Kryon – Praktická stará duše

Tento živý channeling byl předán v Anchorage na Aljašce, 27. ledna 2018

Tento živý channeling byl upraven [Leem a Kryonem] a doplněn pro lepší porozumění čtenářů. Často se totiž stává, že živý channeling má v sobě energii, kterou psané slovo nenabízí. Užijte si tedy toto obohacené poselství.

 

Zdravím vás moji drazí, já jsem Kryon z magnetické služby. Stojíte tváří v tvář nádherné, překrásné energii a přece si to možná neuvědomujete. Abyste se dostali z temnoty do světla, jsou zde výrazné přechody. Ze života na této planetě víte, že změna může být obtížná, zvláště když přecházíte z temnější energie k té světlejšíV temnotě jsou tací, kteří budou bojovat na život a na smrt, aby odvrátili změnu. Je to jejich způsob života a jejich způsob kontroly. Ale, moji drazí, tento přechod se na Zemi skutečně děje. Jeho rychlost bude pouze taková, jak se sami rozhodnete. Svobodná volba na této planetě určí načasování. Dnes jste v procesu změny, a právě ji začínáte vidět.

Přijde čas, kdy budete moci říci: „Slunce vyšlo; světlo zvítězilo.“ Nebude to znamenat, že se celá planeta stala osvícenou. Naopak, to, co budete mít, bude planeta, která myslí jinak. Bude zde jakési paradigma existence, která je více založena na základní pravdě toho, co by staré duše měly vědět jako opak tomu, co by měli znát začátečníci na planetě. Je to nové paradigma založené na konceptech měnící se lidské přirozenosti – dospívajícího a znovu se nastavujícího vědomí – a bude to vypadat trochu jinak.

Jak si myslíte, že bude vypadat každodenní praktický život staré duše? Jak se bude lišit od toho, jaké je to teď, aspoň jediný den? Chci vám dát malý příklad.

Jeden den v životě nového člověka

V podobenstvích a příbězích často používáme postavu Woa a uděláme to i teď. Wo není ani muž ani žena. V tomto příběhu může být Wo obojím, ačkoliv ho budeme oslovovat jako on, je to vlastně wo – man (man-muž, woman – žena, pozn. překl.). Bude to příběh jednoho dne v praktickém životě staré duše v budoucnosti, která ještě nenastala. Ukáže nové paradigma od okamžiku, kdy tento nový člověk vstane, až do doby, kdy půjde spát.

Věrohodnost

Tento příběh musí začít, moji drazí, pochopením, že toto individuum, tento člověk, tato stará duše v budoucnosti, má naprosto odlišné paradigma existence než máte vy dnes. Je to paradigma, kde člověk doslova změnil vztah ke všemu, co jej obklopuje. Změnil svůj vztah k Bohu, k těm okolo sebe, i k Zemi. Takže pro vás může být obtížné uvěřit všemu, co vám chci teď ukázat, ale chci, abyste si jen na okamžik ten příběh poslechli. Při tom vyprávění pokaždé na chvíli řeknu „stop“. Potom odhalím srovnání mezi starou energií a tím, co vám je odhalováno. Bude to odhalení jako noc a den ve způsobu, jakým se chová Wo v nadcházející budoucnosti a jak je tomu dnes.

V tomto novém paradigmatu se Wo, tato stará duše, narodil do civilizace, která si už hodně dlouho nemyslí, že všechna jejich pomoc přichází zvenčí. Není to civilizace, která věří, že jsou v očích Boha nehodní. Necítí, že musí žádat nějaký větší zdroj, aby dosáhli každodenních životních řešení. Proto přímo v tomto odhalení uvidíte velký rozdíl oproti civilizaci, ve které žijete. Jejich paradigma existence se změnilo, a Wo věří, že všechny záležitosti duchovna a krásy jsou přineseny do nitra lidské bytosti. „Bůh uvnitř“ je poznané poselství od Mistrů a je novou lidskou přirozeností.  Je teď používáno prakticky v každodenním životě. Takže zde není žádný „úprk za nalezením pomoci“ jako to vidíte dnes, nebo ve starší energii, kde velká část civilizace věří, že jsou nehodní, a že všechny dobré věci přicházejí shora. Proto chci, abyste se nad tím na chvíli zamysleli, protože tímto způsobem Wo přistupuje ke svému dni.

Stop.

