HVĚZDNÉ ESENCE

Celé mé bytí se natahuje k obloze plné hvězd….

,,Milovaní bratříčci a sestřičky z dalekých galaxii, vesmírní sourozenci, je vůbec možné, abyste mne z tohoto hutného, časem a prostorem ovládaného místa vůbec slyšeli?”

Z mého srdce vytryskává proud světla, aby vytvořil most mezi mnou a mým Domovem. Z mých oči stékají slzy smutku z tohoto iluzorního stavu odloučeni. Cítím naše pouto, ano, je stále zde.  Žádné rozdíly ve frekvencích, jež nás klamně děli, nemohou zničit světelné spojeni našich srdci. Paprsky něhy, lásky a porozuměni naplňuji celou mou bytost, hladí tvař mé vnitřní bolesti z osamoceni.

Kdy se k Vám opět navrátím?
Kdy skonči má pouť v této podivné oblasti existence?
Prosebně hledím na oblohu – a vtom… jedna hvězda zajiskři…

Ano, vzpomínám si, musím zde nejprve zazářit, abych zde zanechala světelné semínko ze svého Hvězdného domova. Ale vy vůbec netušíte, jak je to tu odlišné!

Světlo nebes zde většinou bytosti není vnímáno. Jejich touha po probuzení světelné jiskry uvnitř nich je zcela mizivá!
Jejich srdce jsou zmrazena strachem, bolesti a nevědomím. Dokonce se rozčiluji a někteří z nich i zaútočí, když se snažím roznítit žár v jejich ledovém nitru. Je bolestné se tu pohybovat mezi tak zvláštními bytostmi.

Jak mam zářit, když ve mně narůstá stesk po Domově? Jak mam sdělovat božské principy, když odpovědi je jen posměch a nepochopeni?

Můj dech se mění ve vzlykot a tvař je mokra, jako by se kolem zrovna prohnala silná bouře.

Tolik toužím se navrátit zpět… ale cítím, že i přes vnitřní bolest nějaká má část v sobě stále chová naději, že tu svůj úkol stále ještě mohu naplnit, a že i tyto slzy a smutek jsou součásti uskutečněni určitého vyššího záměru.  Obloha se vyjasnila a všechny hvězdy se třpytí jako kapky rosy na pavučině, osvícené stříbřitým měsíčním světlem.

web-moon

Ach ano, vím, jste zde se mnou, i když se vše zda být tak oddělené. Musím neustále udržovat na paměti naše spojenectví, naše souzněni – a ačkoliv tu musím kráčet v temnotách a mezi ledovými pohaslými jiskrami světla, má niterná touha projasněni zdejších koutů dimenze nesmí byt zničena – pak by hrozilo mé uvíznutí zde… mé zapomnění…a to se nesmí stát…

Misi se ve mně hluboká vděčnost, láska i křehkost při pohledu na ještě dlouhou cestu rozprostírající se přede mnou. Pomalu zavírám oči, s tváří stále obracenou k nebesům, z nichž padají chvějivé hvězdné esence, aby polechtaly mou tvař a vyloudily na ni úsměv. Hvězdné paprsky mnou prostupuji, jako by se všechny hvězdy spojily do jednoho silného proudu světla, jenž mne obklopuje jako zářivý pilíř, o nějž se cele mé bytí opírá a nabírá silu k dalším krokům na mé pozemské cestě. Jsem prostoupena Světlem, jež všechen smutek, bol a beznaděj rozpouští a naplňuje mne touhou po tvoření a rozsévaní hvězdných semínek zde na Zemi….

(úryvek z knihy „Magenta a hry kosmických sil“)

Mgr. Miroslava Soukupová

Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím Mgr. Miroslavy Soukupové a majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz)

8 thoughts on “HVĚZDNÉ ESENCE

  1. Milá, Katko. Cítím také lásku a zájem vesmíru. Už téměř dva roky říkám veřejně, že žiji v přátelském vesmíru. Moje láska však není tak hluboká, a proto trpím méně. Ráda žiji na zemi, vždyť ji pro nás svou krvavou obětí budovali naši předci, a třebaže se zde také někdy cítím sama, necítím tak hlubokou bolest, jako Vy.Já cítím všemožnou podporu. A pláču nad svou vlastní nedostatečností.
    Velmi dobře Vám rozumím.
    Miluji Vás.
    Myslím na Vás.
    Podporuji Vás.
    Hluboce chápu Vaši situaci.
    Děkuji Vám.
    Vážím si Vás.

  2. Já jsem např. Tvá slova hltala rok, než jsem se odvážila napsat svá první slova do komentáře. A vím, že takto podobně jsou na tom i ostatní lidé, kterým předáváš svá slova plná moudrosti, krásy a lásky. Zpočátku jsem nemohla ani pomyslet, natož uvěřit, že jsou pravdivá ! Natolik byla krásná. Chodím postupně Tvou cestou. To, kým jsi a kam jdeš a jak, si přečtou lidé i za 100 nebo 300 let. Pochopí, že je to cesta člověku přirozená. Jsi pro nás velkou oporou. Děkuji za to, že jsi, sestro.

    • Vy ste úžasná ♥
      Robím, čo môžem, Jarka… Ľudia, ktorí prichádzajú, prichádzajú z nejakého dôvodu (či už je to osobne alebo cez maily, správy, komentáre alebo kvôli článkom, ktoré ich posúvajú alebo otvárajú možnostiam). Platí to však pre všetkých. Spájame sa, aby sme si niečo predali, niečo sa naučili, niečo o sebe pochopili…
      Všetko je naším spoločným dielom – každé jedno slovo, myšlienka, čin, citové pohnutie alebo vibrácia – to všetko je navždy našou súčasťou, odkazom, odrazom, súčasťou nás všetkých… ♥

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s