Tag Archive | dôvera

Černá luna ve Střelci 13. 2. – 9. 11. 2017

Karma nás má povzbudit, abychom se v daném tématu znamení stali lepšími. Karma nemá být výmluva a odevzdání ze slabosti či pocitu trestu. „To je má karma, s tím se nedá nic dělat.“ Je to pochopení mezi příčinou a důsledkem, pochopení čím a jak si svůj život tvořím. Proto bdělost, sebereflexe a schopnost nadhledu je důležitou součástí.
Černá luna vstupuje 13. 2. 2017 do znamení Střelce a tím se mění téma karmy. Objevuje se nové téma, kterým budeme procházet, abychom v sobě vyrovnali to, co jsme povýšili nebo ponížili. Působení Černé luny ve Střelci nás bude provázet až do 9. 11. 2017.

Střelec se hebrejsky řekne kešet, což znamená luk, oblouk. Symbolika Střelce je kentaur s lukem a šípem v ruce. Spodní část jeho těla je zvířecí a svědčí o divoké pudové stránce, horní lidská část těla s lukem a šípem směřuje k vyššímu. Hlavním úkolem je „nalezení oblouku“, spojení obou těchto obzorů. Propojit oba dva světy, pudový s duchovním. Černá luna proto v tomto znamení vynese na světlo rozpor, který panuje mezi pudovým a duchovním životem. Pudový život je ovládán instinkty, nestřídmostí, pohodlností a požitky. Duchovní nebo spirituální život je ovládám především ideály a vírou. Objevuje se rozpor mezi extází nebo askezí. Vnitřní boj mezi světským životem a životem spirituálním. Lhaním a pravdou, nevírou a vírou, beznadějí a nadějí.

V období Černé luny ve Střelci budou na světlo vynesena naše propojení či rozpory mezi světským a duchovním životem, nižším a vyšším. Jakou část upřednostňujeme a jakou odmítáme nebo zda již v sobě máme produchovněnou nižší přirozenost. Co to znamená? Nižší přirozenost je spojena s požitky a potřebou stále požívat, bez zábran, bez morálky, bez pravdy… prostě chci mít, a tak si beru, na co mám chuť. Tím se naplňuje život, je to smysl života (konzum). Život se ale stává prázdným a nesmyslným, protože prožitky jsou pomíjivé a s jídlem roste chuť, tak se požaduje stále více. Místo naplnění přichází neustálá nenaplněnost a marnost. Člověk tak začne přemýšlet o smyslu života, o čem ten život je? Proč a jak a kam jdu? Potřebujeme nalézt vyšší smysl, čemu věřit, nalézt pochopení a hlubší naplnění života. Tím si člověk začne klást otázky a začne hledat. Na začátku spirituálně hledajícího člověka se často stává, že se stane asketou, který odmítá všechno nízké a pudové. Stanete se moralistou s jasnými pravidly, co se smí a co se nesmí. Hlavně, aby se „neušpinil od nízkého“. To je opačný extrém, kde je nebezpečí fanatismu.

Teprve po odžití tohoto druhého extrému se člověk může pomalu vracet k pochopení, jak propojit lidské a božské, pudové a spirituální. Začne s kultivací svých slabostí, nedokonalostí a pudovostí, tím, že je přijme, uvědomí si, že k němu patří a jsou důležité k životu, ale nejsou jeho náplní. Pak se stanete probuzenými, kdy s lidskými slabostmi umíte zacházet, už vás neovládají. Tím v sobě objevíte svobodu, hloubku života, pravdu a víru, se kterou budete naplňovat vlastní život.

Vynesou se rozpory v tématech náboženských, víry, svobody a ciziny. Fanatická víra je velmi nebezpečná v čemkoliv. Budeme stavěni do situací, kdy budeme muset říkat pravdu, lež a povrchnost nám nebude prominuta. Vždy se okamžitě vrátí. Objeví se proto hodně skandálů. Budou odhaleny informace, které nám doposud byly tajeny. Také budeme postaveni před otázku vlastní víry, pravdy a smyslu života. Obstojíme nebo podlehneme pokušení? Bude vyzkoušeno, jak pevně důvěřujete sami sobě, jak pevná je vaše víra, jestli umíte žít v pravdě a jaký vztah máte ke svobodě.

