Tag Archive | pozornosť

Tělo a duše

Země prostřednictvím Pamely Kribbe

Drazí lidé,

jsem hlas Země. Nesu vás ve svém těle. Planeta, na které žijete a po které chodíte, je mým tělem, vyjádřením mé duše. Jste tu vítaní, neboť jste součástí mého těla. Vaše tělo je mojí částí, je stvořeno z pozemské hmoty. Buďte si velmi vědomí buněk ve svém těle, které jsou velmi malé, nezávislé entity, které přesně vědí, co mají dělat. Ve vašem těle fungují k rovnováze, harmonii a součinnosti.

Nyní si představte, že jste ve svém těle přítomni jako zářivé slunce. Vaše světlo není ze Země. Přicházíte z vesmíru. Jste živoucí duše, která je schopná vzít na sebe nespočet forem, a nyní jste přítomni ve formě pozemské. Představte si, že světlo vaší duše září ve středu vašeho těla, v centru blízko vašemu srdci. Sledujte, jak zde světlo září, a vzpomeňte si, kým jste: jste tu celou věčnost. Měli jste mnoho životů, nejste tu poprvé.

Vzpomeňte si, kdo jste! Vězte, že jste na tomto těle nezávislí, že jste nezávislí na tomto životě a společnosti kolem. Přišli jste sem přinést něco nového, něco jedinečného, něco, co není lidmi kolem vás zcela pochopeno. Vyžaduje to kuráž a odvahu přinášet něco, co je nové, protože nové věci způsobují odpor. Proto je tolik důležité vzpomenout si na to, kým jste: na vaši svobodu, na vaši nezávislost. Jedině pak dokážete být v této realitě opravdu sami sebou a šířit své světlo.

Nyní vás žádám, z místa, kde je vaše srdce, abyste spojili světlo své duše se všemi buňkami svého těla, které mají své vlastní individuální vědomí, a přesto jsou mojí součástí, součástí Země. Představte si, že se světlo vašeho srdce, vaší duše spojuje s vědomím všech vašich buněk. Vaše světlo září na všechny tyto buňky a ony s radostí reagují. To je to, co chtějí – chtějí být vámi inspirovány! To je jejich cílem, to je jejich funkce.

Možná si myslíte, že cíl vašich buněk je jednoduše udržovat vaše tělo, aby fungovalo a přežilo, a na jisté úrovni je to pravda, nikoli však na té nejhlubší úrovni. Váš nejvyšší smysl tu na Zemi je být nástrojem, skrze který se může vaše duše manifestovat. Kvůli tomu je tu vaše tělo. Proto spojení duše s vědomím těla je ohromně důležité. Celé vaše tělo podstupuje přeměnu, kterou nelze vysvětlit na hmotné úrovni.

Nyní si představte, že se světlo z vašeho božského jádra pomalu šíří z vašeho srdce a dotýká se něžně vašich buněk: ve vaší hrudi a ramenech, krku a hrdle. Pak dovolte všem buňkám ve vaší hlavě, aby byly dotknuty energií vaší duše, přijaly ji a mohly tak obdržet směr a vedení z božského Zdroje. Nechť energie vaší duše, světlo vašeho srdce proudí vašim solarem, vašim břichem dolů do podbřišku a na chvíli vnímejte střed svého podbřišku. Mohou tu být staré emoce odporu k životu, které ztěžují přístup světla vaší duše: „Je to bezpečné? Měl/a bych tu být se svou jedinečnou energií, se svým světlem?“

Vnímejte, zda světlo vaší duše může prostupovat do vašeho žaludku, do vaší kostrče, do vaší pánve. Pokud zde vnímáte místa, kde se vyskytuje odpor ke vpuštění světla, jen pozorujte, co se děje, a nic nenuťte. Jen vnímejte, zda je někde ve vašem těle temné místo nebo napětí, kde je energie jaksi stažená a skrytá. Velmi přijímacím a otevřeným pohledem soustřeďte svou pozornost na toto tíživé místo. Vaše vědomí je velmi jemné a poddajné a tak jako lehký vánek obklopte toto místo svou pozorností.

Uvnitř této zablokované energie je život, který byl z mnoha důvodů skrytý. Povzbuďte tento život, aby se vám přihlásil. Zeptejte se: „Kdo jsi? Neboj se mě, ukaž se.“ Pozorujte, zda se vám něco objeví: obraz, symbol, může to být také zvíře nebo lidská bytost nebo možná dítě. Vše, co je v člověku zablokované a skryté chce ven, chce se to osvobodit. Má však strach, a proto se občas skrývá. Abyste to mohli oslovit, nemůžete nic nutit. Stačí být jemně přítomní a naslouchat. Nechtít cokoli změnit a nepřát si se této části zbavit je ten nejprospěšnější přístup.

