Tag Archive | hľadanie

Astrologovo léto II (konstelace pro srpen)

Zajímá vás, co se bude dít na obloze ve druhém letním měsíci, v srpnu? V době, kdy vrcholí léto? V době, ve které se vydáváme na cesty, ať ty vzdálené v prostoru nebo ve způsobech chování od běžných dní a situací.

Slunce bude ve znamení Lva až do 23. srpna, pak se přesune do posledního letního znamení, do Panny. Během srpna zažijeme úplněk 7. srpna ve Vodnáři a 21. srpna i nov ve znamení Lva. Bude letos již druhý, první nastal krátce po vstupu Slunce do tohoto královského znamení 23. července.

Novoluní ve Lvu 23. července bylo silné, se Sluncem se spojila nejen Luna, ale tato dvojice doběhla Mars, který nedávno přešel z Raka do Lva. Bylo tu mnoho nahromaděných emocí, ty do té doby nedostaly šanci se projevit, vzrostlo napětí, které se teď uvolnilo.

Stále ale působí kvadrát Uranu v Beranu na tuto skupinku, je tu tedy důvod aby prostředek velkých prázdnin byl poněkud drsnější. Je důležité záležitosti netlumit, ale také nenechat volně eskalovat.

Uran se 3. srpna otočil a bude až do 2. ledna retrográdní. Toto je jeden ze zásadních momentů roku. První polovinu se v souladu s direktním Uranem děly události opravdu, načisto a měli jsme pocit, že se nás týkají osobně. Ve druhé polovině už budeme víceméně vycházet z toho, co se bylo stalo. Budeme víc řešit význam procesů, společenský dosah a méně budeme hledat sebe, méně budeme brát věci osobně a snad budeme umět být objektivnějšími.

4. srpna se naplnil kvadrát mezi Jupiterem ve Vahách a Plutem v Kozorohu. Takto se tyto planety již střetly a tak tento aspekt není novinka. Stalo se tak už koncem loňského roku v listopadu a letos na konci března. Obě období byla poznamenána shonem, ruchem, nejistými výhledy do budoucnosti a potřebou najít si nějaké životní směrování i cíle. Nyní se obě planety v kvadrátu setkávají naposledy na dlouhou dobu. Proto je také i na nás, abychom uměli být pevní a jistí. Abychom uměli porozumět svým chybám, abychom zjistili, z čeho pramení.

V polovině měsíce se Slunce ve Lvu dostane do trigonu se Saturnem a také sextilu s Jupiterem. Do situací bude vneseno jasno. Navíc přijdou příležitosti, které zúročí naše postoje, znalosti, velkorysost. Bude šance se pustit do studia, na cesty. Najdeme stabilitu, řád a uděláme si systém.

Na začátku třetí srpnové dekády se objeví další stabilizující konstelace, ohnivý trigon, posilující ego, ambice, plány, rozhodnutí a dodávající odvahu. Slunce ve Lvu se setká s Uranem v Beranu a Saturnem ve Střelci. Obě naposled zmíněné planety budou retrográdní a tak tentokrát většina energie tu bude pro nás a bude směřovat víc do nitra než do činů ve vnějším světě.

Saturn bude retrográdní do 25. srpna. Tehdy se otočí na 22. stupni Lva a bude se pohybovat opět směrem vpřed. Skončí dlouhé období (od 6. 4.), pokdy couval znamením Střelce až z 28. stupně. Trasu si tedy zopakuje ještě jednou, tentokrát napřímo. Dá se tedy očekávat větší jistota obecně, sebejistota, méně skrytých překážek a odboček a také jasnější pravidla. A snad se také povede něco z toho, co v minulých měsících od dubna nevyšlo.

Velké prázdniny skončí zajímavě, Saturn se setká ve Střelci s Lilit a tak nebude po to všem vlastně nic jasné, tedy zejména pravidla. Ta se budou částečně tvořit nová a za pochodu. Slunce bude v konjunkci s retrográdním Merkurem a tak se zmatky a nepřesnosti budou opravdu dotýkat leckoho osobně. Bude záležet na pevné vůli, schopnosti vnímat tradice a hlavně aktuální potřeby. Improvizovat se vyplatí a nestát v koutě, když bude třeba rozhodovat, také.

