Lhář

Země prostřednictvím Pamely Kribbe

Drazí krásní lidé,

hovoří k Vám Země. Vnímejte mou přítomnost v sobě, neboť k vám hovořím a žiji prostřednictvím všeho, co cítíte ve svém těle. Jsem s vámi neustále spojena, a proto mě vnímejte, neboť mám srdce, které bije, esenci, kterou chcete ve svém životě na Zemi tady a teď přijímat. Dovolte si být mnou přijati.

Jsem mnoha způsoby vaše matka, neboť vás vyživuji prostřednictvím těla, které vám patří. Jazyk vaší duše a jazyk vašeho těla je v podstatě jedním. Duše, váš vyšší zdroj vedení a pravdy s vámi komunikuje prostřednictvím vašeho těla. Lidské tělo není jen fyzickou věcí, kusem hmoty, je to živoucí energie. Samotné je oživováno a nese poznání, které přichází z mé duše. A tak, když se inkarnujete do pozemského těla, přinášíte sebou vlastní vědění duše, vlastní pochopení a vývoj a vléváte si ho do formy pozemského těla, které nese moudrost ze mě: moudrost o životě na Zemi, „zákonech“, které zde platí, o tom, jak zde energie proudí a pohybuje se.

Je zamýšleno, aby vaše duše vstoupila do spolupráce s duší Země, se mnou, s tou, která hovoří. Jsem pro vás nástrojem a vy mě můžete používat. Chci vám pomáhat, podporovat vás a učit vás důvěřovat hlasu svého srdce. Srdce je součástí vašeho těla, je však také bránou k duši. Vaše břicho je místem, kde žije vaše vnitřní dítě, které je vaší autenticitou, nejhlubšími pocity, emocemi a touhami, vaše břicho je taktéž bránou ke zdroji životní síly. Vnímejte tedy tělo jako skutečný chrám své duše, živoucí chrám.

Nejste sami, vašim nejbližším přítelem je vaše tělo. Chce vám poskytnout všechny informace, které pro žití na Zemi potřebujete. Chce vám pomáhat činit volby založené na tom, co vnímáte a cítíte uvnitř. Začít se spoléhat na moudrost svého těla je pro vás možná největší výzvou, neboť způsobem, jakým jste podmíněni společností a tradicemi minulosti, jste začali přemýšlet ze své hlavy a chcete z tohoto místa kontrolovat a řídit život. Živoucí moudrost vašeho těla však nemá být takto strukturovaná a uvážlivá, tělo má svou vlastní dynamiku.

Dnes bych vám chtěla říct něco o důležitosti naslouchání svému vnitřnímu dítěti a svým emocím, o rozlišení mezi emocemi, které jsou čisté a přichází od samotného vnitřního dítěte a emocemi, které nepochází přímo od vnitřního dítěte, ale jsou spíš překroucené a zdeformované myšlenkami z vaší hlavy. To jsou emoce, které prochází interpretací založenou na předsudcích z vnějších měřítek, které kazí a narušují funkci emocionálních signálů. To je pro vás velmi důležité, neboť uvnitř víte, že následovat své pocity je pro vás nejlepší.

Snažíte se orientovat na své pocity, na to, co vám hovoří vaše srdce, duše. Přesto tu zároveň existují všechny druhy odporujících emocí, skrze které nedostáváte jasnost a které vám už neumožňují následovat své pocity tak snadno, jak tomu bylo dřív. Ráda bych proto učinila rozlišení mezi emocemi, které vyvstávají přímo z čistoty vnitřního dítěte, a mezi narušujícími či interpretovanými emocemi, které mají jinou atmosféru, které jsou méně přímé a čisté a často kombinací hodnocení a potlačených emocí.

Žádám vás, abyste nyní šli ke svému vnitřnímu dítěti a umožnili, aby se objevil obraz, jak to nyní s ním nebo s ní vypadá. Vaše vnitřní dítě je spontánní, umožňuje svým emocím, aby byly spatřeny bez jakéhokoli filtru. Číst emoce dítěte není komplikované, můžete to získat pohledem na jejich malé tváře: hněv, zmatenost, úzkost nebo entusiasmus, radost, potěšení. To jsou hlavní emoce, které od dítěte přichází nefiltrované. Co se však stane, když je původní proud zablokován, potlačen nebo přesměrován vnějšími měřítky? Dítě je za primární emoce potrestáno, to se často odehrává už během vaší výchovy. Převážná většina rodičů neví, jak se vypořádat se silou primárních emocí, a tudíž přesměrované emoce nabírají svůj vlastní život a dochází ke zkreslení.

Dám jeden příklad: dítě cítí spontánní smutek. Existuje konkrétní příčina – něco nemůže mít nebo se něco děje – a dítě pláče, protože je nahněvané. Ukazuje svůj smutek prostřednictvím slz a zoufalství. Rodiče říkají: „Nemusíš plakat, protože…“ a dávají dítěti všechny druhy důvodů, proč věci nejsou tak špatné, jak si dítě myslí. Rodič, dospělý, se pokouší utlumit smutek namísto jeho přijetí. Pokud je smutku dovoleno projít, umožněno dítěti zklidnit se, pak dítě přirozeně najde způsob, jak nastolit rovnováhu. Smutek nebude trvat věčně, ale zdá se, že se dospělí emocí bojí a snaží se je pak okamžitě omezit nebo v zárodku utnout.

Co se však dítěti děje, když mu není umožněno projevit tuto emoci přímo nebo jen částečně? Dítě si spojuje s emocí hodnocení, neboť si začíná myslet: „Není dobré projevovat smutek. Být smutný vlastně není dobré. Neměl by být, je neakceptovatelný.“ Dítě pak tuto „lekci“ obsáhne a bude reagovat stejným způsobem, když bude znovu vyzváno, aby své emoce ovládalo nebo když bude pokáráno. Emoce nezmizí, je to živoucí energie, která nemůže být uvolněna prostřednictvím hlavy, a tak potlačené emoce zůstávají a vytváří v dítěti nepokoj. Namísto nevinné, spontánní síly, kterou emoce původně nesou, musí být nyní svrhnuta a jít „do hlubin“, což nakonec nese sílu nepokojnou nebo dokonce toxickou. Když je dítě neustále káráno a řízeno, aby systematicky skrývalo nebo kontrolovalo své emoce, pak se začíná v dítěti vytvářet nádrž pohřbených emocí a díky tomu pak dítě může nakonec projevovat narušené chování.

Emoce se chce projevit sama přirozeně a opravdu to není problém, který je třeba vyřešit nebo odsunout, je to přirozené vyjádření pozemského těla, vypuštění. Funkce tohoto vypuštění je velmi důležitá, aby se mohla nastolit rovnováha mezi tělem a emocí. Když zrušíte toto vypuštění, vytváří to v dítěti, a později v dospělém, vzorce emocí, které jsou blokovány silou hodnocení, která jsou neustále předávaná dítěti a nyní také dospělému. Emoce sílí a okamžitá síla emoci vzdoruje, aby ji zadržela. Může to být smutek, ale také hněv, strach nebo stud – může to být cokoli.

Když se tyto emoce zruší a není jim umožněno, aby byly prožité nebo vyjádřené, naberou jiný tón, jiný „náboj“. Dlouho zadržovaný hněv se může například stát toxickým, přeměnit se na hořkost a nenávist nebo na cynismus a dokonce i na depresi. V depresi jste schopni vidět nejzazší formu emoce, která byla otočena dovnitř a nikdy ji nebylo umožněno vyjádření ven. Osoba už nevidí zdroj původní emoce, neboť spojení s vnitřním dítětem je mimo jeho dosah. Pokud byste této osobě řekli něco jako: „naslouchej svým pocitům“, pak to pro ni bude velmi těžký úkol, neboť je odpojená od svého vnitřního dítěte. Mnozí z vás jsou touto osobou, která se naučila držet své původní emoce pod kontrolou, skrývat je, blokovat je nebo je předat k přezkoumání seznamu hodnocení, které vám říkají, co je dovoleno a co není. Naslouchat tedy svým pocitům není obvykle tak jednoduché nebo samozřejmé.