Jednoduše řečeno – člověk žijící pouze konzumem si prožije hlubokou prázdnotu a marnost, která ho má dovést k hlubšímu smyslu života. Člověk v pozici duchovního, guru, mystika, světce, který své vědění nemá propojené s obyčejným životem, spadne na zem, do svých pudů, nízké přirozenosti. Bude ji muset přijmout a odžít. Po celou dobu budeme vedeni k udržení rovnováhy mezi nižším a vyšším, zemí a nebem. Prožívat skrze sebe svou probuzenou přirozenost, žít v pravdě a ve svobodě k sobě a k druhým.

Photo: “Female” © Eliona Zale

Často si budeme pokládat otázku: ,,co je pravda?“ Pravda je relativní a záleží z jaké strany, úhlu či vrstvy se na ni dívám. Na druhé straně, něco jiného je pravda srdce. Protože vaše realita se tvoří dle vaší pravdy srdce. Když se změní vaše pravda srdce, změní se i vaše projevené tvoření v realitě. Budete se často dotýkat své pravdy srdce, aby jste ji poznali.

Další téma je důvěra, když ničemu nevěříte, tak váš život je jak procházka strašidelným lesem. Nikdy nevíte, co na vás zpoza stromu vyskočí a jestli to dokážete „přeprat“. Nedůvěřujete sobě a nedůvěřujete životu a vyšší ochraně. Hledání, nalézání a upevňování důvěry nás bude učit Černá luna ve Střelci.

Je důležité neuvíznout v pocitu viny a malomyslnosti, ale uvědomit si, že jste tvůrci svého života, a že je potřeba něco splatit. Pochopením, že v každém okamžiku života dostáváte spravedlivě to, co vám náleží, vám může pomoci přijmout okolnosti, které nemůžete změnit. Spravedlnost se projevuje v každém okamžiku života. V zákonitostech života je vždy harmonie, spravedlnost. Každý dostává pouze to, co mu náleží.

S láskou, Petra Nel Smolová

Zdroj: http://www.astrologiepetranel.cz

Věčné světlo Univerza

Jeshua prostřednictvím Pamely

Drazí přátelé,

hovořím já, Jeshua. Všechny vás hluboce miluji. Prosím, vnímejte mou energii kolem sebe tak, jak každého z Vás vítám. Hluboce vás ctím. Jak mi otevíráte své srdce, pamatujte, že já jsem uvnitř něj. Když mě rozpoznáte na své nejhlubší úrovni, rozpoznáte svou vlastní esenci, což je to nejčistší světlo. Jste věčným světlem a z něj je vytvořen celý vesmír. Někteří z vás vnímají, jak toto světlo září z mých očí nebo z očí jiného učitele. Jsem tu však, abych vám připomněl, že toto světlo je stejně tak vaše. Je mou nejhlubší touhou, abyste vnímali a zažívali svou vlastní velikost a vnitřní světlo. To je to, co změní svět, který změnu potřebuje. Jste tu, abyste ji udělali, to však můžete učinit jedině, když skutečně důvěřujete, věříte tomu, kdo jste. To může být obtížná věc, pakliže jste vychováváni ideály, které vám říkají, že nejste dost dobří takoví, jací jste. Pro mnohé z vás se váš přirozený život a vědění, vaše intuice, zahalily, jak jste procházeli dětstvím a rostli.

Mnoho dětí má pronikavou intuici. Spontánně ví, když je něco správně nebo špatně. Mnoho dětí má stále blízké spojení se svou duší a s původem, ze kterého pochází, a mají touhu spojit své rodiče s jejich vlastním dětským světlem. Hovořím o mnohých z vás, kteří jako děti chtěli své rodiče uzdravit. V mladém věku jste si byli stále vědomi radosti a přirozeného proudu života a chtěli jste šířit tuto vibraci okolo sebe. To znamená být pracovníkem světla. Je to o skutečném sdílení vibrací radosti a lásky, která je podstatou univerza. Být pracovníkem světla není o učení principů a teorií, je o sdílení energie a o vzpomínání si na to, kým jste.