Přejme si, ať v následujících dnech a týdnech zažijeme to, co nás posílí, nasměruje. A také ať víme, co dělat, kam jít, čím se řídit. Ať se méně trápíme a více žijeme. Ostatně tak se to určitě bude líbit Slunci ve Lvu :)

Představte si, že nikdy nenajdete toho jediného

Možná trochu sporný, avšak velmi zajímavý text vedoucí k nečekaným úvahám.

Co kdybyste právě nahlédli do kouzelné koule a s neúprosnou určitostí v ní přečetli, že lásku na celý život nikdy nepotkáte?

To, co po vás chci, abyste si zkusili představit, je velmi smutné, já vím. Celou dobu doufáte, že potkáte „tu jedinou“ nebo „toho jediného“ , někoho, kdo by vám aspoň zpoloviny vyhovoval a s nímž budete sdílet celý zbývající život. Nejste tak naivní jako jiní a na spřízněnost duší nevěříte. Přesto však jste čekali, že potkáte někoho, kdo se vám víc než zalíbí. Někoho, komu na vás bude záležet. Vedle koho se budete moci schoulit do klubíčka po dlouhém dni. Kdo se o vás postará, když budete nemocní. Kdo vám každý večer po práci bude naslouchat. Všichni v to doufáme. Všichni jsme lidé.

Hledání lásky má jednu zvláštnost. Ovlivňuje nás neustále. Láska je v popředí veškerého našeho jednání, i když rozumově se věci vyvíjejí jinak. To kvůli lásce jste si minulý týden koupili tyhle nové džínsy. Kvůli ní jste šli ke známým grilovat, ačkoli jste o to nijak zvlášť nestáli. Láska je pro nás důvodem obav a nejistoty, pokud jde o budoucnost. Je také hnacím motorem největších našich změn.

Dobrá. Takže kdybyste s naprostou jistotou věděli, že láska se k vašemu prahu nikdy ani nepřiblíží, jak byste se dívali na svůj vlastní život? Změnili byste něco na svých všedních dnech? A co plány do budoucna?

Vaše první reakce bude něco ve stylu: „Ani náhodou“. Jste přece konec konců rozumný člověk. Máte plány nezávislé na vlivu kohokoli jiného! To si myslí každý. Ale dopřejte si ještě pár chvil k zamyšlení. O lásce si totiž nechceme přiznat jednu věc: je to berlička, o niž se ustavičně opíráme. Myšlenka, že nás někdy někdo bude milovat se všemi našimi nedostatky, je dobrým důvodem, abychom se jimi nezabývali. Princip dvou polovic tvořících dohromady celek brání tomu, abychom se stali tou lepší.

Kdybyste jistě věděli, že vás láska nikdy nepotká, jak byste si zařídili zbývající život? Soustředili byste se na kariéru, na úspěch? Nebo byste investovali co nejvíc sami do sebe, jezdili po dovolených, překračovali meze své komfortní zóny?

Pokládám ty otázky proto, že se kloním k názoru, že jasně stanovená perspektiva života bez lásky by se stala pro každého zlomem. Vědomí, které nejprve můžeme pokládat za zničující, by nás vlastně mohlo osvobodit. Pokud se nepoddáme strachu, že zemřeme osamělí, otevřou se před námi nevídané možnosti. Vyzkoušet si život na všech kontinentech. Udělat závratnou kariéru. Vrátit se na vysokou a dodělat si vzdělání beze strachu, že tím někoho finančně omezíme. Láska nás různými jemnými způsoby spoutává, aniž si to vůbec uvědomujeme. Náhradou její nepřítomnosti se může stát pocit absolutní svobody.

V situaci, kdy už nemusíme hledat tu naši jednu jedinou lásku, konečně pochopíme, že máme právo milovat sami sebe. Že můžeme žít a rozvíjet se , být výzvou sami sobě, rozmazlovat se a budovat sami sebe doslova jako nějakou stavbu, abychom získali ještě víc předností. A sami v sobě pak najdeme to, co jsme hledali u jiných.

