Tag Archive | blaženosť

Negativitu nepotlačujte, ale poznávejte

Ego nepřizná, že je v pekle, dokonce ani když se v něm nachází. Ego se neustále přikrášluje. Možná se ptáte: „Musím předtím, než naleznu blaženost, přijmout peklo?“ Ano, jinak to nejde. Nebudete jej muset pouze přijmout, ale také pochopit a proniknout jím.

Budete muset vnímat jeho bolesti a trápení, abyste si jasně uvědomili, co vlastně peklo je. Teprve poté, co to poznáte, si budete moci uvědomit, jak jej vytváříte.

A teprve až poznáte, jak jej vytváříte, bude na vás, abyste se rozhodli, zda v tom chcete pokračovat nebo ne. Potom to bude na vás.

Často říkáte: „Nevím jak to mám udělat.“ Ano, přijmout peklo je obtížné. Veškeré naše úsilí směřuje k tomu, abychom jej popírali. To je důvod, proč ve svém nitru můžete plakat, zatímco se navenek usmíváte.

Můžete být smutní, ale předstíráte, že jste šťastní.

Přijmout skutečnost, že jste sklíčení, je obtížné. Budete-li to však popírat příliš dlouho, vytratí se to pozvolna z vašeho vědomí. To se děje, když říkáme, že se něco stalo nevědomým. Znamená to, že se to oddělilo od našeho vědomí. Odmítali jste to tak dlouho, až se to stáhlo do stínové části vašeho života, přesunulo se to do sklepa. Nikdy na to nenarazíte, ale bez přestání to ve vás pracuje a ovlivňuje a otravuje to vaši bytost. Jste-li nešťastní, můžete se sice usmívat, ale váš úsměv je jen namalovaný. Je to pouhá maska.

S vaší bytostí to nemá nic společného. Jak dlouho se však můžete usmívat? Budete se muset uvolnit. Po několika hodinách si budete muset odpočinout. Jestliže jste pozorní, tak to poznáte. Pokud jste s někým tři hodiny, vidíte jeho realitu. Předstírat je totiž obtížné i na pouhé tři hodiny. Jak se chcete tři hodiny usmívat, jestliže z vašeho nitra nepramení žádný úsměv? Častokrát zapomenete a nešťastný výraz ve vaší tváři se odhalí. Na chvíli můžete klamat. Takto se navzájem podvádíme. Přísaháme, že jsme šťastní, ale nejsme. A totéž nám dělají druzí. Každý milostný vztah, každé přátelství, je v takovém případě utrpením.

Tím, že své neštěstí skryjete, se z něj nedostanete.

Naopak jej vytvoříte jej víc. Je zapotřebí, abyste se s ním střetli. Nikdy nechoďte dál, pokud jste se nestřetli se svou realitou. Nikdy nepředstírejte, že jste někým jiným. Takto nelze štěstí dosáhnout.

heal

Buďte prostě sami sebou. Jste-li nešťastní, buďte nešťastní. Nestane se nic špatného. Ušetříte si mnoho potíží. Samozřejmě že se do vás v tu chvíli nikdo nezamiluje, ale to je v pořádku, ušetříte si mnoho problémů. Možná zůstanete sami, ale být sám není nic špatného. Postavte se tomu, ponořte se do toho, vytáhněte to ven, vytrhněte to i s kořeny ze svého nevědomí a vneste to do vědomí. Je to těžká práce, ale stojí to za to.

Jakmile to spatříte, prostě to odhodíte. Existuje to proto, že to nevidíte, existuje to pouze v nevědomí, v temnotě. Když to vynesete na světlo, začne to uvadat. Vyneste na světlo celou svou mysl a uvidíte, jak vše, co je nešťastné, začne hynout, a vše, co je nádherné a blažené, začne klíčit.

To, co zůstane ve světle vědomí, je dobré, a to, co zemře je špatné. To je moje definice hříchu a ctnosti. Hřích je to, co nemůže růst ve vědomí. Aby to mohlo růst, vyžaduje to nevědomí. Nevědomí je pro to nezbytnou podmínkou. Ctnost je to, co může růst v absolutním vědomí, nedělá mu to žádnou potíž.

Osho

Zdroj: http://www.seberizeni.cz

Reklamy

ROZVEĎTE SE SE SVÝM UTRPENÍM

V životě se připravujeme o spoustu věcí, jenom proto, že nám chybí odvaha.

Ve skutečnosti nepotřebujeme vynaložit žádnou námahu – stačí odvaha – a věci k vám začnou samy přicházet, namísto toho, aby jste se za nimi honili…., alespoň ve vnitřním světě je tomu tak.

A co se mně týče, být blažený vyžaduje nejvíc odvahy. Být na tom mizerně je zbabělost. Ve skutečnosti nepotřebujete nic k tomu, abychom se cítili mizerně. Každý zbabělec to dokáže, každý blázen to dokáže. Každý je schopný cítit se mizerně, ale být šťastný, na to je potřeba velké odvahy – je to náročný úkol.