Jak učiníte rozdíl mezi čistými zprávami od svého vnitřního dítěte a vyrušujícími a zkreslenými impulsy sklíčeného dospělého, kterým jste se do jisté míry každý stal? Jak rozpoznáte mezi těmito dvěma impulsy rozdíl?

Běžte zpět ke svému vnitřními dítěti, které jste viděli na začátku, a vnímejte jeho přítomnost. Vnímejte na chvíli jeho nevinnost, neboť je velmi čisté a přirozené. Je citlivé a zranitelné, ale taktéž velmi silné a čisté. Umožňuje, aby se všechny emoce projevovaly jako přirozená síla, která jimi protéká a pak odvane.

Kde ve vašem těle vnitřní dítě sídlí? Na chvíli to vnímejte. Odkud hovoří a jak je slyšeno? Vnitřní dítě vás pozývá, abyste k němu poklekli s něžností. Dítě přirozeně vyvolává něhu, neboť je tak bezelstné. Nevinnost je pro dítě typická. Držte se tohoto obrazu nevinného a spontánního dítěte, které není ve vaší hlavě ale v srdci nebo břiše.

Nyní vnímejte, co se pohybuje směrem k tomuto dítěti zevnitř, když se spojíte se svou hlavou a hodnoceními, která jsou zde stále aktivní. Jaký druh proudů z vaší hlavy k tomuto vnitřnímu dítěti proudí?

V každém z vás stále žijí úsudky z minulosti, věci, kterým nedovolíte, aby byly přítomné, což vás činí myslet si, že to, co děláte by mělo být lepší nebo jiné. Jsou to ta nutkání, která jsou uvalena na vaše vnitřní dítě, výsledkem toho se dítě cítí v nepohodlí a nevítané. Tyto instrukce, které jste si vytvořili o tom, co nemůžete a co byste neměli cítit, stále žijí ve vaší hlavě, přestože nejsou v souladu s vaší emocionální realitou. Kdo tedy vyhrává? Vše původní emoce nebo diktátor ve vaší hlavě, který mění emoce na něco „nepřijatelného“?

To, co se děje v energetickém poli vaší hlavy, je lež, maskování vaší původní emoce. Tímto způsobem je vnitřní dítě vsazeno do vězení a izolováno, což činí spojení s vašimi pocity často velmi obtížné. Nejdříve si potřebujete uvědomit lež nebo lháře ve vaší hlavě a to volá po jisté jasnosti v chápání sebe sama. Protože to, co je ve skutečnosti lež, jste se naučili mít jako pravdu: „takto se musíš chovat, tak to nemá být, toto není dovoleno.“ Nejdříve tedy musíte odhalit lháře v sobě a to vyžaduje odvahu a jasnost mysli, neboť lhář ve vás přijal identitu, svůj vlastní život. Tato identita často určuje, jak se prezentujete vnějšímu světu, je to však maska, falešná persona, kterou jste vytvořili, abyste jako vyrůstající dítě přežili a abyste později zapadli do společnosti.

A tak jsou ve vašem životě dvě role, které zde nazývám „lhář“ a „původní dítě“.

Označením části vás jako „lháře” chci tento aspekt vás samých soudit, neboť je téměř nevyhnutelné, že existuje v každém, kdo vyrůstá způsobem, jaký jsem popsala výše. Přesto je to role, se kterou se počítá. Lhář vám posílá všechny druhy signálu, které vám říkají, co máte a nemáte dělat, lhář vás odrazuje od dělání určitých věcí a pokouší se vás přesvědčit dělat věci jiné. A někdy s ním souhlasíte, neboť si skutečně myslíte, že je to správné.

Proto, abyste nalezli, zda je něco opravdu pravdou, je extrémně důležité spojit se se svým tělem a pohlédnout na emocionální realitu vašeho vnitřního dítěte. Snažte se vnímat rozdíl. Pokud se přemlouváte do něčeho od lháře, není to tón lásky a jemnosti, je donucovací a má potřebu vnucovat omezení. Na druhou stranu, když sestoupíte z hlavy do břicha, realita dítěte se zdá být otevřenější, jemnější, nevinná a mnohem pevnější a spolehlivější.

Vnímejte tento rozdíl v energii: přesvědčivý, často netrpělivý proud ve vaší hlavě a jemnou, nevinnou, otevřenou a stabilnější energii dítěte ve vašem břiše. Pevně se nyní pro toto dítě rozhodněte, umožněte mu skutečně prožívat vše, co cítí, a vnímat sílu a hodnotu, když tak činí, i když nevíte, co opravdu potřebujete, když je dítě například velmi nahněvané, smutné nebo zmatené.

Nechejte dítě být a nesnažte se ho omezovat. Umožněte energii, aby na vás přirozeně působila prostřednictvím toho, co dítě cítí, a pokuste se vaši „hlavu“ odsunout, když tak činíte. Pak se dítěte zeptejte: „Co nyní ve svém životě potřebuješ, abys bylo šťastnější, radostnější, veselejší?“ Vezměte dítě do náručí a pak s ním splyňte do břicha. Je to posel života, přijímá informace z vaší duše a chce vám je předat v pozemské formě čisté emoce. Propusťte soudce ve své hlavě a důvěřujte tomuto dítěti. Vnímejte podporu Země. Já jsem duší Země a ráda bych vás zahalila láskou a silou. Pozývám vás, abyste znovu důvěřovali původní přirozenosti, která je čistá a nevinná jako zvířata, rostliny a květiny.

Moc vám děkuji za vaši pozornost.

© Pamela Kribbe
http://www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Advertisement

PŘÍZNAKY VZESTUPU

1. Pocit, jako kdybyste byli v intenzivním energetickém poli; pocit stresu. Pamatujte, že si zvykáte na vyšší vibrace a nakonec si zvyknete. Na povrch jsou také vytlačovány staré matrice, vzorce chování a systémy přesvědčení. Uvnitř vás se toho děje mnoho!

2. Pocit dezorientace, najednou nevíte, kde jste, ztráta orientačního smyslu. Již se nenacházíte ve 3D, neboť jste již odešli, nebo jste v procesu odchodu do vyšších realit.

3. Zvláštní bolesti v některé z částí vašeho těla. Čistíte si a uvolňujete energetické bloky energie vibrující ve 3D, zatímco již vibrujete ve vyšší dimenzi.

4. V noci se budíte mezi 2. a 4. hodinou. Pak znovu usnete a znovu se probudíte v 5 hodin. Během vašeho snění se děje mnohé. Nelze tam pobývat souvisle dlouho, a proto potřebujete přestávku. Je to také hodina „čištění a uvolňování.“

5. Ztráta paměti. Obtížně si vybavujete slova. Velká četnost ztráty krátkodobé paměti a i svou minulost si vybavujete velmi vágně. Jste ve více jak jedné dimenzi v jednom čase a když jdete vpřed i vzad jako součást prostupu (zažíváte „rozpojení“). Vaše část je také částí Starého a to Staré je již navždy pryč. Setrvání v přítomnosti je způsob Nového světa.

6. „Slyšiny“ a „vidiny“. Při prostupu zažíváte různé dimenze, což je závislé od toho, jak jste citliví a jak jste naladěni.

7. Ztráta identity. Snažíte se dostat do vašeho Starého Já, ale to už tam není. Možná se na sebe díváte do zrcadla a nevíte, kdo jste. Již jste očistili většinu vašich starých vzorců a nyní ztělesňujete více světla a jednoduše řečeno, čistší božské já. Všechno je v řádu… jste OK.