1336

Existuje věc, kterou bychom neměli dělat určitě – čekat, až někdo přijde a změní náš život. Buďte tím člověkem, na kterého jste čekali. A každý den žijte s tím, že jste do toho člověka zamilováni. Jednu věc víte s jistotou: každý triumf i nezdar, každý strach a každou výhru budete prožívat pouze vy a nikdo jiný. Vy slíznete všechnu svou smetánku. A jenom vy podáte sami sobě pomocnou ruku, když upadnete. Vy jste ten člověk, který se nakonec vždycky zvedne ze země, i když ho síly už opouštějí.

Měli bychom si vážit všeho, co sami vnášíme do svých životů. Ironií osudu nejpřitažlivější jsme právě tehdy, když na něco takového ani nepomyslíme. Jdeme-li životem s jistotou, svobodně a bez omezování, vyzařuje z nás s ničím srovnatelná energie, kterou nelze ani napodobit. Má sílu změnit nejen náš život, ale také životy lidí kolem.

Proto je lepší přestat s hledáním onoho jediného či jediné, s nimiž bychom chtěli strávit zbytek života. Buďte sami tím Jediným.

Heidi Priebe

Zdroj: http://www.pronaladu.cz

A ti, kteří neslyšeli hudbu, si mysleli, že ti, kdo tančí, jsou blázni

Byl královský dvůr. Tomuto dvoru vládl král, který věděl vše. Měl spousty poddaných, kteří věděli méně, ještě méně, nejméně až téměř nic. Král měl kapelu složenou z mnoha hudebníků. Každý hrál na jiný nástroj. Byly to kouzelné nástroje, které je možné slyšet pouze, když se člověk naučí rozpoznávat jejich tóny. A to pouze tak, že hudbu bude hledat. Že bude naslouchat zvukům života a rozpoznávat mezi nimi tóny, které jsou jinak skryté a neslyšné. Hledání je pohybem kupředu, je pohybem života. Ustrnutí je stagnací, nehybnost je smrt.

Někteří hudbu nehledali, protože nevěřili, že nástroje dokáží vyluzovat vůbec nějaké tóny.
Někteří hudbu nehledali, protože věřili, že nástroje vyluzují zvuky, které budou tak děsivé, že je nebudou moci snést.
Někteří hudbu nehledali, protože nevěřili, že vůbec nějaká hudba existuje.
Někteří hudbu nehledali, protože nikdy neviděli kapelu či krále.
Někteří hudbu nehledali, protože jim někdo napovídal, že hudba neexistuje.
Někteří hudbu hledali, protože zaslechli zlomek tónu či dokonce akordu.
Někteří hudbu hledali, protože věřili, že hudba existuje.
Někteří hudbu hledali, protože nevěřili, že kapela hraje na nástroje bez hlubšího smyslu.
Někteří hudbu hledali, protože potřebovali věřit, že existuje něco tak krásného jako královská hudba.
Někteří hudbu hledali, protože znali někoho, kdo ji slyšel.

dance

 

Ten, kdo ji slyšel, tančil. Někdo slyšel pouze buben. A tak tančil podle rytmu bubnu. Někdo slyšel harfu, a tak tančil podle tónů harfy. Někdo slyšel klavír. Někdo kytaru. Nástrojů hrála spousta. Všechny druhy co kdy existovaly a ještě mnoho dalších, které dosud nikdo nepoznal.

Někdo slyšel jeden tón.
Někdo celý akord.
Někdo slyšel jeden nástroj.
Někdo jich slyšel víc.
Někdo slyšel jeden tón slaběji, a tak tančil opatrně, aby nenadělal příliš mnoho hluku.
Někdo slyšel jeden tón a hned si myslel, že zná celou hudbu a tak tančil prostorově velmi náročně a nutil ostatní tančit podle sebe. Někteří na tento nátlak přistoupili a tančili podle něj. Přestali však slyšet hudbu vlastníma ušima.
A byli tací, kteří rozpoznali jeden tón a s tím se spokojili na celý zbytek života.
A byli tací, kteří rozpoznali jeden tón a potřebovali slyšet další, potřebovali poznat akordy a harmonie a této touze zasvětili celý život.
A ten, kdo už tančil se rychle přibližoval možnosti uslyšet další tón, nový akord, další nástroj.