Běžně takto neuvažujeme – myslíme si: “Co potřebujeme, abychom byli šťastni? Každý chce být šťastný.” To je naprostá chyba. Lidé chtějí být šťastní jen velmi zřídka – navzdory tomu, co říkají. Lidé jsou velmi zřídka připraveni být šťastni – příliš mnoho investovali do svého utrpení. Milují cítit se bídně…., ve skutečnosti jsou šťastní, když jsou nešťastní.

1336

Je třeba pochopit spoustu věcí – jinak je velmi těžké dostat se ze zaběhaných kolejí utrpení. První věc: nikdo vás tam nedrží, to vy sami jste se rozhodli setrvávat ve vězení utrpení. Nikdo nikoho nedrží. Člověk, který je připravený dostat se odtud, se odtud může dostat hned teď. Jestliže se někdo cítí špatně, je za to sám zodpovědný, ale trpící člověk zodpovědnost zásadně nepřijímá – to je způsob jak stále trpět. Říká: “Trpím kvůli někomu jinému.” A pokud máte pocit, že trpíte kvůli někomu jinému, samozřejmě jste si jisti, že s tím nemůžete nic udělat. Proto lidé pokračují ve shazování své zodpovědnosti – někdy na manželku, někdy na manžela, někdy na rodinu, někdy na výchovu, na dětství, na matku, na otce….,někdy na společnost, dějiny, osud, Boha, ale vždy se jedná o zbavování se zodpovědnosti. Jména se mění, ale trik je stejný.

Člověk se opravdu stává člověkem, když přijme zodpovědnost – je zodpovědný za všechno, čím je. To je první odvaha, největší odvaha. Je velmi těžké to akceptovat. Abychom se tomu vyhnuli, říkáme, že za to může někdo jiný: “Co s tím nadělám? Jsem bezmocný… Jsem oběť! Síly větší, než jsem já sám, mnou zmítají sem a tam, a já s tím nemohu nic dělat. Nanejvýš můžu plakat nad tím, jak špatně na tom jsem, a pak se cítit ještě hůř.”

Nikdo, žádná jiná síla s vámi nic nedělá. Jste to jen a jen vy sami. To je celá filozofie karmy – že je to vaše konání. Karma znamená konání. Vy jste to způsobili, vy to můžete odčinit, změnit. A není třeba čekat, odkládat to. Nepotřebujete čas – můžete odsud jednoduše vyskočit.

Ale my jsme si už zvykli. Budeme velmi osamělí, když přestaneme trpět, ztratíme našeho nejdůvěrnějšího společníka. Stal se našim stínem – všude nás následuje. Když tu není nikdo jiný, je s vámi alespoň vaše utrpení – jste s ním sezdáni. A je to dlouhé, předlouhé manželství, s utrpením jste sezdáni mnoho životů. Teď nastal čas rozvést se s ním. Tomu říkám velká odvaha – rozvést se s utrpením, zbavit se nejstaršího zvyku lidské mysli, nejvěrnějšího společníka.


Osho

Sex

Sex je dar boží, jejž bychom měli oslavovat.

Je to účast na velkém svátku, jímž je naše existence.

Květina vypadá krásně – všimli jste si? I ona svou krásou vyjadřuje sexualitu.

Kdekoli je krása, tam je i sex.
Sex je naprosto přirozený.
Není nutné jej skrývat za krásné slovo láska.
Není nutné jej zastírat závojem romantiky.

Sex by měl být čistým jevem: Dva lidé v intimním okamžiku náhle pocítí, že chtějí komunikovat na hlubší úrovni, toť vše.
Nevyplývá z toho žádný závazek, žádná povinnost, žádná zodpovědnost.
Sex by měl být hrou i modlitbou.

Všechno, co nám bylo dáno, je cenné. Kdyby tomu tak nebyl, život by vám to nedal.

Tohle je alchymická proměna: Váš vnitřní muž splyne s vaší vnitřní ženou a vy se stanete celým člověkem. Teprve potom poznáte, co je to láska.

Prožívejte sex s plným vědomím! Vědomí je onen tajemný klíč, který vám otevře nové dveře.

Devětadevadesát procent lidí zná sex jako uvolnění, nezná jeho orgazmické vlastnosti.
Ejakulace je úzce lokalizované uvolnění, sexuální uvolnění – není to orgazmus.
Uvolnění je negativní jev – prostě ztratíte energii – ale orgazmus je něco úplně jiného.

Při orgazmu vstupujete do hlubin svého těla, kde hmota už neexistuje. Existuje jen energetické vlnění, vy se stanete tím vlněním a začnete tančit. Všechna vaše omezení zmizí a vy jen pulzujete. A váš milovaný pulzuje s vámi.

