Tag Archive | dvojplamene

Dvojplameny – o co tu vlastně jde?

Mnoho lidí si pod pojmem dvojplameny představuje něco úžasného, až nadpozemského, unášející láskyplný vztah, intimní sdílení, milostné splynutí, šíření lásky a světla kolem sebe. Tyto vztahy jsou ale ve skutečnosti od takovéhoto jednostranného pojetí dosti vzdálené, jejich pravý význam a mysl je mnohem prozaičtější. Nejedná se o žádná bájná a vysněná spojení, jejich existence a žití v tomto hmotném světě je naprosto reálná. Důkazem jsou oni sami, jejich životy a úděly, kterými tu procházejí.

Veškeré Vesmírné dění probíhá v neustálém koloběhu zrodu a zániku, spojení a rozpadu. Vše pulzuje, přetváří se a sjednocuje, aby se následně mohlo opět rozpadnout a stvořit něco nového. Je jedno, zda se jedná o měřítko malé, či to největší, zda je časová jednotka hodina, či jsou to miliardy let. Menší díly a časové úseky jsou součástí větších celků a epoch. I lidské bytosti, dvojplameny, dvojice, které kdysi byly jedním, jsou součástí tohoto Vesmírného koloběhu. V okamžiku svého rozdělení, byl jeden jako druhý, stejného vnitřního upořádání, každý samostatný a soběstačný v rámci vyrovnaných principů, připraven projít vlastní cestou poznání.

Absolutní poznání na tomto světě zahrnuje prožití veškeré škály možností, všech možných způsobů bytí prostřednictvím mnoha životů. Tak, jak dvojčata zrozená z jednoho celku, v oddělení tímto procházejí, postupně se sobě vzdalují odlišností svých prožitků. Mohou se tedy během své pouti sama sobě jevit jako navzájem velmi odlišná a nesourodá. Není to však nic jiného než přirozený proces vlastní přeměny od zrodu po završení cyklu. Ke konci své cesty se dvojplameny opět přibližují a rozeznávají ve své podobnosti. Jejich poznání se blíží naplnění, stávají opět samostatnými a soběstačnými osobnostmi s vyrovnanými principy, takovými, jakými byly na počátku. Čím více mají oba odžito, tím více rozpoznávají jeden v druhém sami sebe a jsou více přitahováni k vytvoření jednotného společného celku. Kruh se začíná pomalu uzavírat.

A právě v tomto období se ve větší míře začínají setkávat osoby, které si připadají velmi blízké, jako by jedna v druhé spatřovala sama sebe. Zpočátku většinou ani jeden z nich netuší, oč jde, ale oba cítí, že je k sobě váže nějaké pouto, něco společného. To je počátek rozpomínání na to, co byli kdysi. Dvojice prožije až neuvěřitelné sblížení, pocit návratu domů. Po nějaké době však oba začnou podléhat svým starým, již zvládnutým zkušenostem, jejich spojení nabírá trhliny a zpravidla spěje k rozpadu – jejich rozluce. Odloučení se může opakovat, trvat měsíce, ale i desítky let, tak dlouho, až každý z páru dokončí svoji vlastní cestu poznání, prožije, pochopí a přijme jakoukoli variantu života jako jednu z možností, a to bez odsuzování kterékoli. Završením cesty poznání je vše dorovnáno, jejich svazek se stává jednotným, stabilním a schopným tvořit něco nového.

Takže, o co tu vlastně jde? O život a jeho prožívání ve všech jeho možných polohách a podobách. O pochopení veškerého dění a všemožného konání, jako jedné z možností života. To je poznání veškerého žití a přísluší každému z nás. Bez ohledu na to, zda již kdo svůj dvojplamen rozpoznal či ne, máme tu žít a prožívat až do chvíle naplnění. Dvojplamenné pouto je pouze směrovkou a vodítkem, kdy nám dvojče, zrozené ve stejný okamžik a za shodných okolností, pomáhá rozeznat, která zkušenost nám ještě chybí k nalezení sebe samého, k návratu do prvotního zrodu, kdy kruh se uzavírá. Vše pulzuje, přetváří se a sjednocuje, aby se v okamžiku absolutního stavu mohlo zrodit něco nového…

Ivana „Geri“ Kutnarová

Zdroj: https://dvojplameny.wordpress.com/2017/08/23/dvojplameny-o-co-tu-vlastne-jde/

Reklamy

Varovné signály, že se nejedná o dvojplamen

Není všechno zlato, co se třpytí…

S rostoucím povědomím o dvojplamenech přibývá lidí, kteří věří, že právě jejich vztah je ten dvojplamenný. Ačkoliv počet dvojplamenných setkání přibývá, pořád je to jev velmi vzácný a ne všichni jsme předurčeni svůj dvojplamen potkat v tomto životě. Říkám schválně ‘předurčeni’, protože jsme si to před příchodem na tento svět naplánovali. Setkání s dvojplamenem se nikdy neděje pro nic za nic. Nejen že je naplánované, ale má i svůj důvod – svou misi.

Mnoho z těch, kdo touží po dvojplameni, ve skutečnosti touží spíše po vášnivém či romantickém vztahu, neobyčejném sexu nebo pseudo-duchovním partnerství, protože duchovno je tak nějak v módě a mít za partnera dvojplamen musí být cool, když se o tom na mnoha duchovních webech poslední dobou tolik mluví.

Pokud pochopíme skutečnou podstatu dvojplamenného vztahu a budeme podle toho žít, je jedno, zda jsme svůj dvojplamen potkali, nebo zda žijeme sami či s jiným partnerem. Čistá láska a duchovní osvícení je vždy pozitivní věc a nemůžeme nic ztratit, jen získat.

Problém ale nastává, když podstatu dvojplamenného vztahu nechápeme a místo hodnot, na kterých je dvojplamenný vztah založen se za každou cenu držíme vztahu, který je nefunkční, jen proto, že věříme, že je to náš dvojplamen. Takový omyl může být doslova osudový a místo slibovaného duchovního probouzení přijde jen kolotoč manipulace a sebedestruktivního chování.

Někteří autoři používají termín falešný dvojplamen. V zásadě ale nic takového neexistuje, ne ve smyslu, že bylo božím plánem vytvořit nějaká falešná dvojčata. Jde prostě o omyl v rámci naší svobodné vůle, kdy pod tíhou toho, co jsme kde četli a ve víru zamilovanosti odmítáme vidět pravou stránku vztahu, a roubujeme termín „dvojplamen“ na někoho, kdo je ve skutečnosti někdo úplně jiný, nejčastěji karmický vztah.

Přiznat si, že člověk naletěl své vlastní naivitě nebo intrikám partnera není vůbec snadné a chce to notnou dávku odvahy. Obzvlášť, když jste zamilovaní. Odhoďte na chvíli růžové brýle a buďte k sobě maximálně upřímní. Může vám to ušetřit mnoho starostí.

Po ovoci poznáte je…

1. Energie

Jedním z hlavních rozpoznávacích znamení je vzrůstající či klesající energie. Dvojplameny jsou jako dynamo – generují energii. Není to tak, že si vzájemně dávají svou energii, oni jeden v druhém podněcují jeho vlastní plamen a společně přímo srší energií. Stačí strávit s dvojplamenem několik minut, nebo s ním prohodit pár slov a vyzařujete radost a energii ještě několik dní. A to nemluvím o milostném spojení, tam je výsledek ještě markantnější, je to doslova omlazující kúra.

Nutno dodat, že každá zamilovanost funguje podobně prvních několik týdnů, možná měsíců. Dvojplamenná energie je taková ale pořád, i v době krize a po ní ještě roste.

Naopak pokud po období té největší zamilovanosti začnete energii ztrácet a za nějaký čas jste úplně na dně, neschopni si sebe vážit a mít své vlastní plány, aniž by vás partner “dobil” svou přízní, je to jeden velký červený vykřičník. Tím víc, pokud to trvá dlouhodobě. Zavání to vzájemnou nebo jednostrannou závislostí. Pokud nemáte sílu na nic jiného, než dokazovat mu svou lásku, a to dokazování vás ještě více vysiluje – toto není dvojplamenný vztah.

