ZRCADLENÍ

Utrmácená dlouhou a nesnadnou cestou, vedoucí téměř vždy do vysokého kopce, komplikovanou nutnými odbočkami,  složitými vztahy a nepříznivým počasím, zastavila vysoká kněžka na malý okamžik spřežení vezoucí jí k toužebnému cíli. Její fyzické tělo bylo unaveno stejně jako její duše, potřebovalo nutný odpočinek.

Byla si vědoma toho, že i tento byť krátký odpočinek je pauzou zdánlivou, že všude kolem číhají různé nástrahy, ale musela chvíli zastavit a meditovat nad tím, kudy a jak se vydat dále.

Zavřela oči, požádala své vyšší identity a neviditelné průvodce o nutnou ochranu a pohroužila se do svého nitra. Procházela zpětně svou nelehkou cestu, vzpomínala, či spíše si procházela jednotlivé úseky cesty k onomu cíli nejvyššímu – k cestě domů… Poznala, že tato cesta vlastně nepatřila pouze jí, ale spíše lidem, které na své cestě potkávala. Vlastně vyšší moc po ní chtěla, aby zcela zapomněla, že někam směřuje… Potkala na ní osoby, které velmi milovala, domnívajíc se, že oni jí též… V tichém rozjímání však v tento letní den poznala, že ve většině případů tito lidé podvědomě vnímali její světlo, něžné a současně silné energie lásky, že potřebovali „jen“ pomoci, že nemilovali osobně ji, ale světlo skrze ní proudící a připomínající jim vyšší sféry, kde jejich duše měla svůj domov… Tolik vytoužené poznání lidské lásky se jí dostával pouze od několika málo osob, povětšinou patřící do její skupiny duší. Vysoká kněžka dále se zavřenýma očima promítala svou cestu, občas cítila, jak po jejím obličeji stékají slzy nejen smutku, ale i dojetí a poznání…

Najednou si uvědomila, že poblíž místa, kde se na malý okamžik zastavila, se nachází rozsáhlá vodní plocha, jakési horské jezero. A tak otevřela oči a vydala se pomalu k němu. Nebylo to obyčejné jezero, neboť jakmile poohlédla na jeho hladinu, začala vidět různé osoby, s nimiž se setkala nejen v tomto životě, ale i v těch předchozích… Vodní hladina jezera se proměnila na promítací plátno mnohadimenzionálního filmu.

reflection-state

Vysoká kněžka najednou viděla skutečný význam jednotlivých příběhů své cesty, uvědomila si, že se na tuto nelehkou cestu vydala zpočátku kvůli sobě samotné, ale postupně ji vyšší moc jemně, ale přitom velmi důrazně posílala do cesty osudy lidí jiných, kterým vždy bez jakéhokoliv rozmýšlení z lásky pomáhala a nechávala jejich vědomí uslyšet tón vyšších světů, světů lásky, světla a harmonie…

Dívala se na tyto příběhy a poznala, že ač někdy její pomoc dočasně působila jako milost, poslaná skrze ni z vyšších duchovních světů, ne vždy dotyčný změnil své vyzařování. Viděla též, že někdy – a bohužel poměrně často, ti, kteří žili ve svém osobním pekle, její světlo odmítali anebo naopak přijali a zneužili ho k nízkým potřebám svého ega, či jej dokonce zneužili pro své pekelné účely… Na tyto scény, zrcadlící se na hladké hladině horského jezera, se dívala vysoká kněžka se slzami v očích, neboť netušila, že i božská milost – světlo vysokých duchovních dimenzí, lze takto zdeformovat…

Začala vzlykat: „Byla snad moje cesta zcela zbytečná???…“…

Ale hladina jezera začala promítat širší obraz její cesty i celého dění nejen v této galaxii ale i v celém vesmíru… S úžasem vysoká kněžka pozorovala, jak každý výdech světla z oceánu vědomí Světla-Zvuku Nejvyššího Zdroje prochází všemi dimenzionálními pásmy, jak však paprsky světla do dimenzí nejnižších procházejí temným pásmem těžkých myšlenkových a emočních výtvorů lidstva této planety.. Viděla, jak každé působení božské milosti skrze vědomí všech skutečně duchovních lidí na Zemi tyto temné mraky egoismu, zloby, strachu, hamižnosti atd., rozpouští stejně tak, jako paprsky Slunce roztávají vrstvy ledu.

S úlevou si tedy vysoká kněžka oddechla: „Takže každý úsek mé cesty byl správný, měl svůj vyšší smysl…“.

Poznala, pozorujíc mnohadimenzionální film zrcadlící se na lesklé hladině horského jezera, že i záblesk světla, který byl poskytnut zdánlivě zbytečně, měl svůj vyšší význam..

S hlubokou vděčností a láskou již nyní hleděla na ty, jimž pomáhala, neboť tyto osoby vlastně pomáhaly jí…

Mohla skrze ně přitáhnout na tuto kdysi tak krásnou, ale po větší časy temnou planetu, více duchovního světla, mohla pomoci splnit slib Tvůrců, který dali kdysi dávno Nejvyššímu Zdroji, že i v temnotě může zazářit světelná hvězda lásky…

Vysoká kněžka  se pomalu vracela na místo, kde stále její spřežení, s posílenou vnitřní vírou uchopila  pevně otěže svého spřežení a s úsměvem na rtech, se svitem hvězd ve svých očích a rozzářeným krystalem své vnitřní esence se vydala na další cestu…

Již nehledala svůj vytoužený cíl, věděla, že cílem je každý úsek její cesty, s nadšením se naladila na volání svého duchovního srdce a vydala se právě tam, kde měla v dalším věčném přítomném okamžiku rozsévat světlo božské lásky….

Zuzana Soukupová

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz)

Reklamy

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s