Tag Archive | jednota

Dvojplameny – o co tu vlastně jde?

Mnoho lidí si pod pojmem dvojplameny představuje něco úžasného, až nadpozemského, unášející láskyplný vztah, intimní sdílení, milostné splynutí, šíření lásky a světla kolem sebe. Tyto vztahy jsou ale ve skutečnosti od takovéhoto jednostranného pojetí dosti vzdálené, jejich pravý význam a mysl je mnohem prozaičtější. Nejedná se o žádná bájná a vysněná spojení, jejich existence a žití v tomto hmotném světě je naprosto reálná. Důkazem jsou oni sami, jejich životy a úděly, kterými tu procházejí.

Veškeré Vesmírné dění probíhá v neustálém koloběhu zrodu a zániku, spojení a rozpadu. Vše pulzuje, přetváří se a sjednocuje, aby se následně mohlo opět rozpadnout a stvořit něco nového. Je jedno, zda se jedná o měřítko malé, či to největší, zda je časová jednotka hodina, či jsou to miliardy let. Menší díly a časové úseky jsou součástí větších celků a epoch. I lidské bytosti, dvojplameny, dvojice, které kdysi byly jedním, jsou součástí tohoto Vesmírného koloběhu. V okamžiku svého rozdělení, byl jeden jako druhý, stejného vnitřního upořádání, každý samostatný a soběstačný v rámci vyrovnaných principů, připraven projít vlastní cestou poznání.

Absolutní poznání na tomto světě zahrnuje prožití veškeré škály možností, všech možných způsobů bytí prostřednictvím mnoha životů. Tak, jak dvojčata zrozená z jednoho celku, v oddělení tímto procházejí, postupně se sobě vzdalují odlišností svých prožitků. Mohou se tedy během své pouti sama sobě jevit jako navzájem velmi odlišná a nesourodá. Není to však nic jiného než přirozený proces vlastní přeměny od zrodu po završení cyklu. Ke konci své cesty se dvojplameny opět přibližují a rozeznávají ve své podobnosti. Jejich poznání se blíží naplnění, stávají opět samostatnými a soběstačnými osobnostmi s vyrovnanými principy, takovými, jakými byly na počátku. Čím více mají oba odžito, tím více rozpoznávají jeden v druhém sami sebe a jsou více přitahováni k vytvoření jednotného společného celku. Kruh se začíná pomalu uzavírat.

A právě v tomto období se ve větší míře začínají setkávat osoby, které si připadají velmi blízké, jako by jedna v druhé spatřovala sama sebe. Zpočátku většinou ani jeden z nich netuší, oč jde, ale oba cítí, že je k sobě váže nějaké pouto, něco společného. To je počátek rozpomínání na to, co byli kdysi. Dvojice prožije až neuvěřitelné sblížení, pocit návratu domů. Po nějaké době však oba začnou podléhat svým starým, již zvládnutým zkušenostem, jejich spojení nabírá trhliny a zpravidla spěje k rozpadu – jejich rozluce. Odloučení se může opakovat, trvat měsíce, ale i desítky let, tak dlouho, až každý z páru dokončí svoji vlastní cestu poznání, prožije, pochopí a přijme jakoukoli variantu života jako jednu z možností, a to bez odsuzování kterékoli. Završením cesty poznání je vše dorovnáno, jejich svazek se stává jednotným, stabilním a schopným tvořit něco nového.

Takže, o co tu vlastně jde? O život a jeho prožívání ve všech jeho možných polohách a podobách. O pochopení veškerého dění a všemožného konání, jako jedné z možností života. To je poznání veškerého žití a přísluší každému z nás. Bez ohledu na to, zda již kdo svůj dvojplamen rozpoznal či ne, máme tu žít a prožívat až do chvíle naplnění. Dvojplamenné pouto je pouze směrovkou a vodítkem, kdy nám dvojče, zrozené ve stejný okamžik a za shodných okolností, pomáhá rozeznat, která zkušenost nám ještě chybí k nalezení sebe samého, k návratu do prvotního zrodu, kdy kruh se uzavírá. Vše pulzuje, přetváří se a sjednocuje, aby se v okamžiku absolutního stavu mohlo zrodit něco nového…

Ivana „Geri“ Kutnarová

Zdroj: https://dvojplameny.wordpress.com/2017/08/23/dvojplameny-o-co-tu-vlastne-jde/

Reklamy

PŘIJETÍ TEMNOTY V ŽIVOTĚ

Stále se setkávám s tím, jak vzdálená je nám temnota. Jak se jí snažíme všemožně obcházet, ignorovat, případně s ní ze strachu bojujeme.

Zvolili jsme si žít tento život v lidském těle – v hutném, hmotném těle, které nám darovala Matka Zem. Zvolili jsme si (a to už mnohokrát) být tu na Zemi a prožívat vše, co patří k lidství.

Všude se píše o jednotě, píše se také o světle, o překračovaní duality, transformování temnoty, málokdo však dokáže v tomto světě žít s plným přijetím nejen světla, ale i temnoty.

Jako by se z temnoty stalo ohromné TABU. Na jednu stranu se o ní povídá, ale jen tak okrajově, případně na spirituální notě, že ji přicházíme transformovat, přeměňovat, překračovat atd. Na straně druhé je to spíše něco, co máme v sobě hluboko potlačené a z čeho máme strach… z čeho bychom podle společenských měřítek měli mít strach a s čím je lepší se nezaplétat.

Jenže, co když to tak úplně bez té „temnoty“ nejde… :-)

Sledujete už jen to, co toto slovo s vámi dělá, jaké asociace ve vás vyvolává, co vám hned mysl začne předkládat….

Když už o ní mluvíme, často je to jen v jakémsi spirituálno-povrchním teoretizování. Často dokážeme vyšlehnout pasáže od „moudrých mistrů“ a tím je to hotovo. Přece je lepší být napojená na zdroj a ve svém světle, než mít co do činění s „temnotou“.

I v Poselsvích od Jeshuy Jeshua hovoří: „Přišli jste sem především proto, abyste transformovali temnotu, abyste přinesli své světlo na temné části sebe sama…“

Většina z nás kývá hlavou, že ví, o čem je řeč.

Často jsme však velmi vzdálení skutečné podstatě toho celého. Temnota není nic špatného, není to ani nic zlého a něco, z čeho bychom měli mít strach.

Temnotu bych mohla nazvat i hustotou, hutností, hmotou. Proč z ní ihned vytvářet přízraky….v přízraky se temnota proměňuje právě ve chvíli, kdy jí začneme odmítat, kdy ji NEPŘIJÍMÁME.