Když jste dospívali, vaše přirozené světlo a pochopení se začalo stmívat a zahalovat, protože jste zpochybňovali sami sebe. Je téměř nevyhnutelné, aby se tak stalo, a proto si vás tolik vážím. Vyžaduje spoustu odvahy vstoupit do tohoto světa, do tří-dimenzionální říše Země. Víte, že dočasně ztratíte své vedení, své vědění toho, kým jste, a v té nejextrémnější formě se to děje, když se v životě objevuje „temná noc duše“. Paradoxně je to však právě tato „temná noc duše“, která vás může přivést zpět k sobě domů. Důvodem je, že v temnotě existuje jistý druh síly. Zdá se vám, že byste se měli temným emocím jako je strach, hněv nebo smutek vyhnout. Ve své podstatě jsou však tyto emoce součástí vašeho jazyku duše.

Duše k vám hovoří zejména prostřednictvím vašich pocitů a právě tím, že tyto pocity potlačíte, což je vám často společností říkáno, se začnete odpojovat od své duše a jejího jazyku. Snažíte se podřídit pravidlům společnosti, tvrdě pracovat a být „dobrou“ osobou. Když tak však činíte, ztrácíte spojení s tím, kým skutečně jste, a nakonec jste osamělí nebo frustrovaní a vnímáte, že váš život postrádá radost a inspiraci. Myslíte si: „Má duše, proč neslyším její jazyk?“ Můžete pak mít stále temnější a temnější emoce, frustrace a deprese, a když se takto cítíte, je to proto, že vaše duše klepe na vaše zadní vrátka. Tato temnota drží sílu, neboť v temnotě jsou skryté emoce, které jste kdysi potlačili. Proto je tolik důležité čelit temnotě uvnitř sebe a podívat se na negativní emoce, které tam jsou.

change12n

Když nastane „temná noc duše“, jste jistým způsobem nuceni, abyste svým emocím čelili, už od nich nedokážete utéct. Toto střetnutí může nastat i tehdy, když ztratíte něco, co je vám skutečně drahé, když ztratíte někoho milovaného nebo se vám rozpadne vztah. Můžete cítit, že bolest, kterou procházíte, je necitelná, krutá a nesmyslná a já to tuze chápu. Nikdy nebudu podceňovat bolest, kterou máte. Pobízím vás však, abyste, prosím, nevnímali temnotu a bolest jen jako pouhou negativní věc.

Rád bych vás vybídl, abyste nyní prozkoumali tento proces trošku hlouběji. Pohleďte na emoci uvnitř sebe, která vás často zneklidňuje nebo vás uvádí do stavu skleslosti. Možná můžete vnímat, že je uvnitř vás hodně hněvu, nebo můžete vnímat, že se musíte vypořádat se strachem. Žádám vás, abyste nyní energii této emoce, která se před vámi objeví, propustili. Přivítejte ji a požádejte ji, aby ukázala svou tvář ve formě zvířete. Ať vypadá jakkoli, nesuďte ji. Povězte tomuto zvířeti „ahoj“ a podívejte se mu do očí. Vnímejte, kolik uvědomění a síly v tomto zvířeti je. Možná jste měli dlouhý čas myšlenku, že mít strach je špatné a že je špatné se hněvat. Je však důležité naslouchat poselství uvnitř tohoto hněvu, strachu nebo uvnitř jakékoli emoce, protože pak začínáte spolupracovat se svou vlastní přirozenou energií, se svou duší. Zeptejte se tedy tohoto zvířete, co vám chce povědět, co vám chce vyjádřit, a jak vám může pomoci dosáhnout toho, co opravdu chcete. Zvířata jsou od přírody velmi spontánní stvoření, nemají mysl, která vše analyzuje, a tak vám mohou velmi jasnou cestou ukázat, jaké jsou vaše skutečné pocity. Mohou vám také ukázat vaši nevinnost, protože zvířata jsou nevinná stejně jako vaše emoce.