1580

A pokud si neuvědomíte, že můžete zakusit mohutné orgazmické exploze, nikdy nepochopíte nic duchovního. Bude to pro vás skoro nemožné.
Nemůže-li mít orgazmus žena, nemůže ho mít ani muž, protože orgazmus je setkáním dvou lidí.
Při orgazmu se setkáte skrze druhého člověka sami se sebou a s celkem.
Orgazmus je vždy duchovní, nikdy sexuální.
Lidé to však nevědí, protože se setkávají z potřeby a ne proto, že by překypovali energií.
Když na orgazmus myslíte, stane se pro vás cílem, takže je to spíš obchodní transakce. Dosažení orgazmu je pak velmi obtížné.

Dvě těla, která tančí, zpívají a objímají se – to je krásná symfonie. Není třeba myslet na orgazmus. A pak se to prostě stane!

Přichází-li sex hlavou, stává se z něj sexualita. Myslíte jen na sex a fantazírujete. A čím víc o sexu přemýšlíte a fantazírujete, tím větší máte problémy.

Milování by mělo být něčím vzácným – měl by to být požitek. Neměla by to být rutina, neměla by to být každodenní strava. Lidé by se měli milovat jen při vzácných příležitostech, kdy mají povznesenou náladu a jsou plní energie.
Milujte se jen tehdy, když cítíte opravdu velkou touhu a vášeň. Pokud nic necítíte, prostě řekněte: „Promiň, ale teď není vhodný okamžik. Jaký by to mělo smysl?“
Předstírat vášeň není k ničemu.
Nejstarší indické pojednání o sexu – Kámasútra – říká, že když se milujete opravdu vášnivě, stačí to jednou za rok!

Ten, kdo si příliš uvědomuje čas, pospíchá i při sexuálním aktu – protože má pocit, že plýtvá časem. Proto dnes žádáme instantní kávu a instantní sex.

Meditujte, tančete, zpívejte. Milujte se uprostřed tance, zpěvu, meditace a modlitby.

Tělesné polohy při sexuálním styku nejsou důležité. Příliš na nich nezáleží. Důležitý je přístup – poloha mysli, nikoli poloha těla. Jsou-li oba partneři hluboce odevzdaní, jejich těla si najdou tu nejvhodnější polohu.
Když milujete svou ženu, roztajte v jejím teple. Zapomeňte na všechny pornografické obrazy, nedělejte ze sexu rozumovou záležitost. Oddejte se smyslnému, živočišnému sexu. Roztajte v ženě, jak byste byli opět dítětem v matčině lůně.

Při milování se nesnažte ženě nic dokazovat.
Při milování zapomeňte, že jste muž a ona žena. Jedině tak překonáte všechnu dualitu.

Devětadevadesát procent impotentních mužů si jen myslí, že jsou impotentní.
Člověk je vlastně jediný tvor na světě, který se může stát impotentním. Žádný jiný tvor se nikdy impotentním nestane, protože o tom nepřemýšlí.
Jakmile najdete životní styl, který vám vyhovuje, vaše sexuální problémy okamžitě zmizí.
Sexuální problémy máte jen proto, že žijete způsobem, který vás netěší.
Až jednoho dne začnete dělat něco, co se vám líbí, budete překvapeni, jakou vám to přinese radost. A najednou se všechno změní – láska, modlitba, meditace, manželství – prostě všechno!

Žádná společnost na světě nedovoluje projevy sexuality. Dětem není dovoleno dotýkat se svých sexuálních orgánů. Nesmějí si s nimi hrát. Když si malé dítě v postýlce začne hrát se svým genitáliemi, matka mu okamžitě odstrčí ruku. Pro dítě je to šok, začne se bát dotýkat se svých genitálií. Člověk má přirozenou touhu sahat si na genitálie a hrát si s nimi. Je to tak krásné. A dítě neví, že je to považováno za špatné. Nemá žádný pocit viny. Chová se naprosto přirozeně.

Nikdy v životě nebude muž tak potentní a žena nebude mít tak velkou schopnost prožívat orgazmus jako v osmnácti letech. My však dětem zakazujeme milovat se. Chlapci a dívky musejí spát v oddělených ložnicích. Držíme je do sebe a mezi nimi stojí celá mašinerie policistů, soudců, vychovatelů, učitelů a ředitelů. Proč se společnost tak stará? Snaží se zabít býky a stvořit voly.

Pornografie je projevem potlačené sexuality. Je to sex, který vzešel z hlavy.
Když potlačíte svou sexuální touhu, můžete se stát dobrými vojáky. Proto je ve všech armádách sex potlačován. Armáda, která potlačuje sex nejpřísněji, je nejsilnější.

Předpokladem dosažení orgazmu je schopnost uvolnit se. Lidé však potlačují svou energii, snaží se ji udržovat pod neustálou kontrolou…, když mají chuť něco udělat, říkají si: „Tohle je správné a tamto je nesprávné.“

Jste-li schopni dát volný průchod hněvu, pak jste schopni uvolnit se i v sexu. Člověk je celek. Neumíte-li se opravdu rozzuřit, nejste-li schopni nechat se unést hněvem, jak se můžete oddat lásce? To je nemožné.

