Tag Archive | esencia

Dvě tváře Boha

Marie prostřednictvím Pamely Kribbe

Drazí krásní muži a krásné ženy,

Jsem tu s radostí. Během jednoho z mých životů na Zemi bylo mé jméno Marie. Nyní jsem zde s vámi v duchu, od srdce k srdci. Vnímejte mě jako rovnocennou, jako přítelkyni, sestru. Jsem zde uprostřed vás s pocitem radosti a entusiasmu v srdci, neboť vidím, že záříte. Jste otevřeni lásce, hojnosti, která tu je, částečně důsledkem vašeho vlastního tvoření. Když se lidé setkávají a sdílí své nejhlubší pocity, bolest, touhy, vytváří to pocit přijetí a společného spojení, které spolu s jednoduchostí a otevřeností ukazuje v každém z nás to nejlepší. Pojďme to spolu oslavit.

Vstupte Domů do svého srdce, do své vlastní esence a vnímejte, jak jste ve svém jádru uvolnění a šťastní. Věci jsou mnohem jednodušší, než se domníváte. Často vidíte spirituální růst jako něco komplikovaného, těžkého, něco, kde rostete pomalu, krůček po krůčku, je to jako když směřujete k univerzitnímu titulu, pro který musíte udělat to nejlepší, těžce pracovat a shromažďovat vědomosti a dovednosti. Pravda je však skutečně jednoduchá: ve svém srdci už víte vše, už tam jste, místo, kam toužíte jít, je již živé a vibruje uvnitř vás. Vnímejte živoucí světlo ve svém těle, které tu je bez jakéhokoli posuzování na dobré a zlé, bez posuzování toho, kým byste mohli nebo neměli být. Je tiše přítomné, čeká ve všech vašich buňkách v těle, dokud ho nespatříte a nespojíte se s ním.

Práce s vnitřním zvířetem, totemovým zvířetem, které vám vyhovuje, funguje velmi dobře, když chcete znovu nabýt svou esenci, neboť samotné zvíře je svobodné, instinktivní a intuitivní. V tom spočívá pravda, nikoli v hlavě a v mnohých představách, které jsou vám předávány tradicemi vaší kultury, je ve vašem srdci. Vnímejte živoucí světlo, které ve vás a kolem vás tančí, propusťte svou starost a dovolte nám užít si tuto chvíli! Existuje něco mnohem širšího, co vás nese. Nemusíte to vše vědět a chápat svým lidským já. Vnímejte ohromný proud živoucího světla, který protéká přírodou a vámi, neboť vy jste součástí přírody.

Dnes hovoříme o mužské a ženské síle. Záměrem těchto dvou energií je, že společně uskutečňují tanec radosti, štěstí, požitku a dokonce extáze. V průběhu historie se však stalo, že se tyto dvě energie odcizily, a tak je pro muže i ženy těžké postavit jeden k druhému most. Někdy dokonce žijí na svém vlastním ostrově, a to zraňuje oba.

Život by měl být oslavován v odevzdání a spontánnosti. Představte si na chvíli, že vás vezmu zpět do počátku stvoření. Ve skutečnosti počátek nikdy neexistoval, nicméně, aby to bylo pochopitelné, budu o počátku hovořit. Představte si, že esence Boha, stvoření, je koncentrovaný centrální oheň plný potenciálu, není tu však stále žádné rozlišení, žádné odlišení, je tu jen Jedno. Vnímejte hluboce soustředěnou sílu tohoto planoucího jádra. Vnímejte hluboké rozsáhlé ticho, které vše obklopuje a zároveň jeho naléhavost. Naléhavou sílu, která se chce otevřít jako květina na jaře. V srdci Boha je touha po tvoření, touha po prožívání, různorodosti, pestrosti, touha po bohatosti v možnostech tvoření.

Tímto způsobem z této nukleární síly, z tohoto ohně živoucího stvoření, pramenilo rozlišení, které dalo vzniknout proudu mužské a ženské energie, oba zrozené z Jednoho: dvě tváře Boha. Symbolicky si představte, jak se z tohoto Zdroje jednoty probudil první muž a první žena. Každý z nich nabral formu v jiném tvaru těla. Jednota se pohybovala jak v muži tak v ženě – stále se s formou ještě seznamovali.

