MOTÝLÍ ŽIVOT

Poletovala si jako bytost, která vyšla z temnoty do světla a překonala jejich hranice. Prozkoumávala prostor, jenž byl naplněn čímsi neznámým. Ocitla se ve světě jí ještě cizím, aby zde vyjádřila své vnitřní bohatství, své poznání mystéria bytí, své božství, a tím spoluvytvářela vše, co se ve zdejším světě nachází.

Od chvíle, kdy se tu ocitla, tento svět již nikdy nebude stejný – její jedinečná přítomnost přetváří obraz zdánlivé místní reality. Radostný zpěv jejího srdce, šum jejích křídel a duha odrážející se v jejich magentovém lesku, ladné pohyby jejího tance, jejího letu… Působí jako malíř, jehož vášnivé tahy štětcem vyjadřují niterné poznání a zaznamenávají je na plátno. Je Stvořitelem a současně jeho nástrojem. V každém svém nádechu vdechuje božství a stává se jeho prostředníkem k následnému výdechu projekce Stvoření. Jak nekonečné jsou její možnosti bytí a tvoření!

Nadšení z prozkoumávání a nových prožitků ji naplnily novými vhledy a ještě větší touhou podílet se na této tvorbě. Vznášela se, letěla dál a dál, a svým pohledem doslova vstřebávala zdejší atmosféru, podivuhodné vůně, barvy a tvary. Svým světlem vše božské podpořila a posílila. Jako v omámení ze vší té nádhery se však o něco později snesla k zemi, aby si odpočinula na nádherné louce plné krásných pestrobarevných květin. Uvědomila si, že její představivost nezná hranic. Vše, co ji obklopuje, odráží její vnitřní svět a jeho vnímáním se zpětně naplňuje vše v ní. Je to nekonečné vzájemné obohacování, zrcadlení a bezmezný vývoj. Je hmotou, která byla ztvárněna Stvořitelem, a přesto nese část Stvořitele v sobě – je utvářena a je zároveň v procesu sebe-utváření, jenž se následně promítá v jejím vnějším světě.

Unavena ze všech těchto změn ve svém vědomí složila svá křídla a propadla se do říše snů. Usnula na louce, obklopena vůní bylin, svěžího vzduchu a září květin. Příliv informací a zážitků byl tak silný, že si již přála na chvíli jen tak spočinout v náruči věčného všeobjímajícího Bytí… plného lásky, něžnosti a péče. Zavřela oči a ponořila se do jeho náruče, tak slastné a uklidňující. Neutuchající tok vjemů a informací se zpomalil, ustal a ona jen BYLA… Spala. Ve spánku pronikla do jiných sfér existence – její křídla zmizela, její tělo získalo křivky půvabné ženy, jejíž chůze byla ladná, jako by se vznášela, a její oči byly plné něžnosti a hloubky vědění. Její pohled pronikl vším, nač pohlédla – i v té nejčernější temnotě dokázala spatřit jiskru světla, a svou vírou a nezměrnou láskou svého srdce byla schopna rozžehnout pohaslé světélko tonoucí ve tmě v plápolající plamen. Její pohyby připomínaly tanec víly na louce. Ač žena, každým způsobem svého vyjádření projevovala vznešeného magentového motýla.

Ve snu procházela temnými kouty stvoření, plnými nevědomých bytostí tápajících ve tmě. Věděla dobře, že je tam jen na výletě ve svém snu, že to není její svět, že však právě tento svět potřebuje prozářit. Její znalosti tajemství vnitřní transformace a mystérií existence by zde bylo tolik zapotřebí. Během svého krátkého pobytu v tomto zvláštním světě přistupovala s láskou ke zdejším bytostem, aby jim pohlédla do očí a jemně se spojila se světelnou jiskrou skrytou v jejich nitru, aby ji roznítila a prozářila tak strusku temnoty – tím jim také předávala své vnitřní poznání a část tajemství, jež odhalila. Některé se probudily a rozzářily se, avšak jiné zůstaly ponořeny ve svém nevědomí. Jejich touha po osvobození nebyla dostatečná, musely být tedy ponechány svému vlastnímu vývoji. Tento svět byl ponurý, ale ona věděla, že není její – je jen jakousi další holografickou šablonou stvoření, do níž může vnést svůj otisk a přeměnit jej. Byla zde jako spolutvořitelka – předávala poznání ze světů, kde se světlo a temnota spojily v lásce a vytvořily nové dimenze bytí.