Každý tančil jinak. Protože každý slyšel něco jiného. Někdo více, někdo méně. Někdo neslyšel nic a tak netančil.

Ten, kdo netančil si myslel, že ti, kdo tančí, jsou blázni. Nedokázal pochopit, proč dělají to co dělají. Unikal mu smysl. Posmíval se tančícím. Nevěřil, že mohou slyšet něco, co on neslyší. Někdy jim i podrážel nohy a smál se jejich pádům.

Byly časy, kdy netančících bylo mnoho a tančící byli vytlačováni na okraj královského dvora. Sjednocující hudba jakoby neexistovala. Dvůr byl paralyzován, statický, smutný, šedý… Ale aby král zachránil svůj dvůr před úpadkem, nařídil hudebníkům, aby začali hrát hlasitěji.

A mnohem víc poddaných náhle začalo tančit.

A ti, kteří neslyšeli hudbu, si mysleli, že ti, kdo tančí, jsou blázni.

Ale král věděl, že hudba bude hrát tak dlouho, dokud nebude tančit celý dvůr.

 

Lencher Falprea

Štěstí nehledám, ale nacházím

Nemám pocit, že bych něco hledal, já mám pocit, že jsem to všechno znal, že to nacházím.

Já to nehledám. Já si myslím, že když to člověk začne hledat, tak to nikdy nenajde. Vždycky člověk dělá to, co si jakoby naprogramuje. To znamená, že když si dá program, že bude hledat, tak to bude hledat.

Když to budete hledat, když budete stále hledači, tak nic nenajdete, člověk to musí chodit nacházet.

Někdo hledá štěstí, no tak když bude hledat štěstí, tak ho nikdy nenajde, jak by ho mohl najít, vždyť je všude. To říká Miguel Ruiz, všichni hledají štěstí, všichni hledají krásu, hledají lásku a nevšimnou si, že je toho plný vesmír, je to tady, přímo před očima. Co chci hledat?

Vždyť to tu je.

Nám se to nějak popletlo v hlavě, že šťastný můžu být až když dosáhnu toho, budu mít tamto, všichni budou zdraví… pak budu šťastný. No a je to obráceně, nejdřív můžu být šťasten a toto všechno ostatní pak uvidím úplně jinýma očima.

Jaroslav Dušek

Zdroj: http://www.seberizeni.cz/

Jaroslav Dusek,herec

Jaroslav Dusek,herec

Prečo nám tento okamih nestačí?

“Konec hledání je radikální, radikální přijetí toho, co je.” říká ze své vlastní zkušenosti Jeff Foster.

Toto je tím. Toto je konec duchovní cesty. Svoboda a štěstí a osvícení se nenajdou nikde jinde než tady: přímo před námi.

Jemný hukot ventilátoru pořítače, mravenčení v levé noze, pípání ptáčků na zahradě, kteří přeskakují z větve na větev…

Proč nejsme nikdy spokojeni s tímto? Proč nám tento okamžik nikdy nestačí?

Možná je to proto, že v jednom bodě našeho života pojmeme víru, že tu je něco Víc Než Toto. Nějaký stav, ve kterém je nám naše „obchodní značka Pravá PřirozenostTM“ odhalena v celé své slávě, ve které zmizí všechny myšlenky, ego shoří a rozplyne se navždy, aniž by zanechalo jakoukoli stopu. Jakýsi stav, který je, jinými slovy, zcela odlišný od současného.

Ale jak to souvisí se skutečností? Právě teď tu je jenom zvuk, jak malý drozd poskakuje v koruně stromu, tlukot srdce, pára stoupající z právě zalitého čaje, jemný vánek, který hladí moji tvář…

A pak myšlenka „Musí zde být víc než toto! Teď tam ještě nejsem, ale brzy, jednoho dne, možná, možná jen za několik minut, dosáhnu stavu, o kterém jsem toho tolik četl! Stavu, který je ne-stavem, ta svoboda, to uvolnění!“

Ale myšlenka „V životě musí být něco víc než toto“ povstává nyní. Je to myšlenka v přítomnosti, tak jako všechny myšlenky. Všechny myšlenky jsou přítomné myšlenky. Všechny zvuky jsou přítomné zvuky, všechny zrakové vjemy jsou přítomnými vjemy. 