Chceme transformovat temnotu, tak jak řekl i náš milovaný Ješua, pro mě však je tato transformace právě v tom, že ji přijmu stejnou mírou jakou dokážu přijímat i světlo. Kdy temnotu nevyjímám ze života na Zemi, kdy ji respektuji, kdy ji nejen vidím, ale celým srdcem ZŘÍM. Pak se nemusí projevovat jakkoli démonicky a strašit nás…

Teprve potom, kdy přestanu dělat rozdíly mezi temnotou a světlem, mohu mluvit o jejím překročení.

Když jsem naznačila slovo hustota, hmota… Viděla jsem nedávno obraz… Moje podstata – samotná jiskra života, můj Duch si vybral právě tohle tělo (husté, hmotné) a přišel jsem právě tuto hmotu a tělo zažívat, prozářit… Nepřišel se této hmoty zbavit, nepřišel se zbavit ani této hustoty, nepřišel se dokonce zbavit ani hutných emocí, ani temných stránek lidství. Přišel je v prvé řadě PROŽÍT.

Když už jsme zmínili mého milovaného Ješuu, máte snad pocit, že by sem přišel s temnotou bojovat? Že by se právě jeho temnota nedotýkala? Copak neměl lidské tělo? Copak neprožíval všechny emoce a pocity? Právě on byl ten, který temnotu prošlapal do ohromných hlubin pro nás pro všechny, jsou tam jeho stopy, které jednoduše cítíte a vnímáte, když s temnotou přestanete bojovat.

Je však také mnoho takových, kteří si po vzoru církve stále myslí, že snad jeho jediným posláním bylo, aby vstal z mrtvých, a ještě 2000 let po jeho ukřižování jsme všichni pykali jako hříšníci za tento čin. Aby nám to každý den připomínal sochami zuboženého těla na kříži… vidíš ubohý člověče, co jsi způsobil… teď za to plať. Pokud existuje skutečná temnota, která nahání strach a nepozorovaně se plíží do myslí lidí, pak je to právě tato temnota.

Když zůstaneme zaseklí jen v tom rádoby „světlém či světelném“ pojímání světa, ztratíme se… Duch přišel prozářit tělo… a tak ho prozářil a to se rozpadlo na prach. TEČKA.

Jenže ono tu pořád je, že? Dotýkají se ho všechny stránky lidství, všechny stránky života. Můžeme chápat, že ve své podstatě jsme samotným ZDROJEM, ale co s tím v každodenním životě, když to nedokážeme ani cítit. Pak často začneme odmítat všechny projevy lidství – husté emoce, bolest, hmotu, protože my jsme samotný BŮH a ten přece překračuje všechny tyto projevy.

Stále jsme však také člověkem – to jsme sem přišli žít. A ano, k lidskému životu, k lidskému bytí patří všechny druhy emocí od těch světloučkých a jemných, až po ty hutné a temné. Cítíme to vše v sobě. Čím víc se je snažíme „transformovat“, což je často u mnohých z nás jen spirituální označení pro potlačení a ignoraci, tím víc se v nás střádají a vyplouvají na povrch.

Co je na nich špatného? Co je špatného na hmotě? Nebýt hmoty, nemáte ani tělo, nebýt hmoty nezažijete, jaké to je být člověkem v celé své plnosti. Co je špatného na emocích? Co je špatného na projevech lidství? To jediné, z čeho bychom mohli mít obavy je podle mě naopak to, když začneme vše temné, husté, hutné odmítat jako něco nižšího, jako něco, co není hodno spirituálního ražení.

Máme tu také různá tvrzení, například: „Tam, kde je světlo není tma.“

Ve své podstatě je to fakt, jen co uděláte, když zapadne slunce, když na Zem padne noc? Budete ji popírat? Dáte si do očí sirky, abyste je udrželi otevřené, budete mít rozsvícené všechna světla v domě? Budete tahat krtka ven ze země, aby zůstal jen na světle, začnete mu léčit zrak, aby si zvykl jen na světlo, a tak „transformoval“ temnotu?

Celá transformace je v tom, že tuto temnotu PŘIJÍMÁM, že ji přijímám jako součást života na Zemi, že ji přijímám jako součást lidského života na Zemi. Máte radí i svou hutnější a lidskou část? Máte rádi svůj hněv stejně jako radost? Milujete svůj pláč stejně jako svůj smích? A možná ještě lépe řečeno, PŘIJÍMÁTE bez jakéhokoli souzení, posuzovaní a odsuzování svou bolest, strach, pláč stejně jako svou radost, lehkost a smích?

VLASTNÍ ZKUŠENOST

To, co mě vždy posune a kdy dokážu plně vnímat přijetí temnoty a to vše, co je zatím, je jednoduché. Když přijde těžká situace, hustá emoce, bolest, strach, ihned se zastavím, odejdu někam, kde jsem sama. Uvědomím si zas a znovu své tělo, vnímám ho… Cítím najednou v těle různá místa, kde mě tato situace „bolí“. Jdu pozorností na toto místo a cítím ho, jen to prožívám bez hodnocení, souzení, bez snahy cokoli propustit atd… Někdy přijde pláč a vnímám místa, kde to píchá, kde to bolí a jsem tam tak dlouho, dokud se neozve jiné místo nebo dokud to neprojde. Velmi zajímavé na tom je, že když jste v těle, když vnímáte, co se v něm děje, snadněji odlišíte svou mysl a ego, které vám do toho začne povídat: „Vidíš, tohle řekl, tohle udělal, chudinko. Vidíš, jak to bolí? Jsi k ničemu, ztracená, zoufalá, atd…“ Tuto linku ega už dokážu vnímat, nechávám ji však být, protože tam, kde skutečně jsem, je mé tělo. Takto to trvá pár minut a nemám pak problém i svému dvouletému synovi říct, že jsem byla nazlobená, netrpělivá nebo smutná a tak jsem si to šla prožít. Až se mě jednou zeptá jak, ráda mu to povím, aby se případně mohl inspirovat, co dělat s emocemi, které najednou přijdou.

Když si takto umožním situaci PROŽÍT, cítit, vnímám zároveň to ohromné, klidné a silné, co je nejen za touto emocí, ale co je i za celou temnotou i světlem. Je to taková vnitřní síla, klid, který mi umožňuje nechat i těžké situace existovat a zároveň se v nich neztratit, nenastoupit na cestu, kterou mi neomylně ukazuje ego – jednoduše i tuto cestu ega nechat být… protože ona se sama „vytratí“, když cítím to velké, co je za tím vším.

