Kdo jsi?

Víš to? Nemyslím teď, kým bys měl nebo chtěl být. Nepotřebuji slyšet odpověď, že jsi člověk, který se snaží být… Zajímá mě, kým se cítíš být. Proč jsi tady? Bez jakýchkoliv přívlastků. Bez tohoto uvědomění, bez tohoto sebe-vědomí může být tvůj život jen stěží naplněný a šťastný. Myslím skutečně, upřímně, čistě, vyrovnaně a pokorně šťastný.

Pokud tedy skutečně nevíš, kdo jsi, chybí ti sebe-vědomí. A tam, kde chybí sebe-vědomí je prázdno. Vakuum, které je postupně zaplňováno tím, kým bys měl být. Tím, co slyšíš kolem sebe od rodičů, od přátel, známých i neznámých, z televize a ostatních médií plných dokonalých lidí.

Míhají se kolem tebe veselé tváře a cítíš se hloupě a sám, protože nejsi také veselý. Do paměti se ti vypalují obličeje lidí úspěšnějších, bohatších než jsi ty, a cítíš se neschopný. Nemůžeš zapomenout tázavé a nechápavé výrazy tváří lidí, a proto se cítíš hloupý, pomalý, nechápavý…

Snažíš se nebýt smutný, sám, hloupý, pomalý, nechápavý… Začínáš hrát divadelní hru, které se účastní téměř všichni. Hru jménem Šťastný život. Kulisy z lepenky za kterými je strach a prázdnota…

Nasazuješ si masku. Prázdné místo, které je vyhrazené tvému sebe-vědomí je zaplněno novým přítelem, kterému se říká Ego.

Ego je tvá paralelní osobnost. Je to chorý předobraz tebe samotného. Nejsi to ty. Je to tvůj dvojník. Je to náhrada za tebe samotného. Když nevíš, kdo jsi, tvé ego ti nabídne odpověď. I když ne zcela správnou. Díky egu náhle najdeš ve světě kolem místo pro sebe. Najednou někam patříš. Najednou víš jak se chovat. Jak odpovídat. Najednou ti nevadí lhát. Možná i krást. Můžeš se skrývat za všeobecně uznávané pravdy. Právo silnějšího. Kdo nekrade, okrádá rodinu. Z cizího krev neteče. Neštěstí nechodí po horách ale po lidech. Život je boj.

Ale za touto tvojí maskou (ať už je typu Silák nebo Slaboch) se krčí dítě, které neví, kdo je a co je správné, protože mu to nikdo neukázal. Neví, že lhát se nemá, protože všichni kolem lžou. Neví, že krást se nemá, protože všichni kolem kradou. Neví kým je, protože mu to nikdo nikdy nevysvětlil. Jediné, co ví, že má být jako někdo. Že se musí pořád s někým porovnávat, že musí být ze všech nejlepší.

To se ale vždy nedaří a pomalu se vkrádá a usazuje frustrace, zklamání, smutek a deprese.

Maska typu SILÁK – nic není problém, situace jsou buď černé nebo bílé, problémy řeší jednoduchým, rychlým rozseknutím, aby mohli jít dál, ostatní jsou slaboši, auto řídí rychle, alkohol pijí rychle, opilí se často perou, zastávají vedoucí funkce či podnikají, podřízené ponižují, mluví sprostě.

Maska typu SLABOCH – všechno je problém, vrtají se ve svém nitru, problémy odsouvají, tajně obdivují siláky, auto řídí pomalu, alkohol pijí pomalu, opilí často nadávají a fňukají, zastávají podřízené funkce, nadřízené buď zesměšňují nebo na ně nadávají, pomlouvají, mluví sprostě.

joy123

Uvědom si, co tě baví. Co tě naplňuje. Co děláš jenom proto, že to z hluboké vnitřní potřeby potřebuješ dělat? Miluješ malování obrazů? Dal bys život za tanec? Nemůžeš se dočkat, až celé rodině uvaříš oběd? Miluješ vůni čerstvé zeminy? Narodil ses jako malíř, tanečník, kuchař, zahradník.

A přece jako malíř nemůžeš sám po sobě chtít, abys v práci odváděl bezchybné početní výkony. Jako tanečník se nemůžeš divit, když tě nadřízený pokárá za to, že nevydržíš sedět osm hodin denně za přepážkou. Nediv se, když tě jako kuchaře nebaví kopat výkopy. A že nechápeš o čem se ti lidé na poradě baví? Jak bys mohl, když jsi se narodil jako zahradník!

A když už takovou práci vykonáváš kvůli penězům, tak se netrap kvůli tomu, když se ti něco nepovede. Jsi takový jaký jsi. Máš své předurčení k němuž celý život směřuješ. Někdo jej dosáhne dřív, někdo později. Někdo k tomu potřebuje víc životů.

Ty jsi ty. Jsi jedinečný. Nemusíš být jako nikdo kolem tebe. Potřebuješ být sám sebou. Buď hrdý na to, co tě naplňuje, co děláš jenom proto, protože tě to naplňuje jistotou, protože ti to konečně dává smysl.

Abych byl konkrétní. Čelil jsem trestu za něco, co jsem měl pravděpodobně udělat a neudělal. Má paralelní bytost, mé Ego (soukromě označované jako Egon), se chtělo již začít cítit ublíženě, chtělo se začít bránit tím, že dělá co může, že říkalo už dřív, že té práce je přespříliš a že pracuje za dva. Blížilo se už zatmění před očima, krev se hrnula do hlavy, ublížení, křivda, zoufalství, strach…

Tentokrát bylo něco jinak… Podíval jsem se zpříma svému nadřízenému do očí a řekl jsem si sám pro sebe: „No, copak by jsi chtěl po zahradníkovi. Vyberu ti na zahradu ten nejvhodnější strom, ukážu ti nejlepší místo pro kompost, donesu ti čerstvé ředkvičky ale v téhle administrativní honičce nejsem přeborník.“ Kolem žaludku se mi rozlilo teplo a na tváři se mi objevil úsměv. Emoce křivdy, ublížení a strachu se nedostavily. Uvědomil jsem si, že mé místo je někde jinde. Ale nemusím se kvůli tomu cítit hloupě. Že něčemu nerozumím? Nemůžu rozumět všemu. Dělám věci, které mě nebaví, abych si vydělal na věci, které mě baví. Nebyl jsem stvořen proto, abych dělal věci, které nechci.

Stále ale ve mně vládne Ego tolik let nevědomky budované. Své sebe-vědomí si musím neustále připomínat. Činnostmi, které mě naplňují, myšlenkami, které mají smysl. Postupně zaplním ten prostor, který je nyní okupován někým, kdo tam nepatří. Nejsem ten kým bych měl být. Jsem ten, kým jsem se narodil a na pár let zapomněl.

Udělám to, proč jsem tady. Naleznu své místo na světě.

Lencher Falprea

Zdroj: Probuzeni.blogspot.com

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s