Tag Archive | autenticita

Buď sám sebou

Reklamy

S otvoreným srdcom

Posledných pár týždňov bolo náročných pre viacerých z nás… Všetko, čo nám viac neslúži, nefunguje a nie je s nami v súlade, sa jednoducho premieňa. A každá takáto zmena vyplavuje rôzne emočné stavy, nad ktorými často sami krútime hlavou… Dokonca sa niekedy zdá, že keď už nezvládneme viac, príde čosi ďalšie.

To, čo všetko mení, je náš postoj. Skúste ostať s otvoreným srdcom – niekedy je to veľmi ťažké, zvlášť keď sa vás to hlboko dotýka – no skúste to. Jednoducho to pozorujte, buďte s tým, reagovať a hodnotiť môžete neskôr, o hodinu alebo kľudne o 5 minút, no v danej chvíli tam jednoducho buďte, čokoľvek to je, buďte s tým. Ak to bolí, vyplačte sa, ak to zasahuje tie najcitlivejšie miesta, nechajte tú bolesť prejsť telom… A skúste, skúste zostať s otvoreným srdcom, nezatvárajte sa, naozaj sa vtedy dejú zázraky. Častokrát sa celá situácia neuveriteľne otočí, priamo pred našimi očami :)
Toto je to prijatie – dovoliť, aby tá situácia bola, aká je, namiesto aby sme vzdorovali, bojovali, zatvárali sa a bránili…
Nedeje sa to, aby nám to ublížilo alebo aby nás to rozložilo… ale práve preto, aby sme zistili, kde môžeme rásť a čo sa dá premeniť, prijať za svoje, aby sme mohli žiť vo väčšom súlade.

Ako sa to následne odvinie ďalej, určuje práve náš postoj. Môžeme vzdorovať alebo to prijať. Môžeme sa chrániť a zatvoriť alebo ostať s otvoreným srdcom.
Skúste to… Buďte proste sami sebou, otvorení, úprimní, skutoční, takí, akí ste, so všetkým, čo ku vám patrí. Pretože ste úžasní… a pretože to mení všetko :)

Prajem vám pokojný týždeň ♥
S láskou, Katka

Proč prostě jen nejsme, tak jak jsme?

Život většiny z nás je jedna velká strategie, jeden velký promyšlený plán. A pokud zrovna nemáme načmáranou budoucnost, tak si vytváříme aspoň malinkaté plánky o zdánlivých banalitách. Například, plán jak se vymluvit ze setkání, na které se mi nechce, co říct, abych zaujal(a), co zatajit, abych se vyhnul(a) nepříjemnostem, o čem mlčet, abych nebyl(a) za blázna, … Proč toto všechno řešíme? Proč prostě jen nejsme, tak jak jsme? Máme strach – abychom byli přijati, abychom si neudělali zbytečně „problémy“, aby nás měl pak ještě někdo rád, abychom nezůstali sami, abychom nebyli poníženi, odmítnuti, …

Možná je čas tyto hry už jednou provždy konečně opustit. Zkuste si představit, jaké by to bylo, co by to s vaším životem udělalo, jak by celý zkrásněl, kdybyste odhodili ty masky. Jakou velikost byste ze sebe cítili, kdybyste řekli narovinu o tom, co vás trápí, namísto, abyste seřvali prvního, kdo vám přijde na ránu. Jakou úlevu byste cítili, kdybyste namísto výmluvy prozradili, z čeho máte strach. Jak ohromnou úctu k sobě byste pocítili, kdybyste byli autentičtí, namísto hraní si na to, co nejste? Jakou svobodu byste pocítili, kdybyste byli spontánní jako děti namísto škrobeného vystupování? Jakou lásku byste pocítili, kdybyste lidem okolo vás řekli narovinu, že je máte rádi, že jsou pro vás důležití, namísto, abyste čekali, kdy to oni povědí první. Jakou vděčnost byste pocítili, kdybyste vůči „cizí“ osobě otevřeli srdce a krátce s ní s láskou (soucitem) promluvili, nebo se jen na ni usmáli namísto vašeho chladného nezájmu? Jaké propojení a napojení byste cítili, kdybyste někoho pochválili, zkrátka, uviděli na něm to skutečně úžasné, co je, namísto, abyste se o to ochudili díky vaši žárlivosti a závisti?

