Tag Archive | potreba

Láska může přijít jedině tehdy, jste-li zralí

Láska může přijít jedině tehdy, jste-li zralí. Až když dospějete, jste schopni milovat. Když víte, že láska není potřeba, ale přetékání – láskou – darem, láskou jako stavem bytí – při něm dáváte bez podmínek. Je to paradox: ten, kdo se zamiluje, se zamiluje proto, že nemá žádnou lásku, nemá co dát. A navíc – nezralý člověk se neustále zamilovává do stejně nezralých lidí, protože jedině s nimi nachází společnou řeč. Zralý člověk miluje zralé lidi. Nezralý člověk miluje nezralé lidi.  Člověk se stává zralým, jakmile začne milovat namísto toho, že by potřeboval. Začne překypovat, dělit se, začne dávat. Důraz je kladen na něco úplně jiného. V prvním případě je akcentováno to, abychom dostávali víc. V druhém případě to, jak dávat, jak dávat víc a jak dávat bezpodmínečně.

C. S. Lewis a Abraham Maslow rozdělili lásku na dva druhy: láska-potřeba a láska-dar. První druh takzvané lásky je odvozen z hluboké potřeby druhého člověka, zatímco v případě lásky-daru láska hojně proudí od jedné zralé osoby k druhé. Člověk je jí zcela zaplaven. Máte ji v sobě a ona se z vás šíří navenek, jako když rozsvítíte lampu, jejíž paprsky pronikají temnotou. Láska je vedlejším produktem bytí. Jestliže jste, obklopuje vás aura lásky. Pokud nejste, tuto auru kolem sebe nemáte. A když ji kolem sebe nemáte, chcete aby vám dal lásku někdo druhý. Zopakujme si to: nemáte-li lásku, chcete, aby vám ji dal někdo druhý; jste žebrákem. A ten druhý zase chce, abyste mu ji dali vy. Dva žebráci k sobě tedy vztahují ruce a oba doufají, že ten druhý něco má… V konečném důsledku se oba budou cítit poraženi a oklamáni.

Zralý člověk ve skutečnosti „neupadne do lásky“ (fall  in love), ale naopak se v lásce pozvedne. Slovo upadnout není správné. Jenom nezralí lidé padají – zakopnou a spadnou. Předtím se jim nějak dařilo stát, teď jim to však nejde a stát neumějí – padnou, najdou si ženu a je s nimi konec, najdou si muže a je s nimi konec. Není pro ně problém upadnout a plazit se po zemi. Nemají páteř, nemají dost integrity, aby dokázali stát samo.

twin3h

Zralý člověk má tolik integrity, aby dokázal být sám. A když dává lásku, poskytuje ji  bez toho, aby z ní visely nějaké nitky závazků – jednoduše dává. Když zralý člověk dává lásku, je vděčný, že jste jeho lásku přijali, ne naopak. Nečeká, že vy budete zavázání jemu – vůbec ne, vždyť vaše díky vůbec nepotřebuje. On vám děkuje za to, že jste jeho lásku přijali. A když se do sebe zamilují dva zralí lidé, nastává jeden z největších paradoxů života, jeden z nejkrásnějších jevů – jsou spolu, a přesto nesmírně sami. Jsou spolu tak silně, že jsou téměř jednou bytostí, ale jejich jednota neničí jejich individualitu – ve skutečnosti ji posiluje, takže tito dva lidé začnou být ještě více individuálními. Dva zralí lidé, kteří se milují, si vzájemně pomáhají být ještě svobodnější. Není v tom žádná snaha ovládat. Jak byste mohli ovládat toho, koho milujete? Jak byste mohli ovládat toho, koho milujete? Jen se nad tím zamyslete – ovládání je něco jako nenávist, zlost, nepřátelství. Jak vás může napadnout chtít ovládat někoho, koho milujete? Chcete jej přece vidět svobodného, nezávislého, budete posilovat jeho individualitu. Proto to nazývám největší paradox: dva milující lidé jsou spolu tím způsobem, že jsou téměř jako jeden, přesto jsou však i v této jednotě individualitami. Jejich individualita není potlačena, ale zdůrazněna. Jeden druhého z hlediska svobody obohacuje.

