Tag Archive | esencia

Esence

Při narození jsme čistou esencí, naše bytost se projevuje skrze paletu esenciálních kvalit: lásku, sílu, radost, vůli, mír a pocit sounáležitosti s všehomírem. Během dětství o tyto kvality přicházíme v důsledku konvenčního života a ztrátou Esence dospíváme k vnitřní prázdnotě.

Člověk sestává ze dvou částí – z Esence a z osobnosti. Esence, se kterou se všichni rodíme, je nám vlastní. Osobnost nám není vlastní. Nerodíme se s ní, ale získáváme ji zvenku. Osobnost zahrnuje všechno, čím jsme podmíněni, vše, co jsme získali, co jsme se naučili nebo napodobili. Když žijeme svůj život z osobnosti, bez Esence, je chudý a únavný. Žijeme-li svůj život z Esence, je bohatý a jiskrný, plný lásky, síly, vnitřního klidu, radosti, vůle a bdělosti.

Když se před 2 500 lety lidé zeptali Buddhy, jaká je příčina utrpení, odpověděl: „Strach a nenasytnost.“ To samé platí v současnosti. Naše osobnost neustále lpí na tom, po čem touží, a snaží se vyhnout tomu, co považuje za nepříjemné a nebezpečné. Snažíme se udržet krásný bílý mrak a temný mrak se ze všech sil pokoušíme odstrčit pryč. Ale pohybovat se je pro mraky přirozené a my nejsme dost velcí ani silní na to, abychom ovládli oblohu. I když je náš boj předem prohraný, neustále se snažíme ze všech sil. A právě toto úsilí je zdrojem napětí a utrpení, neboť pak je náš život ve znamení „ne“. Ne, nechci, abys odešel, ne, nechci, abys přišel blíž. Můžeme to nazývat krásnými jmény a zakrývat krásnými představami, ve skutečnosti však pořád říkáme „ne“. „Ne“ životu. Zaměřujeme se na přicházející a odcházející předměty a pohlcuje nás to natolik, že nevnímáme prostor, ve kterém vše existuje v neustálém pohybu.

Když se začnete učit meditovat, tiše sedět, pozorovat bez jakéhokoli cíle, v jednom momentu si začnete uvědomovat prostor a jednoduše sledovat, jak předměty v prostoru přicházejí a odcházejí. A zjistíte, že jste uvolnění a uvnitř se objeví „ano“. „Ano“ se stane vaším životním postojem.

Výsledkem je, že jste šťastnější, vyrovnanější a klidnější. Nestane se to však proto, že to tak chcete, proto, že se toho snažíte dosáhnout. Naopak, přijde to, protože se nesnažíte dosáhnout ničeho. Získáte to, když se vaše pozornost přesune z pomíjivých předmětů na prostor, který zahrnuje všechno. Když si dovolíme prostor i přesto, že je děsivý pro naši osobnost, teprve pak se Esence může projevit.

Meditace tedy není totéž co Esence. Meditace je stav, postoj, který umožňuje, aby se Esence projevila. Esence je velmi jemná substance. Je to jemná přítomnost, kterou nemůžeme vnímat, je-li celý prostor zaplněn osobností. Osobnosti jsou hlučné, pro vnímání Esence je třeba ticho, vnitřní ticho bez tlachající mysli, bez superega, bez vnitřních dialogů atd. Můžeme tedy říct, že meditace je mostem k Esenci. Důvod, proč mnoho Mistrů nezmínilo Esenci, ale pouze meditaci, je jednoduchý. Věděli, že kdyby naše osobnost uslyšela slovo Esence, posedlá chtivostí by vyskočila a zvolala: „Super, tohle chci taky!“ Aby se vyhnuli takové pasti, zmínili se jen o meditaci. Věděli, že s meditací přirozeně přijde i Esence. Je to vidět i na Buddhově obličeji, který vyzařuje nejen prázdnotu, kterou vždy zdůrazňoval, ale také naplnění, blaženost, hluboké ticho, lásku, jasnost, klid, radost a sílu.