Stejné přitahuje stejné. Zákon rovnováhy je jedním z principů, kterému jsme tu všichni podřízeni, bez ohledu na místo na Zemi, kde žijeme, v jakých podmínkách žijeme, ať chceme nebo ne. Když jednáme ze strachu, manipulujeme, jak si můžeme myslet, že jiní k nám budou upřímní? Když neprojevujeme city, jak můžeme očekávat, že jiní nám budou projevovat city? Když nevidíme v jiných to krásno a vidíme spíše jejich „mouchy“ a na nich si vystavíme představu o tom, kým dotyční jsou, nemůžeme dostávat tuto vyživující podporu, kterou bez pochyby je bezpodmínečné přijetí nás takových, jací jsme.

Nepročekejte svůj život! Nečekejte na to, že se otevřete vy jiným, až se vám více otevřou oni, že budete podporovat jiné, až oni vás budou podporovat, že budete v jiných vidět krásno, až jiní ve váš budou vidět krásno.

Udělejte pokus. Jeden jediný den zkuste odhodit masky a odložte svoji identitu. Staňte se těmi nejmenšími na celém světě. Ve smyslu, zapomeňte na svoji ego – velkolepost (ať už se projevuje v aroganci nebo ve stavění se do role oběti, v množství toho, co jste tu na pozemské rovině dokázali nebo nedokázali, atd.). Zapomeňte na svoji personu a jen zkuste být jako někdo, kdo přišel podpořit, vidět všude krásno a rozdávat svoji bezednou lásku. Uvidíte, co se stane.

Moje zkušenost je, že pocítíte svobodu, tak jako nikdy před tím. Najednou prozřete a prožijete si, že být otevřený, odhodit to všechno, ty masky a stát se někým beze jména, je skutečným bohatstvím, které nemá vůbec hranic. Najednou tím zjistíte, že není nic nemožné, že nemáte omezení. Budete si klást otázku: Proč vám toto tajemství nikdy nikdo neřekl…? Proč jsme se toto nikdy ve škole neučili …?

Už nečekejte! Otevřete se! Vyklopte ven a ukažte světu všechny svoje strachy, malosti, slabosti. Jako vystavovatelé na výstavě hrdi na své výrobky a inovace, postavte se k pultu se svými minulými či současnými strachy a slabostmi, mluvte o nich s přihlížejícími návštěvníky, buďte za ně vděční. Ony jsou totiž složkou vás samých, díky nim jste tím, kým jste, díky nim jste došli k poznání, ke kterým jste došli. A uvidíte zázrak. Budete se cítit velcí. Lidé okolo vás budou mít pocit, že se s vámi důvěrně znají, budou k vám mít blízko a začnou se otevírat taky. Proč? Oni ucítí, že to, co vystavujete, je skutečné, že je to pro vás v dané chvíli pravda a jim tím připomenete jejich pravdu, jejich sílu. Díky Vám si vzpomenou na svůj domov, na svůj původ, na to, kým skutečně jsou.

Petra Jelínková

Zdroj: http://www.jinypristup.cz

Jsem divoká žena

Jsem divoká žena,
navzdory sobě i tomu, co mi říkali,
vím, že krása kvete v každém věku,
na počtu let nezáleží.
Jsem divoká žena,
naučila jsem se, co je to být nositelkou života,
rodit děti,
tvořit umění,
zasévat semena lásky.
Jsem divoká žena,
od hlubin špíny, kterou mám za nehty
až do výšin své duše
já a Země jsme jedno,
skrze mou kůži ševelí větry čtyř světových stran.
Jsem divoká žena,
a duch každé divoké ženy se mnou splývá,
protože divoké ženy jsme všechny
a všechny jsme dohromady jeden divoký duch.
Půjdu za hlasem svého srdce,
jsem divoká žena,
zpívám ze srdce,
tančím s hvězdami,
vyji na měsíc,
miluji nespoutaně.
Jsem divoká žena,
do nejhlubší, nejtemější a nejposvátnější součásti sebe sama,
jsem beze strachu,
v pláči je moje síla,
otevírám náruč nebesům a vítám déšť.
Jem divoká žena,
vyživuji, miluji a ochraňuji,
stojím silná, tichá, něžná za svými bratry
kráčím odhodlaně, s pokorou a radostí po matce Zemi
a nic mne nezastaví,
jsem divoká žena.

~ Melissa Clary