Představte si to překvapení a údiv, když se navzájem uviděli, když se žena a muž na sebe dívali poprvé. Na jedné straně tu byla stejnost, oba byli zakořeněni ve Zdroji: život, který se chtěl otevřít, který chtěl oslavovat a zakoušet. Byla tu však i jinakost, to, že jsou odlišní, a to, že je mezi oběma těmito póly přitažlivost. Je tu úžas a touha poznat se navzájem.

Když je vše jedním, ve stavu jednoty, je tu jen malá možnost pro zkoumání, objevování, průzkum, učení. Ta nastává jen s dvojitostí, s dualitou. Původní záměr duality je radost, hojnost, objevování a těšení se navzájem. Záměr a hloubka vztahu mezi mužem a ženou je prožívat jeden v druhém jistý druh tajemství, mystéria a bez přestání ji hledat radostnou a potěšující cestou. Připomeňte si znovu tento pocit.

Jako duše jste přišli přímo z Jednoty, jste přímými posly, jiskrou Boha, jiskrou počátečního ohně. Jste plni hluboké moudrosti a připomínkou Domova, který jste nikdy neztratili, jen si to myslíte. Z tohoto hlubokého zdroje Jednoty, kterým jste, jste si zvolili mužské nebo ženské tělo a vybrali jste si v tomto životě zkušenost být mužem nebo ženou. Nejste tedy mužským nebo ženským principem, vybrali jste si však svou vlastní zkušenost a oblékli se do mužského nebo ženského těla.

Nyní se podívejte na své vlastní tělo, na své vlastní pohlaví jako na muže nebo ženu. Pozorujte to s neutrálním úžasem, jako něco, co jste, ale zároveň nejste. Jste víc než to, jste ve svém bytí neomezení. Když pohlédnete na svou vlastní ženskost nebo mužskost tímto způsobem, odstoupíte od toho a navrátíte se na chvíli do své domovské základny, do své energie duše, která si vybrala být mužem nebo ženou. Žádám vás, abyste si představili svou ženskou energii jako dívku. Vy jako duše, jako stará duše, která tolik cestovala vesmírem, vnímejte tuto dívku, svou vlastní ženskou energii uvnitř sebe a vezměte ji za ruku. Pak se podívejte na svou mužskou energii a vnímejte ji jako chlapce, malého chlapce, který vám patří, a i k němu natáhněte ruku. Milujete obě tyto děti a držíte ruce oběma.

Dejte si čas, abyste tento obraz vstřebali do sebe. Ctěte oba tyto aspekty sebe sama. Pociťte vlastní věčnost jako duše, a přesto respektujte tyto formy – být mužem nebo ženou a být chlapcem a dívkou. Zjistěte, ke kterému z dětí máte snazší přístup, a se kterým se spojujete bez obtíží. Pozorujte, kdo je na tom dobře. Jsou děti šťastné a spokojené nebo se některé z nich cítí osamělé a přehlížené? Pozorujte, jaké mají oblečení, zda se mohou svobodně a spontánně pohybovat.

Obě děti pozorujte a začněte s dívkou. Podívejte se přímo do jejich očí. Pokud je pro vás těžké najít a vidět dívku, představte si nějakou, vnímejte krásnou, silnou nebo hravou dívku, která stojí před vámi. Vyberte si tu, kterou si s radostí představujete, udržujte to hravé a lehké. Jakou dívku, byste rádi nosili na blízku? Zeptejte se této dívky: „Co Ti mohu dát, co tě učiní celistvou a naplněnou? Dívka vám to může dát najevo slovem nebo gestem. To stejné udělejte s malým chlapcem, který je tu s vámi. Pakliže ho hned nevidíte, vytvořte si chlapce tak, že necháte svou představivost bujet. Pohlédněte na toto dítě očima moudré matky, přijměte ho, přivítejte ho, neboť je krásný takový, jaký je, ať už je jakýkoli. Pak se tohoto chlapce, který představuje vaši mužskou energii, zeptejte: „Cítíš se se mnou doma? Cítíš se vítaný? Co ti mohu dát nebo co potřebuješ dostat, abys byl celistvý a naplněný?“

Pevně držte obě děti za ruce. Vnímejte, jak vy jste pánem, silným, ale také laskavým pánem, který dokáže oba elementy uvnitř sebe sama pojmout. Zacházejte s dětmi s úctou a respektem a v neposlední řadě, vnímejte, jak jsou konečně navzájem spříznění. Požádejte je, aby se chytily za ruce. Vidí se navzájem, je jim společně hezky? Nebo mezi nimi existuje jistá vzdálenost nebo nedůvěra?

