Když vám na dveře klepe něco nového, otevřete!

Nikdy nezapomeňte důvěřovat neznámému.

To, co je známé, je mysl. Neznámé nemůže být mysl. Může to být něco jiného, ale mysl to být nemůže. Jedna věc, která je jistá, co se mysli týče, že mysl je nahromaděná znalost.
Proto, když přijdete na rozcestí, mysl řekne: “Jdi touhle cestou, tu znáš!” – To je mysl. Pokud budete naslouchat své bytosti, ta by se raději vydala neznámou cestou. Bytost je neustálým dobrodruhem. Mysl je velmi ortodoxní, velmi konzervativní. Chce zapadnout do vyježděných kolejí a jezdit v nich pořád dokola-cestou nejmenšího odporu.
Proto vždy naslouchejte neznámému a seberte odvahu vydat se do neznáma.

Abyste mohli dorůst k naplnění svého osudu, potřebujete velkou odvahu, potřebujete se nebát. Jakmile překročíte hranice toho, co znáte, objeví se strach, protože teď budete nevědomí, teď nebudete vědět, co máte dělat, co nemáte dělat. Teď si nebudete jistí sami sebou, teď se možná dopustíte chyb. Můžete zabloudit. To je ten strach, který nutí lidi lpět na tom, co znají, a jakmile člověk jednou lpí na tom, co zná, je mrtvý.

Život může být prožíván pouze nebezpečně – není žádný jiný způsob, jak žít. Jedině skrze nebezpečí dospívá život ke zralosti, k růstu. Člověk se musí stát dobrodruhem, vždy připraven riskovat známé za neznámé. Pak ví, co to znamená, když hoří pochodeň života na obou koncích. A i jedna jediná chvíle takové intenzity je uspokojivější než celá věčnost přežívání.

Je to riskantní. Jeden nikdy neví, kde s novým skončíte, staré je známé, dlouho jste s ním žili, je známé. Ale pokud dovolíte novému vstoupit, už nikdy nebudete stejní. Nové vás promění. Staré vám dávalo přísliby, ale sliby se nenaplnily. Staré je známé, ale ubohé. Nové bude možná nepohodlné, ale je zde možnost – může vám přinést nesmírné štěstí. Takže ho nemůžete odmítnout, ale ani ho nemůžete přijmout. Proto váháte, chvějete se a ve vaší bytosti vzniká velká úzkost. Je to přirozené, není to v nepořádku. Takto to bylo vždy, takto to vždy bude.

barefeet

Stát se novým, k tomu je potřeba odvahy, a ne obyčejné odvahy, je třeba mimořádné odvahy.
Ale svět je plný zbabělců, proto lidé přestali růst. Jak můžete růst, když jste zbabělec? Při každé nové příležitosti se stáhnete zpátky, zavřete oči. Jak můžete růst? Jak můžete být? Jenom se děláte, že jste.

Nové přichází zvenčí, přichází z existence, mysl je stále stará. Mysl není nikdy nová, je to nahromaděná minulost. Nové přichází neustále. Přichází každé ráno, přichází každý večer. Přichází tisícero a jedním způsobem. Neustále k vám přichází.
Existence na vás neustále prší a vy jste zavřeni ve své minulosti. Mysl si myslí, že je to šílené. Mysl si myslí, že není racionální opustit staré. Ale Bůh je vždy to nové.

Pamatujte si, cokoliv nového, co k vám přichází, je poselstvím od Boha. Pokud to přijmete, jste nábožní, Pokud to nepřijmete, jste nenábožní. Člověk se potřebuje jenom trochu uvolnit, aby mohl přijmout nové, trochu se pootevřít, aby mohlo nové vejít.
Umožněte Bohu vstoupit do vás.

To je veškerý smysl modlitby či meditace – otevřete se a řeknete ano, řeknete: “Přijď.” řeknete: “Čekal jsem a čekal a děkuji, že jsi tady.” Vždy přivítejte nové s velkou radostí. I když vás nové někdy zavede do nějaké díry, stejně to stojí za to, protože člověk se učí jedině chybami a roste jedině díky potížím. Nové způsobí potíže. Proto si volíte staré – to nepůsobí potíže. Uklidňuje vás, skýtá vám úkryt.

Ale jedině nové, hluboce a naprosto přijaté, vás může proměnit. Pokud ho odmítnete, budete jako kámen, uzavření a mrtví. Pokud ho přijmete, budete jako květina, začnete se otevírat…a toto otevírání je oslavou. Jedině příchod nového vás může proměnit, žádný jiný způsob neexistuje. Ale pamatujte, nemá to nic společného s vámi, nebo vaší snahou. Ale nedělat nic neznamená přestat jednat, znamená to jednat bez vůle, nebo impulzu z vaší minulosti. Znamená to jednat meditativně. Jednat spontánně. Ať rozhodne daný okamžik. Jednejte prostě v daném okamžiku jako dítě. Naprosto se tomuto okamžiku odevzdejte. To je skutečný význam vzkříšení.

A pamatujte, bytost nemá žádný strach, ale strach má ego, protože ego se moc bojí, že umře. Je umělé, je svévolné, je vytvořené. Kdykoliv se může rozpadnout. A když přijde nové, je tu strach. Přichází něco nového, přichází otřes. Ego nemůže přijmout svou vlastní smrt s radostí – jak by mohlo? Je třeba pochopit, že nejste ego, že ego je vaše vzpomínka na minulost a nic jiného a že vy nejste paměť, že paměť je jenom něco jako biopočítač, že je to stroj, mechanizmus, zařízení, ale vy jste mimo něj…, protože vy jste vědomí.
A dát egu zemřít, znamená zrodit se do bytí.

Nové je poslem božím, nové je poselstvím. Je to evangelium. Slyšte, co je nové, jděte za tím, co je nové. Vím, že se bojíte. Navzdory strachu jděte za novým a váš život bude bohatší a bohatší a vy budete jednoho dne schopni osvobodit svou uvězněnou velkolepost.

Osho 

Reklamy

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s