konflikt a boj. Jak sebelíp míněné a v našich očích „správné“ přesvědčení omezuje nás samé a naše vnímání druhých. Jak snadno pak máme tendenci rozdělovat věci na ty dobré a špatné, na ty nižší nebo vyšší. Místo skutečného a opravdového klidu a míru, pak vytváříme boj. I když bojujeme za sebelepší věc, stále je to jen boj… A tento boj pramení z našeho vnitřního boje a konfliktu, který s každým našim přesvědčením nastává.

Čím radikálnější naše přesvědčení jsou, tím tenčí hranice do zóny nelítostného boje, který pak může vést i k válkám a smrti miliónů lidí, zvířat a rostlin a všeho živého v nás i mimo nás. Stačí se podívat na tisíce let stará přesvědčení týkající se víry, společnosti, atd. Čím silnější tato přesvědčení jsou, čím silnější mají kořeny, tím těžší je pak udělat v životě nějakou změnu, zvlášť tu, která by mohla naše přesvědčení i s těmito silnými a leta pěstovanými kořeny vyvrátit. Je pak třeba větší síly, silnější energie a těžších „nenadálých“ životních událostí, aby se tak stalo a my jsme přišli na to, že lpění na čemkoli, nás umrtvuje a odmítá proudící život, jehož základním předpokladem je změna a její přijetí.

Zjistila jsem, že cesta, alespoň pro mě, je právě v úplném přijetí, v zanechání hodnocení a posuzování a spíš ve spojování než v rozdělování. Je to cesta, kdy plně přijmu obě polarity v celé jejich síle a škále. Kdy jedno nepovyšuji ani neponižuji nad druhé. Kdy PROŽIJU obě tyto strany a přijmu je skutečně a opravdově – ne hlavou, ale srdcem, celou svou bytostí.

Když se pak takovýmto prožíváním dostanu do pomyslné rovnováhy, bodu 0, neznamená to, že zůstanu žít v tomto bodě nikoho…. tento bod je zároveň zrozením nekonečných možností… v tomto bodě mohu vytvořit NOVÉ, TŘETÍ, jehož základem je hluboký smír a klid obou polarit v jedno… Toto nově vytvořené, toto třetí má zcela jinou kvalitu a překračuje dualitu a místo rozdělování sjednocuje, spojuje a s hlubokým pochopením a prožitím vytváří to, co tu ještě nebylo. Pod tímto já vnímám Kristovství… to dělá energie našeho srdce, která je tou nejsilnější energií na tomto světě.

Zjišťuji, že nelze soudit a hodnotit nic a nikoho. Zvlášť, když jsem byla přítomna v obou polaritách, je pak vlastně „nemožné“ soudit ty, kteří se v jedné nebo druhé právě v tuto chvíli nacházejí. Vždyť i já jsem v nich byla nebo ještě stále v některých případech jsem.

Uvědomila jsem si, jak moc stále soudíme a kritizujeme sami sebe. Jak si zcela dobrovolně „nakládáme“ a ještě to považujeme za ctnost a službu lidstvu. Uvědomila jsem si, jak si ze svých přesvědčení stavíme kolem sebe silnou hradbu, a tím se oddělujeme nejen od druhých, ale především sami od sebe – od své božské podstaty, která v nás dříme i od svého těla, které je tu proto, aby nám pomohlo tuto božskou podstatu projevit a ŽÍT JI. Místo takového budování vidím cestu spíše v postupném propouštění a odhazování našich přesvědčení tak, jak nám to sám život předloží. Tak jako když přijde teplo a my postupně odhazujeme svoje oblečení a vystavujeme víc a víc kůži hřejivému slunci.

wish12

Říká se, že jsme na Zemi přišli růst a učit se. Cítím to tak, že ze všeho nejvíc jsme sem přišli ZAŽÍVAT A PROŽÍVAT, ROZKVÉST do své krásy. Projevit a žít svou „pravou tvář“. Není třeba se cokoli učit, cokoli vylepšovat nebo přidávat, všechno už máme, se vším jsme sem přišli. Matka Zem nám dala tělo a my jsme ho zevnitř oživili svým duchem. Je to společná souhra, společný tanec Země i Vesmíru v nás. Jsme zároveň obojím. Zemí i nekonečným Vesmírem… to vše je v nás, nic míň… co je k tomu třeba přidávat, kam utíkat?