Když se do sebe zamilují dva nezralí lidé, vzájemně si ničí svou svobodu, vytvářejí pouta, budují vězení. Zralí lidé, kteří jsou do sebe zamilovaní, si vzájemně pomáhají být svobodní, zbavit se všemožných pout. A tam, kde láska plyne svobodně, tam přebývá krása. Tam, kde plyne láska v závislosti, přebývá ošklivost.

Osho, Zralost

Zdroj: http://www.novoucestou.cz/?p=62848

Tajemství Lásky

“Tajemství bezpodmíněné partnerské Lásky je, když vaše touhy jsou životní potřebou partnera a jeho touhy jsou naopak vaší životní potřebou.”

Jak tomu rozumět?
Do bez podmíněného vztahu partnerské Lásky nepatří v žádném případě kompromisy. To jsou názory duality. Kompromisy jsou vnitřní dobrovolné otroctví, které se časem mění v utrpení, nebo obchod. Jestliže oba partneři jsou přístupní a ochotni ke kompromisům, jeví se to jako dokonalé partnerství. Časem ovšem sami nepostřehnou, že jejich vztah se mění v obchod s Láskou. Já ustoupím tady a ty zase tady. To jsou jen podmínky obchodu. Je-li dokonce jeden partner svolný ke kompromisům a druhý ne, pak tento vztah přeroste ve vydírání, zneužívání druhého partnera.
Chápete?
Kompromisy ve vztahu nemají nic společného s bezpodmíněnou Láskou, souzněním, vzájemným splynutím, jednotou.

Význam pojmů touhy a potřeby ve výše uvedeném citátu:
Touhu v tomto významu chápeme jako, že po něčem toužíme, co bychom chtěli, nemáme to, a vnitřně vnímáme, že dokážeme bez toho žít, pokud nám to život nepřinese. Naše potřeba je naopak to, bez čeho naše tělo, duše nefunguje, bez čeho pomalu strádáme, až nakonec bychom rezignovali na samotný život.

V praxi to pak vypadá takto:
Příklad: Máme silnou touhu cestovat, nemáme však vlastní podmínky (peníze, odvahu, sílu a jiné možné prostředky). Potkáme partnera, který má životní potřebu cestovat. Vše dělá v životě pro svou potřebu. Má, všechny podmínky a cestuje. Jeho touha je, mít partnera, který by to s ním sdílel. Přestože naplňuje svou potřebu, touha po sdílení mu brání v naplnění. Vy naopak máte životní potřebu mít partnera, který rozumí vaší touze, ale nenaplní ji přizpůsobením, kompromisem, ale naopak znásobí vaší touhu svou životní potřebou. Jinými slovy:

“Milujete svého partnera především proto jaký je, nikoliv, jakým byste ho chtěli mít.”

Převedete-li tento příklad na všechny vzájemné vztahy, od sexuálních, až po duchovní, pak můžete říci, že jste našli to, co rádi nazýváme: osudová Láska, životní Láska, splynutí duší, souznění, …
Ano, přestanete žít dva životy, stvoříte jeden v jednotě v nepředstavitelném naplnění. Chápete, zde není místo pro kompromisy, není místo pro pochyby, strachy ani žádná jiná negativa duality. To je Jednota srdce, ducha i těla. Ze dvou bytostí v dualitě, se stáváte jednou dipolární bytostí Jednoty, kdy každý pól jen násobí účinky svého nedělitelného protipólu. Jako u magnetu, nemůže být jeden pól silnější a druhý slabší, to je proti zákonům přírody, zákonům Jednoty. Zesílí-li jeden, automaticky druhý je stejně silný, neboť posilováním sebe posiluje zároveň i svůj protipól.

twin21
“V Jednotě se vaše potřeba mění ve vaše naplnění, touhu partnera nevnímáte jako svou potřebu, ale jeho touha vám přináší vaše naplnění a naopak.”

Kde takového partnera najít?
Tak na tuhle otázku vám neodpovím ani já. Sám jsem si podobnou kladl a přišla mi odpověď v podobě dvou zodpovězených jiných otázek:
Kde ho hledat?
Jak ho poznat?
A tak předám, i když si myslím, že každý má svou jedinečnou cestu.