Emoce začnou být temné a nezvladatelné, když je potlačíte a nepřijímáte. Spiritualita je o skutečném přijímání toho, kým jste, právě teď, se všemi emocemi, které nyní máte. Jak vyvíjíte soucit k sobě a vaše nejobtížnější emoce se stávají vašimi nejlepšími přáteli, stáváte se celistvými. Nic se nemusí skrývat za zamknutými dveřmi. Můžete být plně člověkem. Když si dovolíte být člověkem a když si dovolíte být nedokonalí, začínáte se dostávat k druhým lidským bytostem blíž. Vnímáte jejich boj, jejich bolest. Když se přestanete soudit, začnete víc přijímat druhé. To je to, co znamená sdílet své světlo.

Vnímejte jemnost této energie. Neříká vám, abyste se měnili nebo byli „dobrým“ člověkem, říká vám, že jste zázrakem, právě teď tak, jak jste. Vnímejte celou tuto hru a tanec mezi světlem a temnotou uvnitř sebe jako zázrak. Nesuďte temnotu. Prosím, umožněte energii světla, která je tu přítomna, aby vás osvěžila a pozvedla. Dovolte si zklidnit se, nejen fyzicky, ale zklidnit se hluboko uvnitř a dovolte si cítit se dobře. To, co skutečně máte nabídnout tomuto světu přichází spontánně z vašeho srdce jako přirozené světlo, které září ven. Spřátelení se s temnou částí je součástí vašeho poslání.

Temnota byla vašimi tradicemi překroucena, zvláště, co se týká náboženských tradic. Temnota byla ve skutečnosti považována za nelidskou, a tak byla prokletá a vy jste museli žít podle ideálu, který není člověkem. Jsem však zde, abych vás podpořil, abyste se otevřeli své lidskosti, své skutečné velkoleposti, ocenili svoji krásu a těšili se z ní – abyste měli v životě radost.

Děkuji, že jste se mnou sdíleli tuto chvíli.

© Pamela Kribbe
www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

 

5 důvodů, proč muži ztrácejí všechno, když přichází ženské nic

“Čeho se ve vztahu nejvíce bojíte?”
“Ničeho.”

Redaktorce Českého rozhlasu, která se mnou natáčela seriál povídání, přeletěl nevěřícný úšklebek po tváři.
“Ničeho,” zopakoval jsem. “NIČEHO se nejvíc bojím.”

Když zůstane NIC

Nebojím se chvil, kdy se s partnerkou hádáme. Vždycky jsem se bál chvíle, kdy se hádat přestane. Protože už pro ni nemusí existovat nic, o co se stojí za to pohádat…

Je to mez, za kterou přestane:

– usilovat o Tvou pozornost,
– bojovat o Tebe,
– odpovídat na Tvé zprávy,
– snažit se vyvolat nebo udržet konverzaci,
– přestane žárlit,
– přestane flirtovat s druhými, jen abys žárlil,
– přestane Ti i nahlížet do mobilu,
– zajímat se, zda se zajímáš o ni,
– přestane se snažit, abys ji miloval.

A to všechno přestane dělat proto, že jí právě došlo, že si zaslouží někoho lepšího.

To nejhorší ale teprve přijde. Začne Ti chybět. Ona, její péče, její láska. Protože to všechno tvořilo Tvůj život, byť sis to neuvědomoval nebo sis toho nevážil. Vždycky ucítíš, že je něco jinak. Že je něco najednou pryč. Jako chmýří odkvetlé pampelišky, do kterého hloupě foukneš a už ho nikdy neposbíráš.

To je NIC. Chvíle, kdy za Tebou zapadnou dveře. Nevadí Ti to, dokud nezjistíš, že nemají kliku. Ani zámek. Ani dostatečnou škvíru u podlahy, kterou bys podstrčil lístek s urážkou, výsměchem, pak i omluvou. Chtěl bys křičet, nadávat, vyhrožovat, prosit. Ale vnitřní plocha dveří je polstrovaná a Ty sice můžeš bušit ze všech sil, ale nevznikne jediný zvuk.