2. Bolest

Jedním z důvodů, proč si lidé pletou dvojplamenný vztah s karmickým, je ten, že oba vedou trním. Jak dvojplamen, tak karmický partner ve vás dříve nebo později uvolní negativní vzorce chování a poukáže na to, co nemáte vědomě zpracované. Mindráky z dětství, z předchozích vztahů, minulých životů…bolí to, spouští to kolotoč obviňování a sebelítosti.

Přesto je mezi těmito vztahy velký rozdíl. Dvojplamen vám nikdy neubližuje záměrně. A i když k němu můžete dočasně cítit vztek nebo výčitky, nikdy byste mu vědomě neublížili. Vaše duše vás vždycky včas zabrzdí, někde hluboko v sobě cítíte i přes ten vztek hlubokou lásku a úctu. Víte, že je to silnější, než váš vztek. Intuitivně vždy raději pohladíte, než bodnete. A hlavně – nakonec z toho máte dobrý pocit. Dvojplamenná bolest není nikdy samoúčelná, vede k osvobození se od starých vzorců a strachů. Časem je to zcela zřetelné.

Pokud ale dlouhodobě převažuje bolest nad radostí, a hlavně pokud z vašeho nitra (nikoliv z mysli) přímo tryská otázka, zda máte takové utrpení zapotřebí… pak ho nemáte zapotřebí – a velmi pravděpodobně se nejedná o dvojplamenný vztah a zasloužíte si něco lepšího.

3. Podpora

Další z velmi snadno viditelných znaků vztahu je způsob, jakým vás váš partner podporuje. Dvojplameny si pomáhají jen výjimečně – jen tehdy, když si ten druhý nedokáže pomoci sám a jen do té míry, aby si od okamžiku pomoci už dokázal pomoci sám – a to vše absolutně nezištně. Dvojplameny mají radost, když je ten druhý silný, soběstačný a dělá pokroky. Vítězství jednoho je radostí druhého.

Pokud vám váš partner pomáhá zejména tehdy, když jste na dně a nemáte jinou možnost než jeho pomoc přijmout, je silnější a udržuje vás v pozici slabšího, aby vám mohl pomáhat dál, a zajišťuje si tím vaši vděčnost a lásku, je to velký varovný signál! Obzvláště tehdy, když dává najevo, že ho vaše pokroky dráždí a nesnese, abyste byli silnější než on, nedej bože nezávislí na něm. A platí to samozřejmě i opačně – pokud tohle děláte jemu a vyhovuje vám, že mu pořád pomáháte a že je vám za to zavázán. Nebo se dobrovolně udržujete slabí, aby vás mohl zachraňovat jako nějaký princ. Takový vzorec vztahu je zcela nekompatibilní s dvojplamenem. Můžete si tím dočasně projít a vyměňovat si role, než se vaše energie ustálí, ale dlouhodobě nastavený vztah tímto způsobem bude jen těžko dvojplamenný.

4. Synchronicity

Synchronicity doprovázející dvojplamenný vztah jsou doslova šťastné náhody. Jako by se celý vesmír skláněl k vašim nohám, aby vám umetl cestičku k co nejlepšímu výsledku dané situace. Ne všechno je růžové, ale nelze si nevšimnout velmi neobvyklých „zásahů“ osudu, kdy se něco přihodí ve správný čas na správném místě a mnohem lépe, než byste čekali.

Naopak pokud svůj vztah udržujeme „dvojplamenný“ jen svou vírou, celý svět jako by se nám snažil otevřít oči. Bohužel to dost často nevidíme. Všímejte si proto, jaké synchronicity se kolem vás dějí. A to hlavně v souvislosti s vaším partnerem. Stávají se vám místo šťastných náhod spíše nehody? Všechno, co se týká vašeho partnera vám přináší smůlu? Špatné načasování, nedorozumění, zásahy vyšší moci, že nic nevyjde tak, jak má? Vysiluje vás to? Možná váš vztah neladí s vesmírným řádem. To ještě neznamená, že není dvojplamenný, může jít jen o dočasné zbloudění z pravé cesty. Ale rozhodně je to důvod k zamyšlení a k analýze ostatních varovných signálů. Obzvlášť pokud takové nehody provázejí váš vztah od začátku!

5. Duchovní pokrok

Dvojplameny přirozeně a bez námahy směřují k osvícení. Skrze bolest a nelehké situace – ale vede vás to samo. Nepotřebujete žádného guru, ani kouče a pokud jeho rady vyhledáte, pak většinou na začátku vztahu a brzy vám všechno začne docházet samo. Vaše vnitřní moudrost sílí, není to arogance, je to zdravá sebejistota a sebeláska. Informace se dostavují ve správnou chvíli ve správném množství.

Varovným znamením pak je – žádný, nebo minimální duchovní pokrok. Ať čtete, co čtete, chodíte na přednášky, meditujete, nemáte ze sebe pocit posunu, radosti, lehkosti a vlastní síly. Naopak, pořád hledáte více a více duchovna, ale realita je čím dál bolestnější a nepříjemnější. Váš vztah drží pohromadě jen jako vzdušný zámek, je vzpomínkou na dávnou Atlantidu nebo růžovým snem o budoucnosti, ale v realitě nejste schopni nic z vašich duchovních rovin vztahu realizovat. Sáhněte si do svědomí a zeptejte se sami sebe, jestli váš zájem o duchovno není jen únikem před realitou. Jestli nehledáte duchovní opium pro v realitě zcela nefunkční vztah. Pokud to drhne tady a teď, je problém tady a teď a lze vyřešit tady a teď. Myslím tím v realitě v tomto životě. Buď dvojplamennost vztahu cítíte nejen duchovně, ale i fyzicky, nebo dvojplamenný není.

Zní to absurdně, ale čím bude vaše láska opravdovější a skutečně „dvojplamenná“ tím méně „duchovna“ budete potřebovat. Váš duchovní pokrok se bude projevovat schopností žít ve hmotě, nikoliv z ní unikat.

Duchovní realita dvojplamenů splývá s jejich fyzickou realitou. Je totožná. Fyzicky žijí duchovní pravdu a duchovně prožívají fyzično. Je to jedno a totéž. A zdroj jejich duchovna je v jejich nitru, v srdci, v žádném konkrétním duchovním učení.

Váš vztah je tím, čím je, ať ho nazýváte jakkoliv: buď generuje radost a lásku, nebo bolest a závislost. Poznáte ho po ovoci…

Autor: Eidheann
Zdroj: http://divine-love.quicksnake.cz/

Článek je možné svobodně šířit pro nekomerční účely, se jménem autora a aktivním odkazem. Děkuji.

Pro dvojpaprsky na cestě k sobě

Tento článek je určen především těm, kteří už své duchovní dvojče našli a katapultovalo je to na cestu, která je občas k zešílení… Chci vám pomoci. Chci vám říct věci, na které nejspíš časem sami přijdete, ale přečíst si je teď vám může ubrat několik starostí a předejít spoustě bolesti. Ne, nestačí si přečíst tento článek a vše nebude hned růžové, ale třeba vám to ukáže, co je třeba dál dělat, aby došlo k dalšímu průlomu nebo zkrátka jakémukoli zlepšení vaší současné situace. Vždy je to na vás, jestli si slova jen přečtete a zapomenete nebo s tím i něco uděláte. A pokud se vás téma dvojpaprsků netýká, můžete si článek přečíst také – spoustu věcí, které zde budu zmiňovat, musí časem pochopit každý, i ten, kdo nastoupil “duchovní cestu” dobrovolně. Poznání dvojpaprsku tento proces jen urychluje a tak trochu i vynucuje :-)

Milí čtenáři, hledající, ztracení i nacházející… chci vám, říct, že…

Vaše intuice má pravdu

Je úplně jedno, co vám říká váš rozum, rodina nebo přátelé a jak věci vypadají navenek. Když potkáte svůj dvojpaprsek, vše, na čem záleží, je vaše srdce a vaše intuice. Co je mezi vámi nedokáže lidský rozum nikdy plně pochopit. Poznáte toho druhého spolehlivě, ale rozum může pochybovat. Můžou se objevit těžkosti, rozejdete se, vypadá to, že je vše ztraceno… a uvnitř cítíte, že není, že k sobě patříte. Tak kdo má teď pravdu? Ten pocit? Rozum? Vždy vaše intuice a pokud pochybujete, pokud nevěříte sobě, ani lásce, ani ničemu z těch krásných věcí, co jste zažili, je to pro vás lekce, jak se naučit sebedůvěře. Protože budou chvíle, kdy to budete jen vy a vaše pravda a celý svět proti vám… a tyto chvíle vás mají naučit, že nepotřebujete ničí potvrzení ani souhlas, dokonce ani souhlas vlastního rozumu. Jen vaše intuice má pravdu. Bez ohledu na to, co kdo říká, bez ohledu na váš rozum, ONA má pravdu.