Kde hledat?
Jedině v sobě, ve svém vnitřním světě, ve světě svého srdce, duše i těla. Nejdříve se zklidněte, udělejte si čas pro sebe a podívejte se na sebe vlastníma očima. Tak jak se vnímáte se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi, které máte. Většinu toho špatného mínění o sobě jste přijali z vnějšku od jiných, kteří vám po celý život říkali: co máte, co nemáte, jací jste, dobří, zlí, špatní. Uvědomte si všechny své špatné vlastnosti, neposuzujte je, soudili byste stejně jen pomocí ve vás zakořeněných programů, matrixů duality. Už vůbec nemyslete na to, že chcete něco změnit, měl bych přestat kouřit, měl bych zhubnout apod.
Jen si řekněte:
Jsem, jaký jsem. Takového mne miluje Bůh. Bůh je ve mně a já miluji Boha. Miluji sebe.”
To stačí, již žádné jiné doplňující informace nepřidávejte. Snad jen:
Děkuji za mé uvědomění.”
Pokud se vám to několikráte podaří, kdykoliv budete mít chuť to prožít, pak to poznáte zvláštním způsobem. Jakoby najednou ve vás samých touha, potřeba partnera ochabla. Začnete vidět sebe sama, pozorovat svou sebelásku. Začnete si to užívat, a všechny dřívější podmínky, kterými jste měli opředený jakýkoliv vztah, zmizí, přestanou být pro vás podstatné.
To je chvíle, kdy můžete přistoupit k třetí úrovni. Pojmenujte si ji podle svého, jak se vám nejlépe líbí: najdu, začnu přitahovat, objeví se, srazíme se. Já myslím, že svého partnera začnete v realitě tvořit.

Jak?
Tady mi přicházejí dvě odpovědi, těžší a snadnější, ale jako vše ve Vesmíru, pro někoho to může být zákonitě naopak. Ve výsledku jsou obě rovnocenné. V prvém případě znáte někoho, kdo již na vás působí velmi přitažlivě. Toho byste si přáli mít jako osudového partnera. Máte ho však již opředeného nějakými dřívějšími duálními pohledy. To by mi nevadilo, to bych jistě toleroval/a, apod. Pokud jste v druhé úrovni se dokázali oprostit, zbavit podmínek, pak snad jde pokračovat již stejně jako v druhém případě. Pokud ne, pak jen začnete zasahovat do osudu někoho jiného, což je nepřijatelné z hlediska zákonů Lásky, můžete být i na čas úspěšní, ale zůstanete jen v úrovni podmíněné Lásky.

V druhém případě nemáte nikoho konkrétního na mysli. Tady se tvoří mnohem snadněji, jasněji, čistěji. Máte jen sebe a své emoce. Ty můžete intenzívně již díky mysli a uvědomění prožívat, Neprožívat “jak”, ale konkrétní “co”. To už i jiní moudří někde napsali.

Příklad: Máte rádi, nějaký sport, nějakou hudbu, prožívejte své emoce sounáležitosti s někým, ne jak, ale jen konkrétní prožitek. Máte rádi hlazení, nebo rádi hladíte, prožívejte jen tu emoci, opět bez jakýchkoliv podmínek. “Jak” znamená, že přemýšlíte o okolnostech situacích, kdy hladíte, jste hlazeni, “co” znamená, že prožíváte jen pocity a sílu doteků. Tak začnete tvořit, přitahovat… I Čas se musí stát vaší emocí, nespěchat, neočekávat, jen prožívat, nechat milovaně plynout a pak se zázrak duality, promění ve vámi již vnímanou realitu. Soustředíte-li se na čas, opět upadnete do podmínek. Jen ho nechte plynout, opět mu nepřidávejte žádný význam. Čas jen je, není dlouhý, není krátký, je!!!

Jak poznáte, že jste našli.
Na to vám odpoví opět jen vaše srdce, tělo, duše. Ten stav je podobný velmi tomu, co znáte pod pojmem zamilovanost. Vnější svět zmizí, vidíte jen svého partnera a sebe. Od zamilovanosti se však velmi podstatně liší.

Čím?
Především závislosti. V zamilovanosti toužíte být jen s milovanou osobou, jste závislí na její existenci, toužíte jen po společné přítomnosti, jste duální vy a on tvoříte něco krásného společného. Nikoliv však jednotného. V Jednotě s osudovou Láskou jste již jedno, vaše city, emoce prožitky jsou a násobí se, ať jste, nebo nejste fyzicky spolu, jak vnímáte v dualitě. V jednotě jste jedno stále spolu a to i na emočně fyzické úrovni, přestože v prostoru jste odděleni třeba mnoha kilometry. Já vím, těžko se to chápe, ale určitě to poznáte, až se to dostaví. Jak říkám, zázrak duality se promění v život reality Jednoty.
No, snad to bylo trochu srozumitelné, není to univerzální návod, jen jedna z možných cest. Možná najdete jinou svou, ale všichni tam spějeme a těšíme se na sebe.

