CELISTVOST VZTAHU

Přinést do vztahu větší celistvost znamená být více tím, kým skutečně jsme. Někdy to znamená mít odvahu více mluvit o tom, jak věci vidíme nebo jak se cítíme.

Někdy to znamená, že se odvážíme seznámit se zdroji konfliktu, které byly doposud zameteny z dohledu, abychom je nyní mohli konečně vyřešit ,,venku”, namísto toho, aby nadále zůstávaly uzavřené ,,v přístěnku”.

V každém případě to, co riskujeme, je pro nás jedinečné a je to dědictvím našeho osobního příběhu. Mnozí se – více než čehokoliv jiného – bojí, že odezvou bude hněv. Jiní se zase více než hněvu obávají, že v odpovědi na jejich úsilí se ostatní stáhnou. Někteří již při pouhé vyhlídce na větší upřímnost ve vztahu s každým promítají katastrofická očekávání – očekávání, že vztah samotný se nezdaří a náhle skončí. Ať již jde o jakýkoliv strach, za účelem žití opravdového života musí být transformován naší ryzí motivací naplnit své nejvyšší poslání zde na Zemi, a to i v našich vztazích a právě jejich prostřednictvím. Cokoliv menšího představuje jen částečnou duchovnost, nikoliv duchovní život.

Zkusit štěstí nebo vstoupit ve vztazích s druhými na nové území vyžaduje oddanost našemu cíli. Také to vyžaduje, abychom v sobě měli určitý pocit vnitřní harmonie, jenž nám umožňuje poznání, že ať již bude výsledek jakýkoliv, budeme v pořádku. To neznamená, že bychom věděli, jak vztah dopadne nebo jaký bude výsledek našeho riskování. Znamená to, že budeme v pořádku – bez ohledu na výsledek.

Tento pocit bezpečí přichází spíše zevnitř nás samotných – od uznání své osobní životní jiskry, než abychom tento pocit bezpečí či zaručení „štěstí“ hledali u jiných osob. Vyžaduje-li naše identita podporu druhých, bude podstupování rizik složité, neboť při každém našem kroku bude hrozit případné zhroucení. Ale pokud naše celistvost a identita závisí na tom, co je v nás, pak můžeme jednat čestně a s odvahou, pokud jsou vyžadovány, neboť při svém úsilí budeme pozvedáni a podporováni zevnitř.

inside24

V každodennosti života existuje mnoho příležitostí k riskování, pokud usilujeme o vytvoření větší důvěrnosti s druhými a snažíme se být s nimi způsobem, jenž role přesahuje. Když se například s někým setkáme, máme na výběr chovat se k němu podle role, kterou hraje: zákazník v obchodě, úředník, řidič auta, tesař, školník atd., nebo  k té osobě můžeme přistupovat jako k lidské bytosti nám rovné, jako k božské jiskře, jež je součástí oceánu vědomí Nejvyššího Zdroje.  Rychlý běh života v nás často v průběhu dní zařadí režim ,,autopilota” a naše dny běží, jako bychom byli probuzeni, avšak ve skutečnosti spíme. Nemůžeme riskovat odstoupením od rolí, neboť jsme ve ,,funkčním  módu”, tedy děláme jen to, co je nezbytné. Tento způsob přístupu k druhým způsobuje, že je vnímáme podle toho, co pro nás mohou učinit, místo toho, kým jsou.

Jelikož mnozí lidé působí po většinu času v tomto ,,funkčním módu”, kdokoliv tento mód opustí, riskuje, že něco učiní jinak. Kdokoliv, kdo takto vystoupí z řady, musí být ochoten čelit rozpakům v situaci, jež se vymyká známému a běžnému stavu. Přesto se i rozpaky či trapné situace mohou také stát přáteli, neboť nás upozorňují, že se odehrává něco nového. Když riskujeme, že se změníme, přijímáme důsledky svých vlastních činů. Přijímáme důsledky toho, že jednáme s druhými s větší lidskostí, zájmem, láskou či důvěrností, než od nás očekávají.

Jaké jsou tyto následky?

Na tuto otázku existuje mnoho odpovědí, každá z nich záleží na jedinečné situaci, v níž se nacházíme. A přesto není klíčové, jaké jsou či budou následky takové situace, když opustíme to známé a obvyklé, nýbrž jaké jsou předpoklady této situace, základy vědomí uvnitř nás, z nichž povstává způsob, jak k druhým přistupujeme.  Právě motivace srdce nám umožňuje vnímat a přát si něco více, jsme-li s druhým člověkem. Z pohledu lidských vztahů je toto důležitější, než jak se situace vyvine. Máme-li odvahu a touhu se podělit s druhým o více ze sebe sama, můžeme učinit onen skok, jenž je vyžadován, máme-li udělat to nečekané. Můžeme se stát osobou, jež přistupuje k druhému na základě jeho lidskosti, nikoliv jeho funkčnosti.

Zuzana Soukupová

úryvek z knihy „VZTAHY NA CESTĚ OSOBNĚ DUCHOVNÍHO ROZVOJE“

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz)

Reklamy

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s