Tag Archive | jednota

Vaše motto – odkaz od Zlatej dušičky

Lidé Země, loučíte se pomalu s rokem 17. Vězte, že poslední dny tohoto roku budou naplněny mnoha emocemi. Bude zde radost z úspěšně vykonaných zkoušek a zvládnutých situací, bude zde bolest z odchodu vašich bližních, zklamání z toho, že se vám nedostalo to, po čem jste toužili. A jako každý rok budete naplněni očekáváním dnů příštích, toho, co vám rok 18 přinese. Každý z vás však je zaměřen na to, aby prožíval štěstí, radost, lásku a to stejné také jeho celá rodina. I my vám toto přejeme, přesto, že víme, že vše je relativní, vše má své důvody a také, že vše je nejen načasované, ale také spravedlivě vyvážené. A tak ten, kdo na sobě pracoval, získá odměnu a ten, kdo nebyl až tak poctivý, sklidí to, co sám zasel. Všem se dostane toho, co si zaslouží. Avšak z hlediska vyššího, jste všichni na jedné lodi, všichni máte své úkoly, máte své důvody. Všichni jste spojení tak, že tvoříte celek, což si vy sami ještě nejste schopni uvědomovat. Přichází však pochopení, které ve vás uvolní vaše předsudky, které vám otevře oči.

Lidé Země, zanechte malicherností a zaměřte se na to, aby každý následující den byl pro vás lepším, nežli ten předchozí, abyste dělali radost nejen sobě a svým bližním, ale také ostatním lidem, zcela neznámým. Neboť jak již bylo řečeno, z hlediska vyššího jste jedním a proto to, co činíte pro ostatní, to činíte také pro sebe samé. Lidé Země, my víme, že vás očekává mnoho další práce. A ta práce si bude vyžadovat vaše velké soustředění, mnoho energie a také bolest, neboť budete muset opouštět to, co s vámi bylo velmi dlouhou dobu. Bylo to vaší součástí. Dosud však nevidíte, že vás to činilo slabými a nemocnými, zaměřenými zpět. Nyní se odpoutáváte od svých bolestí proto, abyste se mohli radovat. My bychom chtěli, abyste se radovali. Ze všeho, co se vám podařilo, z každé maličkosti. Z toho, že jste se probudili a nastal krásný den, z toho, že jste zdraví, že jste schopni postarat se sami o sebe, jeden o druhého, že jste schopni prožívat přítomný okamžik a že jste součástí tohoto světa.

Máte mnoho možností, z čeho se radovat. Choďte spát s vizí toho, z čeho se budete radovat následující dny. Neboť i takto bojujete proti temnotě, které se rozlézá po této planetě. Každou svou myšlenkou umíte změnit to, co vás čeká v následujících okamžicích a s tímto také vstupte do dalšího roku. Toto ať se stane vaším mottem, vaším předsevzetím. Nepodléhejte tlakům společnosti a buďte klidní ve svých srdcích. Neberte si do života stres, neboť jsou důležitější věci a brzy toto poznáte. Brzy pochopíte, že nejdůležitější je cítit vnitřní klid a mír, který nezmění žádná vnější událost. Jsme potěšeni vaší snahou, ale víme, že máte daleko větší potenciál. Proto ho projevte. Jsme vámi a jsme s vámi i nadále. Milujeme vás.

Zdroj: http://zlata.dusicka.sweb.cz

Reklamy

Solara – FRAGMENT SOLAŘINA REPORTU NA ŘÍJEN 2017

Když se to stane jednomu z nás, stane se to všem!

Říjen nás nese k bouřlivější změně a svlékání toho, co nám už neslouží. Mnohé z toho je spouštěno šokujícími událostmi a Dokonalou Bouří, na které bychom snad touto dobou už měli být zvyklí, ale nejsme. Do mnoha z nás je znovu a znovu tvrdě naráženo. To nezahrnuje jen ty, kteří stojí této Dokonalé bouři přímo v cestě, ale i ty, kteří jsou hluboce naladěni na kolektivní rovinu.

Mnoho lidí po celém světě čelí situacím, kdy všechno ztrácí. Jiní se blíží tomu, že všechno ztratí. To se stane kdykoli, kdy přehodnotíme a přeorganizujeme ve svém životě priority. Jsme obnaženější a opravdovější. A děje se to náhle.

Když zažíváme největší krizi, stáváme se součástí něčeho EPICKÉHO – něčeho, co je za naším individuálním já nebo za životem, který jsme předtím žili. Během této krize pomůže sedět jako Tichý Pozorovatel a držet všechno v Pravdivosti. Můžeme odsunout stranou své strachy a zůstat ve svém plném vědění, že toto NENÍ PŘIJATELNÁ REALITA. Můžeme se dotknout ohně nebo čehokoli, co má krize po ruce. Mluvíme s tím. Dáváme tomu lásku, Stáváme se s tím JEDNÍM. Toto spojení s ohněm nebo jinou krizí nás přenese přímo do Bezčasových Pravých Světů. Jakmile se to jednou stane, nevrátíme se odtud nezměnění.