První věc, kterou se musíte naučit, je důvěřovat sobě. Bez výjimek. Naprosto a zcela. Můžete se zmýlit, každý se mýlí, ale nemůžete žít podle čistého vědomí a svědomí někoho jiného. Budete muset pochopit, že váš vztah s tím druhým – to, co k sobě cítíte – je naprosto jedinečný. Není ani z tohoto světa. Budete muset pochopit, že všichni ostatní se mýlí, protože posuzují dle zkušenosti s jinými vztahy – a tyto zkušenosti se na váš vztah s dvojpaprskem nevztahují. Pravidla pro jiné vztahy neplatí. Dokonce ani pravidla pro vztahy dvojpaprsků, o kterých někteří píší, neplatí. Pravidla neexistují. Je to jen mezi vámi dvěma a jediný návod máte v sobě, ve své intuici, ve svém srdci. Zapomeňte na to, že máte zavolat až tři dny po schůzce, nesnažte se dělat lepšími, než jste. Když se rozejdete, zahoďte všechna chytrá přísloví typu “dvakrát do stejné řeky nevstoupíš”. Doslova vyhoďte vše, co víte o vztazích, z hlavy. Dokud si budete vybírat pravdu ostatních před tou vaší, nemůžete svůj vnitřní boj vyhrát. Ta vaše se totiž nikdy nepřestane ozývat – ani když ji budete vytrvale odmítat a zapírat, pořád tady bude a vy budete trpět vnitřní rozervaností tak dlouho, než to konečně pochopíte a začnete jí být věrní.

Vy rozhodujete, jak to dopadne

V návaznosti na předchozí bod – ono všechno souvisí se vším – je nutné zdůraznit, že nikdo neví, jak to mezi vámi dopadne. Nikdo nemá patent na rozum. O tom rozhodujete jen vy. Vy jste ten druhý a naopak. Máte společnou duši. Vše, co děláte, co si myslíte, co cítíte ovlivňuje toho druhého.


Pokud vaše intuice říká, že on/ona je ten pravý
, ten, kdo k vám patří, koho znáte celé věky a s kým cítíte věci, jaké jste mysleli, že ani cítit nedokážete… vykašlete se na to, co říkají ostatní.To vy rozhodujete, kdy je čas jít. Vy rozhodujete, jak to dopadne. A jestli to má být nebo nemá – to je vaše rozhodnutí. Můžete si myslet, že existuje osud, že už je vše stejně předpovězeno – ale není. Pravdou je, že vaše duše si vybrala některé zkušenosti, rozhodla se prožít určité věci – ale vy máte i tak svobodnou vůli. A pokud dokážete udělat ve svém životě posun, jaký duše nečekala, tak svůj osud prostě změníte. Je pravděpodobné, že už teď jste sešli z cesty alespoň v drobnostech a vytvořili si vlastní osud. Nic není stoprocentně dané. Obzvlášť, pokud na sobě pracujete, měníte své myšlení, poznáváte se a přijímáte – už teď měníte věci. Karty vám mohou říct, že se řítíte do určité budoucnosti – aktuálně – ale už za pár hodin se mohou věci změnit, jen proto, že jste si díky kartám něco uvědomili, že jste našli novou informaci, rozhodli se udělat něco, co jste do té doby odkládali – a vaše budoucnost se změní.

I když teď věci třeba vypadají beznadějně,
nejste se svým dvojpaprskem, máte pocit, že mu na vás nezáleží, cítíte se odmítnuti nebo vidíte nepřekonatelné překážky… vše je možné překonat. Vy tvoříte překážky a vy je dokážete i vymazat. Ne Bůh nebo andělé, ale vy. Vyžaduje to čas a práci, protože ne vždy hned víme, jak jsme překážky vytvořili a jak je smazat, ale jde to a vy to dokážete. Je to jen na vás. Na vás. Je jedno, co teď dělá ten druhý. Působíte na sebe, na oba. Když se posunete, posune se i on/a. Takže bez ohledu na to, jestli spolu mluvíte nebo ne… nemusíte se snažit toho druhého “vylepšovat”. Pracujte na sobě a pomůže to oběma. Nemůžu si pomoci, ale připomíná mi to lektvar ze Shreka 2. Stačí, když vypije jeden, a šťastní budou oba :-) Ti dva jsou v mnoha věcech krásnou ukázkou spřízněných duší.


Zrcadlíte nejen své problémy, ale i lásku

Možná už jste si všimli, že jste jeden pro druhého zrcadlem. Nacházíte na druhém věci, které na sobě milujete nebo které naopak nesnášíte, vyvolává ve vás vzpomínky na doby, kdy jste cítili bolest, ale hlavně vám vždy ukazuje, jací jste vy sami. Kdykoli chcete na druhém něco změnit, kdykoli vás na něm něco rozčiluje, je na čase se zeptat: “Co mě rozčiluje na mně? Co chci změnit na sobě? Co na sobě nesnáším? Nedělám někdy to samé, co teď dělá on/a?” Někdy je těžké si nebrat osobně, co vám ten druhý provádí svým odmítáním, chladem, hádkami, apod., ale jelikož on/a je vy, vždy nakonec zjistíte, že jen odráží něco, co je už ve vás. Dokonce i vaši lásku k sobě. Když vidíte na druhém vlastnost, kterou milujete – a máte ji taky – pomáhá vám to milovat více sebe. A tím vám pomáhá. Stejně tak vám dvojpaprske podvědomě pomáhá zjistit, co vám působí bolest, co v sobě nemáte vyřešené, co na obě odmítáte, nesnášíte, co ignorujete a před čím utíkáte. Vytahuje na světlo všechno. A ano, někdy to dost bolí, ale kdyby to nebolelo, tak bychom se tím přece nezabývali.

Na druhou stranu je dobré vědět
– obzvlášť, když nejste spolu a vše vypadá beznadějně a ten druhý je odtažitý nebo vás ignoruje – že k vám cítí to samé, co vy k němu. Nejde to jinak, byli jste tak vytvoření, neodolatelní jeden pro druhého, neschopní se nenávidět – protože byste nenáviděli akorát tak sebe a to stejně není k přežití. Věřte tomu, že kdykoli na toho druhého myslíte s láskou, úctou, pochopením… kdykoli vzpomínáte na to, jak vám spolu bylo dobře a co jste cítili… buďte si jisti, že ten druhý cítí a cítil to samé. Také vás miluje, také vás obdivuje, také má dojem, že jste to nejdokonalejší stvoření, jaké kdy poznal – i když to tak nevypadá, je to tak. A vy to zjistíte, až se dáte dohromady – pokud dát se dohromady je to, co si přejete a pro co se rozhodnete. Do té doby tomu potřebujete uvěřit, protože vám to pomůže zmírnit bolest z odloučení a vypořádat se s pocitem, že nejste dost dobří. Šance totiž jsou, že pokud vás odmítla vaše spřízněná duše, budete mít pocit, že musíte být totálně vadní, jinak by to neudělala. Ale vadní nejste a tato lekce vám pomůže to časem pochopit.