Proč muži na celém světě utlačují ženy? Muži mají strach, neboť když je ženské tělo posedlé touhou, je velmi obtížné ženu uspokojit. Žena je totiž schopna mít řetězový orgazmus, kdežto muž toho schopen není.

Jídlo vám může poskytnout sexuální uspokojení, protože ústa jsou spojena se sexuálním centrem. Proto je líbání tak sexuální zážitek. Když někoho vášnivě líbáte, okamžitě cítíte, jak se ve vás probouzí sexuální energie. Proč? Protože ústa a sexuální centrum jsou opačnými póly téže energie. Takže kdykoli hladoví sexuální pól, energie se přesune do úst. Okamžitě máte chuť něco sníst nebo aspoň něco žvýkat. A nemáte-li co jíst ani co žvýkat, cítíte silnou potřebu mluvit, protože při mluvení alespoň pohybujete ústy. Proto lidé celý den ustavičně mluví. Někteří lidé mluví dokonce i ve spánku.

Když sexuální energie volně proudí, celé tělo funguje harmonicky. Jste vyrovnaní a máte dobrou náladu. Jakmile se sexuální energie někde zablokuje, pocítíte to v celém těle.

Sexuální energie se postupně proměňuje ve vyšší formy. V důsledku toho se člověk stává více tvůrčím – začne malovat, psát básně nebo hrát na nějaký hudební nástroj….

Sexuálně dospíváme ve čtrnácti letech. Čtrnáct let před smrtí ztratíte zájem o sex.

Opravdová tantra je láska, nikoli technika. Není to technika, ale modlitba. Není to vědomá kontrola, ale uvolnění.
V tantrickém spojení můžete vydržet hodiny.
Cílem je nemyslit, jednat instinktivně a splynout s nejvyšší realitou. Žena zmizí a stane se bránou do hlubin sexuality, muž zmizí a stane se branou do hlubin sexuality.
Tohle je tantrická definice lidské sexuality: návrat k naprosté nevinnosti, k absolutní jednotě.

spoj

Partneři dávají jeden druhému životní energii a splývají v jedno tělo. Stávají se kruhem, jímž proudí jejich společná energie. Dávají jeden druhému život, a tím život obnovují.
A jste-li schopni setrvat v tomto stavu vzrušení, aniž se snažíte dosáhnout vyvrcholení, vaše energie splynou a vy můžete zůstat v tomto hlubokém spojení velice dlouho.
Prostě si začněte hrát se svou milenkou nebo milencem. Buďte k sobě jemní, osahávejte se jako malé děti, očichávejte se jako dva psi, kteří si spolu hrají. Hrajte si a nemyslete na sex. Orgazmus přijde nebo nepřijde. Radujte se v milostném objetí.

V hlubokém spojení s milenkou nebo milencem se vám rozechvějí všechny smysly jako listy na stromě. Nechte se tím chvěním unášet. Jakmile se vám energie rozšíří do celého těla, ztratíte nad ním kontrolu. Začnete se třást nebo křičet a přestanete se ovládat.

Buďte jako stromy. Sex je bouřlivý vítr – ohromná energie proudící vaším tělem. Nechte se tou energií unášet. Třeste se a vibrujte! Každá buňka ve vašem těle se roztančí. Teprve pak můžete opravdu splynout. A nebude to jen duševní splynutí. Splynou vaše energie.

Sexuálnímu aktu se oddejte celou svou bytostí, úplně se do něj ponořte, na všechno ostatní zapomeňte. Teprve pak si uvědomíte, že jste konečně splynuli s druhým člověkem. A tento intenzivní pocit jednoty pak přenesete na celý vesmír. Uvědomíte si svou jednotu se stromy a kameny, s hvězdami a měsícem a se vším ostatním.

Po návratu z tantrického spojení si uvědomíte, že jste se povznesli na vyšší úroveň. Cítíte se plní energie. Po jediném tantrickém sexuálním zážitku se můžete cítit uvolnění, spokojení a klidní po celé dny.
Jakmile jednou poznáte sexuální extázi, pochopíte, čemu mystikové říkají kosmický orgazmus.

Tři základní aspekty sexuálního spojení vám pomohou dosáhnout blaženosti.

Prvním aspektem je překonání času. Zapomenete na existenci času. Čas pro vás přestane existovat. Pro ostatní lidi čas neskončí, ale vy překročíte hranice času. Žijete ve věčném okamžiku.

Druhým aspektem je ztráta vlastního ega. Při sexuálním aktu přestanete existovat jako jedinci. Splynete se svým milencem. nebo milenkou a stanete se jedním celkem.

Třetím aspektem je objevení vlastní přirozenosti. Poprvé v životě si uvědomíte, že jste součástí přírody. Pochopíte, že jste součástí stromů a zvířat a hvězd. Jste součástí něčeho obrovského – součástí kosmu, součástí toho, co nazýváme tao.

 Z knihy „SEX“ – Osho

Zdroj: http://www.terapieodpustenim.cz/

Vo svojom strede

Jak poznáš, že jsi ve SVÉM STŘEDU?

