Uzření Božství v druhých

Můžete tento princip používat mezi sebou, můžete si takto pomáhat navzájem.

Můžete umožnit zloději nepadnout do opětovné pasti, aby se znovu nezažil jako kradoucí tím, že zloděje v něm odmítnete. Odmítnete v něm slabost krádeže tak, jako Bůh nepřijímá zlo v nikom z vás.

Pochopení tohoto vyžaduje růst vás samých. Ale nepochybujte – tím, že nad zlodějem nezlomíte hůl; tím, že ho odmítnete uvidět jenom jako zloděje; tím, že neustoupíte ze svého přesvědčení, že má sílu nekrást a nepolevíte, jakkoli se vám bude zmítat a zlobit se na vás, za to, že jej nechcete odepsat jako ztracenou Duši, zvýšíte obrovsky jeho šanci příště nepokradnout.

Rád bych teď upozornil na jednu věc, aby má slova byla pochopena k užitku. Budeme teď, stejně jako v budoucí kapitole o zlu, hovořit na energetické jemnohmotné rovině. Co budete číst, budete odmítat jako naivní a v životě neaplikovatelné, ale to jen proto, že to budete posuzovat z nesprávné perspektivy. Jak jsem již řekl – chytejte a trestejte vaše zločince, ale uvědomte si, že je to pouze vyrovnávání se s důsledky ve fyzickém světě. Můžete udělat víc než jen někoho potrestat. Můžete dát člověku sílu zločin nespáchat. Neodmítejte, co neznáte a dovolte mi vyjevit vám tento tanec energií.

Vyzdvihovat lidi kolem sebe je skutečné mistrovství, protože od vás vyžaduje schopnost uvidět je v jejich pravdivé podstatě, Boží podstatě, která ale nemusí odpovídat tomu, jak se právě chovají. Takto lidi účinně podpořit a necítit se z toho vyčerpaně ani nedoceněně je možné jedině, pokud vaše motivy k tomuto vycházejí z čistých úmyslů, protože jedině pak si udržíte úroveň vnímání velikosti něčí Duše tváří v tvář opakovanému selhání člověka.

Nepleťte si důvěru s předáváním zodpovědnosti. Pokud chcete probudit něčí Duši, musíte správně odhadnout jeho možnosti coby člověka. Nemusí být nejlepším způsobem, když potenciálnímu zloději vystavenému velikému pokušení řeknete, že doufáte, že vás nezklame a pak jej necháte napospas jeho slabosti. To je cesta k oboustrannému zklamání z důvodu přecenění jeho prozatímních sil. Vlastně tím říkáte, že doufáte, že tuto věc neukradne, aby vás nezklamal. To znamená, že důvodem ke správnému rozhodnutí toho člověka by měla být touha obstát ve vašich očích a naplnit vaše očekávání.

Je ale projevem pýchy myslet si, že někdo by měl překonat své největší slabosti a nejhlubší propasti kvůli vám. Pravdivým motivem růstu každého, ze kterého může čerpat skutečnou sílu při svém rozhodování, musí být touha obstát ve vlastních očích a naplnit svá očekávání.

Když postavíte zloděje před truhlu plnou peněz a myslíte, že nepokrade na základě vaší projevené důvěry, vyzdvihujete tím vlastně svoji hodnotu, hodnotu vaší důvěry. Ale lidé zmítající se ve svých slabostech potřebují uvěřit ve vlastní hodnotu. Zloděj potřebuje udělat rozhodnutí nepokrást pouze na základě důvěry v sebe sama.

Vaším úkolem není říkat zloději, že není zlodějem, vaším úkolem je probudit zlodějovu Duši, aby si sám vzpomněl, že není zlodějem. Nezapomeňte, to vy přeci víte, kým skutečně je, ne on. On sám sebe vnímá jako padlého, takže jeho další krádež je v souladu s jeho prožíváním sebe sama. Pokud chcete pomoci zloději nepokradnout, musíte mu nabídnout vyšší vizi jeho samého. A zároveň mu poskytnout jistotu, že může podlehnout, kolikrát chce, ale vy v něm stejně uvidíte někoho víc než jen zloděje.

Ne proto, že jste tak blahosklonní a trpěliví. Ale proto, že on skutečně je někým víc. Neříkejte: „Buď dobrý pro mne a nezklam mne“, ale „Vím, jak jsi dobrý, bez ohledu na to, kolikrát zklameš“. Dejte mu pocítit, že sám sebe může prožívat padlého, kolikrát chce, ale vy v něm stejně uvidíte jeho zatím neprojevené Božství.

