Tag Archive | emocie

2016 ROK ZNOVU – SOULADU

Jste nositelé Světla a jako takovým, Světlo vám dává instrukce.

Pokud jste vědomě požádali o navýšení Světla – lépe řečeno, pokud jste se modlili, děkovali, otevřeli svá těla, srdce a mysl Božství, pozvali léčivé možnosti, požádali, abyste byli využiti jako plavidla pro Ducha – pak Světlo uvnitř vás bude silně proudit skrze vaše hluboké intuitivní cesty ať už jste si toho vědomi nebo ne.

Toto Světlo přeměňuje, jelikož Světlo má záměr rozpustit egoistickou mysl a její závislost na utrpení. Toto Světlo vás přivede k novým lidem, místům a událostem, které často nečekáte nebo aktivně nevyhledáváte.

Světlo Ženského Božství dosáhlo tento rok nepředvídatelného stupně, intenzity a hloubky a dosahuje k těm, kteří jsou božsky zavázáni použít, využít a skrze něho přetvářet a následně sklízet tuto tvořivou a léčivou sílu.

Muži a Ženy, kteří jsou naprogramováni nést Světlo jsou ovlivněni tímto navýšeným kvocientem posvátné ženské frekvence. Povznesené vědomí ženství vytváří plavidlo pro vyšší mužskou přítomnost.

Mnoho Světlonošů bylo zaskočeno vlnami změn a výzev, které se tento rok představily. Vnější posuny jsou vždy přímým dopadem posunů vnitřních. Reagujete na vyšší Světelné úrovně, i když si toho nejste vědomi (ačkoliv mnoho z vás ano). Tyto navyšující se úrovně Světla vyžadují, abyste byli co nejlépe umístěni a podporováni – abyste pokračovali v nezbytné, urgentní misi na této planetě.

Pokud váháte s předáváním svých největších darů a otevření se nejhlubším silám lásky Vesmíru, tento rok vám uštědří mnoho šťouchnutí, ale i velké postrčení.

MUSÍTE naslouchat vědomím své duše. Nejste oběť, nepotřebujete si stěžovat, nepotřebujete předstírat že nevíte co se děje. Vaše mysl nebude opakovat, že nezná odpověď. Vaše srdce, vaše intuitivní já, vaše třetí oko, vaše tělo, vaše pocity – vám ukáží co je nezbytné, když to opravdu nezbytné je.

Přinášíte Nové. Probuďte se do této Pravdy. Život není nikdy nad míru bezpečný a pro vás “normální“. Zajisté nikdy neměl být obyčejný. Nepředstírejte, že nezvládnete hloubku toho, čím nyní procházíte.

Pro tohle jste se narodili. Doslova!

Toto je vaše příležitost, vaše velká šance, váš moment uchopit svého Ducha.

Neznámo vás ve skutečnosti neohrožuje, protože právě tam žije vaše Duše.

Záhada je to, co vás oživuje.

Když mluvíte o tomto roce, o tom co se stalo, co to pro vás znamenalo, co jste museli vyhrabat – pamatujte, že jste o to žádali.

Pokud to přinese vzdor, odmítnutí a vztek, prosím ztište se a zůstaňte sami se sebou.

Vaše Duše ví co dělá.

artworks

Jste předurčeni žít Život velkého významu, ryzí revoluční síly, být odlišní a tak vejít ve známost, promlouvat proti statusu quo, léčit staré strachy, nepřijímat obnošené a omezené způsoby.

Narodili jste se, abyste vytvořili nové paradigma Světla.

Přestaňte srovnávat svůj život s druhými. Přestaňte věřit, že je něco špatně, protože nezapadáte do většiny.

Nikdy jste se neměli přidat k většině.

Tohle je ta krása toho všeho. Toto je ta velkolepost.

Zvládnete všechno, cokoliv, vše co bylo a vše co bude.

Dokážete zvládnout co je Teď. Vaše síla je neobvyklá, fenomenální, jedinečná. Zatím jste okusili jen pár kapek extáze, radosti, čistoty a potence božské síly, kterou vlastníte.

Pokud vám změny tohoto roku přinesly hluboké emoce, které jste předtím potlačili, jste žádáni prožít je, plně je procítit a přijmout jejich proudění skrze vás. Tohle je zásadní pro vaše rozvíjející se energetická pole.

Nikdy neodmítejte to, co vám emoce přichází sdělit. Potlačování pocitů způsobuje velké blokace vzestupující spirituální energie.

Uvědomte si, že existuje vyšší plán pro váš život, o kterém jste vůbec neměli tušení.

Nepotřebujete vědět co je a co není možné. Nyní je vám to na vaší cestě odhalováno.

S hlubokým záměrem ve svém těle propouštějte – propouštějte s každým výdechem skrze vaše buňky a dovolte Vesmíru pracovat s vaším Životem.

Jste důkazem Lásky na fyzické úrovni.

Život chce abyste byli viděni, cítěni, slyšeni a prožívali nejplnějšími, nejzářivějšími a nejpřítomnějšími způsoby.