Sesuneš se k zemi a teprve teď si to naplno uvědomíš. Za dveřmi je NIC.

Co nechce žádný muž

Láska má strašlivý protipól. Není to nenávist, protože i ta je alespoň o emocích a vyjadřuje, že někomu pořád stojíš za myšlenku. Opakem lásky je něco horšího – apatie.

V té chvíli poznáte, jak strašné je mít někoho v mysli, a přitom ho už nemoci obejmout pažemi. Není to stejné, jako když zemře někdo blízký. Je to horší. Protože tady se učíte žít s vědomím, že jste ho sami nechali odejít.

Co nechce žádná žena

Když přijdeme o ženu a soudnost, rádi říkáme, že ženy nevědí, co chtějí. Je to bohužel jen naše další malost a neinformovanost. Ženy totiž moc dobře vědí, co a koho chtějí. Chtějí někoho, kdo bude mít strach, že je ztratí.

Někoho, kdo pochopí, že láska jako taková nebolí. To, co v lásce bolí, je lhaní, podvádění, ponižování a ubližování. Takové partnery nechtějí vedle sebe. Takové nechtějí u svých dětí. Žena, která má jen trochu ráda sama sebe, nepotřebuje někoho, kdo nepotřebuje ji.

Až, podobně jako mnohokrát já, o někoho přijdete, přemýšlejte nejen o tom, o KOHO jste přišli, ale také PROČ. Jelikož s tím PROTOŽE se budete muset naučit žít.

Rochefoucauld správně říká: “S tím, čeho se na nás dopustili druzí, se už nějak vyrovnáme; horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.” Ženské NIC totiž paradoxně nepochází z žen, ale z nás, mužů samotných.

Sepsal jsem sice 250 zákonů lásky, které se staly čtyřnásobným bestsellerem, ale pět myšlenek považuji za nejdůležitější. To, jestli si je uvědomíš, nebo ne, rozhoduje o tom, jestli v životě budeš mít NIC, anebo VŠECHNO.

Jaká klíčová uvědomění to jsou?

1. varování: Nestěžuj si, ztratíš-li něco, o co jsi nebyl ochoten bojovat

O přírodě se říká, že je krutá. Já tvrdím, že je spravedlivá. Jeden z hlavních přírodních zákonů zní: Čeho si nevážíš, to Ti bude odebráno. Nevážíme-li si zdraví, přijdeme o něj. Nevážíme-li si přátel, ztratíme je. Nevážíme-li si lásky, opustí nás.

Život je nejlepší učitel. Tvrdými zkušenostmi nás učí vážit si toho, co máme, ještě když to máme, ne až když to ztratíme. Proto teprve pády na dno učí lidi začít u svých priorit. U zdraví, lásky, lidí.

Loving couple holdind on the hands and sunset

Slabí lidé vydírají slovy: Odpusť mi, všichni jsme jen lidé a lidé dělají chyby. Říkají-li však A, zapomínají dodat také B: Za chyby se prostě platí.
A i za to bychom životu měli poděkovat. Chyby zaplacené nejdráž bývají nejužitečnější. A už je zpravidla nikdy neopakujeme, protože cenu, kterou jsme museli zaplatit, si už navždy pamatujeme.
A co je v životě tou nejvyšší cenou?

2. varování: Budeš-li chtít vrátit to, co dříve bylo, nepůjde to

Druhým hlavním zákonem přírody je vývoj. Čas kvapí vpřed, nikdy ne zpátky.
Ženy si směr toku času dobře uvědomují. To jen muži žertují, že nestárnou, a podléhají klamu, že všechno jde vrátit.
Ne, pánové, nejde. Pokud skleničku upustíte na zem, nepomůže říct “promiň”, její střepy už nikdo nedá dohromady tak, aby skeletem neunikala voda, podobně jako lidským srdcem důvěra.