Ve všem, co vás žádám, abyste dělali, vás vybízím k hravému přístupu bez tlaku. Nejedná se o mentální cvičení. Je to pomoc spojit vás s částmi sebe sama, které vám náleží, které vás vedou k vaší podstatě. V minulosti se stala ve společnosti mužská energie úzkoprsou a jednostrannou. Byla to rázná a strukturovaná energie, která byla nepřátelská k energii ženské. Existovalo tu mezi oběma energiemi mylné oddělení. Mužská energie se odcizila od svého původního středu. Odloučila se od duše, od Jednoty.

Bylo to, jako kdyby to mužské začalo chřadnout, neboť už nebylo vyživované živoucím zdrojem světla. Vy všichni, muži i ženy, se musíte s tímto dědictvím vypořádat. Dnešek si žádá přeměnu mužské energie. Prosím vás, abyste sledovali, co tato minulost udělala s malým chlapcem uvnitř vás, mužským vnitřním dítětem. Pozornost je často zaměřována na ženskou energii a na to, jak byla pronásledována a trpěla pod nadvládou agresivní mužské energie. Nyní se však podívejte, co to udělalo s chlapcem uvnitř vás, s původní mužskou energií ve své nevinné a čisté formě. To, co se v mnoha lidech přihodilo, jak mužích, tak ženách je, že jste v sobě tuto mužskou energii vnitřně popřeli, protože tato energie byla spojována s falešným zneužitím moci, manipulací a násilím.

To, co se uvnitř přihodilo, zvlášť na spirituální cestě, kdy se vaše pocity otevřely a obrátily dovnitř, je to, že se zvýšila vaše ženská energie a vy jste se stali citlivější k vnímání energií druhých a také ve sbírání jejich nálad a emocí a tato citlivost nemá hranice. To způsobuje, že na svých nohách stojíte vratce, protože se tak snadno spojíte s druhými. Vaše srdce se otevírá, ženská energie se rozvíjí, avšak mužská energie je stále neurčitá a odstrčená do rohu zapomnění. Není přípustná kvůli všem negativním významům, se kterými je spojována.

To je také případ citlivých mužů, kteří se bojí ukázat svou sílu, svou vizi, svůj oheň ze strachu, že budou agresivní a vrátí se zpět do staré mužské energie. Vnímejte to na okamžik sami v sobě, jaké to pro vás uvnitř je. Může vám tento chlapec skutečně ukázat svou sílu a dobrodružnost, svou vizi? Původní mužská energie má něco velmi tvořivého, může přinést změnu, chce tvořit a budovat, mít význam. Mužská energie uvnitř vás je energií, která vám pomáhá odvážit se vystoupit ve skupině nebo odvážit se osvobodit se od pout, kdy se odvážíte říci, „Já“, a to vše můžete činit propojením se svou duší, svým srdcem.

To se mnoho z vás musí naučit a znovu prožít: můžete být ohromní a silní, a přesto spojeni se svou duší. Požádejte svou mužskou energii uvnitř vás, aby se k vám vrátila jako totemové zvíře, které jste dnes viděli, nebo jako vnitřní chlapec, chlapec, který s vámi přišel žít. Nyní ho velmi jasně a výslovně požádejte, abyste přijali tuto energii uvnitř sebe. Tato mužská energie, která je vyrovnaná a čistá je součástí vaší podstaty: dává vám sílu skutečně se zakořenit jako jedinečná osoba, kterou jste. Nikdo jiný není jako vy. Odlište se! Proto jste přišli sem na Zemi. Vnímejte svou mužskou sílu zevnitř a vnímejte, jak přátelská je tato mužská síla k vaší ženské síle. Vaše mužská síla respektuje sílu ženskou. Chce být s ní, sloužit jí, spolupracovat s ní. Uznejte svou mužskou sílu! Vnímejte, jak proudí vaší páteří. Napřimte svou páteř a vnímejte proud odshora až dolů. Vnímejte sílu této mužské energie ve svých pažích a nohách, ve vašich rukách a chodidlech. Taktéž vnímejte, jak vám tato síla nabízí prostor tím, že dává hranice kolem vaší citlivosti.