Jakmile krize přejde, je těžké si vzpomenout, co bylo před ní důležité. Naše priority se náhle přesunuly. Všechno bylo vypáleno v Ohních Přeměny. Pokud si vzpomeneme na něco, co jsme dělali dlouho, ztratili jsme všechnu motivaci k tomu to dělat.

Když tento měsíc začínal, mnoho z nás mělo pocit únavy z bitvy. Jsme jako půda nasáklá vodou, která nesnese už ani jednu další kapku. Opravdu potřebujeme prodloužený odpočinek, ale víme, že se to asi nestane. Opravdu nechceme zažít další drama nebo Dokonalé Bouře. Nechceme být tlačeni do akce nebo se potýkat s další krizí.

V roce 1992 jsme dospěli do bodu, kdy byla Nejvyšší LÁSKA tak silná a ohromná, že naše osobní srdeční čakry nestačily k tomu, aby ji zpracovaly. Tehdy jsme měli udělat posun od našich individuálních srdečních čaker k našemu Jednomu Srdci, což je Srdce JEDNOTY. To je nekonečně silnější a rozsáhlejší emocionální tělo.

Teď to došlo do bodu, kdy potřebujeme udělat další ohromný posun. Tentokrát je to od našich individuálních já k naší Jedné Opravdové Bytosti. Naše fyzické tělo je dokonalou mapou naší Jedné Opravdové Bytosti. Skládá je z individuálních a jedinečných částí těla, které dohromady, jako Jeden, tvoří plně funkční tělo. Pokud se něco stane části našeho těla, ovlivní to celek. Například, když nás bolí zub, zbytek našeho těla se necítí dobře. Bolest našeho zubu ovlivní všechno, co zažíváme. Když nakonec jdeme se svým zubem k zubaři, nemůžeme poslat jenom ústa musí tam jít celé naše tělo.

Totéž platí o Jedné Opravdové Bytosti. Když část naší Jedné Bytosti trpí, cítíme to všichni. Pokud část naší Jedné Bytosti hladoví a my máme spoustu jídla, vytvoříme pocit hladu v jiné oblasti naší bytosti, jako je hlad po lásce a hlad po porozumění.

Tak jako neřekneme našemu zubu: „To je tvůj problém. Tvůj dost drsný, špatný problém. Poraď si s ním sám.“, tak to také nemůžeme říct částem naší Jedné Bytosti, které byly zatopeny, vypáleny nebo zbořeny zemětřeseními. Nemůžeme ignorovat ty z nás, kteří se snaží přežít v dobách, které přinášejí velkou výzvu. Když se to děje jednomu z nás, děje se to všem!

Nyní máme rozšířit své vědomí, aby vždy objímalo naší Jednu Pravou Bytost. Musíme stále prohlubovat svůj Soucit a plně objímat celé lidstvo, zvláště ty, kteří procházejí dobou výzev. Je čas zjistit, že jsme neoddělitelně spjatí s Pachamamou a všemi přírodními světy jako Jedna Pravá Bytost. Držet všechny Světy uvnitř Světů ve vyrovnání pozic do linie s Čistou Pravou Láskou. A pak všechno vzít do Bezčasových Pravých Světů Nové Reality.

Není čas přestat se účastnit toho, co se děje ve světě. Také není čas upadnout do režimu reakcí, kdy jsme neustále uváděni do bitev a oslabováni každým nejmenším, rozčilujícím detailem toho, co se děje. Už není vhodné být zaměřeni jen na svůj individuální „duchovní“ vývoj nebo osobní přání. Nemáme ten luxus být vstřebáni svým já. Není čas hledat další rozptýlení, snažit se vydělat spoustu peněz nebo si koupit nejnovější přístroj.

UŽ NEMŮŽEME ZAVÍRAT DVEŘE PŘED VNĚJŠÍM SVĚTEM.

UŽ NEMŮŽEME DRŽET SAMI SEBE ODDĚLENÉ OD NAŠÍ PRAVÉ BYTOSTI!

Všichni potřebujeme být ve stavu neustálé PLNÉ OSTRAŽITOSTI. Daleko od čiré nutnosti. Držet Paprsek se nyní stalo a stává naším Novým Normálem. Není okamžik, kdy bychom měli přestat obklopovat v kruhu planetu Láskou, Soucitem, Ochranou a Opravdovostí. Je čas stát se daleko, daleko VĚTŠÍMI! Musíme rozpínat své bytosti, abychom cítili celou planetu, celé lidstvo a Pachamamu, která sídlí v nás. A MUSÍME TO UDĚLAT PRÁVĚ TEĎ!

Pojďme cítit, milovat a chránit naší Jednu Pravou Bytost a naši nádhernou, obléhanou planetu. Pomožme těm, kteří procházejí těžkými časy, jakkoli budeme moci. Držme energetické pole Nové Reality jeden pro druhého. Energie jsou prostě příliš silné a příliš reálné na to, abychom se snažili jimi projít sami. To přesně musíme dělat. Proto jsme tady!