Milovaní, ať už si dáme na Štědrý den kapra, tofu, mrkev nebo pránu, podstatné je, abychom to přijali a požili s láskou a vděčností. S úctou k životu, k prapůvodnímu vědomí, které nás všechny spojuje a kterým jsme.

Mějme soucit sami k sobě, buďme laskaví a shovívaví sami k sobě… tím otevíráme své srdce lásce… sebelásce, která umožní, abychom byli skutečně tím, kým jsme a zrcadlili tuto lásku i navenek.

I kdybychom někdy celou bytostí chtěli pomoci druhému, nemůžeme to udělat za něj, stejně jako nespasíme svět tím, že ho budeme přetvářet k obrazu svému. Změnu můžeme udělat jen sami v sobě. Taková změna je skutečná. Děje se v tichosti a bez obecenstva a ovací. Děje se za dostatku sebelásky a sebeúcty. My se stáváme touto ZMĚNOU, kterou pak vnášíme do světa jen tím, že JSME, že EXISTUJEME, že ŽIJEME…

Přeji nám všem, abychom dokázali propustit vše, co nám brání v tom, abychom milovali sami sebe, své tělo, svou duši… Přeji nám, abychom si dokázali užívat život v přítomnosti, v daném okamžiku s hlubokým mírem uvnitř své bytosti, ať už právě zažíváme okamžik plný a krásný nebo okamžik, který může bolet. Pod oběma totiž stále dřímá poklad, který každý neseme, a který čeká na své odhalení a žití… Je to jen na každém z nás. Jste dokonalí a krásní takoví, jací v tuto chvíli jste.

Ať už souzníte s těmito slovy nebo ve vás vyvolávají negativní emoce, jste dokonalí a hodni lásky. Čím víc boje v sobě pociťujeme, tím víc nám chybí láska, tím víc jsme vzdáleni své pravé podstatě… Objevme ji, milovaní, a žijme ji… To je moje největší přání pro nás pro všechny.

Krásné Vánoce a s chutí a láskou žitý nový rok.

Společné objetí nám všem.

S láskou,
© Denisa, Filip
www.bytvsrdci.org, email: my3@bytvsrdci.org, www.jeshua.cz

BÝT VE SVÝCH TĚLECH…

Uvědomujeme si, že je pro nás tělo zde na Zemi významné?
Vybrali jsme si právě lidská těla, abychom mohli zažívat nespočet impulzů a vnímat Zemi v celé její kráse. Ať se nám to líbí nebo ne, naše duše se na Zemi projevuje prostřednictvím těla. Pro duši je velmi těžké projevit se v celé své kráse, v celém svém potenciálu, velikosti a záři, když jí v těle chybí prostor, když jsou v těle bloky a je obtěžkáno tolika bolestmi a zavržením.

Tělo je úžasným nástrojem, skrze který nám duše posílá zprávy. Prostřednictvím jeho vjemů, nemocí, bolestí, pocitů k nám promlouvá naše duše. Se svou duší se snažíme stále spojovat přes vyšší čakry, meditace, změněné stavy vědomí. Naše duše k nám však hovoří stále a nejdokonalejším nástrojem je jí právě tělo.

Vše, co se nám v těle a na těle odehrává, je pro nás vzkazem duše. Snaží se, abychom své tělo očišťovali od svých bolestí a nánosů, abychom propouštěli břemena a zranění, která se týkají nejen nás, ale celých našich rodů. Tím, že to uděláme u sebe, pomůžeme i našim blízkým. Není na to třeba žádného zázraku, vše máme ve svých rukou. Stačí začít u toho, že si budeme své tělo víc uvědomovat, pečovat o něj, povídat si s ním. Sledovat, kde je zablokované, kde energie neproudí a svou pozornost přenášet na ona místa. Zkrátka že v těle budeme přítomní.

energy10

V Zemi je ukryto tolik moudrosti, že se nám o tom ani nezdá. Všechny duše, co tu byly před námi, i naše duše, které tu již prošly nespočet životů, sem přinesly ohromné množství moudrosti. Vše je tu ukryté, vše je v Zemi uložené, nikam se to nevytratilo. Samotná Země je moudrou a láskyplnou bytostí.