Země potřebuje aby byly vaše léčivé Světelné kódy rozprostřeny dalece a široce.

Dovolte, aby vám Vesmír “vyrazil dech“ svým elegantním přenastavením vašeho života.

Pokud řeknete Ano, jsem zde. Ano, jsem k dispozici. Ano, jsem ochoten/a. Ano, jsem otevřen/a- pak očekávejte, že Vesmír bude pro vás pracovat velmi, velmi silně. Očekávejte, že se věci budou měnit. Očekávejte, že budete odvendeni ze své zóny pohodlí. Připravte se na to, že budete čelit svému strachu a očekávejte, že se budete učit , jak strach léčit. Očekávejte, že budete vychováváni ve svém úkolu vstoupit do souladu se svou Duší. Očekávejte, že vaše pevné představy o tom jak by měly věci být budou silně zpochybněny. Očekávejte nečekané a očekávejte Zázraky.

A nad to všechno, očekávejte že budete naprosto šokováni svou schopností dotýkat se srdcí, pozvedat vědomí, spojit těla v lásce a božsky sloužit planetě.

Jste více než jste si kdy dokázali představit. A v roce 2017 uvidíte, jak moc znamenáte.
Autor: Sophie Bashford
www.sophiebashford.com

Překlad: Taunia Atiriamin Christová
www.slunecnabrana.eu, www.martinachristova.eu
http://slunecnabrana.blogspot.cz/2016/12/2016-rok-znovu-souladu.html?view=magazine#!/2016/12/2016-rok-znovu-souladu.html

Tento článek lze šířit nekomerčním způsobem v originální formě s uvedením autora a překladatele a aktivním odkazem na stránky www.slunecnabrana.eu , www.martinachristova.eu a všemi dalšími uvedenými aktivními zdroji, včetně této poznámky.

PSYCHOSOMATICKÁ MAPA STRACHŮ

Od jakého věku si pamatuju sám sebe? Když si každý z nás tuhle otázku položí, zaznějí v odpověď různé cifry. Nejpravděpodobněji však půjde o věk 3 až 5 let. Tímto věkem začíná naše vědomá paměť.

Dítě se naučilo mluvit, objevuje se tak zvaný proud myšlenek, získává informace o světě a pracuje s nimi.

Osobnost člověka nelze však omezit na „rozumné vědomí“. Náš život přece nezačíná ve 3 nebo 5 letech, ale okamžikem početí. Tehdy se začíná zaplňovat naše paměť. Není to paměť vědomá, ale emocionální. Všechno, co se s námi děje od okamžiku spojení rodičovských buněk, se ukládá v našem nevědomí.

Už sotva vytvořené embryo je schopno zakoušet emoce. Jsou ještě dost primitivní, zato však silné. Jedním ze základních dostupných prožitků v matčině lůně je strach.

I když o žádném vědomí nemůže být ani řeči, embryo cítí vše, co se s ním děje a vzpomínku na to uchová.

Jeden ze základních zákonů tělesně orientované psychoterapie říká: „Tělo si všechno pamatuje“.

Vzpomínky na vše, co se s námi dělo, si tělo uchovává, včetně citů. Mohli bychom tělo srovnat s půdou, na kterou je odkládáno to, co už nechceme v domě vidět. Hospodyně křičí: „Tyhle krámy tady nechci ani vidět, dejte to na půdu!“ V těle se usazují city, které si naše vědomí nepřeje vidět v sobě samém, nechce si je připustit. V psychologii je tento mechanismus nazýván vytěsnění.

Do nevědomí jsou vytěsňovány bolestné prožitky, myšlenky, vzpomínky… A samozřejmě také strach.

Avšak stejně jako křeslo z domu nezmizí, když ho přestěhujeme z obýváku na půdu, také naše city se nikam nevypaří jen tím, že jim prostě nebudeme věnovat pozornost. Usilují o návrat do vědomí, chtějí o sobě dát vědět a dělají to prostřednictvím nemocí. Většina tělesných neduhů je následkem citů vytěsněných z vědomí. Tam, kde se v těle cit usadí, projeví se také příznak nemoci. Je to něco jako signál: „Podívej se na mě!“

heal

Jestliže strach žije v nohách, vypovídá to o nedostatku životní opory, stálosti, o podvědomém pocitu „Nemám se o koho opřít“, „Nestojím pevně na nohou“. Chybí stabilita, jistota v sobě, ve světě, v zítřejším dni…

Pánev signalizuje strachy v sexuální oblasti. Když se tam usadí, mohou jednak způsobovat nemoci, jednak bránit zdravému orgasmu: podle výsledků výzkumů v mnoha zemích většina žen orgasmus simuluje. Za anorgasmií jsou většinou právě nějaké strachy.

V břiše přežívá strach o život. Usazuje se tam v situacích ohrožujících život, ať už byly reálné, nebo pouze vnímané jako život ohrožující. I když nebezpečí pominulo, pro nevědomí je stále aktuální – je tedy ustavičně na stráži a pocit uvolnění a bezpečí se stávají nedostupnými.