8. Pocit, že jste „mimo tělo“. Možná můžete cítit, jako kdyby někdo mluvil, ale vy to nejste. Naše těla jsou poslední, co lze chytit a nejsou na stejném místě, jako zbytek nás. Tento fenomén může také nastat, neboť je to náš přirozený obranný mechanismus přežití, když se ocitneme v akutním stresu, cítíme se traumatizováni či mimo kontrolu. Vaše tělo nyní prochází lecčíms a možná v něm nechcete být. Může to být také způsob ulehčení procesu přechodu a vy nepotřebujete zažít to, čím zrovna prochází vaše tělo.

9. Období hlubokého spánku. Odpočíváte od veškeré té aklimatizace a integrujete se, zatímco se také utváříte pro další fázi.

10. Zvýšená citlivost na vaše okolí. Davy, zvuky, jídla, TV, jiné lidské hlasy a různé další podněty jsou téměř netolerovatelné. Snadno podléháte a stanete se lehce podráždění. Vylaďujete se! Vězte, že toto brzy pomine.

11. Závratě, ztráta rovnováhy, bolest v zádech a krku, zvonění v uších, „krupičnaté“ oči, rozmazané vidění (velmi časté), nespavost, srdeční palpitace a obtížné dýchání (také velmi obvyklé). Bolesti hlavy.

12. Rozbrečí vás cokoliv, ať již smutné, nebo úžasné věci.

13. Nepamatujete si významy věcí. Když zažíváte intenzivní období přechodového období a jste vrženi prostřednictvím jemných energií do vyšších realit, můžete například pozorovat koš na odpadky a nevědět, k čemu to je. Budete se muset dlouho spojovat s vaší pamětí „starého“ a sáhnout hodně daleko. To, k čemu přitom dochází je to, že vibrujete v bodě, kde všechno udržuje pouze význam a identitu, kterou tomu dáme. Ve vyšších realitách je energie prostě jenom energií bez nějaké nálepky či významu. Vše je čerstvé a nové. Jakýsi Kurs v odvolávání zázraků, bez „pokoušení se“.

14. Nemůžete si vzpomenout, co jste dělali, či s kým jste mluvili včera, občas dokonce ani na to, co jste dělali před hodinou. Ve vyšších dimenzích je realita právě v ten okamžik. Pokud něco nedržíme ve svém vědomí, prostě to přestane existovat. Nemáme žádné přílohy. Vytváříme si kolem sebe náš vlastní nový svět a to, co „nepodržíme“, přestává existovat. Vše je zcela nové, neboť začínáme zcela znovu, moment od momentu. Tento stav přichází a probíhá, ale je cvičením pro život ve vyšších dimenzích. Když nastává, může vzbuzovat trochu hrůzu.

15. Necítíte, že byste měli něco dělat. Jste v období odpočinku, „restartu“. Vaše tělo ví, co potřebuje. Navíc když začnete dosahovat vyšších hladin, „dělání“ a „nucení věcí, aby se staly“ se stane zastaralé, neboť Nové energie podporují ženskost vroucností, přijímání, tvoření, péče o sebe a vyživování. Požádejte Univerzum, aby vám „přineslo“ to, co chcete, zatímco vy se budete radovat a užívat si!

16. Ztráta touhy po jídle. Vaše tělo se připravuje na nový, vyšší stav bytí. Přinejmenším vaše část již nechce být více ve Starém.

17. Náhlé vymizení přátel, aktivit, zvyků, profesí a bydlišť. Vyvíjíte se až za to, čím jste bývali a tihle lidé a prostředí již nevyhovují vašim vibracím. Noví přijdou již brzy a bude to ta-a-a-ak dobré!

18. Již absolutně nemůžete vykonávat některé aktivity. Když se pokusíte dělat svou obvyklou rutinu a aktivity, cítíte se příšerně.

19. Dny extrémního vyčerpání. Vaše tělo ztrácí hustotu a prochází intenzivní restrukturalizací.

20. Energie chodí doslova ve vlnách. Někdy celý den něco pociťujete, s výjimkou například dvou hodin, kdy se vám zcela uleví a pak to začne nanovo. Dříve to bývalo obráceně, ale s blížícím se vstupem Země do vyšších vibrací se poměr obrací.

21. Potřeba velmi často jíst, kombinovaná s něčím, co vypadá jako záchvaty nízké hladiny cukru v krvi. Nárůst váhy (zejména v oblasti břicha). Touha po proteinu. Pro proces vzestupu potřebujete enormní množství paliva. Nárůst váhy společně s nemožností ji shodit, ať děláte cokoliv, je jedním z nejvíce typických prožitků. Věřte tomu, že vaše tělo ví, co dělá.

22. Emoce vám lítají nahoru a dolů. Naše emoce jsou otvorem pro uvolnění a uvolňujeme toho mnoho.

23. Zvětšující se „rozmluvy a mluvení sám se sebou“. Zjistíte, že k sobě mluvíte stále častěji. Najednou zjistíte, že už 30 minut chatujete sám se sebou. Zažíváte novou úroveň komunikace, která se stane plynnější, soustředěnější hlubší. Nezbláznili jste se. Pouze vámi plyne nová energie.

24. Uvolňování z rodinných vztahů. Se svou rodinou jste spojeni prostřednictvím karmy. Tyto pouta se postupně uvolňují a jste volní. Bude to vypadat, že se kamarádům a rodinným příslušníkům vzdalujete, ale pomine to a budete mít šanci navázat vztahy nové úrovně.

25. Chcete jít Domů, jako kdyby všemu byl KONEC a vy jste sem již vůbec nepatřili. Vracíme se ke Zdroji. Všemu JE skutečně konec. (Ale mnoho z nás zůstává, aby si vyzkoušeli tvoření Nového Světa). Také naše staré plány pro příchod byly završeny.

26. Pocit, že zešílíte, či se u vás rozvinula nějaká psychická nemoc. Rychle zažíváte několik dimenzí a velké otevírání se. Nyní je vám již většina přístupna. Zatím jen nejste zvyklí to používat. Vaše vědomí bylo posunuto výše a vaše bariéry jsou pryč. To pomine a nakonec se tam budete cítit Doma jako nikdy předtím, neboť Doma jste nyní zde.

27. Deprese. Vnější svět možná není v souladu s vaším Novým, výše vibrujícím já. Příliš dobře se tam necítí. Uvolňujete také nižší, temnější energie a díváte se skrze ně. Vydržte to!

28. Živé, ostré a někdy násilné sny. Uvolňujete mnoho, mnoho životů s nižší vibrační energií. Mnozí nyní hlásí, že zažívají úžasné sny. Vaše snění se nakonec zlepší a budete si to zase užívat. Noční můry se mohou objevit i za bílého dne.

29. Noční pocení a návaly horka. Vaše tělo se „přehřívá“ a spaluje zbytky.

30. Vaše plány se najednou v půli mění a jdou zcela jiným směrem. Vaše duše vyrovnává vaši energii. Obvykle se cítí v tomto novém směru SKVĚLE, neboť vaše duše toho ví více, než vy! Narušuje to vaše „rutinní“ volby a vibraci.

Zdroj: http://www.astragal.cz/

Identita – odkaz od Féwy

Identita – identifikačná pamäťová karta jednotlivca a národa, cestou bunečnej pamäti, DNA … cesta k sebe, zviditeľňovanie všetkého, čo je prirodzenou súčasťou človeka – ľudskej populácie, tým i kozmického vedomia lásky.

Príbeh človeka /ľudí/, ktorý sme začali písať, je ako veta….”Život je kamarát, ktorého mám, alebo nemám rád”…..pričom k tej druhej /poslednej/ variante sa otáčame /začíname otáčať/ chrbtom, za ktorým tečú vody minulosti. Zakalené neláskou.

