ELYSIUM – „ZNOVU SE VRÁTÍM“

Tenkrát bylo vše jinak..
 Ocitli jsme se na této Zemi – skupina bytostí z různých vesmírů a galaxií..
Vybudovat zde ráj Elysium jsme měli,
 právě na této planetě Zemi..
Avšak hmotou okouzleni,
na to, KÝM skutečně JSME,
částečně či i zcela,  jsme postupně zapomněli…

 

Ano, tenkrát bylo téměř vše jinak… Našim cílem bylo osídlit tuto planetu, přinést sem z různých částí vesmíru to nejlepší. Někteří z nás se věnovali precipitaci (zhmotnění), jiní průzkumu, další udržovali neustále spojení s našimi domovskými planetami. Ač téměř každý z nás byl z jiné planety, tvořili jsme nádherný tým. Vybudovali jsme obrovská města, zavodnili suché oblasti, vysázeli prázdná, písečná místa divukrásnými zahradami.

Vše se nám dařilo, přátelství a láska včetně vzájemného respektu nás nerozlučně pojily. Někteří byli však tak okouzlení vladařskými schopnostmi, že začali zneužívat své moci. My ostatní jsme je poznávali, neboť síla světla těchto bytostí slábla na úkor jejich zdánlivě bezbřehé moci. Zpočátku jsme je pouze tiše pozorovali, snížené kvantum jejich světla jsme se snažili svými modlitbami a afirmačními vzýváními dorovnávat. Zde na planetě se snížené frekvence projevovaly horším počasím, menší úrodou a zvětšováním napětí v ovzduší. Navíc naše snahy o udržení světelné kvóty byly snižovány vzdalováním se planety Země od Nejvyššího Zdroje..

A pak to začalo… Několik kněží, kteří propadli temnotě své moci, aktivovali krystaly, které byly určené pouze pro komunikaci s vyššími dimenzemi – s naším domovem… Aktivovali je pouze za účelem svých mocenských zájmů, což bylo přísně zakázáno ve všech vesmírech a galaxiích.

A tenkrát se to stalo…

Měli jsme se rozhodnout – rychle se vrátit na své domovské planety, dostat se do bezpečí, anebo zůstat s těžkým věděním, že časem můžeme zapomenout, odkud pocházíme, co dovedeme, že můžeme zcela ztratit povědomí o tom, KÝM JSME.

Ty ses rozhodl odletět, a já, ač jsem tě tenkrát tolik ctila, slíbila jsem zůstat. Zůstat a dovršit to, co jsme započali… Říkal jsi mi, že blázním, ať letím s tebou, avšak má síla zanícení pro dokončení díla zde na Zemi byla větší, než i ty nejvyšší city… A tak jsem zažila potopení kontinentů, zkázu nádhery všeho, co jsme všichni společně do této katastrofy vybudovali… Zažila jsem pak též postupný vzestup, ovšem v mnohem nižších frekvencích, poznala jsem lidské bolesti, smutek, strach, zoufalství opuštění, někdy jsem ztrácela téměř povědomí o tom, kým doopravdy jsem… Ale vždy jsem věřila, že svůj prastarý slib naplníš, že se VRÁTÍŠ a pomůžeš. Tenkrát, když vaše kosmická loď opouštěla tuto planetu, vyslovil si slova: „ZNOVU SE VRÁTÍM“… Pár staletí mi zněla v hlavě, pak jsem na ně raději zapomněla a snažila se plnit svou misi sama a po svém…

twinfl5

Vrátil ses, a já tě postupně poznávala, z nejvyšších sfér dokonce jsem dostala za úkol ti připomenout, KÝM JSI. A ač to zní nelogicky, já, žijíc v nízkých vibracích hustoty této Země, nezapomněla jsem – a ty, vrátivší se z nejvyšších sfér, se rozpomínáš… Už pár delších chvil plním svůj úkol, a pravdou však je, že jsme již „jiní“. Mise ale zůstává podobná, nejedná se sice o vybudování ráje, nýbrž o důrazné připomenutí všem vysokým duším, kým skutečně jsou.

Planeta se opět přibližuje ke Zdroji, frekvence na ní každou nanosekundu stoupají, náš tým se znovu schází – někteří si vzpomínají, jiní méně. 

A já zůstávám přes všechnu tisíciletou bolest odloučení, kterou se snažím denně rozpouštět, vděčna, že Tvá slova: „ ZNOVU SE VRÁTÍM“ byla tenkrát pravdivá. Tato slova jsou nyní mottem všech vysokých duší, ač často o nich vědomě ještě neví, jejich nejniternější jádro je však v duchu vyslovuje často…

Světlo nejvyšších sfér může být tak něžně neseno na vlnách nádherného oceánu zvuku, náš tým tentokrát zůstává celý, ano, v této době se my všichni  znovu potkáváme a zcela jistě i poznáváme. Též si postupně vzpomínáme na ELYSIUM – zlatě-stříbrné světlo či spíše zvuková pole Nejvyššího Zdroje, měnící se v nižších sférách v duhově zbarvené mlhoviny… Již víme, že  Elysium je místo, kde mají všechny božské jiskry svůj skutečný domov, místo, kam se též „někdy“ hodlají navrátit, obohacené poznáním z nižších sfér bytí. Elysium, oblast nezměrných rozměrů, nepopsatelná, nepoznaná či spíše zcela zapomenutá. Léčivé, vše harmonizující frekvence zvuku a světla, přinášející onu božskou milost, zjemnění karmických životních lekcí… Známe též, jak se tam dostat :), víme, že vlastně celá naše duchovní cesta směřuje k návratu do těchto nejvyšších sfér, kde řada z nás má svůj skutečný „domov“.. Onen domov, na nějž jsme zapomněli buď z důvodu, „aby to tolik nebolelo“ nebo též zapomněli zahleděním se do krásy hmotné dimenze, okouzleni láskou k opačnému pohlaví, omámeni silou svého rozvíjejícího se osobní „já“.

ZNOVU SE  VRÁTÍM,

na Elysium, místo, kde se setkávají zářivé jiskry vědomí
– ty „první“ i ty „poslední“…

Zuzana Soukupová

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz)

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s