Každý čin je výsledkem našeho rozhodnutí, za které neseme plné důsledky. Ne, nic už nikdy nebude jako dřív. Ale to je moc dobře. Alespoň to, vlivem našeho ponaučení, může být takové jako nikdy předtím.

Opustí-li žena špatného muže, ví, že neztrácí. Naopak je pro ni ziskem, kdykoli je o špatného člověka v jejím okolí míň.

A k tomuto přesvědčení vede ženu jednoduchá matematická úvaha:

3. varování: Nelze sedět na jednom dvojkole, a přitom šlapat proti sobě

Ve vztahu je k nepotřebě někdo, kdo brzdí, zatímco druhý se chce posouvat vpřed. Někdo, kdo nehodlá řešit společné problémy, ba je dokonce hloupě přidělává.

Příští vydání magazínu FC bude mít podtitul “Proč ve vztahu nikdy není jeden vítěz a jeden poražený, ale vždy jen dva vítězové, nebo dva poražení”. Bude to číslo pro všechny, kteří nechtějí zažívat vztah (nejen partnerský, ale také přátelský, kolegiální, rodinný na úrovni rodič/dítě či pracovní na úrovni zaměstnanec/zaměstnavatel), kde dva netvoří tým, ale protihráče.
A ukáže na situace, které prozrazují funkčnost a budoucnost vztahu.

Protože není pravda, že peníze kazí charakter. Peníze odhalují charakter. Podobně příležitost nedělá zloděje. Příležitost odhaluje zloděje.
Příležitost ošidit, podvést, zalhat je nejlepší způsob, jak skutečně poznat člověka. A jak si ušetřit spoustu času, stráveného po boku někoho, kdo neustále žebrá o další šanci. Neexistuje důvod, proč stále stejným lidem dávat druhou šanci, když tolik jiných lidí čeká na tu první.

Na co lidé při rozchodu nejvíce zapomínají?

4. varování: Když spadne most, spadne oběma

Ve zdravém vztahu neexistuje MOJE a TVOJE, ale pouze NAŠE. Týká se to i chyb a problémů.
Vztah je totiž jako most, stojící na dvou pilířích. Oba mají stejný zájem na jeho údržbě. Spadne-li, nikdy nespadne tomu, či onomu. Vždycky spadne oběma. A vždycky spadne na oba.

Na obalu mé druhé knihy, bestselleru Dvanáct srdcí, to vyjadřuje také věta: Každý vztah je jako řetěz – je jen tak silný jako jeho nejslabší článek. Oslabujeme-li partnera (jeho ponižováním, obelháváním, poškozováním), narušujeme řetěz, jehož jsme sami součástí.

“Promiň mi tu chybu,” můžeme pak dodatečně vyslovit, ale odpovědí bude pouze zrcadlení. “Ne, Ty mi promiň tu chybu.” Zarazíte se. Načež dopoví: “Chybu jsi neudělal pouze Ty, ale také já. Tím, že jsem s Tebou vůbec začala budovat vztah.”

Následuje obvykle už NIC. A když přece něco, tak jen to nejtěžší uvědomění:

5. varování: Zklameš-li, bude spousta lepších, než jsi Ty.

Přijde-li žena o partnera, který jí ubližoval, nic neztrácí.
Přijde-li ale muž o partnerku, která mu důvěřovala a milovala ho, ztrácí úplně všechno.

Ženy nepotřebují slabé články do řetězu. Těch je spousta.
Potřebují pouze ty silné. A síla se u všeho, i u člověka, pozná ne tehdy, když je všechno snadné a bez problémů. Ale naopak tehdy, když život ztěžkne a dostaví se problémy.
Tehdy se ODHALÍ charakter článku.

Mysli na to, až přijde pokušení a důvod ublížit druhému.

On nebude tím, kdo ztratí. On totiž přijde jen o Tebe. Jen o NIC.