Preniesli sme sa so Zemou na iné miesto vnímania seba samého /pohľad na seba/ i samým sebou /pohľad z nášho vedomého vnútra/. Na miesto, do ktorého je Zem vnorená, zaborená ako bábätko v perinke…vo vankúšoch. Tak mäkké, citlivé, chápajúce, milujúce, oslobodzujúce a nikde nás netlačiace je svetlo, v ktorom sme “pristáli”. Tak jemné, srdcu lahodiace sú zvuky, ktoré by sme mohli prirovnať k melódii, ktorú spieva svojmu dieťaťu matka, ukladajúca ho do postieľky.

Z hrejivého matkinho náručia sme sa preniesli do “perinky” energií /zvukov, svetla/, na ktoré si začíname zvykať. Sú to energie slobody, energie kozmickej lásky. Čím intenzívnejšie ich budeme preciťovať, tým viac budeme lásku zviditeľňovať. Dlho sme žili v zabudnutí týchto láskyplných energií Jednoty – rôznou intenzitou individuálne ponorení do nevedomia. To znamená – u niekoho bude cesta k vedomiu lásky rýchlejšia, u niekoho bude tempo pomalšie. Ale všetci sme na jednej lodi lásky a vzájomne si na spoločnej ceste budeme pomáhať.

Nachádzame sa v kryštalických sférach …paprskoch diamantového svetla, štruktúrach… vzorcoch…. zabudnutých kódoch bunečnej pamäti, DNA, ktorých stopy ožívajú. To znamená, že sa jedná o zviditeľňovanie zabudnutých artefaktov doby na Zemi v dávnoveku prežitej. Etapy ľudskej populácie, ktorej evolučný vývoj sa zastavil. Etapy – cyklu, ktorého význam a dôležitosť môžeme zhrnúť do obsahu slova LÁSKA, SLOBODA. Prenikli sme do novej hustoty energií /zvuky, svetlo/. Nakoľko sme deti rôzne :), niektoré reagujú krikom, iné plačom….nespokojnosťou….mrvením sa v detskej postieľke. Alebo len tíško sledujú a rozmýšľajú, kde sa to nachádzajú. Pretože už nie sme tam, kde sme boli a novému miestu sme ešte neprivykli. Je to logické, pochopiteľné. Máme za sebou elektromagnetické šoky, ktorými sme prechádzali. Iskrenie, skratovanie v hlave /neurony, neuronové výbežky…/. Reakcie na rýchlosť kmitočtu – svetlo prinášajúcich častíc, ktoré zaplavili Zem a pomáhali pri “prehadzovaní, prepínaní elektromagnetických káblov”, ktorých spojenie nám umožňuje vidieť seba i bytie v inom svetle. Preklenúť /zneviditeľniť/ most, z ktorého vedie cesta dláždená princípmi myslenia Jednoty. Znovu nachádzania spoločnej reči, uvedomenia si pravých hodnôt, pripomínajúca nám starú múdrosť, že….v Jednote je sila.

V hutnosti svetla a vibráciach zvukov v ktorých sa nachádzame, už nič nebude také ako bolo doteraz. Nič čo nechceme, vnútorne odmietame a myšlienkou nepozveme, nemá šancu k nám prísť. Už skutočne zhmotňujeme, privolávame do svojho života /životov/ čo chceme, po čom túžime. Takú silu má naša myšlienka.

Gejzír energií, ktoré z nás rôznou intenzitou začal prúdiť…. pocity tepla, horúčavy, ktorú sme mnohí cítili, by sme mohli prirovnať k letu rakety do vesmíru….do neba….do nami zabudnutých energií lásky. Na miesta času, kde je i iné bytie. Budeme sa chvíľu rozpamätávať, rozhliadať, cítiť sa trochu malátne, unavene, spomalene, možno i dezorientovane. Nesnažme sa na silu predbehnúť čas. Zrýchlene privyknúť novým zvukom a svetlu…..v bunečnej pamäti, v DNA zaznamenanému. Privykáme času novému, ktorý nami opäť ožíva. Zvykáme si na čas vedomia, do ktorého sme sa etablovali. Na čas vedomého tvorenia, s čím súvisí i uvedomenie si svojej identity. Svojej hodnoty, ceny, schopností. Svojho nového Ja v bytí SOM. Toto uvedomenie si /uvedomovanie/ sa týka nás – jednotlivcov, ale i nás – národov. To sa týka našej národnej hrdosti i hrdosti ľudského jedinca /v zmysle nepodceňovania a nepreceňovania sa/. To sa týka potenciálu… sily, ktorou každý človek disponuje.

Otvárajú sa pamäťové karty, rozkvitá DNA, strom života….rozžiarovaním dôležitých bodov, symbolov, kódov svetla. Človeka – národa. Čo by sme mohli prirovnať k doplňovaniu “prázdnych miest na mape” nevedomia. U prevažnej väčšiny ľudí, ktorí žili celé veky v nevedomosti /v tme tunela/ dochádza ku zmene myslenia vo chvíli, keď oko vidí – ucho počuje. I to sa už začína diať. Je to logické. V čase, kedy sme boli odklonení z “diaľnice” Jednoty na bočné cesty, z ktorých mnohé nikam neviedli /labyrint/….na menej rozmerové kvadranty, časové línie……sme privykli iným fyzikálnym zákonitostiam, iným praktikám, vzorcom, štruktúram myslenia, ktoré kompletné nie je. Ku kompletnosti, dokonalosti sa synchronicitou vraciame. Aby sme znovu získali, čo nám patrí a je pre nás prirodzené.

Je dôležité si uvedomiť, že sme tvorcovia. To znamená – máme všetko vo svojich rukách…. dlaniach…. srdci plnom ľudskej lásky. Že láska je tou najväčšou silou, ktorá lieči, transformuje, mení, zhmotňuje…. myšlienkou priťahuje do našich životov čo chceme, po čom túžime. A to individuálne i kolektívne. Láska je najväčšou kozmickou silou. Je múdra, milujúca, spravodlivá. Uvoľňuje putá, ktorými sme boli dlho lanami letargie zviazaní /nevedomosť/, čoho dôsledkom bol náš súhlas s tabuizovaním pre nás dôležitých informácií.

Otvárajú sa košíky v počítači, v ktorých boli uložené dlho zabudnuté myšlienky času lásky. Opäť sa rozoznievajú tóny ich zvukov, rozžiarujú dôležité písmená a ich kombinácie, ktoré sa ukladajú do slov prežiarujúcich naše i planetárne srdce. Sú to písmená, hlásky, slová nadobúdajúce opäť svoju dôležitosť….. zvukové vibrácie konkrétnych symbolov. Tým sa rozžiaruje i duchovný portál /srdce, vedomie lásky/. Budú to zmeny v komunikácii, v prístupe človeka ku človeku. Zvuky, písmená, slová, ktoré sú protipólom nelásky….

Féwa (8. 4. 2015)

Retrográdní fáze Merkuru ve Vodnáři (21.1.-11.2. 2015)

Retrográdní fáze Merkuru začala 21.ledna, den po novoluní ve Vodnáři. V těchto týdnech se není kam schovat. Podvody či klamy, ať už větší či menší, se budou odhalovat, ať už se nám to bude líbit nebo ne, a to nikoli proto, aby to zničilo ty, kdo podvádějí, ale aby jim to poskytlo volání k probuzení, což jim pomůže pohnout se správným směrem a dostat se do souladu s pravdou a autenticitou. Všichni budeme mít příležitost podívat se sami sobě do očí a uvidět, kdo se na nás opravdu dívá, ještě než si nakreslíme tvář, kterou světu ukazujeme raději.