A tak tiše pozorujte nebo vnímejte, co se chce samo z této temné části odhalit. Představte si, že natahujete svou ruku tomu, co se objevuje, a ujišťujete to tím, že říkáte: „Jsi dobrý/á, můžeš být tím, kým opravdu jsi.“ Vítáte tuto část sebe tím, že za ni přebíráte zodpovědnost a slibujete, že s ní budete spolupracovat. V této celé ucpané a zablokované energii je zároveň síla a schopnosti, které vám náleží. Nikdy není úmyslem odstranit jen zablokování nebo problém. Je to o přeměně a uvolnění starých energií a to tak důkladně, že jádro světla uvnitř vás se s tím může spojit. Proto je cestou láska a milování, nikoli boj s negativními energiemi či problémy, které ve vás jsou.

Nakonec umožněte své duši proudit až dolů do vaší pánve, k vašim stehnům a nohám a věnujte zvláštní pozornost svým kolenům. Představte si, že buňky kostí ve vašich kolenech se otevírají světlu vašeho srdce. Vzpomeňte si na to, jak radostné je žít a být na Zemi aktivní, a tak obnovte tyto radostné vzpomínky. Pak nechejte své světlo sestupovat dál do vašich lýtek a kotníků a zcela do vašich chodidel: do vašich pat, chodidel a do vašich prstů.

Svěřte světlo své duše Zemi. Jsem tu pro vás. Jste ve mně i na mně vítaní. Nemusíte tím procházet sami. Čím víc umožníte svému světlu duše, aby bylo přítomné, tím víc jste ochraňováni a neseni svou vlastní moudrostí a spojením mnou, se Zemí. Zdravím vás ze svého srdce a ráda bych vám poděkovala za vaši přítomnost tady a teď.

© Pamela Kribbe
www.jeshua.net

Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Jak získat spřízněnou duši

Zapamatujte si tyto dva životní přístupy a dokážete jejich prizmatem hodnotit jakoukoli životní situaci.

Obvykle lidi inspiruji k novému pohledu na věci a poskytnu jim klíč k vyřešení jejich problémů. Časy se ale mění. Místo hotové odpovědi je mnohem efektivnější přijít s algoritmem, umožňujícím lidem najít hotovou odpověď sami v sobě. Pochopí, jak sami sebe podržet v situacích, kdy ztrácejí jistotu ohledně budoucnosti a nevědí, jakým směrem se dát.

Proto vaší pozornosti doporučuji dva velmi jednoduché axiomy. Když si je zapamatujete, dokážete jejich prizmatem hodnotit jakoukoli svou životní situaci.

Připomínám, že axiom je pravda přijatá bez důkazů. Prostě uvěříme, že to tak je. Říkám vám o tom, neboť že to tak je, mě přesvědčila má vlastní zkušenost. Moudří lidé říkají, že právě tak funguje Vesmír.

První axiom říká, že pokud ve vašem životě vznikl nějaký problém (a není důležité, zda je to nemoc, složitá osobní situace, nějaká jiná obtíž), znamená to, že také určitě máte zdroje k jeho vyřešení.

Vmyslete se do toho. Jestliže jako axiom přijmete skutečnost, že spolu se vznikem problému vzniká možnost jeho řešení, uchováte si velmi mnoho energie, která by jinak byla vyplýtvána na pochyby.

Co to je problém? Překážka na cestě ke štěstí. Co je to překážka? Nějaká událost, energie nebo myšlenka, která brzdí proud vaší životní síly. Tam, kde překážka leží, vzniká zátaras. V těle dochází k nemoci, nebo organismus pociťuje tíživý stav, nepohodlí.

Je to však vaše vlastní energie, která místo aby proudila pokojně a v klidu kam si přejete, vytváří přehradu. A navíc setrvá-li na místě, může se energie této překážející přehrady proměnit v močál.

Přitom tatáž energie je také palivem, pohonnou hmotou roztáčející turbíny vašeho života, pokud ji přesně a správně odvedete kam náleží, to jest, pokud se vypořádáte s problémem.

Opakuji: zkoušky, na které bychom nestačili, na nás sesílány nejsou. Máte-li otázku, určitě na ni máte i odpověď. Odpověď určenou konkrétně vám. Tento přístup – hledám odpověď na otázku jak jednat s pevným vědomím, že odpověď existuje – se výrazně liší od běžného vztahu k problémům, kdy pochybujeme, zda a kdy se nám věc podaří vyřešit, dokážeme-li něco změnit atp. …

Zbývá pouze rozhodnutí. Pakliže se rozhodnete něco změnit, znamená to, že to změníte. Dříve nebo později, tak či onak, ale máte energii změnit to. To je první axiom.

flow-light

Druhý axiom říká: na co zaměříme pozornost, to posilujeme.

