Tag Archive | ciele

Velké jupiterské manévry

Jupiter, antický Maximus Optimus, tedy ten největší a nejvyšší, vstoupil důstojně do znamení Vah. Okamžik, na který jsme dlouho čekali a ke kterému jsme se vztahovali. Na dvanáct měsíců nás bude těšit svou božskou přízní ve Vahách. S jejich vzorci, způsoby i manýry chování. Co od toho času můžeme čekat?

Konečně jsme se dočkali. Přestáváme mít chuť se lopotit, trudit a pracovat víc než je objektivně (a subjektivně) třeba. Přestáváme věci brát tak vážně, skutečně není nutné si je do potu zasloužit, přijdou i tak, budeme-li ti vhodní, dobří a vyvolení. Není nutno něco a někoho sledovat, soustředit se a vidět jednu variantu a jeden cíl. Nepotřebujeme být zařazení, disciplinovaní a ti hodní pro to, abychom byli oceněni. To bylo panenskými principy. Měly své místo a čas, ale dále jich netřeba.

Tím, že se Jupiter bude pohybovat znamením Vah, bude nabírat vzorce a znaky tohoto znamení. A ježto platí postulát, že to co nahoře, je i dole, ba dokonce v nás samých, stane se výhodným naučit se a po svém umět reprodukovat tvořivé jupiterské vzorce á la Váhy. Samozřejmě nemusíme, není nutno, není potřeba. I tak můžeme žít, být i fungovat. Horoskopy nám jen naznačují, co zrovna pofrčí, čím se řídit abychom šli a jeli tou ideální stopou života. Abychom vydali minimum energie a získali za to co nejvíce. V případě Jupiteru to budou prožitky, zážitky, dojmy, náhledy a názory. Z nich se pak vytváří náš vlastní a originální způsob orientace, originalita životní cesty, rozumová a částečně i duchovní navigace v životě.

 

sensa-23-saturn-u-vagi-2

Tady budeme schopni a ochotni definovat své životní cíle, potřeby a strategie. Budeme hovořit o cestách, těch ducha i těla. Bude se jednat o systémy, nikoli jednotlivosti. No dobře, Váhy jsou takové upovídaně strategické. Ale co to bude představovat konkrétně a znamenat pro naše jednotlivé životní kroky? Tak začneme tím, že nebudeme se pohybovat při zdi. Pokud nás něco naplňuje, je přirozené a legitimní to dát najevo a nabídnout světu. Není potřeba řešit jeden úkol a problém. Zvedněme zrak a zkusme se podívat, s čím je to spojeno. Hledejme souvislosti citlivě pracujíce s fakty. Nesmíme se zpronevěřit a zklamat nebo selhat. Především sebe sama. Pro otevřené přicházejí nové šance. Zjistíme, že i druhý pokus je platný. Váhy jsou také znamením vztahovým. Po celých dvanáct měsíců budeme zjišťovat a prakticky si ověřovat to, že nejsme na světě sami. Uvidíme se se spoustou lidí, s mnohými se seznámíme blíže, některé si vybereme za svoje partnery a nebo partnerky. Pracovní, spolupracovní, ale i životní. Jupiter ve Vahách přeje vztahům ve všech podobách a formách. Vlastně nemá a nezná v tomto smyslu hranice, omezení a překážky. Což nás může na jedné straně povzbudit. Na druhé straně je potřeba vědět, že princip Jupitera je i otázka důstojnosti. Tím jsem doufám řekl vše. O pravidlech, společnosti a rodinných, osobních, klanových i společných hodnotách.

Na společenské rovině čekejme po 12 letech znovu potřebu přeformulovat kolektivní hodnoty, pravidla a zásady. Znovu bude prověřeno, co platí a hledáno, co by nově platit mohlo. Divoké, izolované a spontánní procesy budou mít snahy se kodifikovat a politizovat. Ať chceme nebo ne, jupiterská energie osobní svrchovanosti s potřebou/povinností se podílet, je asi nejvýstižnějším vyjádřením demokratického systému. Onoho ideálu, kolem kterého si naše společnosti v posledních letech zvykly balancovat. Tady čekejme jak spoustu novinek, tak i vůlí po změně. Nic není věčné, zejména pak to, co se věčným, nebo řeknu to moderně, trvale udržitelným růstem zdálo být. Přijde na přeformulování toho, co a jak hodláme/nehodláme dál podporovat.

A dlužím vám vysvětelní těch manévrů zmíněných v úvodu. Jupiter tvoří, dělá a žije vše ve velkém. Podporuje růst a expanzi, čehokoliv. Tak i první dny budou momenty nejasností, zmatení, tříbení názorů, pohledů (na sebe i svět), hledání toho, jak jinak v kontextu pokračující doby vyjádřit svoje úkoly. Najít se. A to je spojené s pohyby, vysvětlováním, lavírováním, diskusemi, stěhováním a cestováním. Víc než kdy jindy.

A tak velký pestře polepený a klimatizací vybavený zájezdový autobus přijíždí na prašnou vesnickou náves a složitě manévruje aby mohl před koloniálem zastavit, nabrat nové cestující a bez újmy je přidat ke svému obsahu se kterým míří k barevným horizontům rozplizlým na nejasné čáře obzoru a možná ještě hodný kus za ní.

Ondřej Habr

Důvěra v hojnost (3/6)

Věřím ve svou rostoucí schopnost vytvářet si hojnost.

Sami poznáte, kdy jste na správné cestě; dveře se před vámi otevírají, objevují se ti praví lidé, potkávají vás “náhody” a souhry okolností. Nejste-li na své vyšší cestě nebo nesledujete-li své vyšší poslání, může se vám zdát, jako byste uvízli v kaši; nic vám nefunguje. Sledujete-li svou vyšší cestu a vaše energie proudí, obvykle si žijete dobře a s lehkostí. To neznamená, že nemáte žádné potíže. Vaší výzvou je přijít na to, zda vám tyto potíže říkají, že je načase znovu se zamyslet nad svou cestou a najít si třeba něco jiného, nebo jestli vám pomáhají rozvíjet vaši vytrvalost a trpělivost. Na to není jednoduchá odpověď. Ze své vlastní zkušenosti a díky schopnostem vnímat své nitro poznáte, kdy máte pokračovat dál a kdy raději změnit směr.

Jedna z možností, jak poznat, zda jsou vaše obtíže součástí vašeho růstu, je dobře se podívat na své cíle. Jestliže ze svých cílů či z překonávání překážek cítíte radost a víte, že tak dosáhnete toho, oč vám jde, bude asi lepší těmito potížemi projít. Někteří lidé vnímají potíže jako výzvu, protože když je překonají a získají to, co chtěli, posílí si svůj pocit “dosažení cíle”.

Potíže pravděpodobně samy odezní, když se budete stále soustřeďovat na to, co chcete, a jednat tak, jak uznáte za vhodné. Pokud se vám překonávání potíží jeví jako velký boj, je to nejspíš znamení, že k vašim cílům vede i jiná cesta. Okolnosti, které považujete za překážky, vás často odvádějí jiným směrem, který se později často ukáže jako o hodně lepší. Potíže se také objevují, aby vás chránily třeba před ukvapeným jednáním, nebo vás upozorňují na něco, čeho jste si dosud nevšimli. Potíže vám dávají možnost zabývat se všemi otázkami, které je třeba vyřešit, než uděláte další krok.

Jedna žena si přála nový byt, protože sousedka, která bydlela nad ní, dělala velký hluk. Tři týdny hledala nový byt, ale bez výsledku. Stále utvrzovala sama sebe v tom, že právě teď už má dokonalý domov. Překonávala všechny obtíže, ačkoliv se někdy zdálo, že ukazují, že by bylo lepší jít na to jinudy. Za několik týdnů se sousedka z horního bytu nečekaně odstěhovala a místo ní se tam nastěhoval velice tichý člověk. Nakonec se tedy vůbec nemusela stěhovat. Uvědomila si, že každý její pokus sehnat si nový byt byl nějak zablokován; její odhodlání zvládnout všechny obtíže ji stále vedlo do situací, v nichž musela zápasit. Zároveň si uvědomila, že svůj současný domov miluje, ovšem bez toho hluku, a že se vlastně vůbec nechtěla stěhovat.

– z knihy Tvoření peněz, Sanaya Roman

Zdroj: Svět zázraků

duv3

Duchovný zámer

Duchovný zámer je daný pred zrodením. Rozhodne o ňom slobodná vôľa. Je daný bez času a priestoru. Preto jeho definícia je skôr ideou, mottom životného príbehu, nie jeho detailným popisom. Na úrovni slobodnej vôle sa naplánuje jasne prostredie, súvisiace bytosti a samozrejme kvalitatívne parametre ega, v ktorom sa zrodíme. Od okamihu zrodenia je už vôľa spojená s egom a koná skrze neho. Ego pôsobí v emočnej a fyzickej úrovni, kde podlieha ilúzii štvorrozmerného časopriestoru. Duchovný zámer je nutné vykonať, pretože to je dôvod zrodenia. Ide o to, akým spôsobom ho pomocou nášho nástroja – ega- naplníme. Negatívnou cestou alebo pozitívnou, respektíve skrze utrpenie alebo uspokojenie. Oboje je len aspekt vnímania skrze ego, pretože koniec koncov, zámer sa naplní vždy.

Ilúzia časopriestoru nás zaženie často do omylov. Vo svojom vnútri totiž každý cíti, že život má svoj zámer. Pre svoju obmedzenosť si však pomýlime cestu s cieľom. Jediným hnacím motorom nášho života sa ľahko stane túžba. Túžba po čomkoľvek, toť deformácia pocitu zámeru. Začneme túžiť od počiatku po povrchných krátkodobých cieľoch, ktoré sú len zastávkami na ceste života k duchovnému zámeru. Častokrát si predstavujeme, že nám k šťastiu chýba len naplnenie toho alebo onoho plánu. Skúška v škole, získanie dobre plateného zamestnania, či bohatstva alebo lásky. Všetky tieto túžby sú len podobenstvami zámeru, ktorý máme prežiť. Sú to stopy, stanoviská na púti, kde nájdeme indície, ako pokračovať ďalej. Nezabúdajme, že po naplnení duchovného zámeru život naplní svoj motív a končí. Užívajme si preto cestu k zámeru samotnú a krátkymi túžbami si spestrujme príjemným dobrodružstvom zázračné putovanie k naplneniu zmyslu nášho zrodenia. Nepútajme sa k očakávaniam splnenia túžob, pretože šťastie je práve prežívanie postupného napĺňania nášho zámeru. Veď ak skutočne naplníme náš zámer života, prichádza smrť a my začíname zámer nový. Chybou je viazať svoj pocit šťastia na splnenie túžby. Sme zaslepení, aj keď nás život stokrát poučí, že pri naplnení akejkoľvek túžby nasleduje vždy len túžba nová. Pri dosiahnutí akéhokoľvek cieľa sa objaví ďalší. V žiadnom cieli totiž nie je šťastie. Šťastie je v prežívaní cesty. Kto zapiera toto poznanie, v podvedomí sa panicky bojí naplnenia, pretože veľmi dobre vie, že žiadne šťastie tam nenájde. Zúfalo sa zmieta v túžbe a hladný ako vlk s pocitom hladu aj umiera.

 

Zdroj: Na ceste mimo systém, vďaka!