Na Zemi přichází nová éra. Počátek se již odehrává a je znatelný. Tento nový čas vás potřebuje, potřebuje lidi s tlukoucím srdcem, spojenými s Jednotou a odtud schopné používat mužské i ženské elementy uvnitř sebe: sílu spojení, pochopení, laskavosti a také sílu postavit se za sebe, zaujmout místo, rozlišit, odvážit se říci „ne“. Ve spojení s ženskou energií je tato mužská energie zoufale potřebná. Vnímejte svobodu! Dovolte svému světlu zářit! To je to, co ve svém životě máte. Život má být tancem. Dovolte dualitě, aby byla opět zdrojem radosti, zvědavosti, objevování a dobrodružství. Můžete to ve svém vlastním životě uskutečnit tím, že v sobě tuto primární sílu cítíte.

Děkuji za vaši pozornost.

© Pamela Kribbe
http://www.jeshua.net

překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Reklamy

Esence

Při narození jsme čistou esencí, naše bytost se projevuje skrze paletu esenciálních kvalit: lásku, sílu, radost, vůli, mír a pocit sounáležitosti s všehomírem. Během dětství o tyto kvality přicházíme v důsledku konvenčního života a ztrátou Esence dospíváme k vnitřní prázdnotě.

Člověk sestává ze dvou částí – z Esence a z osobnosti. Esence, se kterou se všichni rodíme, je nám vlastní. Osobnost nám není vlastní. Nerodíme se s ní, ale získáváme ji zvenku. Osobnost zahrnuje všechno, čím jsme podmíněni, vše, co jsme získali, co jsme se naučili nebo napodobili. Když žijeme svůj život z osobnosti, bez Esence, je chudý a únavný. Žijeme-li svůj život z Esence, je bohatý a jiskrný, plný lásky, síly, vnitřního klidu, radosti, vůle a bdělosti.

Když se před 2 500 lety lidé zeptali Buddhy, jaká je příčina utrpení, odpověděl: „Strach a nenasytnost.“ To samé platí v současnosti. Naše osobnost neustále lpí na tom, po čem touží, a snaží se vyhnout tomu, co považuje za nepříjemné a nebezpečné. Snažíme se udržet krásný bílý mrak a temný mrak se ze všech sil pokoušíme odstrčit pryč. Ale pohybovat se je pro mraky přirozené a my nejsme dost velcí ani silní na to, abychom ovládli oblohu. I když je náš boj předem prohraný, neustále se snažíme ze všech sil. A právě toto úsilí je zdrojem napětí a utrpení, neboť pak je náš život ve znamení „ne“. Ne, nechci, abys odešel, ne, nechci, abys přišel blíž. Můžeme to nazývat krásnými jmény a zakrývat krásnými představami, ve skutečnosti však pořád říkáme „ne“. „Ne“ životu. Zaměřujeme se na přicházející a odcházející předměty a pohlcuje nás to natolik, že nevnímáme prostor, ve kterém vše existuje v neustálém pohybu.

Když se začnete učit meditovat, tiše sedět, pozorovat bez jakéhokoli cíle, v jednom momentu si začnete uvědomovat prostor a jednoduše sledovat, jak předměty v prostoru přicházejí a odcházejí. A zjistíte, že jste uvolnění a uvnitř se objeví „ano“. „Ano“ se stane vaším životním postojem.

Výsledkem je, že jste šťastnější, vyrovnanější a klidnější. Nestane se to však proto, že to tak chcete, proto, že se toho snažíte dosáhnout. Naopak, přijde to, protože se nesnažíte dosáhnout ničeho. Získáte to, když se vaše pozornost přesune z pomíjivých předmětů na prostor, který zahrnuje všechno. Když si dovolíme prostor i přesto, že je děsivý pro naši osobnost, teprve pak se Esence může projevit.