~ Prožíváš pocit blaženosti i bez zjevných příčin
~ Cítíš se zamilovaný-á, i když se to nevztahuje k nikomu konkrétnímu
~ Nemá na tebe vliv žádná negativní emoce z venčí, jakoby se před tebou všechno zlo a negace rozpouštěly ve světle
~ Raduješ se z maličkostí
~ I když jsi fyzicky právě sám-a, vnímáš, že jsi uprostřed všeho dění
~ Necítíš žádné ohrožení, všechno co k tobě přichází vnímáš jako přirozené, hravé, zajímavé, poučné…
~ Nemáš strach ze smrti, ze změny, z odloučení, z prázdnoty, samoty a z nemoci
~ Každý nový den vnímáš jako šanci udělat něco jinak, něco nového se naučit, někoho druhého potěšit, podpořit a inspirovat
~ Cítíš se silný-á a nemáš potřebu to někomu dokazovat
~ Vidíš a vnímáš božství ve všem kolem sebe
~ Cítíš, že je ti Bůh-Vesmír-Universum-Zdroj…. nejbližším příbuzným na kterého se můžeš spolehnout
~ Jsi si vědom-a velkého citu a lásky k sobě a ke všemu okolo tebe
~ Neexistují žádní nepřátelé
~ Víš, že neexistuje dobro ani zlo, existuje jen lekce a zkušenost= CESTA
~ Kam vejdeš, všechno prozáříš svým světlem, láskou a dobrem
~ Nebereš se příliš vážně, neustále si udržuješ nadhled
~ I když druhý jančí, ty víš, že je všechno v pořádku
~ Umíš se smát očima

prevziate z FB

Slow Sex aneb Vědomé milování

V současnosti jsme poměrně zahlceni různými obrazy sexuality. Dětem a mládeži zpravidla chybí sexuální výchova od rodičů a ve škole, protože dospělí – zaplaveni studem a rozpaky – tiše předpokládají, že potomci se dnes o sexu mohou ledacos dozvědět z médií. Sexuální „výchova“ je tak z velké části přenechána pornografickému průmyslu – během pár kliknutí na internetu se každý může dozvědět, „jak se dělá sex“. Přitom zobrazené praktiky mají velmi nálo společného se skutečností. Jedná se o uměle nahrané situace, nepřirozené scénáře, dabované hlasové projevy a viagrou ztopořené penisy. Když dospívající hoši zkouší spatřené na svých dívkách, zpravidla se jedná o odcizující, frustrující prožitky. Těla jsou zpravidla zkroucena v akrobatických polohách. O prožitku intimity a něhy nikdo ani neuvažuje…

Vrostli jsme v prostředí, kde odmalička „trénujeme“ pocit studu za spontánní reakce vlastního těla. Děti, když se se sobě vlastní přirozeností dotýkají pohlaví, nebo si hrají na doktory, zpravidla zaznamenají pohoršené reakce dospělého okolí. Aniž by věděly co a jak, pochopí, že něco je špatně. Tak se v těle ukotvuje stud, který u mnoha přetrvává po celý život, aniž by si ho byli příliš vědomi. Pocit vlastní nepatřičnosti, pocit „se mnou je něco špatně“.

Proto také, když objevujeme sexuální život a i mnohem později, pokud nedosahujeme „předepsaných“ orgasmů – které přece k sexu patří, jak píše každý časopis – máme pocit, že s námi je něco špatně. Hluboce ukotvený stud nám přitom často ani nedovolí situaci otevřeně probrat s partnerem či přáteli. Obzvlášť dospívající pak velmi předstírají, aby si nezadali. I proto je náročné najít spřízněnou duši, se kterým je možné si otevřeně promluvit. Rodiče, vychovatelé i vrstevníci jsou plní rozpaků… a tak se pocit studu předává dál.

To, co nám nabízí média jako obraz o intimitě, zpravidla patří do šuplíčku „hot“. Vidíme dynamickou, žhavou sexualitu. Něha na televizních obrazovkách zpravidla končí polibkem. Tělesný sex patří do jiného žánru. Podvědomě se tak učíme, že sexualita je žhavá, vzrušující, spojená se stimulací a zakončená orgasmem.

Přitom řada párů zakouší chvíle, kdy nejsou nažhavení a vzrušení. Zpravidla je to vnímáno jako nějaký defekt, který se pokouší nahradit různými stimuly. Nové spodní prádlo, swingers party, viagra, trojky, čtverky… Určitě je přínosné zapojit do intimity fantazii i zkoušet nepoznané. Je to však jediná cesta? Při vyhledávání nových a nových stimulů se po čase snadno unavíme, co bylo zprvu žhavé, je po chvíli okoukané…

Do značné míry nám chybí „informace“, jak vypadá intimní milování. Intimitou mám na mysli takový fyzický kontakt, který je plný blízkosti a hloubky. Také se běžně nedozvíme o potenciálu sexuality léčit a rozvíjet nás po stránce duševní i duchovní. Jak vypadá sexualita, která není dynamická a ohnivá?

