Cykly času – ATLANTIS

Země i sluneční soustava se po eliptické dráze přibližují centru galaxie a pak se zase vzdalují. Doba oběhu po eliptické dráze, po níž se Země a sluneční soustava přibližují a vzdalují centru galaxie, činí přibližně 26.500 let (jeden hvězdný cyklus). Tímto se Země též dostává do nových konstelací vzhledem ke hvězdám, což působí, že toto vše, současně s jemným zářením galaktického centra, působí na evoluci lidského vědomí.

Cykly času se opakují a tytéž stelární energie, které vládly dnům Atlantis, přibližně v tomto období znovu končí svůj cyklus.

Atlantis je součástí hologramu naší osobní i celoplanetární reality. V letech, jež jsou před námi, se může odehrát mnoho fyzických událostí podobných pádu Atlantis, neboť mýty každého stvoření probíhají vždy podle přibližně stejného geometrického vzorce.

Všechny reality jsou soustavami programů multidimenzionálních mřížek, jež běží současně, a v nichž vědomě zakoušíme svou realitu. Atlantis je jedním z těchto programů. Jakmile začneme hledat odpovědi mimo fyzický svět, vnímáme často termín Atlantis jako určité spojení, které si můžeme představit jako čip umístěný do mřížky naší reality, jenž  vytvoří spojení konkrétně pro toho, kdo se na jeho frekvenci správně pocitově naladí.

Atlantis signalizuje destrukci a výrazně se podobá tomu, co se zdá být v blízké budoucnosti osudem kolektivního nevědomí. Vstupuje během času do proroctví, v nichž je tato doba označována jako konec lineárního času a jako vývoj vědomí nazpátek do světla poznání. Atlantis je v tomto směru spíše jakýmsi spouštěčem, jenž probouzí vědomí.

Termín ,,vynoření Atlantis” se vztahuje k návratu vědomí jednotlivců k myšlenkám vyšších frekvencí. Další obraty používané v této souvislosti jsou ,,probuzení se ze snu či iluze”, ,,odhalení závoje “ a ,,návrat čistého probuzeného vědomí”.

Atlantis zapadla do moře, kolektivního nevědomí či příběhů o potopě. Má však šanci se pozvednout z tohoto, bohužel velmi znečištěného moře, až se duše jednotlivců navrátí k přirozenému stavu své existence jako zářivé světelné jiskry.

Atlantis postihla potopa… A stejně tak lidské vědomí je potopeno v moři nevědomých emocí, zbytečně vytvářených myšlenek strachu, bolesti, zášti, nepřátelství.

atlant

Každý z nás, nacházejících se na cestě duchovně-energetického vzestupu jistě uslyšel tichý hlas své intuice – volání své duše – toužící po projevení svého skutečného „já“, nalezení sebe sama… Ano, každý z nás touží „být sám sebou“, „nalézt sebe sama“, během této cesty však poznáváme, že chceme nalézt nejen sebe sama, ale též odkrýt skutečný důvod své existence, své osobní životní cesty.

Naše vnitřní životní esence, ono „JÁ JSEM“ existuje ve Věčném Přítomném Okamžiku, každý z nás tento Okamžik však během své niterné cesty postupně odkrývá. A nejen to, rozšiřuje ho o poznání, opakovaně zažívajíc různé životní situace – dramata, krásné chvíle, občas i tzv. nudu :). Každou vteřinou pak vyhodnocujeme události onoho prožitého Okamžiku, čím nás obohatily, co nám poskytly a též i naopak, co jsme svým chováním zdánlivě ztratili…

Pravdou je, že neztrácíme nic, neboť ten náš osobní „VĚČNÝ PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK“ se stává obohacen i tím, co nazýváme „nepříjemné“.. Nepříjemné chvíle nám slouží jako měřítko k těm „příjemným“, a též nám poskytují šanci vyzkoušet si „naživo“ to, co jsme se naučili během své osobní duchovně-energetické cesty, vyzkoušet si správnost svého niterného osobního spojení s vyššími částmi sebe sama.  

Tyto nepříjemné okamžiky se mohou stát silným nástrojem k posílení naší víry nebo též důležitým ukazatelem, našich rezerv – emocionálních či mentálních filtrů –  energetických struktur, nutících nás jednat stále stejným či podobným způsobem.

A tak díky tomuto bdělému uvědomování si našich postojů i činů následně poznáváme, které části našeho vnitřního chrámu jsou zaplaveny nánosy blátivých emocí i neovládnutelných mentálních vln…

Z hebké temnoty prázdnoty Cosi vydá burácející tón…
A ihned Cosi zazáří a objevuje se pulzující bod ze zářivého duhového světla…

Zní v něm ten jeden jediný tón… a vzápětí se vynoří dvanáct vířících světelných spirál, bod  ze zářivého duhového světla obklopujících… 
Zahajují existenci nové reality…

V každém z těchto vírů se manifestují tři tvůrčí světelné síly…
Začíná  stvoření:

Z tónů zvuku a záře hebkého duhového světla se vynořují geometrické tvary,  jenž dokonale spolu ladí v onom kosmickém tanci stvoření, které bude neustále tvořit – až do konce tohoto časového cyklu.

Sleduj to svým vnitřním zrakem, poslouchej tón stvoření uvnitř sebe …
Uvnitř a navenek, shora i zdola se utvářejí zářivé mřížky, propojující všechny a všechno…

Z mřížek božského modrotisku ve spirálách vytryskávají šroubovice DNA a mísí se s jednotlivými tóny stvoření.

Z mřížek se vynořují duše v podobě zářivých různobarevných bodů světla, duše uvědomující si sebe sama…

Zaposlouchej se právě NYNÍ do tónu své duše…
Nehledej však svůj tón v odrazech záře svých očí, nalaď se sám na svůj niterný tón a prociť, jak čistě či falešně sám sobě i těm druhým právě v tomto VĚČNÉM PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU zníš…

Cyklus času…

Zuzana Soukupová

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz)

Reklamy

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s