Tak posilujeme rezonanci Nové Reality v každém okamžiku, každým nádechem a výdechem. Musíme být stále více vyháknutí z duality a vědomě se vplétat do JEDNOTY. To není něco, co můžeme udělat později, musíme to udělat teď! Tak sloužíme jako kotevní bod pro nadcházející změnu systémů reality.

KDYŽ SE TO STANE JEDNOMU, STANE SE TO VŠEM!

Solara

www.nvisible.com

Pro všechny poutníky na Cestě Lásky do češtiny přeložila Markéta N.. (www.transformace.info). Tuto českou verzi je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy.

Dvojplameny – o co tu vlastně jde?

Mnoho lidí si pod pojmem dvojplameny představuje něco úžasného, až nadpozemského, unášející láskyplný vztah, intimní sdílení, milostné splynutí, šíření lásky a světla kolem sebe. Tyto vztahy jsou ale ve skutečnosti od takovéhoto jednostranného pojetí dosti vzdálené, jejich pravý význam a mysl je mnohem prozaičtější. Nejedná se o žádná bájná a vysněná spojení, jejich existence a žití v tomto hmotném světě je naprosto reálná. Důkazem jsou oni sami, jejich životy a úděly, kterými tu procházejí.

Veškeré Vesmírné dění probíhá v neustálém koloběhu zrodu a zániku, spojení a rozpadu. Vše pulzuje, přetváří se a sjednocuje, aby se následně mohlo opět rozpadnout a stvořit něco nového. Je jedno, zda se jedná o měřítko malé, či to největší, zda je časová jednotka hodina, či jsou to miliardy let. Menší díly a časové úseky jsou součástí větších celků a epoch. I lidské bytosti, dvojplameny, dvojice, které kdysi byly jedním, jsou součástí tohoto Vesmírného koloběhu. V okamžiku svého rozdělení, byl jeden jako druhý, stejného vnitřního upořádání, každý samostatný a soběstačný v rámci vyrovnaných principů, připraven projít vlastní cestou poznání.

Absolutní poznání na tomto světě zahrnuje prožití veškeré škály možností, všech možných způsobů bytí prostřednictvím mnoha životů. Tak, jak dvojčata zrozená z jednoho celku, v oddělení tímto procházejí, postupně se sobě vzdalují odlišností svých prožitků. Mohou se tedy během své pouti sama sobě jevit jako navzájem velmi odlišná a nesourodá. Není to však nic jiného než přirozený proces vlastní přeměny od zrodu po završení cyklu. Ke konci své cesty se dvojplameny opět přibližují a rozeznávají ve své podobnosti. Jejich poznání se blíží naplnění, stávají opět samostatnými a soběstačnými osobnostmi s vyrovnanými principy, takovými, jakými byly na počátku. Čím více mají oba odžito, tím více rozpoznávají jeden v druhém sami sebe a jsou více přitahováni k vytvoření jednotného společného celku. Kruh se začíná pomalu uzavírat.

A právě v tomto období se ve větší míře začínají setkávat osoby, které si připadají velmi blízké, jako by jedna v druhé spatřovala sama sebe. Zpočátku většinou ani jeden z nich netuší, oč jde, ale oba cítí, že je k sobě váže nějaké pouto, něco společného. To je počátek rozpomínání na to, co byli kdysi. Dvojice prožije až neuvěřitelné sblížení, pocit návratu domů. Po nějaké době však oba začnou podléhat svým starým, již zvládnutým zkušenostem, jejich spojení nabírá trhliny a zpravidla spěje k rozpadu – jejich rozluce. Odloučení se může opakovat, trvat měsíce, ale i desítky let, tak dlouho, až každý z páru dokončí svoji vlastní cestu poznání, prožije, pochopí a přijme jakoukoli variantu života jako jednu z možností, a to bez odsuzování kterékoli. Završením cesty poznání je vše dorovnáno, jejich svazek se stává jednotným, stabilním a schopným tvořit něco nového.

Takže, o co tu vlastně jde? O život a jeho prožívání ve všech jeho možných polohách a podobách. O pochopení veškerého dění a všemožného konání, jako jedné z možností života. To je poznání veškerého žití a přísluší každému z nás. Bez ohledu na to, zda již kdo svůj dvojplamen rozpoznal či ne, máme tu žít a prožívat až do chvíle naplnění. Dvojplamenné pouto je pouze směrovkou a vodítkem, kdy nám dvojče, zrozené ve stejný okamžik a za shodných okolností, pomáhá rozeznat, která zkušenost nám ještě chybí k nalezení sebe samého, k návratu do prvotního zrodu, kdy kruh se uzavírá. Vše pulzuje, přetváří se a sjednocuje, aby se v okamžiku absolutního stavu mohlo zrodit něco nového…

Ivana „Geri“ Kutnarová

Zdroj: https://dvojplameny.wordpress.com/2017/08/23/dvojplameny-o-co-tu-vlastne-jde/

PŘIJETÍ TEMNOTY V ŽIVOTĚ

Stále se setkávám s tím, jak vzdálená je nám temnota. Jak se jí snažíme všemožně obcházet, ignorovat, případně s ní ze strachu bojujeme.