Chceme-li se zbavit nějakého problému, hodně na něj myslíme. Rozebíráme ho, přemítáme nad svým nepříjemným stavem… A tím svou energii orientujeme na problém.

Proto když na nějaký problém narazíte, postupujte jinak. Spatřili jste problém. Dobrá. Začněte se zabývat myšlenkami na to, jak budete žít bez něj, jací budete, až problém zmizí, jak sami sebe vidíte až otázka bude vyřešena, až tahle složitost vyprchá…

Zabývejte se v mysli tím, co chcete, nikoli tím, čeho se chcete zbavit. Formulujte si svůj problém pozitivně, např.: Chci mít v životě víc toho a toho. Ne „Mám málo toho a toho“.

Když se na jakýkoli problém podíváte z hlediska toho, co místo něj chcete mít, uvidíte sami, jaké množství nejrůznějších východisek z konkrétní složité situace se nabízí.

Pojďme se na uvedené axiomy podívat na příkladu problému hledání práce. Rádi byste našli dobré zaměstnání, v němž byste byli šťastni, kde byste se opravdu realizovali, kde byste dostávali plat odpovídající vašim schopnostem. Bojíte se, že takovou práci neseženete.

Jestliže budete usedavě přemýšlet nad tím, jak byste tu práci mohli získat, jak byste mohli dostat tohle místo, budete leda nervózní a vaše profesionální kvality, nadání, mistrovství se naplno neprojeví. Zaměstnavatel prostě neuvidí, koho v profesionálním slova smyslu před sebou má.

Jestliže však v průběhu pohovoru budete chtít být v maximální možné míře sami sebou a na získání toho místa myslet nebudete, v každém případě jenom získáte. Pokud vám místo nedali, přestože jste předvedli své nejlepší kvality, schopnosti a vlohy, znamená to, že pokud byste s touhle svojí výbavou do onoho zaměstnání nastoupili, pouze byste se tam trápili. Zkrátka by vám to spolu neladilo. Nehodíte se tam.

Lidé se často domnívají, že získání partnera je založeno na něčem vnějším: zalíbili se nebo se nezalíbili. Jenomže tak tomu není. Jakákoli dvojice, má-li mít alespoň jakousi budoucnost, musí být vzájemně přitahována bez ohledu na zevnějšek. Partneři se navzájem přitahují díky vnitřnímu souladu vibrací. Jsou jako dvě noty, které spolu harmonicky znějí.

Máte-li tedy obavu, že toho svého člověka propasete, vyvstává před vámi úplně jiný úkol než boj s touto obavou. Musíte maximálně přijmout sami sebe a cítit se v pohodě takoví, jací jste. Musíte se mít rádi. Aby vaše tělo, vaše tvář, vaše gesta, chování, vzhled i řeč co možná nejvíc vyzařovaly vaši duši. Minout člověka, který s vámi bude ladit, je pak nemožné.

Jestliže však budete trpět strachem, že se někomu nebudete líbit, jestliže budete pochybovat, zda jste dost dobří, nebudete v takových chvílích sami sebou. Ve svém tělesném obalu zkrátka nebudete přítomni. Není se pak co divit, že člověk vám blízký vás v takových okamžicích zkrátka nepozná.

Když otázku «Jak se zbavit strachu, že se nezalíbím člověku, kterého potřebujinahradíme jinou: «Jak zařídit, aby mě souzená polovice poznala, spatřila, našla, odpověď se objeví sama o sobě: buďte co nejvíce sami sebou, vyjadřujte sami sebe svou chůzí, pohledem, pohyby.

Často si pleteme dvě věci: na jedné straně netušíme, jak se zbavit překážky, na druhé jak dosáhnout stavu představujícího vítězství. Vždycky je třeba pozornost napřít nikoli směrem na problém, ale na ten stav, kterého chceme dosáhnout a rozvíjet ho.

Důvěřujte si.

 S. Dobrovolská

http://www.pronaladu.cz/

5 důvodů, proč muži ztrácejí všechno, když přichází ženské nic

“Čeho se ve vztahu nejvíce bojíte?”
“Ničeho.”

Redaktorce Českého rozhlasu, která se mnou natáčela seriál povídání, přeletěl nevěřícný úšklebek po tváři.
“Ničeho,” zopakoval jsem. “NIČEHO se nejvíc bojím.”

Když zůstane NIC

Nebojím se chvil, kdy se s partnerkou hádáme. Vždycky jsem se bál chvíle, kdy se hádat přestane. Protože už pro ni nemusí existovat nic, o co se stojí za to pohádat…

Je to mez, za kterou přestane:

– usilovat o Tvou pozornost,
– bojovat o Tebe,
– odpovídat na Tvé zprávy,
– snažit se vyvolat nebo udržet konverzaci,
– přestane žárlit,
– přestane flirtovat s druhými, jen abys žárlil,
– přestane Ti i nahlížet do mobilu,
– zajímat se, zda se zajímáš o ni,
– přestane se snažit, abys ji miloval.