Meditace tedy není totéž co Esence. Meditace je stav, postoj, který umožňuje, aby se Esence projevila. Esence je velmi jemná substance. Je to jemná přítomnost, kterou nemůžeme vnímat, je-li celý prostor zaplněn osobností. Osobnosti jsou hlučné, pro vnímání Esence je třeba ticho, vnitřní ticho bez tlachající mysli, bez superega, bez vnitřních dialogů atd. Můžeme tedy říct, že meditace je mostem k Esenci. Důvod, proč mnoho Mistrů nezmínilo Esenci, ale pouze meditaci, je jednoduchý. Věděli, že kdyby naše osobnost uslyšela slovo Esence, posedlá chtivostí by vyskočila a zvolala: „Super, tohle chci taky!“ Aby se vyhnuli takové pasti, zmínili se jen o meditaci. Věděli, že s meditací přirozeně přijde i Esence. Je to vidět i na Buddhově obličeji, který vyzařuje nejen prázdnotu, kterou vždy zdůrazňoval, ale také naplnění, blaženost, hluboké ticho, lásku, jasnost, klid, radost a sílu.

The Buddha and the Mountain

Být v kontaktu s Esencí neznamená vzdát se života v materiálním světě a stát se asketou. Jsi-li v kontaktu s Esencí, život se stává oslavou. Jak by se tedy dal zároveň popírat? Asketismus stojí proti životu, je proti Bohu. Asketa se povyšuje nad Existenci, zříká se vnějšího života, považuje se za lepšího, než jsou obyčejní lidé. Kdo však chce být tím lepším? Ego, osobnost. A není nic povýšenějšího, než je „duchovní“ ego. Postojem askety je „ne“, zavrhuje „normální“ lidi pro jejich světskost. Vydává se za duchovního, ve skutečnosti ale usiluje o to být „lepší“. Superego se pokouší stoupat po žebříku kariéry. A své stoupání si usnadňuje odsuzováním druhých. Superego je však superego. Skutečně duchovní člověk nesoudí, ale soucítí. Soucítí s nevědomostí, která způsobuje tolik utrpení. Kdo soudí a zavrhuje, ukazuje svou touhu po moci. Světská touha po moci vypadá ošklivě, všichni vidí, co člověk dělá. Duchovní touha po moci může být dobře zakryta krásnými a svatými slovy.

Mistr neodsuzuje spící lidi, ale pokouší se je probudit. Ví, že život může být mnohem radostnější a extatický. Jak by mohla být Existence oddělená od Stvořitele? Zenoví Mistři se sice neztotožňovali s vnějším životem, ani ho však neodmítali. Potom co se stali osvícenými, pokračovali v práci a dělali dál běžné věci. Povím vám jedno krásné malé podobenství.

V jedné vesnici se konala velká hostina, na kterou byli všichni zváni. Přišel i vesnický mudrc, který byl oblečen do starého roucha. Stráže ho však nepustili dovnitř, právě kvůli jeho nepěkným šatům. Po nějaké době se mudrc vrátil zpět, oblečen v nových šatech. Stráže ho okamžitě vpustili. Když byl uvnitř,začal se chovat velmi podivně. Šel ke stolu s občerstvením a začal si cpát kapsy svého čistého obleku všelijakými dobrotami. Lidé strnuli. Nakonec někdo našel odvahu a zeptal se: „Co to děláte? Proč to výtečné jídlo nejíte a místo toho si ho pěchujete do kapes?“ Starý mudrc odvětil: „Očividně jsem to nebyl já, kdo byl vpuštěn dovnitř na tuto hostinu, ale toto nové roucho. Takže logicky všechny ty dobroty patří právě mému rouchu!“ Roucho si nacpal, až bylo plné, a za pohledu užaslého davu odešel pryč.

Lidé často reagují zmateně, nastaví-li jim někdo zrcadlo, zvlášť když je to nečekané a nevyžádané. Lidé reagují šokem, když je zenový Mistr praští holí po hlavě. Mnoho z nich se rozzlobí, někteří se však probudí.

Úryvek z knihy: Esence – Bhagat Johann Zeilhofer

JEDINÉ, CO TI ZŮSTANE

Vše se v tvém životě mění.
Přátelé, vztahy, názory i věci, které tě obklopují.
Jednou je to tak, a pak zase jinak.
Spoléhat se na jistotu nejistého světa je bláznovství.
Vše chvilku funguje a chvilku ne.