Síla této retrográdní fáze Merkuru nemůže být přeceněna. V konjunkci s Měsícem a v opozici s Černou Lunou a Jupiterem ve Lvu nebude brát žádné vězně, ani nebude uštědřovat rány. Naopak nám tento čas přislibuje svobodu právě tím, že se zbavíme svého klamání a balamucení, které nás vězní. Nemluvíme tady o složitých podvodech, ale o každodenním uhýbání a obcházení, které podnikáme ve snaze se vyhnout tomu, abychom se museli podívat do očí člověku, kterým opravdu jsme. Je načase prozářit náš vnitřní svět a rozhlédnout se očima doširoka otevřenýma. Uvědomit si, že ty části nás samých, kterým se raději vyhýbáme, jsou stejně tak hodny našeho přijetí jako ty ostatní, ale že jsme se natolik zapletli do hry předstírání, že ani nevíme, že ji hrajeme! Jedná se o problém identity: naší citové investice do osoby, kterou jsme vnímali, že jsme. Je načase podívat se na nálepky, které jsme si pro sebe vybrali, a proč pro nás tolik znamenají. Ať už jsou duchovní, politické, náboženské nebo nějaké jiné, osvojujeme si je a mohou být užitečné k naší loajalitě ve složitém světě. Avšak všechny tyto nálepky se stávají identitou, jejíž význam s časem narůstá. Jaké to je prostě je zahodit, být bez nálepek a být zkrátka na chvíli jen sami sebou? Jaké to je vytratit se do pozadí, aniž bychom byli definováni jako něco nebo někdo? Jaké to je prostě zahodit své jméno a stát se nikým: beze jména, bez identity nebo podstaty; beze smyslu? 

Právě tomu se snažíme prostřednictvím svých nálepek a identit vyhnout. Je jen málo věcí, které jsou znepokojivější, než být zcela beze smyslu, bez významu pro kohokoli nebo pro cokoli. Bezvýznamní. Každý hledá smysl, který by svému životu dal, a aby nacházel smysl v jeho vzestupech a pádech. Je to lidskou přirozeností. Avšak nyní toto všechno Vesmír odfukuje pryč, abychom mohli zažít to, co se skrývá za vším tím “Jsem toto, tamto nebo něco dalšího” a objevili “JÁ JSEM”, které obnáší všechno bez jakýchkoli povyků či fanfár. Abychom mohli plně přijmout svou zvolenou identitu, musíme také nezbytně přehlédnout to v našem nitru, co se s touto představou neslučuje. A právě zde leží ten nejpodstatnější klam. Ve skutečnosti jsme vším. Nikdo není úplně neměnný, ať už uvnitř nebo vně. Je to právě napětí paradoxu a často i absurdita lidskosti, které nás pohání kupředu životem, abychom hledali odpovědi, smysl a moudrost dostatečné pro uzpůsobení toho, kdo jsme. Na své cestě se pak smiřujeme s něčím menším než se svou autenticitou a pravdou, abychom zapadli, byli přijímáni sami sebou i druhými a měli pocity smyslu a účelu. Na své cestě k celistvosti se stáváme alternativními verzemi sebe samých, ale mír každopádně leží v tom bodě, v němž můžeme být vším a ničím, prostě naživu a rezonovat s energií, která proudí úplně vším. S něčím se identifikovat vyžaduje oddělenost: “Já jsem tady tím a ty jsi tamtím jiným”. Zahození tohoto identifikování nám umožní skutečné spojení za hranicemi falešných bariér, které jsme vybudovali mezi sebou a druhými lidmi.

Tato retrográdní fáze Merkuru od nás vyžaduje stát se ničím, abychom se následně mohli stát vším, čím jsme. Nabádá nás k propuštění našich nejhýčkanějších identit, i kdyby jen na chvíli, abychom mohli zažít to, co leží pod tím. Čím více jsme se citově vkládali do rčení jako “Já jsem tento typ osoby žijící tímto stylem života”, tím spíše budeme v těchto týdnech překračovat tuto svou identitu, nikoli proto, že bychom si vyloženě lhali o tom, jací jsme, ale protože jsme něčím mnohem více než tím, co nám dovolují naše nálepky. Naše zářivá vesmírná podstata se identifikací nijak nezmenšuje ani nezvětšuje. Jednoduše však nemůže být definována pojmy, které by uspokojily lidskou mysl, a tak zůstává mimo naše vědomí tak dlouho, dokud si nevědomě osvojujeme identity, které ji uspokojují. V těchto týdnech se můžeme vzdát své potřeby být někým a vstoupit do posvátného pole, které nás spojuje se vším a se všemi, a kde žádné oddělení neexistuje. Jakmile bude život následně vyžadovat, abychom si opět zvolili svou identitu, což se nevyhnutelně stane, můžeme tak učinit bez takového citového vkládání, bez energetického úsilí, bezpečně a s vědomím, že jakékoli vnímání sebe sama je pouze mdlým odleskem nesmírného božství, které tvoří naši samotnou podstatu.

Užijte si tento čas retrográdní fáze Merkuru. Dovolte sobě samým odpadnout. Budete díky tomu mnohem živější.

– Sarah Varcas

* * *

zdroj: http://astro-awakenings.co.uk/21st22nd-january-11th-february-2015-mercury-retrograde-in-aquarius

překlad: Magda Techetová

Odpustenie

Posluchačka:

Cítím, že bych se měla omluvit své -náctileté dceři, která zemřela. Když už tu není, jak to mám udělat? A chtěla bych vědět, co je to omluva? Co znamená odpuštění? Proč cítím, že to potřebuji?

Eckhart Tolle:

Cítíte, že jste jí něco udělala nebo naopak pro ni neudělala?

Posluchačka:

Byla jsem velmi mladá matka, a když se dívám zpět, vidím, že jsem ji vychovávala většinou podle těla bolesti. Nikdy jsem ani na chvilku neměla bdělé vědomí, předtím, než zemřela, a než jsem objevila vaše učení. Když se dívám zpět, lituji spousty věcí a cítím spoustu viny, a cítím, že jen ona mě toho může zbavit.

Eckhart Tolle:

První věcí k úlevě je, že musíte odpustit sama sobě.

Podívejme se na to, co znamená odpustit jiné osobě, co znamená odpustit sám sobě. Obyčejně se o tom mluví v souvislosti s věcmi, které někdo někomu udělal nebo pro něj neudělal. Uznáváte, že způsobily bolest či trápení jiné lidské bytosti. Ale tenkrát, když jste to udělala, jste nevěděla to, co víte teď. Kdybyste věděla to, co víte teď, jednala byste jinak. Byla jste v pasti nevědomých sil, neměla jste tenkrát na výběr, protože jste nevěděla věci, které víte teď. Prostě vás přemohlo nevědomé chování, které jste zdědila. Buď bylo zděděno z vaší výchovy, vaši rodiče ho zdědili od svých rodičů, nebo jste ho zdědila geneticky, nebo skrze minulé životy. Ať to bylo jakkoli, bylo to podmíněné, nevědomé chování, a vy to teď uznáváte, protože došlo u vás k probuzení vědomí.

Když jste v moci nevědomého chování, nevíte, co děláte. To řekl i Ježíš na kříži: Nevědí, co dělají. Odpusťte jim, neboť nevědí, co dělají. Odpuštění se vztahuje na to, že nevíte, co děláte. Je velmi snadné podívat se na své vlastní minulé činy nebo činy někoho jiného, a učinit z těchto činů svou vlastní či něčí identitu. To, kdo jste. Můžete to udělat s jinou lidskou bytostí, i se sebou samým. Je pravděpodobnější, že se s tím ztotožníte, než že poznáte, že když jste tak jednali, byli jste ve stavu spánku, nebyli jste zcela probuzeni.