Pojďme tuto moudrost prostřednictvím sebe, svých těl, svého života nasávat, prožívat, přijímat a dávat. Moudrost Nebe, moudrost Země… to vše je v nás. Jediné, co je pro to třeba udělat je otevřít své tělo a dovolit, ať naše zářivá a nádherná duše, náš Duch vstoupí do všech jeho buněk, do všech jeho zákoutí – ví, jak se tu na Zemi projevit a jak svou skutečnou přítomností obdarovat celý svět.

Čím víc naše těla otevřeme, čím víc povolíme, tím víc se v něm může usídlit náš Duch. Duch, který je jednotou, který je součástí každého jednoho z nás a všeho kolem. Právě skrze toto individuální tělo je jeho projevení tu na Zemi jedinečné a neopakovatelné. Takto vnímám jednotu žitou na Zemi. Jednota, která je naší podstatou, žitá skrze každé jedno tělo svým jedinečným způsobem… Jen jí nechat ve svém těle opravdově ŽÍT…

Stále hledáte úkol své duše, své poslání? Tady je: BÝT SKUTEČNĚ V TĚLE…BÝT V NĚM PŘÍTOMNÍ… POVOLIT A UMOŽNIT SVÉ PODSTATĚ PROJEVIT SE PRÁVĚ SKRZE TOTO TĚLO, KTERÉ JE NA ZEMI JEDNO JEDINÉ… Je to ten nejpřirozenější proces…

Buďme zde, není třeba utíkat. Přinášíme Domov na Zemi.

S láskou,
Denisa
www.bytvsrdci.org, www.jeshua.cz

Hry ega

Ego, které chce od někoho něco získat, což platí v podstatě o každém egu, obvykle začne hrát nějaké role, aby dosáhlo svého cíle. Lidé si obvykle role, k nimž se uchylují, vůbec neuvědomují, protože oni těmi rolemi jsou. Některé role jsou rafinované, jiné jsou přímo nestydatě zjevné, ovšem jen ostatním, nikdy ne osobě, která je hraje. Ego si neuvědomuje, že každý má zdroj nevyčerpatelné energie uvnitř sebe, takže jí neustále hledá venku, kolem sebe. Ego se živí pozorností druhých. Pozornost je vlastně určitá forma psychické energie.

Většina lidí neustále kolísá mezi pocity méněcennosti a nadřazenosti, podle situace a lidí, s nimiž jsou zrovna v kontaktu. Je potřeba uvědomovat si a sledovat u sebe toto: Kdykoli budete mít pocit nadřazenosti nebo méněcennosti, stojí za tím vaše ego.

454

Role jsou běžnou záležitostí také v počáteční fázi takzvaných romantických vztahů. Naše “divadelní hra” slouží k tomu, aby ego upoutalo pozornost vyvolené osoby, od níž očekává nejen záruky štěstí a spokojenosti, ale i pocit výjimečnosti a uspokojení všech potřeb. “Já budu hrát toho, kým mě chceš mít, a ty budeš hrát toho kým tě chci mít já.” – Tak zní nepsaná a nevědomá dohoda.

Hrát nějakou roli je však poměrně náročné a málokdo to vydrží delší dobu, nelze to dělat do nekonečna, zvlášť když už spolu pár začne žít. A co se stane, když “divadlo” skončí a vy se ze svých rolí vyvléknete? Jaký pohled se vám naskytne? Bohužel ve většině případů neuvidíte pravou podstatu Bytosti, ale jen to, co tu podstatu zakrývá: surové ego zbavené své role se svým emočním tělem a neuspokojenými touhami.