Zvolili jsme si žít tento život v lidském těle – v hutném, hmotném těle, které nám darovala Matka Zem. Zvolili jsme si (a to už mnohokrát) být tu na Zemi a prožívat vše, co patří k lidství.

Všude se píše o jednotě, píše se také o světle, o překračovaní duality, transformování temnoty, málokdo však dokáže v tomto světě žít s plným přijetím nejen světla, ale i temnoty.

Jako by se z temnoty stalo ohromné TABU. Na jednu stranu se o ní povídá, ale jen tak okrajově, případně na spirituální notě, že ji přicházíme transformovat, přeměňovat, překračovat atd. Na straně druhé je to spíše něco, co máme v sobě hluboko potlačené a z čeho máme strach… z čeho bychom podle společenských měřítek měli mít strach a s čím je lepší se nezaplétat.

Jenže, co když to tak úplně bez té „temnoty“ nejde… :-)

Sledujete už jen to, co toto slovo s vámi dělá, jaké asociace ve vás vyvolává, co vám hned mysl začne předkládat….

Když už o ní mluvíme, často je to jen v jakémsi spirituálno-povrchním teoretizování. Často dokážeme vyšlehnout pasáže od „moudrých mistrů“ a tím je to hotovo. Přece je lepší být napojená na zdroj a ve svém světle, než mít co do činění s „temnotou“.

I v Poselsvích od Jeshuy Jeshua hovoří: „Přišli jste sem především proto, abyste transformovali temnotu, abyste přinesli své světlo na temné části sebe sama…“

Většina z nás kývá hlavou, že ví, o čem je řeč.

Často jsme však velmi vzdálení skutečné podstatě toho celého. Temnota není nic špatného, není to ani nic zlého a něco, z čeho bychom měli mít strach.

Temnotu bych mohla nazvat i hustotou, hutností, hmotou. Proč z ní ihned vytvářet přízraky….v přízraky se temnota proměňuje právě ve chvíli, kdy jí začneme odmítat, kdy ji NEPŘIJÍMÁME.

Chceme transformovat temnotu, tak jak řekl i náš milovaný Ješua, pro mě však je tato transformace právě v tom, že ji přijmu stejnou mírou jakou dokážu přijímat i světlo. Kdy temnotu nevyjímám ze života na Zemi, kdy ji respektuji, kdy ji nejen vidím, ale celým srdcem ZŘÍM. Pak se nemusí projevovat jakkoli démonicky a strašit nás…

Teprve potom, kdy přestanu dělat rozdíly mezi temnotou a světlem, mohu mluvit o jejím překročení.

Když jsem naznačila slovo hustota, hmota… Viděla jsem nedávno obraz… Moje podstata – samotná jiskra života, můj Duch si vybral právě tohle tělo (husté, hmotné) a přišel jsem právě tuto hmotu a tělo zažívat, prozářit… Nepřišel se této hmoty zbavit, nepřišel se zbavit ani této hustoty, nepřišel se dokonce zbavit ani hutných emocí, ani temných stránek lidství. Přišel je v prvé řadě PROŽÍT.

Když už jsme zmínili mého milovaného Ješuu, máte snad pocit, že by sem přišel s temnotou bojovat? Že by se právě jeho temnota nedotýkala? Copak neměl lidské tělo? Copak neprožíval všechny emoce a pocity? Právě on byl ten, který temnotu prošlapal do ohromných hlubin pro nás pro všechny, jsou tam jeho stopy, které jednoduše cítíte a vnímáte, když s temnotou přestanete bojovat.

Je však také mnoho takových, kteří si po vzoru církve stále myslí, že snad jeho jediným posláním bylo, aby vstal z mrtvých, a ještě 2000 let po jeho ukřižování jsme všichni pykali jako hříšníci za tento čin. Aby nám to každý den připomínal sochami zuboženého těla na kříži… vidíš ubohý člověče, co jsi způsobil… teď za to plať. Pokud existuje skutečná temnota, která nahání strach a nepozorovaně se plíží do myslí lidí, pak je to právě tato temnota.

Když zůstaneme zaseklí jen v tom rádoby „světlém či světelném“ pojímání světa, ztratíme se… Duch přišel prozářit tělo… a tak ho prozářil a to se rozpadlo na prach. TEČKA.

Jenže ono tu pořád je, že? Dotýkají se ho všechny stránky lidství, všechny stránky života. Můžeme chápat, že ve své podstatě jsme samotným ZDROJEM, ale co s tím v každodenním životě, když to nedokážeme ani cítit. Pak často začneme odmítat všechny projevy lidství – husté emoce, bolest, hmotu, protože my jsme samotný BŮH a ten přece překračuje všechny tyto projevy.

Stále jsme však také člověkem – to jsme sem přišli žít. A ano, k lidskému životu, k lidskému bytí patří všechny druhy emocí od těch světloučkých a jemných, až po ty hutné a temné. Cítíme to vše v sobě. Čím víc se je snažíme „transformovat“, což je často u mnohých z nás jen spirituální označení pro potlačení a ignoraci, tím víc se v nás střádají a vyplouvají na povrch.