Zjistila jsem, že když si tohle dovolím, tato emoce, tento stav, nezůstává uvnitř těla. Může se jít dál, nemám pak tendenci ji živit, připomínat při každé vhodné příležitosti. Ono to totiž i s tou hmotou, hustotou, temnotou funguje tak, že dokud jí nedám prostor a neumožním ji takové prožití, usadí se v mém těle na různých místech a vždy se s ohromnou razancí připomene. Vše, co potlačíme tam zůstane a tak pak dochází k tomu, že máme tělo nemocné, bolavé, že jsme plni nevyjádřených emocí, pocitů, tužeb, činů a už se v tom ztrácíme. Od svého dětství jsme toho nastřádali mnohé, často to DOBROVOLNĚ živíme, stále to opakujeme a máme to jako svůj životopis, který na potkání sdělujeme každému, kdo nás ještě nezná. Nepoznáváme pak navzájem sami sebe, ale potlačené a nevyjádřené na egu zaměřené Já, které je často směsí dalších Já (rodičů, společnosti, přátel, spirituálních autorit atd.)

Uvědomila jsem si, že jedinou cestou je skutečně PROŽÍT, nechat být, nechat existovat, to, co v danou chvíli JE… tam je i cesta ke svobodě, tam je cesta k sobě – v přítomnosti. A pokud se mi jednoho dne podaří vnímat onu ohromnou sílu samotného Stvoření, která je součástí nás všech, nemusí být toto prožívání extrémní. Dřív jsem se potřebovala vydupat, vykřičet, vybušit do polštáře – když přijde taková silná emoce a mé tělo potřebuje ještě něco takto setřást, udělám to. Na druhou stranu jsem také poznala, že i bolestivou situaci, emoci, atd. mohu prožít velmi silně, velmi důvěrně uvnitř sebe v těle bez obrovských katarzí a vyjádření – opravdu ji cítit a vnímat, dovolit ji existovat a nechat projít a za tím vším vnímat tu ohromnou sílu, které jsme všichni součástí. Toť moje osobní zkušenost.

Potřebovala jsem někdy pomoct? Ano, potřebovala. Byla jsem v tom tak po uši, že jsem nedokázala už za tím vším vnímat samu sebe – své tělo. Zjistila jsem, že jsem přebrala zcela dobrovolně nejen vzorce a programy z rodiny, ale také od lidí, které jsem ve svém životě milovala, kterým jsem zkrátka věřila často víc než sama sobě, protože jsem si myslela, že vědí víc, že vidí víc než já, a že oni ví, jak to mám (rodina, přátelé, spirituální „učitelé“).

Často jsem s otevřeným srdcem takto „naivně“ přijímala bez toho, aniž bych si přitom DOVOLILA, umožnila vnímat skutečně samu sebe, své tělo, které jediné zná pro mě v danou chvíli tu pravou odpověď, vedení.

I to je v pořádku, milovaní. Je to součást lidské cesty, je to součást žití našeho Ducha v těle. Někdy požádat o pomoc někoho, komu důvěřujete, a kde to cítíte, je ohromným aktem sklonění svého ega – to spirituální nám v tom totiž dokáže velmi silně bránit, protože my už přece víme vše!

Všichni jsme JEDNO, naše podstata, naše jádro je něco, co nás spojuje. Tato JEDNOTA však přišla sem, aby poznávala samu sebe skrze toto tělo, zcela jedinečným způsobem, proč od toho utíkat… Ukotvěme tuto jednotu ve hmotě, stoupněme si na tu hutnou zem a vnímejme ji pod nohama. Když vyhrabete do země důlek, žádné světlo tam nevidíte, je tam tma… možná krtek, by nám o tom mohl povídat… přesto však samotné jádro Matky Země je jedno ohromné světlo, jeden ohromný Duch, který oživuje tuto planetu a jehož bytí vidíme v celé přírodě kolem sebe.

Milujte své tělo a milujte tělo Matky Země… milujte svou hustotu, hutnost, temnotu… A pokud TEĎ nedokážete cítit, že ho milujete, začněte tím, že ho budete VNÍMAT!

Stojí za to, respektovat a ctít i temnotu v sobě. Své temné, husté, hutné projevy člověčenství. Pak máme totiž možnost obsáhnout svou velikost a celistvost bez boje, bez potlačování, strachu a vymezování. Pak se stáváme skutečně svobodnými bytostmi.

Všechno potlačené, vše, co odsoudíme a necháme někde bokem, se v našem krásném těle usadí… začne to dusit to, čím skutečně jsme. Místo toho, abychom takto svou ohromnou podstatu dusili, zkusme jí spíš uhnout z cesty, dovolme ji zářit na všechno to hutné a husté – ne proto, aby to zmizelo, avšak proto, abychom to konečně uviděli, abychom to poznali a přijali stejně tak, jako to světlé v nás.

Duch v nás potřebuje místo a prostor, aby mohl zářit a prosvětlovat naše temné části… není tu proto, aby z temných částí udělal světlé, je tu proto, aby nám na ně posvítil a my jsme pochopili, že i ty jsou součástí nás samých. V momentě, kdy dojde k tomuto pochopení, nemám pak potřebu cokoli, co mi přijde do života, cokoli, co cítím, hodnotit a ani soudit. Jen to nechám existovat, zřím to, vnímám to a tak, jak to přišlo, to zase s láskou odejde. A přijde zase něco dalšího…

Touha po trvalém stavu jednoty, hojnosti, štěstí je předem nenaplněná touha, pokud ji stále hledám někde venku. Tento pocit jednoty cítím právě když přijímám SEBE ve všech svých projevech, když přijímám to, co JE, tak jak je. Jakákoli snaha mít to jinak, je jen snahou o popření skutečnosti. Ego, mysl nám zaručeně dá tisíc a jeden způsob, jak něčeho dosáhnout. Ano, můžete to zkoušet, tak dlouho, jak je vám libo.

Zkoušejte, žijte, dokud vás to přestane bavit, dokud nekleknete na kolena, rozpřáhnete ruce a ODEVZDÁTE SE ŽIVOTU. Opravdově, upřímně a hluboce. TAK SE STAŇ!

……………………

Je to inspirace. Prožitá a žitá… ale nic víc. Uvědomila jsem si, že v momentě, kdy z toho začneme dělat návod, nebude to fungovat. Je třeba to opravdu tak mít – být opravdoví vůči sobě sama. Skutečně to cítit v každé buňce svého těla.