Nesplněné sny a touhy se pak promění na hněv namířený vůči partnerovi. Ego se totiž domnívá, že právě on selhal, protože ho nezbavil strachu a pocitu nedostatku, jež neustále číhají pod povrchem a tvoří samé jádro egoického já.

To čemu se obvykle říká “zamilovanost”, jsou většinou jen zesílená egoická chtění a potřeby. Stanete se závislými na partnerovi nebo přesněji řečeno na vlastní představě o něm. S pravou láskou to však nemá nic společného, protože pravá láska neobsahuje žádné chtění, ničeho se nedožaduje.

Španělština je v tomto ohledu asi nejupřímnějším jazykem: Te quiero znamená “chci tě”, ale stejně tak “miluji tě”. Další výraz pro “miluji tě” je te amo, který už neobsahuje zmíněnou dvojznačnost a používá se vzácněji – snad proto, že ani pravá láska nebývá častá.
 
Eckhart Tolle – Nová země

Majster Hilarion – Posolstvo pre týždeň 3.7. – 10.7. 2016

Milovaní,

na vaší cestě k osvícení jste provedli mnoho kroků a začátků. Jak jste stoupali po svahu hory k vrcholu, zjistili jste, že jste kráčeli mnoha klikatými, kroutícími se chodníky, ale nakonec jste došli na vrchol. Teď ho mnozí vidíte, máte ho na dosah. Vše, co je vyžadováno, je, abyste vytrvali, abyste pokračovali ve svém úsilí držet světlo. Abyste si za Světlem stáli. Stát ve svém světle znamená, že vždy stojíte sami za sebou. Bez ohledu na to, co z vnějšího světa se vás pokouší rozhodit; uvnitř sebe víte, kdo jste. A na to se musíte vždy spolehnout jako na nejvyšší prioritu. Vy jste důležití. Váš pocit pohody je důležitý. Mnoho lidí potřebuje vaši pozornost, ale vy musíte věnovat pozornost především sami sobě.

Kráčeli jste po málo vyšlapaných cestách, byli jste těmi, kdo proklesťovali cestu pro další. Představte si sami sebe s mačetou v ruce, prosekáváte se křovím v husté džungli – to jste dělali ve svém životě, když jste kráčeli do neznáma, nevědouce co čekat, ale přesto jste kráčeli vpřed. K tomu jste se upsali. Milovaní, a tady jste, téměř u cílové pásky. Probíhá vzestup Země, probouzení lidstva je v plném proudu. Pro ty, co se zvolna probouzejí, to není moc příjemné – vy si pamatujete, jaké to je. Je to pro ně nepříjemné; přemýšlejí, zda se nezbláznili, proč to, co vidí oni, nevidí každý, proč nikdo neuvažuje tak, jak myslí oni; dostávají se tím za zaběhnuté limity, hledají odpovědi na otázky, které se vyrojily v jejich vědomí.

Je to těžká cesta, ale vy jste kráčeli tou cestou, po které jdou oni, proto je to snadnější. Protože teď, s příchodem a zavedením internetu jsou otázky k mání. Když budou používat rozlišování a hledat srdcem, naleznou odpovědi na každou otázku, na kterou hledají odpověď. Je to velmi důležité a je to něco, co se teď děje. Podél vaší cesty jsou teď mnozí, kteří vám chtějí, tak řečeno, ukrást vaší energii. Vždy poznáte, když se to stane – tím, že budete mít pocit manipulace a využívání. Nicméně, víte jak se jich zbavit. Víte, že se musíte vymanit z každého takového zasahování a pokračovat v cestě. Vždy je to volba: kudy jít? Nenechte se zatáhnout do takových her. Jsou to parazitní hry života, které hrají druzí, protože se sami nechtějí namáhat. Setřeste je, a jděte, jděte kupředu.

Zlatý prsten máte téměř na dosah, nenechte se rušit světem kolem. Ti, kdo se snaží posílit ego, ti, kdo hledají odpovědi na frivolní otázky odpovědi nenajdou. Vy jim nemusíte obstarat odpovědi, vy musíte ctít sami sebe, znát a následovat svou vlastní cestu, svou vlastní hvězdu. Co máme na mysli když říkáme hvězda? Máme na mysli hvězdu vaší vlastní duše, vaše nejvyšší vedení a směr od energie zdroje, která vás nikdy nezklame a je zde vždy pro vás. Vždy a ve všem následujte toto vedení.