Opravdu věříte, že to někdy nastane? Myslíte si, že se lidstvo někdy dostane do bodu, kde ucítí, že nemusí dostávat pomoc z vnějšího zdroje? Myslíte si, že někdy přijde den, kdy domy uctívání budou prostě jen starobylými budovami? Zdá se to jako nadsázka, dokud o tom nepřemýšlíte. Co pro vás znamená evoluce vědomí? Nebude to něco, co je lidstvu vnuceno. Spíše je to něco, co lidstvo pro sebe spatří v průběhu času. Bude to logické a může to dávat smysl skrze pomalu se rozvíjející vědomí. V průběhu času začne lidstvo chápat, co Mistři opravdu znamenají, a začne praktikovat, co říkali. Po celé věky nebylo lidem řečeno, co je tou neposvátnější věcí, která existuje v nitru každé lidské bytosti. „Stvořeni k jeho obrazu“ znamená „stvořeni k obrazu lásky“, a tím si lidstvo mohlo začít uvědomovat, že obraz Boha Stvořitele byl vždy uvnitř. Lidé tedy mají okamžitý přístup k Bohu, Duchu, předkům – okamžitě, skrze procesy, které jsou ve vás zabudované. A tady začínáme náš příběh.

————–
Wo se probouzí jako každé ráno a chystá se do práce. Pokládá obě chodidla na podlahu, provádí afirmační cvičení a očekává dobré věci. To je tou první věcí, kterou dělá. Tlačí vědomí laskavosti svým dnem hned od samého začátku. Jeho afirmace by byla tato: „Toto je dobrý den a já hodlám mít vědomí, které překoná všechny výzvy dnešního dne. Přede mnou jsou dobré věci.“

Stop.

Proč by to dělal? Kolik lidí to dělá ve staré energii? Dovolte mi, abych vám předal populární způsob: Vy položíte chodidla na podlahu, chystáte se vstát a řeknete: Ach jo, už je to zase tady, další namáhavý den. Doufám, že věci půjdou lépe než včera. Všechny moje včerejší problémy jsou stále v mé mysli a moc dobře jsem nespal. Nevím, co se mi stane dnes. Doufám, že přežiju!“ Vidíte ten rozdíl? Ten největší spočívá v očekávání laskavosti, ale je toho vícWo vlastně říká: Tento den je pod mou kontrolou!“ Toto je praktická úvaha. On, s chodidly na podlaze, ze všeho nejdříve oslavuje skutečnost, že projde všemi problémy, které nastanou. VYTVÁŘÍ svou realitu pro ten den.

Pamatujte si toto: Lidé budou vždy pracovat s dualitouVždy bude existovat volba mezi temnotou a světlem, dramatem a láskouMyšlenka, že jednoho dne budete mít skvělou planetu, kde nic nedopadne špatně, je umělá představa, kterou má hodně lidí díky vašemu lineárnímu – černobílému – myšlení. Stejně jako myšlenka, že každý bude myslet stejně a každý bude andělský. Vždy budete mít svobodnou volbu, a vždy budete mít jedinečnou minulost a akášický záznam, který s vámi pracuje pozitivním způsobem. To vytváří různé představy a názory. Stále budete mít nějakou formu politiky, ale bude vypadat úplně jinak a bude mnohem elegantnější.

Takže, co Wo vlastně v tu chvíli dělá? Vytváří, skrze své vědomí, něco fyzického – dalo by se říci bublinu, která potom jde před ním, kamkoliv se vydá. Stává se tak praktickou, jako je praktické obout si boty na cestu po náročném povrchu. Je to příliš, myslet si, že by jednoho dne mohl člověk začínat svůj den tímto způsobem?

Wo si čistí zuby a dělá všechny ty věci, které děláte dnes vy, abyste se připravili a opustili dům. Wo stále jezdí do práce autem, ačkoliv se to netýká všech jeho sousedů. Věci se během času hodně změnily. Woův automobil může vypadat trochu jinak, ale nasedá do něj, aby se dopravil po silnici do práce.

Cestou do práce Wo vidí něco, co by mohlo navždy změnit jeho život, kdyby to dovolil. Jiné vozidlo mělo nějaký druh nehody. V jeho době se to nestává moc často, ale lidské reakce, chyby v úsudku a nepozornost, jsou stále přítomné a přímo před jeho očima došlo k hrozné události. Na obrubníku teď sedí plačící žena, matka. Okolo ní jsou další lidé, kteří se ji snaží utišit. Nedaleko od ní vidí Wo sanitku, která nakládá přikrytá těla jejích dvou malých, mrtvých dětí.

Pro tuto ženu to znamená strašlivou ránu. Potenciálně to vytvoří celoživotní strast, která překoná všechno, co si lze představit. Pro ni začal ten den dobře, ale v okamžiku jsou pryč její děti. Ponese si tento den až do hrobu. Může pro nějakou matku existovat větší tragédie?