Nic nezůstane stejné, nic si nemůžeš navěky podržet.
Jediné, co tě může podepřít v tom měnícím se kolotoči života,
je láskyplné přijetí sebe a všeho, co prožíváš.
Ať se cítíš jako tulák nebo král, ať si zrazený nebo stojíš na piedestalu slávy, opuštěný nebo zamilovaný, zklamaný nebo nadšený……jsi to pořád ty.

Jsi láskou, která na sebe navlékla kostým člověka.
Jsi láskou, která zkouší najít sama sebe.
Jsi láskou, která na sebe záměrně zapomněla.

A až jednou půjdeš vrátit svůj kostým do půjčovny, staneš se opět tím, kým opravdu jsi a kým jsi vždy byl – čistou esencí nejmocnějšího nástroje Vesmíru – LÁSKY.

*****
matrix-neo

Zdroj: Probuzení * 2012 * – Awakening * 2012 *

change26

art: Passion by Andrew Gonzales

Kapka světla

Přicházím sem a nevím co je to za svět. Zapomněla jsem vše o sobě a dokonce vše o světě, ze kterého jsem přišla, i na který jsem se vydala.
Při průchodu vtělování do fyzického těla se do mého vědomí otiskly programy z kolektivního nevědomí lidstva. A přesto jsem v sobě cítila sílu, že toto vše nízké ode mě odpadne, a cosi se ve mně probudí. A tak se stalo.

Vzpomínka na kapku světla, které jsem sem měla přinést, se rozzářila.

Jako lampióny štěstí, přilétávající na tento svět, přinášíme kapky světla z oceánu vědomí Nejvyššího Zdroje. Jsme nositelé kosmické esence Božského Zdroje, jenž naším prostřednictvím působí v těchto končinách stvoření. Není to snadný úkol rozpomenout se. Bolí to. Není to pohodlné. Ale přesto je to jediné vysvobození i naplnění zde dostupné.

Nejprve si uvědomíme, že hledáme, pak hledáme vědomě, pak nalézáme, ale pravda a skutečnost je tak bolestná, že se mnohdy schováme pod iluze hmotného žití. Hledáme naplnění tam venku. Děláme, že neslyšíme vnitřní hlas volání po probuzení. Uvnitř sebe víme, že není jiné cesty, a přesto se snažíme si cosi nalhávat. Necháváme se omamovat vnějšími programy kolektivní mysli lidstva, jež je kolektivním nevědomím. Ale naštěstí nedokážeme vydržet dlouho bez světla, a tak se dříve či později stejně obracíme k vnitřnímu hlasu v nás – a nalézáme plamen, jehož jsme nositeli.

Drop17

Není nás mnoho, ani málo. Ale ne všichni z nás se odváží. Ne všichni z nás se plně rozpomenou. A už vůbec ne všichni z nás vydrží místní vnější i vnitřní nápor. Je zde příliš temnoty. Kapky světla jsou pro ohrožené tamější temnotou. Zrovna tak jsou ale kapky světla ohrožením pro temnotu.

Ač to tak nevypadá, i jediná naplno rozzářená kapka světla má moc změnit zdejší svět. Proto se tma snaží k nositelům kapek světla posílat situace, které je odvedou od plného probuzení, poznání a zakotvení kapky.

Přichází vždy jako omamné vábení tzv. pozemského dobra či pozemského zla, hrají a žonglují s oběma polaritami. V dualitě pozemského příběhu je možné vše. Ale pravda a poselství je pouze mimo tuto hru. Přicházejí tak situace krásné či dramatické, situace jež nás něčím zaujmou a my se do nich plně ponoříme a odlákají tak naši pozornost z naší vnitřní kapky, kterou zde máme zapustit. Jsou to programy společnosti o vnějším úspěchu, uznání, o kulturních normách a rodinných zvyklostech lidstva. Také jsou to ale naše strachy a touhy, které nejsou vlastě zcela naše. Jsou touhami, které jsme si přišli zakusit, ale nesmíme se jimi nechat pohltit či svést. Je to pro nás objevování nového ale to nás může uvrhnout do lidského utrpení.