Dvanásť tajomstiev lásky

Láska je nejniternější potřebou muže i ženy. Lidský duch strádá nikoli hrozbou nemoci nebo chudoby, ale strachem, že není nikoho, kdo by o něj skutečně stál, nikdo, kdo by mu skutečně rozuměl. My všichni zoufale toužíme po lásce, bez ohledu na to, zda jsme zdraví, majetní či rozumní, neboť bez lásky zůstáváme osamoceni. A je tedy láska hledána jak v nebi, tak i v pekle, jak svatými, tak i hříšníky, ať již je toto hledání zavede kamkoli … třeba i skrze bludiště sexuální revoluce do Věku Vodnáře. Bez ohledu na to, jakou cestou se ubírají na své pouti za štěstím, tou vnitřní potřebou, jež je na této pouti pohání, je vždy láska. Nejde o to ji dávat, nejde o to ji dostávat, jde o to sdílet ji. Milovat a být milován.

Proč je trvalá vzájemná láska tak nepochopitelná? Aby muž a žena dosáhli úplného a trvalého spojení se svou druhou polovinou (s duchovním blížencem), musejí se nejdříve naučit zákonitostem dvanácti slunečních znamení, musejí zvládnou moudrost těchto dvanácti tajemství lásky. Pak budou svými duševními, tělesnými, citovými a spirituálními podstatami schopni dosáhnout konečné, dokonalé harmonie.

Putujeme kolem svého astrologického či karmického kola života. Od svého zrození pod vlivem různých slunečních znamení pokračujeme v cestě rychle vpřed, i když občas otálíme nějakou dobu na místě a mnohokrát se vracíme k prožitkům jistého slunečního znamení, abychom si tak osvěžili již jednou poznané zákonitosti. Každý se však vyvíjí svou vlastní rychlostí. „Já“ našeho nadvědomí nás nutí k postupnému zdokonalování pozitivních vlastností všech dvanácti znamení a k tomu, abychom zbavili vlastní podstatu jejich negativních vlastností, takže každý z nás se stane nakonec kouskem ryzího zlata s vlastní, plně vyvinutou entitou, hodnou splynutí se svou druhou polovinou – duchovním blížencem. Za naší touhou po lásce – po duchovním blíženci – leží naše skrytá moudrost. Tajemství samého života. Esoterická pravda.

laska-12

V každém z následujících prožitků jsou muž či žena plně schopni naučit ostatní první vlastnosti, ovšem učit se druhé vlastnosti je pro osobnost složité. Jakmile však porozumění této druhé vlastnosti dosáhne stupně porozumění vlastnosti první, potom muž či žena dané sluneční znamení plně ovládli. Duše musí skrze následujících prvních šest iniciací lásky projít vícekrát:

Beran – Kojenec – „jsem“   
učit, že láska je nevinnost

učit se, že láska je důvěra

Býk – Batole -„mám“
učit, že láska je trpělivost

učit se, že láska je odpuštění

Blíženci – Dítě – „myslím“
učit, že láska je uvědomění

učit se, že láska je pocit

Rak – Pubescent – „cítím“
učit, že láska je oddanost

učit se, že láska je svoboda

Lev – Dospívající – „chci“
učit, že láska je extáze

učit se, že láska je pokora

Panna – Dospělý – „analyzuji“
učit, že láska je čistota

učit se, že láska je naplnění

Poté, co muž a žena dosáhnou citové dospělosti v těchto prvních šesti vývojových fázích, je třeba, aby (více než jedenkrát) prošli skrze zbývajících šest iniciací lásky, a aby tak objevili její hlubší duchovní smysl:

Váhy – Manželství – „srovnávám“
učit, že láska je krása

učit se, že láska je harmonie

Štír – Sex – „toužím“
učit, že láska je vášeň

učit se, že láska je poddání se

Střelec – Vědění – „vidím“
učit, že láska je upřímnost

učit se, že láska je věrnost

Kozoroh – Prožitek – „užívám“
učit, že láska je moudrost

učit se, že láska je nesobectví

Vodnář – Idealismus – „vím“
učit, že láska je tolerance

učit se, že láska je jednota

Ryby – Pokora – „věřím“
učit, že láska je soucit

učit se, že láska je VŠE

A tím si nakonec uvědomit, že láska je věčná.