Nesnažte se následovat moji cestu, ani cestu nikoho jiného. Může Vás to inspirovat, posvítit tam, kde jste třeba zrovna měli chvíli zhasnuto. A pak to celé PUSŤTE – nechejte to být a žijte své každodenní životy tak, jak sami cítíte, tak jak vám to jde.

Uvědomila jsem si, že to podstatné z našich textů k Vám prochází úplně jinou formou… Pokud Vám sdělujeme to, co prožíváme, působí to někde za slovy. Není třeba pátrat kde a jak. Není třeba chápat, není třeba vědět. Pakliže jsou u vás dveře otevřené,  tam někde v nitru se to dotkne těch správných míst.

Naše vědění je jen brzdou v tom, abychom skutečně žili a prožívali svůj život se vším, co jest. Abychom SE CÍTILI a VNÍMALI.

Psala jsem už víckrát o tom, že když přistupuji k jakékoli situaci – emoci s tím, že vím: vím, proč tu je, proč se to děje, co s tím udělat, s čím to souvisí atd., zůstávám zase jen a jen ve své mysli… nepustí mě to dál do těla, k prožitku. A tak můžu věci chápat sebevíc, ale v těle se to stejně uloží, protože tam jsem to SKUTEČNĚ neprožila. Bude to tam, i když mi to moje hlava, a co teprve ta ve spiritualitě zběhlá, skvěle a krásně vysvětlila.

To, o co jsem se tedy s Vámi chtěla dnes podělit a co mi velmi silně zní: PŘISTUPUJTE KE SVÝM EMOCÍM, BOLESTEM, ÚZKOSTEM, NEMOCEM tak, že NEVÍTE VŮBEC NIC. Tak, jako malé děti, které přistupují ke každému okamžiku nově a nezaujatě bez potřeby mu rozumět. Nejen že nevíte nic, ale ani nechcete vědět…  zkrátka to jen nechejte a žijte, dovolte životu ve vás probudit to, co chce být probuzeno, vyjádřit to, co chce být vyjádřeno, žít to, co chce být žito, ať už je to v danou chvíli velká radost nebo smutek.

Buďto víme vše nebo chceme vědět vše, chcete vědět, proč se to děje, s čím to souvisí, co vám to zrcadlí, co s tím dělat atd.

Byly doby, kdy jsme byli hodně v hlavě… city a pocity se neukazovaly, neprojevovaly… teď je doba, kdy jsme se o nich naučili hovořit… velmi hezky, velmi sofistikovaně, dokážeme si při takovém mluvení dokonce sáhnout na srdce a udělat odpovídající soucitnou grimasu – bohužel jsme takto v té hlavě zůstali. Pocity totiž cítíte… a abyste je cítili a vnímali, potřebujete být v těle, potřebujete sestoupit níž – do srdce, do břicha, do pánve, do nohou…

Nyní často mluvíme o tom, že cítíme a přitom, když se skutečně zastavíme a podíváme dovnitř, nevnímáme se. Jedeme naučené programy a způsoby, ať už z rodin, společnosti nebo vyčtené z nekonečné ezoterické „knihovny“.

Všichni jsme tak moudří, až jde z toho hlava kolem. :-)

Vždyť je to stále jen potrava pro mysl… CÍTÍTE TO?

Mysl je skvělá, dokáže být ohromně rafinovaná, ale z vlastní zkušenosti vím, že, když si OPRAVDU dovolíte vnímat sebe, své tělo a pocity, mysl ztrácí sílu. I ona si oddychne z toho nekonečného velení. Není třeba s ní bojovat, stejně jako není třeba bojovat s tím, co teď JE, co TEĎ CÍTÍTE… nemusíte ničemu rozumět, nic chápat, nic vědět, NEMUSÍTE!

Dokonce nemusíte ani něco PŘIJMOUT, když to jednoduše v tuto chvíli nejde… Dovolte si prožít to, že to NECHCETE, že vás to štve, že CHCETE vědět a nevíte, že vás to obtěžuje, že se toho chcete zbavit… Často si totiž nedovolíme tyto primární emoce prožít a už se je SNAŽÍME přijímat, protože někde tušíme, že tam by mohla být cesta… JENŽE… nejde přijmout něco, když toto přijetí necítíte opravdově – celou duší i tělem…

NAKLÁDÁME SI PŘÍLIŠ. Je to kolektivní velmi silný program, který se táhne celou společností, ať už se týká materiálního života i toho spirituálního. POVOLME!

Posílám Vám, milovaní, tohle „mé“ oblíbené POVOL… třeba se Vás dotkne tam někde hluboko a ve svém každodenním člověčím životě ucítíte tento pocit stále víc a víc. A tam pak začne skrze Vás, skrze Vaše tělo prosvítat to, co nás všechny spojuje.

Jsme nádherní, i když to ještě často nevidíme, nevnímáme. Stále to jsou však jen slova, dokud sami v sobě tuto nádheru nebudeme cítit.

POVOL, to je mé přání nám všem.

S láskou,
Denisa
www.bytvsrdci.org

Solara – FRAGMENT SOLAŘINA REPORTU NA KVĚTEN 2017

Příjezd na vrchol – Aktivace Světelné Věže AN!

Po mnoho let jsme měli příležitost odháknout se z duality, ale neudělali jsme to. Kdybychom to byli udělali předtím, situace ve světě by nyní nebyla v takovém hrozném stavu, jako je. Kdybychom přestali živit dualitu dříve, věci by se byly nedostaly do tohoto krizového bodu.

Měli jsme rádi své materiální pohodlí. Rádi jsme byli baveni a nesoustředění. Měli jsme rádi iluzi, že všechno je v pořádku. Měli jsme rádi předstírání, že všechno je normální a pomalu se zlepšuje. Nyní jsme v obrovském nepořádku, kdy všechno začalo být tak drastické, že to už není možné dál ignorovat. Kde naši světoví leadři jsou ignoranti a nedostává se jim soucitu. Kde vládnou peníze, ropa a moc.

Nyní, je všechno naprosto NA HRANĚ.

Květen je měsíc, kdy mnoho z nás dosáhne vrcholu vysoké hory, na kterou posledních pár let stoupáme. Na konci měsíce se odhalí nový pohled. Je to jako stoupat na horu, kde rozsáhlý vrchol blokuje výhled na druhou stranu. Až když dojdeme na vrchol, můžeme konečně vidět celých 360 stupňů, kterýžto rozhled se před námi dlouho skrýval.