Z přítomnosti nelze uniknout: myšlenka je jen iluze minulosti a budoucnosti. Pokud je tu jenom přítomnost, potom stav osvícení, osvobození, či jak to chcete nazývat, musí být dosažen v přítomnosti. Což je stejné, jako říci, že nemůže být vůbec dosažen. Protože dosažení znamená existenci času a někoho. Někoho, kdo dosahuje a čas, kdy bude dosaženo.

Beznaděj, beznaděj, beznaděj!

Vždy tu je pouze nyní. Vždy tu je pouze toto. Hledání něčeho jiného je popíráním nepopiratelného tohoto, nepopiratelné přítomnosti bytí. Hledání osvícení je popíráním osvícení, které je vždy tady. Hledání jednoty je popíráním …, ale vždyť vy víte.

A paradox se dále prohlubuje. Protože dokonce hledání jednoty, osvobození, uvolnění, svobody… Dokonce samotné hledání je jednoduše projevem jednoty, osvobození, uvolnění, svobody.

Nelze ji nalézt, nelze z ní uniknout, nelze se jí vyhnout.

fieldlighttone

*

A tak na konci života stráveného hledáním se to, co je zcela zřejmé, samo odhalí. A to zcela zřejmé je vždy přímo před námi.

A TO JE ONO!

To je jednota! To je osvobození! Nelze je ztratit, nelze je nalézt. Nelze se mu vyhnout, nelze ho ignorovat. Vyhněte se tomu, a je tu prostě jednota vyhýbající se jednotě. Ignorujte to, a jednota ignoruje jednotu. Zkoušejte to nalézt, a jednota se snaží nalézt jednotu.

Takže co dělat?

Je dosud co hledat?

To je v pořádku.

Je tu stále bolest?

To je také v pořádku.

Je tu utrpení, naděje, zoufalství?

To vše je v pořádku. Není potřeba něco jiného. Něčeho víc, něčeho míň.

Konec hledání je radikální, radikální přijetí toho, co je. A toto přijetí, toto vidění skrz, není děláno tebou. Není to dělání. Není to dosažení. Není to něco, o co se musí usilovat.

*

Takže možná je vidět skrz, anebo možná není. Může tu být ponoření se do hledání nebo pocit lehkosti a uvolnění. To vše je v pořádku, to vše je báječné, to vše je součástí hry.

Může tu být malý drozd, který skáče z větve na větev a může být vidět (nebo také ne), že je tu pouze drozd, že je tu pouze poskakování, že je tu pouze cvrlikání. To vše je jednota. Bez počátku a bez konce. Bez účelu, cíle nebo smyslu.

Malý drozd ani dvakrát nezacvrliká o hledání sebe sama nebo o dosažení stavu osvobození. Právě proto mu stačí jen poskakování a hledání dalšího červa, jak se zdá. Snad z toho důvodu nás tak přitahuje příroda. Zvířata se zdají být tak volná od břemene individuality, sebestřednosti, od hledání něčeho víc smysluplného než co je právě teď.

Ale velké osvobození je už tady, pro všechny z nás. Toto, co jasně přináší stávající okamžik, je veškerý smysl, který je. Toto – sezení na toaletě, pojídání oběda nebo nakupování chleba a mléka v místním obchodě – je celý účel, který existuje.

Je to samotné hledání účelu, které vytváří bezúčelnost a je to samotné hledání smyslu, které přináší nesmyslnost.

*

Není tu nic víc než toto. Zamilujte se do toho…, nebo také ne. Ono totiž ani na jednom nezáleží. Pokud to takhle vidíte, není tu nic k získání. Tohle není dosažení, to není výsledek dlouhého boje, nemá to nic společného s inteligencí, šikovností nebo znalostí. Nemá to nic společného s příčinou nebo následkem, s úsilím nebo vytrváním nebo čímkoli jiným.

Svobodu a osvícení nelze najít nikde jinde než tady. Což je stejné jako říct, že je nelze „nalézt“ vůbec.

Ukázka z knihy Život beze středu, Jeff Foster, překlad: F. Lomský. www.lifewithoutacentre.com/‎

www.zivotvpritomnosti.cz