The Buddha and the Mountain

Být v kontaktu s Esencí neznamená vzdát se života v materiálním světě a stát se asketou. Jsi-li v kontaktu s Esencí, život se stává oslavou. Jak by se tedy dal zároveň popírat? Asketismus stojí proti životu, je proti Bohu. Asketa se povyšuje nad Existenci, zříká se vnějšího života, považuje se za lepšího, než jsou obyčejní lidé. Kdo však chce být tím lepším? Ego, osobnost. A není nic povýšenějšího, než je „duchovní“ ego. Postojem askety je „ne“, zavrhuje „normální“ lidi pro jejich světskost. Vydává se za duchovního, ve skutečnosti ale usiluje o to být „lepší“. Superego se pokouší stoupat po žebříku kariéry. A své stoupání si usnadňuje odsuzováním druhých. Superego je však superego. Skutečně duchovní člověk nesoudí, ale soucítí. Soucítí s nevědomostí, která způsobuje tolik utrpení. Kdo soudí a zavrhuje, ukazuje svou touhu po moci. Světská touha po moci vypadá ošklivě, všichni vidí, co člověk dělá. Duchovní touha po moci může být dobře zakryta krásnými a svatými slovy.

Mistr neodsuzuje spící lidi, ale pokouší se je probudit. Ví, že život může být mnohem radostnější a extatický. Jak by mohla být Existence oddělená od Stvořitele? Zenoví Mistři se sice neztotožňovali s vnějším životem, ani ho však neodmítali. Potom co se stali osvícenými, pokračovali v práci a dělali dál běžné věci. Povím vám jedno krásné malé podobenství.

V jedné vesnici se konala velká hostina, na kterou byli všichni zváni. Přišel i vesnický mudrc, který byl oblečen do starého roucha. Stráže ho však nepustili dovnitř, právě kvůli jeho nepěkným šatům. Po nějaké době se mudrc vrátil zpět, oblečen v nových šatech. Stráže ho okamžitě vpustili. Když byl uvnitř,začal se chovat velmi podivně. Šel ke stolu s občerstvením a začal si cpát kapsy svého čistého obleku všelijakými dobrotami. Lidé strnuli. Nakonec někdo našel odvahu a zeptal se: „Co to děláte? Proč to výtečné jídlo nejíte a místo toho si ho pěchujete do kapes?“ Starý mudrc odvětil: „Očividně jsem to nebyl já, kdo byl vpuštěn dovnitř na tuto hostinu, ale toto nové roucho. Takže logicky všechny ty dobroty patří právě mému rouchu!“ Roucho si nacpal, až bylo plné, a za pohledu užaslého davu odešel pryč.

Lidé často reagují zmateně, nastaví-li jim někdo zrcadlo, zvlášť když je to nečekané a nevyžádané. Lidé reagují šokem, když je zenový Mistr praští holí po hlavě. Mnoho z nich se rozzlobí, někteří se však probudí.

Úryvek z knihy: Esence – Bhagat Johann Zeilhofer

JEDINÉ, CO TI ZŮSTANE

Vše se v tvém životě mění.
Přátelé, vztahy, názory i věci, které tě obklopují.
Jednou je to tak, a pak zase jinak.
Spoléhat se na jistotu nejistého světa je bláznovství.
Vše chvilku funguje a chvilku ne.

Nic nezůstane stejné, nic si nemůžeš navěky podržet.
Jediné, co tě může podepřít v tom měnícím se kolotoči života,
je láskyplné přijetí sebe a všeho, co prožíváš.
Ať se cítíš jako tulák nebo král, ať si zrazený nebo stojíš na piedestalu slávy, opuštěný nebo zamilovaný, zklamaný nebo nadšený……jsi to pořád ty.

Jsi láskou, která na sebe navlékla kostým člověka.
Jsi láskou, která zkouší najít sama sebe.
Jsi láskou, která na sebe záměrně zapomněla.

A až jednou půjdeš vrátit svůj kostým do půjčovny, staneš se opět tím, kým opravdu jsi a kým jsi vždy byl – čistou esencí nejmocnějšího nástroje Vesmíru – LÁSKY.