Oblast bránice, žaludku a nervových uzlů v břišní oblasti: jsou zde založeny sociální strachy, tedy obavy spojené se sociálním životem. Nejistota, ostýchavost, tréma, stydlivost – to jsou projevy našich sociálních obav, že „nezapadneme“, „budeme společností zavrženi“.

Hrudní koš: ukládá se zde strach z osamění, z „odvržení jakožto osobnosti“ (na rozdíl od strachu z odvržení jako člena society). Hluboko v hrudi sedí přesvědčení o vlastní „nesprávnosti“, „nehodnosti“, „méněcennosti“. Přesvědčení „Jsem špatný, proto mě svět zavrhne“.

Ruce vypovídají o obavě z kontaktu se světem. Na nevědomé úrovni je svět vnímán jako nepřátelský a odmítavý. Strach budí svět jako celek, bez jakéhokoli logického vysvětlení, bez jediného skutečného důvodu. Jde o emocionální pocit. Lidé takto naladění dávají přednost zaměstnáním s minimem kontaktů s lidmi, například u počítače a podobně.

Zápěstí tento strach ze světa konkretizují. Signalizují komunikativní problémy. Vnitřní pozice je v tomto případě taková: „Svět jako celek možná nepřátelský není, ale lidé určitě“. Pravé zápěstí vypovídá o strachu z mužů, levé o strachu z žen.

Záda – strach z nedokonalosti, z nenaplnění očekávání. Obvykle to svědčí o perfekcionismu. Takový člověk může samozřejmě dosáhnout značných výšin. Pravděpodobnější však je, že své teoreticky nepochybně zdařilé výboje bude v praxi sám brzdit v obavách před chybami.

Ramena symbolizují sílu a také zodpovědnost. Proto zde sídlí strach ze slabosti a obava ze selhání vlastní zodpovědnosti.

Šíje – strach vyjádřit, projevit své city. Tito lidé mívají často problémy s hrdlem: stálé angíny, škrábání v krku, pocit sevřenosti… Hovoří vysokým, slabým hlasem, poněkud dětským, a stěžují sí, že neumějí zpívat. K tomu dochází kvůli ustavičnému napětí v šíji. Jakmile se hruď plní city a hrozí, že by vyrazily napovrch, šíje se sevře a zabrání tomu. Zvnějšku tito lidé mohou působit jako necitelní, přitom uvnitř bouří vášně, které se však nemohou dostat ven.

Obličej – strach ze „ztráty tváře“. Tito lidé přikládají velký význam tomu, co si o nich kdo myslí a jak jsou vnímáni. Potřebují být milováni, cítit přijetí, souhlas a chválu, a to ode všech. Proto si musejí neustále nasazovat nejrůznější masky. Jejich arsenál bývá obvykle široký a různorodý. Za maskami je však snadné ztratit sebe sama!

Oči jsou jedním z hlavních kanálů vnímání, proto existuje-li na nevědomé úrovni strach z reality, odmítání vidět pravdu a uznávat skutečnost za takovou, jaká doopravdy je, usazuje se právě zde. V mnoha případech je porucha zraku projevem nevědomé pozice: „Já to nechci vidět!“ Je to něco jako pštrosí schovávání hlavy v písku, přičemž efekt je rovněž podobný. Problémy nezmizí…

Toto je jenom nevelký přehled, přesto vám snad pomůže rozšířit znalosti o sobě samých. Třeba vám umožní navázat kontakt se svým tělem, se svými pocity, se svým strachem. Když totiž city vytěsňujeme, ovládají nás. Když se k nim však postavíme čelem a uznáme jejich vnitřní existenci, ovládáme my je. A pak můžeme jako na karnevalu v Benátkách křiknout na svůj strach: „Masko, tebe znám!“

Zdroj: www.prokondici.cz

Povýšenie lásky do stavu vnútorne preciťovaného bytia – odkaz od Féwy

… a preto pšššt, tíško, už nerozprávaj…… Neomieľaj na jazyku slová, ktoré síce chuťové poháriky vnímajú, ale k múdremu srdcu, ktoré vie, sa nedostanú. Nepreniknú škrupinou vlastného precítenia. Škrupinou, ktorá je u každého človeka iná.