Nyní je doba spojování se se stejně smýšlejícími lidmi a je to radost! Je to navazování smysluplného spojení, které je léčivé pro ty, kdo se na tom podílí. Cítíte se velmi dobře, když si povídáte s někým, kdo přesně chápe, o čem mluvíte. To bylo ve vašem životě vzácností, byl to drahý sen, který se nikdy neuskutečnil. Mluvit s druhými a být zcela přijímán – to je pro vás významné.

Doporučujeme, abyste se z takových spojení těšili; některá mohou trvat po celý život, jiná mohou sloužit přechodnému účelu, ale všechny jsou teď ve vašem životě důležité. Dívejte se na synchronicity a řiďte se nimi, když je zaznamenáte. Může vám to přinést jenom dobro, více stability, víc pevnosti, víc radosti v životě. Těšte se z takových okamžiků, těšte se z takových spojení. Na vnitřních úrovních se toho stalo mnoho, takže to, co teď zažíváte, je již předurčeno. Ta spojení jsou zde, aby vám dávala odpovědi a poskytovala pomoc, jakousi zkratku k těm cestám, po nichž musíte cestovat. Slovně oceňujte vklad těch druhých a dovolte, aby došlo ke spojení.

Bude to dobré, bude to správné, povede to k otevírání, jaké by bez nich nebylo možné.

* připomínáme akci „Lidská světelná vlna lásky“, jejíž podstatou je posílání čistého světla a lásky, jak to nyní doporučuje, radí, Mistr Hilarion.

©2016 Marlene Swetlishoff/Tsu-tana (Soo-tam-ah) Strážce Symfonií Milosti
www.therainbowscribe.com

Pro všechny poutníky na Cestě Lásky do češtiny přeložila Mirka K. pro www.transformace.info.  Tuto českou verzi je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem za předpokladu, že nic nebude vynecháno nebo změněno a budou uvedena všechna práva a odkazy na webové stránky včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy. Děkujeme za zařazení této poznámky.

SEBELÁSKA – alfa a omega spokojeného života

Mnoho lidí vyrostlo v přesvědčení, že mít rád sám sebe je ošklivé. Správné je myslet na druhé. Říkat „ne“ je drzé a arogantní. Pokud však chceme v přítomnosti dosáhnout trvalého pocitu štěstí, je na čase naučit se milovat sebe sama a stavět sebe na první místo.

Já sama jsem vyrůstala v rodině, kde myslet v prvé řadě na sebe a ještě si za tím hrdě stát bylo jako říkat ta nejhorší sprostá slova. A přitom se dítě narodí přirozeně nastavené na sebelásku. Cítí se dokonalé, nádherné, grandiózní. Automaticky ví, že si zaslouží pozornost a péči svých blízkých.

Pokud by v něm rodina podporovala tuto přirozenost, jeho potřeby a odlišnosti respektovala, přirozeně mu dávala lásku a jeho hodnotu nezpochybňovala, pak by z tohoto dítěte vyrostl jedinec plný sebedůvěry, sebevědomí a sebeúcty. V životě by byl úspěšný, znal by a uplatňoval svůj talent, jeho sebedůvěra ve své schopnosti by se odrážela v dostatku peněz, netoleroval by si nevyhovující vztahy a byl by zdravý a plný síly.