Co je na nich špatného? Co je špatného na hmotě? Nebýt hmoty, nemáte ani tělo, nebýt hmoty nezažijete, jaké to je být člověkem v celé své plnosti. Co je špatného na emocích? Co je špatného na projevech lidství? To jediné, z čeho bychom mohli mít obavy je podle mě naopak to, když začneme vše temné, husté, hutné odmítat jako něco nižšího, jako něco, co není hodno spirituálního ražení.

Máme tu také různá tvrzení, například: „Tam, kde je světlo není tma.“

Ve své podstatě je to fakt, jen co uděláte, když zapadne slunce, když na Zem padne noc? Budete ji popírat? Dáte si do očí sirky, abyste je udrželi otevřené, budete mít rozsvícené všechna světla v domě? Budete tahat krtka ven ze země, aby zůstal jen na světle, začnete mu léčit zrak, aby si zvykl jen na světlo, a tak „transformoval“ temnotu?

Celá transformace je v tom, že tuto temnotu PŘIJÍMÁM, že ji přijímám jako součást života na Zemi, že ji přijímám jako součást lidského života na Zemi. Máte radí i svou hutnější a lidskou část? Máte rádi svůj hněv stejně jako radost? Milujete svůj pláč stejně jako svůj smích? A možná ještě lépe řečeno, PŘIJÍMÁTE bez jakéhokoli souzení, posuzovaní a odsuzování svou bolest, strach, pláč stejně jako svou radost, lehkost a smích?

VLASTNÍ ZKUŠENOST

To, co mě vždy posune a kdy dokážu plně vnímat přijetí temnoty a to vše, co je zatím, je jednoduché. Když přijde těžká situace, hustá emoce, bolest, strach, ihned se zastavím, odejdu někam, kde jsem sama. Uvědomím si zas a znovu své tělo, vnímám ho… Cítím najednou v těle různá místa, kde mě tato situace „bolí“. Jdu pozorností na toto místo a cítím ho, jen to prožívám bez hodnocení, souzení, bez snahy cokoli propustit atd… Někdy přijde pláč a vnímám místa, kde to píchá, kde to bolí a jsem tam tak dlouho, dokud se neozve jiné místo nebo dokud to neprojde. Velmi zajímavé na tom je, že když jste v těle, když vnímáte, co se v něm děje, snadněji odlišíte svou mysl a ego, které vám do toho začne povídat: „Vidíš, tohle řekl, tohle udělal, chudinko. Vidíš, jak to bolí? Jsi k ničemu, ztracená, zoufalá, atd…“ Tuto linku ega už dokážu vnímat, nechávám ji však být, protože tam, kde skutečně jsem, je mé tělo. Takto to trvá pár minut a nemám pak problém i svému dvouletému synovi říct, že jsem byla nazlobená, netrpělivá nebo smutná a tak jsem si to šla prožít. Až se mě jednou zeptá jak, ráda mu to povím, aby se případně mohl inspirovat, co dělat s emocemi, které najednou přijdou.

Když si takto umožním situaci PROŽÍT, cítit, vnímám zároveň to ohromné, klidné a silné, co je nejen za touto emocí, ale co je i za celou temnotou i světlem. Je to taková vnitřní síla, klid, který mi umožňuje nechat i těžké situace existovat a zároveň se v nich neztratit, nenastoupit na cestu, kterou mi neomylně ukazuje ego – jednoduše i tuto cestu ega nechat být… protože ona se sama „vytratí“, když cítím to velké, co je za tím vším.

Zjistila jsem, že když si tohle dovolím, tato emoce, tento stav, nezůstává uvnitř těla. Může se jít dál, nemám pak tendenci ji živit, připomínat při každé vhodné příležitosti. Ono to totiž i s tou hmotou, hustotou, temnotou funguje tak, že dokud jí nedám prostor a neumožním ji takové prožití, usadí se v mém těle na různých místech a vždy se s ohromnou razancí připomene. Vše, co potlačíme tam zůstane a tak pak dochází k tomu, že máme tělo nemocné, bolavé, že jsme plni nevyjádřených emocí, pocitů, tužeb, činů a už se v tom ztrácíme. Od svého dětství jsme toho nastřádali mnohé, často to DOBROVOLNĚ živíme, stále to opakujeme a máme to jako svůj životopis, který na potkání sdělujeme každému, kdo nás ještě nezná. Nepoznáváme pak navzájem sami sebe, ale potlačené a nevyjádřené na egu zaměřené Já, které je často směsí dalších Já (rodičů, společnosti, přátel, spirituálních autorit atd.)

Uvědomila jsem si, že jedinou cestou je skutečně PROŽÍT, nechat být, nechat existovat, to, co v danou chvíli JE… tam je i cesta ke svobodě, tam je cesta k sobě – v přítomnosti. A pokud se mi jednoho dne podaří vnímat onu ohromnou sílu samotného Stvoření, která je součástí nás všech, nemusí být toto prožívání extrémní. Dřív jsem se potřebovala vydupat, vykřičet, vybušit do polštáře – když přijde taková silná emoce a mé tělo potřebuje ještě něco takto setřást, udělám to. Na druhou stranu jsem také poznala, že i bolestivou situaci, emoci, atd. mohu prožít velmi silně, velmi důvěrně uvnitř sebe v těle bez obrovských katarzí a vyjádření – opravdu ji cítit a vnímat, dovolit ji existovat a nechat projít a za tím vším vnímat tu ohromnou sílu, které jsme všichni součástí. Toť moje osobní zkušenost.