Slovo hovorené je spôsob, akým komunikujeme pred “zatiahnutou” oponou času a jeho brán…..sveta, ktorý je v skutočnosti všade okolo nás. Jediné, čo nám bránilo sa ho dotknúť, je iná rozmerovosť vnímania.
Pomyselný košík, s ktorým sme niekoľko predchádzajúcich dní “pobehovali”, je na prasknutie naplnený emóciami akéhokoľvek druhu. Je škálou rôznych pocitov, vôní, chutí nami individuálne prežitého. Takpovediac štandardných i neštandardných. Filmom skúseností, na ktorý sme sa pozerali a súčasne v ňom boli i jednou z postáv deja – sa nám vo veľmi rýchlom slede /často spôsobom, aký sme zmyslove ani nemali šancu postrehnúť/ vracali v bunečnej pamäti zakódované emócie prežitého. Čím dlhšie sme školu života inkarnačne navštevovali /hĺbka precíteného/, tým viac sa nám pred očami búrajú múry nevedomia. Tým intenzívnejšie vieme precítiť už nielen seba. Tým viac sme schopní preklenúť myšlienkovú priepasť medzi dimenziami. Tým viac sme schopní uvedomením si precítiť, aký hlboký význam má pre človeka slovo láska. Láska, ktorá prestáva byť len slovom v momente, kedy v mene /zámerom/ lásky človek koná. A o tom sú a budú energie, ktoré sa pod náporom už nie vetra, víchrice, ale časového tornáda /víru/ budú zviditeľňovať. Čo je pre nás dôležité je – ochota z vlastnej iniciatívy energie svojho vlastného stredu a tým i podstaty bytia opäť prijať. A to sú energie času prítomna, ku ktorému sa časovým vírom vraciame. To je to známe a často spomínaní slovo “teraz”. Byť tu a teraz, ako i v každom následujúcom momente svojho života prítomní. Nedovoľujúci byť zavádzaní, odsmerovávaní myšlienkami iných ľudí, ktorí sa môžu nachádzať na iných úrovnach myšlienkovej dospelosti /to znamená – v iných myšlienkových vibráciach/. Tým i na iných elektromagnetických vlnách mozgovej muskulatúry. Čím nižšie vibrácie tohto vlnenia, tým väčšia pauza /priepasť/ medzi nevedomím a vedomím. Akým spôsobom energie svojho stredu nájsť – k tomu potrebujeme svoj vlastný čas, kedy sa na konštantný tok nelineárneho vnímania /celistvo….nielen zmyslove, ale i mimozmyslove/ naladíme /napojíme/. Svet, ktorý vidíme nám svojou uponáhľanou rýchlosťou, neustálym naháňaním sa za chimérou, neporadí. Tento krok potrebujeme absolvovať sami a tým i znovu sa nájsť. Uvedomiť si, že podstatou bytia je láska a rovnakým spôsobom, ako láska tvorí i konať. Zviditeľňovať jej frekvenciu na Zemi.

Nelineárna dimenzia, ktorú nie sme v nízkych vibráciach sveta hmoty /Matrix/ schopní zachytiť, je neprotipólová. Je dimenziou /dimenziami/, z ktorej sme v “košíku” nosili a zdieľali posolstvá a dary od Boha. Aby i ten najväčší zábudlivec pochopil…..uvedomil si….spomenul si, že i on tieto dary dostal do vienka. Že vymyslieť sa to jednoducho nedá.

Máme dar tvorenia láskou, ktorej nemateriálnym prostriedkom je zrakom srdca /preciťovaním, vcítením sa/ vnímaná realita sveta, v ktorom žijeme. Iným spôsobom nie je možné vidieť nelineárny svet. Jedine empatiou, vcítením sa začíname opäť piť z prameňa vlastnej múdrosti. Uvedomením si, že všetko, čo potrebujeme, je v nás. Tam sú štetce i farby zámych aj zabudnutých tónov /dlho nepoužívaných vibrácií myšlienok Jednoty/. Tam sa nachádzajú i zvuky melódie, ktorá je pre človeka prirodzená. To je spôsob, akým obraciame svet naruby nami prejavenou láskou. To je i zmena, ktorej je každá bytosť na planéte súčasťou.

Tak sa stíšme, nadýchnime sa ticha v nás. V strede víru časovej špirály to budeme potrebovať.
Sme viac, ako sme kedykoľvek boli. Sme oveľa ďalej, ako tušíme. Oveľa ďalej, ako siaha pamäť človeka, ktorý na pláňach Zeme kedy žil. Prešli sme nepredstaviteľne rýchlym prelistovaním v čase, až za moment oddelenia vetve človeka od ríše zvierat, čo súvisí s našimi nepozemskými predkami. Čo to znamená pre nás? Že sa znovu budeme učiť byť bytím so všetkým, čo k tomu patrí. Tým i rešpektovať, že základom evolučného rastu je aspekt duchovný…

Ilona – Féwa (15. 10. 2015)

fewa+

Kaleidoskop duše. Inými slovami – dvere dobru, jeho pozitívnym vibráciam otvorené

Hra farebných sklíčok, ktoré sa otáčaním preskladávali do celkom iných tvarov. Nových farebných kombinácií……obrazcov. Túto skúsenosť máme z času ranného detstva, keď sme s úžasom v očiach “maľovali” meniaci sa obraz. A nevedeli sme sa dočkať, ako bude vyzerať ten ďalší v poradí….
To je opäť jeden z príkladov pre lepšie pochopenie všetkého, čo sa práve deje /začalo diať/. Čistenie zrkadielok /farebných sklíčok/ dotykmi neviditeľných paprskov múdreho srdca /vedomie lásky/. Zvliekame z nich tmavé “návleky”, ktoré nám nedovolili precítiť, počuť, čo nám hovorí naša duša. Aký má zámer to neviditeľné a pritom nesmierne pre nás dôležité fluidum božskej esencie.