Linda Goodmanová – Znamení lásky

Zdroj: Altai Centrum

Láska a samota

Láska s sebou vždy přináší osamění. Samota vždycky přináší lásku. Láska a samota nejsou nikdy odděleny.
Lidé si myslí něco jiného. Myslí si, že když je člověk zamilován, nemůže být sám. Nedělají rozdíl mezi samotou a osamělostí.
Když jsi zamilován, netrpíš pocitem osamělosti. Osamělost je negativistický pojem, znamená to, že nemůžeš být bez druhých. Bojíš se být sám. Cítíš se osamělý, zbytečný, přehlížený, nikdo tě nepotřebuje.
Bolí to.

Naproti tomu samota je jako květina.
Slovníky tvrdí, že samota a osamění (lonelliness a aloness) jsou synonyma.
Nejsou. Jsou to naprosto odlišné fenomény.

Osamělost je poranění a může se vyvinout v rakovinu. Na osamělost umírá více lidí, než na jakoukoliv jinou nemoc.
Svět je plný osamělých lidí. A protože jsou osamělí, dělají spoustu hloupostí. Osamělý člověk se přejídá, jen aby se cítil více “plný”.
Osamělý člověk začne pít alkohol nebo brát drogy, protože na sebe chce zapomenout.
Osamělost je plná úzkosti, strašidelná, smrtelně vyhlížející, že se před ní chce uprchnout.
Osamělý člověk sedí hodiny před televizorem. Až ho pálí oči, ale kam má jít?
Co má dělat? S kým komunikovat?
Lidé přestávají komunikovat. Přestávají mluvit jeden s druhým: ve většině případů mluví jeden na druhého .
Lidé zapomínají, jak se dotknout druhého. Žijí blízko, vedle sebe, ale nikdy se nepotkají.
Dokonce i přátelé, manželé, milenci se někdy nepotkávají. Lidé běží životem vedle sebe a doufají, že třeba zítra už se potkají. Ale to je jen naděje, to je iluze, která udržuje věci v chodu.
Svět je plný osamělosti, a proto lidé utíkají k drogám, sexu a nejrůznějším zábavám, které jim alespoň na chvíli pomohou zapomenout na jejich osamělost.

Rány osamělosti skrýváme – za velký majetek, hodně peněz, ale nic z toho jizvy osamělosti nezahojí.
Můžete vlastnit největší dům na světě a stejně se uvnitř budete cítit stejně osamělí, jako v malé chatrči.
Lidé hledají spojence, přátele, ale protože jsou všichni osamělí, pravý vztah nedokáží navázat.

Vztah nemůže vyrůstat z potřeby. Vztah je založen na přebytku vnitřní energie, nikdy na nedostatku něčeho.
Jestliže je jeden člověk potřebný a druhý také, pak se budou oba snažit využít toho druhého, pak to nebude vztah, ale vykořisťování, využívání. Nebude to soucítění, nebude to láska, přátelství, bude to oslazená hořkost.
Cukr rychle vyprchá: byl-li jeden i druhý osamělý, dnes jsou osamělí společně, a to bolí ještě víc.
Nejsmutnější věc na světě je vidět pár – milence, kteří jsou oba osamělí.

Samota je něco naprosto jiného.
Samota je květina, lotos ve vašem srdci. Je to něco pozitivního, zdravého.
Je to radost být sám se sebou.
Radost z vlastního prostoru. Když má člověk rád, je sám.
Samota je nádherná. Je to požehnání.
Ale cítí a vědí to jen ti, kteří milují. Protože jen láska dává odvahu k samotě.
Jen láska vás naplní tak hluboce, že nepotřebujete druhé. Láska vás naplní tak, že můžete být sami a v extázi.

Láska a samota jsou dva póly stejné energie.
Je dobré to pochopit, protože někdy se stává, že partneři si neposkytují navzájem prostor pro potřebnou samotu.
Protože ze samoty láska čerpá čerstvou energii.