A to všechno přestane dělat proto, že jí právě došlo, že si zaslouží někoho lepšího.

To nejhorší ale teprve přijde. Začne Ti chybět. Ona, její péče, její láska. Protože to všechno tvořilo Tvůj život, byť sis to neuvědomoval nebo sis toho nevážil. Vždycky ucítíš, že je něco jinak. Že je něco najednou pryč. Jako chmýří odkvetlé pampelišky, do kterého hloupě foukneš a už ho nikdy neposbíráš.

To je NIC. Chvíle, kdy za Tebou zapadnou dveře. Nevadí Ti to, dokud nezjistíš, že nemají kliku. Ani zámek. Ani dostatečnou škvíru u podlahy, kterou bys podstrčil lístek s urážkou, výsměchem, pak i omluvou. Chtěl bys křičet, nadávat, vyhrožovat, prosit. Ale vnitřní plocha dveří je polstrovaná a Ty sice můžeš bušit ze všech sil, ale nevznikne jediný zvuk.

Sesuneš se k zemi a teprve teď si to naplno uvědomíš. Za dveřmi je NIC.

Co nechce žádný muž

Láska má strašlivý protipól. Není to nenávist, protože i ta je alespoň o emocích a vyjadřuje, že někomu pořád stojíš za myšlenku. Opakem lásky je něco horšího – apatie.

V té chvíli poznáte, jak strašné je mít někoho v mysli, a přitom ho už nemoci obejmout pažemi. Není to stejné, jako když zemře někdo blízký. Je to horší. Protože tady se učíte žít s vědomím, že jste ho sami nechali odejít.

Co nechce žádná žena

Když přijdeme o ženu a soudnost, rádi říkáme, že ženy nevědí, co chtějí. Je to bohužel jen naše další malost a neinformovanost. Ženy totiž moc dobře vědí, co a koho chtějí. Chtějí někoho, kdo bude mít strach, že je ztratí.

Někoho, kdo pochopí, že láska jako taková nebolí. To, co v lásce bolí, je lhaní, podvádění, ponižování a ubližování. Takové partnery nechtějí vedle sebe. Takové nechtějí u svých dětí. Žena, která má jen trochu ráda sama sebe, nepotřebuje někoho, kdo nepotřebuje ji.

Až, podobně jako mnohokrát já, o někoho přijdete, přemýšlejte nejen o tom, o KOHO jste přišli, ale také PROČ. Jelikož s tím PROTOŽE se budete muset naučit žít.

Rochefoucauld správně říká: “S tím, čeho se na nás dopustili druzí, se už nějak vyrovnáme; horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.” Ženské NIC totiž paradoxně nepochází z žen, ale z nás, mužů samotných.

Sepsal jsem sice 250 zákonů lásky, které se staly čtyřnásobným bestsellerem, ale pět myšlenek považuji za nejdůležitější. To, jestli si je uvědomíš, nebo ne, rozhoduje o tom, jestli v životě budeš mít NIC, anebo VŠECHNO.

Jaká klíčová uvědomění to jsou?

1. varování: Nestěžuj si, ztratíš-li něco, o co jsi nebyl ochoten bojovat

O přírodě se říká, že je krutá. Já tvrdím, že je spravedlivá. Jeden z hlavních přírodních zákonů zní: Čeho si nevážíš, to Ti bude odebráno. Nevážíme-li si zdraví, přijdeme o něj. Nevážíme-li si přátel, ztratíme je. Nevážíme-li si lásky, opustí nás.

Život je nejlepší učitel. Tvrdými zkušenostmi nás učí vážit si toho, co máme, ještě když to máme, ne až když to ztratíme. Proto teprve pády na dno učí lidi začít u svých priorit. U zdraví, lásky, lidí.

Loving couple holdind on the hands and sunset

Slabí lidé vydírají slovy: Odpusť mi, všichni jsme jen lidé a lidé dělají chyby. Říkají-li však A, zapomínají dodat také B: Za chyby se prostě platí.
A i za to bychom životu měli poděkovat. Chyby zaplacené nejdráž bývají nejužitečnější. A už je zpravidla nikdy neopakujeme, protože cenu, kterou jsme museli zaplatit, si už navždy pamatujeme.
A co je v životě tou nejvyšší cenou?