Nezapomínejte také na to, že ten druhý je pořád s vámi. Vaše duše nikdy nemůže být úplně rozdělená, nejste dvě půlky, jste jako dva paprsky jednoho světla a to světlo je pořád s vámi. I když nemůžete s tím druhým přímo mluvit, můžete mu posílat myšlenky, pocity, můžete se na něj vědomě naladit a cítit ho, třeba když večer usínáte. Můžete si představovat, jak je vedle vás a jelikož mozek se nechá snadno ošálit, pokud to bude dost živá představa, budete se cítit i jako byste byli spolu – a to vám uleví od bolesti z odloučení. Ostatně, není to až tak úplně iluze. Nikdy nejste rozdělení a nikdy nebudete. V každém okamžiku, i když to nevnímáte, jste duševně spolu a jste si oporou a ovlivňujete se. A pokud chcete tomu druhému pomáhat a nemůžete s ním ani mluvit, pořád mu můžete posílat lásku a pochopení na dálku. A on to ucítí.

Nejprve se postarejte o sebe

Učte se milovat sebe stejně, jako milujete toho druhého. Učte se o sebe starat, být si oporou, obejmout se, když je vám mizerně, dopřát si útěchu, mluvte se sebou v duchu hezky, nevyčítejte si, nesuďte se. Učte se nejprve lásce k sobě a když nevíte jak, představte si, že by na vašem místě byl ten druhý. Křičeli byste na něj za to, za co v duchu křičíte na sebe? Nesnažte se měnit, abyste se komukoli zalíbili. Neobětujte své štěstí a svou pravdu pro nic na světě. Jděte za svými sny, i když s vámi ten druhý teď není. Prostě pracujte na sobě. A hlavně se přijměte. Přijměte své dobré i špatné stránky stejně, jako přijímáte toho druhého. Naučte se obdivovat vlastnosti, které milujete na druhých, i u sebe. Naučte se cítit dobře ve své společnosti. Je to dlouhá cesta a ne vždy víme, jak si tím projít, ale zvládnete to. Pokud v něco věříte, můžete to požádat o pomoc, pomodlit se… A jinak se prostě držte své intuice, poslouchejte, co říká, všímejte si znamení kolem a buďte rozhodnutí. Vždy je hlavní se rozhodnout.

Rozhodněte se, že se začnete přijmat.
Rozhodněte se něco naučit a naučíte se to. Příležitosti se ukáží. A představujte si toho druhého na svém místě a co byste k němu cítili. To vám hodně pomůže cítit to samé k sobě :-) Možná si na cestě k sebe-lásce a sebe-přijetí projdete různými osobnostními testy, duchovními články, cvičeními, meditacemi, … to je v pořádku. Nevěřte ale slepě všemu. To pravé by ve vás mělo vyvolat nadšení. Možná trochu nervozitu, ale v zásadě pozitivní pocity. Měli byste cítit “páni, to je ono!”. A když to necítíte… tak to možná pro vás není to pravé. A druhá věc – vytrvejte. Stává se často, že objevíme skvělou knihu, cvičení, zkusíme to jednou, přečteme jednou, a pak na to zapomeneme. Přečíst nestačí. Vše je třeba aplikovat prakticky a hlavně to hned nevzdat – pokud cítíte, že je to dobré a pomáhá, pak lenost nepouštějte do cesty.


Je v pořádku cítit vše, co cítíte


Ať už cítíte hroznou bolest z odloučení nebo nádherné pocity lásky, je to v pořádku
, je to dobře, je to jedno… je to, jak to je. Časem pochopíte, že vaše emoce jsou cenné, ať už jsou jakékoli. Když je vám zle, přijměte to. Plačte. Klidně plačte celé hodiny. Rozum třeba řekne, že je to hloupost, brečet pro někoho, kdo na vás kašle. Nevadí. Brečte. Stýská se vám? Nevadí. Toužíte po tom druhém? Nevadí. Možná něco říká, že je to špatně. Rozum, přátelé, … Možná byste neměli chtít někoho, kdo je zadaný nebo s vámi nemluví. Ale víte co? Ať už to je nebo není váš dvojpaprsek, ať jsou věci jakkoli, máte plné právo na své pocity. Můžete být smutní, stýskat si, brečet nebo se radovat z kdejaké hlouposti kdykoli chcete. Můžete, i když nechcete. Přijmout své pocity je součástí přijetí sebe. Cokoli cítíte, přijměte to. Nesuďte se. Neřešte, co byste měli. Prociťte to. A pak se můžete ptát. Můžete se ptát, proč cítíte zrovna tohle a co s tím můžete udělat. Ne proto, abyste to přestali cítit a byli zase “hodní”. Prostě jen z lásky k sobě, ze snahy vyslechnout své emoce a jednat podle nich. Emoce totiž pomáhají. Říkají, co rozum nechce slyšet, ale co slyšet potřebujete. Říkají, kdy je vám s někým dobře a kdy není. Kdy vám něco slouží a neslouží.

Nelze dostatečně zdůraznit, jak je důležité dělat to, co vám působí radost a nedělat to, co vás ničí. Někdy vás ničí jen myšlenky. Někdy vás neničí někoho milovat – ničí vás pochybovat o tom, že on miluje vás. A jindy vás ničí žít v iluzi o lásce někoho, kdo vás nemiluje. Vaše intuice a pocity vám řeknou, kdy je to tak a kdy jinak. Ale musíte je poslouchat. A stát si za tím i před ostatními. Možná vás odsoudí, možná vás nepochopí, ale pokud se chcete posunout, musíte si věřit, své intuici a svým pocitům, a musíte si za nimi stát bez ohledu na vše. Pokud vy sebe nebudete bránit, tak kdo? Ostatní to s vámi mohou myslet dobře, ale přesto se mýlit, protože nemají vaše pocity a neví, co je dobré pro vás. Poděkujte jim za rady, ale stůjte si za tím, že vy víte, co je pro vás nejlepší – věřte sobě a lidé začnou věřit vám a respektovat váše pocity stejně, jako je respektujete vy. Možná jim dokonce budete vzorem v tom, jak mají jednat sami se sebou.


Nikdy se do ničeho nenuťte

Poslední bod souvisí s prvním a mým doporučením zahodit všechna pravidla. Dokonce i ta duchovní. Jsou chvíle, kdy je třeba odpustit, pustit se, vzdát věci a dát je do rukou vyšších sil a jsou chvíle, kdy to není ten nejlepší nápad. Pokud zrovna cítíte, že nedokážete odpustit, nenuťte se do toho. Pokud cítíte silný odpor, když se snažíte nechat něco nebo někoho jít, tak to nedělejte. Vaše tělo, intuice a pocity ví lépe, co je pro vás nejlepší, než jakýkoli článek nebo doporučení. Do ničeho se nenuťte. Nenuťte se přestat milovat, začít nenávidět, nenuťte se přejít křivdu nebo nic necítit. To pravé pro vás nebude vyžadovat sebezapření. Na jednu stranu je dobré pustit všechno to negativní, co cítíte k tomu druhému, nechat minulost za sebou, pustit strach z dalších zranění, ale… někdy to prostě hned nejde. Tak se do toho nenuťte. A pokud to opravdu chcete, tak se jen rozhodněte. Řekněte si: Chci odpustit. A počkejte, co se stane. Pokud to opravdu chcete, dostanete šanci. Najdete nějaký způsob, nějakou informaci, která vám s tím pomůže. Nechtějte od sebe všechno hned. Buďte na sebe hodní. Stejně to platí se vším, nejen s odpouštěním. Možná teď není ta pravá chvíle pro utěšování vnitřního dítěte, možná teď nevíte jak. Možná to přijde později. Možná máte udělat něco jiného. Ale věřte sobě. A vše bude v pořádku.


Shrnutí

Na začátku jsem psala, že nestačí věci číst, ale je třeba je také aplikovat. Pokud jste tedy článek dočetli až sem, přináším vám stručné shrnutí článku, zkrátka ty nejdůležitější myšlenky v několika bodech a doporučení, jak podle nich jednat.