*****
matrix-neo

Zdroj: Probuzení * 2012 * – Awakening * 2012 *

change26

art: Passion by Andrew Gonzales

Kapka světla

Přicházím sem a nevím co je to za svět. Zapomněla jsem vše o sobě a dokonce vše o světě, ze kterého jsem přišla, i na který jsem se vydala.
Při průchodu vtělování do fyzického těla se do mého vědomí otiskly programy z kolektivního nevědomí lidstva. A přesto jsem v sobě cítila sílu, že toto vše nízké ode mě odpadne, a cosi se ve mně probudí. A tak se stalo.

Vzpomínka na kapku světla, které jsem sem měla přinést, se rozzářila.

Jako lampióny štěstí, přilétávající na tento svět, přinášíme kapky světla z oceánu vědomí Nejvyššího Zdroje. Jsme nositelé kosmické esence Božského Zdroje, jenž naším prostřednictvím působí v těchto končinách stvoření. Není to snadný úkol rozpomenout se. Bolí to. Není to pohodlné. Ale přesto je to jediné vysvobození i naplnění zde dostupné.

Nejprve si uvědomíme, že hledáme, pak hledáme vědomě, pak nalézáme, ale pravda a skutečnost je tak bolestná, že se mnohdy schováme pod iluze hmotného žití. Hledáme naplnění tam venku. Děláme, že neslyšíme vnitřní hlas volání po probuzení. Uvnitř sebe víme, že není jiné cesty, a přesto se snažíme si cosi nalhávat. Necháváme se omamovat vnějšími programy kolektivní mysli lidstva, jež je kolektivním nevědomím. Ale naštěstí nedokážeme vydržet dlouho bez světla, a tak se dříve či později stejně obracíme k vnitřnímu hlasu v nás – a nalézáme plamen, jehož jsme nositeli.

Drop17

Není nás mnoho, ani málo. Ale ne všichni z nás se odváží. Ne všichni z nás se plně rozpomenou. A už vůbec ne všichni z nás vydrží místní vnější i vnitřní nápor. Je zde příliš temnoty. Kapky světla jsou pro ohrožené tamější temnotou. Zrovna tak jsou ale kapky světla ohrožením pro temnotu.

Ač to tak nevypadá, i jediná naplno rozzářená kapka světla má moc změnit zdejší svět. Proto se tma snaží k nositelům kapek světla posílat situace, které je odvedou od plného probuzení, poznání a zakotvení kapky.

Přichází vždy jako omamné vábení tzv. pozemského dobra či pozemského zla, hrají a žonglují s oběma polaritami. V dualitě pozemského příběhu je možné vše. Ale pravda a poselství je pouze mimo tuto hru. Přicházejí tak situace krásné či dramatické, situace jež nás něčím zaujmou a my se do nich plně ponoříme a odlákají tak naši pozornost z naší vnitřní kapky, kterou zde máme zapustit. Jsou to programy společnosti o vnějším úspěchu, uznání, o kulturních normách a rodinných zvyklostech lidstva. Také jsou to ale naše strachy a touhy, které nejsou vlastě zcela naše. Jsou touhami, které jsme si přišli zakusit, ale nesmíme se jimi nechat pohltit či svést. Je to pro nás objevování nového ale to nás může uvrhnout do lidského utrpení.

Dokud jsme plně nepřinesli kapku světla, pokud plně nepronikla všemi úrovněmi našeho energetického pole a našeho vědomí, pak v nás tu a tam ozývá se prázdnota a touha po naplnění. Jediné co nás z této neuhasitelné žízně může vysvobodit je náš vědomý proces osvobození, očištění a zakotvení kapky světla v nás i zde. Jedině tak se naše skutečná přání a touhy objeví a naplní. Pouze tak bude osvobozena i naplněna naše duše  a prozářen tento svět ze svárů temnoty.

Procesem osvobození této kapky v nás je naše každodenní úsilí osobně duchovní cesty, náš každodenní energetický růst a usilování o duchovní procitnutí.
Víru a bdělost v těchto časech nástrah pro nositele kapky světla oceánu vědomí Nejvyššího Zdroje!