Jakmile bude jednou tato rozsáhlá expandující realita odhalena, všechno se změní. S naší zvýšenou vnímavostí můžeme dělat ve svém životě nové volby. Mnoho hlavních kamenů, které jsme postrádali, bude nyní odhaleno. Jak vstoupíme do nepředstavitelně větší celistvosti, budeme neodvolatelně přeměněni.

AKTIVACE VĚŽE SVĚTLA AN

„Světelná věž An se nachází po celém světě v horách pokrytých mědí známých jako Předci (Antes)“….Egyptská kniha mrtvých.

23. května proběhne s 22 lidmi v Peru dlouho očekávaná Aktivace Věže Světla AN a Srdce AN.

Když Aktivujeme Věž Světla AN, do země se vloží nový vír (vortex), který bude sloužit jako vysílač a přijímač Nové Reality AN. Tento vír už je možná zde v Srdci AN vidět a cítit, ale ještě není ukotvený a aktivovaný. Jakmile bude, bude to jako rozsvícení vypínačem a vibrace Nové Reality AN bude velmi umocněna a bude možné ji cítit po celém světě.

Zajímavé je, že 24. května budou domorodci (San Bushman) v Kalahárské poušti v Africe dělat v Kapském městě svatý tanec nazývaný „Zapálení Ohně Jednoho Srdce“ , s 22 lidmi. Khomani San z Kalahári znovu zapálí Nejstarší Oheň Vesmíru, OHEŇ JEDNOHO SRDCE. Sanové chápou svou vesmírnou roli Udržovatelů nejstarších kódů, které rozvinuly náš kolektivní lidský strom do toho, kde jsme dnes. Udržují starodávné kořeny Vesmírného Stromu Života. Prostřednictvím mnohých obětí jsme udrželi vzpomínku pravdivou. Všechno je to součástí Andělského Plánu, který posouvá náš svět k tomu, abychom na kolektivní úrovni žili v míru.

Květen je velmi přeměňující měsíc, kdy se vynoříme z vířivky několika posledních měsíců a mnohé věci přinesou konečně své ovoce. Přináší nám to nádherné příležitosti vyháknout se z duality a ukotvit své bytosti v Nové Realitě. JE MOŽNÉ COKOLI!

Měsíc nám přinese mocné dávky Nové Reality AN. To otevře záplavové brány Nového Paradigmatu. Jakmile bude jednou věž Světla AN aktivována, otevře nám to přístup ke světům, které jsme předtím neviděli. To spustí MEGA RESET, který ovlivní všechny prvky našich životů. Tehdy se mnozí z nás začnou vynořovat z Matrixu (Matice)…

Květen nám přinese mnoho pohybu a průlomů. Zdaleka budou přesahovat cokoli, co jsme zatím zažili. Jsme ti Praví Jedinci, kteří utvářejí Novou Realitu. Vytváříme, posilujeme a stavíme na Nové Realitě. Jednota je naší neodmyslitelnou přirozeností a je čas to poznat a cítit to v každé části svých bytostí, ve všem, co děláme. Tehdy se odhalí noční můra duality jako falešná iluze, kterou vždy byla.

Květen je měsíc, kdy se sladíme se svou Opravdovostí tak jako nikdy předtím! V květnu mnozí z nás plně vstoupí do své osobní úlohy ve vzoru, v šabloně Jednoty – do té, která na nás čekala po eóny let. Začneme své životy žít sladěni s návrhem Nové Reality.

Toto je malý zlomek úplného Solařina reportu na květen 2017. Celý report a jeho týdenní updaty jsou k dispozici po přihlášení za 5 dolarů za měsíc (11 dolarů s updaty) v angličtině, němčině, portugalštině, ruštině a španělštině na NVISIBLE MERCADO.

Solara

www.nvisible.com

Pro všechny poutníky na Cestě Lásky do češtiny přeložila Markéta N.. (www.transformace.info). Tuto českou verzi je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy.

Dvě tváře Boha

Marie prostřednictvím Pamely Kribbe

Drazí krásní muži a krásné ženy,

Jsem tu s radostí. Během jednoho z mých životů na Zemi bylo mé jméno Marie. Nyní jsem zde s vámi v duchu, od srdce k srdci. Vnímejte mě jako rovnocennou, jako přítelkyni, sestru. Jsem zde uprostřed vás s pocitem radosti a entusiasmu v srdci, neboť vidím, že záříte. Jste otevřeni lásce, hojnosti, která tu je, částečně důsledkem vašeho vlastního tvoření. Když se lidé setkávají a sdílí své nejhlubší pocity, bolest, touhy, vytváří to pocit přijetí a společného spojení, které spolu s jednoduchostí a otevřeností ukazuje v každém z nás to nejlepší. Pojďme to spolu oslavit.

Vstupte Domů do svého srdce, do své vlastní esence a vnímejte, jak jste ve svém jádru uvolnění a šťastní. Věci jsou mnohem jednodušší, než se domníváte. Často vidíte spirituální růst jako něco komplikovaného, těžkého, něco, kde rostete pomalu, krůček po krůčku, je to jako když směřujete k univerzitnímu titulu, pro který musíte udělat to nejlepší, těžce pracovat a shromažďovat vědomosti a dovednosti. Pravda je však skutečně jednoduchá: ve svém srdci už víte vše, už tam jste, místo, kam toužíte jít, je již živé a vibruje uvnitř vás. Vnímejte živoucí světlo ve svém těle, které tu je bez jakéhokoli posuzování na dobré a zlé, bez posuzování toho, kým byste mohli nebo neměli být. Je tiše přítomné, čeká ve všech vašich buňkách v těle, dokud ho nespatříte a nespojíte se s ním.

Práce s vnitřním zvířetem, totemovým zvířetem, které vám vyhovuje, funguje velmi dobře, když chcete znovu nabýt svou esenci, neboť samotné zvíře je svobodné, instinktivní a intuitivní. V tom spočívá pravda, nikoli v hlavě a v mnohých představách, které jsou vám předávány tradicemi vaší kultury, je ve vašem srdci. Vnímejte živoucí světlo, které ve vás a kolem vás tančí, propusťte svou starost a dovolte nám užít si tuto chvíli! Existuje něco mnohem širšího, co vás nese. Nemusíte to vše vědět a chápat svým lidským já. Vnímejte ohromný proud živoucího světla, který protéká přírodou a vámi, neboť vy jste součástí přírody.

Dnes hovoříme o mužské a ženské síle. Záměrem těchto dvou energií je, že společně uskutečňují tanec radosti, štěstí, požitku a dokonce extáze. V průběhu historie se však stalo, že se tyto dvě energie odcizily, a tak je pro muže i ženy těžké postavit jeden k druhému most. Někdy dokonce žijí na svém vlastním ostrově, a to zraňuje oba.