  • Důvěřujte své intuici a svým pocitům. Pokud cítíte, že ten druhý je ten pravý, stůjte si za tím.
  • Nikdo neví, co je pro vás teď nejlepší, víte to jen vy. Ptejte se ostatních na jejich názor nebo rady jen tehdy, když cítíte, že vám mohou opravdu prospět. V opačném případě se učte ustát nesouhlas. Když vám někdo říká nebo radí něco, co jde proti vaší intuici, poděkujte za upřímný zájem a snahu pomoci, ale řekněte, že si myslíte něco jiného. Nepřesvědčujte, nehádejte se. Oni mají právo na svůj názor a vy také. Nemusí s vámi souhlasit.
  • Je normální mít občas pochybnosti. Je rozumné je prošetřit. Ale pokud jsou to pochybnosti rozumu tam, kde si je srdce už jisté, zbytečně se jimi déle nezabývejte, nevyhledávejte důkazy toho, že má rozum pravdu – naopak se zaměřujte na to, co prospívá vašemu srdci. Jinak se dostanete do smyčky bolesti a snahy vyřešit, co nemá řešení.
  • Zahoďte všechna vztahová pravidla. Nečtěte články, které ve vás vyvolávají jen bolest. Netýrejte se tím, co byste měli. Dělejte to, co cítíte jako správné. Čtěte články, které ve vás vyvolávají upřímný zájem, nadšení, pocit, že tohle je “ono” a pomůže to k nějakému posunu.
  • Poznávejte, kdo jste a buďte sami sebou. Nesnažte se měnit, abyste se komukoli zalíbili.
  • Přijměte své emoce. Berte je jako důležité vodítko ke zjišťování, na čem je třeba zapracovat, aby vám bylo líp.
  • Pěstujte v sobě víru. Hledejte připomínky toho, že vás ten druhý miluje, že je jako vy a cítí to, co vy.
  • Vy rozhodujete, jestli budete spolu. Nebuďte závislí na kartách, přdpovědích budoucnosti ani trhání sedmikrásek. Rozhodněte se být s tím druhým a veřte tomu, že máte vše potřebné k tomu, aby se to stalo. Jak? Postupně. Pokud máte slabou sebedůvěru, dávejte si nejprve malé a postupně těžší úkoly a plňte je. Tím se naučíte věřit, že dokážete splnit, co jste si předsevzali – ať už je to posekat trávník, přitáhnout si myšlenkami kafe nebo napsat písničku.
  • Možná teď vidíte jen překážky, ale nezapomínejte na to, že i ty jsou jen dočasné. Vše se může kdykoli změnit. Nemusíte vědět jak. Myslete na to, jak chcete, aby vám bylo – fyzicky, psychicky, … až vše bude tak, jak chcete.
  • Věřte. Sněte. Sepište si, jak chcete, aby věci byly. Soustřeďte se na lásku a na hezké vzpomínky.
  • A konejte, kdykoli cítíte nutkání – ať už udělat něco pro sebe nebo kontaktovat toho druhého. Nebe to za vás neudělá. Vy jste tvůrci svého života.
  • Soustřeďte se na sebe, jděte za svými cíli, milujte a přijímejte sebe a toho druhého to ovlivní také.
  • Buďte na sebe hodní. Nenuťte se do ničeho. Nenuťte se být hned strašně vyspělí, vše odpustit, nic nechtít, nikdy nežárlit, … vykašlete se na to. Buďte k sobě soucitní a zacházejte se sebou jako s dítětem, které potřebuje lásku, péči a čas. Také byste nebili prvňáčka za to, že neumí spočítat kvadratickou rovnici. Nebijte (slovně a pocitově) ani sebe. Vše zvládnete, až přijde ten pravý čas, svým tempem, svým způsobem. Možná vůbec nemáte dělat to, co říkají jiní. Dělejte to, co je správné pro vás. To je ostatně celé tajemství, které potřebujete znát. 

Zdroj: http://tajemne.blog.cz

Obraz vašej duše

…keď vám do života vstúpi obraz vašej vlastnej duše,
je to ako opojenie. To poznanie vlastného obrazu je nádherné. nevinné, ale zároveň hlboké. On je mnou a ja ním a obaja sme zároveň sami sebou. Čas neplynie, kozmický čas ostáva stáť, prežité chvíle zakoreňuje do nás tak hlboko, že pri myšlienke na ne ich prežívame znovu a znovu rovnakou intenzitou aj v neprítomnosti svojho obrazu. Všetko prežívame a vyjadrujeme v reči vášne, iná neexistuje. Každý pohľad, každý dotyk, každý bozk, každé splynutie je momentom, kedy sme jedno. Milovanie duší je najčistejšie a najvášnivejšie spojenie, aké je možné na tejto nádhernej pozemskej púti zažiť.

Do môjho života vstúpil „náhodou“. Dve duše, ktoré nevediac čo hľadajú, sa našli. Dnes mi je úplne jasné, že to nemohlo prísť skôr ani neskôr, muselo to prísť práve v ten pravý čas, kedy sme obaja boli na to pripravení. Od začiatku to bolo spojenie na duševnej úrovni, hodiny strávené v spoločných debatách na diaľku o veciach možných i nemožných, zvláštnych aj bežných, vzácnych, ale aj úplne najobyčajnejších. Ladili sme. Moje najhlbšie ja s ním ladilo na úrovni, ktorá nemala nič spoločné s porozumením, aké bežne vzniká medzi ľuďmi. postupne som mu dovolila nahliadnuť do mojich tajných komnát, kam som obyčajne nikoho nepustila. Bolo to vzájomné.

moon-dvojplamen

Je jediný, kto videl moje Ja nahé, úplne obnažené, tak zraniteľné ako laň v lese, keď pije vodu z priezračného potoka. Aj ja som sa napila, plnými dúškami som prijímala ten vzácny elixír života, ktorý mi ponúkol. Viem, že sa pýta: „Prečo je to takto?“; „Prečo sme sa nestretli skôr?“ Nemohli sme sa, neboli sme pripravení stretnúť seba samých. Nezvládli by sme to. Nedokázali by sme ustáť vlastnú vášeň, ktorá nás v životoch ženie vpred a ktorej naši najbližší zatiaľ nerozumejú. Uhoreli by sme ako fakle.

Je to dokonalé spojenie. dokonalý súzvuk. Dokonalá súhra. Sme si všetkým a zároveň ničím. Strácame sa a opätovne nachádzame jeden druhého vždy, keď zatúžime po domove. Po tom ozajstnom, vesmírnom. Nie je postavený ani z kameňa, ani z tehál. stojí na oveľa pevnejších základoch. Stojí na základoch prenádhernej lásky. Takej, ktorá nechce MAŤ. Nechce VLASTNIŤ. Nechce MENIŤ. Takej, ktorá VIE. Takej, čo CHÁPE. Takej, čo TVORÍ NÁS SAMÝCH. A práve táto láska je dôvod, prečo je naše pozemské putovanie oddelené. Máme lásku dávať, učiť jej našich najbližších, vedome objímať život vo všetkých chvíľach a prijímať s pokorou všetko, čo nám ponúka.

Vesmír vraví, že on je moja hĺbka, ja jeho sloboda. Dokonale vystihnuté. Už viac neblúdim životom, viem, prečo som tu, viem, prečo je tu. Vedie ma do vlastného šťastia, ukazuje mi šťastie, ktoré je vo mne, a na ktoré som chcela zabudnúť. Vesmír nás spojil, aby sme vedome pretvárali svet okolo seba na miesto, ktoré je preplnené láskou. Kde budeme priťahovať dušičky, ktoré to cítia rovnako a budú nám pomáhať s transformáciou tých, ktorých toto poznanie ešte len čaká.

Som, kto som, aj vďaka nemu. Som bláznivá, slobodná, vášnivá. Dovolila som si byť pri ňom ženou. Nespútanou, divokou, jemnou, nežnou a citlivou zároveň. To, čo som donedávna neakceptovala, teraz s pokorou prijímam. Prijímam samú seba vďaka nemu. Spoznávam seba cez neho. Je vo mne a ja v ňom. Dve úžasné bytosti spojené tým istým poznaním.

S vášňou v srdci,
Cora

Zdroj: Love Soul Life Freedom

Honba za fenoménem Dvojplamen

V posledním období se do povědomí lidí dostávají informace o partnerství dvojplamenů. Zájem o tento fenomén stále narůstá. Avšak představa o tom, jaký tento vztah je, o romantické lásce, unášejících čarokrásných pocitech, splynutí ve společném láskyplném objetí, však bývá velmi zkreslená a zavádějící. Skutečnost, opravdové prožívání a smysl těchto vztahů, je úplně jiná.