Miroslava Soukupová

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím autorky Mgr. Miroslavy Soukupové a majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz)

Současnost versus osobně-duchovní růst

Mnozí lidé, kteří nastupují na cestu osobně-duchovního růstu tak činí z vnitřního popudu nejasné potřeby, na níž ve vnějším světě nelze nalézt tzv. logické odpovědi.  Cítí neurčitou, ale intenzivní potřebu nalézt sebe sama, nalézt skutečný smysl svého života, změnit svůj postoj ve vztahu k jiným lidem – zkráceně řečeno: hledají hlubší smysl pro vše, co žijí. Kdesi hluboko v sobě vnímají potřebu najít ve svém životě cestu k vnitřnímu naplnění, ke skutečnější a současně trvalejší radosti ze života.

Ti, kteří již určitý kousek této cesty ušli, už dokonce tuší, že jejich život skrývá nádherné tajemství. Ví, že povede-li se jim toto tajemství odhalit, proniknou do nového a širšího rozměru prožívání bytí.

Co je tedy ukryto za oním prvotním popudem nastoupit na cestu osobního i duchovního růstu?

Za všemi variacemi a jedinečnostmi nás všech se často skrývá a převládá touha po lásce. A už je to tu zase, říkáte si. Zase ta láska… Ovšem zde se jedná o lásku duchovní, která je oním proudem života v nás, energií života, která byla často zablokovaná, uzavřená prožitím traumat, bolestí a smutků, neboli těžkých zkušeností vědomých i těch nevědomých. Najít cestu k lásce, je nalezením cesty k sobě, to jest ke své skutečné identitě. Znamená to též uzdravení našeho vztahu k životu, k Nejvyššímu Zdroji. Znamená to také naše skutečné oživení. Ano, toto je naše skutečná touha – prvotní a jediná – oživit sebe sama, své skutečné Jáství, a to tím, že nalezneme spojení s prvotní esencí života v nás, s naší vnitřní esencí – individualizovanou Já Jsem Přítomnosti.

soul-con

Jenže, jak se do této fáze dostat? Jak oživit sebe a svůj život čistým světlem lásky, která v nás již vlastně je? Znamená to projít krůček po krůčku vrstvami, které nám bránily a brání ve spatření tohoto jasu, této radosti, této živoucnosti, této esence lásky Nejvyššího Zdroje, jež v sobě máme. A cesta to je leckdy velmi nelehká – vyžaduje úsilí, vytrvalost ale především víru.

Co je skutečnou motivací na této naší cestě? Je to právě naše duchovní touha po oné čiré esenci lásky a života. Pokud jsme ji alespoň na pár chvil během meditace, kontemplace či  jiného jedinečného zážitku již okusili, zažili či jen letmo zahlédli, již se nespokojíme s běžným pojetím života a světa, chceme víc… a toto víc není něco, co nám může nabídnout vnější svět, společnost, úspěch, výše konta, nebo cokoliv příjemného v pozemských radovánkách. Je to něco, co dává všemu nový rozměr, smysl i krásu. Je to něco, co je tak jedinečné, že ten kdo toto zažil ví, o čem je zde řeč. Patříte-li mezi tyto šťastlivce, ale třeba nyní zažíváte těžké chvíle, to, co vám může pomoci, je připomenutí a naladění se na svou prvotní niternou duchovní touhu… ale pak musí následovat pevné usilování a činy.

Čím jsou tyto činy a úsilí? Jsou právě podstatou oné síly jít vytrvale a neochvějně dále, odhodlaně odkrývat a odstraňovat další nánosy, které nám brání na naší cestě ke světlu lásky naší vnitřní životní esence – Já Jsem Přítomnosti. Konkrétně to tedy představuje každodenní úsilí meditace, kontemplace i koncentrace.