Potřebovala jsem někdy pomoct? Ano, potřebovala. Byla jsem v tom tak po uši, že jsem nedokázala už za tím vším vnímat samu sebe – své tělo. Zjistila jsem, že jsem přebrala zcela dobrovolně nejen vzorce a programy z rodiny, ale také od lidí, které jsem ve svém životě milovala, kterým jsem zkrátka věřila často víc než sama sobě, protože jsem si myslela, že vědí víc, že vidí víc než já, a že oni ví, jak to mám (rodina, přátelé, spirituální „učitelé“).

Často jsem s otevřeným srdcem takto „naivně“ přijímala bez toho, aniž bych si přitom DOVOLILA, umožnila vnímat skutečně samu sebe, své tělo, které jediné zná pro mě v danou chvíli tu pravou odpověď, vedení.

I to je v pořádku, milovaní. Je to součást lidské cesty, je to součást žití našeho Ducha v těle. Někdy požádat o pomoc někoho, komu důvěřujete, a kde to cítíte, je ohromným aktem sklonění svého ega – to spirituální nám v tom totiž dokáže velmi silně bránit, protože my už přece víme vše!

Všichni jsme JEDNO, naše podstata, naše jádro je něco, co nás spojuje. Tato JEDNOTA však přišla sem, aby poznávala samu sebe skrze toto tělo, zcela jedinečným způsobem, proč od toho utíkat… Ukotvěme tuto jednotu ve hmotě, stoupněme si na tu hutnou zem a vnímejme ji pod nohama. Když vyhrabete do země důlek, žádné světlo tam nevidíte, je tam tma… možná krtek, by nám o tom mohl povídat… přesto však samotné jádro Matky Země je jedno ohromné světlo, jeden ohromný Duch, který oživuje tuto planetu a jehož bytí vidíme v celé přírodě kolem sebe.

Milujte své tělo a milujte tělo Matky Země… milujte svou hustotu, hutnost, temnotu… A pokud TEĎ nedokážete cítit, že ho milujete, začněte tím, že ho budete VNÍMAT!

Stojí za to, respektovat a ctít i temnotu v sobě. Své temné, husté, hutné projevy člověčenství. Pak máme totiž možnost obsáhnout svou velikost a celistvost bez boje, bez potlačování, strachu a vymezování. Pak se stáváme skutečně svobodnými bytostmi.

Všechno potlačené, vše, co odsoudíme a necháme někde bokem, se v našem krásném těle usadí… začne to dusit to, čím skutečně jsme. Místo toho, abychom takto svou ohromnou podstatu dusili, zkusme jí spíš uhnout z cesty, dovolme ji zářit na všechno to hutné a husté – ne proto, aby to zmizelo, avšak proto, abychom to konečně uviděli, abychom to poznali a přijali stejně tak, jako to světlé v nás.

Duch v nás potřebuje místo a prostor, aby mohl zářit a prosvětlovat naše temné části… není tu proto, aby z temných částí udělal světlé, je tu proto, aby nám na ně posvítil a my jsme pochopili, že i ty jsou součástí nás samých. V momentě, kdy dojde k tomuto pochopení, nemám pak potřebu cokoli, co mi přijde do života, cokoli, co cítím, hodnotit a ani soudit. Jen to nechám existovat, zřím to, vnímám to a tak, jak to přišlo, to zase s láskou odejde. A přijde zase něco dalšího…

Touha po trvalém stavu jednoty, hojnosti, štěstí je předem nenaplněná touha, pokud ji stále hledám někde venku. Tento pocit jednoty cítím právě když přijímám SEBE ve všech svých projevech, když přijímám to, co JE, tak jak je. Jakákoli snaha mít to jinak, je jen snahou o popření skutečnosti. Ego, mysl nám zaručeně dá tisíc a jeden způsob, jak něčeho dosáhnout. Ano, můžete to zkoušet, tak dlouho, jak je vám libo.

Zkoušejte, žijte, dokud vás to přestane bavit, dokud nekleknete na kolena, rozpřáhnete ruce a ODEVZDÁTE SE ŽIVOTU. Opravdově, upřímně a hluboce. TAK SE STAŇ!

……………………

Je to inspirace. Prožitá a žitá… ale nic víc. Uvědomila jsem si, že v momentě, kdy z toho začneme dělat návod, nebude to fungovat. Je třeba to opravdu tak mít – být opravdoví vůči sobě sama. Skutečně to cítit v každé buňce svého těla.

Nesnažte se následovat moji cestu, ani cestu nikoho jiného. Může Vás to inspirovat, posvítit tam, kde jste třeba zrovna měli chvíli zhasnuto. A pak to celé PUSŤTE – nechejte to být a žijte své každodenní životy tak, jak sami cítíte, tak jak vám to jde.