Dôvodom intenzívneho čistenia je odstraňovanie bolestí, z ktorých bola /je/ okolo duše postavená rôzne hrubá a vysoká stena. Je strachu plným vrecom nárekov prameniacich v bolestiach nami precítených. A ako z vlastnej skúsenosti vieme, keď nás niečo bolí, tlačí na tele, na duši – nedá sa nám poriadne dýchať. Nakoľko vzduch je ako i voda dôležitým spektrom udalostí súvisiacich so zmenami, je logické, že práve dych je okrem vody nr. 1. očistnou kúrou /terapia nárastom vibrácií, ionizovaných bovisov, uvoľnenie toku energií troch ohrievačov ….meridiány ….a pulznou terapiou Slnka a Zeme/ praskajú švíky strachu plného vreca /vyplávaním, prejavením emócií/. Ako sa “farebné sklíčka”….zrkadielka duše….dostávajú z vreca von :) – ihneď sú zbavované tmavých, zadymených “návlekov”. Zbavujeme sa tým negativity pocitov v citoch, ktoré nám bránili /bránia/ absolútne prirodzene a bez strachu sa prejaviť. To znamená – s prirodzenou ľahkosťou. Bez obáv rôzneho druhu, či charakteru – do nás zakorenených. Bez strachu, obáv, ktoré nám bránia povedať, čo si myslíme, čo cítime, čo sa nám páči /nepáči/, s čím úprimne súhlasíme – alebo nesúhlasíme. Čo cítime /vnímame/ v zmysle princípov Jednoty ako pozitívne, alebo negatívne.

Čistením zrkadielok duše dochádza i ku zmenám energoinformačného poľa človeka i planéty. Je to ako keby sme zobrali do rúk farebné sklíčka zadymené nad ohňom, pokryté neradostným čiernym povlakom. A my ho poriadne umyjeme, naleštíme, aby opäť získali svoju farbu i jas, ktorým prežiarujú, presvetľujú človeka i Zem. Komu sa zadymené sklíčka páčia /myšlienková stagnácia, neustále točenie sa v kruhu pocitov, emócií starých vzorcov myslenia/, ten nie je kompatibilný s novými a neustále pribúdajúcimi energiami Zdroja. Každý z nás má na výber. Nezabúdajme, že nové planetárne energie nemajú s negativitou nič spoločné. Planéta sa holograficky posúva a ku svojmu šťastiu a všetkému, čo s pozitívnymi emóciami súvisí, nepotrebuje žiadne tmavé závoje.

Je to duševný glanc :) ….ku ktorému sa čistením zrkadiel duše vraciame. Tým i uvedomenie si svojej vnútornej krásy /duchovný aspekt bytia/. Tak, ako by sme mohli dušu prirovnať ku špongii, ktorá má schopnosť nasiaknuť hustotu, v ktorej sa nachádza /to sú negativitou podfarbené emócie/ – tak i jej očistená, negativity zbavená krása je energiou, ktorá má schopnosť vzhľadom na svoje vysoké vibrácie – prerastať hmotným telom človeka. Inými slovami – čím čistejšia je naša duša – tým viac sa jej bezkonkurenčná krása zviditeľňuje na povrchu. Je to duševná regenerácia, ktorú práve v intenzívnej miere absolvujeme. S pomocou ľahúčkych dotykov bytostí, ktoré predstavujú množinu jedného slova – príroda…

Ilona – Féwa (17. 10. 2015)

fewa1

Tři rozhodnutí, která změní váš život

Anthony Robbins je jedním ze světově známých „life-trenérů“. V Americe je velmi známý a oblíbený, pracoval s několika americkými prezidenty a byl konzultantem úspěšných byznysmenů. Přinášíme vám jeho sdělení o třech důležitých rozhodnutích, která mohou změnit váš život.

Není nic horšího než bohatý, ale chronicky nešťastný a zlý člověk. Není pro to žádná omluva. Přesto však se s úspěšnými, avšak věčně s něčím nespokojenými lidmi setkávám každý den. Je to výsledek nevyváženého života, příliš vysokých očekávání a neochoty radovat se z toho, co člověk UŽ MÁ.

Bez vděčnosti a uznání za to, co už máte, nebudete s životem nikdy spokojeni. Jestliže se nepokoušíte uvést svůj život do rovnováhy, nikdy nepochopíte, co to je pravé uspokojení. K čemu vám jsou úspěchy, jestliže váš život se skládá z práce a nespokojenosti?

Během uplynulých čtyř desetiletí jsem pracoval s mnoha lidmi z různých oblastí života. Nejčastěji ze všech se na mě obraceli byznysmeni a politici. Prezidenti i majitelé malých podniků.

Za těch čtyřicet let jsem zjistil, že lidé obecně se musejí v životě rozhodovat ve  třech klíčových věcech. Jejich rozhodnutí zásadně ovlivní kvalitu jejich života.