Jinak se tomu říká také karma, karmická akce. Karma znamená zděděné vzorce, kterých si nejste vědomi, které působí skrze vás. Nemají co činit s tím, kdo jste ve své podstatě, zatemňují, kým jste ve své podstatě, to, že nejde o vaši osobní chybu, ale že chyba se vztahuje na lidstvo jako celek. Působí v každé lidské bytosti, méně či více výrazně. Je to nevědomost, kterou my všichni dědíme, která působí skrze nás, která není to, kým jsme, ale zakrývá, kým jsme.

Takže jsme v pasti nevědomých sil, dokud se skutečně neprobudíme. Pak náhle prohlédneme, a mysl řekne: Ach, já jsem udělal tohle. Ach, já jsem neudělal tohle. Proto jsem vinen, nebo proto jsem špatný. Mysl si neuvědomuje, že jste to nebyli vy, kdo to udělal. Že jste byli v moci hluboké podmíněnosti, nevědomých karmických sil, že to není to, kým jste.

Je tendencí ega cítit vinu za něco, co jste udělali v minulosti, a provinilé ego se může stát velmi těžkým egem. A ego je vždy falešný pocit sebe.

Odpustit tedy znamená uznat, že ty nevědomé činy, to není vaše identita. Nečinit z nich svou identitu. Rozpoznat jejich podstatu. Neuvěřit, že vy a ty činy jste jedno. A když to uznáte, tak to je skutečné odpuštění.

Můžete to udělat i vzhledem k jiné osobě. Dám vám příklad z mého života. Můj otec byl v mnoha ohledech dobrý člověk. Jeho podstatu jsem mohl pocítit až po svém probuzení, předtím to bylo těžké. On přišel na tento svět s obrovským množstvím hněvu. Jako dítě nabíral na sebe stále více hněvu. Cítil se zanedbávaný svou rodinou. Byl sedmým dítětem, rodiče už žádné dítě nechtěli a on byl nehoda, matka byla už unavená z výchovy tolika dětí, další dítě už nezvládala. Jeho sestrám se věnovalo mnohem více pozornosti. Otec jim zemřel, když mu bylo 15, a tehdy ho vzali z internátní školy, že si to nemohou dovolit, i když sestrám školu dále platili, a on to viděl. Pak musel jít do učení do místního obchodu, ale pořád si myslel, že tam nemá co dělat, že má studovat na univerzitě, vytvářel si stále více hněvu.

Když si pak vzal mou matku, tak celý ten obrovský hněv vycházel na povrch každý druhý den. Pro mě jako pro dítě to bylo jako mít doma nevybuchlou bombu, nikdo nikdy nevěděl, kdy vybuchne. Naštěstí ten hněv nebyl namířen přímo na mě, vždycky na mou matku. Pro dítě to bylo hrozné, žít celá léta s nevybuchlou bombou, která mnohokrát explodovala, a energie silného hněvu vždycky naplnila celý dům. Byla to noční můra. V tu dobu jsem prostě trpěl. Pamatuji si jeden sen, že jsem otce rozkrájel na kousky, dal do pytle a strčil pod postel. A když jsem to ve snu udělal, můj otec přišel domů z práce, a já jsem ho objal. Ten sen ukazuje ambivalenci dítěte vůči němu, nenáviděl jsem ho i miloval jsem ho.

Do doby, než jsem se probudil, jsem měl vůči němu odpor. Ale když do mého života přišlo uvědomění, náhle jsem si uvědomil, že neměl volbu. Že byl v moci nevědomosti, neměl ani trochu uvědomění, které by mu dovolilo oddělit se od hněvu, podívat se na něj, pozorovat ho. Stal se hněvem, byl hněvem. Neměl vůbec žádnou jinou volbu. A když tohle pochopíte, už nemůžete pokládat toto chování za identitu té osoby. Díváte se jakoby za to chování, vidíte ho jako to, čím skutečně je. Vidět nevědomost jako to, čím skutečně je, to je odpuštění.

 

Odpuštění ve skutečnosti znamená uznat, že není co odpouštět. To je pravé odpuštění. Když to uznáte, jako já u mého otce, už nemůžete dále říkat „odpustil jsem svému otci“, protože není co odpouštět. Rozpoznal jsem pravou podstatu, a už nebylo co odpouštět.

Totéž je u vás. Uvědomíte si něco v sobě, a uvědomíte si, co to skutečně bylo, a že jste to vůbec nebyla vy. Největší věc, kterou můžete udělat pro svou dceru, i když už není zde v těle, je tento posun ve vědomí, kdy se osvobodíte od nevědomosti. To je nejnádhernější věc, kterou můžete udělat pro svou dceru, protože pak naleznete vnitřní mír. A v tomto míru je i láska, a v této lásce se s ní můžete spojit, ať už je v těle či ne.

Ona vás také milovala, takže nepotřebujete, aby vám odpustila ona. Odpustíte sama sobě, a ostatní se bude od toho odvíjet. Jakmile si odpustíte, ucítíte, že i ona vám odpouští, pokud to už neudělala. A náhle ona přijme vás a vy přijmete ji ve skutečné podstatě. Odpuštění tedy znamená vidět věci tak, jak skutečně jsou, a uvědomit si, že vlastně nepotřebujete odpustit.

Takzvaní duchovní lidé si často myslí: Já musím odpustit té osobě. Znovu opakuji, že skutečné odpuštění je uvědomit si, že není co odpouštět. To je pravé odpuštění. Můžete to aplikovat na sebe, prostě tím, že to uvidíte. Sice můžete pořád ještě vidět v sobě nevědomost, i v mnoha lidech kolem sebe, třeba ve svých rodičích či jiných lidech ve své blízkosti, ve svém partnerovi, může se projevovat mnoha způsoby. Odpusťte jim, protože nevědí, co činí. A já dodávám: A není to to, kým jsou.

Zdroj: http://dotekticha.blogspot.ie/

Falošné Ja

Slovo “JÁ” představuje největší omyl i nejhlubší pravdu, podle toho, jak je použito. V běžné mluvě je to nejen jedno z nejpoužívanějších slov (společně s odvozenými tvary mě, mně, mi, moje a sám), ale také slovo nejvíce zavádějící.

To, jak se slovo “já” běž­ně používá, dokládá základní omyl, hrubé nepochopení toho, kdo jsme. Dává nám falešný pocit identity, tzn. ego. Albert Einstein, který viděl hluboko nejen do podstaty prostoru a času, ale i do lid­ské přirozenosti, tuto iluzi nazýval “optická iluze vědomí”. Faleš­né já se pak stává základem pro interpretaci, nebo spíše nesprávný výklad reality a všech myšlenkových procesů, vazeb a vztahů. Vaše realita se pak stane odrazem základního omylu, od kterého všechno odvozujete.

Dobrá zpráva je, že pokud si tento omyl uvědomíte, zmizí. Pro­hlédnutí iluze znamená logicky její konec. Její přežití závisí na va­šem nepochopení reality. Když si uvědomíte, kým nejste, vědomí, kým jste, přijde automaticky samo. A přesně to se stane, když si po­malu a pozorně přečtete tuto a příští kapitolu. Obě pojednávají o vzniku a fungování falešného já – ega. Takže jaké je to falešné já?

To, na co obvykle myslíte, když říkáte “já”, nejste vy. Nekoneč­nou a nepopsatelnou hloubku, kterou jste, absurdně zredukujete na jednoduchý zvuk vydaný hlasivkami nebo kratičkou myšlenku spojenou s čímkoliv, s čím se ztotožňujete. Co obvykle myslíte slovy “já”, “mě”, “mně”, “mi”, “moje” a “sám”?