Když na jedné straně je mechanický sex (pornografie), na straně druhé je vědomí. V uplynulých letech se začal objevovat výraz Slow Sex (pomalý sex) jako synonymum pro vědomé milování, kdy zpomalení napomáhá větší přítomnosti a hlubšímu prožitku. Milenci se přitom soustředí na dech, doteky, prožitky, vzájemný kontakt. Protipól žhavé sexuality pak tvoří klidná, tzv. měsíční sexualita, probíhající v jemnosti a pomalosti. Může přitom zahrnovat i milování, které je téměř bez pohybu, respektive pohyby jsou velmi jemné a spíš „vnitřní“. Mechanickou stimulaci tak nahrazuje hloubka vnitřního prožitku a vnímání energií vlastních těl.

Tuto formu milování popsal poprvé australský duchovní učitel v knize „Making love“ (Milování; doslova: Utváření lásky). Další velmi inspirující literaturu představují knihy jeho žačky Diany Richardson „Tantric Orgasm for Women“ a „Tantric Sex for Men: Making Love a Meditation“, „The Heart of Tantric Sex: The Unique Guide to Sexual Fulfillment“ a „Slow Sex: The Path to Fullfilling and Sustainable Sexuality“. Další kniha na dané téma je od Nicoe Deadone, zakladatelkou hnutí OneTaste: „Slow Sex: The Art and Craft of teh Female Orgasm“. V češtině je obdobou knížka německé autorky Bärbel Mohr „Sex jako v sedmém nebi“.

Podstatou této formy milování je tělesné spojení milenců, kde je velmi málo až žádná mechanická stimulace. Partneři vnímají svůj dech, jemně se hladí, příliš se nepohybují. Pozornost je obrácená spíše dovnitř, na hloubku vlastního a partnerova prožitku. Teorií za touto formou milování je poznatek, že při párovém spojení dochází k energetické výměně mezi těly partnerů. Ta se „startuje“ i bez jakékoliv stimulace, pouze za vědomé přítomnosti. Napomáháme jí vědomou prací s dechem, který záměrně prohlubujeme, a soustředíme se na prožitky vlastního těla – nikoliv na obrazy, fantazie a myšlenky. Když jsme s partnerem ve spojení, dochází i ke „komunikaci“ mezi penisem a vaginou. Jemné, vědomé spojení napomáhá rozvíjení citlivosti těchto orgánů a postupně se prohlubuje proud výměny energií.

Řada partnerů, když s tímto typem milování začíná, nemá zprvu příliš výrazné prožitky. Často klidné spojení může vypadat jako „nuda“ – oproti žhavosti, vzrušení, orgasmu se jakoby nic neděje. Zpravidla se jedná o fázi, kdy tuto „nudu“ prožíváme z důvodu vlastního znecitlivění. Penis, vagina i tělo necítí nic nebo málo. Ovšem vytrvalou praxí se citlivost postupně začne probouzet a zvětšovat, a klidné spojení se pak stává nesmírně intenzivním a hluboce naplňujícícm prožitkem, který nelze přirovnat k ničemu, co jsme do té doby zažívali. Do popředí se dostává intelgince našich těl – nikoliv důvtip a fantazie našich hlav.

Americký učitel meditace Reginald A. Ray, autor knihy „Touching Enlightenement“ („Dotýkat se osvícení“) tvrdí, že k duchovnímu probuzení dochází jedině skrze tělo, stoprocentním „vtělením se“. Oproti tomu udává, že v dnešní společnosti se potýkáme s dalekosáhlou nepřítomností ve vlastním těle (disembodiment). Běžná pracovní náplň současného západního člověka často souvisí s hodinami a hodinami strávenými za pracovním stolem, kasou, počítačem. Trénujeme se v logice a úsudku. Moudrost a síla těla zůstává z velké části nevyužita. Naopak se ještě učíme tělesné prožitky a emoce potlačovat coby projev slabosti, který oslabuje naši „funkčnost“. Bohužel i řada duchovních tradic je někdy mylně interpretována tak, jako by emoce byly na překážku duchovnímu rozvoji, a ve výsledku jsou nesprávně chápány a potlačovány.

Nicméně každé potlačení, říká Ray, vytváří v našem těle otisk. A projevuje se jako necitlivost v určité oblasti těla či v těle celkově. Ve snaze uchránit se před nepohodlnými prožitky tyto potlačujeme. Tím se jich však nezbavíme, naopak je v sobě do hloubky ukotvíme. Jejich stálá, ne-vnímaná přítomnost pak způsobuje v našem těle nepřetržitou hladinu napětí a stresu. V této rovině se naučíme žít a zvykneme si na ni jako na to, co je „normální“. Zpravidla se nashromážděné napětí začne po čase projevovat také jako nemoc fyzická.