Jestliže se rozhodujete podvědomě, pak ve výsledku budete stejně jako většina lidí nešťastní. Nebudete mít potřebnou fyzickou kondici, budete mít trvalý nedostatek peněz a v osobním životě budete mít naprostý nepořádek. Dobrá zpráva je, že pokud se vědomě zodpovědně postavíte k těmto třem zásadním věcem, doslova to změní váš život. A to hned dnes.

present

Rozhodnutí č. 1: Vybírejte pečlivě, čemu věnovat pozornost.

V každý okamžik dne soupeří miliony věcí o vaši pozornost. Můžete se soustředit na to, co se děje přímo tady a teď, nebo na to, co chete vytvořit v budoucnu. Také můžete obrátit pozornost k minulosti.

Podle toho, na co soustřeďujeme svou pozornost, se mění směr energie v našem organizmu. Mění to váš obraz světa a v důsledku váš život.

Na co obvykle myslíváte: na to, co už máte, nebo na to, co vám ještě chybí? Kolem čeho většinu času krouží vaše myšlenky?

Místo ustavičného vrčení, že vám chybějí peníze, byste mohli uznat, že mnoho dobrého už máte. Můžete pociťovat vděčnost za svoje zdraví, rodinu, přátele, rozum, za svoje možnosti. Vypracujte si návyk pociťovat vděčnost za to, co máte už teď. Pomůže vám to dosáhnout vyšší úrovně emocionální spokojenosti.

A druhý vzorec vašeho jednání. Máte sklon věnovat větší pozornost tomu, co dokážete  řídit, nebo něčemu, co není pod vaší kontrolou? Pokud se většinou soustřeďujete na to, co kontrolovat nemůžete, stane se stres neoddělitelnou součástí vašeho života. Je mnohem efektivnější smířit se s tím, že existují věci, které zkrátka pod vaší kontrolou nejsou. A snažit se vylepšit to, s čím pracovat můžete.

Rozhodnutí č. 2: Ujasněte si, co to všechno znamená.

To, jak se cítíte, nemá nic společného s událostmi ve vašem životě, případně se stavem vašich financí. Kvalita vašeho života je výsledkem vašeho vztahu k životu, ne toho, jak se vám něco daří nebo ne.

Možná si neuvědomujete, jak silně působí na váš život podvědomí. Zamyslete se nad tím, jaký vztah obvykle zaujímáte k závažným nepříjemnostem: autohaváriím, nemocem, vyhazovům z práce. Máte sklon myslet si, že tohle je konec? Nebo že to je začátek? A člověk, který vás stále kritizuje – vás podle vás uráží, nebo se snaží, abyste byli lepší? Bůh vám podstrkává problémy, nebo jsou to zkoušky, ze kterých vyjdete silnější?

Velmi často jednoduše nemůžete ovlivnit to, co se ve vašem životě děje. Ale můžete ovlivnit svůj vztah k tomu, co se děje.

Emoce určují váš život. Naučte se je řídit vědomě a rozumně.

Rozhodnutí č. 3: Co budete dělat?

Vaše skutky ve značné míře určují váš emocionální stav. Pokud se hněváte, budete se chovat poněkud jinak, než když věci přijímáte s klidem.

Musíte se soustředit na to, abyste pokud na vás záleží, udělali maximum pro zvýšení svých kompetencí a možností.

Dva různí lidé mohou absolutně jinak reagovat na stejnou složitou a nepříjemnou situaci. Jedni se drží zpátky, druhé to pohání kupředu. Jedny hněv dráždí, druhé povzbuzuje. Někteří lidé, když se jim ublíží, snaží se to co nejdřív vytěsnit z mysli. Jiní ochoří touhou po pomstě.

Zamyslete se nad tím, jak se obvykle chováte, když nejste dobře naladěni, zlobíte se, nebo se cítíte osamělí.

Zamyslete se nad mými třemi otázkami. To, jak na ně sami sobě odpovíte, ovlivní v souhrnu kvalitu vašeho života.

Zdroj: http://www.pronaladu.cz/

Vzestup a emoční mistrovství

K jednomu z největších úskalí osobní cesty duchovně-energetického vzestupu patří dosažení emočního mistrovství, které jako první vyžaduje přijetí naší odpovědnosti za řízení osobních energií – reakcí na různé životní události, což vyžaduje, abychom věnovali svou energii raději k žádoucím výsledkům, jež jsou v souladu s naplněním naší životní cesty, než k tomu, abychom své osobní energie odevzdávali protistraně (hádky, emoční rozbroje, výčitky, odsuzování apod.).