Dokud jsme plně nepřinesli kapku světla, pokud plně nepronikla všemi úrovněmi našeho energetického pole a našeho vědomí, pak v nás tu a tam ozývá se prázdnota a touha po naplnění. Jediné co nás z této neuhasitelné žízně může vysvobodit je náš vědomý proces osvobození, očištění a zakotvení kapky světla v nás i zde. Jedině tak se naše skutečná přání a touhy objeví a naplní. Pouze tak bude osvobozena i naplněna naše duše  a prozářen tento svět ze svárů temnoty.

Procesem osvobození této kapky v nás je naše každodenní úsilí osobně duchovní cesty, náš každodenní energetický růst a usilování o duchovní procitnutí.
Víru a bdělost v těchto časech nástrah pro nositele kapky světla oceánu vědomí Nejvyššího Zdroje!

Miroslava Soukupová

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím autorky Mgr. Miroslavy Soukupové a majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz)

Současnost versus osobně-duchovní růst

Mnozí lidé, kteří nastupují na cestu osobně-duchovního růstu tak činí z vnitřního popudu nejasné potřeby, na níž ve vnějším světě nelze nalézt tzv. logické odpovědi.  Cítí neurčitou, ale intenzivní potřebu nalézt sebe sama, nalézt skutečný smysl svého života, změnit svůj postoj ve vztahu k jiným lidem – zkráceně řečeno: hledají hlubší smysl pro vše, co žijí. Kdesi hluboko v sobě vnímají potřebu najít ve svém životě cestu k vnitřnímu naplnění, ke skutečnější a současně trvalejší radosti ze života.

Ti, kteří již určitý kousek této cesty ušli, už dokonce tuší, že jejich život skrývá nádherné tajemství. Ví, že povede-li se jim toto tajemství odhalit, proniknou do nového a širšího rozměru prožívání bytí.

Co je tedy ukryto za oním prvotním popudem nastoupit na cestu osobního i duchovního růstu?

Za všemi variacemi a jedinečnostmi nás všech se často skrývá a převládá touha po lásce. A už je to tu zase, říkáte si. Zase ta láska… Ovšem zde se jedná o lásku duchovní, která je oním proudem života v nás, energií života, která byla často zablokovaná, uzavřená prožitím traumat, bolestí a smutků, neboli těžkých zkušeností vědomých i těch nevědomých. Najít cestu k lásce, je nalezením cesty k sobě, to jest ke své skutečné identitě. Znamená to též uzdravení našeho vztahu k životu, k Nejvyššímu Zdroji. Znamená to také naše skutečné oživení. Ano, toto je naše skutečná touha – prvotní a jediná – oživit sebe sama, své skutečné Jáství, a to tím, že nalezneme spojení s prvotní esencí života v nás, s naší vnitřní esencí – individualizovanou Já Jsem Přítomnosti.

soul-con

Jenže, jak se do této fáze dostat? Jak oživit sebe a svůj život čistým světlem lásky, která v nás již vlastně je? Znamená to projít krůček po krůčku vrstvami, které nám bránily a brání ve spatření tohoto jasu, této radosti, této živoucnosti, této esence lásky Nejvyššího Zdroje, jež v sobě máme. A cesta to je leckdy velmi nelehká – vyžaduje úsilí, vytrvalost ale především víru.

Co je skutečnou motivací na této naší cestě? Je to právě naše duchovní touha po oné čiré esenci lásky a života. Pokud jsme ji alespoň na pár chvil během meditace, kontemplace či  jiného jedinečného zážitku již okusili, zažili či jen letmo zahlédli, již se nespokojíme s běžným pojetím života a světa, chceme víc… a toto víc není něco, co nám může nabídnout vnější svět, společnost, úspěch, výše konta, nebo cokoliv příjemného v pozemských radovánkách. Je to něco, co dává všemu nový rozměr, smysl i krásu. Je to něco, co je tak jedinečné, že ten kdo toto zažil ví, o čem je zde řeč. Patříte-li mezi tyto šťastlivce, ale třeba nyní zažíváte těžké chvíle, to, co vám může pomoci, je připomenutí a naladění se na svou prvotní niternou duchovní touhu… ale pak musí následovat pevné usilování a činy.