Život by měl být oslavován v odevzdání a spontánnosti. Představte si na chvíli, že vás vezmu zpět do počátku stvoření. Ve skutečnosti počátek nikdy neexistoval, nicméně, aby to bylo pochopitelné, budu o počátku hovořit. Představte si, že esence Boha, stvoření, je koncentrovaný centrální oheň plný potenciálu, není tu však stále žádné rozlišení, žádné odlišení, je tu jen Jedno. Vnímejte hluboce soustředěnou sílu tohoto planoucího jádra. Vnímejte hluboké rozsáhlé ticho, které vše obklopuje a zároveň jeho naléhavost. Naléhavou sílu, která se chce otevřít jako květina na jaře. V srdci Boha je touha po tvoření, touha po prožívání, různorodosti, pestrosti, touha po bohatosti v možnostech tvoření.

Tímto způsobem z této nukleární síly, z tohoto ohně živoucího stvoření, pramenilo rozlišení, které dalo vzniknout proudu mužské a ženské energie, oba zrozené z Jednoho: dvě tváře Boha. Symbolicky si představte, jak se z tohoto Zdroje jednoty probudil první muž a první žena. Každý z nich nabral formu v jiném tvaru těla. Jednota se pohybovala jak v muži tak v ženě – stále se s formou ještě seznamovali.

Představte si to překvapení a údiv, když se navzájem uviděli, když se žena a muž na sebe dívali poprvé. Na jedné straně tu byla stejnost, oba byli zakořeněni ve Zdroji: život, který se chtěl otevřít, který chtěl oslavovat a zakoušet. Byla tu však i jinakost, to, že jsou odlišní, a to, že je mezi oběma těmito póly přitažlivost. Je tu úžas a touha poznat se navzájem.

Když je vše jedním, ve stavu jednoty, je tu jen malá možnost pro zkoumání, objevování, průzkum, učení. Ta nastává jen s dvojitostí, s dualitou. Původní záměr duality je radost, hojnost, objevování a těšení se navzájem. Záměr a hloubka vztahu mezi mužem a ženou je prožívat jeden v druhém jistý druh tajemství, mystéria a bez přestání ji hledat radostnou a potěšující cestou. Připomeňte si znovu tento pocit.

Jako duše jste přišli přímo z Jednoty, jste přímými posly, jiskrou Boha, jiskrou počátečního ohně. Jste plni hluboké moudrosti a připomínkou Domova, který jste nikdy neztratili, jen si to myslíte. Z tohoto hlubokého zdroje Jednoty, kterým jste, jste si zvolili mužské nebo ženské tělo a vybrali jste si v tomto životě zkušenost být mužem nebo ženou. Nejste tedy mužským nebo ženským principem, vybrali jste si však svou vlastní zkušenost a oblékli se do mužského nebo ženského těla.

Nyní se podívejte na své vlastní tělo, na své vlastní pohlaví jako na muže nebo ženu. Pozorujte to s neutrálním úžasem, jako něco, co jste, ale zároveň nejste. Jste víc než to, jste ve svém bytí neomezení. Když pohlédnete na svou vlastní ženskost nebo mužskost tímto způsobem, odstoupíte od toho a navrátíte se na chvíli do své domovské základny, do své energie duše, která si vybrala být mužem nebo ženou. Žádám vás, abyste si představili svou ženskou energii jako dívku. Vy jako duše, jako stará duše, která tolik cestovala vesmírem, vnímejte tuto dívku, svou vlastní ženskou energii uvnitř sebe a vezměte ji za ruku. Pak se podívejte na svou mužskou energii a vnímejte ji jako chlapce, malého chlapce, který vám patří, a i k němu natáhněte ruku. Milujete obě tyto děti a držíte ruce oběma.

Dejte si čas, abyste tento obraz vstřebali do sebe. Ctěte oba tyto aspekty sebe sama. Pociťte vlastní věčnost jako duše, a přesto respektujte tyto formy – být mužem nebo ženou a být chlapcem a dívkou. Zjistěte, ke kterému z dětí máte snazší přístup, a se kterým se spojujete bez obtíží. Pozorujte, kdo je na tom dobře. Jsou děti šťastné a spokojené nebo se některé z nich cítí osamělé a přehlížené? Pozorujte, jaké mají oblečení, zda se mohou svobodně a spontánně pohybovat.

Obě děti pozorujte a začněte s dívkou. Podívejte se přímo do jejich očí. Pokud je pro vás těžké najít a vidět dívku, představte si nějakou, vnímejte krásnou, silnou nebo hravou dívku, která stojí před vámi. Vyberte si tu, kterou si s radostí představujete, udržujte to hravé a lehké. Jakou dívku, byste rádi nosili na blízku? Zeptejte se této dívky: „Co Ti mohu dát, co tě učiní celistvou a naplněnou? Dívka vám to může dát najevo slovem nebo gestem. To stejné udělejte s malým chlapcem, který je tu s vámi. Pakliže ho hned nevidíte, vytvořte si chlapce tak, že necháte svou představivost bujet. Pohlédněte na toto dítě očima moudré matky, přijměte ho, přivítejte ho, neboť je krásný takový, jaký je, ať už je jakýkoli. Pak se tohoto chlapce, který představuje vaši mužskou energii, zeptejte: „Cítíš se se mnou doma? Cítíš se vítaný? Co ti mohu dát nebo co potřebuješ dostat, abys byl celistvý a naplněný?“

Pevně držte obě děti za ruce. Vnímejte, jak vy jste pánem, silným, ale také laskavým pánem, který dokáže oba elementy uvnitř sebe sama pojmout. Zacházejte s dětmi s úctou a respektem a v neposlední řadě, vnímejte, jak jsou konečně navzájem spříznění. Požádejte je, aby se chytily za ruce. Vidí se navzájem, je jim společně hezky? Nebo mezi nimi existuje jistá vzdálenost nebo nedůvěra?

Ve všem, co vás žádám, abyste dělali, vás vybízím k hravému přístupu bez tlaku. Nejedná se o mentální cvičení. Je to pomoc spojit vás s částmi sebe sama, které vám náleží, které vás vedou k vaší podstatě. V minulosti se stala ve společnosti mužská energie úzkoprsou a jednostrannou. Byla to rázná a strukturovaná energie, která byla nepřátelská k energii ženské. Existovalo tu mezi oběma energiemi mylné oddělení. Mužská energie se odcizila od svého původního středu. Odloučila se od duše, od Jednoty.