Woa přemůže smutek a začne plakat. Víte, na této nové Zemi, velmi praktickým způsobem, je soucit králem emocí. Wo to vše vidí a najednou se u něj objeví víc než empatie. Naopak, cítí vše to, co ona. Zastaví auto a pokračuje v pláči na svém sedadle řidiče. A potom udělá něco velice zvláštního, moji drazí. Vzchopí se, a započne proces, který dobře zná a dělal jej mnohokrát předtím. Začne si představovat tuto ženu v její budoucnosti, jak se zotaví, pochopí, přežije a získá klid v souvislosti s touto událostí takovým způsobem, který je možná v dnešní psychologii nepochopitelný.

Vidí její zotavení tak výrazně, že si ji dokáže představit, jak se zase směje. Toto je vizualizace, kterou potom posílá přímo na obrubník, kde je ona v okamžiku tragédie a zármutku, a ví, že právě zasel velmi reálné semínko. Je to reálné a Wo právě provedl něco, čemu se říká soucitný čin.

Stop.

Kdyby se to stalo dnes, byli by také někteří velmi soucitní. Ale mohlo by je to navždy zranit. Nikdy by nevydrželi ten pohled. Zasáhlo by to jejich vnitřní dítě a jejich faktor radostiV dnešní civilizaci je tolik věcí jako je tato, tolik tragédií, které se denně dějí, že se mnozí senzitivní lidé do nich vcítí až do takové míry, která ničí jejich životyDokážou si jen pomyslet, jak je to nespravedlivé a jak to chtějí změnit. Budou denně naříkat kvůli tomu, co se děje někde jinde, a v tom procesu, moji drazí, nepomohou nikomu! Naopak, stáhnou při tom sami sebe dolů do energie nižší empatie, trápení a strachuZemřou kvůli tomu mladší než by bylo normální. A to vše kvůli tomu, že jejich soucit si z nich vzal to nejlepší.

Ale Wo by nedopustil, aby k tomu došlo, protože ví, že to je starý způsob a je nebezpečný. Takže jedním z atributů této nové energie, které odhalujeme, v rámci praktické přirozenosti obyčejného člověka, je vidět situace jako je tato a přejít přímo k soucitnému činuWo okamžitě přemýšlel o řešení a přestoupil k soucitnému činu, protože vědomí může věci měnit. Stejně jako dnes, kdy byste se mohli za nějakou osobu modlit. Wo dělá víc než to. Do její budoucnosti promítá radost. Tvoří pro tuto ženu porozumění a zotavení, a začíná to toho dne.

Pak Wo nastartuje auto a pokračuje. Přestává plakat a místo toho se začíná usmívat, protože vidí, jak se to v jeho mysli opravdu uskutečňuje. Přijde den, kdy se ta žena bude zase smát. Přijde den, kdy se zotaví. Ne dnes, ne zítra, ne příští měsíc, ne příští rok, ale v okamžiku, kdy se v ní všechny tyto věci usadí takovým způsobem, že bude moci pochopit. Wo se podílí na tomto jejím zotavení, dokonce už když ona zůstává na tom obrubníku, když on odjíždí.

Wo přichází do práce a brzy má pěkný den. Dělá svou práci a potom je zavolán do kanceláře jednoho z nadřízených. To, co se děje dál, není nic konkrétního. Zobecním to. Děje se to v mnoha scénářích, z nichž všechny znáte. Je konfrontován se svým nadřízeným. Mohl by to být jeden z těchto scénářů: „Wo, už jste zase přišel pozdě. Wo, máme problém s jedním z vašich klientů. Wo, budete muset pracovat o víkendu, protože to nedopadlo dobře. Wo, tentokrát vás nepovýšíme, tak jako minule.“ Wo tohle a Wo tamto. „Wo, máme v úmyslu zrušit vaši pozici nebo vás nahradit.“

Wo odchází z kanceláře a na okamžik – jen na malý okamžik – jej zaplaví stará energie nazývaná „obavy“ a „strach“. Co by si počal bez této práce? Jak by řekl své ženě, co se právě stalo? Co to pro něj znamená? Je to jen tak jednoduché jako muset pracovat přesčas, se kterým nepočítal, nebo je to víc než to? Potom se Wo uklidní a zhluboka nadechne. Za okamžik si znovu uspořádá všechno, co se stalo, a uvědomí si, že toto je začátek nějakého posunu, nějaké změny. Bude to laskavá změna, dokonce, i když dosud nerozumí tomu, jak se vyvine. Wo nezná načasování ničeho z toho, ale začíná se usmívat, protože je to začátek posunu, o kterém ví, že bude pro něj dobrý a laskavý.