© Petr Casanova

Zdroj: https://www.firstclass.cz

Kryon – Kryonovy „Marshmallow Messages“ – prosinec 2016

05. 12. 2016

VÍRA A DŮVĚRA

Řekněme, že máte jeden z nejsložitějších automobilových motorů na Zemi. Řekněme, že jde o závodní auto a že ten motor má desetitisíce součástek, a vy v něm studujete jednu matku či jeden šroub. Řekněme, že neznáte podrobný plán toho motoru, ale i tak se ho snažíte složit. Jak byste vůbec mohli vidět celou věc?

Místo toho prostě jen důvěřujete, že ten motor funguje. Učíte se, jak vzít jednu část, spojit ji s jinou a pak je umístit tam, kam patří. Neviděli jste ani to závodní auto! A pak… když už je to závodní auto kompletní, nemáte tušení, kam vás vůbec může dovézt!

Proto si vás dnes tolik vážíme, protože na určité úrovni cítíte, co děláte. Na určité úrovni vy všichni řídíte to závodní auto…

To je definice víry a důvěry – a také staré duše. Požehnaná je lidská bytost, která si pamatuje velký obraz, který ještě ani nemůže vidět. Ale ví, že přichází z Velkého Centrálního Slunce a tak se snaží poskládat části motoru, které jednoho dne vytvoří vzestoupenou planetu. Během toho procesu bude mít delší život, zdraví a lásku, i když to ještě ani nevidí.

~ Kryon prostřednictvím Lee Carrolla ~
– z Kryonova channelingu „Uzly a nuly Země – část 1.“ –

 

12. 12. 2016

KOTVY A SVĚTLA

Můžete šířit lásku Boha jen svou přítomností, aniž byste cokoli řekli? Můžete – jste kotvy a světla.

Vy jste ti, kteří sedí na Zemi, kterou žádný prorok nikdy nepředpověděl ani nepopsal – ti, kteří mají potenciál, jaký dosud nikdo při pohledu do budoucnosti neviděl.

~ Kryon, přijato Lee Carrollem ~
– z Kryonova channelingu „Kryonova Kniha Devět – Nový začátek“ –

 

21. 12. 2016

MYSLETE GLOBÁLNĚ

Pracujte na systému, kde země vaší planety mohou existovat v rámci svých vlastních kulturních systémů, ale kde existuje společná měna a obchod. Pracujte na systému, který vám umožní dohodnout se na tom, jakou mají pro vás věci hodnotu… Nikdy nemusíte mít centrální světovládu, abyste byli planetou jednotného konsenzu.

~ Kryon, přijato Lee Carrollem ~
– z Kryonova channelingu „Kryonova Kniha Šest – Partnerství s Bohem“ –

 

26. 12. 2016

TAPISÉRIE ZVANÁ BŮH

Tak jako krevní buňky nesou kyslík a dávají život lidské bytosti, tak lidé nesou život Boha. A to je pravda! Ve skutečnosti jste kouskem celistvosti toho, komu říkáte Bůh. Duch bez vás nemůže existovat. Úplně každý z vás je nedílnou součástí božství a bez vás by tato nádherná tapisérie zvaná Bůh neexistovala. 

~ Kryon, přijato Lee Carrollem ~
– z Kryonova channelingu „Otevřená řeč“ –

 

Zdroj: e-mailové „Monday Marshmallow Messages“ od Kryonova týmu (www.kryon.com)

Pro všechny poutníky na Cestě Lásky do češtiny přeložila Marie Kuchařová (www.kryon.webnode.cz). Tuto českou verzi je možné dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy.

Učenie

“Čokoľvek, čo ťa otravuje, ťa učí trpezlivosti.

Ktokoľvek ťa opúšťa, učí ťa stáť na svojich vlastných nohách.

Čokoľvek ťa hnevá, ťa učí odpusteniu a súcitu.

Čokoľvek má nad tebou moc, ťa učí, ako si vziať svoju moc späť.

Čokoľvek nenávidíš, je tu, aby si sa naučil bezpodmienečnej láske.

Čohokoľvek sa bojíš, ťa učí odvahe prekonať svoj strach.

Čokoľvek, nad čím nemáš kontrolu, ťa má naučiť nechať veci ísť a dôverovať Vesmíru.”

~ Jackson Kiddard

cl7