A právě v tomto bodu to mnozí vzdávají. Řeknou si: „Jak bych měl/a najít čas na meditaci, duchovní cvičení a četbu, v tomto uspěchaném a povinnostmi přeplněném světě?“ Velmi malé je jejich úsilí a velmi malá je jejich prvotní touha. Nechají se pak často zlákat falešnými směry, slibujícími okamžité otevření vědomí, bez bolesti a práce, a především bez nutnosti každodenní práce na sobě. Anebo jsou tací, jenž si myslí, že si stačí přečíst knihu, či absolvovat jeden seminář, a na sobě již nijak nepracovat, a vše půjde samo. V tomto světě to takto opravdu nefunguje, a i kdybychom mluvili o případu probuzení avatara, i ten musí – v rámci udržení čistoty a výše svého energetického pole v této fyzické realitě – pravidelně meditovat, očišťovat se – neboť zde žije obklopen nečistým kolektivním nevědomím. A ať již se nám to líbí či nikoliv, přijímáme určité otisky do svého energetického pole, a energeticko-duchovně se nečistit, znamená nechat se tímto ovlivnit, a ztratit kontakt sám se sebou – se světlem své vnitřní božské esence – tím „Já Jsem“.

Nemít čas na meditaci a každodenní duchovní práci na sobě je pouhá lenost či výmluva, anebo nerespektování a neúcta ke světlu v sobě samotném. Je to jako bychom se vymlouvali že nemáme čas jíst, či čas se umýt.  Jsou to všechno společností uznávány skutečné potřeby, bez nichž bychom zde nemohli existovat, ale stejně tak a ba i ještě více bychom měli mít potřebu osobně-duchovního růstu – potřebu, která souvisí s naší nejniternější touhou – s voláním po lásce a znovu-sjednocením se svou vnitřní životní jiskrou, jež je součástí oceánu vědomí Nejvyššího Zdroje.

Miroslava Soukupová

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím autorky Mgr. Miroslavy Soukupové a majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz)

Rovnováha – odkaz od Féwy

Kolektívne transformujeme subjektívne pohľady na človeka, planétu, vesmír. Na existenciu dvoch neoddeliteľných a vzájomne sa prejavujúcich energií vesmíru. Tým, že sa uvoľňuje /štartuje/, rozpína energia svetla, jeho lásky, ktorá je nekonečná – dostáva sa i k jej vesmírnemu spolutvorcovi, ktorým je energia prejavujúca sa ako nič, ako tma. Je dôležité, aby i táto energia “precítila” esenciu svetla. Aby tak, ako je dôležitá rovnováha na zemi i v nás, bol rovnovážny i pohľad svetla na tmu a naopak. To znamená akceptovanie bez obavy a strachu, ktorý bol do vedomia ľudskej bytosti vštepovaný.

Všetko, čo našu nerovnováhu spôsobovalo, čo nás a nami manipulovalo a tým vytváralo disharmóniu našich životov, nebol protipól božského svetla, ktorý existuje vo vesmírnom priestore. Ale jeho pochlebovači, ktorí sa stali z vlastnej vôľe predĺženou rukou týchto energií, ktoré nám dávali okovy, obruče, vytvárali pancier okolo srdca, aby sa strácala človečenská, ľudská emócia. Tým sa vlastným rozhodnutím – nedocenením potenciálu Zdroja – sami rozhodli byť súčasťou na planéte prebiehajúcich zmien. Zmeny ku prospechu nie negativity, ale pozitivity,radosti, šťastia všetkých ľudských bytostí. A stať sa súčasťou tých frekvencií svetla, ktorého krištalická energia zneviditeľní všetko, čo bolo negatívnym, nečistým zámerom voči ľudskosti, voči tej energii, ktorá je v nás – duchovných bytostiach svetla, nesúcich rovnakú esenciu akou je energia stvorenia.

Féwa (3.12.2013)

fewa

Léčení probíhá právě teď!

Saint Germain prostřednictvím Barbary Bessen, říjen 2013

Pozdrav Vás Bůh, milí přátelé, Já jsem Saint Germain. A kdo jsi ty? Dobrá otázka, že? Kdo opravdu jsi? Mám tím na mysli tvou skutečnou esenci.

Na chvíli se pohodlně usaď a plně se na sebe soustřeď. Myslíš si, že tvá skutečná hluboká Božská přítomnost Já jsem, tvé Vyšší já, může být nemocná? Uvažuj o tom chvíli. Tvé srdce ti sdělí, že na vyšší frekvenci nemůžeš být nemocný. Správné poznání! Nemoce a rozmrzelost, deprese a výkyvy nálad patří k životu v dualitě. Snahou všech lidí je existovat bez těchto atributů duality. Nikdo netouží po tom vypadávat z normy; každý si přirozeně chce naplno užívat život bez rušivých faktorů.