,,Ach, je zde tolik bytostí, jež by potřebovaly mé poznání, mou pomoc,” povzdychla si Motýlí žena, Magenta. Uvědomovala si, že její skutečnost je tam na louce, v novém, jiném světě, ale ponurost zdejšího okolí ji přímo vyzývala, aby tu prozářila ty, kdož po tom touží. Vzpomínala si na své omezení v kukle a chápala, jak se asi tyto bytosti obklopené temnotou cítí. Byly také uzavřeny v temnotě jakési kukly – ale zdejší temnota vypadala úplně jinak, než ta, jíž prošla ona sama. Jako by se některé bytosti těšily z toho, že jim vládne stín! Svou tvořivost a své božství přenechaly nadvládě temnoty, která je omamuje, udržuje v jakémsi spánku bezbolestnosti a slepého nevědomí. Nevnímají, kým jsou, ani co je obklopuje, ale temnota jim zaručuje, že necítí… A necítit znamená také netrpět… neuvědomovat si…

Ach, jak hluboko padla tato stvoření! Jak se vzdálil tento svět podstatě Stvořitele… a přesto je s ním nějakým způsobem spojen, ale pouze vzdáleně… Ještě, že jsem zde jen na chvíli, pomyslela si Motýlí žena. Jak tíživé a bolestné prostředí – jak smutné je vidět, že jiskřičky světla pohasly a předaly svou životní energii temným stínům jakýchsi bytostí chtivých moci. ,,To je vskutku zvláštní svět… Proč jsem byla ve svém snu zavedena právě sem, vzápětí poté, co jsem se nacházela v náruči božství? Byla jsem sem snad vyslána kvůli lepšímu uvědomění, kvůli svému dalšímu poznání? Anebo tu mám probouzet a rozjasňovat světelné jiskřičky?” snažila se pochopit Motýlí žena.

Procházela zdejšími temnými zákoutími a svou přítomností pozvedala ,,padlé anděly” – bytosti světla, jež se vzdálily od radosti, světla, blaženosti a extáze prvotního stvoření. Nechaly se pohltit a ovládnout. Jejich bolest byla nesmírná, ale ony ji nevnímaly. Prudce je probudit by znamenalo vystavit je těžkému šoku a utrpení, a to by nevydržely. Motýlí žena si podrobně prohlížela a s neutuchající zvědavostí zkoumala zdejší podobu temnoty – aby pochopila, v čem spočívá její síla a záludnost, aby porozuměla tomu, co se zde stalo.

Vtom si uvědomila, že tato temnota je jako hutná lepkavá hmota nalepena na oblast osobnosti některých bytostí. Vcítila se do nich a spatřila zdrcující pravdu: tyto bytosti chtěly vlastnit moc a vládnout nad ostatními, a především – chtěly tvořit v rozporu s kosmickými zákony… Temnota toho využila, dala jim dočasnou moc, ale tím si je podmanila a učinila z nich prostředníky temna, jež se pak šířilo všude kolem – veškeré tvoření, které zde poté následovalo, bylo v rozporu se zákony harmonie. Právě proto tu byl ze všeho nejvíce cítit strach, těžkost, bolest, touha po moci a ovládání, vztek a zmatek.