Protože však těmito vlastnostmi neoplývají často sami rodiče, nemohou být jednak pro dítě vzorem, jednak se jej v rámci společenských dogmat snaží přesvědčit, že jeho přirozená sebeláska je něco nedobrého, nepřístojného a sobeckého. Jeho potřeby začnou potlačovat, trestají jej za projevy jeho jedinečnosti a jeho vlastní čisté názory na svět mu nahrazují svými. Pod záštitou alibistických důvodů, že přece chtějí pro své dítě to nejlepší, můžeme často slyšet sebelásku devastující výroky typu:

  • „My s tatínkem nejlíp víme, co je pro tebe dobré!“
  • „To ani nezkoušej, nabiješ si tak akorát nos!“
  • „Ty mě jednou zničíš!“
  • „No vidíš! A máš to! Kolikrát jsem ti říkala, abys to nedělal? Teď mi tu neřvi, když mě neumíš poslechnout!“
  • „No dělej, jak myslíš! Ale pak za mnou s brekem nechoď! Já tě varovala!“
  • „Na to nemáš!“
  • „Cos to provedl? To nemyslíš vážně! Teď tě maminka nemá ráda!“
  • „Zkazíš, na co sáhneš!“
  • „Mám s tebou jenom trápení!“
  • „Proč mi to děláš? Proč nemůžeš být hodný a poslušný chlapec?“
  • „Teď jsi mě opravdu zklamala. Běž ode mě pryč!“

Úžasné a originální dítě dříve či později uvěří, že není dost dobré, že není hodno lásky, že je všem akorát na obtíž, že to, co dělá, nemá žádnou hodnotu, že takové, jaké je, není v pořádku, že druzí mají lepší názory a větší vědomosti, a možná taky že kdyby tu nebylo, druhým je na světě lépe.

Co je sebeláska?

Sebeláska je vědomí:

  • že jako člověk jsem v pořádku i se svými chybami
  • že mám právo na svůj názor
  • že mám sílu a moc změnit všechno, co mi v životě nevyhovuje, trápí mě a zraňuje
  • že se za každých okolností můžu svobodně rozhodovat a mám vždy možnost volby
  • že mohu dělat vše, po čem toužím, beze strachu, co na to řeknou ostatní
  • že se svým rozhodnutím nikdy nezavděčím všem a je to tak v pořádku
  • že mám právo říkat „ne“, kdykoli to tak cítím
  • že ve své blízkosti nebudu tolerovat lidi, kteří mě nerespektují a mají tendenci znevažovat mou hodnotu
  • že jako člověk jsem jedinečný a originální
  • že mám právo na čas jen sama pro sebe, pro své zájmy a péči o své tělo i duši
  • že je důležité stanovit si své hranice a ty dodržovat
  • že dokážu s příjemným pocitem přijímat komplimenty
  • že jsem stejně hodnotná jako všichni ostatní a že má hodnota se zakládá na mé samotné existenci, nikoli na tom, co jsem dokázala nebo nedokázala

stastie

Mnoho lidí si plete sebelásku se sobectvím. Sebeláska znamená, že se mám ráda taková, jaká jsem i se svými nedokonalostmi, že se oceňuji a podporuji na cestě za svými sny a cíli, aniž bych při tom někoho využívala či nutila, aby se choval jinak, než je jeho přirozeností. Zároveň si netahám pozornost a uznání od druhých, protože si jej přirozeně dávám sama. Když se mám skutečně ráda, nemusím se chvástat a dokazovat druhým, jak jsem skvělá.

Sobectví je naopak uspokojování svých potřeb na úkor druhých. Je to potřeba využívat druhé k vlastnímu prospěchu. Sobectví je v podstatě nepřijetí zodpovědnosti za svůj život a tendence dávat druhým vinu za vlastní nespokojenost. A to je zásadní rozdíl.

Začněte pěstovat zdravou sebelásku a váš život se jako zázrakem začne měnit. Zasloužíte si být pro sebe vždy na prvním místě! Začněte se řídit vašimi pocity. Každý den se pochvalte. Pečujte o sebe. Říkejte druhým „ne“ i s vědomím, že je tím můžete zklamat. Nenechte se ovlivňovat. Nenechte se manipulovat. Jděte si za svými sny, i když je nikdo ve vašem okolí nechápe. Převezměte plnou moc nad svým životem a vším, co k tomu patří! Jen díky tomu může být váš život plný radosti a štěstí!

„Staňte se pro sebe člověkem, se kterým je vám nejlépe, kterého uznáváte, respektujete a ctíte jeho potřeby. Ostatní se k vám přidají!“

Míša Zdráhalová

Zdroj: https://ales-kalina.cz/