Stop.

Kdyby se to stalo dnes, jaká by byla typická reakce? Byla by takováto: Starosti celý den; starosti celou noc; starosti celý příští měsíc; řeknete to všem svým přátelům, aby mohli mít starosti spolu s vámi. Tomu se říká „drama“. Cokoliv se stane, stane se, ale drama pokračuje a pokračuje. Také by to vybudovalo most temnoty mezi zaměstnavatelem a pracovníkem. Potom další starosti: „Co přijde dál? Co se může stát? Oni si mě neváží. Nejsem dobrý.“

Nic z toho nebylo ve Woově mysli, ale musel přepnout možnosti za asi tři vteřiny ze staré energie reakce strachu na myšlenku, která je vysoko nad vědomím dnešního dne: Automaticky přepnul energii na scénář, který říká: „Možná sem nepatřím. Možná je to znamení. Možná se má něco krásného stát. Už se nemůžu dočkat. Udělám, co se mi říká. Budu pracovat přesčas. Přijmu dokonce i vyhazov, protože přichází něco lepšího.“

Potom to pokračuje, Neuplynula ani půlhodina, když slyší nějaký povyk. Jeden z jeho přátel v jedné z dalších kójí v jeho kanceláři byl povýšen na pozici, kterou si sám přál. Přechází, aby se zúčastnil oslavy – a myslí to vážně. Má takovou radost, že jeden z jeho přátel má úspěch, a je tak potěšen, že jeho přítel získal povýšení – tak potěšen! Neviděl to jako nepříznivý odraz, který by měl cokoliv společného s ním. Nedovolil, aby předchozí zprávy ovlivnily štěstí jeho přítele.

Stop

Musím to říkat? Ve starší energii je tak mnoho já a tak mnoho projekcí ega„Proč ne já? Co má on, co nemám já? Vzal mi mou práci. Už ho nemám rád. Už s ním nepromluvím. Půjdu domů a budu se tím užírat.“ Je to jako by někdo v tomto bodě dělal cokoliv, jen aby zůstal v depresi. Pokračuje. „To je hrozné! Nejdřív mi naznačili, že už nemusím být zaměstnán, a potom najdu někoho jiného, kdo je povýšen místo mě.“

Ale taková reakce to vůbec nebyla, protože vidíte, že Wo už věděl – „toto nebo něco lepšího“ a měl víru, že „laskavost přichází“. Nevěděl, kdy nebo jak, ale zde před ním byl přítel, kterému se stalo něco nádherného – něco, co bylo dobré a mohlo to tomu člověku změnit jeho způsob života. Věděl, že ten přítel to brzy oznámí své rodině a budou mít báječnou večeři a při tom si zazpívají. To je dobrá chvíle oslavit radost přítele!

Stop.

Je to vůbec možné? Může nějaký člověk opravdu odložit pocity zranění nebo obav až do té míry, kdy jeho první myšlenkou je oslavit někoho vedle sebe, kdo vám možná sebral vaši práci? Toto, moji drazí, je evoluce vědomí. Víte, stejně jako Wo cítil empatii k té ženě, cítí také radost svého přítele. Zabudovalo se to během generací vývoje. Mohlo by se vám zdát, že je to za hranicí toho, co může nějaký člověk normálně udělat, ale přesně tam to směřuje.

Pro Woa nastal čas jít domů. Wo, jako tolik lidí všude jinde, toho měl v mysli hodně, ale dostal intuitivní myšlenku, která mu sdělila: „Na něco jsi zapomněl.“ Wo tomu tzv. nedokázal přijít na kloub, jak říkáte, a byla to pořád jen taková prchavá myšlenka bez podstaty. Odjel tedy domů.

Woův domov byl malý, ale krásný. Měl krásnou rodinu, která myslela hodně podobně jako on. Ale bylo tam pár věcí, o kterých Wo věděl, že musí probíhat určitým způsobem. Jeho žena byla skvělá kuchařka a večeře byla podávána každý večer v určitý čas. Musel tam proto být a nepřijít pozdě. Brzy po tom, co se vzali, udělal tu chybu, že přišel pozdě – a dopustil se toho pouze jednou. Reakce byla taková, že se žena cítila nedoceněná. Opravdu, Woova partnerka si zasloužila, aby tam byl včas, aby si užil, co připravila – vždyť to musela připravovat nejméně hodinu a půl předtím, než se dostal domů. Rodina čekala. A opravdu, Wo přijel včas, tak jako vždy, a právě zajížděl k domu – a tehdy mu jeho intuice předala zprávu: Wo, dnes je tvé výročí svatby.“ Zalapal po dechu.