Uvědomila jsem si, že to podstatné z našich textů k Vám prochází úplně jinou formou… Pokud Vám sdělujeme to, co prožíváme, působí to někde za slovy. Není třeba pátrat kde a jak. Není třeba chápat, není třeba vědět. Pakliže jsou u vás dveře otevřené,  tam někde v nitru se to dotkne těch správných míst.

Naše vědění je jen brzdou v tom, abychom skutečně žili a prožívali svůj život se vším, co jest. Abychom SE CÍTILI a VNÍMALI.

Psala jsem už víckrát o tom, že když přistupuji k jakékoli situaci – emoci s tím, že vím: vím, proč tu je, proč se to děje, co s tím udělat, s čím to souvisí atd., zůstávám zase jen a jen ve své mysli… nepustí mě to dál do těla, k prožitku. A tak můžu věci chápat sebevíc, ale v těle se to stejně uloží, protože tam jsem to SKUTEČNĚ neprožila. Bude to tam, i když mi to moje hlava, a co teprve ta ve spiritualitě zběhlá, skvěle a krásně vysvětlila.

To, o co jsem se tedy s Vámi chtěla dnes podělit a co mi velmi silně zní: PŘISTUPUJTE KE SVÝM EMOCÍM, BOLESTEM, ÚZKOSTEM, NEMOCEM tak, že NEVÍTE VŮBEC NIC. Tak, jako malé děti, které přistupují ke každému okamžiku nově a nezaujatě bez potřeby mu rozumět. Nejen že nevíte nic, ale ani nechcete vědět…  zkrátka to jen nechejte a žijte, dovolte životu ve vás probudit to, co chce být probuzeno, vyjádřit to, co chce být vyjádřeno, žít to, co chce být žito, ať už je to v danou chvíli velká radost nebo smutek.

Buďto víme vše nebo chceme vědět vše, chcete vědět, proč se to děje, s čím to souvisí, co vám to zrcadlí, co s tím dělat atd.

Byly doby, kdy jsme byli hodně v hlavě… city a pocity se neukazovaly, neprojevovaly… teď je doba, kdy jsme se o nich naučili hovořit… velmi hezky, velmi sofistikovaně, dokážeme si při takovém mluvení dokonce sáhnout na srdce a udělat odpovídající soucitnou grimasu – bohužel jsme takto v té hlavě zůstali. Pocity totiž cítíte… a abyste je cítili a vnímali, potřebujete být v těle, potřebujete sestoupit níž – do srdce, do břicha, do pánve, do nohou…

Nyní často mluvíme o tom, že cítíme a přitom, když se skutečně zastavíme a podíváme dovnitř, nevnímáme se. Jedeme naučené programy a způsoby, ať už z rodin, společnosti nebo vyčtené z nekonečné ezoterické „knihovny“.

Všichni jsme tak moudří, až jde z toho hlava kolem. :-)

Vždyť je to stále jen potrava pro mysl… CÍTÍTE TO?

Mysl je skvělá, dokáže být ohromně rafinovaná, ale z vlastní zkušenosti vím, že, když si OPRAVDU dovolíte vnímat sebe, své tělo a pocity, mysl ztrácí sílu. I ona si oddychne z toho nekonečného velení. Není třeba s ní bojovat, stejně jako není třeba bojovat s tím, co teď JE, co TEĎ CÍTÍTE… nemusíte ničemu rozumět, nic chápat, nic vědět, NEMUSÍTE!

Dokonce nemusíte ani něco PŘIJMOUT, když to jednoduše v tuto chvíli nejde… Dovolte si prožít to, že to NECHCETE, že vás to štve, že CHCETE vědět a nevíte, že vás to obtěžuje, že se toho chcete zbavit… Často si totiž nedovolíme tyto primární emoce prožít a už se je SNAŽÍME přijímat, protože někde tušíme, že tam by mohla být cesta… JENŽE… nejde přijmout něco, když toto přijetí necítíte opravdově – celou duší i tělem…

NAKLÁDÁME SI PŘÍLIŠ. Je to kolektivní velmi silný program, který se táhne celou společností, ať už se týká materiálního života i toho spirituálního. POVOLME!

Posílám Vám, milovaní, tohle „mé“ oblíbené POVOL… třeba se Vás dotkne tam někde hluboko a ve svém každodenním člověčím životě ucítíte tento pocit stále víc a víc. A tam pak začne skrze Vás, skrze Vaše tělo prosvítat to, co nás všechny spojuje.

Jsme nádherní, i když to ještě často nevidíme, nevnímáme. Stále to jsou však jen slova, dokud sami v sobě tuto nádheru nebudeme cítit.

POVOL, to je mé přání nám všem.

S láskou,
Denisa
www.bytvsrdci.org

Solara – FRAGMENT SOLAŘINA REPORTU NA KVĚTEN 2017

Příjezd na vrchol – Aktivace Světelné Věže AN!

