Jsou ještě tací, co podnikají předně proto, aby vydělali masu peněz. Tomu pak často uzpůsobí oblast, v čem se rozhodnou podnikat, a i způsob, jak své podnikání povedou.
Pak jsou ti, co podnikají předně proto, že v tom vidí cestu, jak se zbavit někoho nad sebou, mnohých příkazů a pokynů. Často nevydělají o moc více, než kdyby byli zaměstnaní, ale mají bonus – pocit větší volnosti.
Ať je to jeden či druhý případ podnikání, mají často málo co společného s projevením toho, co v tom podnikateli skutečně je. Proč?
Podnikání z obou uvedených pohnutek, bez ohledu na to, zda je to výdělečný nebo méně výdělečný byznys, pohání strach.
V prvním případě, kdy podnikáme vyloženě pro peníze, je to strach z nedostatku materiálních jistot. V druhém případě, kdy naše podnikání pohání úmysl hlavně nikoho neposlouchat, nás pohání strach z toho, že nás bude někdo ovládat.
Dělat věci ze strachu je však zbytečné. Strach je produkt ega, jak už jsem rozebírala v jednom z článků. Vše, co je postaveno na strachu, není naše, není to z nás. Je to jen iluzí a jednoho dne se nám to vše „pěkně“ zbortí. Není na tom nic špatného nebo dobrého. Ten, komu se to zbortí, si prožije úžasnou zkušenost, kterou potřebuje, aby se konečně začal řídit srdcem, zkrátka tím, co cítí.
Ti z vás, kteří se pustí do nějaké činnosti, ať už je to podnikání nebo obecně prospěšná činnost, poháněni svým hlubším smyslem, který vesměs chce něco změnit, zlepšit, často prožijí při této činnosti stavy euforie a vášně. Vyrazili totiž cestou srdce a to jim těmito pocity dává potvrzení, že jdou dobře.
Proč je činnost, kde sledujeme hlubší smysl, tedy něčemu pomoct a nejen vydělat, cestou, na které jsme šťastní a naplnění? Vracíme se tím totiž zpátky do bodu, kdy jsme všichni sjednocení. Jednoduše tím uděláme otočku, kdy namísto vzdalování se od všech a tím pádem i od sebe, vykročíme na cestu zpět.
Je to něco jako návrat domů. Čím blíž jsme místu, kde se cítíme doma, v bezpečí, tím hezčí a intenzivnější pocity máme.
A to se po nás chce. To chceme všichni z nás – vrátit se domů, k sobě. Vrátit se do místa, kde všichni máme stejnou cenu. Každý z nás v sobě totiž nese jedinečnost. Není lepší nebo horší jedinečnost. Každá představuje jeden puzzlík do skládačky. Je pak jedno jaký je to puzzlík, všechny jsou stejně důležité, jelikož všechny jsou nezbytné, aby se vytvořil celý obraz. Je ale potřeba v sobě ten unikátní puzzlík chtít objevit a vytáhnout ho na světlo. Je úplně jedno, jestli zvládnete ukázat celou svou jedinečnost nebo jen kousek.
Ukažte ze sebe, co vám podmínky dovolují, ale ukažte to. Za každých podmínek jde kousek ze sebe projevit. Víte, proč si to myslím? Jedno, kde jsme a v jakých situacích se zmítáme, všichni máme srdce.
Zdroj: http://www.jinypristup.cz/
Cesta Lásky 
Krásně napsáno :) Já jsem moc ráda, že můžu říct, že jsem jedna z těch co vyrazila za svým srdcem. Byla jsem několik let zaměstnána v cestovce a cestování sice miluji, ale nebylo to vůbec to pravé a tak jsem začala dělat co mě baví a skutečně cestovat a je to skvělé :) Doporučuji hodně toho načíst, než se člověk do podnikání pustí. Mě třeba pomohlo pro inspiraci tohle https://comeflexoffice.cz/napady-na-podnikani-pro-studenty/ Mějte se hezky!