Když jsi sám, akumuluješ energii, až do okamžiku, kdy začneš přetékat – a právě to se pak stane láskou.
Pak jdeš a sdílíš to se svým přítelem, s kýmkoliv, koho miluješ. Máš teď dost, aby ses podělil.

Když je mrak těžký, musí pršet. To je prospěšné poli. Déšť je vítán, přijat. Když se květ otevře, vůně se začne šířit do okolí a je vděčná větru, který ji roznáší do všech směrů.

Když je někdo sám, shromažďuje energii. Energie je život, potěšení, rozkoš, láska, pohyb, tanec, oslava, světlo.
Když je dost energie, vše je možné. Někdy se pak stane písní, jindy láskou, a jen je-li příliš mnoho energie, může se stát extází.

Mnoho lidí se miluje, ale nemají nejmenší ponětí o tom, co je to orgasmus. Protože jsou už vyprázdněni. Když se milují, jsou už prázdní. Nemají energii, kterou by mohli sdílet s druhým. Jejich orgasmus je nanejvýš genitální. Malá, běžná věc. Nic s duchovní úrovní. Je to jako vysmrkání.
Když se vysmrkáš, cítíš se lépe. Je to jako podrbat se na zádech. Je to příjemné. Jsi uspokojen.
Orgasmus ale není uspokojení. Orgasmus je oslava. Orgasmus je setkání.
Setkání tebe skrze jiné, se vším.

Orgasmus je vždy božský. Ten druhý je Dveře a ty Vejdeš. Orgasmus je věc duchovní, nikoliv sexuální. Ti, kteří považují orgasmus za sexuální, nic nepochopili. Nevědí nic o sexu, o orgastické zkušenosti. Orgasmus je samádhi. To ale lidé nevědí, protože se potkávají, protože se potřebují, ne proto, že překypují energií.

Tedy (paradoxně): když miluješ, zjeví se hluboká potřeba být sám.

Praví milenci jsou ti, kteří svému partnerovi poskytují dostatek svobody být sám. Brzy tak budou plni energie a mohou si ji navzájem nabídnout.

Jsi-li sám, vyvstane velká touha sdílet.
Všimněte si toho rytmu! – Když miluješ, chceš být sám. Jsi-li sám, brzy budeš chtít milovat.
Milenci se setkají a rozejdou, setkají a rozejdou, je v tom rytmus. Rozchod zde není konec lásky. Rozchod je setkání se samotou a následně s krásou, radostí, energií.
A když jsi pln radosti a energie, vyvstane nevyhnutelně potřeba podělit se.
Radost, kterou si člověk hlídá a zadržuje, není k ničemu.
Radost je větší než člověk, a proto se nedá schraňovat. Je to povodeň. Nemůžeš to zastavit. Musíš se zvednout a hledat lidi, se kterými se podělíš.

love57

A to je to, co se stává zamilovaným i osvíceným.
Když byl Budha osvícen, byl tak přeplněn energií, že se musel podělit, čtyřicet dva let chodil od vesnice k vesnici a nepřetržitě se dělil o svou radost.

To je to, co já dělám s vámi.
Nejsem učitel. Nemám co bych vás učil. Jsem tu, abych se podělil. Jsem přeplněn. Dokážete-li mne přijmout, budu vám vděčen.
Sdílení povstává z přebytku.
Osvícení, budhovství, vědomí Krista, to jsou mosty k Bohu.

Nekonečný zdroj energie Vám bude k dispozici. Můžete pak rozdávat donekonečna. A čím více rozdáte, tím více dostanete.

Samota v tomto bodě dosáhla svého vrcholu. Mistr je ta nejosamělejší osoba na světě. A mistr je ten, kdo nejvíc miluje.

Podobně je to s citem a soucitem.
Cit, vášeň, to je něco běžného. Stane-li se ale cit nekonečný, přeměňuje se na soucit. Zkušenost, že láska je i samota, je nádherná. Jsou to dva aspekty stejné kvality.
Řekla jsi děkuji.
Pochopila jsi.
Jsem šťastný, žes dokázala pochopit to spojení mezi láskou a samotou. A ty jsi obojí – nikdy nesklouzni jen k jednomu. Vybereš-li si jen jedno, obojí zemře.
Dovol obojímu být šťastné.