2. varování: Budeš-li chtít vrátit to, co dříve bylo, nepůjde to

Druhým hlavním zákonem přírody je vývoj. Čas kvapí vpřed, nikdy ne zpátky.
Ženy si směr toku času dobře uvědomují. To jen muži žertují, že nestárnou, a podléhají klamu, že všechno jde vrátit.
Ne, pánové, nejde. Pokud skleničku upustíte na zem, nepomůže říct “promiň”, její střepy už nikdo nedá dohromady tak, aby skeletem neunikala voda, podobně jako lidským srdcem důvěra.

Každý čin je výsledkem našeho rozhodnutí, za které neseme plné důsledky. Ne, nic už nikdy nebude jako dřív. Ale to je moc dobře. Alespoň to, vlivem našeho ponaučení, může být takové jako nikdy předtím.

Opustí-li žena špatného muže, ví, že neztrácí. Naopak je pro ni ziskem, kdykoli je o špatného člověka v jejím okolí míň.

A k tomuto přesvědčení vede ženu jednoduchá matematická úvaha:

3. varování: Nelze sedět na jednom dvojkole, a přitom šlapat proti sobě

Ve vztahu je k nepotřebě někdo, kdo brzdí, zatímco druhý se chce posouvat vpřed. Někdo, kdo nehodlá řešit společné problémy, ba je dokonce hloupě přidělává.

Příští vydání magazínu FC bude mít podtitul “Proč ve vztahu nikdy není jeden vítěz a jeden poražený, ale vždy jen dva vítězové, nebo dva poražení”. Bude to číslo pro všechny, kteří nechtějí zažívat vztah (nejen partnerský, ale také přátelský, kolegiální, rodinný na úrovni rodič/dítě či pracovní na úrovni zaměstnanec/zaměstnavatel), kde dva netvoří tým, ale protihráče.
A ukáže na situace, které prozrazují funkčnost a budoucnost vztahu.

Protože není pravda, že peníze kazí charakter. Peníze odhalují charakter. Podobně příležitost nedělá zloděje. Příležitost odhaluje zloděje.
Příležitost ošidit, podvést, zalhat je nejlepší způsob, jak skutečně poznat člověka. A jak si ušetřit spoustu času, stráveného po boku někoho, kdo neustále žebrá o další šanci. Neexistuje důvod, proč stále stejným lidem dávat druhou šanci, když tolik jiných lidí čeká na tu první.

Na co lidé při rozchodu nejvíce zapomínají?

4. varování: Když spadne most, spadne oběma

Ve zdravém vztahu neexistuje MOJE a TVOJE, ale pouze NAŠE. Týká se to i chyb a problémů.
Vztah je totiž jako most, stojící na dvou pilířích. Oba mají stejný zájem na jeho údržbě. Spadne-li, nikdy nespadne tomu, či onomu. Vždycky spadne oběma. A vždycky spadne na oba.

Na obalu mé druhé knihy, bestselleru Dvanáct srdcí, to vyjadřuje také věta: Každý vztah je jako řetěz – je jen tak silný jako jeho nejslabší článek. Oslabujeme-li partnera (jeho ponižováním, obelháváním, poškozováním), narušujeme řetěz, jehož jsme sami součástí.

“Promiň mi tu chybu,” můžeme pak dodatečně vyslovit, ale odpovědí bude pouze zrcadlení. “Ne, Ty mi promiň tu chybu.” Zarazíte se. Načež dopoví: “Chybu jsi neudělal pouze Ty, ale také já. Tím, že jsem s Tebou vůbec začala budovat vztah.”

Následuje obvykle už NIC. A když přece něco, tak jen to nejtěžší uvědomění:

5. varování: Zklameš-li, bude spousta lepších, než jsi Ty.

Přijde-li žena o partnera, který jí ubližoval, nic neztrácí.
Přijde-li ale muž o partnerku, která mu důvěřovala a milovala ho, ztrácí úplně všechno.

Ženy nepotřebují slabé články do řetězu. Těch je spousta.
Potřebují pouze ty silné. A síla se u všeho, i u člověka, pozná ne tehdy, když je všechno snadné a bez problémů. Ale naopak tehdy, když život ztěžkne a dostaví se problémy.
Tehdy se ODHALÍ charakter článku.

Mysli na to, až přijde pokušení a důvod ublížit druhému.

On nebude tím, kdo ztratí. On totiž přijde jen o Tebe. Jen o NIC.

© Petr Casanova

Zdroj: https://www.firstclass.cz

Krásné Svátky

Milí Přátelé,

myslela jsem si, že tento rok vyšlu jen tiché přání Krásných Vánoc ze svého srdce pro nás všechny i naši Matku Zem. Volání mého srdce však bylo silnější a jeho přání šířit na mě doléhalo tak dlouho, dokud právě neusedám v brzké ráno v čase Zimního Slunovratu do koupelny s listy papíru a píšu….