Zda se v aktuálním životě vůbec se svým dvojplamenem setkáme, nemůže ovlivnit naše vlastní přání či neutuchající touha vedle něj spočinout. Shledání bývá předem daná událost a stává se tak až na závěru vlastní cesty poznávání, rozvoje a růstu, po mnoha inkarnacích. Se svým dvojplamenem se potkáme až poté, co jsme na této Zemi prošli vším a zakusili už téměř vše, co vůbec bylo možné zažít.

O romantickém vztahu a vůbec o fungujícím vztahu dvojplamenů, se nedá hovořit v jeho fázích předcházejících dorovnání na všech úrovních, s výjimkou počáteční nedlouhé fáze setkání a „nahlédnutí do ráje“. Další, následující stádia, jsou více méně utrpením, jelikož vyplouvá na povrch vše, co je potřeba transformovat, dorovnat a doladit. Je to velice náročné, neboť mnohdy až opravdu nesnesitelná bolest dokáže jedince přimět ke změně, vlastní práci na sobě. Čím více se však oba blíží osobní rovnováze a tím tedy i rovnováze společné, vše se ustaluje a obnovuje se společné sdílení, cítění a harmonické prožitky. U naprosto dorovnaného dvojplamenného páru, po překročení hranice rovnováhy, se však nejedná o tradiční romantický zamilovaný vztah. Zamilovanost a romantika nejsou na místě. Jedná se o vyzrálé ustálené uvědomění a vnímání. Nevyznačuje se citovými výkyvy v úžasných výšinách při vzájemném sdílení a souhře, a zároveň ve strmých propadech při odloučení či neshodě. Jedná se o ustálenou rovinu vyzrálých postojů bez kolísání, je to naprosté sladění a sounáležitost. Někdo by zde mohl postrádat dynamiku, ovšem ta by pár odváděla od jeho pravé podstaty, společného, vyrovnaného, stálého a cíleného konání a tvoření.

Mnoho, zvláště velmi romanticky založených lidí, se zhlédlo v tomto fenoménu, a toužíc prožít úžasnou lásku, dosud nepoznané city, splynutí s milovanou osobou, směřují téměř veškerou svoji pozornost a energii k hledání a nalezení „své druhé poloviny“. Upínají se na hledání a sblížení se svým dvojčetem a zapomínají žít. Hledají někoho, bez koho se necítí úplní a nemohou zažít pocity absolutního štěstí. Touha po nalezení a splynutí se svým dvojplamenem se může proměnit až v chorobnou posedlost, která však pouze naznačuje neschopnost plného žití a prožívání svého vlastního života.

I mnohé ženské dvojplameny se velmi upínají na svého párového partnera, a to obzvláště tehdy, kdy po setkání a počátečním nádherném prožitém období, jejich vztah z důvodu neutichajících a stále se stupňujících rozporů ztroskotal. Povědomí a informace o konceptu dvojplamenů jim mohou sice jisté věci pomoci vysvětlit, ale také je mohou svést k tomu, že veškeré své úsilí a pozornost budou směrovat na sblížení se svým partnerem, avšak zapomenou žít svůj vlastní život. Utrpení způsobené marným stíháním svého dvojčete je stejně nakonec donutí vrátit se k sobě, ke svému životu a nalezení všeho, co hledaly u svého dvojplamene, uvnitř sebe samého. Jsou donuceni naučit se žít, prožívat, být šťastní a naplnění sami se sebou. Dvojplamenný vztah nedovoluje závislost a potřebu někoho doplňovat, či být někým doplňován.

twin4n

Je důležité si uvědomit, že člověk jako osobnost je sám celek. K tomu, aby fungoval, nepotřebuje nikoho jiného, nikoho vně sebe. Je však třeba, aby se naučil být šťastný a naplněný jen sám se sebou bez závislosti na komkoli jiném. Štěstí, spokojenost a naplnění musí vycházet z jeho vlastního nitra. Šťastný, vyrovnaný a naplněný člověk již pak vedle sebe nepotřebuje nikoho, kdo by ho doplňoval, vyrovnával nějakou jeho slabinu či nedokonalost, cokoli mu dával. S obdobně založeným partnerem může vytvořit vztah, který není stavěn na potřebě či závislosti, ale na harmonickém sdílení. V případě, že v tomto vztahu dojde k jakkoli dlouhému odloučení, nedochází ke krizi z nedostatku či závislosti, neboť druhý z partnerů je schopen zabezpečit sám sebe ve všech oblastech života, a to citových i materiálních.

Každý partnerský vztah, který je nám dán, je pro nás důležitý a přínosný, má nás něco naučit, máme jeho prostřednictvím něco pochopit, umožňuje nám žít a prožívat. Pokud bychom se upnuli pouze na hledání dokonalého partnera ve ztělesnění našeho dvojčete, a žili život v naší vlastní vytvořené samotě a izolaci, sami bychom blokovali vlastní vývoj, ochuzovali se o vlastní prožitky, nové zkušenosti. Úmyslně bychom bránili našemu osobnímu růstu a mrhali drahocenným časem vlastního života. Svůj dvojplamen potkáme až v okamžiku, kdy budeme již dostatečně připraveni, budeme mít potřebné množství zkušeností a prožitků. K tomu nám právě mají dopomoci i předcházející partnerské vztahy.

Konceptem dvojplamenů je smysluplné a účelné se obšírněji zabývat až ve chvíli, kdy tato situace člověka skutečně potká a přímo se ho dotkne, kdy je zažehnut proces sbližování. Od této chvíle zpravidla nebývá cesty zpět, není možné proces zastavit či pouto přetrhnout. Nezbývá nic jiného než se situaci postavit čelem a začít postupně zdolávat všechny zkoušky doprovázející proces vlastní transformace. Toto období bývá velmi náročné a bolestné, mnohdy doslova utrpením. Nemálo dvojplamenů upřímně přiznalo, že by bylo raději, kdyby své dvojče nikdy nepotkalo. Přestože jsou dvojplameny vnitřně vedeny ke sladění se svým partnerem a k závěrečnému vytvoření vyrovnaného stabilního svazku s jistým posláním, nesmí se nezdravě upínat na vzájemné přibližování, a tedy přímo na svého partnera. Musí žít svůj vlastní plný život. Proces sbližování je o jejich vlastní totální přeměně a závěrečné společné „splynutí“ – ujednocení je pouze důsledkem jejich vlastního růstu a transformace.

Pravým smyslem života na Zemi je naučit se žít. Žít, užívat si, radovat se, být naplněni a šťastni. Tomu nás paradoxně učí i zkušenosti a prožitky, které nám nejsou zrovna příjemné. Je tedy třeba přijímat do života a zpracovávat vše, co nám vstupuje do cesty. Žít teď, v tomto okamžiku, na plno, a nemrhat svým životem a časem vlastním ustrnutím, hledáním své ztracené „druhé poloviny“ či čekáním na vysněnou dokonalou lásku.

Ivana „Geri“ Kutnarová

Zdroj: https://dvojplameny.wordpress.com

Dvojplameny – splynutí za hranicí rovnováhy

… aneb splynutí v nejhlubší intimitě duše, mysli a těla         

V dvojplamenném páru nemusí být vždy muž v postavení mužského dvojplamene a žena v postavení ženského. Pozice mohou být i obrácené, ale nemusí být ani nutně jednoznačně vymezené. Je to dané různou variabilitou polarit jednotlivých složek každé osobnosti. V závěru doladění už však mají oba polarity vyrovnané – neutrální. Ženskými či mužskými mohou být tedy označováni dle svého původního zaměření – směrování více jin (citově) či více jang (racionálně). Toto je vhodné brát na zřetel i v následujícím textu.

Ke splynutí dvojplamenů dochází po naprostém uvedení všech složek každého jednotlivce, a tím i celého dvojplamenného páru, do rovnováhy, tedy po ukončení fáze dorovnávání a následné harmonizace. Nejprve je realizováno základní dorovnání polarit a po té se harmonizují – dolaďují nejjemnější ingredience a detaily na všech úrovních do naprosté rovnováhy, a to vzájemně u obou v páru tak, aby každý sám fungoval jako jeden sourodý harmonický celek. Až společným pokořením hranice rovnováhy však může dojít ke sjednocení – splynutí.