Čím jsou tyto činy a úsilí? Jsou právě podstatou oné síly jít vytrvale a neochvějně dále, odhodlaně odkrývat a odstraňovat další nánosy, které nám brání na naší cestě ke světlu lásky naší vnitřní životní esence – Já Jsem Přítomnosti. Konkrétně to tedy představuje každodenní úsilí meditace, kontemplace i koncentrace.

A právě v tomto bodu to mnozí vzdávají. Řeknou si: „Jak bych měl/a najít čas na meditaci, duchovní cvičení a četbu, v tomto uspěchaném a povinnostmi přeplněném světě?“ Velmi malé je jejich úsilí a velmi malá je jejich prvotní touha. Nechají se pak často zlákat falešnými směry, slibujícími okamžité otevření vědomí, bez bolesti a práce, a především bez nutnosti každodenní práce na sobě. Anebo jsou tací, jenž si myslí, že si stačí přečíst knihu, či absolvovat jeden seminář, a na sobě již nijak nepracovat, a vše půjde samo. V tomto světě to takto opravdu nefunguje, a i kdybychom mluvili o případu probuzení avatara, i ten musí – v rámci udržení čistoty a výše svého energetického pole v této fyzické realitě – pravidelně meditovat, očišťovat se – neboť zde žije obklopen nečistým kolektivním nevědomím. A ať již se nám to líbí či nikoliv, přijímáme určité otisky do svého energetického pole, a energeticko-duchovně se nečistit, znamená nechat se tímto ovlivnit, a ztratit kontakt sám se sebou – se světlem své vnitřní božské esence – tím „Já Jsem“.

Nemít čas na meditaci a každodenní duchovní práci na sobě je pouhá lenost či výmluva, anebo nerespektování a neúcta ke světlu v sobě samotném. Je to jako bychom se vymlouvali že nemáme čas jíst, či čas se umýt.  Jsou to všechno společností uznávány skutečné potřeby, bez nichž bychom zde nemohli existovat, ale stejně tak a ba i ještě více bychom měli mít potřebu osobně-duchovního růstu – potřebu, která souvisí s naší nejniternější touhou – s voláním po lásce a znovu-sjednocením se svou vnitřní životní jiskrou, jež je součástí oceánu vědomí Nejvyššího Zdroje.

Miroslava Soukupová

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím autorky Mgr. Miroslavy Soukupové a majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz)

Rovnováha – odkaz od Féwy

Kolektívne transformujeme subjektívne pohľady na človeka, planétu, vesmír. Na existenciu dvoch neoddeliteľných a vzájomne sa prejavujúcich energií vesmíru. Tým, že sa uvoľňuje /štartuje/, rozpína energia svetla, jeho lásky, ktorá je nekonečná – dostáva sa i k jej vesmírnemu spolutvorcovi, ktorým je energia prejavujúca sa ako nič, ako tma. Je dôležité, aby i táto energia “precítila” esenciu svetla. Aby tak, ako je dôležitá rovnováha na zemi i v nás, bol rovnovážny i pohľad svetla na tmu a naopak. To znamená akceptovanie bez obavy a strachu, ktorý bol do vedomia ľudskej bytosti vštepovaný.

Všetko, čo našu nerovnováhu spôsobovalo, čo nás a nami manipulovalo a tým vytváralo disharmóniu našich životov, nebol protipól božského svetla, ktorý existuje vo vesmírnom priestore. Ale jeho pochlebovači, ktorí sa stali z vlastnej vôľe predĺženou rukou týchto energií, ktoré nám dávali okovy, obruče, vytvárali pancier okolo srdca, aby sa strácala človečenská, ľudská emócia. Tým sa vlastným rozhodnutím – nedocenením potenciálu Zdroja – sami rozhodli byť súčasťou na planéte prebiehajúcich zmien. Zmeny ku prospechu nie negativity, ale pozitivity,radosti, šťastia všetkých ľudských bytostí. A stať sa súčasťou tých frekvencií svetla, ktorého krištalická energia zneviditeľní všetko, čo bolo negatívnym, nečistým zámerom voči ľudskosti, voči tej energii, ktorá je v nás – duchovných bytostiach svetla, nesúcich rovnakú esenciu akou je energia stvorenia.

Féwa (3.12.2013)

fewa