Bylo to, jako kdyby to mužské začalo chřadnout, neboť už nebylo vyživované živoucím zdrojem světla. Vy všichni, muži i ženy, se musíte s tímto dědictvím vypořádat. Dnešek si žádá přeměnu mužské energie. Prosím vás, abyste sledovali, co tato minulost udělala s malým chlapcem uvnitř vás, mužským vnitřním dítětem. Pozornost je často zaměřována na ženskou energii a na to, jak byla pronásledována a trpěla pod nadvládou agresivní mužské energie. Nyní se však podívejte, co to udělalo s chlapcem uvnitř vás, s původní mužskou energií ve své nevinné a čisté formě. To, co se v mnoha lidech přihodilo, jak mužích, tak ženách je, že jste v sobě tuto mužskou energii vnitřně popřeli, protože tato energie byla spojována s falešným zneužitím moci, manipulací a násilím.

To, co se uvnitř přihodilo, zvlášť na spirituální cestě, kdy se vaše pocity otevřely a obrátily dovnitř, je to, že se zvýšila vaše ženská energie a vy jste se stali citlivější k vnímání energií druhých a také ve sbírání jejich nálad a emocí a tato citlivost nemá hranice. To způsobuje, že na svých nohách stojíte vratce, protože se tak snadno spojíte s druhými. Vaše srdce se otevírá, ženská energie se rozvíjí, avšak mužská energie je stále neurčitá a odstrčená do rohu zapomnění. Není přípustná kvůli všem negativním významům, se kterými je spojována.

To je také případ citlivých mužů, kteří se bojí ukázat svou sílu, svou vizi, svůj oheň ze strachu, že budou agresivní a vrátí se zpět do staré mužské energie. Vnímejte to na okamžik sami v sobě, jaké to pro vás uvnitř je. Může vám tento chlapec skutečně ukázat svou sílu a dobrodružnost, svou vizi? Původní mužská energie má něco velmi tvořivého, může přinést změnu, chce tvořit a budovat, mít význam. Mužská energie uvnitř vás je energií, která vám pomáhá odvážit se vystoupit ve skupině nebo odvážit se osvobodit se od pout, kdy se odvážíte říci, „Já“, a to vše můžete činit propojením se svou duší, svým srdcem.

To se mnoho z vás musí naučit a znovu prožít: můžete být ohromní a silní, a přesto spojeni se svou duší. Požádejte svou mužskou energii uvnitř vás, aby se k vám vrátila jako totemové zvíře, které jste dnes viděli, nebo jako vnitřní chlapec, chlapec, který s vámi přišel žít. Nyní ho velmi jasně a výslovně požádejte, abyste přijali tuto energii uvnitř sebe. Tato mužská energie, která je vyrovnaná a čistá je součástí vaší podstaty: dává vám sílu skutečně se zakořenit jako jedinečná osoba, kterou jste. Nikdo jiný není jako vy. Odlište se! Proto jste přišli sem na Zemi. Vnímejte svou mužskou sílu zevnitř a vnímejte, jak přátelská je tato mužská síla k vaší ženské síle. Vaše mužská síla respektuje sílu ženskou. Chce být s ní, sloužit jí, spolupracovat s ní. Uznejte svou mužskou sílu! Vnímejte, jak proudí vaší páteří. Napřimte svou páteř a vnímejte proud odshora až dolů. Vnímejte sílu této mužské energie ve svých pažích a nohách, ve vašich rukách a chodidlech. Taktéž vnímejte, jak vám tato síla nabízí prostor tím, že dává hranice kolem vaší citlivosti.

Na Zemi přichází nová éra. Počátek se již odehrává a je znatelný. Tento nový čas vás potřebuje, potřebuje lidi s tlukoucím srdcem, spojenými s Jednotou a odtud schopné používat mužské i ženské elementy uvnitř sebe: sílu spojení, pochopení, laskavosti a také sílu postavit se za sebe, zaujmout místo, rozlišit, odvážit se říci „ne“. Ve spojení s ženskou energií je tato mužská energie zoufale potřebná. Vnímejte svobodu! Dovolte svému světlu zářit! To je to, co ve svém životě máte. Život má být tancem. Dovolte dualitě, aby byla opět zdrojem radosti, zvědavosti, objevování a dobrodružství. Můžete to ve svém vlastním životě uskutečnit tím, že v sobě tuto primární sílu cítíte.

Děkuji za vaši pozornost.

© Pamela Kribbe
http://www.jeshua.net

překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Pre Máriu Magdalénu v Tebe

Jej minulosť bola poznačená hriechom. Niesla v sebe odtlačky čarodejnice, prostitútky, klamárky, zradkyne. Odsúdili ju ako  pomätenú hriešnicu opantanú silou démonov. Vytetovali jej znak viny na telo i na dušu.

Tisíce rokov verila, že je príčinou Kristovho utrpenia – že ona môže za vyhasínanie plameňa bezpodmienečnej lásky. A bola pripravená za túto vinu obetovať všetko – svoju silu, krásu, zdravie, svoje sny, svoju lásku.

Toľko krát zlyhala. Ublížila. Zabila. Podviedla. Seba… Bože, mala toľko dôkazov, že kvôli nej je tento svet strateným miestom. Verila im. Verila, že musí prosiť o odpustenie, inak bude zatratená v ohni pekelných brán. Verila, že musí pykať, inak bude jej línia prekliata a poškvrnená krvou viny.

Nenávidela svoju slabosť, skrývala svoje slzy, tajila bolesť svojej duše. Predstierala, že je silná, že je rozumná. Chcela zabudnúť na divošku, ktorá zurčala v jej žilách. Krotila svoju dušu, spútavala ju reťazami povinností a maskou dokonalosti. Urobila všetko preto, aby sa vmestila do šablóny spoločnosti, aby sa hodila do vzorca tohto sveta.

Takmer to vzdala. Takmer zomrela v šialenstve prázdnych dní. Nenávidela seba a nenávidela muža. Odsudzovala ho za svoju bolesť, za to, že ju nedokázal chrániť, za to, že ju zradil.

Všetku prázdnotu a letargiu niesla vo svojom srdci, duši i vo svojom lone.