Stane-li se a budeš-li sama, využij toho.
Stane-li se a budeš milovat, využij toho a žij.
Samota je vdech, láska je výdech.
Zastavíš-li jedno nebo druhé, zemřeš.

Osho, O lásce

Zdroj: ORPHEUS

Hojnosť (1/5)

Ať už si to uvědomujete či nikoliv, hluboko uvnitř neustále hledáte růst a oživení. Chcete projevit celý svůj potenciál a být vším, čím být můžete. Většina lidí hledá život naplněný radostí, láskou, pocitem bezpečí, tvůrčí seberealizace, zábavnými a smysluplnými činnostmi a úctou k sobě samým. Čím máte těchto aspektů ve svém životě více, tím se cítíte spokojenější a více uskutečňujete svůj vyšší potenciál. Důležitou součástí manifestování je naučit se vytvářet jenom takové věci, které naplňují vaše nejhlubší potřeby, slouží vám jako nástroje růstu a pomáhají vám tvořit si ten nejlepší život, jaký můžete mít.

Touha vytvořit si něco nového, ať už jde o pár bot, nový dům nebo o velkou částku peněz, se objevuje, když jste připraveni dále růst a realizovat svůj vyšší potenciál. Většina lidí si myslí, že peníze jim uspokojí nějakou jejich potřebu a dovolí jim zažít pocit, vlastnost nebo nějakou situaci, která jim dnes schází. Někteří z vás si myslí, že sama velká částka peněz jim přinese pocit oživení, pohody, sebedůvěry, vnitřního míru, lásky, síly nebo bezpečí. Myslíte si, že bohatství vás zbaví starostí a dovolí vám uvolnit se a hrát si se svým životem nebo že díky penězům už nebudete muset dělat ty věci, které nechcete.

Peníze nebo věci samy o sobě vám však vaše potřeby neuspokojí automaticky. Ani pocity, které chcete zažívat, nepřijdou jen díky penězům. Myslíte-li si, že vám peníze přinesou vnitřní mír, pak je to právě tento pocit vnitřního míru, který si potřebujete vnést do života, abyste si přitáhli více peněz. Ať už si myslíte, že vám peníze přinesou cokoliv – oživení, mír, sebedůvěru – rozvíjení právě těchto pocitů nebo kvalit je klíčem k vaší schopnosti magnetizovat si peníze a hojnost. Nedívejte se na peníze jako na něco, co si vytváříte, abyste naplnili nějakou svou potřebu. Dívejte se na ně raději jako na nástroje pomáhající vám plněji vyjádřit sebe sama a rozvinout váš širší potenciál.

Jeden muž chtěl získat mililon dolarů a bylo mu jedno, jak toho dosáhne. Myslel si, že milion dolarů nějak magicky změní jeho život k dokonalosti, ale ve skutečnosti chtěl peníze proto, aby se cítil živěji. To si však neuvědomoval. Protože nevěděl, proč vlastně peníze chce, neptal se ani: “Co mohu dělat pro to, abych se cítil živěji?” Místo toho si říkal: “Budu pracovat ještě více, i když mě má práce nebaví. Ještě více omezím činosti, které miluji, abych se mohl věnovat práci, za kterou dostávám peníze. Ode dneška nechám zábavu stranou a všechno si vynahradím, až zbohatnu.” Zjistil však, že má ke své práci ještě větší nechuť než předtím, a protože ji neměl rád, nemohl ze sebe ani vydat to nejlepší. Ve své práci proto nijak zvlášť nepostupoval a ani nebyl povýšen.
Doslechl se o spoustě způsobů, “jak rychle zbohatnout” a do několika z nich investoval všechny své peníze. Nějaké peníze si vypůjčil i na své kreditní karty. Nic z toho však nedopadlo, jak chtěl, a on přišel o spoustu peněz. Ještě o dvacet let později pracovat stále ve stejném zaměstnání, stěžoval si, že jeho práci nikdo neoceňuje, a pořád hledal další možnosti “jak rychle zbohatnout”, které by mu magicky otevřely dveře k bohatství a k dobrému životu. Plánoval si, že se bude věnovat svým oblíbeným činnostem, až bude mít dost peněz. Protože však nedělal to, co by ho oživovalo, nikdy své vytoužené peníze nezískal.

– z knihy Tvoření peněz, Sanaya Roman

Zdroj: Svět zázraků

hojnost1