Svitek – rukopis psaný životem

Toho dne jsem byla velmi unavená. Několik nocí jsem nespala, jemně-hmotné sféry již dávno před nepokoji zde na Zemi projevovaly velký zmatek, spíše boj. Byla jsem nejen unavená fyzicky, ale též má duše volala po chvilce oddechu, přímo žádala vyšší sféry o pokyny jak dál..

Během dalšího popíjení kávy, která mě měla alespoň trošku povzbudit jsem se přes její údajně velkou intenzitu kofeinu zasnila a vnímala pokyny svého neviditelného průvodce… Nemluvil ke mně, vnitřními smysly jsem vnímala starodávný svitek, který měl obsahovat pradávná tajemství. Napřáhla jsem tedy pomyslně svou dlaň k nabízenému svitku a začala ho pomalu rozvíjet. K mému velkému překvapení jsem neznámému písmu, symbolům a znakům ihned rozuměla… Rozuměla jsem jim proto, že každé písmeno, symbol i znak obsahoval v sobě současně i obrazy, vize a hluboká poznání..

Viděla jsem úžasnou bytost, která toto vše sepsala. A nejen sepsala, psaním těchto pradávných textů měnila minulost i budoucnost a to do JEDNOHO VĚČNÉHO PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU.

V tzv. minulosti jsem viděla obrazy i děje nelehkých zkoušek nositelů Světla. Viděla i vnímala jsem, jak čisté vysoké duchovní bytosti, neznající temnotu lži, psychické manipulace a zákeřných bojů, vždy selhávaly, viděno očima pozemských událostí, během naplnění své duchovní mise. Na starobylém svitku jsem viděla též nepokoru určitých vysokých duchovních bytostí inkarnovaných na planetě Zemi a to díky nárůstu jejich osobního já – vyvíjejícího se lidského ega. Sledovala jsem obrazy zkázy Lemurie, kdy bezbrannost čistých duší pošlapaly psychické temné síly, inkarnující se paralelně s těmi čistými. Probíhal vlastně  určitý experiment, zda čistota vědomí během pobytu ve hmotě vyhraje, či podlehne temnotě..

Na starém svitku jsem pak vnímala obrazy Atlantis, velmi vysoké civilizace, která měla dokázat, že vyvinutý intelekt společně s duchovními silami navrátí původní čistotu z dob Lemurie.. Malou chvíli vše probíhalo podle dokonalosti vytvořeného scénáře božského modrotisku toho období, ovšem ani velmi vyvinutá analytická mysl nestačila k tomu, aby se tato civilizace udržela..

Držíc ve své dlani starý rukopis, nedalo mi, abych se nepodívala na příběh jedné ženy, vysoké kněžky, která během oněch cyklů času působila.. Před očima se mi začal odvíjet děj připomínající mi přítomný okamžik mého bytí..

Na této planetě vysoká kněžka působila mimo jiné i jako správce času. Jistě, v mnoha meta-fyzických knihách se učí, že čas neexistuje, ale… Existují různé reality i jejich možné varianty, existují dimenzionální pásma, kde z našeho hlediska „čas plyne“ jinak.  Onen „Přítomný okamžik“ se nachází pouze v tzv. bodě 0, v bodě, kde neexistuje pohyb energie, poeticky napsáno, moment, než se oceán vědomí Zdroje nadechne a vydechne, než začne tvořit…

V lidském měřítku to znamená být v naprostém emočním i mentálním klidu, co nejvíce energeticky i duchovně být spojen se svou životní jiskrou (energetickým centrem naší soustavy merkabických polí).

kry

Z obrazů pradávného svitku jsem viděla, že jakákoliv emoce – neboli energie v pohybu vytváří časová i dimenzionální pásma a to díky zvýšené či snížené frekvenci našich polí. A nejen to, na určité časové ose, v určitém časovém bodě dochází k tomu, že se rozhoduje o našem osudu… Kdo že to tedy rozhoduje o našem osudu? Jsme to my sami, podle našich rozhodnutí, podle našeho emočního i mentálního mistrovství či propadu… Rozhodují naše energetická pole svou výškou frekvence, zda klesneme do toho pomalejšího toku energie, či naopak zrychlíme čas tím, že zvýšíme frekvence a tzv. utečeme z nízkého energetického toku.

Samozřejmě, že tyto časové body více osob v životních příbězích se prolínají, vzájemně ovlivňují, mísí..

V úžasu nad spletitostí a současně genialitou toho všeho jsme téměř nedýchala.. Ano, vlastně si to vše z „té doby“ pamatuji, jak jsem to jen mohla zapomenout..

Můj milovaný průvodce se na mě díval s pochopením a laskavě mě pobízel, abych četla svitek dál..

Příběh vysoké kněžky, který mě lidsky zaujal, už nebyl tak důležitý nad poznáním nezměrnosti zákonitostí dimenzí, času, svobodné vůle, čistoty vzestoupeného vědomí. Poslouchajíc svého průvodce jsem četla dále svitek psaný životem, jemuž jsem se učila rozumět..

V jednom z obrazů jsem viděla i Tebe… Poznala jsem, že díky tvým zkušenostem s temnotou jsem nemusela šat mé duše barvit do tmavších barev, tvé zkušenosti se paralelně stávaly i mými… Tolik životů jsem se tě snažila násilím přivést ke Světlu, zatím co ty jsi prožíval události, které pak patřily i mě. S úžasem jsem hleděla na toto poznání, v duchu litující toho, že se mi tento svitek nedostal do rukou před mou první inkarnací zde na Zemi, jako důležitý Manuál  :) …

A tak jsem vnímala se zatajeným dechem další obrazy vynořující se z pradávného svitku….

pokračovanie – 2. časť

Zuzana Soukupová

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz)

Reklamy

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s