Počátek této inspirace přišel už včera večer, kdy jsem zahlédla na facebooku příspěvek od přítele, kde byla fotka kádě s kapry a komentář, jaké je to zvěrstvo, jak o svátcích klidu a míru toto zvěrstvo podporujeme každým nákupem kapra. Krátce jsem si přečetla pár komentářů, které postupně narůstaly. Vzájemné přitakávání, obhajovaní, hodnocení a souzení nebraly konce. Každý obhajoval svá přesvědčení a vše ostatní bylo zlé a špatné. Jedni hájili jedení masa, druzí naopak, dalším se nelíbil způsob zacházení se zvířaty atd. atd.

Věnovala jsem tomu svoji pozornost a tak mě to lapilo…. někde uvnitř mě se to něčeho dotklo… Sama jsem mohla pozorovat, co já na to, co moje soudy a hodnocení… Vydala jsem se tedy dovnitř a povolila… propustila svoje názory a nechala to být…

Vzbudila jsem se přesně v čase Slunovratu po večeru, kdy jsme s Filipem a Nataikem vložili do Země krystaly s poděkováním Matce Zemi, životu a Všemu, Co Jest….

Zas a znovu jsem si uvědomila, jak nás jakékoli naše přesvědčení blokuje a vytváří v nás konflikt a boj. Jak sebelíp míněné a v našich očích „správné“ přesvědčení omezuje nás samé a naše vnímání druhých. Jak snadno pak máme tendenci rozdělovat věci na ty dobré a špatné, na ty nižší nebo vyšší. Místo skutečného a opravdového klidu a míru, pak vytváříme boj. I když bojujeme za sebelepší věc, stále je to jen boj… A tento boj pramení z našeho vnitřního boje a konfliktu, který s každým našim přesvědčením nastává.

Čím radikálnější naše přesvědčení jsou, tím tenčí hranice do zóny nelítostného boje, který pak může vést i k válkám a smrti miliónů lidí, zvířat a rostlin a všeho živého v nás i mimo nás. Stačí se podívat na tisíce let stará přesvědčení týkající se víry, společnosti, atd. Čím silnější tato přesvědčení jsou, čím silnější mají kořeny, tím těžší je pak udělat v životě nějakou změnu, zvlášť tu, která by mohla naše přesvědčení i s těmito silnými a leta pěstovanými kořeny vyvrátit. Je pak třeba větší síly, silnější energie a těžších „nenadálých“ životních událostí, aby se tak stalo a my jsme přišli na to, že lpění na čemkoli, nás umrtvuje a odmítá proudící život, jehož základním předpokladem je změna a její přijetí.

Zjistila jsem, že cesta, alespoň pro mě, je právě v úplném přijetí, v zanechání hodnocení a posuzování a spíš ve spojování než v rozdělování. Je to cesta, kdy plně přijmu obě polarity v celé jejich síle a škále. Kdy jedno nepovyšuji ani neponižuji nad druhé. Kdy PROŽIJU obě tyto strany a přijmu je skutečně a opravdově – ne hlavou, ale srdcem, celou svou bytostí.

Když se pak takovýmto prožíváním dostanu do pomyslné rovnováhy, bodu 0, neznamená to, že zůstanu žít v tomto bodě nikoho…. tento bod je zároveň zrozením nekonečných možností… v tomto bodě mohu vytvořit NOVÉ, TŘETÍ, jehož základem je hluboký smír a klid obou polarit v jedno… Toto nově vytvořené, toto třetí má zcela jinou kvalitu a překračuje dualitu a místo rozdělování sjednocuje, spojuje a s hlubokým pochopením a prožitím vytváří to, co tu ještě nebylo. Pod tímto já vnímám Kristovství… to dělá energie našeho srdce, která je tou nejsilnější energií na tomto světě.

Zjišťuji, že nelze soudit a hodnotit nic a nikoho. Zvlášť, když jsem byla přítomna v obou polaritách, je pak vlastně „nemožné“ soudit ty, kteří se v jedné nebo druhé právě v tuto chvíli nacházejí. Vždyť i já jsem v nich byla nebo ještě stále v některých případech jsem.