Proces dolaďování před samotným splynutím bývá zpravidla velmi energeticky náročný. Mužský dvojplamen se může pokoušet proces sbližování zpomalit a mít ho pod kontrolou, ženský naopak urychlit. Tato neshoda u partnerů vyvolá značné fyzické i psychické napětí. Možné je vyhrocení napětí a zřícení, kdy jsou oba nuceni vše uvolnit a nechat být. Je třeba vše pustit, nechat volně a svobodně plynout a bez vnějších násilných zásahů nechat situaci ustálit, dovolit energiím, aby se samy sladily a pomalu postupně naváděly na stálou společnou frekvenci. Pozvolna dochází k vyrovnání a vyvážení jedinců ve všech jejich složkách. Pokud by jeden z partnerů chtěl situaci silou ovládnout, budování nového statusu by zadrhávalo, či se stavělo na špatných základech. Časem by tedy nejspíš došlo k opětovnému zřícení a novému budování. Oba partneři potřebují dostatečný klid, čas a prostor, aby si v sobě mohli vše urovnat – sladit své vnitřní citové vnímání s myšlenkovými procesy tak, aby byli v obou za jedno a v tomto smyslu dále i konali.

Ženský dvojplamen, vědomý si své úplnosti a celistvosti, vyjádřené všemi možnými a volitelnými složkami svého bytí, je schopen poskytnout své ženské oddání se svému partnerovi za předpokladu projevení jeho aktivního mužství. Je připraven vědomou volbou oddat své ženství svému protějšku tak, že se poddá jeho moci a vedení, a umožní mu naplno projevit jeho mužství obsažené v jeho celistvém celku všeho. Současně však zůstává věrný sám sobě. Projev ženství je schopnost plného přijímání a poddání se – zaměření dovnitř sebe. Projev mužství je schopnost plného dávání a směrování – zaměření vně sebe. Mužskému dvojplameni však může i poměrně dlouhou dobu trvat, než vyspěje natolik, že zvládne na tuto ženinu alternativní schopnost absolutního oddání se reagovat plnou odezvou, tedy plným projevením svého mužského konání.

K tomu, aby se ženský dvojplamen dokázal partnerovi s důvěrou zcela oddat, musí si být vědom své vlastní moci, síly a hodnoty, a spočívat v naprosté sebeúctě a sebelásce. Je nutné, aby opustil veškerá omezení v tomto směru daná starými vzorci a ztotožnil se se skutečností, že on je hoden všeho – plné úcty, lásky a pozornosti kohokoli, a pouze toto také pro sebe přijímal. Nic menšího pro sebe samého nepřipouští. S maximální vírou sám v sebe, a absolutní důvěrou ke svému partnerovi, se svěří do jeho péče, ochrany, zázemí a vedení.

K tomu, aby se mužský dvoplamen dokázal své partnerce plně oddat, musí překročit práh své oddělenosti. Je to vědomé propuštění svého Já z vlastní izolace, z lpění na své vlastní potřebě uzavřenosti, nepropustnosti a kontroly. Pokoření strachu a odkrytí svého nejzranitelnějšího nitra své partnerce, vložení sebe – svého srdce a citů do jejích rukou s plnou důvěrou a láskou. Pro mužské dvojče může být velmi těžké opustit veškeré staré vzorce, vše, co až do této chvíle znal, co sám ovládal, měl pod kontrolou. Bolestné zážitky z minulosti mu dříve velely, uzavřít své nitro a srdce za vlastní pevné štíty bránící průchodu citů ven i dovnitř, oddělovat se. Je nezbytné, aby mužský dvojplamen pochopil, co se v jeho nitru skutečně děje, vše hluboce procítil a svým citům porozuměl. Musí sám dozrát k přesvědčení a touze poskytnout své dvojplamenné partnerce plný citový komfort a uspokojení tak, aby se ona cítila milovaná, opečovávaná a v bezpečí, a tím se jí oddat. Pouze s takovýmto vnímáním jeho konání je ona schopna se plně otevřít a oddat se mu ve své přirozenosti a maximální sexuální síle a intimitě.

flamme42

Jak již bylo výše uvedeno, dorovnání polarit je fyzicky, energeticky ale i psychicky velice náročný proces, avšak závěrečným a nejtěžším krokem je přesáhnutí hranice rovnováhy tak, aby mohlo dojít k průniku – spojení a splynutí. Je to společný vědomý krok partnerů, vědomé oddáním se jeden druhému, sjednocení duše (vnitřního vnímání), mysli (myšlenkových procesů) a završení celého aktu je korunováno fyzickým spojením v rámci milostného sblížení. Splynutím v nejhlubší intimitě duše, mysli a těla dochází k završení mystéria úplnosti. Je to návrat zpět na počátek, do bodu před rozdělením.

Takovýto nově vytvořený svazek rozhodně není založen na starých tradicích, nýbrž na nových zdravých postojích, a jeho úkolem a smyslem není romantický zamilovaný vztah, ale fungující partnerství, kdy jsou oba schopni společně, úspěšně a účelně tvořit. Tvořit cokoli, co je prospěšné nejen pro ně, ale především pro celé společenství.

Napsala dne 6.11.2016 Ivana „Geri“ Kutnarová

Zdroj: https://dvojplameny.wordpress.com

K čemu dospěje ženský dvojplamen na cestě své transformace

Během procesu sbližování se svým dvojplamenem procházíme cestou vlastní transformace, která zpravidla radikálně mění naše životy, náš pohled na život a na svět, naše priority, ale především nás samotné. Nově získané vlastnosti a dovednosti mají přímou souvislost, jsou úzce provázané a v souladu. Vše dotváří kompaktní celek, jedno nelze oddělit od druhého. Ženský dvojplamen si před konečným sblížením se svým protějškem osvojí tato základní zjištění a dovednosti:

  •  Přestane pochybovat o sobě a o celém procesu
  •  Dokáže vůči sobě projevit maximální sebeúctu a sebelásku
  •  Přestane akceptovat kompromisy a provizoria
  •  Osvobodí se
  •  Účelně realizuje změny prostřednictvím svých činů
  •  Ztotožní se se svým dvojplamenem, jako svojí vlastní součástí, jedním celkem
  •  Porozumí zákonu rovnováhy a naučí se ho aplikovat
  •  Přijme zodpovědnost za své vlastní činy a odmítne zodpovědnost za činy druhých

Vyzrálý ženský dvojplamen, blížící se k závěrečnému sblížení se svým parterem, již nemá pochybnosti. Nepochybuje o své osobě, o tom, co sám koná, ani o celém procesu přeměny a sbližování. Nalezl svoji sebejistotu a sebedůvěru. Ví, kdo ve svém pravém jádru je, po čem touží, kam chce směřovat. Dokáže projevit sám sebe ve své vlastní skutečné podstatě a obhájit si svoje Já nejen před sebou, ale i před všemi ostatními. V jeho projevu je cítit síla a pevná hranice, vyjadřující vlastní původní existenci, autentický projev jeho vlastního Já, bez invaze vnějších a nepůvodních vlivů. Je si jistý i konceptem dvojplamenů, chápe celý proces, to, co a proč se děje.

Uvědomí si a přijme vlastní důležitost. Pochopí, že on sám je pro sebe vždy na prvním místě a dokáže se na toto místo pevně postavit. Ví, že je třeba pěstovat a utužovat sebelásku a sebeúctu. Milovat sám sebe minimálně tolik, jako kohokoli jiného. Sebeláska není sobectví. Sobectví je vždy na úkor někoho jiného. Sebeláska znamená chtít sám pro sebe to nejlepší, nespokojit se s nedokonalostí, náhražkami a provizorii, současně však nikomu neškodit. Nepřijmout do svého života nic menšího než čeho je opravdu hoden, co si opravu zaslouží. Pokud by to udělal, snižoval by svoji vlastní hodnotu. Sebeláska znamená nedělat kompromisy, nepřijímat do života nedokonalé věci. Neříkat si, že to mu stačí, jen aby měl alespoň něco. Pokud netrpělivě a nedočkavě do svého života přijme něco nedokonalého, nějakou náhražku (třeba i jiného partnera, ale i svůj vlastní prozatím nedozrálý dvojplamen), aby alespoň něco měl, nemůže mu do života vstoupit to pravé dokonalé, neboť tam pro něj, z důvodu zaplněnosti všemožným „harampádím“, není místo. Je třeba všechno to nedokonalé, všechna ta provizoria, vyhodit a udělat místo tomu pravému a správnému, i za cenu, že si na to třeba i dost dlouhou dobu bude muset počkat. To nedokonalé, provizorium a náhražka jej stejně nebude naplňovat a činit mu potěšení, jelikož bude vědět, že to, dokonalé právě pro něj, někde je… Pokud bude neustále hledat a zkoušet různé náhražky, nakonec stejně shledá, že než se stále zabývat něčím, co ho stejně nedokáže naplnit, uspokojit a učinit šťastným, je lepší drahocennou energii směřovat a věnovat sám sobě a nalezení spokojenosti a naplnění uvnitř sebe.