Motýlí žena se při tomto poznání zapotácela – bylo toho na ni příliš. Jak smutné bylo zjištění, že některá stvoření padla tak hluboko do bažin nevědomí… Jak skličující bylo, že mnohé bytosti zde světlo ani nechtěly. Netoužily v sobě roznítit jiskru lásky a božství – jejich reakce na Motýlí ženu byla útočná a nenávistná. Její přítomnost je doslova pobuřovala. Její něžný, láskyplný pohled je dráždil a vyvolával v nich vztek a zlost, neboť je zbavoval omámení temnotou – a to se jim nelíbilo, bylo to pro ně příliš bolestné. Její přítomnost v jejich okolí je znervózňovala, zesilovala jejich doposud neznatelné tušení, jak hluboko klesly, že již nejsou v souladu s Božskou harmonií. Její láska a světlo je dráždily, jelikož je obnažovaly a odkrývaly jejich křehkost a zranitelnost skrytou pod skořápkou temnoty. To ne! Někteří na ni zaútočili, chtěli ji zničit… Avšak při spatření síly jejího světla se zalekli a utekli. Nebylo za co ji lapit, uchopit, neboť v ní nebyla ani trošička touhy po moci, ovládání. JE silná!… Její síla však spočívá právě v jejím procitnutí, jejím světle, jež ukončilo její dávnou temnotu. A tak od ní uprchli a nechtěli ji více spatřit. Nalézali potěšení a jistotu ve své temnotě, jež je činila zdánlivě silnými… až na to, že ona v nich odhalila nezměrnou křehkost a smutek…

Ubírala se svou cestou dál, pokračovala ve svém putování. Věděla, že je zde jen na chvilku, na malém výletě za poznáním, prostřednictvím svého snu – ale že tento svět nezrcadlí její vnitřní svět, nýbrž ji vybízí k tomu, aby svou přítomností a svým věděním prozářila zdejší pochmurné bytí. Najednou dostala strach – co když se nebude moci vrátit, co když zde má zůstat déle než na ten malý okamžik svého snu? Jak jen se z něj probudí, aby se dostala nazpátek na svou barevnou louku? Přepadla ji úzkost, ale vnitřní hlásek jí napověděl, že se strachu nesmí poddat, jinak by zde mohla vskutku uvíznout. Byla to stejná zkouška víry jako tehdy v kukle… Dokud věřila, že je tento svět pouhým snem a ona je zde jen ,,na skok”, nemá nad ní moc… Avšak pokud by nechala strach a pochybnosti, aby ji ovládly a zatemnily její víru a vědomí, zaplétala by se stále více do  jejich chapadel, upevňovala by s nimi spojení – právě s tím, čemu by uvěřila… O to těžší by pak bylo se z těchto myšlenek osvobodit…

,,Ne, to nedopustím. Toto je pouhý sen, a já tu musím získat další znalosti a uvědomění, abych je pak mohla využít na své cestě za dobrodružstvím – pro svou další metamorfózu. A na oplátku sem vnesu to, co jsem již poznala… a co již v sobě obsahuji… Tímto spojuji různé světy, do nichž vcházím. Jsem jako motýl přelétající z květu na květ, z jednoho světa do druhého, a přenáším tak jejich pyl, propojuji je a tím je opyluji… aby v nich mohl vzejít nový, další život… To je mé motýlí poslání, mé motýlí dobrodružství, mé motýlí stvoření, má motýlí podstata…”, promlouvala Motýlí žena sama k sobě, a pak si povzdychla, přestože v sobě cítila dostatečnou  sílu a nasazení pro své další kroky.

Ponořena do tohoto rozjímání, úvah a uvědomění, spatřila náhle zvláštní bytost, jež se k ní blížila….

Mgr. Miroslava ŠÁCHOVÁ
(úryvek z knihy „MAGENTA A HRY KOSMICKÝCH SIL“)

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové  a autorky knihy MAGENTA A HRY KOSMICKÝCH SIL Mgr. Miroslavy Soukupové,  je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz)

Reklamy

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s