Uvědomila jsem si, jak moc stále soudíme a kritizujeme sami sebe. Jak si zcela dobrovolně „nakládáme“ a ještě to považujeme za ctnost a službu lidstvu. Uvědomila jsem si, jak si ze svých přesvědčení stavíme kolem sebe silnou hradbu, a tím se oddělujeme nejen od druhých, ale především sami od sebe – od své božské podstaty, která v nás dříme i od svého těla, které je tu proto, aby nám pomohlo tuto božskou podstatu projevit a ŽÍT JI. Místo takového budování vidím cestu spíše v postupném propouštění a odhazování našich přesvědčení tak, jak nám to sám život předloží. Tak jako když přijde teplo a my postupně odhazujeme svoje oblečení a vystavujeme víc a víc kůži hřejivému slunci.

wish12

Říká se, že jsme na Zemi přišli růst a učit se. Cítím to tak, že ze všeho nejvíc jsme sem přišli ZAŽÍVAT A PROŽÍVAT, ROZKVÉST do své krásy. Projevit a žít svou „pravou tvář“. Není třeba se cokoli učit, cokoli vylepšovat nebo přidávat, všechno už máme, se vším jsme sem přišli. Matka Zem nám dala tělo a my jsme ho zevnitř oživili svým duchem. Je to společná souhra, společný tanec Země i Vesmíru v nás. Jsme zároveň obojím. Zemí i nekonečným Vesmírem… to vše je v nás, nic míň… co je k tomu třeba přidávat, kam utíkat?

Milovaní, ať už si dáme na Štědrý den kapra, tofu, mrkev nebo pránu, podstatné je, abychom to přijali a požili s láskou a vděčností. S úctou k životu, k prapůvodnímu vědomí, které nás všechny spojuje a kterým jsme.

Mějme soucit sami k sobě, buďme laskaví a shovívaví sami k sobě… tím otevíráme své srdce lásce… sebelásce, která umožní, abychom byli skutečně tím, kým jsme a zrcadlili tuto lásku i navenek.

I kdybychom někdy celou bytostí chtěli pomoci druhému, nemůžeme to udělat za něj, stejně jako nespasíme svět tím, že ho budeme přetvářet k obrazu svému. Změnu můžeme udělat jen sami v sobě. Taková změna je skutečná. Děje se v tichosti a bez obecenstva a ovací. Děje se za dostatku sebelásky a sebeúcty. My se stáváme touto ZMĚNOU, kterou pak vnášíme do světa jen tím, že JSME, že EXISTUJEME, že ŽIJEME…

Přeji nám všem, abychom dokázali propustit vše, co nám brání v tom, abychom milovali sami sebe, své tělo, svou duši… Přeji nám, abychom si dokázali užívat život v přítomnosti, v daném okamžiku s hlubokým mírem uvnitř své bytosti, ať už právě zažíváme okamžik plný a krásný nebo okamžik, který může bolet. Pod oběma totiž stále dřímá poklad, který každý neseme, a který čeká na své odhalení a žití… Je to jen na každém z nás. Jste dokonalí a krásní takoví, jací v tuto chvíli jste.

Ať už souzníte s těmito slovy nebo ve vás vyvolávají negativní emoce, jste dokonalí a hodni lásky. Čím víc boje v sobě pociťujeme, tím víc nám chybí láska, tím víc jsme vzdáleni své pravé podstatě… Objevme ji, milovaní, a žijme ji… To je moje největší přání pro nás pro všechny.

Krásné Vánoce a s chutí a láskou žitý nový rok.

Společné objetí nám všem.

S láskou,
© Denisa, Filip
www.bytvsrdci.org, email: my3@bytvsrdci.org, www.jeshua.cz

BÝT VE SVÝCH TĚLECH…

Uvědomujeme si, že je pro nás tělo zde na Zemi významné?
Vybrali jsme si právě lidská těla, abychom mohli zažívat nespočet impulzů a vnímat Zemi v celé její kráse. Ať se nám to líbí nebo ne, naše duše se na Zemi projevuje prostřednictvím těla. Pro duši je velmi těžké projevit se v celé své kráse, v celém svém potenciálu, velikosti a záři, když jí v těle chybí prostor, když jsou v těle bloky a je obtěžkáno tolika bolestmi a zavržením.

Tělo je úžasným nástrojem, skrze který nám duše posílá zprávy. Prostřednictvím jeho vjemů, nemocí, bolestí, pocitů k nám promlouvá naše duše. Se svou duší se snažíme stále spojovat přes vyšší čakry, meditace, změněné stavy vědomí. Naše duše k nám však hovoří stále a nejdokonalejším nástrojem je jí právě tělo.

Vše, co se nám v těle a na těle odehrává, je pro nás vzkazem duše. Snaží se, abychom své tělo očišťovali od svých bolestí a nánosů, abychom propouštěli břemena a zranění, která se týkají nejen nás, ale celých našich rodů. Tím, že to uděláme u sebe, pomůžeme i našim blízkým. Není na to třeba žádného zázraku, vše máme ve svých rukou. Stačí začít u toho, že si budeme své tělo víc uvědomovat, pečovat o něj, povídat si s ním. Sledovat, kde je zablokované, kde energie neproudí a svou pozornost přenášet na ona místa. Zkrátka že v těle budeme přítomní.

energy10

V Zemi je ukryto tolik moudrosti, že se nám o tom ani nezdá. Všechny duše, co tu byly před námi, i naše duše, které tu již prošly nespočet životů, sem přinesly ohromné množství moudrosti. Vše je tu ukryté, vše je v Zemi uložené, nikam se to nevytratilo. Samotná Země je moudrou a láskyplnou bytostí.