Naše mentální a emocionální energetické pole bylo – před vstupem na cestu osobně-duchovního rozvoje, ale bohužel i často během ní – řízeno podvědomými silami skrytého „stínu“, jenž v nás vytváří různé touhy, reakce, myšlenky, impulsy a emoce, které většinou nekorespondují s naší skutečnou osobní životní cestou. Často se tyto podvědomé síly vydávají i během cesty osobně-duchovního rozvoje za „hlas intuice“, hlas našeho „vyššího já“. Můžeme je poznat podle tzv. impulsivního jednání – činů bez spolupráce s očištěným vědomím. Na určitém úseku naší cesty vzestupu tedy skutečné mistrovství vyžaduje, abychom se naučili vědomě a pečlivě sledovat své myšlenky, emoce – reakce na okolnosti běžného života, kdy se nejedná tedy o prosazování rozumu osobního já, spíše o kooperaci očištěného vědomí osobního já s pocitovou částí našeho skutečně „vyššího Já“ – vyšších částí našeho mnoha-dimenzionálního vědomí. Naučíme-li se vědomě sami sebe „nachytat“ v momentech, kdy se v našem vědomí vynořují negativní myšlenkové vzory, či když reagujeme prudkými emocemi, jen tehdy začínáme být pány svého života. Učíme se tedy vědomě přesměrovávat tyto energie k naplnění své skutečné osobní životní cesty, učíme se ovládat svůj vlastní stín. Je zřejmé, že k této činnosti potřebujeme obrovské sebekázně, jež vzniká v momentech, kdy si nepřetržitě připomínáme používání onoho skutečně správného myšlení, činů a to dokonce i tehdy, když se nám „nechce“, když náš stín chce nekompromisně či též často záludně převzít velení.

dark=light

Nastoupíme-li cestu duchovně-energetického vzestupu, chceme být „světlem“, „duchovním člověkem“, vlastnit spoustu mimosmyslových schopností… Náš stín – naše podvědomé energie však často tento náš „duchovní úmysl“ sabotují, zpočátku velmi zřetelně, postupně však velmi důmyslně a skrytě. Náš stín umí vystavět vzdušné zámky typu ideálního partnera, dokonalé kulisy pro náš kariérní postup, nejskvělejší scénář pro předpoklady toho, kdy můžeme být skutečně šťastní. Stává se, že i osoby na cestě duchovně-energetického vzestupu bohužel nerozpoznají tyto falešné režiséry svého štěstí a nechají se jimi zcela ovládnout. Je tedy nanejvýš vhodné přijmout onu nepopulární skutečnost, že stinné části našeho Já se během cesty duchovně-energetického vzestupu vynořují vlivem zvýšeného přísunu energie z vyšších dimenzionálních pásem a to jen z jediného důvodu – abychom je mohli objevit, přesunout z tajného šuplíku podvědomí do vědomé mysli a posléze vědomě uzdravit.

Tímto způsobem můžeme pak zažít širší aspekty sebe sama, rozšířit tak své skutečné mistrovství a nalézt onen „mistrovský klid uvnitř sebe sama“, nalézt vnitřní pocit štěstí, které je stálé – a zcela nezávislé na vnějších okolnostech.

Zuzana Soukupová

Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz

Emoce

Emoce plynoucí z našeho emočního jemně-hmotného těla druhé dimenze jsou ve vzájemném vztahu s naším fyzickým tělem, prostřednictvím hormonů i biochemie. Vzhledem k tomu, že naše vědomá mysl k těmto temným pocitům nemá přístup, je nepohodlí našeho těla, které v něm vyvolává udržování těchto tajemství, promítáno do našeho vědomí jako nemoc.

Tyto skryté emoce vytvářejí celkový pocit nepohodlí, jež nám připadá jako hustota, tíha na našem těle a/nebo jako určitá nestálá úzkost, jež nás udržuje ve stavu přílišné ostražitosti, nervozity a paniky. Deprese otupuje naše emoce a způsobuje, že jíme či spíme příliš nebo nedostatečně nebo ve špatný čas.

Pak se naše tělo cítí ještě hůře, cítíme se jako oběť svých emocí. Za takových okolností se sex stává  vyjádřením zoufalé potřeby lásky a/nebo výboji slábnoucího ega. V nicotné snaze ovládat své emoce vyhledáváme drogy a alkohol. Každá taková substance vytváří určitý ,,emoční vjem” a dočasně slouží záměru utlumení emocí, jež nás neustále pronásledují.

Potlačené emoce vytvářejí myšlenky, jež jsou ,,nevědomé”.

S touto úrovní souvisí naše druhá čakra. Druhá čakra symbolizuje naše emoce a v nich obsaženou informaci o tom, jak vnímáme svůj život a sebe sama. Bohužel jsou emoce často ovládány bolestí, vinou, vztekem a strachem z naší minulosti. Toto nahromadění negativních emocí se chová jako plný odpadkový koš – stačí jeden další vyhozený papír a koš se převrhne a smetí vysype. Naše podvědomí, zejména podvědomí uložené ve druhé čakře, je takovým odpadkovým košem. A naše potlačené emoce jsou těmi papíry, které jej plní.

Příliš často fungujeme na hranici ,,převrhnutí” a nemůžeme si dovolit příliš mnoho cítit – ze strachu, že se ,,přehrada protrhne”. Vše potlačíme, neboť se bojíme, že vybuchneme pod tlakem emocí. Avšak emoce jsou důležitými ukazateli – jak pro náš vnitřní, tak i pro náš vnější život. Pokud si dovolíme vědomě pozorovat a přijmout emoce, aniž bychom u toho ztratili sebeovládání a propadli nadvládě emocí, mohou nám dokonale posloužit jako měřicí přístroje, jako ukazatele na palubní desce auta. Tyto ukazatele nám sdělují, kdy potřebujeme opravit, kdy vše funguje správně, kdy jsme v nebezpečí nebo naopak v bezpečí.