Když malé dítě pochopí, že určité zvuky, které rodiče vydávají, znamenají jeho jméno, začne si ono slovo, které se v jeho mysli stane myšlenkou, spojovat se svou osobou. Některé děti o sobě v tomto období mluví ve třetí osobě. “Johnny má hlad.” Brzy se však naučí magické slůvko “já” a začnou ho stavět na roven své­mu jménu a automaticky i své identitě. Následující myšlenky se budou automaticky odvíjet od “já”. V dalším kroku o sobě začne přemýšlet v první osobě a věci, jež s ním nějakým způsobem sou­visí, označovat přívlastkem “moje”. Tím se ztotožní s věcmi, což znamená, že věci, tedy především myšlenky, kterými je pojmeno­vává, bude pociťovat jako část svého já, takže od nich bude odvo­zovat svou identitu. Když rozbije “svou” hračku nebo mu ji někdo sebere, bude mu to vadit. Ne kvůli vnitřní hodnotě té hračky – vět­šina hraček dítě brzy omrzí a nahradí je jinými – ale kvůli pocitu, že přišel o kousek sebe sama. Hračka se stala součástí jeho rozví­jejícího se smyslu pro “já”.

Jak dítě roste, všechny myšlenky se začínají točit kolem původ­ní myšlenky na “já”: postupně se ztotožní s určitým pohlavím, svým hmotným tělem a majetkem, národností, rasou, nábožen­stvím a profesí. “Já” se také začne ztotožňovat s určitými rolemi – matka, otec, manžel, manželka atd., nabytými vědomostmi a názory, tím, co má a nemá rádo, a také s věcmi, které se mu staly v minulosti, a vzpomínkami, což jsou v podstatě myšlenky definu­jící já jako “můj příběh”. A to jsem vyjmenoval pouze některé z věcí, od nichž lidé odvozují svou identitu. V důsledku jsou to všechno jen myšlenky, které křehce spojuje jen to, že jsou vnímány jako součást “já”. Když lidé použijí slovo “já”, většinou se za ním skrývají právě tyto myšlenkové konstrukce.

Abych byl přesnější, většinu času to nejste vy, kdo mluví, když říkáte nahlas nebo v duchu “já”, ale určitý aspekt mentální kon­strukce, vaše egoické já. Slovo “já” budete nadále používat, i když se probudíte, ale pak bude přicházet z hloubky vašeho nitra.

Většina lidí se plně ztotožňuje se svým nepřetržitým proudem nutkavých myšlenek, z nichž se většina bezúčelně opakuje. Za své jediné “já” považují své myšlenkové procesy a emoce, jež je do­provází. Tito lidé si neuvědomují svou duchovní podstatu. Když jim řeknete, že mají v hlavě hlas, který nedokážou utišit, zeptají se, “Jaký hlas?”, nebo to rozzlobeně popřou, což samozřejmě říká právě onen hlas, jejich nepozorovaná mysl. V některých případech se mysl stane téměř samostatnou entitou.

Mnozí lidé nikdy nezapomenou na okamžik, kdy se poprvé pře­stali ztotožňovat se svými myšlenkami a pocítili svou pravou identitu – přestali být obsahem své mysli a stali se jejím pozoro­vatelem. Někdy je posun tak jemný, že ho téměř nezpozorujete, nebo jen, jakoby bez příčiny, pocítíte nával radosti a/nebo hluboký vnitřní klid.

Eckhart Tolle – Nová Země
prevziate z Facebooku

Maľovanie lásky pravou hemisférou – odkaz od Féwy

Vaše logicky – racionálne tvorenie je mentálnym programom nízkych frekvencií, ktorých  mriežku vo svojej 3D realite používate. A tým produkujete všetko vo svojom živote. To je Vaša racionálne, logicky evidovaná a projektovaná hmotná realita. Ľavo-hemisférové  tvorenie. Pričom ľavá hemisféra predstavuje subjektívnu realitu a pravá hemisféra objektívnu realitu.

Je veľký rozdiel v kreslení /existencii, tvorení/ jednou a druhou realitou. Každá má svoje pravidlá. Jedná sa o skúsenosť v racionálnej /ľavou hemisférou ovládanej/ alebo iracionálnej /fyzicky neviditeľnej, pravo-hemisférovej/ realite. V racionálnej /3D realite/ žijete a iracionálnu si geneticky pamätáte. Vizualizáciou ju pretransformovávate späť a  “kladiete” na plátno, na papier. Aby ste Vy, ktorí vyššie energie vidíte a pamätáte si ich – názorne ukázali, vysvetlili, ako táto realita funguje – zmesou všetkých kozmických energií. Pravá hemisféra má svoje korene v objektívnej realite.

Skúste to. Zavrite oči a namaľujte to, čo vidíte vnútorným zrakom. Či už je to tmavomodrá obloha, hviezdy,…..čiary, bodky, symetrické či asymetrické tvary a ich línie, ktoré nepoznáte. Vôbec sa nezamýšľajte nad tým, čo to asi môže byť. Len kreslite. Všetko čo, týmto novým spôsobom – maľovaním energií – vidíte. Rozpúšťa sa pôvodná mriežka, ktorá Vám doposiaľ nevidené vidieť umožňuje. Nie je vôbec dôležité ako tieto tvary vyzerajú a že sú iné ako kresby, na ktoré ste boli doteraz zvyknutí. Kreslíte čo cítite. Je to emotívne snímanie novej, budiacej sa reality. V tom je podstatný rozdiel medzi ľavo- a pravo- hemisférovým tvorením. Pocity, emócie, intuitívnosť –  nové energetické tvorenie, ktoré už prevažuje nad logickým myslením.

Tie bežné situácie, kedy sa napríklad pozeráte na konkrétny film a bezmyšlienkovite si niečo maľujete na papier. Telefonujete so známym, alebo len tak sedíte a podvedomím prenášate na papier svoje vnútorné pocity. Kreslíte si srdiečka, kvetinky, symetrické či asymetrické tvary a potom sa prekvapene pozeráte na to, čo ste práve nakreslili. Svoje objektívne podvedomé videnie – svojím vnútorným vesmírom preciťovanej objektívnej reality. Uvoľnení, odosobnení od ľavej, racionálnej hemisféry, Vašej záťaže – vzhľadom na vstup do nového ľudského svetla.

Znovu si to vyskúšajte. Zoberte si papier, ceruzku, pustite si hudbu – pesničky, ktoré preferujete. Sú Vám blízke. Oslovujú Vás niečím, čo je pre Vás emocionálne dôležité a stotožňuje sa s vaším vnútrom. Pretože tá pieseň, jej hlasitosť – to ste Vy. Vaše intuitívne myslenie. Uvažovanie o svojom živote, vnútornom vesmíre, ktorý racionalitou ľavej hemisféry nevidíte. Je to Vaše kozmické vedomie, ktoré sa prejavuje a oslovuje Vás svojím zvukom, tónom, taktom. To je vaša budiaca sa realita.

Sú to novodobí umelci, ktorých obrazy sa tak veľmi odlišujú od doteraz zaužívanej kresby, ktorá detailne vykresľovala “fotografiu”  obalu 3D reality. To znamená – snímala fyzicky videnú skutočnosť. Áno, sú to umelci, starí majstri, ktorí zanechali ľudskej populácii skvostné obrazy dávnoveku. Svoj  “exteriérový” pohľad na svet. Ako vyzerá frekvenciou 3D. Teraz je ale iná situácia. Kĺbia sa dva rozdielne časy ľudskej existencie a tým vstupuje i iný pohľad na budiacu sa svetelnú realitu. Diametrálne odlišným tvorením kozmickými energiami a tým i snímaním nových indícií. Je to návrat k tvoreniu transparentnosťou. Maľovanie, kreslenie, hudba…. – dôležitý program rozkvitajúcej epifýzy. Je to vhľad. Schopnosť videnia svojím vnútrom, ktoré rezonuje s novou reálnou skutočnosťou. Perspektívou nového sveta, života, pomocou gradujúcich vĺn energií /kozmického vysokofrekvenčného žiarenia/. Kedy vnikáte otvárajúcim sa okom epifýzy do priestoročasu v ktorom budete žiť a tvoriť absolútne novým spôsobom. Návratom ku svojim zabudnutým schopnostiam.