Pojďme tuto moudrost prostřednictvím sebe, svých těl, svého života nasávat, prožívat, přijímat a dávat. Moudrost Nebe, moudrost Země… to vše je v nás. Jediné, co je pro to třeba udělat je otevřít své tělo a dovolit, ať naše zářivá a nádherná duše, náš Duch vstoupí do všech jeho buněk, do všech jeho zákoutí – ví, jak se tu na Zemi projevit a jak svou skutečnou přítomností obdarovat celý svět.

Čím víc naše těla otevřeme, čím víc povolíme, tím víc se v něm může usídlit náš Duch. Duch, který je jednotou, který je součástí každého jednoho z nás a všeho kolem. Právě skrze toto individuální tělo je jeho projevení tu na Zemi jedinečné a neopakovatelné. Takto vnímám jednotu žitou na Zemi. Jednota, která je naší podstatou, žitá skrze každé jedno tělo svým jedinečným způsobem… Jen jí nechat ve svém těle opravdově ŽÍT…

Stále hledáte úkol své duše, své poslání? Tady je: BÝT SKUTEČNĚ V TĚLE…BÝT V NĚM PŘÍTOMNÍ… POVOLIT A UMOŽNIT SVÉ PODSTATĚ PROJEVIT SE PRÁVĚ SKRZE TOTO TĚLO, KTERÉ JE NA ZEMI JEDNO JEDINÉ… Je to ten nejpřirozenější proces…

Buďme zde, není třeba utíkat. Přinášíme Domov na Zemi.

S láskou,
Denisa
www.bytvsrdci.org, www.jeshua.cz

Hry ega

Ego, které chce od někoho něco získat, což platí v podstatě o každém egu, obvykle začne hrát nějaké role, aby dosáhlo svého cíle. Lidé si obvykle role, k nimž se uchylují, vůbec neuvědomují, protože oni těmi rolemi jsou. Některé role jsou rafinované, jiné jsou přímo nestydatě zjevné, ovšem jen ostatním, nikdy ne osobě, která je hraje. Ego si neuvědomuje, že každý má zdroj nevyčerpatelné energie uvnitř sebe, takže jí neustále hledá venku, kolem sebe. Ego se živí pozorností druhých. Pozornost je vlastně určitá forma psychické energie.

Většina lidí neustále kolísá mezi pocity méněcennosti a nadřazenosti, podle situace a lidí, s nimiž jsou zrovna v kontaktu. Je potřeba uvědomovat si a sledovat u sebe toto: Kdykoli budete mít pocit nadřazenosti nebo méněcennosti, stojí za tím vaše ego.

454

Role jsou běžnou záležitostí také v počáteční fázi takzvaných romantických vztahů. Naše “divadelní hra” slouží k tomu, aby ego upoutalo pozornost vyvolené osoby, od níž očekává nejen záruky štěstí a spokojenosti, ale i pocit výjimečnosti a uspokojení všech potřeb. “Já budu hrát toho, kým mě chceš mít, a ty budeš hrát toho kým tě chci mít já.” – Tak zní nepsaná a nevědomá dohoda.

Hrát nějakou roli je však poměrně náročné a málokdo to vydrží delší dobu, nelze to dělat do nekonečna, zvlášť když už spolu pár začne žít. A co se stane, když “divadlo” skončí a vy se ze svých rolí vyvléknete? Jaký pohled se vám naskytne? Bohužel ve většině případů neuvidíte pravou podstatu Bytosti, ale jen to, co tu podstatu zakrývá: surové ego zbavené své role se svým emočním tělem a neuspokojenými touhami.

Nesplněné sny a touhy se pak promění na hněv namířený vůči partnerovi. Ego se totiž domnívá, že právě on selhal, protože ho nezbavil strachu a pocitu nedostatku, jež neustále číhají pod povrchem a tvoří samé jádro egoického já.

To čemu se obvykle říká “zamilovanost”, jsou většinou jen zesílená egoická chtění a potřeby. Stanete se závislými na partnerovi nebo přesněji řečeno na vlastní představě o něm. S pravou láskou to však nemá nic společného, protože pravá láska neobsahuje žádné chtění, ničeho se nedožaduje.

Španělština je v tomto ohledu asi nejupřímnějším jazykem: Te quiero znamená “chci tě”, ale stejně tak “miluji tě”. Další výraz pro “miluji tě” je te amo, který už neobsahuje zmíněnou dvojznačnost a používá se vzácněji – snad proto, že ani pravá láska nebývá častá.
 
Eckhart Tolle – Nová země