A ti, kteří neslyšeli hudbu, si mysleli, že ti, kdo tančí, jsou blázni

Byl královský dvůr. Tomuto dvoru vládl král, který věděl vše. Měl spousty poddaných, kteří věděli méně, ještě méně, nejméně až téměř nic. Král měl kapelu složenou z mnoha hudebníků. Každý hrál na jiný nástroj. Byly to kouzelné nástroje, které je možné slyšet pouze, když se člověk naučí rozpoznávat jejich tóny. A to pouze tak, že hudbu bude hledat. Že bude naslouchat zvukům života a rozpoznávat mezi nimi tóny, které jsou jinak skryté a neslyšné. Hledání je pohybem kupředu, je pohybem života. Ustrnutí je stagnací, nehybnost je smrt.

Někteří hudbu nehledali, protože nevěřili, že nástroje dokáží vyluzovat vůbec nějaké tóny.
Někteří hudbu nehledali, protože věřili, že nástroje vyluzují zvuky, které budou tak děsivé, že je nebudou moci snést.
Někteří hudbu nehledali, protože nevěřili, že vůbec nějaká hudba existuje.
Někteří hudbu nehledali, protože nikdy neviděli kapelu či krále.
Někteří hudbu nehledali, protože jim někdo napovídal, že hudba neexistuje.
Někteří hudbu hledali, protože zaslechli zlomek tónu či dokonce akordu.
Někteří hudbu hledali, protože věřili, že hudba existuje.
Někteří hudbu hledali, protože nevěřili, že kapela hraje na nástroje bez hlubšího smyslu.
Někteří hudbu hledali, protože potřebovali věřit, že existuje něco tak krásného jako královská hudba.
Někteří hudbu hledali, protože znali někoho, kdo ji slyšel.

dance

 

Ten, kdo ji slyšel, tančil. Někdo slyšel pouze buben. A tak tančil podle rytmu bubnu. Někdo slyšel harfu, a tak tančil podle tónů harfy. Někdo slyšel klavír. Někdo kytaru. Nástrojů hrála spousta. Všechny druhy co kdy existovaly a ještě mnoho dalších, které dosud nikdo nepoznal.

Někdo slyšel jeden tón.
Někdo celý akord.
Někdo slyšel jeden nástroj.
Někdo jich slyšel víc.
Někdo slyšel jeden tón slaběji, a tak tančil opatrně, aby nenadělal příliš mnoho hluku.
Někdo slyšel jeden tón a hned si myslel, že zná celou hudbu a tak tančil prostorově velmi náročně a nutil ostatní tančit podle sebe. Někteří na tento nátlak přistoupili a tančili podle něj. Přestali však slyšet hudbu vlastníma ušima.
A byli tací, kteří rozpoznali jeden tón a s tím se spokojili na celý zbytek života.
A byli tací, kteří rozpoznali jeden tón a potřebovali slyšet další, potřebovali poznat akordy a harmonie a této touze zasvětili celý život.
A ten, kdo už tančil se rychle přibližoval možnosti uslyšet další tón, nový akord, další nástroj.

Každý tančil jinak. Protože každý slyšel něco jiného. Někdo více, někdo méně. Někdo neslyšel nic a tak netančil.

Ten, kdo netančil si myslel, že ti, kdo tančí, jsou blázni. Nedokázal pochopit, proč dělají to co dělají. Unikal mu smysl. Posmíval se tančícím. Nevěřil, že mohou slyšet něco, co on neslyší. Někdy jim i podrážel nohy a smál se jejich pádům.

Byly časy, kdy netančících bylo mnoho a tančící byli vytlačováni na okraj královského dvora. Sjednocující hudba jakoby neexistovala. Dvůr byl paralyzován, statický, smutný, šedý… Ale aby král zachránil svůj dvůr před úpadkem, nařídil hudebníkům, aby začali hrát hlasitěji.

A mnohem víc poddaných náhle začalo tančit.

A ti, kteří neslyšeli hudbu, si mysleli, že ti, kdo tančí, jsou blázni.

Ale král věděl, že hudba bude hrát tak dlouho, dokud nebude tančit celý dvůr.

 

Lencher Falprea

Reklamy

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s