A v tuto chvíli se dostáváme ke kameni úrazu – nemůžete vidět Božství v jiných, dokud jej nespatříte v sobě.

To je chvíle, kdy se Duše potřebného rozhoduje, jestli se chopí příležitosti růstu. Neboť nikdo se ve své podstatě nechce zažívat jako lupič, vrah, opilec či zbabělý. A podlehnutí této cestě je o to snazší, kolik lidí se na vás takto dívá, kolik lidí vás již odepsalo jako zloděje či lumpa. Jedno jestli otevřeně či skrytě, energie se nedá číst, je pouze cítit a to, co vyzařujete, vydá za tisíc slov. Čím méně lidí vás vnímá jako poctivosti schopného, tím méně lidí můžete zklamat. Čím více lidí vás odepsalo jako zloděje, tím více jejich očekávání naplňujete, když se tak chováte. Čím více lidí vámi opovrhuje, tím méně má slabá Duše sílu projevit se jiným, než opovrhovaným.

soul-touch

Chápejte tu návaznost – Duše, která nenašla během života sílu projevit se dobrem, kterým se přišla prožít, naplnit svůj úmysl a naplnit nejvyšší očekávání sebe sama, naplní alespoň očekávání vaše a stane se tím, kým je viděna. Když se Duše nemůže vzpomenout, kým je, stává se alespoň tím, čím slyší, že je.

Jakmile selhávající pocítí skrze alespoň jednoho člověka úctu a zachytí alespoň od jednoho z vás vyšší vizi sebe samého a uzří se alespoň na okamžik jako jedinečný a dobrý, má velikou šanci se takovým stát.

Toto je způsob, jak Mistři pomáhají mnohým z vás. Je to způsob, jak si můžete pomoci na vaší cestě rozvzpomínání. Nemůžete tento princip popřít, neb každý z vás již zažil, jak pokořující a bolestné je zklamat někoho, kdo vám upřímně a hluboce důvěřoval. A pokud tím někým jste byli vy sami, bolest Duše je sužující. A přece i tato emoce, která vás může srazit až na samotné dno sebeodsouzení, nemá jiný smysl, než vás posílit a pomoci vám vyrůst. Když si ji totiž dovolíte prožít, upřímně si přiznáte zklamání ze sebe samotných a odoláte pokušení upadnout do sebemrskačství a místo toho toto zklamání ze sebe přeměníte na odhodlání, vaše touha příští příležitost využít správně bude nezměrná.

Tento princip vyzdvihování druhých by byl špatně pochopen, kdyby byl vykládán jako neustálé a bezhlavé omlouvání chyb a promíjení důsledků. Je projevem vaší moudrosti rozpoznat, který člověk potřebuje posílit, aby se mohl posunout kupředu, a který se potřebuje prozatím prožívat jako padlý. Je projevem vaší pokory respektovat volbu každého a projevem vaší důvěry ke Mně, že v moři času nenechám padnout nikoho.

Bez nenávisti, výčitek a beze zloby nechejte jít každého člověka, který si zatím nedovolil nechat si pomoci. Rozpoznejte, kdy ještě pomáháte a kdy už prosazujete svoji vůli a nechejte věci plynout s vědomím, že se stejně všichni setkáme v Jednotě a Uvědomění. Pocit marnosti nebo radosti vám při tomto rozhodování bude vodítkem.

Toto je vyzdvihování, které můžete udělat sami pro sebe i pro všechny okolo vás, toto je to, co Já neustále dělám pro vás. Nikdy vás nevidím jinak než jako Duše nejvyššího dobra schopné. A jsem přesvědčen, že už dozrál čas, kdy jste schopni se takto pocítit také, a dokážete proměnit Příležitosti, které k vám v těchto časech přicházejí a pocítit má slova ujištění natolik silně, že se již nebudete bát uvěřit v ně.

Nepřipouštím nic než vaši Božskost a proto vám dávám tyto inspirace k přemýšlení.

Vidím vás jako v brzké době procitnuvší a jasně vidím, kolik z vás se začíná vnímat stejně. Kolik z vás již začíná žít v realitě místo relativitě a kolik z vás již nepřipouští nic než prozření v Bohu.

Zdroj: ROZVPOMÍNÁNÍ – Helena Nebeská

http://gaia2010.sk/ – Tento text je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně zdroje i s aktivními odkazy.

Reklamy

One thought on “Uzření Božství v druhých

  1. Spätné upozornenie: Za koho vlastne nesieme zodpovednosť? | Eprakone

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s