Vyspělý ženský dvojplamen je schopen vzdát se všeho – osvobodit se od lpění a závislostí. Nemá strach ztratit vše, aby mohl získat mnohem více. Dokáže ze svého života odklidit vše, co s ním naprosto nerezonuje a nenaplňuje ho. Osvobození se, znamená dovednost vzdát se čehokoli, co máme, i čehokoli, co bychom mohli mít. Nalezení své vlastní svobody spočívá i v osvobození se od svého dvojplamene. Závislost a lpění na svém protějšku, jeho upřednostňování před sebou samým, by mu totiž dvojče nekompromisně zrcadlilo svým nedostatečným zájmem o něj. Dokáže se tedy vzdát i pouhé částečné přízně svého dvojplamene, neboť si je vědom své hodnoty, toho, že on je hoden přízně plné. Svoji pozornost obrátí od svého dvojplamene směrem k sobě a sám v sobě hledá naplnění, sám sobě vyjadřuje nejvyšší přízeň. Pokud by se spokojil či trpěl pouze částečnou přízeň svého partnera, jeho protějšek by nic nenutilo vyvíjet snahu, opouštět svoji hranici komfortní zóny a dávat více. K osvobození dochází postupným dospíváním a dozrávání prostřednictvím vnitřního pochopení i myšlenkového porozumění. Obé musí být pevné a zajedno, jen takto je možné tento status i trvale udržet.

Sebeúcta, sebeláska a osvobození přináší netoleranci neuctivého chování od kohokoli, i svého vlastního dvojplamene. Nemá však smysl svou neakceptaci nevhodného chování druhých dávat najevo pouze slovy, či výčitkami a konflikty. Je třeba ho projevit svými pevnými postoji a především činy. Při jakémkoli neuctivém a nevhodném chování, jednat ve smyslu: „Pokud nejsi schopen chovat se ke mně s úctou a láskou, nezasloužíš si moji pozornost. Měj se, odcházím.“ Nestačí však pouze vyslovení – konstatování. Toto sdělení musí být z hloubi duše opravdově procítěno a následně tak i nekompromisně konáno. Není možné žádat po ostatních, aby oni své chování vůči nám měnili, změny je možné dosáhnout pouze změnou svého vlastního chování, postojů a svých vlastních činů. Není však vhodné jednat v afektu a zkratovitě. Zkratovitá, neuvážená a nevyzrálá reakce vyvolá pouze neuváženou a nevyzrálou odezvu. Vyzrálá reakce je procítěna pokorou, úctou a láskou a to nejenom vůči sobě, ale i všem zúčastněným.

twin21

Oba z páru dvojplamenů jsou jeden celek, pouze rozdělený do dvou částí, do dvou fyzických schránek. Během času, kdy fyzické schránky putovaly oddělené, každá část se vychylovala v různých svých složkách od středu. Postupně mezi oběmi začalo docházet k rozkolům, neboť každá část působila na trochu odlišné frekvenci, jiném kmitočtu. Cílem opětovného sjednocení dvojplamenů, je uvést obě dvě své části do stavu, do stejných frekvencí, v jakých se nacházely v okamžiku prvotního fyzického rozdělení. Oba díly měly stejné složení a každý z nich byl v rovnováze, přesně tedy zapadaly do sebe. Frekvence splývaly ve společné harmonii. Současné okolnosti vedou obě části páru dvojplamenů k tomu, aby se opět srovnaly a vrátily k sobě. Kruh se uzavírá, vše se vrací do bodu nula.

Osobnost člověka (muže i ženy), povahové rysy, postoje atd. se skládají z mnoha složek, dílčích částí. Každá z těchto jednotlivých složek se může svojí polaritou vychylovat buď ženským (jin) směrem nebo mužským (jang) směrem, anebo může být zarovnána na svém středu. Je úplně jedno, zda žena má převahu žensky orientovaných složek a muž mužsky orientovaných složek. Oba dva totiž musí všechny své složky, ty více jin, i ty více jang, srovnat do zlatého středu. Žena i muž nemusejí ani nutně navenek celkově vykazovat více ženskou nebo více mužskou polaritu. Navenek se mohou jevit jako více ženský, více mužský i neutrální celek, pokud však všechny jednotlivé složky nejsou ve svém středu, chybí vnitřní vyváženost, v osobnosti přetrvávají rozpory a pár jako celek nefunguje.

Celek je v souladu v tom okamžiku, kdy jsou i její části vyrovnané a nezávislé. K nalezení prvotní rovnováhy, pravé podstaty a existence – původní frekvence, je třeba nalézt vlastní přirozenost a čistotu oproštěnou od nánosů ulpělých při putování v oddělení. Vyvinutý ženský dvojplamen jasně vnímá sounáležitost obou v jednom celku, sdílení, vzájemné propojení a vazby. Chápe, že změna u jednoho, recipročně přináší změnu u druhého. Ve vyrovnaném celku nemůže být žádná složka potlačována ve prospěch jiné, ani povyšována na úkor druhé. Pokud v celku, ale i v každé samostatné a celistvé části (v celém páru ale i v každém jednotlivci) jednu věc vyzdvihujeme, druhá, opačná je uvedena do pozadí. Pokud u upřednostňované ubereme na důležitosti, potlačovaná dostane prostor se projevit. Pozorováním a následným rozšifrováním vychýlených polarit svých i svého partnera, může cílenými činy, měnit tento stav do pozice rovnováhy. Častým případem bývá situace, kdy ženský dvojplamen do vztahu vkládá více energie, projevu citu, vstřícnosti a snaží se situaci za každou cenu zachránit, zatímco partner se naopak stahuje, blokuje a couvá. V rámci zachování rovnováhy a úspěšného fungování je tedy třeba, aby partnerka ubrala na své iniciativě (stáhla se, třeba se i vzdala nefungujícího vztahu a osvobodila se), a tím umožnila projevení iniciativy svého partnera, tak, aby se vše mohlo ustálit na vyrovnaném středu.

Každý sám je celek a osobnost, je tu sám za sebe. Nikdo není zodpovědný za jednání jiné osobnosti. Stejně tak si i každý sám řídí a buduje svůj vlastní život, každou svou myšlenkou, každým svým rozhodnutí, každým svým činem. Každý je zodpovědný pouze za své vlastní konání a následky svých vlastních skutků. Zralý ženský dvojplamen si je toho plně vědom, neřeší a nevměšuje se do záležitostí, které nepřísluší přímo jemu samotnému. Zachovává si vlastní svobodu volby a konání, stejně tak respektuje a umožňuje svobodnou volbu a konání ostatních. Nevztahuje na sebe cizí viny a chyby, a na nikoho nepřenáší vinu a chyby vlastní. Nepříznivý stav mění ve svůj prospěch tak, že se k situaci staví čelem a hledá úspěšná řešení.

Plně transformovaný dvojplamen je připraven postavit se tváří tvář svému dvojčeti a být mu rovnocenným a vyváženým partnerem. Nikdo není výš, nikdo není níž, nikdo není důležitější, nikdo není opomíjenější, neboť oba dva jsou dohromady jedno, jeden vyvážený sourodý celek.

Ivana „Geri“ Kutnarová

Zdroj: https://dvojplameny.wordpress.com