Ale existuje vůbec skutečné zdraví? Existují lidé, kteří nikdy neonemocní, kteří kráčejí životem v plném zdraví? Dobrá otázka. Hm, co na to říká tvé srdce? Existují takoví lidé? Samozřejmě existují, ale vyskytují se jen vzácně. Většinou jsou to tací, kteří spočívají ve svém středu a jsou sami se sebou hluboce propojeni.

Pak existuje i něco takového jako jsou dobré geny, jak se tomu obecně říká. Neboli dědičnost – na základě genetické informace z DNA, která způsobuje, že člověk zdědil dobrý imunitní systém. Jeho rodiče a většinou i ostatní předkové měli relativně stabilní imunitní systém, jejich buňky ještě obsahovaly relativně jasné informace božského modrotisku. Jenže takový člověk se sice narodí do současné inkarnace bez genetického zatížení, ale stejně si přináší ranec určitých úkolů, témat a otisků, které si tu má zpracovat.

Nemoc je vypadnutím z éterického božského modrotisku. To, že člověk vypadává z tohoto modrotisku, způsobují různé okolnosti a zážitky. Způsobují to zážitky, které rezonují se vzorci chování a otisky z minulých životů.

Udělej si chvíli čas, popřemýšlej o tom a podívej se z tohoto úhlu na svůj život, udělej si takovou malou retrospektivu své současné inkarnace. Rád ti při tom pomohu. Proběhne to velmi krátce a bude to jako film tvého dosavadního života s nejdůležitějšími zkušenostmi a zážitky týkajícími se chorob, nemocí a dalších rušivých vlivů. Udělej si teď na to čas. Budeš překvapen, co všechno uvidíš, co všechno vyplave na povrch.  Podíval ses na to? Dobrá, tak teď můžeme přistoupit k jednomu experimentu.

Nejprve bych ti však ještě rád sdělil, že klíčem k léčení je spojení k tvému JÁ JSEM, jak se tomu často říká, k tvému Vyššímu já. Tato vysoká energie, vibrační frekvence, do které se ponoříš, kdykoli jsi v kontaktu se svým JÁ JSEM, je léčivá a uzdravující. Uzdravováním se opět začleňuješ do božského modrotisku. A teď ti sdělím něco, co se ti možná nebude líbit: Nic a nikdo nemá takovou léčivou sílu v tak vysokém měřítku jako ty sám. Nikdo. Tvé JÁ JSEM, tvá Božská přítomnost ve tvém Posvátném vyšším srdci je tvým vnitřním léčitelem, který může utišit vše, co tě právě trápí. Od rakoviny, která je v současné době hodně rozšířená, až po migrény, nachlazení, chřipku, srdeční arytmie, záchvaty depresí apod., to vše je tvá božská instance schopná vyčistit a osvobodit tě od toho. Otázka jen zní:

JSI PŘIPRAVEN? NEBO POCHYBUJEŠ O SVÉ MOCNÉ SÍLE?

Obě tyto důležité otázky obsahují mnoho dalších podotázek, jež souvisejí s vnějšími zážitky a uloženými zkušenostmi. Například jaké jsi měl v jiných dobách zkušenosti s léčením, do jaké míry a jakým způsobem ses k léčení dostal, respektive jak dopadlo. Možná máš v sobě něco jako blokádu proti vyléčení, nějaké pochybnosti či nedůvěru, jež pocházejí ze starých časů. Pokud se zajímáš o hlubinné léčení na všech úrovních, měl bys to prozkoumat a ujasnit si to. Můžeš začít léčit i své staré inkarnace, stejně tak jako své předky, kteří jsou s tím vším spojeni smyčkou opakujících se životů. Pokud patříš k lidem, kteří toho už hodně vyzkoušeli, aby se uzdravili, včetně práce s energiemi, nahlédni do hlubin svého nitra.