Po mnoho let jsme měli příležitost odháknout se z duality, ale neudělali jsme to. Kdybychom to byli udělali předtím, situace ve světě by nyní nebyla v takovém hrozném stavu, jako je. Kdybychom přestali živit dualitu dříve, věci by se byly nedostaly do tohoto krizového bodu.

Měli jsme rádi své materiální pohodlí. Rádi jsme byli baveni a nesoustředění. Měli jsme rádi iluzi, že všechno je v pořádku. Měli jsme rádi předstírání, že všechno je normální a pomalu se zlepšuje. Nyní jsme v obrovském nepořádku, kdy všechno začalo být tak drastické, že to už není možné dál ignorovat. Kde naši světoví leadři jsou ignoranti a nedostává se jim soucitu. Kde vládnou peníze, ropa a moc.

Nyní, je všechno naprosto NA HRANĚ.

Květen je měsíc, kdy mnoho z nás dosáhne vrcholu vysoké hory, na kterou posledních pár let stoupáme. Na konci měsíce se odhalí nový pohled. Je to jako stoupat na horu, kde rozsáhlý vrchol blokuje výhled na druhou stranu. Až když dojdeme na vrchol, můžeme konečně vidět celých 360 stupňů, kterýžto rozhled se před námi dlouho skrýval.

Jakmile bude jednou tato rozsáhlá expandující realita odhalena, všechno se změní. S naší zvýšenou vnímavostí můžeme dělat ve svém životě nové volby. Mnoho hlavních kamenů, které jsme postrádali, bude nyní odhaleno. Jak vstoupíme do nepředstavitelně větší celistvosti, budeme neodvolatelně přeměněni.

AKTIVACE VĚŽE SVĚTLA AN

„Světelná věž An se nachází po celém světě v horách pokrytých mědí známých jako Předci (Antes)“….Egyptská kniha mrtvých.

23. května proběhne s 22 lidmi v Peru dlouho očekávaná Aktivace Věže Světla AN a Srdce AN.

Když Aktivujeme Věž Světla AN, do země se vloží nový vír (vortex), který bude sloužit jako vysílač a přijímač Nové Reality AN. Tento vír už je možná zde v Srdci AN vidět a cítit, ale ještě není ukotvený a aktivovaný. Jakmile bude, bude to jako rozsvícení vypínačem a vibrace Nové Reality AN bude velmi umocněna a bude možné ji cítit po celém světě.

Zajímavé je, že 24. května budou domorodci (San Bushman) v Kalahárské poušti v Africe dělat v Kapském městě svatý tanec nazývaný „Zapálení Ohně Jednoho Srdce“ , s 22 lidmi. Khomani San z Kalahári znovu zapálí Nejstarší Oheň Vesmíru, OHEŇ JEDNOHO SRDCE. Sanové chápou svou vesmírnou roli Udržovatelů nejstarších kódů, které rozvinuly náš kolektivní lidský strom do toho, kde jsme dnes. Udržují starodávné kořeny Vesmírného Stromu Života. Prostřednictvím mnohých obětí jsme udrželi vzpomínku pravdivou. Všechno je to součástí Andělského Plánu, který posouvá náš svět k tomu, abychom na kolektivní úrovni žili v míru.

Květen je velmi přeměňující měsíc, kdy se vynoříme z vířivky několika posledních měsíců a mnohé věci přinesou konečně své ovoce. Přináší nám to nádherné příležitosti vyháknout se z duality a ukotvit své bytosti v Nové Realitě. JE MOŽNÉ COKOLI!

Měsíc nám přinese mocné dávky Nové Reality AN. To otevře záplavové brány Nového Paradigmatu. Jakmile bude jednou věž Světla AN aktivována, otevře nám to přístup ke světům, které jsme předtím neviděli. To spustí MEGA RESET, který ovlivní všechny prvky našich životů. Tehdy se mnozí z nás začnou vynořovat z Matrixu (Matice)…

Květen nám přinese mnoho pohybu a průlomů. Zdaleka budou přesahovat cokoli, co jsme zatím zažili. Jsme ti Praví Jedinci, kteří utvářejí Novou Realitu. Vytváříme, posilujeme a stavíme na Nové Realitě. Jednota je naší neodmyslitelnou přirozeností a je čas to poznat a cítit to v každé části svých bytostí, ve všem, co děláme. Tehdy se odhalí noční můra duality jako falešná iluze, kterou vždy byla.

Květen je měsíc, kdy se sladíme se svou Opravdovostí tak jako nikdy předtím! V květnu mnozí z nás plně vstoupí do své osobní úlohy ve vzoru, v šabloně Jednoty – do té, která na nás čekala po eóny let. Začneme své životy žít sladěni s návrhem Nové Reality.

Toto je malý zlomek úplného Solařina reportu na květen 2017. Celý report a jeho týdenní updaty jsou k dispozici po přihlášení za 5 dolarů za měsíc (11 dolarů s updaty) v angličtině, němčině, portugalštině, ruštině a španělštině na NVISIBLE MERCADO.

Solara

www.nvisible.com

Pro všechny poutníky na Cestě Lásky do češtiny přeložila Markéta N.. (www.transformace.info). Tuto českou verzi je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy.