Pes… len vie, že je

“Pes nevie, že je psom.
On len vie, že je.
Keby len človek mohol mať to šťastie.”
~ Wu Hsin

 

Advertisement

Veci také, aké sú

Život v přítomnosti – odkaz od Zlatej dušičky

Lidské životy jsou velice krátké na to, aby mohly být promrhány. Není tu nic, co by mohlo nahradit zkušenost tohoto života v tomto čase a v této realitě. Tvoříte budoucnost Země, tvoříte budoucnost této oblasti Vesmíru. Každý z vás má v sobě potenciál stvořitele a také jste nositeli kódů stvoření. Také mnoha dalších kódů, které vám postupně dávají možnost otevírat zamčené komnaty a schopnost a příležitost pozvedat se směrem k duši.

Vaše vedení je plánováno do nejmenších detailů tak, aby bylo dosaženo co největší efektivnosti v posunu duše. Jste vedeni do těch situací, které ve vás probouzí váš energetický potenciál. Nyní se toto děje velice rychle, proto duše zažívají mnohé propady, díky nimž se navracejí zpět do stvoření, dříve, nežli je toto doporučené. To má za následek nedokončení cesty a prodloužení a odročení skoku do nových vibračních stavů. Plán duše zahrnuje léčení traumat a nahrazení původního schématu novým, efektivním přepisem informací.

(Image by Sophie Thouvenin)

V tento čas se rozpadají mnohé struktury. Není zde stabilita, nastává zásadní zlom, kdy již realita mění své hranice a nastává také zásadní průlom v dosavadním uspořádání. Nakonec vše graduje ve vlnu probuzení, která je však doprovázena nejen světelnými výboji, nýbrž také podprahovou emocionální bolestí, označenou jako kolaps. Po kolapsu však již nastává plné uzdravení a obnovení víry v život, v životní naplnění, v lásku. Mnohé procesy však probíhají podvědomě a proto je na místě stále si uchovávat prožívání toho, co je, v přítomnosti, tady a teď, neboť čas v tomto směru není důležitý. Je zde důležité pouze zakončení, které vyslovuje uznání za mnohé zpracované a dále přání plného uvědomování si toho, co se v tomto procesu děje. Přijetím pak dochází k přeměně obav a strachů. Nechť jste na své cestě plní lásky.

Zdroj: http://zlata.dusicka.sweb.cz

BÝT VE SVÝCH TĚLECH…

Uvědomujeme si, že je pro nás tělo zde na Zemi významné?
Vybrali jsme si právě lidská těla, abychom mohli zažívat nespočet impulzů a vnímat Zemi v celé její kráse. Ať se nám to líbí nebo ne, naše duše se na Zemi projevuje prostřednictvím těla. Pro duši je velmi těžké projevit se v celé své kráse, v celém svém potenciálu, velikosti a záři, když jí v těle chybí prostor, když jsou v těle bloky a je obtěžkáno tolika bolestmi a zavržením.

Tělo je úžasným nástrojem, skrze který nám duše posílá zprávy. Prostřednictvím jeho vjemů, nemocí, bolestí, pocitů k nám promlouvá naše duše. Se svou duší se snažíme stále spojovat přes vyšší čakry, meditace, změněné stavy vědomí. Naše duše k nám však hovoří stále a nejdokonalejším nástrojem je jí právě tělo.

Vše, co se nám v těle a na těle odehrává, je pro nás vzkazem duše. Snaží se, abychom své tělo očišťovali od svých bolestí a nánosů, abychom propouštěli břemena a zranění, která se týkají nejen nás, ale celých našich rodů. Tím, že to uděláme u sebe, pomůžeme i našim blízkým. Není na to třeba žádného zázraku, vše máme ve svých rukou. Stačí začít u toho, že si budeme své tělo víc uvědomovat, pečovat o něj, povídat si s ním. Sledovat, kde je zablokované, kde energie neproudí a svou pozornost přenášet na ona místa. Zkrátka že v těle budeme přítomní.

V Zemi je ukryto tolik moudrosti, že se nám o tom ani nezdá. Všechny duše, co tu byly před námi, i naše duše, které tu již prošly nespočet životů, sem přinesly ohromné množství moudrosti. Vše je tu ukryté, vše je v Zemi uložené, nikam se to nevytratilo. Samotná Země je moudrou a láskyplnou bytostí.

Pojďme tuto moudrost prostřednictvím sebe, svých těl, svého života nasávat, prožívat, přijímat a dávat. Moudrost Nebe, moudrost Země… to vše je v nás. Jediné, co je pro to třeba udělat je otevřít své tělo a dovolit, ať naše zářivá a nádherná duše, náš Duch vstoupí do všech jeho buněk, do všech jeho zákoutí – ví, jak se tu na Zemi projevit a jak svou skutečnou přítomností obdarovat celý svět.

Čím víc naše těla otevřeme, čím víc povolíme, tím víc se v něm může usídlit náš Duch. Duch, který je jednotou, který je součástí každého jednoho z nás a všeho kolem. Právě skrze toto individuální tělo je jeho projevení tu na Zemi jedinečné a neopakovatelné. Takto vnímám jednotu žitou na Zemi. Jednota, která je naší podstatou, žitá skrze každé jedno tělo svým jedinečným způsobem… Jen jí nechat ve svém těle opravdově ŽÍT…

Stále hledáte úkol své duše, své poslání? Tady je: BÝT SKUTEČNĚ V TĚLE…BÝT V NĚM PŘÍTOMNÍ… POVOLIT A UMOŽNIT SVÉ PODSTATĚ PROJEVIT SE PRÁVĚ SKRZE TOTO TĚLO, KTERÉ JE NA ZEMI JEDNO JEDINÉ… Je to ten nejpřirozenější proces…

Buďme zde, není třeba utíkat. Přinášíme Domov na Zemi.

S láskou,
Denisa
www.bytvsrdci.org, www.jeshua.cz

Povýšenie lásky do stavu vnútorne preciťovaného bytia – odkaz od Féwy

… a preto pšššt, tíško, už nerozprávaj…… Neomieľaj na jazyku slová, ktoré síce chuťové poháriky vnímajú, ale k múdremu srdcu, ktoré vie, sa nedostanú. Nepreniknú škrupinou vlastného precítenia. Škrupinou, ktorá je u každého človeka iná.

Slovo hovorené je spôsob, akým komunikujeme pred “zatiahnutou” oponou času a jeho brán…..sveta, ktorý je v skutočnosti všade okolo nás. Jediné, čo nám bránilo sa ho dotknúť, je iná rozmerovosť vnímania.
Pomyselný košík, s ktorým sme niekoľko predchádzajúcich dní “pobehovali”, je na prasknutie naplnený emóciami akéhokoľvek druhu. Je škálou rôznych pocitov, vôní, chutí nami individuálne prežitého. Takpovediac štandardných i neštandardných. Filmom skúseností, na ktorý sme sa pozerali a súčasne v ňom boli i jednou z postáv deja – sa nám vo veľmi rýchlom slede /často spôsobom, aký sme zmyslove ani nemali šancu postrehnúť/ vracali v bunečnej pamäti zakódované emócie prežitého. Čím dlhšie sme školu života inkarnačne navštevovali /hĺbka precíteného/, tým viac sa nám pred očami búrajú múry nevedomia. Tým intenzívnejšie vieme precítiť už nielen seba. Tým viac sme schopní preklenúť myšlienkovú priepasť medzi dimenziami. Tým viac sme schopní uvedomením si precítiť, aký hlboký význam má pre človeka slovo láska. Láska, ktorá prestáva byť len slovom v momente, kedy v mene /zámerom/ lásky človek koná. A o tom sú a budú energie, ktoré sa pod náporom už nie vetra, víchrice, ale časového tornáda /víru/ budú zviditeľňovať. Čo je pre nás dôležité je – ochota z vlastnej iniciatívy energie svojho vlastného stredu a tým i podstaty bytia opäť prijať. A to sú energie času prítomna, ku ktorému sa časovým vírom vraciame. To je to známe a často spomínaní slovo “teraz”. Byť tu a teraz, ako i v každom následujúcom momente svojho života prítomní. Nedovoľujúci byť zavádzaní, odsmerovávaní myšlienkami iných ľudí, ktorí sa môžu nachádzať na iných úrovnach myšlienkovej dospelosti /to znamená – v iných myšlienkových vibráciach/. Tým i na iných elektromagnetických vlnách mozgovej muskulatúry. Čím nižšie vibrácie tohto vlnenia, tým väčšia pauza /priepasť/ medzi nevedomím a vedomím. Akým spôsobom energie svojho stredu nájsť – k tomu potrebujeme svoj vlastný čas, kedy sa na konštantný tok nelineárneho vnímania /celistvo….nielen zmyslove, ale i mimozmyslove/ naladíme /napojíme/. Svet, ktorý vidíme nám svojou uponáhľanou rýchlosťou, neustálym naháňaním sa za chimérou, neporadí. Tento krok potrebujeme absolvovať sami a tým i znovu sa nájsť. Uvedomiť si, že podstatou bytia je láska a rovnakým spôsobom, ako láska tvorí i konať. Zviditeľňovať jej frekvenciu na Zemi.

Nelineárna dimenzia, ktorú nie sme v nízkych vibráciach sveta hmoty /Matrix/ schopní zachytiť, je neprotipólová. Je dimenziou /dimenziami/, z ktorej sme v “košíku” nosili a zdieľali posolstvá a dary od Boha. Aby i ten najväčší zábudlivec pochopil…..uvedomil si….spomenul si, že i on tieto dary dostal do vienka. Že vymyslieť sa to jednoducho nedá.

Máme dar tvorenia láskou, ktorej nemateriálnym prostriedkom je zrakom srdca /preciťovaním, vcítením sa/ vnímaná realita sveta, v ktorom žijeme. Iným spôsobom nie je možné vidieť nelineárny svet. Jedine empatiou, vcítením sa začíname opäť piť z prameňa vlastnej múdrosti. Uvedomením si, že všetko, čo potrebujeme, je v nás. Tam sú štetce i farby zámych aj zabudnutých tónov /dlho nepoužívaných vibrácií myšlienok Jednoty/. Tam sa nachádzajú i zvuky melódie, ktorá je pre človeka prirodzená. To je spôsob, akým obraciame svet naruby nami prejavenou láskou. To je i zmena, ktorej je každá bytosť na planéte súčasťou.

Tak sa stíšme, nadýchnime sa ticha v nás. V strede víru časovej špirály to budeme potrebovať.
Sme viac, ako sme kedykoľvek boli. Sme oveľa ďalej, ako tušíme. Oveľa ďalej, ako siaha pamäť človeka, ktorý na pláňach Zeme kedy žil. Prešli sme nepredstaviteľne rýchlym prelistovaním v čase, až za moment oddelenia vetve človeka od ríše zvierat, čo súvisí s našimi nepozemskými predkami. Čo to znamená pre nás? Že sa znovu budeme učiť byť bytím so všetkým, čo k tomu patrí. Tým i rešpektovať, že základom evolučného rastu je aspekt duchovný…

Ilona – Féwa (15. 10. 2015)

Kaleidoskop duše. Inými slovami – dvere dobru, jeho pozitívnym vibráciam otvorené

Hra farebných sklíčok, ktoré sa otáčaním preskladávali do celkom iných tvarov. Nových farebných kombinácií……obrazcov. Túto skúsenosť máme z času ranného detstva, keď sme s úžasom v očiach “maľovali” meniaci sa obraz. A nevedeli sme sa dočkať, ako bude vyzerať ten ďalší v poradí….
To je opäť jeden z príkladov pre lepšie pochopenie všetkého, čo sa práve deje /začalo diať/. Čistenie zrkadielok /farebných sklíčok/ dotykmi neviditeľných paprskov múdreho srdca /vedomie lásky/. Zvliekame z nich tmavé “návleky”, ktoré nám nedovolili precítiť, počuť, čo nám hovorí naša duša. Aký má zámer to neviditeľné a pritom nesmierne pre nás dôležité fluidum božskej esencie.

Dôvodom intenzívneho čistenia je odstraňovanie bolestí, z ktorých bola /je/ okolo duše postavená rôzne hrubá a vysoká stena. Je strachu plným vrecom nárekov prameniacich v bolestiach nami precítených. A ako z vlastnej skúsenosti vieme, keď nás niečo bolí, tlačí na tele, na duši – nedá sa nám poriadne dýchať. Nakoľko vzduch je ako i voda dôležitým spektrom udalostí súvisiacich so zmenami, je logické, že práve dych je okrem vody nr. 1. očistnou kúrou /terapia nárastom vibrácií, ionizovaných bovisov, uvoľnenie toku energií troch ohrievačov ….meridiány ….a pulznou terapiou Slnka a Zeme/ praskajú švíky strachu plného vreca /vyplávaním, prejavením emócií/. Ako sa “farebné sklíčka”….zrkadielka duše….dostávajú z vreca von :) – ihneď sú zbavované tmavých, zadymených “návlekov”. Zbavujeme sa tým negativity pocitov v citoch, ktoré nám bránili /bránia/ absolútne prirodzene a bez strachu sa prejaviť. To znamená – s prirodzenou ľahkosťou. Bez obáv rôzneho druhu, či charakteru – do nás zakorenených. Bez strachu, obáv, ktoré nám bránia povedať, čo si myslíme, čo cítime, čo sa nám páči /nepáči/, s čím úprimne súhlasíme – alebo nesúhlasíme. Čo cítime /vnímame/ v zmysle princípov Jednoty ako pozitívne, alebo negatívne.

Čistením zrkadielok duše dochádza i ku zmenám energoinformačného poľa človeka i planéty. Je to ako keby sme zobrali do rúk farebné sklíčka zadymené nad ohňom, pokryté neradostným čiernym povlakom. A my ho poriadne umyjeme, naleštíme, aby opäť získali svoju farbu i jas, ktorým prežiarujú, presvetľujú človeka i Zem. Komu sa zadymené sklíčka páčia /myšlienková stagnácia, neustále točenie sa v kruhu pocitov, emócií starých vzorcov myslenia/, ten nie je kompatibilný s novými a neustále pribúdajúcimi energiami Zdroja. Každý z nás má na výber. Nezabúdajme, že nové planetárne energie nemajú s negativitou nič spoločné. Planéta sa holograficky posúva a ku svojmu šťastiu a všetkému, čo s pozitívnymi emóciami súvisí, nepotrebuje žiadne tmavé závoje.

Je to duševný glanc :) ….ku ktorému sa čistením zrkadiel duše vraciame. Tým i uvedomenie si svojej vnútornej krásy /duchovný aspekt bytia/. Tak, ako by sme mohli dušu prirovnať ku špongii, ktorá má schopnosť nasiaknuť hustotu, v ktorej sa nachádza /to sú negativitou podfarbené emócie/ – tak i jej očistená, negativity zbavená krása je energiou, ktorá má schopnosť vzhľadom na svoje vysoké vibrácie – prerastať hmotným telom človeka. Inými slovami – čím čistejšia je naša duša – tým viac sa jej bezkonkurenčná krása zviditeľňuje na povrchu. Je to duševná regenerácia, ktorú práve v intenzívnej miere absolvujeme. S pomocou ľahúčkych dotykov bytostí, ktoré predstavujú množinu jedného slova – príroda…

Ilona – Féwa (17. 10. 2015)

Zamyšlení nad tím, jak učit pohodě a radosti

Eckhart Tolle: “Působit si utrpení vyžaduje velké úsilí.”
Naomi dodává: “Tak proč utrpení učit děti?”

Radost je postoj a spokojenost je volba. Děti se postoje a vnitřní volby učí od nás. Samozřejmě že ne každé dítě či každý člověk je od přírody neustále usměvavý a radostný. Přesto můžeme být přítomní a spokojení při všech zážitcích, i když jsme vážní, zklamaní nebo  nedostaneme-li to, co chceme. Smutek není utrpení. Utrpení je příběh, který si vytváříme o smutku; hodnotíme jej jako špatný a věci považujeme za něco jiného, než co jsou. Toto vše jsou naučené postoje.

Vaše dítě může být smutné a plakat. Když se snažíme hned vše napravit, vymazat, zrušit, změnit a dítě rozptýlit… učíme utrpení; předáváme zprávu, že „toto je špatný zážitek, od kterého musíme utéci“. Takto učíme postoj, kterým jsme byli obklopeni v dětství a který naše kultura prosazuje dvacetčtyři hodin  sedm dní v týdnu. Ano, utrpení skutečně vyžaduje značné úsilí, mnohem více než být v míru s tím, co je – což je náš přirozený stav.

Samozřejmě, že překážkou jsou vždy naše vlastní koncepty, které se k nám dostávají skrze naše myšlenky. Když svět rozdělíme na dobré a špatné zážitky, správné a špatné věci a lidi, předáváme dítěti svět boje mezi těmito dvěma iluzorními silami. Skutečnost tyto koncepty nemá; takové myšlenky vytvořila mysl. Mraky nejsou špatné a slunce není dobré. Větrný den není špatný a klidný den dobrý. Život ve městě není špatný a na venkově dobrý, stejně tak jako pád a zlomená noha špatné a zůstat zdravý dobré. Tyto události a příhody prostě jsou. Dějí se. Mysl poté hodnotí a třídí a působí nám utrpení a odvádí nás od přítomnosti.

Vyměňte každé „ale ne“, které vám naskočí v mysli, za „ano“. Udělejte si z toho pravidlo, zejména když jste s dětmi. Všimněte si změny v postoji. Není potřeba to říkat nahlas, ale v duchu. Změní to váš postoj. Zde jsou příklady vnitřního „ano“ (v závorkách), proneseného v duchu, a možnosti toho, co říci nahlas, když jdete životu naproti a vítáte jej s otevřeným srdcem:

„(Ano), no pane, vítr ti sfoukl čepici do vody.. podívej, jak odplouvá po vlnách…“

„(Ano), vidím, že sis odřel koleno. Cítíš to? Úžasné, co. Je to silný pocit? Bolí to?” (potvrzení bez dramatičnosti) (Vyslechnout, obejmout.) “Dám ti na to med a brzy, jako kouzlem, bolest odezní a ono se to samo uzdraví. Budeme to v následujících dnech sledovat a uvidíme, jak se to uzdravuje.“

„(Ano), tvůj kamarád sis s tebou už nechce hrát? Co bys místo toho chtěl dělat? (ohromné příležitosti a svoboda.) Moc ráda si s tebou budu hrát. Nebo co bys teď chtěl dělat, když máš nekonečné možnosti?“ (Nebo ho vyslechněte, pokud vám o tom chce povídat. Může to být úžasný příběh.)

„(Ano), vylil se džus, podívej, stéká ze stolu jako řeka, teče na zem jako vodopád a dělá rybník… (smích)“ Poté to s úsměvem uklidíte a uděláte nový džus či něco jiného. A všichni jsou v pohodě. Všechny „katastrofy“ jsou příběhy mysli. Co jiného je potřeba udělat než reagovat na potřebu bezprostředně následujícího okamžiku? Na čem ulpíváme, když se bráníme tomu, co se děje?

Naučte své dítě, aby si vytvářelo příběhy usmíření se s realitou. I když jsou věci „fakt zlé“, jako zlomená noha nebo nevyléčitelně nemocný dědeček, život je pořád život; film běží dál. Můžete trpět, když se mu budete bránit, a učit utrpení nebo ho přijmout, ocenit tu „jízdu“ a učit dítě postoji vděčnosti.

„(Ano), myslím, že sis asi zlomil nohu, pojedeme teď rychle do nemocnice, dají ti to do sádry.“  (dítě pláče, vy ho držíte a nesete ho tam, kde se mu dostane potřebné péče, jste jako skála, o kterou může opřít, ale zůstáváte soustředění a klidní.) „Vím, že to bolí. Nebude to tak bolet pořád. Uzdraví se to a zase budeš moct běhat.“

„(Ano), dědeček je velmi nemocný. Měli bychom ho navštívit a strávit s ním nějaký čas, protože když jsou staří lidé takto nemocní, často to znamená, že jejich život končí. Dědeček prožil báječný život, je starý a připravený se brzy rozloučit. Chtěl bys ho navštívit v nemocnici?“

Přijímejte život se smíchem a mějte radost z toho, co se děje, a vaše dítě uvidí život přes čočky zvědavosti a přítomnosti.

S láskou,
Naomi

Zdroj: Naomi newsletter (http://www.naomialdort.com/newsletter.php)
překlad: Zdenka Puková, prevziate z: Naomi Aldort v ČR 2014

Střed slunce

Jeshua prostřednictvím Pamely

Překlad do angličtiny Maria Baes a Frank Tehan

Drazí přátelé, já jsem Jeshua. Představuji Kristovskou energii, která se nyní na Zemi rodí ve vás a prostřednictvím vás. Žádám vás, abyste si představili moji energii jako slunce. Jen si vybavte skutečné Slunce, jež sálá představu života a síly. Můžete také vidět slunce jako symbol, jako obraz sebe sama, svého vlastního bytí a duše. Zaměřte své vědomí na pár okamžiků do středu tohoto Slunce a vstupte do něj svou představivostí – učiňte tak velmi klidně a tiše. Vnímejte nezměrnou sílu tohoto energetického pole, kterým Slunce je, a vnímejte sami sebe ve středu tohoto ohromného vulkánu energie. Pociťte ticho a pokoj, který tu je, a spontánní povahu této záře, která se odehrává samovolně: Slunce vyzařuje své světlo ven bez námahy.

Odpočívejte obklopeni světlem ve středu tohoto Slunce a pociťte, jak náležité a přirozené je, že jste tímto zdrojem síly neseni. Toto světlo je tu pro vás, protože vy jste, ve své podstatě, sami sluncem. Dovolte sami sobě uvolnit se a ponořit se do tohoto světla. Nechť vás toto světlo zahalí jemným a milujícím způsobem: velmi proudícím, hřejivým, ale nikoli spalujícím. Dovolte tomuto světlu zcela proudit skrze vás a připomenout vám, kdo jste: duše, slunce, hvězda ve všech buňkách svého těla. Dovolte každé buňce ve svém těle, aby byla naplněna tímto léčivým světlem vaší duše-sluncem.

Můžete nalézt střed tohoto slunce, své hlavní jádro, kdykoli se ve svém každodenním životě vrátíte do TEĎ tím, že přivedete svou pozornost zcela do přítomnosti. Když jste zaměstnáni minulostí nebo budoucností, odcházíte z tohoto centra a ztrácíte spojení se svým světelným zdrojem, jenž vás nese. Co však ono TEĎ ve skutečnosti je? Jste žádáni, abyste byli v TEĎ v okamžiku, v přítomnosti, ale co to je v realitě? Jakmile o tom jednou mluvíte, je to pryč. TEĎ není minuta, ani sekunda. Nemůže být ve skutečnosti pojmenováno jako jednotka času. TEĎ se vám vyhýbá, když chcete určit, co to je. Neexistují žádné omezující hranice času, kdy je TEĎ. TEĎ vzdoruje běžným způsobům myšlení.

V pozemském smyslu můžete na čas spoléhat a počítat ho – je zde 24 hodin denně, 60 minut za hodinu, 7 dní v týdnu, atd. Způsob nahlížení na čas není lidskému duchu přirozený. TEĎ je osvobozeno od času – cožpak ho může jednotka času popsat? Lidská mysl nemůže zahrnout či pochopit TEĎ, neboť není předmětem logiky myšlení, přestože je skutečně pochopitelný vašim pocitům. Vy víte, jaké to je ztratit sami sebe v okamžiku. Například v okamžiku požitku. Mohly být chvíle, kdy jste zažívali něco krásného a zároveň jste si uvědomovali, jak výjimečný tento čas je. Byli jste vědomí a zcela otevření zkušenosti, která rezonovala a proudila vaším tělem, duší a pocity. Když se to stane, jste jedním s tímto prožitkem, jste jedním s tímto TEĎ – vy jste TEĎ!

Když jste v TEĎ, jste taktéž ve středu svého slunce, své duše a všechny změny se odehrávají ze středu jádra uvnitř vás. Dnes jsme hovořili o strachu a o tom, jak cítíte úzkost, když jste mimo své jádro a pryč ze svého středu. Strach je často spojen s myšlením ve spočitatelném čase, s minulostí a s budoucností: „Co se stane? Co se pokazí?“ Předvídání budoucnosti ze strachu je velmi lidské, ale může se tak dít jen tehdy, když jste se pohnuli ze svého středu, z TEĎ. Být v TEĎ znamená, že všechna vaše vnitřní síla se setkává a sjednocuje a vy to činíte tak, že jste zcela přítomni ve svém těle, duši a pocitech.

Rád bych řekl ke konceptu času něco víc, jak vás může zastrašovat a děsit. Během posledních pár desetiletí bylo mnoho předpovědí o jistých datech, které leží v budoucnosti. Čas je tak viděn jako druh linie, která běží z přítomnosti směrem k budoucnosti, a na tomto základě se mohou jisté události stát neměnnými. Přijetím této představy času byste pak mohli být schopni připravit se na nadcházející události a můžete tak učinit jak ze strachu, tak z víry. Je to však pravdivý obraz? Je budoucnost skutečně přímou linií, na které jsou věci pevně stanovené v místě? Je budoucnost souhrnem všech těch hodin, dnů a měsíců, které leží před vámi? Nebo je to zcela omezující způsob pohlížení na čas a budoucnost?

Vy, kdo jste zde a kdo to posloucháte, víte, že existuje víc živého, než co je právě ve světě viditelné. Vidíte formy věcí – něčí tělo, stromy, zvířata nebo dokonce rostliny a kameny – vy však cítíte, že existuje něco uvnitř všech těchto věcí, co není viditelné očím a fyzickým smyslům. Cítíte tam něco tajemného, vnitřní život, který vytváří unikátního jedince či věc. Víte, že se musíte podívat hlouběji než jen na povrch věcí, a víte také, jaké to je prožívat radost, když pronikáte do jejich vnitřního světa, který je také uvnitř vás. To je skutečný život. To je realita všech věcí. Vnějšek je jen projevem tohoto vnitřního světa.

Co tedy pak čas? Když pohlížíte na čas jako na linii měřitelných jednotek nebo časových úseků – dny, týdny, měsíce, roky – pak nahlížíte na čas pouze zvnějšku. Z pohledu, ze kterého můžete měřit hodinami nebo pravítkem. Ale čas viděn zevnitř, jako prožitek, je něco zcela odlišného. Tento vnitřní pohled je zcela zřejmý, když vezmete v úvahu pojetí TEĎ. Pojetí TEĎ nemůže být založeno na hodinách či kalendáři. Je založeno na vaší vědomé přítomnosti, na vašem uvědomění. Podle vašeho vnitřního vnímání času může čas plynout velmi rychle nebo pomalu, nezávisle na tom, jak tikají hodiny. „Vnitřní čas“ se může zastavit, když zažíváte blaženost a natáhnout do nekonečna, když se nudíte. Vnitřní čas proudí podle toho, jak věci prožíváte.

Co tedy budoucnost a minulost? Jaká je jejich skutečnost, když je na ně pohlíženo zevnitř a ne zvnějšku? Znovu si na chvíli představte, že jste v jádru slunce své duše, kde v jeho nehybném středu neexistuje žádný čas – je tam jen věčnost. Ačkoli existuje pohyb ve formě paprsků vyzařujících ven, je zde pravěká esence, která je vždy právě zde. Můžete ji nazvat božským vědomím, když si přejete, ale je to Věčný Život a je tam uvnitř vás taktéž, hluboko ve vašem středu.

Slunce vysílá paprsky a představte si, že jste přítomni v těchto paprscích, které bez námahy vyzařují z vašeho slunce. Jakoby jste těmito paprsky mohli projevit sami sebe v mnoha životech a být kdekoli ve vesmíru. Mohli byste říct, že každý paprsek je život v čase a prostoru, ve kterém jste nabrali určitou formu: tělo. Máte prožitky v tomto těle, ale má začátek a konec, narodilo se a umřelo. Je smrtelné. Žitím v takovém těle, zaměřením na čas, se stáváte biologicky vědomí a jste pod vlivem konceptu času. Začínáte vnímat věci na základě určitosti, avšak váš skutečný střed je ve středu vašeho slunce a vy, jako to slunce, vyzařujete nespočet paprsků, které jsou možnými manifestacemi vás samých v budoucnosti – potencionálními životy a vyjádřením sebe sama. Budoucnost není pevně stanovená. Ačkoli je každá časová osa velmi reálnou možností v TEĎ, vy si vybíráte jednu, kterou aktivujete a uskutečníte ve svém světě.

Podívejme se tímto způsobem také na chvíli na minulost. Domníváte se, že existuje jen jedna časová osa, která běží z minulosti do TEĎ, avšak viděno ze středu vašeho slunce, není tomu tak. Za vámi leží celá řada časových os, některé, které byly aktivovány vámi a vašimi volbami, a mnoho jiných, které leží tak říkajíc v nečinnosti, ale které mohou být stále aktivovány někdy ve vaší budoucnosti. Minulost není neměnná a „skončená“: můžete přetvořit minulost tím, že přehodnotíte prožitky, které jste měli, tím, že na ně vzájemně působíte z přítomnosti. To je možné, protože minulost není něco mimo vás, není to bod na linii.

Abych objasnil tuto záležitost, dám vám příklad. Předpokládejme, že jste se cítili zarmouceni svým dřívějším vztahem se svou matkou či otcem. Že jste se cítili neuznaní za to, kým jste byli, a zažívali jste v tomto vztahu strach a nedostatek bezpečí. Věříte, že váš život byl určován touto minulostí, a cítíte se kvůli tomu jako oběť. Cítíte, že jste se přetvořili v to, kým nyní jste částečně kvůli svým rodičům, jako výsledek vaší výchovy.

Předpokládejte však, že se během svého života noříte do svého vědomí přes proces vnitřního růstu. Činíte spojení se svou duší a vstupujete do jádra toho, kdo jste, do slunce uvnitř vás. Prostřednictvím tohoto procesu si nyní tvoříte mnohem širší perspektivu svého života. Nyní například vidíte své rodiče v souvislosti s jejich minulostí, a nyní vidíte jejich bezmocnost a jejich představy strachu a negativních přesvědčení. Ve svém srdci máte odpuštění.

Tato širší perspektiva vám pomáhá cítit se postupně méně jako oběť svých rodičů. Kromě toho začínáte vidět, že existuje část vás, která nebyla ve skutečnosti nikdy dotčena tím, co se vám stalo, část, která je celistvá a nepoškozená. Čím dál tím víc cítíte svou vlastní samostatnost a nezávislost. A čím více se během svého života spojujete s tímto středem slunce uvnitř sebe, tím snazší pro vás bude propustit minulost jako je třeba vztah s vašimi rodiči. Způsob, jakým jste prožívali tento vztah, byl jen jedním paprskem, jednou možnou časovou osou, a tím, že měníte své vědomí, kým skutečně jste, můžete se přesunout k jiné zkušenosti v minulosti a k jiné časové ose.

Nyní jste schopni pohlížet na vztah s vaší matkou a otcem z perspektivy vaší duše, o které jste jako dítě nevěděli. Jelikož jste nyní více ve svém středu jádra, jste schopni vnímat své rodiče v jiném světle, něžnějším a shovívavějším způsobem. Můžete vysvětlit svému dítěti uvnitř, jak vám jisté bolestivé zkušenosti pomohly růst a jak si vaši rodiče nebyli vědomi bolesti, kterou způsobili. Vaše přítomné vědomí přetváří minulosti tím, že osvobozuje energii uvnitř vás, která tím byla uvězněna. Vytváříte doslova novou časovou osu v minulosti, která ovlivní váš současný vztah s vašimi rodiči. Pocítí ve vás rozdíl a pokud jsou tomu otevřeni, váš vztah se změní k lepšímu. Otevřeli jste minulost prostřednictvím svého nového vnímání a tudíž jste vytvořili novou časovou osu, v níž existuje více pochopení a lásky. To je reálná možnost.

S vašim vědomím protrháváte čas. Čas za vámi není pevně stanovený a uzavřený. Minulost není ve skutečnosti skončena. Ať už jste prožili ve své minulosti cokoli, dokonce i traumatické události, jež vás hluboce ovlivnily, z přítomnosti jsou k dispozici otevřené možnosti, které přináší útěchu, lásku a povzbuzení sobě sama v minulosti. Minulost je jako mnoho slunečních paprsků, jež přicházejí z vašeho jádra a se kterými můžete stále učinit spojení, pakliže jdete do středu tohoto Slunce.

Můžete přetvořit svou vlastní minulost – osvítit a rozjasnit ji – tím, že pohlížíte na to, kým jste byli, a na lidi, kteří byli kolem vás, s větším pochopením. Když tak činíte, současně přetváříte minulost a stejně tak vytváříte novou budoucnost, protože vržením světla na minulost a pozměněním energie, jež z minulosti nesete, vám aktivuje novou a zářivější budoucnost. Ani minulost ani budoucnost není pevně stanovena. Obě můžete ovlivňovat z momentu TEĎ a můžete tak činit nejsilněji tehdy, když jste ve svém středu, což znamená, že jste spojeni se svou duší.

Kde stojíte v TEĎ je prožitek – žití, tvořivý moment – nikoli pomlčka na pravítku, ani na časové ose. Ze studnice TEĎ pramení všechny časové osy. TEĎ je tam, kde jste v přítomné chvíli – TEĎ je to, kde jste svou plnou pozorností. Jakmile věnujete pozornost této nejosvícenější a nejvíce přítomné části sebe sama – svému jádru, své duši, svému vědomí – pak z tohoto slunečního středu vyzařujete směrem k minulosti, tak i k budoucnosti, a vše se spojuje. Čas není přímkou, můžete si ho lépe představit jako spletitou 3D pavoučí síť, rozprostírající se všemi směry jak k minulosti, tak k budoucnosti.

A co můžete učinit s touhle znalostí v současnosti, ve svém každodenním životě? Můžete si být vědomi své vlastní síly a potenciálu. Vše je v dosahu vaší vlastní síly, jak minulost, tak budoucnost. Neexistuje žádná síla mimo vás. Žádná síla, která by určovala vaši budoucnost nebo říkala, jaká vaše minulost musí být – nic není předurčeno. Vy jste stvořitelem, vždy a v každém momentu. V tom smyslu jste mistrem nad svou vlastní minulostí a budoucností. Jestliže zůstanete ve svém jádru, můžete se držet tohoto vědomí, tohoto zdroje světla. V nepřetržitém naplňování tohoto zdroje leží vaše důvěra, bezpečí a odevzdání. Když jste ve středu tohoto slunce, víte, že se mu můžete odevzdat – učinit tak, je pro vás zřejmé a přirozené. Nicméně, jakmile jednou opustíte svůj střed a začnete přemýšlet: „Jak uteču své příšerné minulosti? Jak mohu v tomto světě, který je plný strachu a hrozby vytvořit svou budoucnost?“, už jste ze svého jádra venku. Umění tohoto transformačního procesu je jít zpět do svého jádra, svého středu a nechtít vyřešit problémy přemýšlením, ale hledat řešení zevnitř tohoto jádra, ze středu svého slunce, z TEĎ – kde neexistuje žádný čas! Je to Domov, kde jste tím, kým jste, a kde neexistuje nic mimo vás, co vás určuje či drží od vašeho osudu.

Žádám vás, abyste si znovu představili, že jste ve středu tohoto zářivého slunce, kterým jste. Cítíte se zajedno se světlem a silou, která zde je, a je pro vás snadné tak činit, neboť toto slunce již existuje uvnitř vás. A nyní si představte, že někde v této síti paprsků vyzařující z vašeho vnitřního slunce je časová osa z minulosti, která se potřebuje dostat více na světlo. Nemusíte cítit nebo vnímat něco konkrétního, jen si představte, že světlo z vašeho slunce snadno naplňuje tuto temnou uličku z minulosti. Může se stát, že zde nedokážete zcela roznítit světlo, ale světlo již na této časové ose učinilo spojení s minulostí, a tak k ní můžete přijít znovu, kdykoli tak chcete učinit. Povězte těmto minulým událostem, které jsou nyní obklopeny vašim slunečním světlem: „Vše, co potřebuje přijmout Světlo, přijímá toto světlo ode mě. Stará bolest a trauma, které chtějí být vyřešeny a propuštěny, nyní mohou vstoupit do mého Světla.“ Propusťte všechnu temnotu, kterou zde vnímáte – vy jste Světlo! Vy – fungující ze středu svého Slunce – jste osvoboditelem a léčitelem minulosti a tudíž i stvořitelem budoucnosti.

Nyní běžte do budoucnosti. Budoucnost leží kolem vás jako ohromná 3D pavoučí síť s mnoha vlákny a vy jste v jejím středu. Budoucnost není něco, co k vám přichází v zvenčí. Vlákna této sítě pramení z vašeho srdce. Jsou spřádána bez námahy ustavičnými myšlenkami a pocity, které máte. Vnitřní stavy, mezi kterými kolísáte, vytvářejí nespočet možných časových os. Nemusíte dělat nic zvláštního, aby jste tak učinili – děje se to jednoduše proto, že jste sluncem, které si nemůže pomoct jinak, než vyzařovat navenek. Je ve vaší povaze být Stvořitelem. Nyní požádejte budoucnost, požádejte tuto síť časových os, aby vám ukázala, jaké vlákno je pro vás v této chvíli nejjasnější. Zeptejte se: „Na co se mám nyní zaměřit? Jaký směr mám nyní následovat, abych mohl/a vstoupit do krásné a zářivé budoucnosti? Čeho si mám být nyní vědom/a?“ Z vašeho středu tohoto slunce, jímž jste, vyvstane nutkání, buďte mu tedy otevření. Vaše duše vás chce ujistit a povzbudit, abyste se spojili se silnou, krásnou budoucností, která již uvnitř vaší bytosti dřímá.

Uvědomte si, jak snadno k vám tato budoucnost přichází. Nemusíte se o ni snažit či o ni usilovat. Zůstaňte v Teď. Vnímejte ve svém srdci, jak energie této krásné, jasné budoucnosti již je vaší součástí. Tímto způsobem ji budete k sobě přitahovat s větší lehkostí. Vnímejte tuto krásnou budoucnost ve svém srdci a probuďte ji jednoduše tím, že se na ni těšíte. Buďte otevření její milující vibraci. Pozvěte ji do svého srdce a do svých dlaní a skrze své otevřené dlaně ji nechte vytékat do Země. Dovolte, ať se tak děje – přirozeně zapustí kořeny. Mějte důvěru ve svou budoucnost a vnímejte svou sluneční sílu hluboko uvnitř. Vnímejte ji ve svém srdci, ve svém břiše, ve svých nohách. Dovolte této sluneční síle, aby se skrze vaše chodila zakořenila.

© Pamela Kribbe
www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Mistr Hilarion – Poselství pro týden 11.8. 2013 – 18.8. 2013

Milovaní,
jak procházíte vašimi dny, vězte, že sloužíte vyššímu účelu, který pro vás není vždy snadno rozpoznatelný. Každý z vás vibruje na vyšší úrovni než většina lidstva v této době a to občas působí uvnitř vašeho lidství zmatek či nejistotu ohledně vašeho vytrvalého postupu na cestě. Když se v současné době díváte na svět objektivem zpravodajství v médiích, zdá se vám, že svět a lidé v něm úplně zešíleli. Je to způsobené rozpadající se strukturou starých paradigmat a váš záměr na udržování míru a harmonie uvnitř vás a v oblasti vašeho energetického vlivu pomáhá vytvářet realitu Nové Země v okamžicích právě teď. To, na co se zaměřujeme, se stává realitou, vytvářenou právě teď. Ti, kdo ovlivňují každodenní zpravodajství v médiích, to také vědí, a proto se informace a příběhy ve zprávách neustále, znovu a znovu, opakují. Proto každému milovanému Paprsku Světla radíme, aby si každou zprávu vyslechl pouze jednou, ne opakovaně.

Buďte stále sami sebou, přítomní v každém okamžiku, a dovolte svým vyšším aspektům, aby se dále integrovaly do vaší lidské formy. Tímto způsobem dosáhnete mnohé a když se všichni podíváte na svůj život jen před šesti měsíci, uvidíte, jaký jste udělali neuvěřitelný pokrok, zvlášť pokud jde o váš vlastní růst a potenciál. Máte nyní schopnost  být ve svém životě pozorovatelem i tím, kdo koná a to vede každého z vás k větším vhledům a odkrývání navyklých/zaběhnutých vzorců chování, které potřebují určité vylepšení nebo změnu přístupu. Tím, že toto děláte, uvolnili jste a uvolňujete mnoho programů nesloužících pro vaše nejvyšší dobro a to pozitivně působí také na lidi, které milujete a vytváří to pozitivní změnu v každém z nich.

Také to usnadňuje a podněcuje potřebu růstu u těchto lidí a někteří tento impuls odmítají a chovají se konfliktně, což vede k jejich oddělení/separaci. Stůjte pevně na svém a nechte kosmické energie, ať dělají svou transformační práci. Je žádoucí, abyste k některým svým milovaným projevili větší trpělivost a soucit. Uvědomujeme si, že je těžké nereagovat na ty, ktěří se brání cestě lásky a jednoty, jen vězte a věřte, že přijde doba, již nepříliš vzdálená, kdy se to změní. Vyšší frekvence přicházející do atmosféry Země vytvoří transformaci v těchto jedincích a cesta vpřed se stane pro každého z vás snazší a jasnější.

Mnoho lidí na Zemi cítí v současné době účinky vyšších energií a jak víte, při absorbování vyššího Světla se u každého jedince ukáže to, co není v rezonanci s vyšší frekvencí. Je důležité, aby tito jedinci měli možnost vyjádřit emoce a myšlenky, které se v nich vynoří a abyste si to, co říkají a dělají, nebrali osobně. Toto nazýváme láskyplným odstupem/nestranností. Dejte jim svou lásku a soucit, ale nedovolte jejich projekcím, aby vstoupily do vašeho aurického pole. Tímto způsobem můžete udělat velkou službu, protože se stáváte příkladem lidství vyjadřujícího své Božství, což bude nakonec napodobovat všechno lidstvo na celé planetě.

Tak, jak všichni pokračujete v uvolňování a odevzdávání všeho, co brání vaší cestě do vyšších dimenzí, přijde čas, kdy polarity, které udržovaly lidstvo v konfliktu po mnoho věků, začnou postupně mizet. Proces růstu potřebuje čas a trpělivost, aby duše každé osoby nasbírala své lekce a vhledy a zakusila je v úplnosti svého ztělesněného fyzického života v nižších dimenzích a aby dostala přednost nová cesta fyzického ztělesnění ve vyšších dimenzích. Až tento okamžik nastane, bude radostný pro všechny.

Do příštího týdne…
JÁ JSEM Hilarion

©2013 Marlene Swetlishoff/Tsu-tana (Soo-tam-ah) Strážce Symfonií Milosti
www.therainbowscribe.com

Pro všechny poutníky na Cestě Lásky, do češtiny přeložila Ivana M. (www.transformace.info). Tuto českou verzi je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy.

 

Nádej

Každá duše přišla na Zemi se slibem, že naplní misi, na niž se vypravila ve službě Jednomu. Touto misí může být specifický druh služby nebo to nejdokonalejší vyjádření vašeho vlastního Já.

Rozčarování nám mohou přinést druzí, ale též my sami. Propusťte myšlenku ,,selhání” a vězte, že žádný okamžik vašeho života nebyl nikdy promarněn. Všechno je příprava na to, co bude.

Nechte své vědomí pochopit rozdíl mezi ,,učením“ a ,,děláním chyb“. V obou případech se pohybujete od menších znalostí k větším. Přesto se ,,učení” může odehrávat za nepřítomnosti posuzování, což u ,,dělání chyb” možné není.

Celý život je putováním k větší celistvosti. Bez ohledu na události, které tyto cestu provázejí, vstřebává z nich vždy duše vědomosti o tom, jak má žít.

,,Být přítomen” v přítomném okamžiku se může stát duchovním cvičením a způsobem života. Nechte své záměry zcela čisté, abyste skutečně vnímali sluchem, zrakem, čichem a pocity to, co se děje ve vás a kolem vás. Můžete si připadat příliš malí, příliš vytížení či příliš zaměstnaní, abyste to mohli udělat. Avšak ,,být přítomen” je v rámci lidské zkušenosti způsobem poznání Nejvyššího Zdroje.

(Reprodukce celku tohoto českého překladu je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojena tato poznámka – pro
www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.)