Okamžitě se rozhodl, co udělá. Zajedu do květinářství, koupím kytici, vezmu kartu, vrátím se a přijedu pozdě na večeři? Co je lepší, opozdit se na večeři nebo nemít květiny (hrozná věc)? Jeho intuice mu posloužila dobře. Wo udělal krátkou zastávku, ne v květinářství, ale u stánku, o kterém věděl, že je na rohu, ne moc daleko. Bylo tam mnoho květin, pěkných, dražších, ale hodně takových, jaké si zasloužila. Wo rychle koupil květiny a vracel se zpátky tak rychle, jak jen dokázal, ale zabralo to 15 minut. A teď měl 15minutové zpoždění.

Nevěděl, co se stane, ale nakonec měl ty květiny. Teď mohl vstoupit a říci: „Všechno nejlepší k výročí! Miláčku, omlouvám se, mám zpoždění.  Takže to udělal.

Ale stalo se i něco jiného. Víte, když vstoupil do dveří, byli tam všichni jeho přátelé! Bylo to překvapení, večírek k oslavě výročí, a on měl ve své ruce kytici květin. (Děkuji ti, intuice!) Nepřijel pozdě na večeři, protože žádná večeře nebyla! Místo ní se konala oslava. Wo ženu nezklamal, a MĚL KVĚTINY! Pochopili jste? Co se to právě stalo?

Stop.

Wo se na chvíli pozastavil a naslouchal své intuici, své vyšší části, která věděla víc než on, co se děje doma. Jeho intuice věděla, co by měl udělat, a on jí naslouchal a důvěřoval, a okamžitě jel koupit květiny.

Ve starší energii, moji drazí, byste měli bezradného člověka, s 50% šancí na správné nebo špatné rozhodnutí, který nechápe, že existuje nějaká vyšší, vrozená část jeho já, která ví mnohem lépe, co dělat. Nad vámi je vyšší já, a pokud jde o Woa, tak ta část věděla, že v domě je večírek. Pro Woa bylo běžné naslouchat své intuici. Každý den ji používal jako základ, ne jako něco, co bezobsažně vyprchá. Říkala mu, komu zavolat a jak sdělovat informace klientům, se kterými potřeboval mluvit. Byl to jeho způsob života a Wo věděl, že to funguje. Měl už zkušenosti a tady to zafungovalo znovu.

Když byla oslava u konce, jeho žena řekla: „Moc ti děkuji za ty nádherné, čerstvě natrhané květiny! Wo, nádherně jsme si to užili!“ Wo souhlasil a další, co ho napadlo, bylo, že jí poví, co se stalo v práci. Pak se ale zamyslel a usmál: „Povím jí tu dobrou zprávu později.“

Wo se chystal jít spát. Jeho chodila byla na podlaze, a předtím, než je zvedl do postele, řekl, „Děkuji ti Duchu. Děkuji ti, Stvořiteli. Děkuji ti za to, že jsi mi dovolil být tam pro tuto ženu. Děkuji ti, že jsi mi dovolil pomoci mému příteli s oslavou. Děkuji všem buňkám mého těla, že dnes omládly. Děkuji ti za nemoc, která byla dnes zahnána, protože jsem neupadl do obav ani strachu nebo dramatu. Děkuji ti vnitřní dítě a innate, že se teď můžu usmívat. Nebojím se o svou práci. Vy vidíte „toto nebo něco lepšího“.“ Wo se otočil a podíval na svou životní partnerku. „Dobrou noc, zlato.“

————-
Tento příběh je skutečný. Celý. Toto se stalo na planetách, o kterých nevíte. Je to pro vás možnost, abyste mysleli vysoko nad všechno, co se děje teď ve vašem životě a co se zdá být nereálným nebo nemožnýmToto paradigma definuje osvícení. Věk soucitu přichází. Bude přepsáno a přerámováno všechno, o čem lidé přemýšlejí a na co reagují.

Právě jsem vám předal momentku, ne něco mimo dosah reality, ale něco, co patří k vám a je to ve vaší zasloužené a budoucí linii. To proto, že jste překročili milník roku 2012. Mnozí by mohli říci, „Páni, rád bych tam byl, abych to viděl. [Kryon se spokojeně usmívá.] Budete. Vy všichni, vy všichni.

A tak to je.

KRYON
Zdroj originálu: https://www.kryon.com/ –  The practical old soul

 

Pro všechny poutníky na Cestě Lásky do češtiny přeložila Iva M. (www.kryon.webnode.cz). Tuto českou verzi je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy.

Více zde: https://kryon.webnode.cz/news/prakticka-stara-duse1/

Reklamy

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s