Mozková centra pro emoce a paměť jsou úzce propojena. Naše paměť pracuje na základě asociací, a vzpomínky naplněné stejnými emocemi jsou uloženy do stejného ,,souboru”. Proto tedy hrozí u potlačených emocí z naší zapomenuté minulosti, že se ,,nalepí” na současné situace, které aktivují tutéž emoci. V tomto bodě emoce minulé zesilují naše emoce současné až na nepřiměřený stupeň.

Jestliže jsme například v dětství utrpěli ztrátu či prohru, a nikdy se nám nedostalo odpovídající útěchy a podpory, budeme velmi přecitlivělí vůči jakékoliv ztrátě či prohře, již prožijeme jako dospělí. Jinými slovy, náš soubor ,,smutku” je doplněn. Pokud jsme svou zkušenost z dětství potlačili, nejsme schopni pochopit, proč cítíme takový smutek v reakci na něco, co se zdá být relativně bezvýznamné.

inner-child

Naštěstí je naše vnitřní dítě stále naživu a žije v naší podvědomé mysli. Dokážeme-li dát svému vnitřnímu dítěti to, co předtím potřebovalo a co nikdy nedostalo, můžeme začít léčit svou starou bolest. Tímto způsobem se naučíme rozlišovat mezi bolestí pocházející z našeho dětství a bolestí z naší současnosti. Pak můžeme věnovat chvíli tomu, abychom své vnitřní dítě utišili a podpořili, a abychom je ujistili,  že my – jako ten dospělý – máme situaci pod kontrolou.

Jedním ze základů tvořivosti je smyslová citlivost našeho fyzického těla. Pokud dokážeme očistit strach a bolest pocházející z naší minulosti, můžeme začít prociťovat své emoce se stejnou silou a jasností jako v době svého dětství. Jsme-li schopni toto učinit, probudíme v sobě úžasnou představivost a jasnost, jíž jsme jako dospělí ,,odrostli”. Pokud dokážeme s vnitřním dítětem vědomě komunikovat a milovat je, můžeme být intuitivně naladěni, jakož i pevně zakořeněni ve vyzrálém pochopení toho, jak tvoříme svou realitu.

Mnoho z nás se neobrátí do svého nitra, abychom nalezli odpovědi, dokud k tomu nejsme přinuceni pocity neúspěchu či zkušeností strachu a bolesti v našem vnějším světě. Tento strach nahlédnout dovnitř je z velké části způsoben ,,kostlivci v naší skříni”, čehož jsme si vědomi jen podvědomě. Náš vnitřní svět vskutku obsahuje strach a smutek, ale obsahuje také radost a krásu.

Dítě, jež je uvnitř nás, může cítit čisté emoce bez vlivu mentálního ,,měl bych”/,,neměl bych”. Tyto čisté, upřímné emoce nesou pravdu našeho raného dětství a toho, jak nás tyto zkušenosti vybrousily do toho, kým dnes jsme. Jako děti jsme si svou tehdejší aktivní představivostí stvořili bezpečnou realitu. V onom světě jsme byli důležití, silní, krásní a/nebo chytří.

Ve skutečnosti jsme byli kýmkoliv a čímkoliv, čím jsme si být přáli. Jinými slovy: pro nás jako děti byl závoj mezi 3 a 4D byl velmi tenký. Měli jsme přístup k silám manifestace na astrální úrovni. V naší nevinné dětské mysli byla realita, kterou jsme tvořili, velmi skutečná, dokonce skutečnější, než vnější svět, v němž jsme byli malí, slabí, rozjívení a občas zlobiví.

Uzamčeno uvnitř tohoto bezpečného světa, jenž jsme sami vytvořili, spočívá tajemství osoby, jíž skutečně jsme a jejíž existenci jsme si jako dospělí nechali ,,vymluvit”. Možná dokážeme přemluvit své vnitřní dítě, aby tento svět s námi sdílelo. Nicméně nejprve musíme získat pozornost, respekt a lásku svého vnitřního dítěte. A nakonec –  pokud si přejeme do tohoto světa znovu vstoupit, musíme být ochotni ,,být jako malé děti”.

Zuzana Soukupová

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz)

Pozornost věnovaná realitě tvoří jen víc reality

Emocionální vnímání reality vás připoutává na místo jako strom.

Pokud ale své emoce věnujete svým vizím, které byste rádi přivolali do života, pak teprve získáte to, co chcete.

Okolí vám někdy zdůrazňuje „realitu“: „Musíš čelit faktům, přestaň snít a dívej se na to, co je. To je pravda, vidíš to?“

Pokud to uděláte, budete přitahovat to, co je, ještě ve větším měřítku.

Věnujte pozornost jen tomu, co byste rádi zachovali a od ostatního odvraťte pozornost.

Zavřete oči a rozprostřete se emocionálně ve svém vlastním světě.

Autor: Maia Marie Špaček
www.jajsem.com

prit