Mnohých to nezaujíma, mnohým tieto nové kresby nič nehovoria. Tu je dôležitý moment, kedy človek absolútne odmieta, alebo sa snaží srdcom porozumieť, alebo jednoducho chápe a vie. Stupne výšky ľudského vedomia. Jeho rastu, alebo stagnácie. Vlastnou snahou, túžbou pochopiť, vcítiť sa, uvolniť uzdu emóciam. Odosobnením sa od všetkého doteraz racionalitou a logikou zaužívaného. Jednoducho – tisícročia trvajúci zvyk človeka vnímať svoju realitu racionálnou ľavou hemisférou.

Blíži sa skok z hmotného mosta do bezpriestorovosti. Vnímanie energií s týmto skokom úzko súvisí. Je základným konceptom novej existencie. Energia – ako hmotne nevnímaná, nevidená súčasť novej tvorivosti. Zaujímate sa o vesmír? Skúste ho namaľovať. Vyberte si akýkoľvek motív, ale nemaľujte podľa fotky, alebo inej kresby. Je to kreslenie Vaším budiacim sa srdcom bez hmotného vzoru. A vôbec sa netrápte, že Vášmu maľovaniu racionalita a logika 3D sféry nerozumie. Pomáhate vzájomnosťou tvoriť novú realitu. Skúšajte to, nájdite si sem-tam chvíľu a kreslite, maľujte. Nielenže sa odreagujete od tlaku, chaosu, ktorý momentálne kulminuje. Ale budete sa vedome napájať na prúdiace energie. To isté sa týka hudby, písania /vnútrom videných reálnych/ príbehov, alebo preciťovaných básní. Pracujte s prírodným materiálom, prúdom kozmických energií vynášajte na svetlo tejto reality nový transparentný priestor. V mnohom Vám to pomôže. 

Emócie sú nesmierne dôležité v celom procese vzostupu. Emočná hladina človeka je základným predpokladom previbrovania. Empatia človeka voči človeku, prírode, Zemi. Indíciami lásky, ktoré prirodzene nemôžu byť negatívne. Pretože láska je tou tvoriacou i tvorivou skutočnou ľudskou hodnotou. Láska k sebe samému – ako neoddeliteľnej súčasti bytostnej univerzálnej existencie. Láska ku každému kto túto organickú existenciu predstavuje.

Indiánska pieseň lásky, udržiavajúca rezonanciou harmóniu subjektívneho sveta. Piesne južných národov, ktoré horúcou krvou gumujú svojím rytmom smútok ľudskej duše. Spev vtákov, ktorý je rezonanciou novej sféry a pripravuje ľudský sluch na nové tóny. Piesne veľrýb a delfínov, vysokého vedomia Zeme, ktorým signalizujú a kontaktujú kozmické sféry. Dávajúc na vedomie človeku, Zemi i vesmíru, že nový čas prichádza. Aquaterapia v akejkoľvek podobe. Hypoterapia ako pomocná ruka emočných sklzov. Kontakt s prírodou, vracajúcou sa svojou dôležitosťou do kolektívneho vedomia. Ľudským uvedomením si, že človek je odnepamäti jej neoddeliteľnou súčasťou. Dôležitosť mantry zeme, jej splynutia s novou dimenziou.

Ten zvuk a tón, farebnosť a krása zemskej i ľudskej existencie, ku ktorej sa človek opäť vracia. Aby objal sám seba svojou láskou a premietol ju rovnakým spôsobom do druhého človeka a matky Gáji. Tá láska je vo Vás. Už len neklíči, ale rozkvitá plným kvetom energií. Pokúste sa zachytiť ich zvukovosť. Vidieť nové farby. Objímajte stromy. Sú tou istou tóninou duše, ktorú má v sebe človek. Objímajúcou. Darujú Vám všetko, čo Vám emočne a tým i fyzicky chýba. Sú duševnou mantrou, harmonizáciou čakier a tým i Vášho torusu. Skúste to, uvidíte, ucítite.

Váš čas je delením svetla. Nielen oddeľovaním sa od pôvodnej reality, ale súčasne bunečným množením. Kedy k pôvodnej štiepiacej sa bunke pribúda množina ďalších, ale už transparentnejších. Sledovateľných len energetickým pohľadom, to znamená – žiadnym klasickým prístrojom nezachytiteľných. Ale Vy to cítite. Ako graduje vibrujúca frekvencia chvením v tele. Ako sa stráca čas subjektívnej reality a rastie ľudské vedomie.

Áno…v každodennom sa naháňaní za hmotnou existenciou si tieto energie menej všímate. Jedná sa o organický energetický systém tela a prírody, kde sú tieto energie najčistejšie a najmarkantnejšie. Aby ste boli schopní sa na nové energie napojiť a zvykli si na prácu s nimi – je potrebné odosobniť sa od matérie a čo najviac sa pohybovať v prírode. Je pre Vás veĺmi dôležité, aby ste tieto energie pochopili, precítili, prijali a opäť sa s nimi naučili tvoriť. Pomocou vlastnej vizualizácie sa napájali na vysokofrekvenčné fotóny, cez galaktické /tzn. i Vaše/ srdce.

Odmyslite si váš fyzický zrak a predstavte si, že Vaše srdce má oko a Vy sledujete týmto okom celý svet. Nič negatívne, zastrašujúce, evokujúce obavy. Nič deštruujúce. Len čistá srdečná láska, ktorá sníma krásno a pozitívno. Zrenicou nového videnia, jej transparentnou zvukovou rezonanciou. Rezonančne sa vám bude tento pocit prenášať do tela a Vy s ním splyniete. Pohľadom na svet cez srdce. Je to galaktická výzva – ľudskej spoločnosti.

–     Opäť nájsť svoju stratenú identitu.

–     Opäť byť naplnení optimizmom.

–     Opäť sa snažiť vidieť pravú podstatu človeka.

–     Opäť sa zahľadieť na prírodu, jej farebný kolobeh.

–     Opäť nájsť vzájomnosťou k sebe ľudskú cestu.

–     Opäť sa pokúsiť dovidieť ďalej ako za prah svojho domu, alebo bytu a začať sa globálne zaujímať nielen o seba, ale o každého človeka a tým o celú ľudskú spoločnosť – v zmysle absolútneho pozitívna.

–     Opäť si uvedomiť, že Zem, matka Gája, je tu pre teba, človek. Ty na nej žiješ, obývaš jej nekonečné priestory a máš právo byť rovnakým spôsobom a mierou jej –  hojnosťou prekvitajúcou súčasťou. Bez platenia za dovolenie na svojej Zemi žiť.

Absurdita najvyššieho stupňa – byť človekom na svojej vlastnej zemi, oplývajúcej od prvopočiatku absolútnou hojnosťou, ktorá patrí celoplošne a rovnakým spôsobom  každému jednotlivcovi. A pritom byť súčasne  determinovaný ľudskou chudobou. Deficitom v ktorejkoľvek oblasti života. V záujme a ku prospechu konkrétnych jednotlivcov. To je vaším problémom číslo jedna. Oddelenie zrna od pliev. Pričom Vy, všetci ľudia, ktorí tvoríte, obetujete sa, absolútne už strácate čas na oddych a venovanie sa svojím deťom a blízkym – ste tým zrnom. Predčasne sú vám pridávané krížiky na plecia, aby ste pokiaľ možno absolútne zabudli, kým ste a aké sú Vaše skutočné schopnosti. To všetko sa zmení láskou. Novými indíciami, novým programom pomoci. Zrovnovážňujúcim postavenie každého jednotlivca planéty. 

S láskou Féwa