Nyní ti ukáži intenzivní klíč k tvému léčení. Tato vnitřní „návštěva lékaře“ může vyvolat i spontánní vyléčení. To však může nastat jen tehdy, až skutečně porozumíš uloženým starým vzorcům, které vedly k nerovnováze, a určitou část propustíš. Mám ještě jedno důležité sdělení, které v mnoha poselstvích stále znovu a znovu zmiňujeme: To mimořádné na současné době je, že síla božské milosti působí u každého, kdo s čistým záměrem touží po vyléčení, ať se týká čehokoli. Léčením může být i objasnění nějakého vztahu, přátelství, úhlu pohledu nebo ukončení nějaké nešťastné životní etapy. Milost ženské síly Stvoření, pod jejíž ochranou se nyní Země nachází, působí u všech, kteří se otevírají pro přijetí své božskosti. Jsi připraven? Tvé ANO jde do mnohem větší hloubky, než si myslíš.

Solar_Violet_Flame

Nyní k našemu léčebnému sezení, které následuje: Vyhledej si pohodlné místo, zavři oči a spoj se se svým Vyšším já, s tvým JÁ JSEM. Oznam, že jsi připraven se léčit. Není třeba vysvětlovat, co všechno si přeješ, ono to ví. Důvěřuj, že vše, čeho je právě zapotřebí, bude uvedeno do rovnováhy. Možná se to stane jinak, než očekáváš. Neznáš niterné souvislosti a důvody, jež vedly k nemoci či churavění. Zůstaň v tomto léčebném sezení tak dlouho, jak budeš chtít. A pokus se vnímat, že jste JEDNO, nikoli DVA, nejste odděleni. Ty sám jsi tím, kdo léčí. Důležité je, aby sis toho byl vědom. Někteří z vás zachytí vnitřní obrazy. Možná tě obraz JÁ JSEM zasáhne natolik, že ti vyhrknou slzy. Možná zachytíš slova nebo budeš vnímat určité pocity, které tě hluboce zasáhnou. Budu toto léčebné sezení podporovat svou stabilizační energií. Budu ti pomáhat, aby ses mohl sám léčit. Je to proces, protože nejprve si musíš vybudovat důvěru. Ty jsi vše, co existuje, vše, neboť jsi Bůh, hluboko v tobě sídlí nádherná bytost, která je částí nejvyššího Zdroje. Není to nádherné? Z této síly a radosti, kterou budeš stále silněji pociťovat, čím častěji si dovolíš sám sebe léčit, se začneš uzdravovat, stávat se čilým a budeš se radovat ze života. Dokonce se zbavíš i depresí, které jsou nyní tak hojně rozšířeny. Souvisejí s otázkou po smyslu života. Dává ti smysl být tady? Ale jistě, neboť sis vybral tuto inkarnaci, abys sloužil lidem a Zemi a také proto, aby ses sám čistil a projasňoval. Protože tím čistíš a projasňuješ i ty druhé, neboť jsme přece všichni vzájemně propojeni.

Léčení probíhá vždy za předpokladu, že vyjádříš čistý záměr a otevřeš srdce. Tvůj záměr je klíčem. Přeji ti mnoho hlubokých prožitků.

Uč se umění propouštět, to je cesta do té tolik vytoužené svobody, kterou si přejí všechny národy na této planetě.

Ještě jedna informace pro skeptiky, kteří tvrdí, že v určitých případech má daleko větší význam obrátit se na  „vnější“ lékaře, léčitele a terapeuty. Zda a kdy je to zapotřebí, víš – tušíš to hluboko ve svém nitru. Pochopitelně mají všechna tato obdivuhodná povolání své opodstatnění a způsoby, jak mohou účinkovat. Avšak tvůj vnitřní léčitel je moudrý, ví o tobě všechno, kdo jiný by to měl umět? Dokonce i zlomený kotník si můžeš vyléčit TY sám, ano, tak to je. Ale netrap se tím, pokud v sobě nemáš ještě tolik důvěry. Pokud budou vnější léčitelé, jimž důvěřuješ a které navštěvuješ v případě nemoci nebo úrazu, dostatečně moudří, mohou při tvém léčení požádat o podporu moudrost a sílu tvého JÁ JSEM, tvého Vyššího já.

Pozdrav vás Bůh.

JÁ JSEM Saint Germain

Zdroj: http://www.novoucestou.cz/