Vědomým milováním aktivujeme živost vlastního těla a sílu prožitků. Spolu s tím se mohou probouzet i emoce, které bychom raději neměli, a proto jsme je v čase vzniku potlačili. Po fázi necitlivosti a „nudy“ se často v další fázi začnou projevovat právě tyto emoce, nejčastěji mají kvalitu smutku nebo vzteku. Nás však coby experimentující v oblasti sexuality nezajímají tyto nálepky pocitů, a zkoumáme, jaký je to prožitek v těle – kde a jakou má kvalitu? V hrudi? V břiše? Je ten pocit horký, chladný, svírající, rozpínající se…? Takto se učíme vnímat více a více vlastní tělo, aniž bychom prožitky hodnotili, potlačovali či se jich drželi. Vnímáme a necháme procházet… Zhluboka dýcháme… Umožňujeme tak, aby tělem volně prošlo to, co má, a mohlo se tím z našeho systému uvolnit.

Na tuto dynamiku nás současná přímá i nepřímá „sexuální výchova“ vůbec nepřipravuje. „Naučili“ jsme se, že sex vede ke vzrušení. Ovšem to, že naše tělo také může očišťovat od emoční zátěže, jsme se nedozvěděli. A proto, když je nám při milování do pláče nebo se objeví i jiné „nepatřičné“ pocity, honem je zaplašíme – a spolu s tím utneme i kohoutek pro vášeň. Buď jsme to my sami, kdo si s pocity neví rady, nebo partner: „Copak je s tebou…? Děje se něco…?“ Nedokážeme odpovědět, co a proč, a tak řekneme „Nic…“ a pocit spolkneme. Chyba!

Když umožníme, aby tělem volně procházelo vše, co se objevuje, je to pro nás nádherné očištění. Řada momentů, které nás sužují a stlačují, se tak z těla uvolní a my jim nadobro zamáváme. A co víc – za hradbou necitlivosti a nepohodlných pocitů na nás čeká ráj potěšení a blaženosti, kterou jsme si do té doby ani nedokázali představit! Navíc naše tělo je zářivé, oživené, plné radosti, vitality a lásky.

Blaženost je kvalita zakoušená v těle – nedostaneme se k ní přemýšlením, logikou a odtržením se od tělesných a smyslových prožitků. Blaženost je navíc základní, původní kvalita našeho těla. Až vlivem různých stresů a traumat – porodním traumatem počínaje – se tato kvalita ztlumí a zastře závoji obranných mechanismů. Cesta duševního a duchovního rozvoje pak spočívá v tom, že ony šoky a obrany ega postupně rozpouštíme. Není to tedy cesta, kdy bychom se k něčemu „dopracovali“ či něco „vytvořili“. Naopak jen dovolíme, aby odešlo to, skrz co nevidíme a nevnímáme. Kvalita, která se tím ozřejmuje, však již byla vždy a všude přítomná!

Proto milování je tak mocným nástrojem nejen pro vytvoření harmonie a lásky, posílení imunity těla a zvýšení kreativity. Ve své podstatě je to i nástroj, který nás inspiruje v duchovním rozvoji, rozpuštění ega a prožitku jednoty. A to vše na základě energií, které se uvolňují z těl a prostřednictvím párového spojení. Jako na každé duchovní cestě nás ovšem i zde čekají zkoušky a rušivé emoce. Pokud máme odvahu a vytrvalost jít skrz, pohroužit se i do vlastní zranitelnosti, pustit se do neznáma… je odpovědí nejvyšší blaženost, která je ve své plné podobě naprosto za hranicemi naší představivosti.

Málokdo díky milování spontánně dosáhne duchovního probuzení :) Ovšem kvality, které můžeme pozorovat a prožívat téměř spolehlivě, jsou prohloubení lásky a náklonnosti mezi partnery, zvýšení harmonie a vzájemné empatie, zlepšení zdraví, rozvoj radosti, tvořivosti a vnitřní svobody.

Denisa Palečková

Zdroj

Korunná čakra

Sedmá čakra, Sahasrára, se označuje také jako korunní čakra, čakra temene hlavy nebo lotos s tisíci okvětními lístky. Nachází se nejvýše, nahoře uprostřed nad temenem naší hlavy. Otevírá se nahoru. Jestliže je tato čakra aktivní, vyzařuje fialovou, bílou a zlatou barvu. Základní principem sedmé čakry je čisté bytí. Typickým symbolem šesté čakry je lotos s tisíci okvětními lístky. Odpovídajícími částmi těla k této čakře je velký mozek. Z tělesných žláz byla k sedmé čakře přiřazena šišinka mozková (epifýza).

Sedmá čakra je sídlem nejvyšší dokonalosti v člověku. V některých starých spisech je zobrazována, jak se vznáší nad hlavou. Třpytí se všemi barvami duhy, převládající barvou je však fialová. Vnější květ čakry má devět set šedesát lístků. V jeho nitru je druhý květ s dvanácti okvětními lístky, které září bílým a zlatavým světlem.