A keď už mala pocit, že je koniec, keď prestala cítiť poslednú nádej, vtedy plameň v jej posvätnom srdci, ten, na ktorý zabudla, no ktorý navždy stráži posvätnú ženu v nej, začal hriať. Začal tlieť, najprv slabučko, jemne, takmer nebadane. Začala cítiť teplo na hrudi, netušiac, že z popola povstal Fénix. Snažila sa odísť a nevšímať si ho. No tajomný hlas neznámeho ju lákal. Volala ju pramatka, privolávala ju bohyňa. Ju a jej sestry. Boli tisícky míľ vzdialené, no spomienka na dávne doby posvätných velkňažiek ich akoby zázrakom spájala.

(Art: Lily Moses)

Dnes sú ich tisíce, milióny. Žien, ktoré si spomenuli. Tých, ktoré už nemôžu späť. Nikdy sa nevrátia do temnoty svojej duše, lebo dnes vedia…

Vedia, že vina ani hriech neexistujú a že zlyhanie je iba neprijatou skúsenosťou. Že každá chyba v sebe nesie dar súcitu a múdrosti.

Vedia, že nikdy nie je neskoro začať žiť PRAVDU svojho príbehu.

Vedia, že pomsta a nenávisť nikdy nesplodia pokrok a liečenie, a preto nevstupujú do vojny zbraňami strachu a deštrukcie.

Vedia, že tvorenie je posvätné a robia to, čo milujú.

Vedia, že ŽENA je ŽIVOT. V ich žilách koluje  Gaia. Ich telá aj duše sú posvätným chrámom LÁSKY.

Sú to ženy, ktoré milujú MUŽA. Vo vnútri seba i toho po ich boku. Odpustili, pochopili, prestali súdiť. Opäť otvorili svoje srdcia a bez strachu dovolili mužom, aby ich chránili, aby im boli oporou a aby ich vzájomné spojenie navždy vyliečilo rany duality.

Sú to ženy, ktoré nesieme v sebe. MY, každá z nás, ktorá počúva hlas volania Márie Magdalény. Niet vinníka, niet odsúdeného, niet temnoty. Všetko pominulo a ostalo svetlo posvätnej jednoty.

My všetky v sebe nesieme príbeh Márie z Magdaly. Každá z nás sa zmenila z hriešnice na sväticu. A možno iba z času na čas, keď Luna kvitne v závoji noci a jej odlesk vidno v našich očiach – možno v tej chvíli si s pokorou spomenieme na cestu svojej duše. A potom ju v divokom tanci vášne a radosti požehnáme.

Nech múdrosť poznania tryská a spája posvätnú ženu. Nech naša sila rastie v našej jemnosti a schopnosť odpustiť je znakom života v Novej Zemi.

S láskou
Mirka

Zdroj: http://posolstva.slnkovsrdci.sk/pre-mariu-magdalenu-v-tebe

Záblesky nového

Nacházíme se nyní „mezi světy“. A to i v tom smyslu, že staré odchází, ale nové ještě zcela nevidíme. Nefungují dřívější plány, přání, vize, techniky, schopnosti, rady, informace. Nové nyní přichází jen v záblescích. Vidíme občas část našeho nového tvoření, nových schopností, nového stylu, ale ještě to nelze zcela uchopit. Vše jen tak probleskuje do nynějšího života…

A tak odpočívejme, nabírejme sílu do nového skoku. Lze cítit, že to bude něco velkého, co zatím ještě nelze vidět. Mezitím prostě jen tak buďme, radujme se, odpočívejme, věnujme se sobě, pečujme o sebe a své tělo. Všude vše kvete, probouzí se, voní. Inspirujme se přírodou, choďme do lesa, na louku, přivoňme ke květinám, pozorujme ptáky, zvířata, vnímejme živly, dívejme se do Slunce, spojme se s krystaly.

Kolem nás se nachází, jako v nějaké multidimenzionální hvězdě, velké množství světelných paprsků. Vše, co bylo vnímáno jako tzv. minulé či budoucí životy se slívá do jednoho bodu tady a teď ve vašem středu. Neustále tak nyní přeskakujeme z jednoho paprsku na druhý, přeskakujeme mezi nimi tam i zpět. Jednou je to tak a podruhé jinak, nevíme už, co bylo včera, jestli to vůbec bylo, co jsme prožili ve snu, ve vizi, co za běžného dne.

Můžeme se setkávat s různými, pro nás až nepochopitelnými reakcemi nám blízkých a milovaných lidí. Tito lidé se na chvíli sladili s některým z multidimenzionálních paprsků hvězdice, kde potřebují něco transformovat. Mohou vás tak v tu chvíli vnímat jinak, aniž by si vůbec uvědomovali, co se děje.

Když cokoli takového přijde, je důležité si říci, aha, něco se vyrovnává, transformuje. Zůstávám pevně ve svém středu, srdci, nereaguji hned ve vzteku, smutku, bolesti, ale jdu do sebe, vše prodýchám, podívám se na situaci z více úhlů pohledu, přijmu, pochopím, uvědomím si něco a jdu dál.

Tím, jak jsme jednou nohou v jednom chápání světa a druhou v jiném, tak se i více ukazují různé tzv. protiklady, a to jen proto, aby se vše zesílilo, přijalo a transformovalo do Jednoty.

Nelze již používat poučky, plány, informace, které fungovaly dříve. Objevují se nové schopnosti, nové vize, nové možnosti, nové tvoření. Zatím jen záblesky, ale nenechte se odradit tím, že toto nebude nikoho zajímat, toto si nikdo nekoupí, toto mě neuživí, budu za blázna. Dělejte to, co k vám přijde, co vychází ze srdce, co vám dělá radost a ono se to pohne. Lidé se také přelaďují a brzy je bude zajímat právě to nové, co se vám nyní začíná tvořit.

Tato planeta je velmi pestrá. Nachází se zde různé duše, s různými schopnostmi. Někdo je více zemský, někdo vesmírný, jiný andělský a další elfský. Co funguje jednomu, nefunguje jinému, co vnímá jeden, druhý neumí, někdo na něco potřebuje den, jiný měsíc či roky. A to je na tom to úžasné, ta pestrost duší, různé talenty, to, že se můžeme doplňovat, vzájemně posouvat a inspirovat. Jeden člověk navrhne konstrukci, druhý tomu dodá dech, další barvy, jiný zvuk…

Někdo potřebuje tvořit ve skupině, jiný sám, někdo chce být vidět a další si raději tvoří bez publika. Vše je v pořádku, každý člověk je jiný a vyhovuje mu jiný styl života, tvoření, fungování.

Každý z nás je jedinečným otiskem na této planetě, který se zde přišel „otisknout“.

S láskou – Antalii

Ivona Antalii
http://www.kliceksrdci.cz