Podobně jako jsou v bílém světle obsaženy všechny barvy spektra, obsahuje nejvyšší čakra všechny energie nižších center. Sedmá čakra je pramenem a výchozím bodem, v němž se projevují energie ostatních čaker. Sedmou čakrou jsme spojeni s Božským bytím. Je to místo, kde je náš domov. Odtud začala naše cesta životem a sem se vrátíme na konci našeho vývoje. Zde žijeme a prožíváme sebe sama v Bohu a ztotožňujeme se s Boží podstatou, z níž jsme vzešli. Naše osobní pole splývá s energetickým polem vesmíru.

To, co jsme nejdříve chápali pouze intelektem a později intuicí, je nám nyní zcela jasné. Poznání, jehož se nám dostává prostřednictvím korunní čakry, jde ještě dále než vědění, zprostředkované šestou čakrou, neboť zde již nejsme odděleni od objektu vnímání. Zažíváme různé formy projevu Stvoření, k nimž kromě jiného patří i naše tělo.

Cestu vývoje nejvyšší čakry symbolizuje fialové záření. Fialová barva je barvou meditace a odevzdanosti. Na aktivaci prvních šesti čaker jsme mohli sami působit, sedmou čakru můžeme jen otevřít a stát se jakousi nádobou. Rozvíjením sedmé čakry se rovněž uvolňují blokády v ostatních čakrách a jejich energie kmitají na nejvyšších frekvencích. Každá čakra se stává zrcadlem Božského bytí ve speciální úrovni, a tímto způsobem projevuje nejvyšší potenciál, který je jí přístupný. Jestliže je korunní čakra dokonale otevřena, je její úkol spočívající v přijímání kosmické energie ukončen. Nyní sama vyzařuje energie. její květ vyklene ven a nad hlavou vytvoří korunu čistého světla.

V sedmé čakře nedochází k blokádám jako takovým, ale jedná se o to, že tato čakra může být více nebo méně vyvinuta. Jakmile se sedmá čakra začne otevírat, zažíváme velmi často okamžiky, kdy zmizí rozdělení našeho vnitřního bytí a vnějšího života. Naše vědomí se zklidní a ztiší a vlastní podstatu budeme prožívat jako všudypřítomné čisté bytí, v němž je obsaženo úplně všechno.

Postupným rozvíjením korunní čakry se tyto okamžiky budou opakovat stále častěji, stanou se jasnějšími, až se nakonec změní v trvalou skutečnost. Jestliže budeme dobře připraveni, konečné osvícení může nastat velmi rychle, přičemž návrat již není možný. Získáme pocit, že jsme se probudili z dlouhého snu a že teprve nyní začínáme žít skutečný život. Během naší dosavadní životní cesty jsme byli pouze prázdnou nádobou, kterou nyní zaplnilo Božské bytí. Poznali jsme, že toto je naše vlastní podstata a jediná trvalá realita. Naše individuální Já se stane vesmírným Já. Vlastním chováním a jednáním realizujeme záměr Stvořitele, a světlo, které vyzařujeme, otevírá srdce všech bytostí, schopných vnímat Boží přítomnost. Jestliže potřebujeme nyní něco vědět, postačí, když se na určitý problém soustředíme, neboť všechno je v nás, v Božském bytí, s nímž tvoříme jeden celek.

Poznáváme, že pevná hmota není nic jiného než jedna myšlenková forma Božského vědomí, a tedy ve vlastním slova smyslu neexistuje. Všechno, co jsme považovali za realitu, se stává iluzí. Prožíváme hlubokou prázdnotu, ale tato prázdnota představuje hluboké naplnění, neboť se jedná o život v jeho čisté podstatě. Tato čistá podstata je průzračná blaženost.

V době, kdy se v souladu se životními cykly nejvíce otevírá korunní čakra, můžeme dosáhnout takové hloubky poznání, o níž jsme dříve neměli ani tušení. Meditace a oddanost Bohu nám umožní nahlédnout do naší Božské podstaty a vyvolat pocity jednoty. Měli bychom využít této příležitosti a co nejvíce se zaměřit na pohled do našeho nitra.

Bez otevření sedmé čakry budeme neustále prožívat pocit oddělení od plnohodnotného bytí a mít pocit strachu. Strach zůstane hlavní příčinou zablokování energie v ostatních čakrách. Jestliže se v době, kdy dochází k otevírání sedmé čakry, neotevřeme duchovním pravdám, budeme zažívat pocity nejistoty a ztráty cíle. Takovéto pocity by měly být pro nás výzvou k tomu, abychom se více podívali do našeho nitra. Dostaví se i určitá nesmyslnost našeho dosavadního života a výrazný strach ze smrti.

Nepříjemné pocity se budeme snažit potlačovat útěkem k různým aktivitám, kdy nám půjde především o prosazení naší nepostradatelnosti. Může dojít i k tomu, že onemocníme a teprve nemoc nás přinutí ke klidu. Jestliže těmto výzvám nebudeme věnovat dostatek pozornosti, zůstaneme připoutáni pouze k vnějším věcem.

Silke Bader – Ptej se andělů

Zdroj: Svět zázraků